5. VYCHÁZKA PO PRAZE MYSTICKÉ

Václavské náměstí, Můstek, Ovocný trh, Celetná - po Královské cestě přes Karlův most 

NOVÉ MĚSTO PRAŽSKÉ JAKO NEBESKÝ JERUZALÉM 

A uviděl jsem svaté město, nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha. Bylo vystrojeno jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha. Jiskřilo jako nejvzácnější kámen, jako křišťálově průhledný jaspis. Mělo silné a vysoké hradby s 12 branami. ..

Při budování Prahy jako centra tehdejší křesťanské říše se hluboce věřící panovník Karel IV.inspiroval biblickou vizí Nebeského Jeruzaléma, jak je popsán v Apokalypse sv.Jana (21, 1-8). V této knize si císař rád četl a představoval si Prahu jako Nový Jeruzalém. V tom původním  Jeruzalémě byli muslimové, Řím byl tehdy opuštěn, protože papež sídlil v Avignonu...Karel vlastnil důležité relikvie - kopí sv. Longina, část šatu Panny Marie, další ostatky přivezené z Itálie. Papež mu povolil jejich vystavování v kapli Božího těla na tehdejším Dobytčím trhu, na velikonoce do města přicházelo na 100 000 poutníků. Přicházeli branou sv. Jana a dolů Ječnou ulicí. 

Na Novém Městě byly vybudovány chrámy mající vztah ke Karlovi jako světské hlavě křesťanského světa. Chrámy jsou rozloženy v ose kříže. Ve středu je kostel sv.Apolinářesvislé břevno kříže spojuje kostesv.Kateřiny, Karlovy patronky, přes kostel Panny Marie na Slupi a vede až k bazilice sv.Petra a Pavla na VyšehraděPříčné rameno tvoří linie mezi emauzským klášterem Na Slovanech a kostelem Nanebevzetí Panny Marie a sv.Karla Velikého na KarlověCísař se tak snažil propojit západní a východní křesťanství. Čtyři okrajové kostely byly klášterní, ke sv.Apolináři patřila kapitula. Karel vždy chtěl být osobně přítomen zahájení stavby, proto se třeba se stavbou na Karlově čekalo, dokud se neuzdravil z vážného zranění na turnají  (na zapřenou v severní Itálii) v roce 1350

Nové Město pražské je velmi rozsáhlé, má plochu 360 ha, dělí se na Horní a Dolní.

Pro hledající má Praha mnoho tajemných souvislostí, mnohem víc než jiná města. Naše krásné hlavní město zažilo dva zlaté věky, dobu Karla IV a dobu Rudolfa II. Za vlády obou panovníků se stává hlavním městem Svaté říše římské. Pokud však jde o mystickou stránku Prahy, bývá spojována spíš s Rudolfem. Nakonec  rudolfínská Praha zahrnuje  legendu o Golemovi, zlatou uličku plnou alchymistů a císařovu touhu po elixíru věčného mládí. Přitom i doba  Karla IV. má svá tajemství, legendy a astronomické zvláštnosti. Je to třeba osa, která vychází ze svatovítské katedrály, prochází přes Malostranskou mosteckou věž, Novým Městem přes rotundu sv.Kříže k rotundě sv.Longina. Osa naznačuje azimut letního slunovratu.

Svoji symboliku měla i výzdoba staroměstské mostecké věže. Průchod tvoří triumfální oblouk, pod kterým panovník procházel při cestě na korunovaci na Pražském hradě. Samotný most byl viděn symbolicky jako cesta ke spáse. Je zde 14 volných pilířů. Na 12. musí být ukřižování, aby Kristus mohl být dále sňat z kříže a uložen do hrobu.

Numerologickou hříčkou je datum položení základního kamene. Letopočet 1357 a datum 9.7. v 5 hodin a 31 minut. Stačí všechna čísla napsat do řady za sebou a vznikne palindrom…Most byl údajně založen v době letního slunovratu, kdy došlo ke konjungci Saturnu se Sluncem. Byl to nejšťastnější den roku. Daný čas byl navíc v nejpříznivějším astrologickém bodě, v ascendentu bylo znamení lva, heraldický symbol českého království.

Východní strana věže je rozdělena na 4 sféry, z nichž nejnižší je pozemská sahající po konzole na začátku klenutí s dvojicí nárožních plastik, znázorňujících lidské hříchy -  filosofa Aristotela svádí kurtizána a stařena laškuje s vojákem. Následuje sféra lunární, knížecí. Římsu klenutého průchodu zdobí 28 krabů, číslo měsíčního cyklu. Původně ve vchodu byla na sloupu socha sv.Václava a nad ní v klenbě svatováclavská koruna. Třetí část tvoří sféra sluneční se sochami panovníků a sv.Víta. Ze znaků je zde říšská orlice a  český dvouocasý lev, vzdávající úctu plamenné svatováclavské orlici nad nimi. Dole jsou erby zemí, které tehdy patřily České koruně. Nejvyšší, hvězdná sféra se sochami zemských patronů má 24 slepých kružeb, po 8 ve 3 řadách. Znamená 24 hodin, za něž se země otočí kolem své osy. Jde o průřez celým vesmírem, který je při tom, když král v triumfálním korunovačním průvodu jde z Vyšehradu na Hradčany. I v Římě vedla korunovační cesta přes Tiberu. Přejít most znamenalo dokázat, že i vodní živel podléhá svrchovanosti panovníka. Sluneční symbolika měla pro Karla IV obrovský význam. Slunce má v době slunovratu největší sílu. Postavíme-li se v této době k portálu mostecké věže, slunce zapadá přesně nad svatováclavskou kaplí katedrály. Kult sv.Víta má patrně předobraz v keltském božstvu 4 tváří, Svantovítovi. Ve jménu Lucemburků lze najít slova lux-světlo, a burg-hrad. Hrad světla. Světelný jinotaj tak propojuje kult Svantovíta se jménem Lucemburků.

Klenba věže a průčelí do Starého města zdobí celkem 16 ledňáčků, znak Václava IV. Poctivý člověk by je měl objevit všechny. Někteří ledňáčci jsou ve věníku, smotané látce podle Veraikonu, roušky, do níž si cestou na Golgotu Kristus otřel tvář a zůstala v ní jeho podoba.

KRÁLOVSKÁ CESTA ESOTERICKÁ

cesta zjevná, cesta korunovační

Od Prašné brány přes Staroměstské náměstí a Karlův most nahoru Nerodovou ulicí na Pražský hrad. Tak ji procházejí turisté i mnoho tuzemských návštěvníků Prahy. To je zjevný smysl této cesty, jejíž význam pozvedl panovník nejslavnější, Karel IV.

cesta skrytá, cesta esoterická

Vede stejně tak od Prašné brány na Hrad, od východu na západ, ale pro toho, kdo ví, co má hledat, je cestou skrytých znamení a poznání. Zkusme zvednout hlavu a zaostřit zrak, ta znamení tam stále jsou..Prašná brána symbolizuje práh  - počátek alchymistické cesty, černá madona o kus dál je symbolem prvotní materie Díla. Proč jsou některé Madony černé, je na delší vysvětlení, spokojme se s konstatováním, že kult černé madony k nám s velkou pravděpodobností přinesli templářští rytíři, sídlící nedaleko Týna. (Templová ulice je v na Starém Městě dodnes) Madona na domě Granovských (dnes na jeho místě kubisticý dům) byla od počátku chráněna mříží. I to lze vidět  optikou alchymistů. Mříž zadržuje Trpící hmotu  - sochu madony - symbol nigreda, 1.fáze alchymistického procesu, který má tuto hmotu osvobodit a proměnit ji v ušlechtilejší zlatonosné prvky. Odtud i zlacený plášť a koruna Madony. 

Některá domovní znamení hledače správné cesty povzbuzují, aby vytrval - jako anděl s vavřínovým věncem na začátku Celetné ulice. Málokdo ví, že z rohu hojnosti, který anděl drží, je vidět také kaduceus neboli hůl boha Herma (Merkura), kterou podle řeckých bájí dostal od svého staršího bratra Apollona. Dvojice hadů znázorňuje tvůrčí konflikt, plodnost, ideální rovnováhu protikladů a křídla zároveň prchavost této harmonie. Kaduceus nebo také kérykeion je symbolem obchodníků.

Jiná znamení promluví jen ke skutečným znalcům esoteriky - černé slunce v Celetné je symbolem putrefakce, 1. fáze díla zvaná nigredo. Podobně dům U bílého páva odkazuje na jednu z fází díla, kdy vzniká sled duhových barev, paví chvost. Součet všech barev dává bílou a jsme u druhé fáze alchymistického procesu, albedo. Páv byl ve starověku symbolem bohyně Héry, paví ocas připomíná Héřin vějíř.

Vstupujeme z Celetné na Staroměstské náměstí, dalším zajímavým domem na Královské cestě je Dům u kamenného beránka (U jednorožce). Na hlavicích sloupů jsou vždy dv a dva medailony, které si co do významu odpovídají křížem. Srpek Luny (stříbro) a tvář Slunce (zlato) jako dva hlavní symboly, k nim se dále řadí Merkur (mercurio - rtuť), hlava šaška, tak byl v alchymii často pro svou nestálost označována rtuť, a mořský ježek, symbol síry.

Kožná ulice a dům U dvou zlatých medvědů je sice trochu stranou, ale i jeho znamení má co říci k tématu. Stejně jako je třeba zkrotit divoké zvíře, je třeba ovládnout materii Díla. Mimochodem v domě se narodil "zuřivý novinář" E.E.Kisch a dnes tu sídlí ředitelství Muzea  hl. m. Prahy. Vnitřní nádvoří není běžně přístupné veřejnosti, je třeba si počkat na výjimečné akce, jako třeba Open House. Původně tu stály dva gotické domy (nalevo se dochovalo torzo portálu)  a pivovar, pozdější přestavby byly renesanční (1564 a 1600) a raně barokní (1700). Vrátíme se na Staroměstské náměstí a zaměříme se na nevšední sgrafita na domě U minuty. Při pohledu na Pannu, které z prsou stříká mléko, fantazie jistě pracuje naplno, ve skupině s dětskými účastníky bych výjev raději vynechala. Dávným předobrazem je báje o bohyni Héře, která takto stvořila na obloze Mléčnou dráhu Pro alchymistu 16.st. ale obraz mluví jednoznačně, odkazuje na druhou fázi alchymistické práce, na bílo - albedo. 

Přešli jsme Karlův most, o kterém se píše v předchozí kapitole, a přes ulice Malé Strany stoupáme k Hradu. Na rampě v ohybu Nerudovy ulice se cesta štěpí, buď budeme pokračovat ke stolci českých králů, nebo s alchymisty a ezoteriky stále dál na západ, na Bílou Horu, k letohrádku Hvězda.