9. VYCHÁZKA NA VYŠEHRAD
Dnešní Vyšehrad je národní kulturní památka od 1962, místo spjaté s pověstmi z nejstarších dějin země a pověstí o vzniku Prahy. Historické důkazy chybí, Vyšehrad do této mýtické podoby zpopularizovali obrozenci v 2.pol.19.st. Jejich zásluhou je dnes místo známé národním hřbitovem Slavín.
KONGRESOVÉ CENTRUM
1972 - 81 Jaroslav Mayer, Antonín Vaněk, Vladimír Ustohal a Josef Karlík, architekti z Vojenského projektového ústavu. Slavnostního otevření se zúčastnil prezident Gustav Husák. V té době nesla název Palác kultury, lidově Pakul nebo Lidojem. 70 sálů s kapacitou až 10 000 lidí, což žádná jiná budova v Česku nabídnout nedokáže. Největší, Kongresový sál pojme dokonce až 2 800 návštěvníků. Kromě jedinečnosti, co se rozměrů týče, je unikátní i svým zpracováním. Menší sály a zasedací místnosti dosahovaly ve své době nejvyšších kvalit a dodnes jsou vyhledávanou lokací například pro filmaře. V interiérech najdeme řadu uměleckých děl, jako například sochu Slunce od Vladimíra Procházky nebo plastiku Ženy s holubicí od Jaroslavy Brychtové a Stanislava Libenského, lustr složený z malých skleněných tubusů od Stanislava Víznera. Konaly se tu 2 sjezdy KSČ a několik sjezdů NF. Po Sametu koncerty, výstavy, kongresy.
Na konci 1989 tu jednalo Občanské Fórum se zástupci KSČ o složení první polistopadové vlády. Vystoupily tu Joan Baez, Björk, Tarja Turunen. Na přelomu tisíciletí zde probíhalo zasedání MMF a v okolí pak došlo na tvrdé střety mezi policií a odpůrci globalizace. 2000 přistavěn hotel. Veřejné prostory Kongresového centra však zůstaly od 70. let víceméně netknuté, což se má změnit.
2016 proběhla mezinárodní architektonická soutěž na dostavbu výstavního pavilonu a úpravu přilehlého okolí, které se zúčastnilo přes 70 kanceláří. Odborná porota vybrala návrh španělského studio OCA.
Nejprve se rozhlédneme z terasy u mostu
Přes údolí směrem k Pražskému hradu jsou to asi 3 km, jsme v 230 m.n.m a před námi je horní část Nového Města Pražského. Jeho založení roku 1348 bylo počinem hodným krále, ještě dnes architekti obdivují urbanistické řešení, přímé široké ulice, prostorná náměstí, mohutné hradby. (z nich toho ovšem moc nezbylo, vyjma Hladové zdi). Karel IV.jako hluboce věřící člověk mířil dál. Z terasy vedle mostu vidíme několik kostelů z jeho zamýšleného kříže – jsou tu (odleva) věže kostelů sv. Kateřiny, sv.Apolináře, Panny Marie a sv.Karla Velikého, pětici doplňují Emauzy a Panna Marie na Trávníčku.
Nuselské údolí a most
Autor stavby architekt Stanislav Hubička. Most z předpjatého betonu, železobetonová trámová konstrukce, délka 485 m, průměrná výška 42 m. Most spojuje Pankrác s Karlovem, Prahu 2 s Prahou 4. Otevřen byl 1973 a 2000 získal cenění Stavba století v kategorii Dopravní stavby. Neodpustím si špílec – dálnice D1 by v tomto duchu mohla být nazvána Stavba 4. tisíciletí…
Přicházíme k mohutné vyšehradské citadele, kterou dal stavět Ferdinand III. Habsburský kolem roku 1650. Vysoké cihlové hradby mají tvar pětihranu a šest nárožních bašt. První brána – Táborská – je z roku 1656,pozdně renesanční, druhá – Špička - připomíná dobu Karla IV. Upravil ji stavitel Antonín Wiehl a kopii mají na Petříně, je v ní zrcadlové bludiště.
V nízkém domku vedle brány žila spisovatelka Marie Popelková (1862 - 1941), která určitě netušila, že její gesto - využití manželova příjmení jako svého jména křestního – bude za pár desítek let budit vášně. Popelka Bilianová, autorka oblíbených sentimentálních próz typu červené knihovny je pohřbena na Vyšehradském hřbitově. Přitom od roku 1900 sama na hřbitově pořádala procházky s výkladem o známých osobnostech. Přezdívalo se jí Poslední vyšehradská kněžna a byla opravdu dobrým strážným duchem tohoto místa. Pocházela z Králova Dvora u Berouna, v mládí se s rodiči přestěhovala do Prahy. Pro slabý zrak se nemohla stát učitelkou, dovzdělávala se sama četbou. Jako jediná žena chodila na přednášky na universitu. Byla také velkou patriotkou a díky vlastenecké činnosti se seznámila se svým budoucím chotěm, nedostudovaným právníkem Arnoštem Biliánem. Založili spolu tzv.vlastenecké obětiny, tiskli kartičky s citátty vlasteneckých spisovatelů a za jejich prodej financovali chod několika škol. Po svatbě se přestěhovali na Vyšehrad do domku, kde se vybíral akcíz, potravní daň. Zde manžel pracoval jako výběrčí.
Popelka začala přispívat do Národních listů, Národní politiky a Hlasu národa a zábavných a ženských časopisů. Básně moc úspěšné nebyly, začala proto psát krátké povídky a sentimentální prózy (Paní Katinka z vaječného trhu, Vyšehradské fejetony, román Do panského stavu, Vyšehradské pověsti). zásluhou Popelky Bilianové je Vyšehrad dochován v té podobě, jaké je, protože byla proti bourání hradeb, brojila proti další zástavbě zde, pečovala o hřbitov. Byla dlouho jednatelkou Ústřední matice školské, věnovala se dobročinnosti, pořádala dobročinné sbírky pro nemajetné rodiny, slepé a hluché děti. Navíc se věnovala dívčímu skautingu, 1912 ve svých 50 letech založila poblíž Jílového první lesní osadu. Tato silná osobnost musela projít mnoha těžkými chvílemi jako smrt prvního dítěte, deprese a pak sebevražda manžela i celoživotní zdravotní problémy.
Jedličkův ústav
1913 založi lékař chirurg Rudolf Jedlička. Začínal s 10 žáky, název Spolek pro výchovu mrzáků. Ostatní evropské země podobné ústavy už měly, Rakousko Uherskou ještě ne. Za 1.sv. války zde váleční invalidé. Za 1.republiky rozkvět. Nejstarší zařízení v Čechách, poskytuje péči tělesně postiženým dětem v oblasti vzdělání, rehabilitace, uměleckého rozvoje, sociálních služeb.
V 60.letech sílí uzavřenost ústavního prostředí, v 80.letech zde mříže, brána, společnost tyto děti v podstatě ostrakizovala. To se začalo měnit až po 1989. Dnes má na Vyšehradě ústav k dispozici 5 budov, přes týden tu bydlí hlavně náctiletí studenti, kteří si tak mohou zkoušet samostatný život mimo rodinu. Je tu škola, terapeutický pavilon, nechybí tělocvična a bazén. V zahradě jsou úly a zahrádka. Profesor Jedlička nechal do pevnostní zdi probourat vrátka, aby to měl blíž do Podolí a nemusel to obcházet..
Leopoldova brána
tvoří vstup do vlastní pevnosti. Může připomenout Matyášovu bránu na 1.nádvoří Pražského hradu, stavitelem je Carlo Lurago. Brána je raně barokní a patří k nejkrásnějším dochovaným stavbám mohutného barokního opevnění Prahy, které vznikalo mezi lety 1653 - 1730. To se stavělo z cihel a zpevňovalo kamenným rámováním. Typické jsou pětiboké bastiony, předsunutá část samotného opevnění, což je dobře patrné právě na Vyšehradě. Na bráně je rakouský orel s korunou a po stranách lvi. Původně měla brána uzamykatelnou mříž s kolečkovým posouvacím systémem a za ní byl padací most. Část mechanismu se dochovala. V horní části je komora pro střelce, kam ovšem museli složitě po žebříku.
Část kasemat za branou byla upravena jako protiletecký kryt s filtračním zařízením a přívodem vody.
Rotunda sv. Martina
Nejstarší stavba tohoto typu na území Prahy. Máme i kostel tohoto jména, připomíná se příběh galského vojáka, který se rozdělil s žebrákem o svůj vojenský plášť a později se obrátil na víru. Rotunda je nezmar, za husitů byla vydrancována, přežila zásah blesku a následný požár, přítomnoust pruských vojáků, kteří tu vyráběli patrony a zrušení za Josefa II. Později tu byla znovu prachárna a pak obydlí pro sociálně slabší občany. Rotunda měla namále při stavbě silnice procházející Vyšehradem, ale zachránil ji hrabě Karel Chotek, silnici dal vést obloukem. Původní zazděný vchod je dobře patrný na straně směrem k silnici.
Karlachovy sady
V horkých dnech příjemné stinné místo s dokonale ukrytým posezením ve vzdáleném rohu parku. Stejně tak většina návštěvníků mine bez povšimnutí sochu probošta Mikuláše Karlacha, sv.Jana Nepomuckého a malou bíle natřenou kapličku. Zaujme spíš
Čertův sloup
legendou o sázce nezdárného vyšehradského kanovníka s čertem Zardanem, zda stihne (ten čert) přinést z Říma na Vyšehrad sloup z chrámu sv. Petra dřív, než skončí ranní bohoslužba. Pokud ano, kanovníkova duše propadne peklu (asi za karban). Čert ovšem švindloval a sebral sloup z kostela Panny Marie v Trastevere, který je blíž. Ne nadarmo se však o Bohu říká, že je Vševědoucí (a vševidoucí). Čertovi srazil sloup 3 x do moře a Zardan jeho lovením ztratil drahocenný čas. Dolétl nad kostel přesně ve chvíli, kdy mše skončila a vzteky sloupem mrštil na střechu. Sloup se rozlomil na tři kusy a ty jsou dodnes k vidění v Karlachových sadech. Kdo nevěří, ať tam běží...doporučuje se za horkých letních dnů, kdy jsou (údajně) trochu cítit sírou...
Kanovnická rezidence
1874, Josef Niklas (1817 - 77), architekt a pedagog, rektor české polytechniky, jeho asistentem byl Antonín Wiehl. Jedná se o novogotický dvojdům s romantizující fasádou zdobený soškou Panny Marie s Ježíškem a znakem vyšehradské kapituly. Vyšehradská kapitula byla založena v 11.st. Vratislavem II., byla závislá přímo na papeži a panovníci jí postupně darovali velký majetek v podobě vsí a polností. Duchovní museli odejít v době, kdy se Vyšehrad stal vojenskou pevností.
Nové děkanství
Navazuje na kanovnickou rezidenci, plán budovy vypracoval zednický mistr František Novák. Za rohem se rozkládají Vyšehradské sady, kde byla původní akropole s mnoha stavbami. Dochovalo se Staré purkrabství, gotický sklep a studna. V parku jsou dnes umístěna Myslbekova sousoší z Palackého mostu, poškozena za únorového bombardování v roce 1945.
Záboj a Slavoj
Ctirad a Šárka
Lumír a píseň
Libuše a Přemysl
Něco pro děti
Na Vyšehradě jsou dvě vybavená dětská hřiště, jedno s klasickými prolézačkami na severní straně vedle silnice k Cihelné bráně, druhé hned za Leopoldovou branou vlevo. Tam se děti také seznámí s třemi dcerami knížete Kroka a statným Bivojem.
Vyhlídka z JZ strany
Nacházíme se na 42 m vysoké břidlicové skále, spadající přímo do Vltavy, která má v tomto místě také největší hloubku na celém území Prahy, přibližně 6 m.
Pověsti
Když půjdeme od Jiráska pozpátku, ten čerpal z kroniky Václava Hájka z Libočan (pol.16.st) a ten zase z díla Přibíka Pulkavy z Radenína. Kosmas v 10.st. nemohl přijít Libuši na jméno, byla v jeho očích pohanskou kněžkou, srovnával ji se Sibylou Kúmskou…Vyšehrad nazýval Chrasten a měl ho založit až Přemysl během Dívčí války…. Národní obrozenci těchto pověstí využili pro povzbuzení vlastenectví a zdůraznění bohaté kulturní tradice starých Slovanů.
Z Jiráskových pověstí ale vycházeli i umělci a ti je zvěčnili v malbě a v kameni. Proto si některé připomeňme.
Vyšehrad založil kníže Krok. V Roudnici má ulici.
z hradu Budeč, hledal bezpečnější sídlo a jeho poslové našli strmou skálu nad řekou. Alois Jirásek sugestivně líčí příhody Krokových třech dcer, třeba tu o statném Bivojovi, co ulovil kance a dostal za to Kazi.
Na místním hradě se pak vlády ujala Krokova dcera Libuše,
jenže to zdaleka nebyla doba kancléřky Merkelové nebo železné lady Margareth. Muži si vládu žen nepřáli a tak Libuše vyslala posly, ať následují jejího koně, který jim najde jejich nového vládce. Poslové šli dva dny a třetího dne došli do vesničky Stadice,
kde na poli oral s párem volků Přemysl.
Kůň se u něho zastavil a poslové poznali, že to je jejich budoucí vládce. S velikou slávou ho přivedli na Vyšehrad, kde ho již vítala Libuše. A tak Přemysl po boku Libuše usedl na trůn a společně vládli českému lidu.
Pověst o rytíři Horymírovi
vypráví, že za knížete Křesomysla došlo ke vzpouře a Horymír jako její vůdce byl na Vyšehradě uvězněn. Jako poslední přání se před smrtí chtěl naposledy projet na svém věrném koni Šemíkovi. Že Křesomysl nechal zavřít všechny brány, nebylo nic platné. Šemík se mohutným skokem přenesl přes hradby a skočil rovnou do Vltavy. Horymír se zachránil, ale statečný Šemík na následky skoku uhynul. Dodnes má náhrobek v Neumětelích
Další pověst je klonem Blanických rytířů. Ve vyšehradské skále má být ukryt zlatý poklad, který hlídá český lev s dvanácti lvíčaty. Lev několikrát za rok o půlnoci vychází ven a pátrá, zda české zemi nehrozí nebezpečí. Když zjistí, že ano, lev zařve tak mocně, až se vyšehradská skála rozlomí a ze lvíčat se stanou mocní lvi, kteří rozsápou všechny nepřátele. Zajímavou variantou je dovětek, že armáda rytířů (lvů) se rozrůstá o utopence pod vyšehradskou skálou, ale odtud vede přímá cesta k Černé perle a chapadlům Davida Jonese…
Sochy na Vyšehradě
Nejstarší jsou boží muka z konce 17.st. za rotundou sv.Martina. Poč.20.st. na nich přibyly mozaiky českých národních patronů (sv.Ludmila, sv.Václav, sv.Vojtěch, sv.Prokop). U zdi směrem k Vltavě jsou menší sochy sv.Ludmily a sv.Šebestiána. Pomník sv.Václava ve Štulcových sadech je kopiísochy z Václavského náměstí od Jana Jiřího Bendla, podstavec je původní. Přímo pro Vyšehrad byla vytvořena busta probošta Štulce a socha sv.Jana Nepomuckého v Karlachových sadech. Vedle stojí jediná vyšehradská kašna, je zde od 2002. Původně se nacházela na Karlově v areálu pražských vodovodů a kanalizací, ale první místo bylo tam, kde dnes stojí socha TGM - naproti Hradu. V kasematech v sále Gorlice je 6 originálních soch z Karlova mostu..
Archeologie na Vyšehradě
Víc toho nevidíme, než vidíme. Písemné prameny podrobně popisují 10 - 12 různě velkých sakrálních staveb, ale nic se nenašlo.
Kostel sv.Vavřince
Po hádkách s biskupem opouští přemyslovský kníže Vratislav Pražský hrad a přichází sem.Staví tu kostel sv.Petra a Pavla, sv. Vavřince a královský palác. Je založena vyšehradskýá kapitula. Kostel byl skutečně velký, v místech vedle barokního děkanství a částečně i pod ním. Byla nalezena tzv.vyšehradská dlažba..
V areálu bývalého knížecího paláce byla nalezena zahloubená stavba s pecí na tavbu stříbrné rudy. Z ní Přemyslovci kuli mince, stříbrné denáry. Začal je razit Boleslav II. Stříbro přiváželi do Čech arabští obchodníci a vyměňovali je za otroky...V raném středověku trh s otroky zcela jistě existoval. Tato pec ale znamená, že prosperita raného přemyslovského státu nebyla založena jen na trhu s otroky, Přemyslovci měli přístup k rudám a stříbro těžili i sami.
Bazilika sv. Petra a Pavla
Na tomto místě postavil Vratislav I //II. malou románskou baziliku sv.Petra a Pavla, poté zde byly další dvě stavby. Do doby Karla IV.tu byl největší kostel raně gotické Prahy. Dnešní vzhled je výsledkem přestavby v duchu neogitiky podle projektu puristy Josefa Mockera. Ten je ostatně pohřben kousek odtud. Kostel je zajímavý také svoji secesní výzdobou a freskou v levé bočí lodi , která líčí výsledek sázky čerta Zardana s kanovníkem...
Dějiny Vyšehradu
Co zde stálo původně? Do současnosti bylo archeology prozkoumáno jen 15 % celkové plochy. Odhaduje se, že tu stála rotunda sv.Jana Evangelisty, kostel sv.Klimenta a rezidence kanovníků. Roku 2018 byly pod románskou bazilikou sv.Vavřince (Vratislav II. / I. 1070) objeveny základy starší stavby. Byla nečekaně velká, ovšem neví se, komu byla zasvěcena, ani kdo byl stavebníkem. Typ stavby je trikoncha s křížovým uspořádáním, v Čechách naprosto unikátní, o 40% větší plochy, než měla rotunda sv.Víta. Kostel musel vzniknout v době, kdy se některý z Přemyslovců (Boleslav I. II. nebo Břetislav I.) rozhodl přeorientovat sídlo sem z Pražského hradu. Je ojedinělé, aby starší kostel byl větší, než následující, v tomto případě bazilika sv.Vavřince. Základy kostela navíc překryly hroby, na hřbitov kolem baziliky se pohřbívalo mezi 11. a 14. stol. Bazilika stála na místě dnešního Slavína a předokládá se, že v místě okolo hrobu Bedřicha Smetany je krypta s ostatky Přemyslovců Vratislavovy linie. Ovšem průzkum je velmi nepravděpodobný.
To, že v 10.století se v hlavním městě nacházela dvě významná střediska moci - Pražský hrad a Vyšehrad - je unikátní. O sto let později pak v Londýně vzniká Westminster a Tower, i to je ojedinělé, centrum vlády v hlavních městech bývalo jedno.
Až do 14.st není Vyšehrad místem opředeným legendami, ale o 100 let mladší alternativa Pražského hradu. Na hradišti, kde byla i mincovna, sídlili postupně přemyslovští panovníci Boleslav II, Vratislav II (kvůli sporům s bratrem Jaromírem, biskupem, opustil Pražský hrad), Soběslav I a Vladislav II, který se po zvolení českým králem roku 1158 vrátil na Hrad.
Vratislav na Vyšehradě založil kapitulu – sbor duchovních, a dal vystavět rotundu sv.Martina a baziliku sv. Vavřince a sv.Petra a Pavla. Tato církevní stavba měla na délku 110 metrů a ve své době byla největší v Praze.
Karel IV. pozvedl význam místa tím, že tu jednak dal vybudovat gotický palác (v místě dnešního trávníku se sousošími od Myslbeka) a nové opevnění s cimbuřím, fortnami a dvěma branami (částečně se dochovala Špička), a že ho zařadil do korunovačního průvodu českých králů. Jak se zdá, pouť na Vyšehrad v předvečer korunovace a uctění lýčených střevíců, mošny a radlice svých přemyslovských příbuzných provedl pouze on…
Za husitů byl Vyšehrad pobořen a opuštěn, až později se tu začali usazovat řemeslníci a vzniká malé městečko.V polovině 17.st. se buduje mohutné barokní opevnění Prahy a Vyšehrad se stává největší pražskou vojenskou pevností. Obyvatelé se museli přesunout do podhradí, stejně tak museli odejít duchovní, poddanské město Vyšehrad bylo roku 1883 připojeno k Praze.
1904 byl vyšehradskou skálou proražen tunel, do té doby se skála obeplouvala. Symbolicky tak vzal zasvé romantický mýtus Vyšehradu i pověsti o Horymírovi.
Pevnost byla dobyta dvakrát, nejdřív za válek o rakouské dědictví 1741 – 2. Marie Terezie sice složitou diplomacií a odstoupením části Slezska dosáhla neutrálního postoje pruského krále Fridricha II, zato v protirakouské koalici angažovaní Bavoři, Sasové a Francopuzi zamířili do Prahy. Praze byla 3 x nabídnuta kapitulace, město se chystalo na obranu – byly zazděny městské brány. Přitom vyšehradská posádka, mající bránit město z jihu, byla početně nedostatečná. Praha byla rychle dobyta, Vyšehradská citadela dostala rozkaz kapitulovat a město zaplatilo výpalné.
Bavorský kurfiřt Karel Albrecht se v prosinci 1741 nechal 400 českými stavy provolat českým králem jako Karel III. Zjevně právoplatné císařovně moc nevěřili…také za to byli později potrestáni, padlo 12 rozsudků smrti, které však byly změněny na internaci nebo vyhnanství.
Francouzi zabrali Vyšehrad. Vylepšili opevnění, zpevňovali bastiony, stavěli palisády, opravovali příkopy, dokončili kasemata. S místními obyvateli měli celkem dobré vztahy, protože vojáci se chovali korektně, a také proto, že vídeňský dvůr se projevil v této situaci po okupaci Prahy velmi pasivně. Teprve po roce se karta obrátila, Rakušané Prahu oblehli a dobyli, Marie Terezie byla v Praze korunována na českou královnu, Francouzi město opustili. Zajímavostí je fakt, že na popud francouzských důstojníků byla v roce 1742 v Praze založena nejstarší zednářská lóže.
Vyšehrad měl namále 1744, kdy ho na 10 týdnů obsadili Prusové. Ti se při odchodu pokusili pevnost zničit výbušninami, doutnáky však byly včas uhašeny třemi místními občany.
1842 byla do hradeb na severní straně proražena další brána, zvaná Cihelná, s empírovou výzdobou.
Po prohrané válce s Pruskem 1866 se ukázala zastaralost a neúčinnost systému městských pevností, bylo rozhodnuto pražské opevnění zrušit, Vyšehrad zůstal pod vojenskou správou až do 1910. Pražský magistrát stál před otázkou, co bude s místem dál. Postavit zde činžáky podobně jako v Podskalí? Proměnit pevnost ve velký park? Nebo vyzdvihnout jeho historický význam nějakým národním památníkem ? Názory se různily
Popelka Bilianová: „Vyšehrad jest mohylou slávy naší i samobytnosti. (…) Bavoři mají svou Walhalu a Londýn Westminster, Řím i Paříž svůj Pantheon, Poláci svůj Wawel posvátný; náš Vyšehrad se může státi v ohledu tom vzácnou perlou.“
Zatímco Popelka volala po zalesnění Vyšehradu, ve hře byla i hustá zástavba podle plánů architekta Vlastislava Hofmana. Měly tu být řadové rodinné domky zahradního města anglického typu s kubisticky prolomenými průčelími, tak jak se prolamují vyšehradské bastiony. Hofman se svými návrhy pokusil vzdát hold české historii pomocí architektonických forem, ty by ovšem pohltily někdejší genius loci. Ten dostal citelný zásah 1904 proražením tunelu pod mýtickou vyšehradskou skálou.
Za dnešní podobu z pol. 19.st Vyšehrad vděčí péči proboštů Václava Štulce a Mikuláše Karlacha, oba mají v místním parku sochy. Oba se také snažili získat pro Vyšehrad různá sousoší, která by byla případně zničena jinde. Barokní, původně gotický chrám sv. Petra a Pavla byl podle plánů architekta puristy Josefa Mockera přestavěn ve stylu neogotiky, interiér se pyšní secesní výmalbou.
Probošt Václav Svatopluk Štulc (1814 - 1887) si zaslouží více pozornosti. Tento vlastenecký kněz, spisovatel a učitel byl velmi oblíbený svými žáky na staroměstském Akademickém gymnasiu, protože jako jeden z mála se nebál vystupovat jako vlastenec, a to i v době Bachova absolutismu. Ve své vzpomínkové knize se o něm zmiňuje spisovatel a básník Ladislav Quis, Štulc ho učil češtinu a dějepis. 1860 byl pak jmenován vyšehradským kanovníkem a zasadil se o obnovení významu Vyšehradu.
2014 . nově objevený kostel, objev století. Tvarem kostel odkazuje na byzantské prostředí, neví se, který panovník a hlavně proč, sem pozval architekta se zkušeností se stavbou takového typu kostela. Mohl to být Boleslav II nebo Břetislav I. Plocha 230 m 2, o 40% větší než tehdejší hlavní kostel Čech, rotunda sv. Víta.
2021 stále toho je co k znovuobjevování pomocí nových neinvazivních technických metod. Objevena barokní chodba pod akropolí. Podolské kasematy byly uzavřeny skoro 60 let. Jsou součástí opevnění budovaného v pol. 17.st, ale není ještě doložen jejich přesný účel. Jako obranné chodby jsou příliš stísněné, není doloženo celkové propojení chodeb. Jedná se o 4 samostatné úseky o délce několik set metrů.
Vyšehrad je největší památka patřící přímo Praze.
VYŠEHRADSKÝ HŘBITOV
Až do pol.19. st zaujímal hřbitov malou plochu u kostela sv. Petra a Pavla. Politické uvolnění po pádu absolutistismu vedlo k rozmachu národního uvědomění a po vzoru jiných evropských národů se objevuje myšlenka zřídit důstojné místo posledního odpočinku těm, kteří naši zemi v různých oblastech činnosti proslavili nejvíc.
Vyšehrad byl vybrán jako místo spojené s nejstaršími dějinami. Vůdčí osobností je František Palacký, Otec národa, který roku 1862 zakládá vlastenecký spolek Svatobor. Podporu mu poskytl probošt vyšehradské kapituly a velký vlastenec Václav Štulc.
1893 byla dokončena i dominanta celého hřbitova, hrobka Slavín. Tvůrcem arkád a Slavína byl Antonín Wiehl, žák a následovník největšího českého architekta 19. století Josefa Zítka. - Vybudování Slavína financoval podnikatel a starosta Smíchova, vlastenec Petr Fischer. Postupně se pojem Slavín přenesl na celý vyšehradský hřbitov. Připomeňme si z více než 600 zde pohřbených osobností aspoň některé.
Vácslav Hanka – spisovatel, knihovník, archivář. Právě on zde byl pohřben jako první v rámci nového národního hřbitova. Jeho pomníkj e hned u hlavního vstupu a jsou na něm symboly spolku Svatobor: tři ruce držící kruh a heslo: Pomáhej! - Osvěcuj! - Pamatuj!
My ovšem na hřbitov vstoupíme zadní (východní) brankou.
Jan Neruda (1834-1891) Povídky malostranské, Písně kosmické, Hřbitovní kvítí Chilský básník Ricardo Neftali Reyes y Basualto /1904-1973/ - Pablo Neruda… 1971 Nobelova cena za literaturu.
Adolf Heyduk (1835-1893), básník
Božena Němcová (1820-1862)
Pražské pobyty Boženy Němcové:
1842 - 45 dům U zeleného stromu na Poříčí, dům už neexistuje. Pro mladou Němcovou byl pobyt v Praze velkou výhrou, na malém městě by její talent možná zůstal neobjeven, Praha byla tehdy centrem intelektuálního života. Nejdůležitější byl její pražský pobyt v 50.letech 19.st. Bydlela v Ječné , ve Vyšehradské, ve Štěpánské 647, v Mezibranské, v domě dole na Václavském náměstí, který už neexistuje. Dále v Řeznické 13. Do domu v Palackého ulici docházela do společenského salonu lékaře Staňka. Ve stejné ulici bydlel Palacký a Rieger, Palačtí ji zvali na nedělní obědy. Němcová chodila do domu U Halánků za přítelem Vojtou Náprstkem, který se zasloužil o překlad Babičky do angličtiny a i jinak ji velmi podporoval, dochovala se Němcové korespondence. Údajně si odtud spisovatelka odnášela také dobré víno. Poslední pobyt byl v ulici Na příkopě.
Také jste se ve škole učili, že Božena Němcová byla takřka svatá a trpěla v manželství s pedantským sucharem Josefem Němcem, který literatuře nerozuměl? Pokud ano, tak "zásluhu" na tom má komunistický ministr kultury Zdeněk Nejedlý, ironií osudu pohřbený pár desítek metrů odtud. Dnes víme, že to bylo trochu jinak, Němec svou ženu miloval natolik, že jí odpouštěl i nevěry (minimálně pět). Oba byli poměrně výbušní a nepoddajní, Němec si ovšem uvědomoval, že na něm leží tíže zabezpečit rodinu a od manželky očekával klasickou ženskou roli. Betty - dívčí jméno spisovatelky - však neměla v úmyslu zbavit se "tvůrčí svobody". Přestože později žila v bídě se čtyřmi dětmi, stálé zaměstnání se jí přijmout moc nechtělo. Źivot se státním zaměstnancem jistě nebyl lehký, rakouské úřady Němce špiclovaly pro jeho vlastenectví a různě přeřazovaly do stále nových míst, rodina se často stěhovala. Případně manželé žili odděleně. Definitivně pak od roku 1857, kdy Němec požádal o rozluku od stolu a lože. Nešlo o klasický rozvod, ale možnost nežít ve společné domácnosti.
Podle všeho se zdá, že Božena nebyla zas až tak holka do nepohody. Nejkrásnější dopisy psala manželovi, když sám pobýval pracovně v Uhrách, společného soužití už ale nebyli schopni. Němcová žila ve svém vysněném světě, ráda přijímala lichotky od svých - většinou mladších - milenců, případně je finančně podporovala. Morální odsouzení tehdejší společnosti jí nevadilo, to, že tito muži z příliš těsného vztahu brzy utíkali, ano. Dcera Boženy Němcové Dora se ke vztahu rodičů vyjádřila až po mnoha letech, mimo jiné poznamenala na okraj jednoho matčina dopisu: Jenže ono to, mámo, s tím otroctvím nebyla tak docela pravda. Vždyť ty sis vlastně celý život dělala, cos chtěla. A jak táta odešel do Uher, zůstalas v Praze s těmi svými přáteli...
Jeden z "přátel" obrozenecký básník a překladatel Václav Bolemír Nebeský Němcové prokazatelně radil v jejích literárních začátcích a existují názory, že právě on je autorem Babičky...Podle tradice napsala Němcová Babičku 1854 v domě v Ječné ulici
Socha spisovatelky od Karla Pokorného je na Žofíně, její ulice u Nuselského mostu a magistrály..
Max Švabinský (1873-1962) Jeden z nejvýznamnějších českých umělců dvacátého století, který byl obdivován pro neobyčejnou kreslířskou zručnost a rozmanitost grafických technik. Portrétista, krajinář, ilustrátor, navrhoval gobelíny, vitráže, poštovní známky, bankovky. Navrhoval několik vitráží v chrámu sv.Víta.
Karel Pokorný (1891-1962). Pomníky A.Jiráska, B.Němcové, sousoší Sbratření v České Třebové, kopie ve Vrchlického sadech. Žák J.V.Myslbeka
Karel Purkyně (1834-1868), syn vědce Jana Ev. Purkyněho
Václav Levý (1820-1870). Učitel Myslbeka, nestor českých sochařů 19.st..Vyšel ze skromných poměrů, vyučil se truhlářem.Měl štěstí na osvíceného mecenáše a také získal Klárovo římské stipendium. Řím ho okouzlil , doba zde prožitá byla jehjo umělecky nejpřínosnější.V Praze pracoval na výzdobě kostela sv.Karla Boromejského a sv. Cyrila aMmetoděje v Karlíně. Bohužel předčasně zemřel na jaterní chorobu.
Břetislav Benda (1904-1980), hrob zdobí socha dívčí postavy. Absolvent kamenické školy v Hořicích, největší inspirací mu bylo ženské tělo. Pracoval hlavně s bronzem a mramorem.
Vyšehradský hřbitov je slavný nejen díky osobnostem, které jsou tu pohřbeny, ale i jmény tvůrců náhrobních plastik v různých uměleckých slozích. Na pravém nároží je mohutný secesní náhrobek rodiny Jeřábkovy. Pomník navrhl Josef Fanta, socha Ukřižování je od Ladislava Šalouna
Josef Mocker (1835-1899). Tento architekt je znám přestavbami ve stylu purismu, kdy navracel stavbám jejich původní, především gotický vzhled (Karlštejn, kostel sv.Štěpána, sv.Apolináře, sv.Jindřicha, dostavba chrámu sv.Víta). V Praze postavil dva nové kostely: sv. Prokopa na Žižkově a sv. Ludmily na náměstí Míru.
Jan Svatopluk a Karel Bořivoj Presl mají nad hrobem mohutný žulový náhrobek. Oba byli profesory pražské univerzity v oboru botaniky. Byli nadšenými vlastenci, společné dílo Flora bohemica 1820). 1500 názvů rostlin s českými názvy, tvůrci české vědecké terminologie i v zoologii a mineralogii.
Naproti se nachází pohřebiště členů řádu Tovaryšstva Ježíšova. Kovový raně barokní kříž pochází ze zrušeného Malostranského hřbitova.
Otakar Španiel (1881-1955)
Josef Vavroušek (1944-1995) a dcera, tragicky zahynuli v Tatrách. O.Zoubek
Jiří Mucha (1911-1991), předseda čs PEN-klubu, syn malíře Muchy
Jana Rybářová (1936-1957), bronzová sedící postava dívky Zamyšlená od J. Hány, krásná a nadějná herečka spáchala sebevraždu v 21 letech
Bedřich Smetana 1824 - 1884 Zemřel po asi 14 denním pobytě v Ústavu pro choromyslné v Kateřinské ulici...
SLAVÍN
Krucifix je dílem Václava Levého. Zde jsou pohřbeni: Julius Zeyer, Josef V. Sládek, Jaroslav Vrchlický, Josef V. Myslbek, Josef Gočár, Jaroslav Fragner, Kamil Hilbert, Karel Honzík, Jan Štursa, Ladislav Šaloun, Bohumil Kafka, Jan Lauda, Otakar Mařák, Vojtěch Hynais, Václav Špála, Alfons Mucha, Jan a Rafael Kubelík, Ema Destinnová, František Křižík, Oskar Nedbal, Josef Hora, Karel Toman, Zdeněk Štěpánek, Jaroslav Marvan, Vítězslav Vejražka
Josef Svátek (1835-1897) novinář, historik
Josef Čapek - hrob v dáli. Malíř, grafik, scénický výtvarník, spisovatel a výtvarný kritik (nar. 1887), starší bratr Karla Čapka, za války zatčen gestapem. Podlehl skvrnitému tyfu, tudíž na Vyšehradě má jen kenotaf. Připomíná ho nápis na rodinném hrobě Pospíšilů, kam se přiženil.
Karel Svolinský (1896-1986), malíř, grafik, navrhoval plakáty, bankovky a je autorem kolem 200 poštovních známek. Autor vitráže v katedrále sv.Víta a mozaikové výzdoby olomouckého orloje.
František Ondříček (1857-1922) proslulý světový houslista. Narodil se v domku na Novém Světě, Nový Svět také dobyl. V Americe uspořádal 70 koncertů, projezdil celý svět. Hrál především Bachovy a Beethovenovy skladby, v Itálii ho ocenili jako nástupce Paganiniho, poklonil se mu jeho syn. 1901 posluchači po koncertu v Rudolfinu odpřáhli koně od kočáru a sami ho dotáhli na Václavské náměstí, kde Ondříček bydlel.
Byl zahrnut poctami všeho druhu. Rakouský císař jej jmenoval císařským komorním virtuózem. Stal se profesorem a později i ředitelem Nové vídeňské konzervatoře Vypracoval vlastní metodu houslové hry, která prokázala neobyčejnou úspěšnost. Po vzniku Československa vyučoval na pražské Akademii. Zemřel v Miláně - náhle ve vlaku na turné po Itálii na zástavu srdce. Autorem busty je Otakar Španiel.
Josef Suk
Vítězslav Nezval (1900-1958) básník. Manon Lescaut, Sbohem a šáteček
Vladimír Neff (1909-1983) - Sňatky z rozumu.
Bohuš Záhorský (1906-1980)
Zdeněk Nejedlý (1878-1962)
Václav Vydra (1876-1933)
Zdeněk Fibich (1850-1900)
Jára Kohout (1904-1994), komik, po 40 letech v Americe se vrátil do vlasti.
Josef Bican (1913-2001). Vstřelil 644 ligových branek.
Stanislav Sucharda (1868-1916) žák Myslbeka, tvořil především ve stylu secese, je autorem mnoha soch na pražských palácích bank a pojišťoven a mj.sochy Františka Palackého. Sousoší chtěli zničit Němci, tajně rozebráno a schováno do slepé uličky poblíž Palackého náměstí, kde válku přečkalo.
Na Vyšehradském hřbitově se nachází místo, kde jsou pohřbívány významné osobnosti bez pozůstalých. O pietní místo pečuje Společnost přátel slova. Jsou tu třeba Vlasta Fabianová (1912 -1991) Ljuba Hermanová (1913-1996) Karel Vlach (1911-1986) Zuzana Navarová (1959-2004).
Julius Mařák (1832-1899) a Pepa Mařáková (1875-1907), otec a dcera
Milada Horáková (1901-1951), Rozsudek 1968 zrušen 1990 soudní rehabilitace. právnička, Za 2. světové války v odboji, zatčena a vězněna v koncentračním táboře.
Ferdinand Peroutka (1895-1978) Novinář a politicý analytik. Po 1948 odešel do USA.Řídil politickou revui Přítomnost. Patřil k důvěrníkům T. G. Masaryka a k blízkým přátelům Karla Čapka. Za 2. světové války byl vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. V exilu pracoval pro československé vysílání Svobodné Evropy.
Jan Evangelista Purkyně (1787-1869), zakladatel experimentální fyziologie. Jeden z nejstarších hrobů, na pylonu je nápis Omne vivum ex ovo
Zdeňka Braunerová (1862-1934). malířka a grafička.
Vlasta Burian (1891-1962). Král komiků. Jeho ostatky sem byly přeneseny z vinohradského hřbitova. Byl jedním z nejpopulárnějších herců za první republiky, po válce neprávem nařčen z kolaborace. Manželka Nina ho vždy podporovala, měli krásný vztah. Život s oblíbencem společnosti nebyl lehký, Burian jako Miloš Kopecký trpěl maniodepresivitou a v soukromí byl spíš melancholický. Hodně sportoval, ve vile v Dejvicích měl tělocvičnu, jezdil na kole a pořádal renisové turnaje. Vařil mu šéfkuchař, pan Trejbal. 1914-20 hrál za prvoligový klub AC Sparta jako brankář. Vše se obrátilo v roce 1944. Nejdříve jeho divadlo zavřeli Němci, po válce byl zatčen a jeho divadlo bylo znárodněno. Na intervenci Jana Masaryka propuštěn a osvobozen, později opět uvězněn a na základě vykonstruovaných obvinění pod trestem smrti vymámené výpovědi Lídy Baarové odsouzen za kolaboraci na několik měsíců k těžkému žaláři a pokutě půl milionu korun. 5 let nesměl vystupovat, manuálně pracoval, včetně dláždění chodníků. V jeho vile školka. Později dostal povolení točit filmy, odlesk bývalé slávy. 1994 plně rehabilitován díky úsilí divadelního kritika Vladimíra Justa.
Antonín Chittussi (1847-1891), malíř-krajinář, 5 let pobýval v Paříži. Na hrobě má kovaný kříž typický pro jižní Čechy.
František Langer (1886-1965), příslušník čapkovské generace, od začátku účastník schůzek tzv. "pátečníků". Za první světové války byl v čs. legiích v Rusku a prodělal s nimi anabázi návratu do vlasti přes Sibiř. Tam, stejně jako v armádě nové republiky, byl vojenským lékařem
Karel Čapek (1890-1938). Náhrobek připomíná boží muka, symbolické místo „umučení republiky, proto státní znak. Je doba okupace…U hrobu je kamenná miska na vodu pro ptáčky
Olga Scheinpflugová (1902-1968).
Marie Podvalová
Antonín Wiehl (1846-1910). žák Josefa Zítka, tvořil ve stylu neorenesance; Smetanovo muzeum či rohový dům na Václavském náměstí
František Ladislav Riegr (1818-1903). zeť Palackého, spoluvytvářel českou politiku v 2.pol.19.st, busta J. V. Myslbek.
Mikoláš Aleš (1852-1913)
Elmar Klos (1910-1993) filmový režisér. 1966 získal Oskara jeho film Obchod na korze.
Kája Saudek (1935 - 2015)
Popelka Bilianová (1862-1941) Marie Popelková, autorka sentimentálních próz a nevědomky zakladatelka přechylování. Popelka se jmenoval její manžel....
Hana Mašková (1949-1972), mistryně Evropy v krasobruslení 1968 Zemřela ve Francii po autonehodě, kterou nezavinila. - J. Štursa.
Josef Slavík (1806-1833), geniální houslista. Paganini: Svět se chvěje, když vy hrajete Zemřel mladý na zápal plic
František Hrubín (1910-1971), básník, dramatik a překladatel. Romance pro křídlovku natočil Otakar Vávra. Jeho náhrobek tvoří nízký kámen s faksimile jeho podpisu: kámen pochází z řeky Sázavy.
Karel Hynek Mácha (1810-1836). Máchův druhý pohřeb v květnu 1939 byl mohutnou národní manifestací proti německé okupaci. Náhrobek je původní, přenesen ze hřbitova v Litoměřicích
Jiří Adamíra (1926-1993), autorem šedé náhrobní stély je Olbram Zoubek.
Vladimír Ráž (1923-2000)
Waldemar Matuška (1932-2009) návrh zpěvákův přítel Kristian Kodet.
Antonín Dvořák (1841-1904). Busta a smuteční vrba - Ladislav Šaloun. Spolutvůrce české národní hudby, vynikající klavírista a dirigent vlastních děl, symfonie Z nového světa, 9 oper, Rusalka. dvě řady Slovanských tanců, instrumentální koncerty, mezi nimiž opět je světově proslulý violoncellový koncert A-dur a h-moll, předehry, oratoria a kantáty, písně a skladby klavírní.eden motiv z jeho 9. symfonie e-moll Z nového světa (Largo) je hymnou státu Iowa.
Beno Blachut (1913-1985)
Eduard Haken (1910-1996)
Svatopluk Čech (1846 -1908) básně s politickou a sociální tematikou, satira o panu Broučkovi
Antonín Benjamin Svojsík (1876-1938) zakladatel českého skautingu Junáka.
Nataša Gollová, (1912-1988) nápis "Rodina Hodáčova".
Petr Eben (1929-2007). prostý kříž z trámů
Jaroslav Heyrovský (1890-1967), Nobelova cena 1959 Profesor fyzikální chemie UK - objev elektrolýzy kapkovou rtuťovou elektrodou, polarografie.
Lída Fajcová
23 letá zdravotní sestra podlehla epidemii tyfu v Terezíně, kam odešla jako dobrovolnice a brzy se stala vrchní sestrou.