12. VYCHÁZKA - MALÁ STRANA 
KLÁROV

Toto území je jedním z nejstarších osídlených lokalit na levém břehu Vltavy. Podle naplavenin vznikl i název osady Na pískách.

Klárův ústav

založil 1832 profesor Alois Klár a dnešní budovu zde dal postavit jeho syn Pavel 1844. Pracovaly tady po svém příchodu do Prahy první sestry karmelitky, než si založily špitál pod Petřínem.

Okřídlený lev

2014 byl zde odhalen pomník čs.pilotům bojujícím v Anglii za 2.světové války. Autorem je sochař Colin Spofforth.  Lev byl vyroben ve slévárně v Horní Kalné. Za války létalo v RAF 2 500 čs.pilotů,  493 jich padlo. Sochu Česku věnovala komunita tuzemských Britů.

U železné lávky

V těchto místech býval staroměstský přívoz. Název ulice připomíná lávku, která tu stála mezi lety 1870 a 1914 a Jan Neruda ji v jednom ze svých fejetonů poměrně tvrdě zkritizoval: máme novou železnou lávku místo přívozu...aby to mělo sloh národní, vzali si na vzor formu jitrnice, natažené pod stropem, aby na ni švábi nemohli... 

U LUŽICKÉHO SEMINÁŘE

V místě dnešní ulice existovala levobřežní spojnice v místech dnešních mostů Karlova a Mánesova už v 10.st., byly zde brody. V blízkosti Mánesova mostu se nacházela  osada Rybáře a farní kostelík sv. Jana. Ulice má zajímavý tvar, v jednom místě vytváří písmeno Y, za parčíkem se opět spojuje a pokračuje na Kampu.  

č. 23 - Dům U zlaté lodi

Dům je starý přes 400 let. Býval tu známý zájezdní hostinec, kam rád chodil i napravený Babinský, už jako důchodce propuštěný po 20 letech z kriminálu. Svými historkami bavil hosty a vydělával si tak na kořalku. Dožil jako zahradník u sester boromejek v Řepích a na místním hřbitově má i náhrobní kámen.

Ve 20. století dům obývala pražská rodina Smíchovských, která patřila k pražské honoraci. Rudolf Smíchovský si v domě  zřídil dílnu na výrobu tiskařského náčiní a prodejnu potřeb pro tiskaře. Byl katolicky založený a stýkal se i s papežem. Podporoval výtvarné umělce, jeho dům navštěvoval slavný malíř Max Švabinský Syn Arvéd mu však svou náklonností k černé magii a sklonem k homosexualitě působil četné problémy. V historických sklepeních domu prováděl se svým přítelem praktické pokusy s černou magií a dokonce vyvolával ďábla. 

Jiří Arvéd Smíchovský byl rozporuplnou postavou. Na jednu stranu nesmírně vzdělaný a nadprůměrně inteligentní, se 3 doktoráty a znalostí 8 jazyků, na druhou stranu nacistický agent i prominentní vězeň StB. Rozcházejí se i údaje o jeho smrti. Podle jedné verze spáchal sebevraždu, podle jiné zemřel na otravu krve poté, co si sám provedl obřízku, podle další byl zavražděn dozorcem na příkaz StB.  Poválečný tisk ho nazývaMalostranský ďábel, novodobý pražský Faust, který neměl žádné svědomí.

Jiří Smíchovský věřil, že vše podstatné už bylo objeveno, ale přístup k tomu mají jen zasvěcení. Chtěl být jedním z nich a podřídil tomu celý svůj život. Horlivě sháněl hermetické spisy kde se dalo. V patře domu U zlaté lodě si zřídil velkou knihovnu se vzácnými tisky a rukopisy. Vstupoval do různých tajných spolků, sdružení, sekt, církevních řádů a politických stran a všude se snažil odhalit nejtajnější informace. V pražských vinárnách flámoval s významnými osobnostmi a vytahoval z nich v alkoholickém opojení to, co by jinak neřekli. Tajné dokumenty nemusel fotografovat nebo kopírovat, prostě si je zapamatoval. Měl geniální fotografickou paměť. Dovedl citovat rozsáhlé pasáže z Bible a údajně celou Danteho Božskou komedii v originále. Snaha dopátrat se skrytého neušla pozornosti různých zpravodajských služeb. Za první světové války, když zběhl z rakouské armády, se o něj zajímali Italové. Jako agent italské vojenské a později civilní zpravodajské služby působil až do 1930Za protektorátu se staagentem německé zpravodajské služby Sicherheitsdienst, což mu usnadnilo přístup do neveřejných fondů tehdy zavřené Univerzitní knihovny. Jako svobodný zednář umožnil nacistům průnik do české zednářské lóže, dodával informace o organizaci českého Sokola, zpracovával materiály o okultních společnostech. 

15. května 1945 byl zatčen a obžalován na základě retribučních zákonů ze zločinů proti státu a z udavačství. Několik svědků sice potvrdilo, že jim během protektorátu pomohl, nebo i zachránil život, ale jeho služby pro Sicherheitsdienst byly nepopiratelné. Dostal doživotní trest. Vězněn byl na Pankráci, v kamenolomu Dolní Bříza, v Plzni na Borech a nakonec na Mírově, kde měl vlastní celu. Zpočátku byprivilegovaným vězněm, jeho informace o českých předmnichovských politicích se komunistům mohly hodit. Vypracovával pro ně také falešný důkazní materiál proti řadě nepohodlných osob a byl svědkem v politických procesech. Podle dokumentů přivedl na popraviště skoro 50  nevinných lidí. O Smíchovského projevila zájem také sovětská NKVD a připravovala jeho deportaci do SSSR. Toho se ale čeští komunisté zalekli. Nikdo si nebyl jistý, co vlastně  Smíchovský ví. Nakonec bylo rozhodnuto o jeho likvidaci. Na chodbě mírovské věznice jej jeden z bachařů udeřil tvrdým předmětem zezadu do hlavy, čímž mu poškodil centrum dýchání. Po smrti Smíchovskému zčernal obličej a tak se rozšířila mezi okultisty pověst, že si Smíchovského odnesl satan. 

zpracováno podle Extrastory 

č. 48 - Dům u bílé botky

Domek je renesanční, s barokními úpravami. Zde bydlela dlouhé roky herečka Slávka Budínová. Nejprve s rodiči, pak s manželem, režisérem Tomanem. Vdávala se v 53 letech. Domek Budínové se jmenoval U mariánského obrazu, jinde je zmiňován jako U bílé botky. Po peripetiích se závětí domek odkoupilo město a proběhl tu i archeologický výzkum. Dnes je zde zachován jeden byt a jinak v ostatních prostorách sídlí Museum Jelínek, reprezentační prodejna a expozice destilátů. Jinými slovy Vizovické velvyslanectví v Praze. Firma do oprav investovala 150 milionů.. Text z deníku Metro: 

NEHEZKÝ PŘÍBĚH DOMU HERECKÉ LEGENDY. PO SMRTI BUDÍNOVÉ CHÁTRAL A VEDLY SE KOLEM NĚJ SPORY 

Několik dní po její smrti, zemřela v červenci 2002, přišla velká povodeň, která celý dům zničila. Byla to jakási předzvěst jeho osudu na několik let. Budínová se po smrti svého manžela Iva Tomana upnula na starožitníka Rudolfa Příhodu. A tomu celý několikamilionový majetek odkázala – Budínová byla sběratelkou, kromě domu Příhoda dostal také obrazy a starožitnosti. Závěť byla napadena synem její sestřenice, lékařem Pavlem Jurákem. Soud ale závěť nezpochybnil.Dům Příhoda v roce 2011 prodal likérce Rudolf Jelínek, v nabídce realitní kanceláře byl za 60 milionů korun. Aby ho firma mohla opravit, musela koupit dvůr – parcela ale patřila Praze 1, ta chtěla za 50metrový pozemek 5 milionů. Po několika letech se podařila dohoda a firma pozemek koupila za 1,5 milionu korun. 

č. 42 - Stará zbrojnice

Za císaře Matyáše Habsburského zbrojnice do 1767, poté přenesena na Újezd. Do 1833 tu byla káznice a do 1896 nakonec obecní skladiště a malostranská jatka. Odtud tehdejší název ulice U porážky. 

jediná pražská pláž 

Vojanovy sady

Snad nejstarší pražská zahrada, která byla už součástí biskupského dvora ze 13.st. Ten byl vypálen husity a zpustla i zahrada. Bosé karmelitky. od kláštera u sv. Josefa pak prostor využily pro svou potřebu.. Zahrada měla uzavřenou část určenou ke kontemplaci,  ovocný sad a  užitkovou zahradu zelinářskou  Karmelitky si zde daly postavit  1743 kapli sv. Terezie a 1747 kapli sv. Jana Nepomuckého. Za josefinských reforem byl klášter zrušen, 1782 sem přišly Anglické panny a změnily zahradu  - jak jinak - ve stylu anglického parku. Církvi byla zahrada vyvlastněna už za 1.republiky 1920Západní část vzala zasvé při stavbě ministerstva financí. Dnešní název  sadů je z 1955 na počest herce Národního divadla Eduarda Vojanakterý se narodil v Míšeňské ulici. 

č. 19 - Dům U bílé košile

Dům si zachoval pozdně barokní vzhled z 2.pol.18.st

č. 40 - U černého orla

Dům původně renesanční, poté barokní, dnes výrazně+ klasicistní. Bývala tu stejnojmenná restaurace.

č. 38 - Dům u červeného srdce

č, 36 - Dům U zlatého křížku

č. 34 + 32 + 30

Pozdně klasicistní úpravy domů na starších základech.

č. 26 - Hergetova cihelna

Zde se setkává Cihelná ulice s ulicí U lužického semináře. V místě se od pradávna těžila hlína na výrobu cihel a střešních tašek. 1781 tu vybudoval podnikatel František Herget moderní cihelnu. Podnikatelské nadšení mu vydrželo 7 letcihelnu poté  prodal velmi bohatému stavebnímu podnikateli Josefu Zobelovi.  (financoval klasicistní přestavbu domu U Hybernů, budovy na Střeleckém ostrově, kostela sv. Gotharda v Bubenči, pevnost Terezín). Po jeho smrti Hergetova cihelna připadla dceři Vilemíně a kruh se uzavřel jejím sňatkem s původním majitelem Hergetem. 1995 cihelna vyhořela, dnes po opravách je zde Muzeum Franze Kafky a restaurace. Vedlejší obytný Hergetův dům tu vyrostl o 100 let později. Bohužel svou výškou stíní pohled na malostranské panorama.  

Nejužší pražská ulička? protipožární průchod od Čertovky, z bezpečnostních důvodů se takovéto průchody zřizovaly i na jiných místech, tento se dochoval dodnes a je opatřen semaforem.

 č. 18  - Dům U křížku

Zde  žil a zemřel básník  Vladimír Holan, má zde pamětní desku a v domě je shromážděna jeho literární pozůstalost. Je to jeho poslední pražská adresa. Sice se narodil v Praze, ale jako dítě s rodiči bydlel v Máchově kraji v Bělé pod Bezdězem. V Praze pak studoval gymnázium v Truhlářské ulici, 7 let pracoval jako úředník v Penzijním ústavu, ale už v 28 letech odešel ze zdravotních důvodů do penze a do konce života se pak věnoval jen literatuře. S manželko bydlel nejdřív ve Strašnicích v ulici V úžlabině 884 a poté 20 let do roku 1968 na Kampě v Dobrovského vile. O patro výš pak bydlel herec Jan Werich.

č. 16 - Dům u tří zelených křížků 

Zde bydlel Františk Holinakterý se už jako mladík na doporučení stal komorníkem představeného řádu křižovníků. Pocházel z myslivecké rodiny a ani u Karlova mostu si neodpustil věnovat se své zálibě, Když z dlouhé chvíle střílel kafky nad mostem, jeho nadřízený ho musel usměrnit. Holina se postupně se seznamoval s literaturou, protože generál řádu byl i rektorem university. Začal se věnovat kaligrafii, umění krásného písma a opravovat poškozené staré rukopisy a kancionály. Během let se vypracoval na skutečného znalce starých literárních textů. V jeho domě na Malé Straně se scházela literární společnost. Nechyběl Nerudakterý se stal oficiálním nápadníkem Holinovy dcery Anny - Nerudovy věčné nevěsty, protože ke svatbě nikdy nedošlo. Trochu jako Kavka, což? Felicia Bauer se také nedočkala. Oba páni se báli závazků a přízemnosti svazku manželského, co by jim přistřihl křídla. Anna Holinová se nikdy neprovdala, zemřela 1910, celých 20 let po Nerudovi. je pohřbena na Olšanských hřbitovech  

č.12  - Dům U Brykců 

má druhou stranu se dvorkem obrácenou do Čertovky. Rozdíl v úrovni obou stran domu je 7 metrů neboli dvou pater. Řada domů zde tvořila jakousi historickou protipovodňovou zábranu, která chránila Malou Stranu před povodní. Natáčely se tu Chobotnice z 2.patra, dnešní majitelé, rodina Kučerových, se v 90.letech díky restitucím mohla pustit do generální rekonstrukce, na 10 měsíců se přestěhovala a dům prošel zásadní přestavbou. Našly se do země zapuštěné kádě koželuhů, kteří zde dříve pracovali. 1527 při požáru Malé Strany dům shořel, ale dochoval se sklep s gotickým obloukem, byl použit pro základy domu nového.  Jedinečné jsou renesanční dřevěné malované stropy. 

č. 11 - 13 Lužický seminář

V semináři žili od 1705 katoličtí studenti a kněží z oblasti Lužického Srbska, 1846 zde vznikl 1.slovanský studentský spolek. Udržoval tradice a jazyk Lužických Srbů (Budyšín, Žitava). Nároží barokního paláce zdobí socha sv.Petra s klíči od sochaře Jackla..

dětské hřiště s nejkrásnějším výhledem na světě. Hned vedle café Márnice.

MÍŠEŇSKÁ 

Dochovaly se tu barokní měšťanské domy z doby kolem poloviny 18.st.

č.3 - Dům U královny včel

č. 4 - Dům U Kynzlů

č. 5 - Dům U modré podkovy

č. 10 - Dům U bílého beránka

Zde se narodil herec Eduard Vojan. Bydlel tu i herec Zdeněk Štěpánek

č. 12 - Dům U bílé kuželky

Na nároží je jednak zajímavé domovní znamení, jednak socha sv. Josefa. Dům stavěK.I.Dienzenhofer.

DRAŽICKÉHO NÁMĚSTÍ

Do tohoto prostoru vymezeného dnešní ulicí Josefskou, Mosteckou a Dražického náměstím se 1182 přestěhovalo z Pražského hradu biskupství a ve 14.st. tu byl vybudován rozsáhlý biskupský dvůr. Ten dal opevnit biskup Jan IV.z Dražic. Ve výstavbě pak pokračovali i "Karlovi" arcibiskupové Arnošt z Pardubic a Jan Očko z Vlašimi. V 17. století se náměstí nazývalo Uhelniště podle trhu s dřevěným uhlím. Od 1887 má současný název Dražického náměstí. Je tu významná technická památka - kandelábr veřejného plynového osvětlení.

JOSEFSKÁ 

Klášter i 1692 postavený kostel sv.Josefa byly zbudovány z iniciativy císaře Ferdinanda III., který k nám pozval 1655  bosé karmelitky. Ty zůstaly až do josefinských reforem 1792 , pak je vystřídaly Anglické panny a ty 1920 úředníci ministerstva financí.

Kostel sv.Josefa

Pozemky zde patřily Valdštejnům, od nich je pro klášter a kostel vykoupil císař Ferdinand III. Kostel, jehož architekt je nejasný, byl postaven v raně barokním slohu.  Fasáda ve zúženém měřítku vychází ze vzoru hlavního karmelitánského kostela Santa Maria della Scala v Římě. Na průčelí kostela jsou sochy od V.M.Jackela - sv.Terezie z Avily a sv.Jana od Kříže, uprostřed socha sv.Josefa a nápis ITE AD JOSEPH . Habsburský orel připomíná, že položení základního kamene se účastnil císař Leopold I.  

TOMÁŠSKÁ 

1285 povolal Václav II. do Prahy řád augustiniánů poustevníků. Ti se usadili se svolením břevnovského opata, jehož klášteru pozemky patřily, na Malé Straně. Založili kostel, hospodářské budovy a 1352 nejstarší pražský pivovar. Po devastujícím požáru obnoven 1656V 80.letech 19.st se zde usídlila stolní společnost Mahabharáta, název prý vymyslel Vrchlický. Duší společnosti byl Jakub Arbes. Chodili sem Mikoláš Aleš, "největší" český malíř Laďa Novák (200 cm), Vrchlický, Machar, Josef Śváb Malostranský rozdávající vizitky s douškou neračte zašlápnout

hostinec U Schnellů 

Schnellové patřili k pražským Němcům. Přišli do Prahy  v pol. 18.st a na Malé Straně otevřeli hokynářství. Zakoupili dům U Obrazu Panny Marie  a poté vedlejší, dnešní nárožní, U zlatého čápa. Ty pak poč. 19.st byly klasicistně přestavěny. Hostinec v přízemí rodina pronajímala, patří k nejstarším v Praze. Mezi pravidelné hosty patřil Eduard Vojan, Rudolf Friml či Ignát Hermann. 

Když 10. května 1897 zemřel v 90 letech poslední mužský potomek rodu, bývalý policejní komisař Bedřich Schnell, v závěti odkázal většinu obrovského rodinného majetku - 200 000 zlatých -  ryze českým spolkům v čele s Maticí školskou. Jeho čin způsobil mezi vlastenci pozdvižení, Schnellovi byl vypraven majestátní pohřební průvod  z jeho letní vily v Podbabě přes celou Prahu. Spisovatel K.V.Rais napsal o jeho životě spis,  ilustracemi vyzdobil malíř Josef Ženíšek, sochař Vilém Amorvytvořil pro Schnellův náhrobek bronzovou plaketu. Pan Schnell byl jako policejní komisař vždy spravedlivý a velmi oblíbený. Když odešel do důchodu, pronajal si byt v Platýzu a žil nesmírně skromně, sám si i vařil a dochovala se jeho ručně psaná kuchařka. Rád cestoval s Klubem českých turistů, zajímal se o vlastenecké akce a mecenášství druhých. Nikdo, kromě jeho právníka, netušil, jak ohromný majetek Matice školská zdědí. Bedřich Schnell je pohřben na Malvazinkách. 

V 60.letech 20. st. sem odnaproti z Malostranské besedy, kde vystuovali, často přicházeli členové Divadla Járy Cimrmana. Právě v hostinci U Schnellů chtěl jeden z hostů omylem platiZdeňku SvěrákoviNedorozumění se objevilo ve filmu Vrchní prchni - jedna z jeho scén se přímo v hostinci natáčela. 

VALDŠTEJNSKÁ 
PĚTIKOSTELNÍ NÁMĚSTÍ

Památník MIlady Horákové připomíná ohrádku řečnického pultu, za kterou stála, když se snažila čelit komunistické zvůli při vykonstruovaném procesu. Autorem bronzového díla je Josef Faltus. Malý ptáček na velkém mikrofonu je symbolem statečné ženy, kterou komunisté nemohli nechat žít, tolik se obávali její mravní síly. Velký disk z mrákotínské žuly, na něm jsou poslední slova oběti justiční vraždy, už s oprátkou na krku.... Ostatky Milady Horákové nebyly nikdy nalezeny, symbolický hrob ná na Vyšehradském Slavíně. 

Pětikostelní ulice

Název vznikl z překladu příkmení jednoho z majitelů domu Funfkirchena, kostely tu byly jen 3 - sv. Martina, sv. Michala a sv. Ondřeje. Zanikly buď za husitů nebo později při stavbě Thunovského paláce.

SNĚMOVNÍ 

Ulice vede ze středu Malostranského náměstí a končí slepě pod Hradem. Právě zde bylo v nejstarších dobách centrum podhradí, křižovaly se tu spojnice od jihu dnešní Karmelitskou od Košíř a od západu dnešní Nerudovou. 

č. 1 – bývalé malostranské jezuitské gymnázium 

č. 4 - Thunovský palác  

Srostlice celkem 5 domů. 1720 hrabě Maxmilián Thun vystavěl barokní palác. 1770 zde Thunové vybudovali divadlo s 30 lóžemi a pronajali ho divadelní společnosti Pasquala Bondiniho. Když 1794 budova vyhořela, Thunové palác prodali českým stavům. Koncem 19.st. spojeno s palácem Smiřických.

1918 tu byla vyhlášena samostatnost Ćeskoslovenska a první prezidentem zvolen TGM. Za 1.republiky tu zasedal senát, sněmovna byla v Rudolfinu. Dnes naopak sídlo poslanecké sněmovny ČR. Motto ve štítě: SALVUS REI PUBLICAE SVPREMA LEX ESTO (blaho státu budiž nejvyšším zákonem). 

THUNOVSKÁ 

č. 14 -  Thunovský-Leslieovský palác

Na tomto místě stával výstavný dům už ve 14.st, poničen za husitů. Později se tu střídaki různí majitelé, po Třicetileté válce palác koupil  Walter Leslie a od něj 1659  salzburský arcibiskup Gustav Thun1701 - 22 proběhla rozsáhlá barokní přestavba do dnešní podoby podle G.B.Alliprandiho, stavěl Anselmo Lurago.,1787 tu bydlel Mozart, host u Thunů. Další přestavba v duchu anglické romantické gotiky. Dnes je tu ambasáda i rezidence velvyslance Velké Británie. 

č. 15 - dům U krále brabantského 

2014 odkryta část opevnění Malá Strany z pol. 13.st.Na zahradě paláce objeven obezděný příkop jako součást hradeb. V těsné blízkosti Nových zámeckých schodů je zachovaný kamenný můstek, související s výstavbou opevnění. Byla také objevena část věže s bránou.  To dokazuje celistvost malostranského opevnění. Vznik hradeb se datuje po 1257, kdy Přemysl Otakar II přivedl na Malou Stranu německé obyvatelstvo, to české se muselo přestěhovat. Němci měli dostatek peněz na budování této čtvrti (města)  a jejích hradeb. Za Karla IV došlo k zániku těchto vnitřních hradeb, protože otec vlasti dal vybudovat hradby kolem celého nového konglomerátu. V 15.st tu vznikly obytné domy. 

NERUDOVA 

Název až od 1895, původně Krokevní podle krokví, ostruh, kterými se v horní strmé části vykládala, aby poskytly oporu  koním táhnoucím vozy do vrchu. Měla tu vést i zubačková dráha pro tramvaj, nebyla nikdy vybudována. Místo toho tu jezdil omnibus. Ulice byla původně mnohem užší.

č. 5 - Morzinský palác

Dnešní barokní podoba Jan Blažej Santini, sochy F.M.Brokoff. V interiéru je krásné vyřezávané točité schodiště, renesanční malovaný trámový strop . Dnes velvyslanectví Rumunska

č. 20 - Thun - Hohenštejnský palác

Vystavěn samostatně 1721 - 6 jako jižní část paláce Pánů z Hradce, podle plánů Santiniho. Dnes velvyslanectví Itálie

č. 33 -  Bretfeldský palác

Palác je také znám jako U léta a zimy. Původně renesanční, později barokně přestavěný palác zakoupil 1765 rektor Karlovy university Josef Bretfeld. Později byl povýšen do šlechtického stavu. V paláci shromáždil bohaté sbírky knih a obrazů, pořádal zde koncerty a plesy. 

č. 12 - Dům U tří housliček

č. 13 - Dům U zlaté koruny

č. 35 - Dům u bílého anděla

Fasádu klasicistního zdobí socha anděla, nad ní je pamětní deska jednoho z obyvatel domu cestovatele dr. Emila Holuba

č. 43 - Dům u zeleného raka

Ze strany Úvozu se dům jmenuje U draka a obýval ho barokní malíř Petr Brandl. Nad krásným domovním znamením je v kartuši obraz sv.Jana Nepomuckého, což dobře dokazuje, jak mohly tzv.domovní merky vypadat. Byly malované přímo do omítky, vytesané jako plastika nebo i zavěšené nad vchodem, třeba v domě U melounu v Michalské ulici. Když zůstaneme zd ev Nerudově, hned vedlejší dům má také zavěšené znamení. 

č. 41 - Dům U červeného lva 

č. 39 - Dům u bílé řepy

č. 47 - Dům u dvou slunců - žil tu Jan Neruda, jeho otec tu měl obchod s tabákem  a hokynářství

ulice Ke hradu - rampa vybudována až koncem 18.st, tam a na Radničních schodech začínají Hradčany.

ŠPORKOVA 

Ulice spojuje Jánský vršek s Vlašskou ulicí, původně zde bývala osada Obora s dvěma kostely, sv.Jana a sv.Matěje. Oba byly zrušeny za josefinských reforem a byly přestavěny na obytné domy.

Rod Šporků má skromné začátkyJan Špork jako prostý voják dostal za věrné služby císaři hraběcí titul. Jeho syn František Antonín hrabě Špork je znám jako stavitel Kuksu a mecenáš vědy a umění.

č. 3 – rezidence Appia

Původně zde stál kostel, po zrušení za josefinských reforem byl prodán a přestavěn na obytný dům.

č. 4 - dům U kamenného ptáka

č. 8 - dům U bílé vody

Stojí zde barokní socha sv. Jana Nepomuckého.

č. 10 - dům U Nejsvětější Trojice

č. 12  - Šporkův palác

č. 13 – bývalá radnice

č. 14 - Vlašský špitál

VLAŠSKÁ 

Italové se v Praze začali usazovat od pol.16.st. 1573 vznikla Vlašská kongregace a poté Vlašský špitál. Počet členů italské komunity vzrostl s příchodem Rudolfa II, jsou tohlavně kameníci, štukatéři, stavebí políři, ale i sochaři a architekti hlavně ze severní Itálie z oblasti jezer u Lugana a Coma..

č. 7 - dům U bílého lva

V původně renesančním domě s barokní úpravou bydlel stavitel Francesco Caratti. Domovní znamení je z 1628

č.9 - dům U tří červených růží

Barokní dům stojí v "apendixu" Vlašské ulice, ulička nikdy neměla vlastní název. 

č. 13 - bytový dům

I na Malé Straně se najde funkcionalismus1939

č. 19 - Lobkovický palác

1705 vystavěl G.B.Alliprandi, později palác zvýšen o patro a zakončen štítem a atikou. Velvyslanectví Německé spolkové republiky

č. 26 - dům U černého slona

Dům má krásné rokokové průčelí

č. 34 - Vlašský špitál

Italské kulturní středisko

č. 36 - nemocnice Milosrdných sester sv.Karla Boromejského

1652 zal. kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského, orientace na zdravotnictví a charitu. Je doba po Třicetileté válce a organizace je víc než potřebná.1841 papež potvrdil řeholi milosrdných sester. Do Prahy přišly boromejky už o 4 roky dřív a pracovaly nejdřív v Klarově ústavu slepců. 1842 díky sponzorům koupily menší dům pod Petřínem a tam i bydlely. To byl zárodek pozdější nemocnice.O 10 let později byla zahájena stavba velké nemocnice. K předním mecenášům patřili Lobkovicové, 1855 byl přistaven kostel. Za 1.sv.války sloužily boromejky i na frontě v polních nemocnicích a po boku legionářů získaly vysoká vojenská vyznamenání.1918 při pohřbu generální představené matky Elekty v Řepích se jí dostalo vojenských poct a místo salv několikrát zahřmělo přímo z nebe. 1948 musely boromejky odejít, vrátily se v 90.letech. Dnes v zahradě pěstují vinnou révu, růže a fíky  

TRŽIŠTĚ

č. 13 - Vratislavský palác

Velvyslanectvá Irska

č. 15 - Schonbornský palác

Palác vznikl na místě 5 renesančních domů, zaniklých za Třicetileté války. Pozemky pak koupil velkopřevor maltézského řádu a generál Rudolf Colloredo Waldsee. Ten Prahu jako velitel vojenské posádky ubránil před Švédy. Dal zde postavit palác a 1660 zřídit rozsáhlou zahradu v petřínské stráni v místě bývalých vinic. Na jejím vrcholu byl postaven raně barokní zahradní gloriet. Zahrada byla ve své době pověstná jak svou uměleckou výzdobou, tak překrásnou vyhlídkou na Hrad a na Prahu. Gloriet byl oblíbeným místem pozorování ohňostrojů pořádaných na Vltavě. Stavbu paláce provedl architekt Francesco Pieroni, známý hlavně svými pevnostními stavbami. Úpravy tu dále prováděl G.B. Alliprandi a snad i Santini Aichl. Od 1925 je tu Velvyslanectví USA - v paláci se dříve pronajímaly byty, bydlel tu také Franz Kafka. 

USA palác koupily za 117 000 dolarů. Po Sametu žilo v Praze asi 25 000 Američanů, dnes je to asi 5 000. Rezidence velvyslance je v Bubenči v bývalém rodinném sídle  bankéře Otto Petschky 

Baráčnická rychta

Od 1873  společenská organizace  - charita, dobročinnost, dodržování staročeských zvyků.  Nejstarší pražskou obcí jsou Baráčníci malostranští, jejichž stolová společnost byla založena 1893 v hostinci U tří červených růží. Do 1994 měla tato obec vlastní rychtu U lužického semináře 9 na Malé Straně. Spolek dodržuje původní funkce, a sice tohoto znění: rychtář - berní - šafář - syndik - škrabal - švandymistr - praporečník - dráb. Stejně tak se dochovalo oslovení sousede, tetičko, pańmaminko, pantatínku (vážené funkce) Kroje = svérázy, ženské kroje = mařenky.

BŘETISLAVOVA 

je tak úzká, že do ní nikdy nesvítí slunce, kdysi po morových epidemiích se tu uchovávala mrtvá těla 

č. 1 - dům U zlaté váhy

Bydlel zde historik Cyril Merhaut

č. 2 - dům U ježíška

Může návštěvníka Prahy uvést ve zmatek, protože takto nazvaných domů je v Praze víc. Jeden  stojí na rohu Liliové a Řetězové na Starém Městě, další  v Karmelitské.. Zde procházela malostranská hradba z doby Přemysla Otakara II, který Malou Stranu založil  1257 a nazval ji Nova Civitas. Platilo zde tzv. magdeburské právo a původní obyvatelé byli odtud jednoduše "vysídleni". Zde se usadili králem pozvaní Němci. Název Menší Město pochází až z doby Karla IV.

Podle legendy zde stával ženský klášter. Jednu z jeptišek postihl krutý trest za porušení slibu čistoty - byla odsouzena k zazdění zaživa...Duch nebohé jeptišky se tu po nocích ozývá a pomohlo by jedině zbourání celého domu a důstojné pohřbení ostatků...

Jako hotel slouží i další 3 domy v Břetislavově ulici.Pokojů je 46 a hosty přitahuje luxusní Spa zřízené v gotických sklepeních. Z renesanční přestavby z 16.st se dochovaly renesanční arkády  a vnitřní štíty domů ve dvoře. Stejně tak zachovalé originální malované stropy. 

1685 - 1705 barokní etapa výstavby se prezentuje fasádou do ulice se vstupním rizalitem nad vchodem. 1823 - 25 tu bydlel v nájemním bytě František Palacký. Občas vyvěsil ze svého balkónu tkaný obraz s Ježíškem, odtud lidový název pro celý dům. Dnes je hotel propojen zadní zahradou s chráněnými jírovci s budovou Baráčnické rychty s tradiční českou restaurací. 

HORNÍ MALOSTRANSKÉ NÁMĚSTÍ

27 patníků - odkaz na popravu 27 českých pánů, s níž měl majitel paláce Karel z Lichtenštejna mnoho společného. Autorem je akademický sochař Karel Nepraš.

č. 13 - Lichtenštejnský palác 

Ještě v 15.st. tu stálo 5 měšťanských domů. Postupně je vykoupil kníže Karel z Lichtenštejna. Po Bílé hoře tento český královský nístodržící a věrný spojenec císaře Ferdinanda III. získal velký majetek také díky tomu, že byl pověřen vyšetřováním a potrestáním vůdců stavovského povstání. Leccos z konfiskací zabavil pro sebe. Investoval také do propojení a přestavby jednotlivých domů, další klasicistní úpravy byly provedeny v souvislosti s korunovací Leopolda I. na českého krále 1791. To už tu Lichtenštejnové moc nepobývali, dali přednost císařskému sídlu, Vídni. Palác pronajali poštovnímu úřadu a až do pol. 18.st. zde byla jediná pražská sběrna zásilek

Od 1848 tu sídlilo vojenské velitelství a zajímavostí pro Pražany bylp střídání stráží podobně jako před Pražským hradem. Za války palác zabrali Němcia po válce koministi, sídlila tu VŠ politická. Dnes po rekonstrukci zde sídlí AMU. a palác je propojen s vedlejším Hartigovským. palácem s průchodem do ulice Tržiště. Autorem paláce je G.B.Alliprandi.

sloup Nejsvětější Trojice

1715 na památku skončení morové epidemie navrhl G.B.Alliprandi 

kostel sv. Mikuláše

malostranská zvonice

Když jezuité zbourali původní gotický kostel sv. Václava s věží, museli pro město postavit věž novou. Ve snaze udržet si i tak jakousi kontrolu nad věží, na 5 místech ji s kostelem propojili nenápadnými vstupy. Dnes se ví o dvou dveřích, ostatní prostupy byly zazděny. 2018. Pod zvonicí byla objevena podzemní chodba s cihlovou klenbou, základ je z opukových kvádrů. Je možné že nějak souvisela se zazděným vchodem, ale během oprav se za totality vše dělo v režimu utajení.

Věž sloužila pro požárů a živelných katastrof. Věžník každých 15 minut obcházel ochoz a pozoroval okolí. Město bylo mnohem menší, měl dobrý přehled. Když hořelo, umístil do objímky (stále na kameni ochozu je železné poutko) červený prapor a běžel zvonit poplach. V malé místnosti byla kancelář, do knihy zapisoval průběh služby. Musel také pomocí  závaží natahovat hodiny4 zvony mohly zvonit různým způsobem, tak se poznalo, co se děje. Jestli hoří, město je napadeno, nebo je třeba jen ohlašován církevní svátek. Dnes tu zbyl jen pozdně gotický zvon sv. Mikuláše od Brikcího z Cimperka, ostatní zvony roztaveny na  munici za 1. a 2. sv. války. Hlásný ve věži bydlel a pracoval od 1755. Vařil si na otevřeném ohni a dochovala se tu černá kuchyně, asi jediná přístupná v Praze. Je tu dlažba, vařící podesta i dýmník, kudy odcházel kouř. Vařilo se tu až do 1870. Věžník musel být k dispozici stále, ve službě se střídali dva. O patro výš druhý byt. Práce náročná, plicní problémy nebo časné úrazy byly běžné. Práce až do 1890.

1925 požár zvonice Ve věžní místnosti jsou dochované ohořelé trámy. Klempíř, co letoval vikýř, nezajistil letovací kamínka a odešel na oběd. Při požáru se roztavil hodinový stroj z pol. 18.st. a zřítil se zvon Mikuláš.

Až nahoru vede 303 schodů. Za totality tu byla  pozorovatelna STB zvaná Kajka nebo Dědkárna.. I s bažantem, vedoucím do okapu. Příslušníci byli pánové v důchodovém věku. Dědci pozorovali vchody do okolních ambasád a podávali kódované hlášení. Ve věži bylo i zesilovací zařízení.

DOLNÍ MALOSTRANSKÉ NÁMĚSTÍ

Od 1858 do 1918 tu stála rozměrná socha maršála Radeckého s desetimetrovým podstavcem od bratří Maxů. Radecký byl Čech, k češství se také hlásil. Byl pobočníkem maršála Laudona, účastnil se slavného vítězství nad Napoleonem u Lipska 1813. Za loajalitu k Habsburkům musel jako symbol monarchie zmizet. A zdá se, že vadil i Italům z ambasády, měli v živé paměti porážky od Radeckého v severní Itálii. Radecký tam tehdy nechal zmasakrovat na 4 000 Italů. Pokud to nahlížíme v historických souvislostech, těžko to mohlo být jinak, pro Rakousko Uhersko to byl úspěšný a schopný velitel. Přitom umělecky pomník navazoval na barokní tradice Brauna a Brokoffů a do spodní části náměstí se stylově hodil. Jako pomník tohoto typu byl považován za nejzdařilejší v Evropě. 1918 se socha přestěhovala do lapidária Národního muzea, aspoň nebyla roztavena. Do nacistické okupace zde byla socha Ernsta Denise.........

Profesní dům

Dříve jezuitská kolej, dnes budova matfyzu. Byla tu objevena po dlouhá století skrytá rotunda sv. Václava. Pochází z konce 11.století, má klasický kruhový půdorys. Na starých mapách a plánech Prahy je rotunda zakreslena, po barokní přestavbě zmizela v základech nového domu. Na znovuobjevení čekala 376 let. Vzácná je částečně dochovaná terakotová dlažba - na kachlech jsou obrazy lvů a gryfů. 

Malostranská radnice

Věže radnice symbolizovaly prestiž Malé Strany. Ta ovšem jako samostatné město zanikla za Josefa II. Ve 30.letech 19.st. byly věže z důvodů nákladné údržby jednoduše zbourány2008 byly na střechu budovy vráceny cibulovité báně (tehdy jsem se zrovna vyskytovala poblíž a mohla část prací vidět na vlastní oči:). Středová báň váží 6 tun. Střecha se tak vrátila do podoby z roku 1636. V pozlacené makovici odhalí naši potomci mobil, účet z restaurace, mince, noviny, klášterní víno. Slavnosti se zúčastnil primátor Pavel Bém a starosta Prahy 1.

č.  23 - Kaiserštejnský palác 

Dnešní podoba je z 1714, původně tu stály dva gotické domy, zbytky zdiva se zachovaly ve sklepích. Naši předkové bezhlavě nebourali, pokud bylo zdivo pevné, využili ho pro nový dům, měnila se fasáda, střecha, dispozice vnitřních prostor. K tomu zde došlo v renesanci. Z této doby se v přízemí dochovaly renesanční klenby a pozdně renesanční trámové malované stropy. Palác má později přistavenou část, přístupnou z ulice Josefská 3. 

Palác navrhoval barokní architekt Giovanni Battista Alliprandi Jeho dílem je také Lobkovický palác v ulici Tržiště. Palác měl původně podloubí, zazděno při přestavbě 1896. Zato přistavěn balkon. Atika je vyzdobena sochami Čtyř ročních období a dekorativními vázami od Ottavia Mosta. Ten pracoval také na fasádě kostela sv.Jakuba na Starém Městě. 

Palác nese jméno po prvním majiteli, jímž byl vojenský velitel Prahy František Helfrýd, svobodný pán z Kaiserštejnu. Poté se mezi nájemci objevilo jméno Radeckých a poté už Václava Pecolda. Tento hoteliér tu zřídil oblíbenou restauraci. Paláci se tak dalších sto let říkalo „U Petzoldů“. Petzoldova manželka, operní pěvkyně Marie Pezoldová-Sittová se stala první představitelkou Smetanovy Mařenky v Prodané nevěstě. Pocházela z muzikální rodiny, bratr byl houslistou a dirigentem, otec hpousle vyráběl.

V pol.19.st.budovu koupila Česká spořitelna a část prostor pronajímala. 1908 - 11 zde ve 2.patře bydlela pěvkyně Ema Destinnová-Kittlová. Její byl byl malým muzeem, nashromáždila velkou sbírku starožitností, nábytku i obrazů, kostlivec Ivánek v rohu jednoho z pokojů měl zpěvačce připomínat memento mori. Destinová obdivovala Napoleona a mnoho předmětů se týkalo právě této osobnosti. Dnes se tu pořádají společenské akce až pro 400 osob. 

č.  22 - Arogance moci - bazén na střeše domu v památkové rezervaci....

KARMELITSKÁ 
KOSTEL PANNY MARIE VÍTĚZNÉ - PRAŽSKÉ JEZULÁTKO

1610 - postaven původně luteránský kostel nákladem místních německých usedlíků. 1624 ho získali karmelitáni a vydrželi tu do josefinských reforem. Nově jsou tu od 1994. Kostel má dochovanou velmi ucelenou barokní výzdobu. Pod celým kostelem je pohřební krypta, kam byli kromě řeholníků pohřbívány i osobnosti nějak s kostelem spojené.

1603 přivezla Jezulátko španělská šlechtična Maria Manrique de Lara y Mendoza, dvorní dáma budoucí manželky císaře Ferdinanda II. Marie Španělské, s níž přijela do Prahy. Zde se provdala za nejvyššího kancléře Vratislava z Perštejna a porodila mu 27 dětí. Dceři Polyxeně věnovala jezulátko jako svatební dar a ta ho pak 1628 .darovala klášteru bosých karmelitánů..Dřevěná soška potažená a vymodelovaná voskem je vysoká 47 cm.

 

1810 tu byl pokřtěn na Ignáce (Hynka) Mácha.

2015 - nová kropenka, kněžský ambon a obětní stůl. Ten při slavnostním obřadu potřen olejem extra vergine, obřad provedl kardinál Duka.

Sochy na hlavním oltáři jsou zajímavé z technického hlediska, na dřevu bylo použito zlacení pomocí plátkové mědi. U nás velmi neobvyklá technika. Přemaleb bylo asi 7, takže složité bylo přijít na to, co bylo základem. Oltář pochází ze 1723. Sv. Terezie a Jan od kříže a Eliáš

Převlékání Jezulátka

12 x do roka podle liturgického kalendáře. Na Vánoce bílý slavnostní šat, v mezidobí je to zelený šat, o postní době fialový, ale také šat známkový - česká pošta vydala známku s Ježíškem v tmavě červeném šatu. Šatiček je přes 340

ČESKÉ MUZEUM HUDBY

Původně zde byl klášter magdalenitek zničený husity, zbyly do zdí zabudované původní sloupy. 1604 přichází dominikáni. Klášter byl zamýšlen jako velkorysá stavba, ale mezitím zchudli sponzoři, Michnové z Vacínova. Interiéry stavěl i Kryštof Dienzenhofer, rodina bydlela v Hellichově ulici a v klášteře  měla do  do zrušení kláštera 1783 rodinnou hrobku. Později zde byl hlavní poštovní úřad, z té doby se dochovaly nástěnné malby. četnická kasárna. Za Rakouska bylo četnictvo založeno 1850 a druhý regiment sídlil v Praze. Byla vybrána budova bývalého kostela a zvýšena o jedno patro. Byly vybudovány ochozy a také charakteristické centrální schodiště. Četníci tu sídlili do 1948, kdy byli zrušeni. Dále zde byl Státní ústřední archiv. 2004 muzeum hudby

ÚJEZD

V dom č.3 U bílého orla se 1810 narodil K.H.Mácha. Vedle byla újezdská kasárna.

TURBOVSKÝ PALÁC

V pol. 18,st na místě měšťanských domů postavila šlechtická rodina Turbů. Vlastnili statky na Mělnicku.  Přes stav panský a rytířský získali hraběcí titul. František Xaver Turba, kancléř maltézského řídu, dal postavit rokokový palác, autor stavitel Josef Jager. O půl století později museli palác prodat, dostal se k měšťanským majitelům. Dochoval se původní vzhled, přestavba interiérů jen pro účely velyslanectví. Dnes tu sídlí japonské velvyslanectví od 20.let 20.st. 1930 se vyslanectví přestěhovalo do paláce Fńix, ale malostranský palác si podrželo. Ten byl ovšem zkonfiskovaný po 2.světové válce a vrácen Japonsku až po narovnání vztahů 1957. V Hellichově ulici je japonské kulturní centrum. V Japonsku nastálo cca 300 Čechů, v Ćesku cca 2500 Japonců.

NOSTICKÝ PALÁC

Palácová knihovna Nosticů na Maltézském náměstí patří k nejzajímavějším svého druhu. Je ze 70.let 17.st. Nejcennějších je 5 000 svazků převezených sem z dolnoslezského Javoru, knihy shromáždil Ota ml. z Nostic, bratr stavitele tohoto paláce. Celkem je tu 16 000 svazků. Výmalba na stropě nejsou fresky, ale zavěšené oleje na plátně, jsou to alegorie věd a umění.  

kostel sv.Jana Křtitele na prádle

Říční ulice. Nejstarší zmínka o kostele je z 1142, byl součástí samostatné osady Újezd. Dochovaly se vzácné nástěnné malby, na jedné je sv. Kryštof.Kostel byl zrušen za Josefa II, v přízemí byl sklad uhlí a v patře byt.

V pol.17.st.tu vzniká raně barokní malostranský špitál. Stavbu s výraznými oblouky, z nichž každý je jiný, navrhl stavitel Giovanni de Capauli. V počátcích existence špitálu tu žilo 38 nemocných nebo schudlých malostranských obyvatel. Nosili modré pláště s bílými límci. Josef II. špitál zrušil a celý komplex i s románským kostelíkem získal v dražbě obchodník s dřívím František Fogl, který hned areál přestavěl na nájemní bydlení. Sály byly přepříčkovány a tak jsou byty velmi úzké. 2003 byla možnost byty odkoupit do osobního vlastnictví. výhra je, když se povede několik vedlejších bytů spojit. V původním bytě abatyše se dochovaly renesanční malované stropy.

V nízkém domku na rohu Říční a Šeříkové bývala hospoda. Poté, co z areálu bývalého špitálu odešli obchodníci s dřívím, sloužil kostel jako prádelna a poté jako mechanická čistírna koberců. 1930 začal být kostel využíván církví čs.husitskou