7. VYCHÁZKA PO NOVÉM MĚSTĚ
11 STOLETÍ ARCHITEKTURY ANEB Z FLORENCE NA FLORENC
Florentinum, Masarykovo nádraží s rostoucí Gold Tower Zahy Hadid, kavárna Arco, Senovážné náměstí a urbanismus doby Karla IV, pasáže v centru a méně známé zkratky na Starém i Novém Městě. Kostel sv.Josefa, ulice Hybernská a Na Poříčí, Legiobanka
AUTOBUSOVÉ NÁDRAŽÍ FLORENC
Původně býval vedle Negrelliho viaduktu sklad uhlí pro lokomotivy. Nádraží bylo otevřeno 1948. Dnes z Florence lze dojet nejdál do Španělska 2 500 km, 32 hodin
MUZEUM HL.M.PRAHY
Myšlenka umístění sbírek spojených s historií Prahy spadá do 2.pol.19.st. Hledal se vhodný objekt, uvažovalo se o letohrádku Amerika, Staroměstské mostecké věži, Prašné bráně, Belvedéru. Nakonec byly sbírky umístěny do skromné budovy kavárny v parku na Poříčí. Zde pak byla provedena přístavba a vznikla budova, jak ji známe dnes: 1896 - 98, podle projektu Antonína Wiehla a Antonína Balšánka. Středový rizalit je zakončen tympanonem s plastikami Ladislava Šalouna s námětem Historie, věda, umění a řemesla tvoří slávu minulosti naší.
Sbírky rostly odkazy, koupěmi i dary. Dnes jsou tu archeologické nálezy, obrazy, nábytek z měšťanských domů, původní domovní znamení, zařízení domácností, oděvy. 2021 rekonstrukce
Langweilův model Prahy - 20 m2 ojedinělé prostorové zobrazení města v měřítku 1: 480. Detailní model Starého Města, Malé Strany, Pražského hradu a Hradčan z papírové lepenky na dřevěné konstrukci ve svém volném čase na úkor rodiny i vlastního zdraví vytvořil 1826-1837 sluha Univerzitní knihovny v Klementinu Antonín Langweil. Nikdy nenašel sponzora, zemřel v bídě. Model obsahuje přes 2000 budov historického jádra Prahy v dokonalém realistickém provedení se všemi stavebními a zdobnými detaily fasád včetně barvy. V Masných krámech namalované stažené půlky krav...na jednom dvorku zabijačka, na zahradních zdech fresky, složené žebříky, sudy, vytlučená okna, oprýskané omítky, tak jak to ve skutečném městě je. Věže, komíny a kopule jsou dřevěné, hradčanské svahy z plechu a některé sochy jsou dokonce ze slonové kosti, přitom autor stále zápasil s nedostatkem peněz. Přibližně polovina zobrazených budov byla později v Praze zbořena či radikálně přestavěna. Bohužel nestihl Nové Město, které se změnilo nejvíc. Model byl dlouhé roky v depozitáři, pak vystaven bez jakékoliv ochrany v městském muzeu. Koncem 60.let na opravě pracoval restaurátor JIří Bouda s manželkou. Od 2007 nově nasvíceno.
NÁDRAŽÍ TĚŠNOV
1985 v 8.00 ráno 400 kg trhaviny ukončilo existenci nejhezčí novorenesanční nádražní haly ve střední Evropě.
Nádraží bylo vybudováno podle projektu architekta Schlimpa, profesora architektury na vídeňské technice 1872 – 75 jako součást rakouské SZ dráhy z Vídně do Berlína, Prahu trať však míjela. Byla tedy aspoň vedena odbočka, končící právě na Těšnově a jako určitá kompenzace pro město se na výzdobě nádražní budovy nešetřilo. Byla bohatě zdobena štukem, sochami a malbami. Vchod tvořil monumentální oblouk. Portálem se vcházelo do prostorné dvorany s plastikou rakouské orlice, výzdobu odjezdové haly tvořily znaky měst monarchie, kudy vedla SZ dráha. Název se později změnil na počest francouzského historika, zabývajícího se českými dějinami na Denisovo, za okupace na Vltavské nádraží - Moldauer Bahnhof, nakonec na Těšnov.
1972 odtud odjel poslední vlak do Lysé nad Labem. 1973 muselo severní křídlo nádraží ustoupit stavbě SJ magistrály, Těšnov byl pak nazýván „pták s ustřeleným křídlem“. To by bývalo stačilo, zrušené nádraží bylo možno využít. Nabízelo se železniční muzeum, dokonce studentská menza. Bohužel pražský magistrát byl nemilosrdný. Budova chátrala, pak se přiblížilo nějaké komunistické výročí a zhora přišel příkaz – rychle zbourat. Přitom byla budova chráněna památkovým zákonem. Před demolicí byly aspoň sejmuty cenné umělecké předměty. Hlavice jednoho ze sloupů dnes zdobí vnitřní dvorek domu U zlatého melounu v Michalské ulici.
Akci provedl Pražský stavební podnik – odbor Destrukce za 2,5 měsíce, k svátku 1.máje měla být na místě nádraží zelená plocha se stromy a keři. Poloha tramvajových zastávek Těšnov je původní, název je také jediné, co z nádraží zbylo.
Po stopách trati: Vlak podjížděl Negrelliho viadukt, na dvou místech je začernění po sazích. Karlínské nádraží na Jeruzalémském, dnes Rohanském ostrově. Zde postavila rakouská společnost SZ dráhy nákladové nádraží. Dochovaly se 2 administrativní budovy, které ovšem dva roky sloužily místo nedokončeného Těšnova. Zde tedy vystupoval ten, kdo přijížděl do Prahy. Nádraží neneslo název Karlín, ale Praha. Dnes je z budov ubytovna, je to kulturní památka obklíčená novostavbami. Dále trať procházela Sokolovskou ulicí, zůstala nízká zídka proti případným povodním, je zde opravená kaplička sv. Václava. Projelo se areálem bývalé Rustonky, zde v trávě zbytky dřevěných pražců. Dolní nádraží v Libni postaveno 1877. Libeň si stěžovala, že přes její území vedou už dvě železniční trati a stále nemá nádraží. Dochovala se nádražní budova a leží tu jeden sloup. Trať jednokolejky vedla na Těšnov místy, kde dnes projíždí tramvaj přes Palmovku. Na Balabence se trať stáčela vlevo, zůstalo asi 100 dřevěných pražců. Zbyl rozdělený velký viadukt bez spojovací mostovky. Na druhém břehu Rokytky vedou betonové pražce k Vysočanskému nádraží. Zde se stýkala rakouská SZ + Turnovsko-Kralupská dráha. Zbyly tabulky s německými nápisy. Celková rekonstrukce 2021
ULICE NA POŘÍČÍ
Ulice má jméno podle staré německé osady u kostela sv.Petra , která byla zahrnuta do NMP 1348. Část ulice od dnešního nám Republiky se dříve jmenovala Slaměná podle "prodejní komodity". Na místě dnešní Bílé labutě stával zájezdní hostinec, který býval vždy plný kupců, vedla tu kupecká cesta ze Starého města k tzv. Špitálské (Poříčské) bráně v novoměstských hradbách a za hradbami dál do Karlína.
S ulicí Na Poříčí je spojen počátek kabaretů a šantánů na konci 19. století. Byly tu pivovarské restaurace U labutě, U Rozvařil, U Bucků, kde vystupovali lidoví zpěváci s šansony a kuplety na aktuální téma, předváděly se parodické scénky a tančilo se. Texty ale byly jen pro pobavení, musely projít cenzurou. Tyto šantány byly často česko – židovsko – německé pro české i německé obecenstvo. Na poříčí byly německé podniky, kam dojížděli vystupovat umělci z německy mluvících zemí, to přetrvalo i po 1.světové válce.
Zřícení obchodního domu
9.10.1928 došlo ke zřícení budovaného šestipatrového obchodního domu, zůstala neporušená jen kostrukce výtahu. Pod troskami zůstalo na 80 dělníků. 38 zraněných se podařilo vyprostit, celkem zahynulo a na následky zranění zemřelo 42 dělníků. Je doba stavebního boomu, protože domy dokončené do konce roku mají být na 35 let osvobozeny od daní. Proto se staví rychle a často nekvalitně. I zde bylo důvodem zřícení použití nekvalitního materiálu. Beton byl řídký, cihly se drobily. Stavební kancelář Pražák-Moravec šetřila i jinde. Měla za sebou stovky hotových staveb, rodinných dom, administrativních i obchodních paláců. Zde se dopustila hrubé chyby, zadala statický výpočet studentovi. Moravec, který výpočet podepsal, byl odsouzen nepodmíněně, nicméně kancelář to nepoložilo. Aspoň se začalo stavět jinak a pečlivěji počítat, aby už k takovým katastrofám nedocházelo. Dnes na místě stojí hotel Harmony.
BÍLÁ LABUŤ 1937 - 39
Vedle zájezdního hostince U bílé labutě býval pivovar a v pivovarské zahradě hudební pavilon, kde se konaly promenádní koncerty a lidové taneční zábavy. Dobová výzdoba sledovala i obchodní cíle, viz citáty na zdech:
I pán každý musí pozor dát, by u vchodu lístek útratový mohl odevzdat
Dámy, půjdete tančit na chvilku, dejte pozor na lístek a kabelku
Kromě klasické hudby tu vystupovali kabaretní zpěváci, součástí slušné odměny byla i 4 piva na osobu. Kabaret přitahoval hosty, ti si dopřáli občerstvení a všichni byli spokojeni. Rádi sem chodívali i vojáci z nedalekých kasáren. Kabaret si vedl dobře, přestože konkurence byla hned naproti - podnik U Rozvařilů a U Bucků. . To už dům zdobilo znamení labutě, později ho převzal i obchodní dům.
S plánem postavit tu moderní obchodní palác přišel společník firmy Brouk a Babka, 30.léta jsou vhodnou dobou ke stavbě, Praha má kupní sílu, dobrou dopravní obslužnost i z periferie, je tu příslib rychlé návratnosti vložených financí. Staré budovy pivovaru i kabaretu byly zbořeny.1937 vypsána architektonická soutěž, zvítězili ing.arch. Josef Kittrich a Josef Hrubý. Stavba byla moderní v mnoha směrech. Systémem vytápění, klimatizací, potrubní poštou. Palác má železobetonovou konstrukci, 2 podzemní a 5 nadzemních pater obchodních, v 6.patře sídlila administrativa a dále 3 patrová nástavba s terasou přístupnou veřejnosti. Senzací bylo pohyblivé schodiště, první uvnitř budovy, druhé v Praze, po jezdících schodech na Letnou. Hlavní fasáda měla 180 skleněných tabulí z izolačního skla termolux., celkem plocha 30 x 18 metrů. Novátorské skleněné neonové reklamní trubice, z nich byla i 8 metrů vysoká labuť na střeše.
V létě 1943 se na terase točily scény z filmu Otakara Vávry Šťastnou cestu.
PALÁC ARCHA – LEGIOBANKA
Na místě dnešního paláce Archa stával pozdně klasicistní dům z pol. 19.st, kde býval pravděpodobně první pražský kabaret U Bucků a stejnojmenný pivovar. 1919 vznikla potřeba banky pro československé legionáře v Rusku a ve Francii, aby si mohli ukládat přebytky žoldu. Banka čs.legií byla založena v Irkutsku na podnět legionáře a bankovníko úředníka Františka Šípa, vzhledem ke klesajícímu kurzu rublu se tím předešlo znehodnocení úspor legionářů. V krátké době měla banka 70 milionů korun a mohla si dovolit výstavné sídlo. Existovala jako instituce do 1955.
Doba stále prodchnuta nadšením ze samostatného národa, architektura hledá vlastní národní sloh. Zrodil se styl národní, obloučkový, styl Legioganky, rondokubismus, oblíbenější než kubismus. Původní kubistické hrany, krychle a jehlany byly zjemněny a zaobleny do obloučku v duchu slovanské tradice. Budova Legiobanky byla ve své době vynikající ukázkou českého vlastenectví. Architekt Josef Gočár. Stavba – 1921 – 39. Průčelí tvoří trojdílná triumfální brána s mohutnou římsou a pískovcová sochařská výzdoba. Autorem výzdoby fasády je jeden z prvních kubistických sochařů na světě Otto Guttfreund Návrat legionářů, Měl vlastní zkušenost, jako dobrovolník bojoval na francouzské frontě. Jan Štursa - 4 sousoší, 4 fronty (italská, srbská, ruská, francouzská), malířská výzdoba v interiéru - přítel Gočára František Kysela. Dnes kancelářské prostory a divadlo Archa. Sousední funkcionalistickou budovu navrhl žák Gočára, František Marek, který zůstal věrný stylu členění fasády Legiobanky, ale už bez výzdoby. Marek měl velmi neortodoxní přístup k funkcionalismu, nevyhýbal se křivkám jako doplňku. Navrhl nezvyklé zastřešení pasáže dvěma válcovými výsečemi o nestejném poloměru. V interiérech místo dřeva a mramoru již nové materiály - chromovaná ocel a neonové trubice. Hlavní hala ve stylu interiéru zaoceánských parníků, tehdy módní. Podle zákona bankovní domy měly mít prostory pro potřeby města - byl tu pivovar, později bufet U Rozvařilů (ten je nyní v 5.patře OD Bílá labuť) a v suterénu divadlo D34 E.F.Buriana.
HOTEL IMPERIAL
Dům zde doložen už ve 14.st, za obléhání Prahy Švédy vyhořel. Následovalo několik přestaveb, z 18.st. je v zápisech dům U černého orla, později hotel stejného názvu. Z majitelů stojí za zmínku Barbora Serafínová, zámožná mlynářka a teta Vojty Náprstka, proslulého vlastence, cestovatele, spisovatele. Ten také dům vlastnil po smrti tety. Památka na předchozí dům a paní Serafínovou je v 1. patře ve formě pamětní desky. Za asanace 1913 byl nárožní dům zbořen. Zde je dobré připomenout, že asanace se netýkala jen židovského ghetta, byla mnohem radikálnější a proměnila skoro celé Nové Město. Na uvolněné parcele byl postaven nynější čtyřpatrový hotel Imperial, stavebníkem byl pražský hoteliér Alois Kolář poté, co prodal jiný svůj hotel, secesní Paříž.
V únoru 1948 byl luxusní hotel znárodněn, pan Kolář musel odevzdat veškeré klíče a smutně pozorovat, jaká klientela postupně nahrazuje tu jeho původní. Hotel se přejmenoval na Dům rekreace ROH a úroveň šla rychle dolů. V 80.letech byl objekt uzavřen, naštěstí se dočkal vzkříšení a dnes je na seznamu národních kulturních památek.
PALÁC YMKA
V pol. 16.st. zde stál dům U Hrubých, nazvaný podle sladovníka, kterému patřil. Po několika přestavbách zde býval zájezdní hostinec Zlatý bažant. Dnešní stavba je z let 1925 - 28 pro hnutí Young Men´s Christian Association, založené v Londýně 1844. Cílem hnutí bylo kromě šíření křesťanské víry vzdělávání a smysluplné využití volného času, především sportováním. U nás YMCA zahájila svou činnost za 1.sv. války, kdy zajišťovala vojákům zázemí, jídelny, knihovny a další potřebné. Po válce přišli s legionáři první sekretáři z Ameriky a Kanady, organizace si získala širokou podporu státníků i veřejnosti, velkým podporovatelem byl i prezident Masaryk. Členská základna se rozrůstala a bylo rozhodnuto vystavět polyfunkční palác, prací se ujal architekt Eduard Hnilička, který se od stylu art deco dostal k funkcionalismu. Palác je dodnes obdivovanou stavbou ve slohu klasicistního purismu. Původně sloužil jako ubytovna pro mladé muže, kteří do Prahy přicházeli za prací, poskytoval jim ale i komplexní zázemí – k dispozici tu byl bazén, tělocvična s unikátní klopenou běžeckou dráhou, kavárna, pasáž s obchody, kanceláře, knihovna, klubovny pro diskuzní kluby, hudební produkci, ping-pong, ad. V celém domě byla teplá voda, topení a skvěle vyřešená výměna vzduchu ve společenských prostorách a sportovních zařízeních. Ojedinělým prvkem bylo i basketbalové hřiště na střeše budovy.
Za nacistické okupace palác zabrali Němci, po 1948 pak komunisti, kteří organizacu jako nežádoucí zrušili a majetek i budovy v celé zemi předali svazákům, SSM. V pražském paláci YMCA sídlil Ústřední výbor ČS svazu TV. Od 1991 byl palác vrácen organizaci, 1997 zde bylo otevřeno Sportcentrum. Rovnostranný trojúhelník symbolizuje rozvoj ducha, duše i těla.
Dnes YMCA pracuje ve 119 zemích světa a má přes 58 milionů členů. YMCA dala sportu basketbal a volejbal, u nás zavedla Den matek a tradici vánočních stromků na veřejném prostranství. Organizaci proslavila také stejnojmenná píseň od americké skupiny Village People, na kterou mnozí dříve narození s vervou tančili na zábavách a diskotékách...zavzpomínejte zde
NÁMĚSTÍ REPUBLIKY
Název tohoto náměstí na rozhraní Starého a Nového Města v místech příkopu se několikrát změnil (do 1919 Františka Josefa I., Kapucínské, do 1916 Josefské, do 1945 Hybernské...) Dnešní vzhled je zhruba z 60.let 19.st. Nicméně zástavba románskými domy tu existovala už ve 12. a 13.st., jejich základy se našly při budování Palladia a část můžeme vidět v interiéru ve druhém suterénu. V místě dnešní Kotvy stával jednolodní tribunový kostelík sv.Benedikta s apsidou, kolem byl hřbitov. Ve 13.st. sem přišli němečtí rytíři, zahrnuli kostel do své komendy a přestavěli ho raně goticky. Působí tu do počátku husitského hnutí, později je vystřídali strahovští premonstráti a kostel přestavěli barokně. Vedle měli seminář sv.Norberta Kostel byl zbořen v 18.st, zůstal název ulice Benediktská.
Z velkých staveb zde bývala kasárna již za Habsburků, přejmenovaná později z Josefských na Jiřího z Poděbrad. 2003 - 4 tu proběhl rozsáhlý archeologický průzkum. Archeology překvapil nález záchodu, u domů z 12.st. je to poměrně vzácné. Nalezl se také prsten s hebrejským nápisem, keramika a další artefakty.
Pěší zóna je zde od 2007. Některé okolní ulice si uchovaly názvy podle řemesel - Zlatnická, Soukenická, Truhlářská.
Příkladů stavebních slohů tady najdeme hned několik. Secese vedle gotiky, naproti empír a funkcionalismus. Neboli Obecní dům s Prašnou bránou, naproti Hybernia a ČNB.
OBCHODNÍ DŮM KOTVA
Na konci 60. let bylo rozhodnuto o stavbě dvou obchodních domů v centru Prahy, tak vznikl Máj a Kotva. Architektonickou soutěž na Kotvu z 21 návrhů vyhráli manželé Věra a Vladimír Machoninovi (DBK, čs.ambasáda v Berlíně, hotel Thermal). Pozemek byl dost stísněný, bylo třeba začlenit stavbu do historického prostředí a dodržet objem prodejní plochy 22 000 m2 Originálním řešením byo sestavení budovy z 28 hexagonů zavěšených na odvážné železobetonové konstrukci s centrálním pilířem. Hmota stavby je rozbita různou výškou jednotlivých drůz, někde jsou hexagony vynechané. Obložení je z eloxovaného hliníku, který při chemickém procesu zčerná a nemusí se poté nijak udržovat dalšími nátěry. Samotnou stavbu provedla švédská firma SiaB, která stavěla i Máj. Realizace 1969 - 1975. Po otevření obsluhovalo 75 000 zákazníků denně 2 000 zaměstnanců.
Jeden z šestiúhelníků při vstupu vysokou budovu za sebou „přibližuje“ vstupujícím, je předsazen a jakoby schovává výšku vlastní budovy. Plášť budovy tvoří profilovaný hliníkový plech. Velká okna měla dovnitř přivádět dostatek přirozeného světla, ale nefunguje to, protože mnoho z nich je zevnitř zastavěno nebo zalepenou reklamou. Dnes má Kotva spoustu soukromých nájemců a každý má vlastní filosofii prodeje. Výsledkem je roztříštěnost a kompromitace původní myšlenky otevřeného prostoru.
Kotva nabízí zajímavý pohled na Prahu ze střešních teras, kde jsou restaurace. Přístup je buď vnitřkem z 5.patra, nebo výtahem či po schodišti ukrytém v jednom z venkovních sloupů.
Před stavbu vzaly zasvé domy v bezprostředním okolí staveniště. Jeden ze zbořených domů stavěl Bohumil Hypšman pro zubaře Alfréda Baštýře. Ten koupil pozemek s předchozím domem, během dvou let se stihlo zbořit původní a postavit nový dům. V květnu 1912 se tam nastěhovala ordinace. První dům v Praze s plochou střechou.
Alfréd Baštýř byl všestrannou osobností. Jako úspěšný zubař se těšil bohaté a vlivné klientele. Slušné ekonomické postavení mu umožnilo věnovat se tomu, co měl rád a co ho bavilo. Na všeobecné jubilejní výstavě 1891 fotografoval a nadchl se pro balonové létání. Už v 16 letech se stal zednářem a první pražská zednářská lože Jan Amos Komenský byla v domě u Baštýřů. Věnoval se filmu, hrál malé role v cca 35 filmech i s Vlastou Burianem. 1921 založil filmovou společnost Kalos (Karel Lamač + Anna Ondráková) a ta natočila dva celkem dobré filmy. Byl to veselý člověk, na ploché střeše svého domu měl postavený stan. Obřadně pohřbil své hedvábné pyžamo, když v něm jednou spadl do hnoje apod. Po nacistické okupaci měl nabídku odjet do Švýcarska, jako žid a svobodný zednář byl jasným cílem. Poslal pryč manželku Jenny, jemu se pryč nechtělo. Stálo ho to život v Terezíně. Jeho dům byl zbořen poč. 70.let
KOSTEL SV. JOSEFA
Kostel byl součástí kapucínského kláštera, který založil v roce 1630 Gerhard z Questenberku. Jednoduchá obdélníková nezdobená stavba kapucínského typu s dvorkem, ve kterém jsou pod klenutými stříškami barokní pískovcové sochy sv. Judy Tadeáše a dvou andělů, má i prosté vnitřní vybavení. Pruské obléhání Prahy v roce 1757 připomínají dvě zazděné dělové koule v klenbě kostela. Jediná věžička kostela je v zadní části střechy, říká se jí sanktusník.
1795 byl klášter zrušen a 1799 vznikla na jeho místě místě kasárna, jak typické pro josefinskou dobu.... 1832 byl kostel vrácen do správy kapucínů, vedle byl postaven malý hospic, který se ovšem 1950 stává majetkem Městské hudební školy Nic proti hudbě, ale jak typické pro komunisty..... Protože restituce hospice není možná, byl v sousedství kostela vybudován nový klášter. Od 2002 se opět používá název Klášter kapucínů Praha-Nové Město.
Fasáda kostela je velmi strohá, což je pro kapucíny obvyklé. Jen ve frontonu je erb zakladatele kláštera a nad ním freska zobrazuijící sv.Josefa. V interiéru kostela se nachází dva oltářní obrazy od Karla Škréty z 1653.
Sv. Juda Tadeáš je apoštol, k němuž se lidé obrací s prosbou o pomoc v zoufalé situaci jako k poslední naději. A Tadeášek pomáhá, jak je patrno z ex voti, kovových destiček se slovy díků na zdi kostela. Kapucíni pomáhají také, lidem bez domova, nyní ale prostřednictvím profesionálních organizací, po několika neblahých zkušenostech s pomocí napřímo...
V nikách před vchodem do dvora stojí barokní sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Františka Serafínského.
OBECNÍ DŮM
Na přelomu 19. a 20. st. je Praha bohatým průmyslovým městem, městská správa investuje také do reprezentačních budov. 1903 vypsala Měšťanská beseda veřejnou soutěž na výstavbu Obecního domu ve snaze vyrovnat se pražským Němcům, již měli své centrum, Kasino na Příkopech, pozdější název Slovanský dům. Symbolický byl i výběr místa, v 15.st. tu stávala rezidence českých králů. Secese se uplatnila v Praze asi o 15 let později než v Paříži. Vstupní rizalit je napodobeninou pařížského Grand Palais. Soutěž vyhráli architekti Antonín Balšánek, Osvald Polívka, stavba proběhla 1905 - 1912 Umělecká výzdoba: Mikoláš Aleš, Alfons Mucha, Max Švabinský, František Ženíšek. Smetanova síň - pro 1200 posluchačů. Sál Grégrův a Sladkovského, vlastenecká výzdoba. Na jedné nástěnné malbě: Čech, Neruda, Vrchlický, Němcová, Zeyer.
Potíže při projektování - pozemek o rozloze 4 200 m2 má nepravidelný půdorys, je třeba vyrovnat se se zamýšlenou multifunkčností. V různých částech stavby je nestejný počet pater. Skleněná kupole - mj. chrám Umění. Smetanova síň má kapacitu 1500 diváků. Budova sklidila i kritiku za pozdně renesanční a barokní formy. Nicméně na svou dobu měla velmi moderní technické zázemí. Jde o montovanou stavbu podobně jako je Eiffelovka, což umožnilo mít zde velké sály. Budova má na tehdejší dobu moderní výtahy a klimatizaci. V nejspodnějším patře jsou 3 vrtané studny, plněné vltavskou vodou. Tou se chladí vzduch.
Na místě dnešního Obecního domu stála původně rezidence českých králů, králův dvůr. Nechal ho postavit 1380 Václav IV. jako svou druhou rezidenci a přibližně 100 let ho využívali panovníci až do doby vlády Vladislava Jagellonského. Kromě paláce zahrnoval komplex i domy pro dvořany, lázně, lvinec a zahradu. Památkou na tuto dobu je název ulice Královodvorská a pamětní deska. Z královského paláce vycházely korunovační průvody do katedrály sv.Víta po tzv. Královské cestě. Po 1484 byl areál využíván k různým účelům, budovy několikrát přestavěny. V 17.st. zde byl arcibiskupský seminář. Po 1777 c.a.k. kadetní škola a vojenský kostel sv.Vojtěcha pro kasárna. Když kadeti odešly, hostovaly tu cirkusy a v zimě se ve dvoře bruslilo. 1902–1903 byly všechny budovy v areálu včetně kostela zbořeny.
Obecní dům vstoupil dvakrát do historie československé státnosti - 28.10.1918 tu byla vyhlášena samostatnost Ćeskoslovenska a v listopadu 1989 zde proběhla první jednání komunistické vlády Ladislava Adamce s představiteli Občanského fóra v čele s Václavem Havlem. Dům prošel rekonstrukcí v letech 1994–1997.
PRAŠNÁ BRÁNA
Tato brána nepatřila do obranného systému Starého Města vybudovaného po 23 letech roku 1253. Hradby měly 7 hlavních bran a začínaly u ostrova Štvanice, šly dnešní Revoluční, Příkopy, Národní třídou, ulicí Karolíny Světlé opět k řece až k Anežskému klášteru. Chránily tedy město i na vltavském břehu, i když tam byly mnohem nižší a bez věží. Hradba byla vysoká přibližně 10 m a široká 2 m, nahoře byl ochoz a asi 60 m od sebe stály hranolové věže. Před hlavní hradební zdí byl tzv.parkán, 10 m široký volný prostor, končící druhou, nižší zdí, před ní byl ještě vodní příkop, široký až 25 m a hluboký až 8. Kromě hlavních bran existovaly ještě malé branky pro pěší. Kde dnes stojí Prašná brána bývala brána sv. Ambrože, postupně chátrala, až získala název Odraná. Na jejím místě vyrostla 1475 brána Nová, od 1715 zvaná Prašná. podle skladu střelného prachu. Důvodem stavby byla snaha měšťanů zalíbit se králi Vladislavu Jagellonskému, který sídlil ve vedlejším Králově dvoře. Stavbu započal mistr Václav, pokračoval v ní známý Matěj Rejsek, ale když král z bezpečnostních důvodů přesídlil 1484 znovu na Hrad, stavba byla zastavena. Tak jak známe bránu dnes ji opravil v neogotickém duchu purista Josef Mocker v letech 1875 - 86. Odstranil velké hodiny jako nevhodné, přidal ochoz a zastřešil novou střechou.
DŮM U HYBERNŮ
Místo má spojitost s korunovací Karla IV. římským králem v Miláně železnou lombardskou korunou. Roku 1355 zde Karel IV. založil klášter s gotickým kostelem na památku patrona Milána, sv.Ambrože pro benediktiny ambroziánského ritu. Jako mnoho jiných církevních objektů byl kostel i klášter vyrabován husity a lůzou, jak to tak bývá. Obnovy se dočkal až 1630, kdy od císaře Ferdinanda II získali povolení pro klášter irští františkáni vyhnaní z protestantské - alžbětinské - Anglie. V Irsku bylo klášterní hnutí rozvinuté, v klášterech se udržovala vzdělanost. Mniši se živili opisováním knih až do vynálezu knihtisku (Guttenberg 1450). Irsko bylo nazývýno Ostrov světců a učenců, v době kdy byla Evropa vesměs plná nevzdělanců. Ještě dnes se tam dochovaly malé klášterní komunity.
Současně s přestavbou kláštera byl vybudován i nový kostel Neposkvrněného početí Panny Marie, autorství návrhu se přisuzuje Carlu Luraghovi.(1652 – 59). Mniši mimo jiné pěstovali v klášterní zahradě brambory, tehdy v Čechách neznámou plodinu. V 19. století klášter přestavěn empírově, zrušen za josefinských reforem, většina řeholníků odešla zpět do vlasti. Stavba poté sloužila jako finanční úřad, cenzurní úřad a celnice, odtud také jméno ulice V celnici.
název Hybernia: latinsky Irsko, odkud přišli bratři františkáni. Jejich klášter se pak nazýval podle nich, u hybernů. V bývalém kostele je od 2006 v provozu muzikálové divadlo, Rozlehlou budovu bývalého kláštera 2015 prodal v aukci český stát utajenému investorovi za 790 milionů.
BUDOVA ČNB
na nároží ulice Na Příkopě a Hybernské stával slavný hotel Modrá hvězda. Byl to jeden z nejkomfortnějších pražských hotelů, jehož poslední, klasicistní přestavba proběhla 1846, byl spojen s řadou osobností a historických událostí. Pobývali zde např. F. Chopin, francouzská císařovna Eugenie a při uzavření tzv. Pražského míru 1866 pruský král Vilém I. a kancléř Bismarck. Hotel byl zbourán 1935, Zůstal jen roztomilý film Martina Friče z 1941 s Natašou Golovou a Oldřichem Novým v hlavních rolích
Ve vedlejším hotelu U Černého koně bydlel houslový virtuos Nicoló Paganini nebo korunní princ Rudolf.
Nový palác Živnobanky byl dostavěn 14. května 1942 ve stylu funkcionalismu podle projektu Františka Roitha, nejprve pro Živnobanku, 1950 tu bylo sídlo Státní banky československé a od 1993 ČNB. Banka má dvě budovy, na Senovážném náměstí jí patří budova bývalé Plodinové burzy. Živnobanka obložená žulou ve své době náležela k nejkomfortnějším a nejpřepychověji vybaveným bankovním budovám, což bylo dáno finančními možnostmi Živnostenské banky jako stavebníka. Z původní budovy živnobanky od Osvalda Polívky byla na střechu přemístěna socha Génia se lvem od Antonína Poppa. Lev má pod tlapou kouli s datem založení Živnostenské banky - 1868.
U Prašné brány také stával obchod Jana Neffa (Borna) z románové pentalogie Sňatky z rozumu.
NA PŘÍKOPĚ
Skutečný příkop vznikl současně s budováním opevnění Starého města 1232 . Byl hluboký 8 a široký až 25 m. Hradby dosahovaly výšky 10 m. Jejich součástí bylo 13 věží. Příkop po ztrátě obranné funkce sloužil jako odpadní jáma, držela se tu voda a nevábně páchl. Občas do něho spadl nějaký ten povoz i kočár. Teprve 1760 došlo k definitivnímu zasypání a vznikla dnešní ulice, podél ní byly vysazeny kaštany. 1760 - 1839 se ulice jmenovala Ve starých alejích a do 1870 Kolowratská.
1875 tu jezdila koněspřežná tramvaj, 1899 byla trať elektrifikována a od 1919 řídil křižovatku na Můstku strážník.
PALÁC BRODWAY
Funcionalistická budova ze 30.let, od 2016 patří státu. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových uspořádal 2021 elektronickou dražbu, vyvolávací cena 1 miliarda 50 milionů Kč. Nikdo neměl zájem. Současný nájemce platí 30 milionů ročně.
PASÁŽ ČESKÉHO DESIGNU
2017 byla tato pasáž spojující ulici Na příkopě a Senovážné náměstí věnována tvůrcům moderního umění a designu. Inspirací bylo fungováním pasáží v evropských metropolích, kde pasáže dlouhodobě slouží umění a designu jako výstavní fóra, prodejní místa, jako místa pro setkávání umělců a designérů s veřejností.
SENOVÁŽNÉ NÁMĚSTÍ
Po založení NMP 1348 se prostor nazýval Senný trh, o století později do 1896 to bylo Senovážné náměstí, býval tu senný trh a senná váha. Toto náměstí přiléhalo k hradbám a bylo hlavním trhem dolního Nového Města. V letech 1896-1940 se jmenovalo Havlíčkovo náměstí. Za německé okupace se vrátil název Senovážné, poté opět až do 1947 Havlíčkovo. 1947-1951 neslo náměstí pojmenování Soukupovo, po českém politikovi a novináři JUDr. Františku Soukupovi (1871-1940), který byl po vzniku ČSR dva roky ministrem spravedlnosti a v letech 1929 -1939 předsedou senátu. V 1951 dostalo náměstí pojmenování Maxima Gorkého, podle jednoho z klasiků sovětské literatury (1868-1936), který Prahu také navštívil. Po roce 1990 se vrátil název Senovážné náměstí. Na náměstí vycházejí dvě pasáže, jedna prochází Slovanským domem, druhá budovou banky, což byla dříve Plodinová burza. Burza byla založena ke zvelebení obchodní činnosti v oboru zemědělských komodit a otevřena 1894. Členem burzy se mohl stát každý, kdo plodiny vyráběl anebo s nimi obchodoval a opatřil si burzovní kartu, která stála 25 zlatých ročně. Hlavní burzovní dny se konaly 2 x týdně. Budova je postavena ve slohu neorenesance.
Fontána čtyř řek?
Ve východní části náměstí stojí novodobá kašna odhalená 22. dubna 2002. s plastikami Anny Chromy - sochařka a malířka, 1940 nar. v Českém Krumlově, emigrace do Rakouska, žila ve Francii, pracovala v Itálii. Zemřela v Monaku 2021. Socha s mandolínou je Ganga, s flétnou Amazonka, s houslemi Dunaj, s trumpetou Mississippi.
Plášť svědomí, Pieta či Commendatore v katedrále v Salcburku a u Stavovského divadla, v Carraře je kaple z jediného kusu bílého mramoru o váze 200 tun. Inspirace v operách, klasických tancích a antické mytologii. Její malby obsahují odkazy na díla vídeňské školy a fantastického realismu a ostatních středoevropských umělců. Barvy plastik velmi jemné, pastelové. Své sochy často daruje – neprochází výběrovým řízením, má i kritiky (Knížák, Lukeš). Ve světě ovšem velmi ceněna.
Žačka Dalího: Setkali se v Paříži, přijal ji do ateliéru. Na jedné jeho výstavě mu ukázala svůj obraz. Podle Vás ženy nemají fantazii, co na tohle řeknete? Komentář Mistra: Podle tohoto obrazu nejste žena.
CUKROVARNICKÝ PALÁC
Původně tu stály dva domy, tento kubisticko-klasicistní palác navrhl 1916 Josef Zasche + Fischer. Vlastní práce provedla Firma Matěj Blecha. Sídlil zde asekurační (pojišťovací) spolek 235 cukrovarů na území Rakousko-Uherska.
V kancelářském neobarokním komplexu pak po drobných úpravách sídlilo ministerstvo výživy. Po vpádu armád zemí Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 v budově provizorně přebývali poslanci Národního shromáždění. Po pádu komunistického režimu patřila budova IPB, od 1993 je palác památkově chráněný.
V červnu 2000 do jedné z největších bank v republice vtrhlo policejní komando se samopaly, odneslo dokumentaci a na banku byla uvalena nucená správa.. Od té doby palác zeje prázdnotou...Zkrachovalou IPB převzala ČSOB, řeší se přestavba na hotel. Zuby si tu vylámal nový ruský vlastník, dnes patří rakouské firmě ze skupiny Julius Meinl. Platné stavební povolení. 2022 - otevřen hotel americké společnosti Andaz.....
Rohový dům naproti v ulici Jeruzalémské - od 1878 sídlo vzájemně pojišťovací banky Slávia, založené 1869. Banka nechala dům 1901 zrekonstruovat, fasádu v secesním slohu navrhl B. Bendelmayer. Slávia nabízela životní pojistky a také pojišťění proti požárům a krupobití. Měla filiálky po celém Rakousku-Uhersku a její popularita kulminovala v období 1. republiky.
DŮM U TŘÍ JEZDCŮ
Dříve tu byl barokní dům, zbořen. 1906 architekt Josef Zasche staví pro spolek Deutsches Haus - byty, kanceláře, restaurace, divadelní sál. Moderní architektura poč. 20. stol s prvky geometrické secese. Tympanon přenesen z barokního domu.
Josef Zasche - 1871 - architekt německého původu pocházel z Jablonce, vycházel dobře s českými kolegy, Janákem, stejně starým Kotěrou. S Janákem pracoval na paláci Adria. Vysoce ceněn byl jeho palác na Příkopech pro Vídeňskou obchodní jednotu. Po válce se Zasche stal obětí kolektivní viny. jeho kancelář v Mezibranské ulici byla vydrancována, zničen archiv a přestože se za něj přimlouvali čeští kolegové, byl vysídlen do Německa. Přestože odmítal nacismus a hlásil se k sociální demokracii. Zemřel 1957
JINDŘIŠSKÁ VĚŽ
Dominantou Senovážného náměstí je bývalá městská věž a zvonice při kostele sv. Jindřicha z let 1472-1476. Je nejvyšší volně stojící zvonicí v Praze (65,7 m). Prodělala několik požárů a nepřítelem jí byl i silný vítr. Po požáru 1745 byly provedeny barokní úpravy a 1880 ukončena regotizace arch. Josefem Mockerem.
Mocker se narodil v rakouském císařství a zemřel v Rakousko-Uhersku (1835 - 1899). Po vzoru cimrmanologů ho lze nazvat ortodoxním puristou, což vyvolávalo kritické hlasy. Uznával gotiku a jedině gotiku, neogoticky přioděl mnohé věže - Prašnou, Jindřišskou, věže kostela sv.Petra a Pavla na Vyšehradě, jeho dílem je dnešní vzhled hradu Karlštejn a dostavba svatovítské katedrály. V té době Mocker s manželkou bydlel v budově starého probošství na Hradě..
Věž má 10 pater, v tom nejvyšším je nově instalována zvonkohra o 10 zvoncích. Kdysi odtud hlídky odtud střežily město před požáry. Původně tu byla nižší zvonice dřevěná, asi s kamennou podezdívkou, kolem 1470 postavena kamenná. Důvod stavby? Věž u kostela byla na nestabilním podloží, neunesla by zvony. Kolem kostela byl do 1787 hřbitov. Věž mnohokrát poškozena při útoku Prusů i požárem, Ještě poč.20.st.tu farnost u sv.Jindřicha měla ustájeny koně, patřily jí polnosti v Karlíně, na Žižkově. Arcibiskupství souhlasilo s návrhem soukromé společnosti postavit věž ve věži. Vnitřní konstrukce je samonosná, z železobetonu. Otevření 2002, vnitřní prostor 6 x 6 m. Výzdobou kavárny je i zvon Maria z 1516. Stálá expozice o pražských věžích, výstavní prostory…
Věž stojí přímo v ose ulice a proto Jindřišká pokračuje kolem zvonice vpravo podstatně zúžená. Ulicí jezdila od 1883 koňka, která po postavení Palackého mostu 1878 spojovala Nové Město se Smíchovem.
BOSCOLO HOTEL CARLO IV
Hotel sídlí v budově z 1890 postavené na místě zbouraných novoměstských hradeb a bývalých nových kasáren jako Hypotéční banka ve stylu novorenesance podle návrhu vídeňského architekta Achille Wolfa
HYBERNSKÁ ULICE
Vznikla jako historická cesta do Kutné Hory již za Přemyslovců, původně zvaná Horská. Stejný název nesla i brána na konci ulice, jedna z hlavních 4 bran novoměstských hradeb. Po založení Nového Města se název změnil na Dlážděnou, skutečně pro svou důležitost vydlážděna byla, jako snad jedna z prvních ulic v Praze. Z Kutné Hory se vozilo surové stříbro i hotové mince. Půdorys ulice je v podstatě zachován.
Na nároží ulic Hybernské a Jezdecké byla nádražní restaurace 1. a 2.třídy. Rozdělení restaurací do čtyř tříd (později do tří) bylo provedeno podle podobného principu jako u vozových tříd a čekáren. Mířili sem cestující, kteří přestupovali z olomoucké větve Severní dráhy na drážďanskou. V okolí bylo ještě mnoho jiných restaurací a kaváren (např. kavárna U nádraží a od 1907 také intelektuálská kavárna Arco na rohu Dlážděné), takže cestující měli možnost si vybrat.
PALÁC KINSKÝCH - LIDOVÝ DŮM
Na místě původních 5 středověkých domů byl v pol. 17.st. postaven honosný palác pro knížete Losy z Losinthalu, jednoho z pobělohorských zbohatlíků. Mohl si dovolit vynikajícího architekta, kterým byl Carlo Lurago. Stavba proběhla v letech 1651 - 1657. Palác několikrát změnil majitele, několikrát byl přestavěn, 1750 po požáru a 1757 po poškození pruskou dělostřelbou za Sedmileté války. Ze známějších jmen uveďme rod Kinských, kteří palác vlastnili do 1879. Dalšími majiteli byla pojišťovna a 1907 objekt koupila ČSSD, odtud název Dělnický, později Lidový dům. 1912 odtud Lenin osobně řídil přísně konspirativní všeruskou konferenci sociálně demokratické strany Ruska, čehož se po nástupu k moci 1948 chytli komunisté, Lidový dům zabrali rozpuštěné sociální demokracii a 1952 tu otevřeli Leninovo muzeum. Pionýři tu dostávali rudý šátek při složení slibu, školy sem chodily na povinné exkurze. Po 1990 byla odstraněna ohavná výzdoba na průčelí paláce - sochy revolučních bojovníků včetně Stalina, jak přísahá věrnost Leninovu odkazu. Má se za to, že to bylo poslední vyobrazení masového vraha na veřejném prostranství Prahy.
PALÁC ŠPORK
Je součástí komplexu barokních domů mezi ulicemi V celnici a Hybernská, přestavěných v 19. a v 21. st. Hlavní fasáda paláce v Hybernské zaujme Gočárovou přestavbou pro anglo-čs.banku, obyvatelé Prahy museli být tehdy šokováni, přitahuje pozornost i dnes. Poslední rekonstrukce proběhla 2011 – 19, autorem je Stanislav Fiala ve spolupráci s Patrikem Háblem. Ten pracuje i s detailem v interiéru, jeho doplňky jsou velmi originální a nápadité. Na toaletu vedou dveře do trezoru, minimalistické mramorové umyvadlo odvádí vodu vyfrézovaným otvorem.
Restaurace Červený jelen sídlí v bývalé bankovní hale navržené Josefem Gočárem. Klenba byla z luxferů, za socialismu na nich byla vrstva asfaltu. Dnešní řešení s použitím tabulí z čirého skla přivádí dovnitř přirozené světlo, které sahá i do suterénu díky velkému nepravidelnému otvoru v podlaze. Toto řešení bylo velmi odvážné a technicky náročné, v suterénu byly bankovní trezory a podlaha má velkou tloušťku plus vložený ocelový plát.
KAVÁRNA ARCO
Kavárny – místa společenských setkávání, známé – Union, roh Národní + Na Perštýně, Metropol na Václavském nám. Odraz nacionalismu – některé upřednostňovali pražští Němci, jiné Češi. Sem ale chodili svorně všichni. Arco otevřena 1907 - kavárník Josef Suchánek měl koncesi i na občerstvení. Byla to jeho 3.kavárna po Unionu a Metropoli. Velkou předností kavárny strategická poloha - blízko Masarykova nádraží a Plodinové burzy dnes ČNB. Vchod byl víc vlevo a kavárna původně neměla podloubí. Architekt Jan Kotěra navrhl v secesním stylu i vybavení nteriéru do posledního detailu, jako záclony a ubrusy. Byly tu kavárenská místnost s kójemi a kulatým stolem, kulečníková místnost a čítárna. Chodili sem výtvarníci i spisovatelé a novináři, hlavně pražští Němci – Brod, Kisch, Kafka. Občas zašli Vladislav Vančura nebo Karel Poláček.
Majitel kavárny vyžadoval klid a pořádek formou psaných pravidel chování návštěvníků. Vyhláška se jmenovala "Rady a pokyny pro válečné a poválečné „kvaltovní“ zbohatlíky a různé jiné nemravy" - 23 bodů.
Třeba vytrhávání listů z novin byla "sprostá krádež" a kdo oznámil pachatele, dostal odměnu 100 Kč. Nepolepšitelní návštěvníci mohli získat jednorázové peněžní "odbytné" za písemný slib, že do kavárny Arco už nebudou chodit.
Nejslavnější doba kavárny – do 1.sv.války. U otáčecích dveří čekal vrchní číšník pan Pošta, odebíral svrchníky…Byly zde stammtischs – básníci, spiritisti, konstruktivisti, pragmatici…Chodili sem i čeští umělci – Max Švabinský, prý i s modelkami. Ferdinand Peroutka. Literát Ernst Pollak se tu seznámil s Milenou Jesenskou, později se vzali. 1929 zemřel majitel, skončilo slavné období. Po 2.sv. válce hospoda čtyřka, dnes závodka Ministerstva vnitra bez genia loci….Aspoň snaha připomenout zašlou slávu zvenku – tlak Federace židovských obcí, Společnosti FK, česko-německé diskusní forum
LANNŮV PALÁC
Rod Lannů přišel v 18. století do jižních Čech ze Salzburska - obchodoval se solí. Později vlastní doly, slévárny. Otec byl významným průmyslníkem, věnoval se také stavbě lodí. Syn Vojtěch Lanna - 1836 - 1909 nejslavnější člen rodu. Po studiích cesty po Evropě, poté pracuje v otcových podnicích na Kladně a přebírá rodinnou firmu po náhlé otcově smrti..
Stavebně upravil karlínský, holešovický a libeňský přístav. Veřejně činný, člen Obchodní a živnostenské komory, různých spolků. Mecenáš a sběratel českého umění 19.st. 1907 povýšen do šlechtického stavu. Zdědil mj. palác Lanna v Hybernské ulici – ve 3.patře byl byt, dnes FINEP. V Bubenči si dal postavit vilu od architekta Ignáce Ullmana. V Českých Budějovicích po něm pojmenována hlavní ulice od nádraží do centra, v Praze má ulici poblíž Vltavy v Petrské čtvrti..
Budova vedle rohového Lannova paláce je bývalý hotel Royal, dochovaly se ornamenty na fasádě. Původně jednopatrový objekt byl 1837-1838 klasicistně přestavěn a 1845, v souvislosti s vybudováním nádraží, zvýšen na dvoupatrový a v celém prvním patře zřízena přepychová kavárna U nádraží. Kavárna byla vybudována a zařízena nákladem 40 tisíc zlatých v maurském slohu, s krásnými štukovými interiéry a stropem zdobeným malbami. Ten podpíralo 12 litinových sloupů, na jejichž nosných kamenech byly namalovány výjevy z Tisíce a jedné noci. Celkový dojem dotvářely meziokenní zrcadla, nábytek od Eyblera, dva bazény s fontánou a zlatem zdobené tapety. Součástí kavárenského prostoru byl kulečníkový salon, čítárna a herna. Tímto podnikem a jeho koncepcí zahájili majitelé Š. a J. Heichenwalderovi novou éru pražského kavárnictví. 1875 byla kavárna zrušena, v celém domě zřízen hotel a v přízemí restaurace s výčepem. Objekt byl patrně ve 20. letech zvýšen o další patro a 1958 v něm zřízeno podloubí. Havlíčkova ulice se dříve jmenovala Jezdecká.
Hrobka rodu Lannů a Šebků - nejmonumentálnější na Olšanských hřbitovech. Autor návrhu architekt Antonín Barvitius, 1870 v neogotickém slohu. Inspiroval se rodinnou vilou. Celková oprava dokončena 2019. Materiál zčásti kámen, zčásti cihly. Různé kamenné obklady a reliéfy. Střecha je krásně barevná, vnitřní okapní svody hrobku chrání před zatékáním při dešti. Na sochařské výzdobě se podíleli i Myslbek a Ludvík Šimek. Výjevy z Bible měly i polyhcromii. V pol. 19.st. bylahrobka opuštěna, připadla městu, obnova stála 12 milionů.Opravovaly se barevné vitráže, kovové rámy byly zkorodované. Vnitřní výmalbu provedl František Sekvenc.
METEOROLOGICKÝ SLOUPEK
Industriální památka z 1914.Měří teplotu a vlhkost vzduchu, atmosférický tlak. Opraven 2021. Navíc nově řídí veřejnou křižovatku. Při čištění se využily parní vysokotlaké čističe, kovová bordura je kopie, byla moc poničena. Takové sloupky vznikaly v českých zemích od 2.pol.19.st, v PtRaze jsou dva. Jeden před Masarykovým nádražím, druhý na Vítězném náměstí.
MASARYKOVO NÁDRAŽÍ 1844 - 5
Rozvoj železnice začíná v rakouské monarchii až s příchodem Ferdinanda I, jeho otec císař František I. neměl rád novoty a železnému oři se dlouho bránil. Až po 1835, kdy přichází nová podnikatelská i aristokratická generace, se situace mění. Ferdinand, syn císaře Františka, dával už v mládí najevo, že chce monarchii modernizovat politicky i z hlediska infrastruktury. Železnici fandil. Otevřel pomyslné dveře soukromému kapitálu představovanému v té době ve Vídni hlavně finančnickou židovskou rodinou Rothschildů. Ti investovai na tehdejší dobu ohromné částky, 12 milionů zlatých. Jeden z bratrů žije v Londýně, kde jsou s železnicemi o 10 let napřed, takže rodina ví, že se to přes ohromné investice vyplatí. Nicméně byli první, nikdo u nás tehdy nevyráběl kolejnice, lokomotivy, vagony...
Jedno z posledních terminálových, tzv.hlavových nádraží. Nejstarší nádražní stavba v Praze a jedna z nejstarších v Evropě, v pozdně klasicistním slohu. Nádraží a kolejiště navrhl Jan Perner,(1815 - 45) vrchní inženýr státních drah. Tento český vlastenec zemřel osudově ve vlaku, když se neopatrně vyklonil a narazil hlavou do sloupu poblíž Pardubic. Před místním nádražím má také pomník, v Karlíně nese jedna z ulic jeho jméno.
Praha byla tehdy ještě obehnána barokními hradbami, nádraží mělo vnější obslužnou – technickou část vně hradeb, odbavovací část byla uvnitř. Pro průjezd vlaku byly hradby proraženy, byly vybudovány tunely s branami, které se na noc zavíraly. Po 1874 hradby zbourány. Vlaky odtud mířily do Olomouce, odtud do Vídně (spojení Vídeň-Olomouc existovalo od 1841), spojení se Saskem přes vynikající dílo mostního inženýrství Negrelliho viadukt., který slouží dodnes.
Název nádraží se změnil 6 x: 1845 – 62 „Praha“, 1862 – 1919 - „státní nádraží“, 3 x Masarykovo (19 – 40, 45 – 52 a nyní), 1953 – 90 Praha-Střed. Za války byly vypracovány velkolepé plány na posunutí nádraží pod Vítkov, měl tu procházet široký bulvár. Nic z toho se neuskutečnilo, název nádraží za německé okupace zněl Hybernské.
Podél ulice Hybernské byla postavena pozdně klasicistní odjezdová budova nádraží Státní dráhy, čp. 1014. V odjezdové budově se dvěma věžemi byly pokladny, dopravní a poštovní kanceláře (původně také hostinec) a v poschodích provozní ředitelství severní (drážďanské) větve Státní dráhy. Celý areál nádraží vznikl na ploše 128 tisíc m² na místě zelinářských a květinových zahrad a 11 domů, které stály před i za novoměstskými hradbami. Architektonický návrh nádražních budov pochází od A. Jünglinga. Nádraží bylo vybudováno za neuvěřitelných 9 měsíců, v údobí listopad 1844 - srpen 1845, pro Českou severní dráhu, která spojila Prahu přes Olomouc s Vídní. První vlak z Vídně přivítali Pražané na slavnostně vyzdobeném nádraží 20. srpna 1845.
Klasicistní budova nádraží je kulturní památkou. Opraveny cenné prvky – litinové sloupy s pozlacenými hlavicemi, dřevěné konstrukce s povrchovou úpravou fládrováním. V patrech bývaly byty zaměstnanců, nejdéle se udržel byt paní Marie Termerové, který se dostal i do několika alternativních průvodců a s obyvatelkou bytu byl také natočen dokument. zde
V 90.letech opětovné hlasy ohledně zbourání, přesun důrazu na Hlavní nádraží. Místo má velký potenciál, leží na okraji historického centra. Bariéry nevyužitého kolejiště a SJ magistrála brání prostupnosti Prahy 1 s Karlínem a Žižkovem. Chybí tu kvalitní veřejná prostranství.
Na nádraží je skrytý luxusní salonek, VIP čekárna pro cíaře a členy dvora. 1874 nádraží přestavěno, vznikl dnešní salonek. Na stěnách zlacené tapety, neorenesanční nábytek, benátská zrcadla, dokonce malá kuchyňka, záchod a koupelna. Několikrát tu byl císař František Josef I, Sissi i následník trůnu. 1945 požár salonek částečně zničil, původní je strop a krb, mobiliář obnoven.
GOLD TOWER ZAHY HADID
Projekt revitalizace pozemků v okolí Masarykova nádraží vzbuzuje nadšení i kritiku už nekolik let. Ambice na přestavbu brownfiledu však postupně dostává konkrétnější podobu. 2014 Penta vyhlásila mezinárodní soutěž, kterou vyhrálo architektonické studio Zaha Hadid. 2017 dostala investiční skupina Penta od pražského magistrátu tzv. EJA - souhlas se studií vlivu stavby na životní prostředí. Jedná se o schválení první etapy, stavbu komplexu podél ilice Na Florenci. Dominantou má být Zlatá věž, v podstatě průčelí dlouhé administrativní budovy o ploše 30 000 m2, budova bude mít 7 - 9 pater. Situace roku 2020 - Penta získala po 7 letech jednání územní rozhodnutí.
Zaha Hadid britská architektka iráckého původu, držitelka mnoha mezinárodních cen. "Královna křivky", navrhovala budovy bez ostrých úhlů ve slohu dekonstruktivismu (časté popření tradičních architektonických prvků, nepředvídatelnost, odvážná řešení, nepravidelné tvary). Vystudovala matematiku a architekturu, 2016 podlehla v Miami infarktu, bylo jí 65 let. Její londýnské studio stále pokračuje v realizaci jejích návrhů.
HOTEL KING DAVID
Od 2014 nabídka Kosher služeb – hotelová synagoga, mehadrin kosher stravování - vyšší standardu kashrutu, shabat klíče - hosté dodržující shabat se mj. nesmí v tento den dotýkat elektrických věcí, tedy ani karet od pokojů. HOtelová mikve - muži každé ráno před bohoslužbou, ženy 7 dní po menzes. Certifikované kosher potraviny - Hotel má potvrzení od rabína z Jeruzaléma a potvrzení ze židovské obce v Praze. přítomnost mašgiah - dohled na zásady dodržování kashrutu při přípravě jídel. Má to být halachický praktikující Žid. Hotel má jako jediný v Praze označení košer le mehadrin, což označuje výrobek, který byl zhotoven se zvláštní péčí a tak, aby byl kromě „rituální vhodnosti“ i krásný .Mohou to být jak potraviny, tak věci jao tefilin, svitek do mezuzy apod. U potravin to znamená, že kašrut výrobku vyhovuje nejen základním halachickým předpisům, ale i všem zpřísněným požadavkům v některých komunitách.
ŽIŽKOVSKÁ VĚŽ
1985 – 92, Kozák + Aulický. 2013 rekonstrukce interiérů, spol. Tower park – vyhlídka, u paty věže restaurace Miminoo, hotel – v 70 m. Vstupné 250 / 200 / 50 (dog). Člen Federace světových věží. Výška 243 m
One room hotel
DESFOURSKÝ PALÁC
Neoklasicistní Desfourský palác v ulici Na Florenci jako žádný palác nevypadá, v útrobách domu se ale nacházejí doslova skvosty architektury. Po mnoha letech chátrání by zde také mohly najít místo expozice Muzea hl. m. Prahy.
Dům byl postaven v Teisingerově zahradě v první polovině 19. století architektem Josefem Krannerem. Ještě jako rozestavěný ho od podnikatele Alberta Kleina von Wiesenberga 1847 koupil šlechtic Franz Desfours-Walderode, kterému sloužil jako sídlo a dodnes nese jeho jméno, neboť sám šlechtic se podílel na jeho projektu. Rodina tady ale dlouho nepobyla. Manželka po smrti hraběte palác prodala.
Dům vyniká zejména výzdobou v interiéru, na které se podíleli malíř Karel Nacovský a sochař a štukatér Ferdinand Pischelt. Impozantní je také schodiště ve stylu druhého rokoka s mozaikovou podlahou.
Nově bude o objekt pečovat Muzeum hl. m. Prahy. Plány počítají s expozicemi 19. a 20. století, ale také kavárnou, obchody a dalším potřebným zázemím. Pokud vše půjde podle plánu, 2028 se do paláce bude stěhovat celé sídlo Muzea.
OKOLÍ FLORENCE
Florenc ve středověku patří do Nového Města pražského, – NMP, pův.zde v hradbách Poříčská brána, dnes ulice Za poř.branou… V 18.st. vybudováno nové barokní opevnění bastionového typu. Za hradbami byly ovocné a zelinářské zahrady, po rozhodnutí města bourat hradby skoupili tyto pozemky bohatí měšťané a postavili si tu vily se zahradami. Začíná se bourat od 1873 Hlavní zástavba zde v 19.st – do průmyslové periferie Karlína (textilní manufaktury, továrny,papírny, bydliště nižších vrstev, dělníků) V osa, Sokolovská dříve Královská – vedla až ke král.dvoru, Hybernská – podél ní zájezdní hostince, barokní a klasicistní a historizující palácové domy – významných podnikatelů, šlechtických rodin. V meziválečném období i bankovní domy. Ulice Na poříčí v 18.st vzkvétala, byly tu hostince i řemeslnické dílny, stejně jako v okolí – názvy ulic Truhlářská, Zlatnická, Soukenická
Jídelna 80 let, zbourané nádraží Těšnov, nové stavby, velký potenciál
ULICE NA FLORENCI
č.35 - býval zde klasicistní dům, fasáda dnes přestavěna, velmi drahý obklad z leštěné žuly
č.33 - pozdně klasicistní fasáda
č.31 - kopíruje oblouk městských hradeb, býval zde bastion sv. Kryštofa. Před válkou tu byl hotel Černý - lukrativní místo i dnes - blízko nádraží
č.29 - novobarokní fasáda
č.23 - pozdní secese. Bydlel zde majitel továrny na zpracování živic (v USA metoda získávání oleje a nafty z břidlice) Alois Brey
FLORENTINUM
mezi ulicemi Na Florenci a Na poříčí ve vnitrobloku 1938 - 40 postavena tiskárna Agrárního nakladatelství Novina. To tisklo 7 deníků (Venkov, Lidový deník, Večer...) a týdeníky Obrana zemědělců, Domov a ilustrovanou revui Salon. Budova měla 6 pater, architekt Jaromír Bečka. Reklamní věž byla dostavena až po válce a místo nápisu Novina odtud zářil nápis Rudé právo. V 80. letech se tu bouralo a stavělo …
studio Cígler - Marani, spol. Penta – nadčasový prostor – náměstí – zahrada, 2014 ocenění za nejlepší kancelářský developerský projekt ve stř. + V Evropě.
FLORENTINUM – latinská koncovka – um, historie sahá do antiky – Palladium, socha Pallas Atheny, přeneseně posvátný předmět, uctívané místo. Později užito pro názvy institucí zaměřených na umění, hudbu (Mozarteum) a vzdělávání, jejichž patronem byl nějaký světec (Doroteum, Klementinum) nebo panovník (Karolinum Rudolfinum). Zde souvislost s kulturním městem Florencií i danou lokalitou.
Největší kancelářská budova v Česku, prostory pro 3 500 lidí, náklady 5,5 miliard, prodáno se ziskem čínské společnosti