3. VYCHÁZKA - PRAŽSKÝ HRAD

1. nádvoří

Stožáry vlajkoslávy

Návrh Jože Plečnik, několik variant, tato minimalistická. Dřevo  z Moravy, obří jedle. Doprava byla komplikovaná, traktor táhnoucí návěs s jedlemi nejel přes Prašný most, ten by váhu neunesl. Původní kmeny uhnily, byly nahrazeny, stožáry nyní z více kusů.

3. nádvoří

Veřejnosti nepřístupné podzemí ukrývá základy opevnění a staveb z doby přemyslovských vládců.

KATEDRÁLA SV.VÍTA, VÁCLAVA A VOJTĚCHA

Základní kámen položen 1344 za krále Jana a markraběte Karla Lucemburských

Mrákotínský monolit

Vstupní dveře katedrály

1928 - Otakar Španiel a Hugo Bruner. 2014 - restaurovány v dílně v Buštěhradě. Nanesou se 2 vrstvy včelího vosku. Ten se nechá zaschnout, po odpaření benzínu se vosk štětečkem vyleští. tím se povrch zakonzervuje. Složité bylo vysazení z pantů, dveře váží 2  tuny. Jedny připomínají čas románské rotundy a baziliky, druhé čas katedrály. Bysty představují osobnosti spojené s katedrálou a historické výjevy - přenesení ostatků sv. Víta do nové rotundy. Sv. Václav má stejný vzhled jako Parléřova gotická socha světce v kapli sv. Václava.. 

Rozeta na západním průčelí

František Kysela. Jedním z hlavních sponzorů byl Tomáš Baťa.

1929 Svatováclavské milénium

Jednota pro dostavbu chrámu sv. Víta byla založena už 1859. Sháněla peníze od různých donátorů. Po architektech Krannerovi a Mockerovi se ujal dokončení chrámu tehdy 30 letý Kamil HIlbert. Stavbě věnoval dalších 30 let svého života. Ve staré části chrámu bylo objeveno zdivo původní rotundy sv. Víta zbudované za knížete Václava.  Při dostavbě byla snaha dodržet gotický styl i použitý materiál. Pískovec nové části nebyl tolik prašný při opracovávání jako ten původní středověký. Sochař Vojtěch Sucharda vytesal pro dóm přes 250 hlavic sloupů, další byly vytvořeny podle jeho návrhů jeho spolupracovníky. Ne vše se podařilo dokončit,  prázdné jsou nadále sokly na průčelí pro zemské patrony. 

12.5.1929 se konalo slavnostní vysvěcení dokončeného chrámu. Slavnost byla velkolepá. Průvod církevních hodnostářů a kleriků katedrálu 3 x obešel a děkan metropolitní kapituly Jan Sedlák ji pokropil svěcenou vodou. Obřady svěcení jsou velice staré. Dvakrát biskup zaklepe berlou na chrámové dveře a žádá o vpuštění, teprve po třetí obchůzce se chrám otevře. Biskup učiní na prahu kříž a celý průvod vchází dovnitř. Následuje požehnání vnitřních prostor. Mramorové dlaždice jsou vysypány popelem do tvaru kříže a biskup do těchto čtverců berlou postupně vypisuje latinskou a řeckou abecedu. Vedle každé dlaždice leží papírek se vzorem písmena. To zabere dlouhý čas. Dále probíhá svěcení vody sv.Řehoře, voda smíchaná se solí, vínem a popelem. Pak se světí oltář, do něž budou zazděny svaté ostatky sv. Václava a Vojtěcha z baziliky sv.Jiří. Průvod se pro ně vydá, pro 75 letého biskupa to rozhodně musel být toho dne slušný sportovní výkon. 

Na přelomu září a října 1929 byly v hlavní lodi chrámu vystaveny korunovační klenoty v prosklené stanové vitríně, kterou navrhl Josef Gočár. Vstupné stálo 5 Kč.

29.září 1929 vyvrcholily oslavy svatováclavského milénia převozem lebky a zboje světce z Vyšehradu na Pražský hrad. Průvod trval 4 hodiny. Na lafetu děla, které táhlo šestispřeží vraníků, byla položena přilbice, drátěná košile a meč. Ve skleněné schránce byla nesena korunovaná lebka sv. Václava. V průvodu šlo údajně asi 600 000 účastníků...Praha byla poprvé velkolepě nasvícena.

SVATOVÁCLAVSKÁ KORUNA 

1346 ji dal zhotovit Karel IV. Je z ryzího zlata  (21-22 karátů), váží 2 358 g, zdobí ji  

1 akvamarín  1 rubelit  15 rubínů 18 safírů 20 perel 25 smaragdů 31 spinelů 

STARÉ PROBOŠSTVÍ
NOVÉ PROBOŠSTVÍ

Pochází z 19.st. Dlouho tu byly prostory patřící Pražskému stavebnímu podniku. Přes 20 let probíhal soudní spor s církví, Hrad do oprav moc neinvestoval. Zastaralé inženýrské sítě, vlhko, plíseň na stropech.

BAZILIKA SV.JIŘÍ

ZLATÁ ULIČKA

Ve své trase kopíruje část pozdně gotického opevnění z konce  15.st. Vznikla zde jednoduchá obydlí řemeslníků i s hospodářským zvířectvem a strouhou se splašky. To vše vzalo za své 1541. Oblouky zpevňující zeď se přímo nabízely k osídlení.1597 povolil domky strážcům hradeb císař Rudolf II. Vzniklo jich  24, na č. 13 je oblouk ještě patrný. Zajímavostí jsou předsazené komíny.Do 19.st tu netekla voda a byl tu jediný záchod pro všechny.

Domek kořenářky: Léčilo se hlavně bylinkami a různými lektvary ulevujícími i posilujícími, ale také magií a zaříkáváním.  Byliny byly popsány v Mattioliho herbáři, který přeložil 1562 Tadeáš Hájek z Hájku. V hmoždířích se uchovával prach z roztlučených žab nebo hadů a třeba i mořského pavouka, z chobotnice. 

Domek švadlenky: Hrad čítal i přes 1000 osob, to bylo stále co přešívat a spravovat. Jedny šaty se běžně nosily na všední den, jiné na svátek, nosily se do roztrhání a pak se ještě prodaly vetešníkovi.

Jednou z nejslavnějších obyvatelek byla Matylda Průšová, jasnovidka Madame de Thébes. Poslední nájemníci odešli 1948.  Rekonstrukci domků provedl Pavel Janák, barevné fasády navrhl Jiří Trnka.

Oprava e a zpevnění svahu do Jeleního příkopu 2011. Zlatá ulička má i půvabnou legendu o neméně půvabné dvorní dámě Isabele. Ta svolila vzít si z mnoha nápadníků toho, kdo uličkou projede tam a zpět. Zdánlivě nemožný úkol splnil mladý hrabě s kočárem se zapřaženými dvěma koni, vpředu i vzadu, na konci uličky jen přesedl na druhý kozlík. Druhý kůň vždy couval. Trik se dověděl od komorníka Isabely, která si právě tohoto hraběte sama vyhlédla...