3. VYCHÁZKA - PRAŽSKÝ HRAD

Podle Guinessovy knihy rekordů se jedná o největší od středověku do současnosti obývaný hrad na světě, na délku měří 600 metrů. Symbol české státnosti, sídlo knížat, králů, císařů a v současnosti kanceláře prezdenta republiky.

1. nádvoří

Vstupní bránuu zdobí rokoková mříž s monogramem MTJ, odkazující na Marii Terezii a syna Josefa II. Stožáry vlajkoslávy navrhl Jože Plečnik, bylo několik variant, tato minimalistická. Dřevo z obřích jedlí pochází z Moravy.  Doprava byla komplikovaná, traktor táhnoucí návěs s jedlemi nejel přes Prašný most, ten by váhu neunesl. Původní kmeny uhnily, byly nahrazeny, stožáry nyní z více kusů.

3. nádvoří

Veřejnosti nepřístupné podzemí ukrývá základy opevnění a staveb z doby přemyslovských vládců.

KATEDRÁLA SV.VÍTA, VÁCLAVA A VOJTĚCHA

Základní kámen položen 1344 za krále Jana a markraběte Karla Lucemburských.  

Autorem Rozety je František Kysela, hlavním sponzorem byl Tomáš Baťa. Po stranách bysty stavitelů moderní části v oblecích a kravatách, jednznačně odkazuje na dobu. Mezi oltářem a západním vchodem leží 125 metrů, ale 585 let, nová část chrámu je novogotická a muži nosí obleky... 

1928 Vstupní brána zachycuje tisíc let dějin chrámu. Autorem je Otakar Španiel, žák Myslbekův a Hugo Bruner. Zleva je historie rotundy a baziliky. Nahoře přijímá sv. Václav od císaře Jindřicha rámě sv. Víta, o políčko níž zakládá rotundu, do ní se pak přenáší relikvie. Poslední dvě pole se týkají založení a vysvěcení baziliky. Napravo Karel IV. předává relikvie sv. Víta arcibiskupovi Arnoštu z Pardubic, v dalším poli Karel v loveckém klobouku v doprovodu syna navštívil huť, dále je huť v detailu a závěrečná dvě pole se týkají nové části katedrály – položení základního kamene a vysvěcení.

2014  dveře byly restaurovány v dílně v Buštěhradě. Postup restaurace je následující: nanesou se 2 vrstvy včelího vosku. TPo zaschnutí a odpaření benzínu se vosk štětečkem vyleští. Tím se povrch zakonzervuje. Složité bylo vysazení z pantů, dveře váží 2  tuny. Přestože je bronz od 19. nejběžnější sochařskou technikou, v našem prostředí najdeme bronzové reliéfy na sakrálních stavbách vzácně. Jedinými monumentálními příklady  jsou právě dveře svatovítské a dále dveře karlínského kostela sv. Cyrila a Metoděje. 

Svislé a boční tlaky svedeny do opěrných žeber, to umožnilo stavět do výšky a odlehčit zdi ohromnými barevnými okny, která dovnitř propouští sluneční svit. Zvenku plastická výzdoba připomíná souboj ctností a neřestí a snahu ďábla zmocnit se lidské duše. Draci, chiméry, baziliškové a jiné nečisté síly s praktickou funkcí chrličů katedrálu chrání, démon se dovnitř neodváží, je zastrašen svým vlastním obrazem. Portál je předělem do jiného světa, do světla, které znamená život a Boha.

Do katedrál se obvykle vstupuje západním portálem, zde Karel a Parléř zvolili jižní portál, dóm byl tehdy obrácen k městu a město vidělo na zlatou bránu. Ještě mu nestínil nižší královský palác. Mozaiku Posledního soudu vytvořila česká sklářská huť, draselné sklo však nebylo příliš trvanlivé. Dnes je mozaika opět krásně vidět po velmi složité renovaci ve spolupráci s Gettyho institutem v USA.

Gotická katedrála byla rozhodnutím krále Jana Lucemburského financována desetinou urbury, tedy desetinou výnosu ze všech královských stříbrných dolů, což činilo ročně 1550 kg stříbra. Stará románská bazilika se rozebírala po částech a kámen se recykloval do nové stavby. Karel IV. byl tedy pravděpodobně korunován na českého panovníka na staveništi…Panovník do katedrály svezl ostatky svých předchůdců Přemyslovců ze Zbraslavského kláštera i z Vyšehradu. V parléřovské huti pro ty nejvýznamnější nechal vytesat náhrobky. Karel IV katedrálu zamýšlel jako místo korunovační i současně pohřební, v Evropě je to jinak – ve Francii se korunovalo v Remeši a pohřbívalo v St. Denis, v Rakousku ve Vídni byl korunovačním chrámem sv. Štěpán a pohřebním místem kapucínská hrobka. 

Při vstupu zleva následují za sebou tyto kaple: sv.Anežky české, pův.Bartoňů z Dobenína, Zde je pohřben kardinál Beran. dále kaple  Schwarzenberská a nová arcibiskupská. V bohatě zdobené kapli sv.Zikmunda s množstvím náhrobků budou asi nejznámnější Humprecht Černín z CHudenic a Zdeněk Lev z Rožmitálu. V kapli sv.Anny je pohřbeno několik členů rodu Nosticů. Podle uložených ostatků prvního biskupa následuje kaple sv. Vojtěcha, je tu i renesanční náhrobek Vratislava II: z Pernštejna.  Další je kaple Arnoštova s gotickými náhrobky Břetislava II.a Bořivoje II. 

Vitráž v závěru chrámu v kapli Nejsvětější Trojice od Maxe Švabinského je velmi nezvyklá svým pojetím Božské trojice. Duch svatý jako holubice je běžný, ne tak Bůh Otec jako královská postava, podpírající klesajícího syna, Ježíše. Nalevo je Panna Maria a sv. Ludmila pod ní kníže Spytihněv s modelem románské baziliky, kterou dal postavit. Na pravé straně je sv. Václav s korouhví, za ním sv. Vít s palmou a kohoutem, pod nimi jako donátor gotické katedrály Karel IV.

Ve vedlejší ostatkové kapli se dochovala krásná gotická malba Klanění tří králů, jsou tu i kamenné sarkofágy obou Přemyslů Otakarů, I. i II. Na řetězu jako kuriozita visí dělová koule na památku pruského ostřelování Hradu 1757

Následují kaple sv.Jana Nepomuckého a Valdštejnská.  V ní  jsou na stěnách umístěny náhrobní kameny Matyáše z Arrasu a Petra Parléře Vždy jedna polovina kamene je ošlapaná, jak po ní chodili věřící ke zpovědi. Po kapli sv.Kříže a Martinické následuje klenot katedrály - Svatováclavská kaple. Petrem Parléřem byla vybudována na místě hrobu sv. Václava, který po celé české dějiny působí v roli panovníka i světce. Je dědicem české země, vévodou, který nedá zahynouti, jak se zpívá v chorálu z 12. st. Katedrála je jakousi ohromnou nástavbou nad Václavovým hrobem. Karel IV. dal z původního místa světcovy ostatky vyzdvihnout a nechal vybudovat gotický náhrobek. V domečkovém relikviáři bývala zlatá herma (busta) s ostatky. Lebka je dnes uložena v klenotnici, část ostatků je stále v kapli při jižní stěně.

V korunní komoře byly uloženy za Karla nejen korunovační klenoty – koruna, žezlo, jablko, svatováclavský meč, přilba, drátěná košile – ale i důležité státní listiny, tedy korunní archiv. Karel tam umístil i svou soukromou sbírku svatých ostatků. Svatováclavská koruna vycházela z podoby koruny přemyslovské, spočívala na lebce sv. Václava a každý nový král si ji mohl půjčit pouze na den korunovace, zaplatil za to 200 hřiven stříbra. Je zdobena drahokamy z Orientu – ze Siamu, z Cejlonu, z Indie. Modrá barva (safíry) je symbolem víry, zelená (smaragdy) naděje a červená (rubíny, spinely) lásky. Na koruně jsou tyto kameny: 1 akvamarín  1 rubelit  15 rubínů 18 safírů 20 perel 25 smaragdů 31 spinelů V papežově bule bylo varování, že kdo nepovolaný se koruny dotkne nebo si ji vsadí na hlavu, bude vsazen do klatby, jinými slovy mrtev zaživa. Snad odtud vychází pověra o tom, že zemře do roka a do dne…Vysoká čelenka z ryzího zlatého plechu váží 2 358 g vybíhá do čtyř lilií a je završena ostatkovým křížkem, v němž je trn z Kristovy trnové koruny. To korunu povyšuje, nemá jen hodnotu kulturně historickou, ale i absolutní, metafyzickou. Prvním korunovaným českým králem byl sám objednavatel koruny Karel IV. 1347, poslední pak císař Ferdinand Dobrotivý 1836. KLíče od korunní komory mají v držení tyto osoby: prezident republiky, předseda vlády, arcibiskup, předseda Senátu, předseda Poslanecké sněmovny, probošt Metropolitní kapituly u Sv. Víta, primátor hl.m. Prahy   

Kaple má symbolizovat tématiku nebeského Jeruzaléma, je bohatě zdobená. Spodní část stěn je obložena 1 300 polodrahokamy domácího původu. Jako v trezoru zde byla uloženy české korunovační klenoty, ty říšské pak byly v kapli sv. Kříže na Karlštejně. Podobná je i výzdoba, první nejnižší pásmo je věnováno Pašijovému cyklu, výš jsou příběhy z Václavova života. Socha je dílem parléřovské huti. Proporce hlavy přesně odpovídají světcově lebce, Parléř ji pravděpodobně mohl studovat. Vedle svatováclavské kaple stojí socha Krista na poušti od Čeňka Vosmíka.

Poslední 4 kaple jsou Hasenburská, Thunovská, Božího hrobu a sv.Ludmily.

Z bouřlivých husitských časů vyšel první husitský král, Jiří z Poděbrad. Papežští legáti ani 6 křížových výprav s českými kacíři nic nezmohli a Jiřík byl po smrti pohřben do krypty po boku Karla IV a Václava IV jako právoplatný panovník.

Po staletí zůstávala katedrála nedokončena, objevily se jen drobné dílčí úpravy a přístavby jako královská oratoř z doby Vladislava Jagelonského. Panovník s rodinou mohl venkovní krytou chodbou přijít sem na mši přímo z královského paláce. Mnoho panovníků slibovalo dostavbu, jako jeden z prvních nově zvolený Ferdinand Habsburský. Ze slibu sešlo, pořídil aspoň katedrále zvon Zikmund. Z podhradí ho po sněhu táhlo 300 mládenců, u brány zavadili, zvon se ze saní svezl, spadl do příkopu a rozbil se na tři kusy. Druhou verzi pak odlil Tomáš Jaroš přímo na Hradě. Zvon se roztavil při velkém požáru, dnešní Zikmund už je třetí, vydává při zvonění spolu s ostatními zvony ten nejhlubší tón. Dvoje hodiny na věži věnoval katedrále Rudolf II.

V době pobělohorské se katedrála plní barokními prvky. Objevila se zdobná kazatelna, pozlacené sochy, patrové oltáře, honosné náhrobky, v první řadě stříbrný náhrobek podle návrhu Jana Fischera z Erlachu pro sv. Jana Nepomuckého. Katedrála jako taková však zůstává nedostavěna. Pomník sv. Jana Nepomuckého je honosně barokní, barokní měla být i dostavěná katedrála. 1757 však byla těžce poničena stavba gotická, když do Čech vpadli Prusové a z Petřína ostřelovali Hrad. Střechu dómu zasáhli 215 x, byly zničeny hodiny, varhany, poškozeny náhrobky, 30 x vypukl požár a 30 x nehledě na nebezpečí ho Pražané přiběhli uhasit.

Za Josefa II. se celý Hrad proměnil v jedna velká kasárna, katedrála dál chátrala. Teprve od pol. 19.st. se začíná cílevědomě plánovat, co a jak, díky občanskému sdružení – Jednotě pro dostavbu chrámu sv. Víta. Problémem jsou finance, protože ve stejné době se už vybírá na stavbu Národního divadla. Trvalo to tři generace. První období zastupuje Josef Kranner, druhé Josef Mocker, třetí Kamil Hilbert.

Ohromné okno na jižní straně s výjevem Posledního soudu od Maxe Švabinského má plochu 165 m2. V centru je Kristus, dole pod ním Adam a Eva, vedle Krista Panna Maria a světci. Do Ráje umělec umístil své oblíbené panovníky – Karla IV, Jiřího z Poděbrad, Rudolfa II., ale i přítele Josefa Mánesa s vavřínovým věncem. Jiní, proradní Habsburkové ovšem směřují do Pekla, k tomu i Švabinského domovnice.

Socha kardinála Schwarzenberga od Myslbeka získala na pařížské výstavě sadu zlatých medailí.

 

Hlavní oltář byl do 1873 barokní, dnešní, opukový, je složen z 220 dílů, pracovalo na něm 12 kamenických mistrů.  

1929 Svatováclavské milénium

Jednota pro dostavbu chrámu sv. Víta byla založena už 1859. Sháněla peníze od různých donátorů. Po architektech Krannerovi a Mockerovi se ujal dokončení chrámu tehdy 30 letý Kamil HIlbert. Stavbě věnoval dalších 30 let svého života. Ve staré části chrámu bylo objeveno zdivo původní rotundy sv. Víta zbudované za knížete Václava.  Při dostavbě byla snaha dodržet gotický styl i použitý materiál. Pískovec nové části nebyl tolik prašný při opracovávání jako ten původní středověký. Sochař Vojtěch Sucharda vytesal pro dóm přes 250 hlavic sloupů, další byly vytvořeny podle jeho návrhů jeho spolupracovníky. Ne vše se podařilo dokončit,  prázdné jsou nadále sokly na průčelí pro zemské patrony. 

12.5.1929 se konalo slavnostní vysvěcení dokončeného chrámu. Slavnost byla velkolepá. Průvod církevních hodnostářů a kleriků katedrálu 3 x obešel a děkan metropolitní kapituly Jan Sedlák ji pokropil svěcenou vodou. Obřady svěcení jsou velice staré. Dvakrát biskup zaklepe berlou na chrámové dveře a žádá o vpuštění, teprve po třetí obchůzce se chrám otevře. Biskup učiní na prahu kříž a celý průvod vchází dovnitř. Následuje požehnání vnitřních prostor. Mramorové dlaždice jsou vysypány popelem do tvaru kříže a biskup do těchto čtverců berlou postupně vypisuje latinskou a řeckou abecedu. Vedle každé dlaždice leží papírek se vzorem písmena. To zabere dlouhý čas. Dále probíhá svěcení vody sv.Řehoře, voda smíchaná se solí, vínem a popelem. Pak se světí oltář, do něž budou zazděny svaté ostatky sv. Václava a Vojtěcha z baziliky sv.Jiří. Průvod se pro ně vydá, pro 75 letého biskupa to rozhodně musel být toho dne slušný sportovní výkon. Na přelomu září a října 1929 byly v hlavní lodi chrámu vystaveny korunovační klenoty v prosklené stanové vitríně, kterou navrhl Josef Gočár. Vstupné stálo 5 Kč. 29.září 1929 vyvrcholily oslavy svatováclavského milénia převozem lebky a zbroje světce z Vyšehradu na Pražský hrad. Průvod trval 4 hodiny. Na lafetu děla, které táhlo šestispřeží vraníků, byla položena přilbice, drátěná košile a meč. Ve skleněné schránce byla nesena korunovaná lebka sv. Václava. V průvodu šlo údajně asi 600 000 účastníků...Praha byla poprvé velkolepě nasvícena.

STARÉ PROBOŠSTVÍ

NOVÉ PROBOŠSTVÍ

Pochází z 19.st. Dlouho tu byly prostory patřící Pražskému stavebnímu podniku. Přes 20 let probíhal soudní spor s církví, Hrad do oprav moc neinvestoval. Zastaralé inženýrské sítě, vlhko, plíseň na stropech.

VLADISLAVSKÝ SÁL

Největší světský prostor středověké Prahy má délku 65 metrů a šířku 16 metrů.1486 - 1502 sál v duchu pozdní vladislavské gotiky vybudoval Benedikt Rejt z Pístova (Ried z Piestingu). Nejhezčí je kroužená žebrová klenba bez jakýchkoliv podpěrných sloupů. Sál byl využíván jako hodovní, taneční, jezdecký i jako tržnice. V novodobých dějinách tu probíhala zasedání politiků i volby prezidenta. Občas funguje jako výstavní (korunovační klenoty, relikviář sv. Maura).

BAZILIKA SV.JIŘÍ

ZLATÁ ULIČKA

Ve své trase kopíruje část pozdně gotického opevnění z konce  15.st. Vznikla zde jednoduchá obydlí řemeslníků i s hospodářským zvířectvem a strouhou se splašky. To vše vzalo za své 1541. Oblouky zpevňující zeď se přímo nabízely k osídlení.1597 povolil domky strážcům hradeb císař Rudolf II. Vzniklo jich  24, na č. 13 je oblouk ještě patrný. Zajímavostí jsou předsazené komíny.Do 19.st tu netekla voda a byl tu jediný záchod pro všechny.

Domek kořenářky: Léčilo se hlavně bylinkami a různými lektvary ulevujícími i posilujícími, ale také magií a zaříkáváním.  Byliny byly popsány v Mattioliho herbáři, který přeložil 1562 Tadeáš Hájek z Hájku. V hmoždířích se uchovával prach z roztlučených žab nebo hadů a třeba i mořského pavouka, z chobotnice. 

Domek švadlenky: Hrad čítal i přes 1000 osob, to bylo stále co přešívat a spravovat. Jedny šaty se běžně nosily na všední den, jiné na svátek, nosily se do roztrhání a pak se ještě prodaly vetešníkovi.

Jednou z nejslavnějších obyvatelek byla Matylda Průšová, jasnovidka Madame de Thébes. Poslední nájemníci odešli 1948.  Rekonstrukci domků provedl Pavel Janák, barevné fasády navrhl Jiří Trnka.

Oprava e a zpevnění svahu do Jeleního příkopu 2011. Zlatá ulička má i půvabnou legendu o neméně půvabné dvorní dámě Isabele. Ta svolila vzít si z mnoha nápadníků toho, kdo uličkou projede tam a zpět. Zdánlivě nemožný úkol splnil mladý hrabě s kočárem se zapřaženými dvěma koni, vpředu i vzadu, na konci uličky jen přesedl na druhý kozlík. Druhý kůň vždy couval. Trik se dověděl od komorníka Isabely, která si právě tohoto hraběte sama vyhlédla...