11. VYCHÁZKA - SRDCE PRAHY  

DOC. PHDR. V. LEDVINKA,CSC.: STARÉ MĚSTO 

skvěle přehledná historie Starého města, zdroj 

Staré Město pražské bylo po 550 let své samostatné existence největší a nejvýznamnější městskou obcí českého státu. V době, kdy jméno Praha příslušelo pouze sídlu přemyslovských panovníků - Pražskému hradu, bylo nazváno Pražským Městem (Civitas Pragensis). Po vzniku dalších pražských měst ve 13. a 14.století obdrželo stejně jako tyto mladší části aglomerace rozlišující přívlastek; začalo se nazývat Větším a postupem doby stále častěji Starým Městem pražským. 

Počátky osídlení staroměstského území jsou starší nežli zrod samotného města. Jsou však zahaleny tajemstvím, neboť hustá zástavba neumožňuje soustavný archeologický výzkum a písemné zprávy z nejstaršího období jsou velmi kusé a nahodilé. Příznivé podmínky pro rozvoj pravobřežního tržního centra v blízkosti důležitého klárovského brodu a dřevěného mostu či lávky přes Vltavu vytvořilo zřejmě založení druhé přemyslovské pevnosti Vyšehradu v 10. století. 1105 kronikář Kosmas výslovně zaznamenal existenci tržiště mezi oběma hrady na pravém břehu Vltavy. Je to první zmínka o velkém tržišti zřejmě již na místě dnešního Staroměstského náměstí.

Vznik souvislého osídlení oblasti Starého Města lze však jednoznačně doložit až pro 2. polovinu 12. století. Tehdy byl původní dřevěný most nahrazen kamenným mostem Juditiným a na východ od velkého tržiště vznikl opevněný knížecí dvorec Týn-Ungelt, určený k ochraně cizích kupců a k vybírání cla (ungeltu). V blízkosti tržiště a cest, které z něho vycházely, se vedle starších osad německých, románských a židovských kupců, zmíněných již k roku 1091, zrodila hustá zástavba kamenných románských domů, dvorců knížecích družiníků, kostelů a klášterů. Osídlení pravobřežního podhradí nebylo však na přelomu 12. a 13. století ještě koncentrováno do souvislé uliční zástavby, ani právně sjednoceno.

Ohniskem zrodu skutečného městského života se staly právě osady cizích kupců, které jako první získaly panovnická privilegia. Jejich obyvatelé se v průběhu 1. třetiny 13. století sjednotili do městské obce, získali pro ni od panovníka výsady a domohli se městské samosprávy. Nejvýraznějším projevem urbanizační proměny bylo postavení hradeb s 13 věžovými branami, které po 1230 z poručení krále Václava I. vydělily z dosavadní různorodé zástavby na pravém vltavském břehu opevněný areál Pražského Města o rozloze asi 140 ha. Zahrnulo do svého obvodu vedle starších osad též Havelské Město, nově lokované mezi 1235-1253 kolem tržiště při kostele sv. Havla.

Výstavba uvnitř staroměstských hradeb probíhala v novém uměleckém a stavebním slohu - gotice. Tón jí udávaly klášterní objekty rytířských a žebravých řádů (templářů, dominikánů, německých rytířů, křižovníků s červenou hvězdou). Přední místo mezi nimi zaujal klášter klarisek sv. Anežky, založený 1233. Stavební rozmach Starého Města pak vzdor politickým otřesům pokračoval po celou 2. polovinu 13. i 1. polovinu 14. století. Výsledkem byla gotická přestavba pravobřežní aglomerace na nové úrovni terénu, který se v té době zvýšil vršením odpadů i záměrnými navážkami proti povodním o 2 až 4 m (původní přízemí románských domů se octla v suterénech nové gotické zástavby, kde se v řadě případů dochovala dodnes). Dominantou gotického Pražského města se vedle řádových svatyní stal i kapitulní kostel sv. Jiljí a měšťanské domy věžového typu. Dva z nich existují nepatrně změněny v Rytířské ulici v bývalém Havelském Městě.

Ruku v ruce s budováním opevněného gotického souměstí postupovalo právní osamostatňování a rozvoj samosprávy pražských měst. 1287 došlo k sjednocení Havelského Města se Starým Městem. To se pak řídilo přizpůsobeným norimberským právem, jež bylo v Čechách nazýváno právem staroměstským. Od 1287 zde vedle rychtáře existoval sbor 12 konšelů i městský soud a jako nejvyšší orgán samosprávy působilo shromáždění všech měšťanů, nazývané velká obec. Roku 1299 dostalo město souhlas krále Václava II. k zakoupení Kubkova domu na tržišti pro schůze městské rady a pro zřízení sídla městského písaře. Spolu se sousedním domem Volflina od Kamene, získaným 1338, byl po polovině 14. století přestavěn ve vznosnou Staroměstskou radnici s věží, arkýřem a orlojem.

Dominantní úlohu ve Starém Městě hrál patriciát. Patricijové získali četné výsady odměnou za finanční i vojenskou podporu přemyslovských a lucemburských panovníků. Vedle postoupení výnosu královských ungeltů a mýt ve prospěch opevňování města a dláždění ulic 1328-1331 a vedle královského svolení k sestavení zákoníku, který byl závazný pro všechna města v Čechách, řídící se norimberským právem 1341, bylo nejcennějším ziskem privilegium císaře Ludvíka IV. z června 1330, jímž byli pražští kupci osvobozeni od všech cel na území římské říše.

Současně s privilegii pro obec začali příslušníci nejzámožnějších patricijských rodů ve 14. století získávat pozemkový majetek na venkově, užívat erbovní znamení a usilovat o proniknutí mezi šlechtu. Na historické scéně pražských měst se však právě tehdy vedle nich začala formovat nová vrstva měšťanstva s odlišnými zájmy - řemeslnictvo. 1318 schválila staroměstská rada statuta krejčovského cechu. Následovala statuta zlatníků, platnéřů, soukeníků, řezníků atd. Mezi oběma sociálními skupinami záhy vzniklo konkurenční napětí, které se vyhrocovalo až do husitské revoluce. Jeho součástí byl zápas o ovládnutí městské samosprávy. Podpora Karla IV. přivedla řemeslníky do městské rady Starého Města poprvé 1350-1352.

Doba vlády císaře a krále Karla IV., který cílevědomě přetvářel Prahu ve velkolepou metropoli středověké římské říše, znamenala pro Staré Město vrchol rozkvětu. Stejně jako na panovníkově dvoře také zde vznikla vynikající umělecká díla parléřovské vrcholné gotiky a poté i "krásného slohu" doby krále Václava IV. Císař Karel IV. právě na Starém Městě založil univerzitu, první na sever od Alp 1348. Současně však velkoryse vyměřil a založil Nové Město pražské 1348, jež se záhy stalo nejen významným partnerem, ale i konkurentem Starého Města.

Rozkvět pražských měst v Karlově době skrýval v sobě vážné sociální rozpory. Ty na sklonku 14. století vedly k společenské krizi a k vzniku reformního hnutí, jehož nejvýznamnějším představitelem se stal Jan Hus, působící na univerzitě a v Betlémské kapli na Starém Městě. Vyhrocení krizových jevů po Husově smrti a působení jeho stoupenců vyústilo v revoluci. Husitská Praha v roce 1419 odstranila moc německého patriciátu a zbohatlé církve, zkonfiskovala jejich majetek a vítězstvím v bitvách na Vítkově hoře a pod Vyšehradem 1420 se ubránila křížové výpravě krále Zikmunda. Poté, co se sjednotila v jedinou městskou obec 1421, stala se na čas rozhodujícím mocenským činitelem v zemi. Porážkou od Jana Žižky u Malešova 1424 se však moc i jednota pražských měst opět rozpadla. Kališnické měšťanstvo Starého Města se přiklonilo ke konzervativním utrakvistům, zatímco Nové Město se stalo věrným spojencem polní obce sirotků. Dobytí Nového Města Staroměstskými a panskou jednotou 6. května 1434 jen o několik dnů předešlo porážku radikálních husitů v bitvě u Lipan.

I v pohusitském období si Staré Město udrželo nabytý majetek a výsadní politické postavení v čele městského stavu. Staroměstská radnice, honosně obnovená v pozdně gotickém slohu, byla místem konání zemských sněmů a též volby Jiřího z Poděbrad „husitským“ králem 2. března 1458. Praha dokázala rázným povstáním odrazit pokusy o obnovení katolického náboženství 1483 i vojenskými a diplomatickými prostředky čelit pokusům šlechty o umenšení práv městského stavu. Tváří v tvář šlechtické ofenzívě se Staré a Nové Město 30. srpna 1518 na deset let dobrovolně spojily v jednu obec. Jednotu však ukončil zásah Ferdinanda I. Habsburského po jeho nástupu na český trůn 1526. Dominantní pozici pražských měst v českém stavovském státě pak podlomilo dalekosáhlé omezení práv královských měst Ferdinandem I. po neúspěšném protihabsburském odboji roku 1547. Staré Město konfiskacemi a tresty ztratilo většinu majetku, výzbroje i privilegií, především ale politickou samostatnost a dosavadní váhu ve stavovské obci.

V protikladu k úpadku prestiže a hospodářské moci prošlo však Staré Město ve 2. polovině 16. století obdobím oživení obchodního ruchu, intenzivní renesanční přestavby a zvětšení vnějšího lesku města. V letech 1583-1612, kdy se Pražský hrad stal trvalým sídlem umění milovného císaře Rudolfa II. a jeho dvora, vyrostly i na Starém Městě renesanční šlechtické paláce a především velké kupecké domy (Teuflovský, Nerhofovský, Hebnštrajtovský atd.). Tečku za slavnou rudolfinskou kapitolou pražských dějin však udělalo druhé stavovské povstání proti Habsburkům v letech 1618-1620. Přestože pražská města sehrála v povstání jen pasivní úlohu, postihly je po porážce na Bílé hoře (8. listopadu 1620) znovu tvrdé tresty, které dovršily společenský a politický pád staroměstského měšťanstva.

Popravy na Staroměstském náměstí (21. června 1621), perzekuce, nucená emigrace nekatolíků, plenění a epidemie snížily během třicetileté války počet obyvatel v dříve kvetoucím městě na polovinu. Přestěhování císařského dvora a všech významných úřadů do Vídně pak degradovalo Prahu na provinční město. Přesto po nastolení míru započala výstavba a slohová přestavba šlechtických paláců a především chrámů i klášterů obnovené katolické církve. Rovněž měšťané dokázali po skončení válečných útrap zmobilizovat síly k nové stavební aktivitě, která zejména po velkém požáru Starého Města roku 1689 dodala této části metropole osobitou, stylově jednotnou tvář "pražského baroka". Korunovaly ji velkolepé stavby jezuitů a dalších katolických řádů (Klementinum, chrámy sv. Mikuláše, sv. Františka, sv. Jakuba). Staré Město se spolu s Novým Městem dokázalo ubránit před dobytím Švédy na sklonku třicetileté války (1648), nikoliv však před obsazením francouzsko-bavorskými vojsky (1741) a Prusy (1744) za válek o rakouské dědictví.

Zlomem v poklidném provinciálním životě barokní Prahy se stal patent císaře Josefa II. z 12. února 1784, kterým byla čtyři dosud samostatná pražská města - Staré Město, Nové Město, Malá Strana a Hradčany - spojena v jeden celek, v hlavní město Prahu. Staré Město ztratilo samostatnost i postavení zemské metropole, zůstalo však středem nového městského organizmu. Staroměstská radnice byla až do zničení v roce 1945 sídlem magistrátu a dalších správních orgánů sjednocené Prahy.

Staré Město se od sklonku 18. století stalo rovněž centrem českého národně obrozeneckého hnutí. Povstáním radikálních demokratů a boji na barikádách se v červnu 1848 zařadilo mezi dějiště buržoazně demokratických revolucí. Léta Bachova absolutismu i stísněná poloha uprostřed městské zástavby oddálila však jeho proměnu v moderní evropské velkoměsto. Zatímco dynamika rozvoje Prahy jako celku se zejména od 60. let 19. století zrychlovala, Staré Město se naopak postupně stávalo historickou rezervací. Po obecních volbách roku 1861, které přinesly trvalé ovládnutí městské správy českou vlasteneckou buržoazií, byly přesto právě na území Starého Města vybudovány monumentální národně reprezentační budovy Rudolfina, Obecního domu, Nové radnice aj.

Záporným důsledkem ekonomického, populačního i politického vzestupu Prahy a důrazné modernizační politiky radnice byla necitlivá asanace vnitřního města, které po roce 1893 přes odpor kulturních osobností a spolků padla za oběť velká část historického Starého Města a téměř celé Židovské Město. Zbořené středověké domy rychle nahrazovala nová zástavba, která byla naštěstí vesměs architektonicky hodnotná a svým provedením v duchu historizujících slohů novorenesance, novogotiky a novobaroka neporušila celkový historický ráz města.

Zatímco Velká Praha, hlavní město nové Československé republiky, jež vzniklo 1. ledna 1922, prošlo v letech 1922-1938 obdobím dynamického rozvoje, Staré Město se začalo v důsledku asanace i celkových populačních a sociálních proměn již od prvních let 20. století postupně vylidňovat. Počet jeho obyvatel poklesl za 50 let pod hranici 30 tisíc, na pouhou třetinu stavu z roku 1900. Vzdor tomu i na Starém Městě vznikly nové hodnoty urbanistické, architektonické a kulturní, nesené duchem moderních a avantgardních uměleckých proudů 20. století (Právnická fakulta, Městská knihovna atd.) V posledních dnech 2. světové války utrpělo však Staré Město značné škody. Největší z nich bylo zničení severní části Staroměstské radnice vojsky SS za Pražského povstání dne 8. května 1945.

V poválečném padesátiletí prošlo Staré Město obdobím umrtvení životních funkcí a dlouhodobého chátrání. Přes několik kampaní obnovy významných historických objektů (Anežského kláštera, domu U kamenného zvonu, fasád tzv. Královské cesty) byl celkový stav Pražské památkové rezervace, vyhlášené 1971, velmi neuspokojivý. Teprve po listopadové revoluci 1989 začaly být historické objekty na Starém Městě hromadně obnovovány, modernizovány a vraceny k plnohodnotnému životu.  

RYTÍŘSKÁ ulice

V září 1347 se zde konaly rytířské turnaje jako součást oslav korunovace Karla IV. českým králem. a jejich tradice zde zůstala do 18. století. Jméno ze začalo používat od pol.19.st, dříve se zde říkalo Nové nebo Svatohavelské tržiště, později Vaječný a Husí trh podle prodávaných "komodit". Později tu byly postaveny prodejní kotce ( z německého die Kotze-houně)- asi 20 metrů dlouhá zastřešená chodba s krámky, kde se prodávalo sukno. 1738 na jejich místě vzniká divadlo V kotcích, vyzdobené V.V.Reinerem. Hrálo se tu i česky ( Kníže Honzík). Bohužel němečtí herci měli značné potíže s češtinou a hra skončila fiaskem. 1783 se staví konkurenční divadlo Nosticovo a toto bylo zbořeno.K 50.letému výročí - 1892 - České spořitelny byl postaven palác zde v Rytířské, autory byli Antonín Wiehl a O.Polívka. Obrazy v interiéru maloval mj. F.Ženíšek, štukové dekorace navrhoval profesor UMPRUM Celda Klouček a prováděli je jeho žáci. 1953 - 89 tu bylo Muzeum Klementa Gottwalda, po 1989 opět pojišťovna  

HAVELSKÁ ULICE  

Tržiště Havelského Města od 1282. Na začátku bývalo širší, ale když jeden majitel důmu zvětšil svůj dům loubím, čímž překročil uliční čáru, ostatní ho napodobili.  Tržiště původně zabíralo plochu od Uhelného po Ovocný trh a říkalo se mu Nové kvůli odlišení od Starého na Staroměstském náměstí. Havelské město bylo vybudováno pro německé kupce a koncem 13.st. začleněno do nově budovaných městských hradeb z doby Václava I. 

KOSTEL SV. HAVLA  

13.st.. Pod kostelem jsou rozsáhlé hluboké krypty. Karel IV. daroval kostelu hlavu sv.Havla, kterou získal v kláštere san Gallén. Tato cenná relikvie se ztratila v době husitských bouří.  Kázal zde Jan Milíč z Kroměříže, Konrád Waldhauser, Mistr Jan Hus, Na barokní přestavbě se podílel Domenico Orsi a snad i Santini. Byl zde v kryptě někde pohřben Karel Škréta, jehož osud je podobný osudu malíře Caravaggia. I on se musel skrývat poté, co v souboji zabil nizozemského malíře. Uchýlil se do kláštera na Zderaz a namaloval tam slavný svatováclavský cyklus. V 17.st. sem přicházejí karmelitáni, dochoval se jejich znak nad vchodem, hora Karmel. Karmelitáni získali kostel darem od císaře Ferdinanda II, ale dlouho trvá, než se zmůžou na klášter.  

MELANTRICHOVA ULICE

č. 11 - dům u pěti korun - vedle domovních znamení nalevo je vidět zbytek původní výšky domu, později byla přistavěna dvě patra. 

č.13 - dům u modré lodi - žil zde hudební skladatel Josef Mysliveček. Proslavil se svými operami, druhou polovinu života strávil v Itálii a zemřel v  Římě 1781 .

č.15 - průchodní dům U Teyflů - na parcele dvou gotických domů, 1603 spojených v jeden a o 140 let později zvýšený o patro je příkladem vzniku městského paláce. 

V ulici je dobře vidět nedokončený plán asanace, vytvořit další bulvár typu Pařížské. V ohybu je dobře vidět původní šířka ulice směrem k radnici a nová uliční šíře směrem na Václavské náměstí. Naštěstí byl záměr zastaven včas, zasvé mohl vzít dům U zlaté konvice a další.

MICHALSKÁ ULICE

zrušený kostel sv. Michala s klášterem servitů, býval tu i hřbitov. Kostel byl postaven ve 12.st. jako gotický, jak dokazuje část portálu. 

V kostele kázal také Mistr Jan Hus a konaly se tu universitní disputace. Od 17.st. zde působili servité, řád, který k nám přišel po Bílé Hoře. Směrem do Melantrichovy ulice si postavili klášter. Kostel přestavěn barokně. Od josefinských reforem je odsvěcený a různě měnil majitele. Kousek dál je průchod do Richtrova domu a odtud na Malé náměstí.

Po zrušení za josefinských reforem čekal kostel chátrání. Stát, město i církev od něj dávaly ruce pryč, až byl delším pronájmu prodán za 46 milionů podnikateli Jerry Nowikovskému. Byla tu psychedelická Michael Mystery Show, byly plány na hotel, nákupní galerii, asi i nevěstinec. Je pravda, že bez ohromné investice - 320 milionů - ze strany majitele by kostel asi spadl. V současné době (2022) se prostory pronajímají k výstavám (Banksy apod.). 

hospoda V cípu 

V interiéru se dochovaly koňské žlaby, bývala tu konírna. 

č. 19  - Železné dveře

Jedná se o velmi cenný stavební komplex s dochovaným gotickým ostěním portálu i renesančním portálem z Jilské. Později barokní a klasicistní úpravy. Dnes je tu hotel Iron gate. 

č. 13 - dům U bílého zajíce

č. 12 - dům U zlatého melounu 

Dům má složitou stavební historii. Stojí zde od 15.st, ale domovní znamení získal až v 19.st. Melouny se u nás dříve běžně pěstovaly, Rudolf II. si je nechal v době zrání sbírat ještě za tmy, kdy pak byly nejchutnější. Šlechticům a bohatým měšťanům tato zelenina sloužila jako dietní pokrm po přemíře masa, kterým se živili. V pol.19.st. tu bývala slavná Linkova taneční škola, kam chodili "do tanečních " Neruda, Hálek, Hejduk, Barák. Zde se připravovalo předtančení pro vlastenecký bál s novým tancem, českou besedou. Ve dvoře s kašnou zdobenou melounkem je vidět zbytek gotické stavby, gotický ústupkový portálek. Ozdobou dvora a zároveň mementem je bohatě zdobená hlavice jednoho ze sloupů rámujících vchod do těšnovského nádraží. Michalská ulice se jednu dobu jmenovala Melounová. 

č. 11 - dům U tykví - U jelena 

Dům klame tělem, protože je to novostavba z 1935. Současné domovní znamení od Ignáce Platzera je z 1760 a souvisí s barokní přestavbou původního domu. Druhá kartička pexesa, na které sv.Hubert klečí před jelenem od F.M.Brokoffa  je v Tomášské ulici na Malé straně. Původní název domu z 14.st. byl ještě v latině Ad cucumeres. V překladu do češtiny jsou to tykve, přitom cocomero je italsky vodní meloun a cucumber anglicky okurka. Tak si vyberte. Žil tu ke konci života a zemřel tu K.J.Erben, první pražský archivář. Archiv se nacházel v Clam-Gallasově paláci.

č. 5 - dům U žluté růže

Původně gotický obytný dům upravován v baroku i klasicismu. Domovní znamení je původní z 16.st.

č. 3 - dům U zlatého kohouta

Ve dvoře je vstup do galerie v podzemí se zachovanými středověkými prostory, čajovna a kočičí kavárna.

č. 1 - dům U červeného raka

Jednu dobu tu sídlilo Muzeum nočníků, ale potýkalo se s nezájmem návštěvníků...

VEJVODOVA ULICE

Hned na začátku ze strany Michalské je dochovaný obytný prampouch, podobné můžete vidět ve středověkých městwch v Toskánsku a Umbrii (Siena, Montepulciano, Gubbio, San Gimignano..)

Na rohu Vejvodovy a JIlské stojí dům s pamětní deskou s míčky a raketami. Původní románský dům byl několikrát přestavěn, 1675 jej nový majitel měšťan Ringolin barokně upravil na míčovnu, míčové hry se tu hrály do 1738. 

UHELNÝ TRH

Škola na náměstí je z 1893 a má dva vchody, jeden pro chlapce, druhý pro dívky. Původně zde stávaly 4 gotické domy, jeden z nich patřil rodině sochařů Brokoffů, ale museli se odstěhovat, protože sousedé si stěžovali na hluk při tesání soch.

Wimmerova kašna 

Kašnu nechal zhotovit mecenáš Jakub Wimmer, majitel mnoha lukrativních pozemků v Praze i obcích za hradbami - v Nuslích, na Vinohradech, v Záběhlicích. Jednu dobu vlastnil palác Platýz. Byl dvorním dodavatelem rakouské armády a díky svému organizačnímu talentu se dočkal jednak povýšení, jednak finančního ocenění. Dodával třeba materiál na stavbu vojenské pevnosti Terezín. Kašna původně stála v ulici V nových alejích, na dnešní Národní třídě. Dnes kopie, originál je v lapidáriu. Byl poškozen jak originál kašny 1974, kdy se na ni sápala skupina gymnazistů, tak kopie 2011, kdy opilý syn ex primátora Pavla Béma utrhl při výstupu na kašnu její horní část a ta mu rozdrtila ruce. O pravou ruku tak bohužel přišel.

č. 1 - dům U tří zlatých lvů

Barokní dům klasicistně upravený patřil skladateli Duškovi a hostil zde 1787 Mozarta. Říká se, že skladatel se ze svého okna hádal s libretistou Carlo da Ponte, který bydlel naproti a podle Mozartova mínění mu dodával tekty příliš pomalu, Mozart skládal hudbu mnohem rychleji.

č. 3 - dům U tří stupňů

Do výše prvního patra se zachovaly gotické prvky, dále pak úpravy renesanční, barokní a klasicistní. Dům si zachoval podloubí stejně jako domy na protější straně přes barokní a klasicistní úpravy. 

č. 8 - dům U Cibulků

č. 9 - dům U tří per

č. 10 -  U dvou koček

Zde se natáčely scény z filmu Vrchní prchni, hospoda je bohužel od 1981 nechvalně známá jako Pacifik v narážce na vraždu kuchaře. který překvapil zloděje. Šlo o stálé hosty, kumpány z mokré čtvrti, kteří se báli prozrazení a tudíž kuchaře zabili. Jeden z nich, agresivní psychopat, mu navíc po vraždě usekl obě ruce v zápěstí, které si odnesl jako zrůdný fetiš. Vrazi byli dopadeni po třech letech. 

MARTINSKÁ ULICE

na nároží Platýzu je umístěna busta hudebního skladatele a virtuozního klavíristy Ference Liszta 1811 - 86, Paganiniho klavíru. Tento velmi plodný skladatel po sobě zanechal rozsáhlé dílo, z něhož velká část je dosud živá a hraje se na koncertech. Napsal kolem 350 vlastních skladeb a přes 200 transkripcí pro klavír děl jiných autorů. Počet jeho žáků se odhaduje na 400. Osobně se znal s Bedřichem Smetanou, který ho velmi obdivoval. Napsal nebo se podílel na osmi svazcích prózy. V mládí komponoval převážně pro klavír, po roce 1848 se zabýval spíše orchestrální tvorbou a ve stáří komponoval duchovní skladby. Liszt byl tvůrcem mnoha technických inovací v klavírní hře. Hodně jeho skladeb patří mezi nejnáročnější v klavírním repertoáru. Styl jeho hry byl na svou dobu převratný, připomínal divadelní představení s rozmáchlými gesty a maximálním prožíváním hudby.  Jeho virtuozita byla mimořádná a jeho muzikální cítění geniální. Hudební talent Ferenze Liszta je považován za jeden z největších v dějinách, znal ho celý svět a ženy ho milovaly. On miloval ženy, jeho milostné vztahy byly pověstné. O Lisztovi byl natočen film Lizstomania, ztvárnil ho člen kapely The Who  Roger Daltrey.. 

JILSKÁ ULICE

Pivnice U Vejvodů

Jeden z nejstarších pražských domů, který si zachoval pozdně renesanční vzhled.Pamětníci možná vědí, že lešení kolem domu stálo snad desetiletí.Dříve zde stávaly dva gotické domy, střídali se tu majitelé. Ten, který domy spojil v jeden, se jmenoval Mikoláš Turek a za věrnost císaři se stal 1643 primátorem starého Města. Statečně bránil Prahu před Švédy, organizoval pražské měšťany v ozbrojené sbory a sám prokázal udatnost. Získal za to další přídomek ke jménu - pán z Rozhtalu. Na průčelí domu U Vejvodů je rodový štít., křídlo orlice, ruka s mečema hořící granát. Mikoláš Turek byl pohřben v Týnu před obrazem Karla Škréty Svatá rodina.

1717 získává dům své jméno po majiteli Janu Václavu Vejvodovi. I on se stal primátorem Starého města, jmenovala ho Marie Terezie. I on prokázal statečnost, tentokrát v boji s Francouzy, Bavory a později Prusy. Byl pohřben v kostele sv. Martina ve zdi.

1908 v domě získal jednu místnost Klub za starou Prahu, byla tu čítárna, kancelář, písárna, zájemci sem chodili pročítat denní tisk. 1927 pak Klub získal své současné sídlo v Juditině věži.

HUSOVA ULICE

Ulice se dříve jmenovala Dominikánská.

Pivnice U zlatého tygra

Tygr se jako domovní znamení dlouho nepoužíval, byl symbolem krutosti, násilí a války. Změna přišla až s evropskou kavárenskou m=odou a podle vzoru jiných evropských měst byl omilostněn i tygr. 1713 byl dům barokně přestavěn a získal současné znamení. Bývala zde slavná literární kavárna Šochova. Chodíval sem pravidelně Josef Kajetán Tyl. V nabídce byla prvotřídní káva a denní tisk, časopisy Květy, Ćeská včela a Vlastimil, z německých rakouskou cenzurou povolený Allgemeine Zeitung. Objevil se tady často i Mácha v nám méně známé roli - jako zpěvák lidových písniček, sám se doprovázel na kytaru..

Kostel sv.Jiljí

Dominikánský kostel má zajímavou barokní přístavbu, tajský dvůr a jeden menší dvorek. V kostele je pohřben slavný český barokní malíř V.V.Reiner.

ZLATÁ ulice

Průchozí spojnice mezi Husovou ulicí a Liliovou a dále na Anenské náměstí. Dochoval se prampouch, stavební prvek podporující statiku domů na pískovém podloží. Po zrušení kláštera byla dál ve dvoře tiskárna a Schonfeldovo vydavatelství, zbyl vysoký cihlový komín.

Po pravé straně je budova, kde dnes sídlí balet ND, býval to klášter dominikánek. 

Kostel sv. Anny

Jeho historie sahá do 13.st. Dnes je odsvěcený a je zde tzv. Pražská křižovatka. Střechu opravila Nadace Václava a Olgy Havlových. Zde bylo  2011 vystaveno tělo V.Havla 

LILIOVÁ ulice

č.5 - dům U vořechovských má zajímavé domovní znamení, je to ořech nebo granát, co drží ruka nad vchodem?

HLAVSOVA ulička

Tato krátká ulička bývá večer zavřená na mříž, je to spojnice Michalské a JIlské. V 19.st zde bývala Vlastenecká kavárna

JALOVCOVÁ ulice

Vede podél kláštera dominikánů, v jehož části je dnes hotel Dominican. Nad vchodem se skví vytesaný dominikánský znak - pes s hořící pochodní v tlamě. Jalovcovou měla jezdit tramvaj a připravovalo se rozsáhlé bourání, k němuž naštěstí nedošlo.

Sevřen mezi ulice Jilská, Husova a Jalovcová zůstává skryt zrakům chodců rajský dvůr.

Dům U tří stříbrných růží

Na místě dvou gotických domů stojí objekt, přestavěný renesančně a poté upraven  v pol. 19.st. 1792 tu Václav Matěj Kramerius otevřel vydavatelství Česká expedice, 1804 mu skončil pronájem a přesunul se do Bartolomějské do domu U červeného srdce a poté ještě naproti do domu Jeruzalém. Kruh se uzavřel 1806, kdy Kramerius dům u stříbrných růží koupil. Po jeho smrti vedl vydavatelství syn a později zde byla kavárna, kde si vlastenci domluvali první český bál do Konviktu. V 70.letech tu sídlil podnik Dílo a dům byl nákladně opraven, v restituci vrácen potomkům majitelů.

ŽELEZNÁ ulice

Dům č. 491 / 16 - U červeného jelena. Jsou tu dva dvorky, druhý je v úrovni 1.parta, což je rarita. Dnešní úroveň terénu je někdejší 2.patro, až sem jde gotické zdivo. Ve dvoře je dochovaný půvabný pozdně gotický portál. První zmínka 1361, to tu stály dva domy, mezi nimi hospodářský dvorek, kde se pracovalo, byly tu asi stáje, kurníky apod. 1460  byly oba domy propojeny a v pol. 16.st boční křídla dostávají arkády. Pro renesanci je typický odklon od gotické askeze, obydlí se otvírají do přírody, do zeleně. Dnes je v suterénu jazzový klub Agharta. Býval tu průchod domem z Železné do Kožné..  

Budova university je z doby Václava IV., který pokračoval v odkazu svého otce. Vykoupil dům mincmistra Rotleva a daroval jej universitě. Vybavení bylo vskutku na úrovni. Nechyběla parní lázeň a vězení pro neposlušné studenty.

KOŽNÁ ulice

Zde bývaly ty nejhorší nevěstince, pokud se tak dají nazvat oblouky podloubí s houněmi nebo i bez nich. Nejproslulejší pracovnicí zde byla Tonka Šibenice, která jako jediná souhlasila potěšit vraha v noci před popravou. Přezdívka už jí zůstala. Kdo se bude pozorně dívat, najde v ulici výmluvnou plastiku.

KAMZÍKOVA ulice

Zadní vstup do Karolina je přístupný dnes pouze zaměstnancům, v době svých studií na FFUK jsem tudy běžně procházela. V domě U černého slunce je krásně zachovaný románský sklep, bývala tu stejnojmenná restaurace. Naproti v domě U červeného páva je dnes dobrá možnost jídla za rozumnou cenu, býval tu slavný nevěstinec U Goldšmídů., kam chodil hrát na bílý klavír Gustav Mahler. 

UNGELT - TÝNSKÝ DVŮR 

cizí kupci zde proclívali zboží, jinak by o něj při kontrole přišli. Panovnické clo bylo uvalené na dovoz cizího luxusního zboží, soli a vína. Odtud název ungelt. Sami cizí kupci na trhu prodávat nemohli, své zboží přeprodávali místním kramářům, vlastně velkokupcům.

Později se platil také akcíz: clo na domácí zboží. 1878 si Praha výběr akcízu pronajala od státu. Do Týnského (též veselého) dvora se vstupovalo beze zbaně, odebíral je fortnýř a vydával při odjezdu. Bylo to bezpečnější. Za husitského hnutí se dvora zmocnila pražská obec a vybírala clo sama, ale kupců za těchto bouří stejně moc nejezdilo. Králi se týn vrátil až za Ladislava Jagelonského. 

Dům Granovských 

1536 se královským úředníkem, zde stal Jakub Granovský a císař Ferdinand I. mu daroval rozsáhlý gotický  palác s románskými základy. Syn pak palác 1560 přestavěl renesančně do dnešní podoby s arkádovou lodžií. Sgrafita vytvořili Francesco Terzio a Domenico Pozzo. 

Sousední dům patřil rodině Stradů, správcům rudolfinských sbírek.  

 

KOSTEL SV. JAKUBA

 

Cechovní kostel pražských řezníků, u bočního vchodu mají společnou hrobku. Jeden z prvních cechů z doby Jana Lucemburského, ve znaku má lva se sekyrou a korunou. Řezníci sloužili jako ochranka chrámu, zachránili jej při útoku husitů i pasovských.

 

Kostel vysvěcen 1244.  Stavba kláštera byla přerušena za husitů, ale žilo se zde dál. Renesanční úpravy provedl architekt Aostalis. Při barokní přestavbě byly obestavěny původní gotické sloupy, proto jsou tak mohutné. Současný vzhled je po přestavbě po požáru za francouzské okupace 168.

 

Je zde pohřbena Karlova dcera Kateřina. Sám panovník se nechal pohřbít s dřevěnými korunovačními klenoty, protože vnímal jejich pomíjivost.

 

Svatojakubská Madona na hlavním oltáři pochází z 1460, legenda o zloději je z 1400, je možné, že zde bývala starší soška. Varhany patří k nejstarším v Praze.

 

CELETNÁ ulice

Jedna z nejstarších pražských komunikací, byla tu ještě než vzniklo kolem 1230 město jako chráněné místo s hradbami. Název od slova calta, druh placatého pečiva. Pekárna byla v Celetné ještě v 70.letech. Bylo tu slavné kožešnictví, dvě uzenářství, dvě lahůdkářství, knihkupectví a gramodesky, prodejna luxusních látek, vinárny...Celetnou jezdívala tramvaj do 1960. Jednička z Vršovic na Hrad, centrem.

Ve 20.letech 20.st bylo u Prašné brány centrum pražské prostituce. Zmiňuje se o tom i jedna z postav Neffova románu Sňatky z rozumu - že byla nebetyčná hloupost vyrábět jako suvenýr pro návštěvníky města Prašnou bránu...Když politici prostituci oficiálně zrušili, holky se usadily v barech a zábavních podnicích (Kakadu - v podloubí naproti Černé madoně, zrušen 1949, v Gočárově paláci bar Orient, Pigalles...Zábavních podniků byly desítky. Nebyla televize, nebyly ještě kina, lidé chodili tančit a popíjet. 1918 evidovaly úřady V Praze 70 000 hostinských koncesí.

Většina domů v Celetné má barokní fasády, ale jádro mnoha domů je románské.

Pachtův palác

honosná barokní výzdoba

Dům U zlatého anděla

Již ve středověku zájezdní hostinec, později hotel. Bydlel tu i Mozart.

Dům Baťa

Postavil Gočár jako administrativní centrum firmy Baťa ve slohu funkcionalismu.

Manhartovský dům

Býval tu Šrámkův obchodní dům a vinárna U pavouka.

č.12 Hrzánský palác

č.13 Caretto Millesimovský palác

Na místě dvou románských domů postaven malý středověký  palác, za renesance přestavěn, ale zásadní přestavba proběhla za baroka. To nemovitost na poč. 17.st koupila rodina z Piemontu Caretto Millesimo a vystavěla tu dva paláce. Pokoje postaveny jako enfiláda, na stěně tapety, štuková výzdoba na stropě, malby. Dům dnes patří UK. a studenti si v jedné posluchárně užívají pohled na dvě okna s kružbou z doby Lucemburků a zachovanými sedile..

Sixtův dům

Cenné románské přízemí, dnes v podzemí. Do 90.let zde byla vinárna U Sixtů. Dnes se tu buduje luxusní hotel.

Staré Město pražské je nejstarší ze čtyřměstí. 1338 povolil konšelům panovník Jan Lucemburský samosprávu. Radniční věž je vysoká 70 m, stala se vzorem pro některé z věží českých měst (Beroun, Slaný...) Zvonek kostlivce vede od provazu ve věžičce. Kohout je odkazem na Petrovo zapření Krista. Neví se přesně, kdy se objevily poprvé figuray apoštolů, snad již v 15.st. Dnešní verze je od Vojtěcha Suchardy, pořádal veřejnost o zaslání lipového dřeva, kterého dostal pak velké množství.

CHRÁM MATKY BOŽÍ PŘED TÝNEM

Nejvýznamnější chrám Prahy hned po katedrále. K zachovaným středověkým prvkům patří středověký portál s královskými znaky.  Stavbu zahájil zřejmě už Jan Lucemburský, bydlel vedle v domě U zvonu. Poté tu vždy bydleli šlechtici nebo zámožní měšťané, můstek dům spojoval s chrámem. V chrámu je dochován malý renesanční balkón na krakorcích. Stavba dokončena 1511. Každý oltář je unikátní výpovědí své doby. Panna Maria u Krista na kříži má slzy zhotovené z pryskyřice. Varhany jsou z 1671, nejstarší v Praze. Zvon Maria váží 6,5 tuny, 2.největší v Praze. Sousoší Cyrila + Metoděje, Emanuel Max, 1863 vzor podobných i jinde. Oltářní obraz: Assunta, Karel Škréta. Unikátní cínová křtitelnice, největší a nejstarší v Praze. 1414. V 11 arkádách jsou zobrazeni apoštolové, ve 12.arkádě úmrtní lože Panny Marie.

V chrámu je pohřben dánský astronom Tycho Brahe, ale v kapli sv.Kříže vlevo od hlavního oltáře také židovský chlapec Šimon Abeles, kterého otec se sousedem zabili, když chtěl konvertovat ke katolictví.Vražda se provalila, vrazi byli potrestáni a chlapec se stal mučedníkem víry. Psal se rok 1694. 

TÝNSKÁ ulička

dům č.10

Záznamy o domu z pol.13.st. Různě měnil názvy, třeba V pokle - podle hospody s drsnými štamgasty. 1713 ho získal hrabě Václav Kinský a nad vchod umístil rodový znak (tři pera) Dům má krásnou zahrádku s jezírkem

dům č.7

Středověký objekt koupil ve 20.letech 20.st pan Antonín Hlaváček, výrobce tahacích harmonik. Z Loun sem přestěhoval prodej i výrobu. Komunisti to pak znárodnili, vdově paní Albíně Hlaváčkové nechali dva pokoje. Slavným majitelem byl Václav Budovec z Budova. Po jeho popravě dům ale zůstal vdově, ta ho později prodala. Mladý Václav studoval v Německu a Holandsku, vyl vyslancem v Cařihradu, což z něj udělalo kritika islámu. Byl velmi vzdělaný, psal třemi jazyky včetně latiny. Aktivní politiky rudolfínské doby, tlačil na vydání Rudolfova majestátu 1609.  Pomník Budovce obstarali Hlaváčkovi. Jejich pravnučka paní Věra Vlachová se snaží o rekonstrukci, byly opraveny malované stropy i gotická klenba. 

Parcela je hluboká, má ještě zadní dvorek, kde je vetešnictví Srba pana Gavriloviče.

STAROMĚSTSKÉ NÁMĚSTÍ

Původní název byl Velký rynek. Konaly se tu týdenní trhy a výroční jarmarky na svártky zemských patronů sv.Josefa, sv.Václava apod. Dřevěné boudy se určovaly losem, trhy měly svá pravidla, na která dbali kontroloři. 

Mariánský sloup 

Původní socha Panny Marie od Jana Jiřího Bendla byla považována za první barokní sochu v Čechách. Sloup i se sochou povalil dav zfanatizovaný Frantou Sauerem po vyhlášení Československé republiky, jako údajný symbol rakouského mocnářství. Kopie sloupu byla přes protesty části odborné veřejnosti navrácena na náměstí 2020. Autor novodobého sloupu sochař  Petr Váňa pracoval na pomníku 15 let. Sloup přitom neměl s habsburským útlakem nic společného, byl vztyčen na památku ubránění Prahy před Švédy 1648. Navíc fungoval jako sluneční hodiny, když se jeho stín vyrovnal s poledníkem, oznámil to praporečník z věže radnice a na baště poblíž hradu výstřel děla oznámil Pražanům, že můžou jít obědvat.  

kostel sv.Mikuláše 

Původně tu stál od 1273 gotický farní kostel, který později vyhořel. Na jeho místě byl zbudován nový, kde za husitů kázali Matěj z Janova a Jan Milíč z Kroměříže. 1635 sem z kláštera na Slovanech přišli benediktini, vybudovali klášter a prelaturu a 1739 podle návrhů Kiliána Ignáce Dienzenhofera barokní kostel. Architekt stavěl průčelí na pohled zbízka, protože před kostelem stál zadní trakt radnice a Krennův dům, později zbořený. Hlavní vchod je ze západní strany, z náměstí Franze Kafky. Kostel dnes patří čs.církvi husitské.

palác Pražské městské pojišťovny 

Přes protesty Klubu Za starou Prahu došlo ke zboření tří historických domů čp. 931/I, 932/I a 933/I (Goltzovský dům, dům U Zlaté (stříbrné) hvězdy a dům U Tří mouřenínů), podle asanačního zákona, schváleného pražskou městskou radou.1897 získalo stavební parcelu město Praha a ihned vypsalo architektonickou soutěž na budovu Pražské městské pojišťovny. Budova s průčelím do Staroměstského náměstí byla postavena  1899 –1901 podle projektu Osvalda Polívky. Pojišťovna se zaměřovala na pojistky proti požárům, což dokládá hasič na atice a druhá postava volající o pomoc. Dnes tu sídlí MMR. 

palác Golz Kinski 

na rohu směrem do Dlouhé bývala hospoda zvaná U rakví, bývala tu také pohřební služba. 

dům U kamenného zvonu 

Nejcennější středověký měšťanský dům v Praze. Je to jedinečný příklad světské gotické architektury. Jde o typ městského paláce jaké se stavěly v Paříži, s bohatě zdobenou fasádou. 1303 dům koupen pro Elišku Přemyslovnu, protože Hrad byl po požáru poničen. 1310 postavena bohatě zdobená kaple. Fasádu později zdobily dvě postavy - krále a královny a dva štítonoši. S velkou pravděpodobností se tu narodil Karel IV, jiná verze říká, že v domě U Štupartů. Dobové prameny mluví o tom, že po návratu do Čech se mladý Karel ubytoval v domě své matky, tudíž asi zde. Později dům prodán, střídal majitele. Dnešní název od 16.st, kdy získal své kamenné domovní znamení. Přestavba renesanční a 1685 barokní. Přepatrování - osekání ostění oken a gotických fiál. 1777 palác přestavěn na měšťanský dům. Z té doby se dochovaly ve vnitřním dvoře ochozy na mohutných konzolách. Náročná rekonstrukce do opětovné gotické podoby trvala 12 let, od pol. 70.let. 

č.27 + 28

Původně tu stály dva gotické domy, později na jejich místě vybudován klášter servitů, lépe patrný ze strany Michalské ulice. Průčelí dnes pozdně barokní, na nároží socha.

STAROMĚSTSKÁ RADNICE

1338 založena na základě povolení krále Jana Lucemburského v domě Wolfina od kamene. Jeho součástí je orloj a radniční věž, což je zvýšení původní domovní věže. Dochoval se krásný gotický portál.

Dům kramáře Kříže byl přikoupen jako druhý a spojen s prvním domem. Zde pak byla obecní síň, nejdůležitější místnost celé radnice. Zasedalo tu zastupitelstvo, cechovní mistři, probíraly se tu nejdůležitější otázky chodu města. Jsou tu i malá dvířka, vedoucí do stísněné šatlavy pro dlužníky. Každý dlužník měl k dispozici provaz a mošnu, okýnkem ji spouštěl na ulici a musel vyžebrat na splacení dluhu. Nezřídka se bohužel stalo, že šprýmaři provaz přeřízli a mošnu zahodili...Ve vězení mohly skončit i ženy, ty si tam braly i malé děti. Nicméně ve vězení panovaly celkem benevolentní podmínky, za vězni mohl přicházet přátelé třeba s pivem nebo pečínkou a veselit se s nimi. Bylo také možné se s někým na pár dní vyměnit. Toho se ale často zneužívalo, původní vězeń obětoval náhradníka a vypařil se. 1621 tu byli drženi i odsouzenci před popravou na Staroměstském náměstí.

Dům kožišníka Mikše byl připojen v 15.st. a dům U kohouta  1835. Posledním domem tvořícím komplex radnice je původně gotický dům U minuty s renesančními sgrafity. Dům býval nájemní a jedním z nejslavnějších nájemníků byla zajisté rodina France Kafky.

Zasedací síň sloužila k zasedání konšelů a jako soudní tribunál, tam se rozhodovalo o trestu pro vězně, držené zatím v podzemí radnice.  Podzemí je z pol. 12.st v románském slohu. Ve středověku tyto místnosti bývaly přízemím. 

1380 radniční kaple

Dílo parléřovské huti s krásným nárožním gotickým arkýřem.

podzemí radnice 

Chodbou pod domem U minuty se dá dojít pod sídlo Nové radnice na nám. Kranze Kafky. Dveře v přízemí pod orlojem vedou do pražské kanalizace. Splašky ze Starého a Nového Města, Žižkova a Vinohrad se tu stékají ze tří stok do jedné. Pokračuje pod Pařížskou ulicí, je to jedna z největších stok Prahy. Nahoře huj....

1458 byl na radnici zvolen českým králem Jiří z Poděbrad.

1784 Josef II. sloučil 4 pražská města a ustanovil jediný magistrát. V budobě radnice zasedalo 28 radních.

Stavby v propadlišti dějin: Krennův dům, Krocínova kašna. Pod Krennovým domem nalezeny i zbytky románské architektury. Za války požár, zničeno boční křídlo.

STAROMĚSTSKÝ ORLOJ

s procesím apoštolů odbíjí od 9.00 do 23.00 hodin. Uvádí se první tvůrce - 1410 - Mikuláš z Kadaně. 1490 byl orloj zdokonalen. Originál kalendária orloje je v Muzeu hl.m.Prahy, toto je 2.kopie.

Apoštolové v levém okénku: sv.Pavel, sv.Tomáš, sv.Tadeáš, sv.Šimon, sv.Bartoloměj, sv.Barnabáš

Apoštolové v pravém okénku: sv.Petr, sv.Matěj, sv.Jan, sv.Ondřej, sv.Filip. sv.Jakub

1.vnější kruh - Cisioján - 365 slabik jmen světců + výplně, sloužil na zapamatování svátků. PO sněho BÁra s MIkulášem šla, v noci LUCka len předla. 

2.kruh - církevní svátky

3.kruh - den v týdnu

4.kruh - datum v měsíci

Alegorie měsíců - polní práce (červenec - obilí, seče se kosou...)

Horní figury: kostlivec + turek, marnivec + lakomec

Spodní figury: astronom + kronikář, filosof + archanděl Michael

Až do 1886 strážný troubil  z věže a hlásal: Odbila ta a ta hodina, chval každý duch Hospodina... - .2018 oprava orloje a apoštolů. V jednom byl nalezen 70 let starý dopis sochaře Suchardy. Mj. si stěžoval na práci památkářů. Našla se i dříve špatně viditelná kamenná zvířata, třeba sova. 

MALÉ NÁMĚSTÍ

Podle proběhlých archeologických průzkumů zde byla osada francouzských kupců jiýž v 11. st. Domy kolem náměstí mají fortelná podzemí. Naši předkové je pak využili jako základy nových staveb, takže mnoho domů s klasicistními a neorenesančními fasádami má obvodové stěny a sklepy gotické. V 19.st když do Prahy začalo přicházet mnoho lidí za prací, získával se prostor k bydlení i vestavěním pavlačí vedoucích do dvorů. Náměstí má tvar trojúhelníku. Konaly se tu dva trhy, vaječný a věnečnický (pokrývky a ozdoby hlavy, věnečky)

č.1 - dům V ráji

Původně románský dům se zachovanou pozdně gotickou žebrovou klenbou, dnes palác Ericson. Míval tu lékárnu Angelo z Florencie, osobní lékař císaře Karla IV.

č.2 - dům u bílého lva

Dochovaný gotický portál s původním domovním znamením. Bývala tu jedna z prvních pražských tiskáren, kde byla vytištěna 1.bible.

č.3 -  Rottův dům 

č. 10 - dům U zlatého rohu / Pecoldovský 

Naproti Princovi, s polygonálním nárožním arkýřem. Původně tu stávaly dva domy, 1626 spojeny a celek barokně přestavěn. Dům zdobený sgrafity má L půdorys. Později fasáda přestavěna na klasicistní, dům přepatrován, beze změny se zachovalo pouze přízemí. Ve sklepích se skrývali povstalci během květnového povstání 1945. V jednom patře domu je dnes Skautský institut. Pořádá přednášky, workshopy a různě zaměřené akce pro širokou veřejnost.  Rozjížní se nízkonákladový projekt Pražský kulturní klastr.

č.11 - Richtrův dům.

Původně tu stálo domů několik, měnili se majitelé, probíhaly různé stavební úpravy. V jednom z gotických domů byla údajně první pražská lékárna Augusta z Florencie. 1726 hraběnka Martinicová domy spojila, v zadní budově do Michalské bylo technické zázemí a byty pro služebnictvo, reprezentační část vedla na malé náměstí. Oba domy byly spojeny vnější pavlačí dvorem.Pan Richter byl zlatník, dům koupil 1836. Manželé byli mecenáši, část domu uzpůsobili pro nadaci pro chudé dívky.  1882 získala Praha z Vídně koncesi na dalekomluv neboli telefon. První telefonní ústřednu tu vedl syn Františka Palackého Jan Palacký a původně se telefonisté hlásili zvoláním Ha-Hoj.. Hovor přišel na pěkné peníze, 3 minuty stály jako litr dobrého vína, 1 zlatý.  1913 v průchodu stála 1.pražská telefonní budka s tenkým seznamem abonentů včetně informace, že sluchátko se denně desinfikuje!  Palacký použil americkou metodu Grahama Bella. Sluchátka byla vyrobena z ebonitu. Do ústředny se sbíhaly kabely od jednotlivých abonentů. Na přelomu 19 / 20.st přes 3 000 účastníků. 1911 se Praha připojila na Vídeň. 1925 automatické propojení  bez asistentky. Dnes je v domě mj. campus NY University of Prague. Na střeše je viditelný lusthaus, altánek, který měšťané využívali, aby se nadýchali čerstvého vzduchu. Ulicemi ve stokách tekly splašky, nebylo o co stát.

č.12 -  dům U zlaté lilie 

Dům v jádru gotický měl původně jen dvě patra, fasáda si zachovala původní gotické rozměry, domy bývaly úzké, ale sahaly hluboko dozadu. Postupně přistavěna další patra, barokní fasáda je dílem Kryštofa Dienzenhofera, ale ani on nemohl dělat zázraky, i když se snažil dům opticky zvětšit. I zde byla lékárna jistého Onofria, později se měnili majitelé. S tímto místem se pojí příběh o jedu. Matyáš Habsburský údajně tehdejšího lékárníka požádal o dovoz jedu z Benátek na vraždu císaře Rudolfa II.Jed stál 250 zlatých, což bylo celé jmění. Nákup sice proveden, ale benátký apatykář vše prozradil benátské radě. Ta zprávu předala do Prahy dřív, než se tam dostal lékárníkův posel. Ten byl hned po příjezdu uvězněn na hradě Karlštejn a v hrůze z mučení se sám jedem otrávil. Lékárníka stihl trest pochopitelně také. Později tu měl sídlo cech bradýřů - lazebníci a ranhojiči. 

č. 13 - dům U zlatého orla s nápisem U zlaté koruny

byl přestavěn barokně, jádro je románsko-gotické.  Dům má románské podzemí, zachované gotické ostění dveří a renesanční dřevěné schody.I zde bývala lékárna.)

č.14 - dům U černého koníčka

Dnešní dům má klasicistní vzhled, jádro je románské. Koníček je modrý.

Renesanční kašna je z 1760

KAPROVA ulice

č. 10 - Byt Jaroslava Ježka. Dnes tu bydlí pan Kostiha, který každé úterý umožňuje prohlídku bytu Ježkových a slavný modrý pokoj. Ten je součástí expozice muzea hudby.Od 1939 po odchodu Jaroslava Ježka do Ameriky se zde nic nezměnilo. Maminka pokoj zamkla a čekalo se, až se syn vrátí. Ten ale v USA zemřel. 

Katovna

Někdo v těchto místech za židovským městem bývala katovna, aby se kat příliš nesetkával s obyvateli. Měl vymezené místo v hospodě i v kostele, oženit se mohl jen s dcerou kata nebo rasa. 

VALENTINSKÁ ulice

Stával tu románský kostel sv. Valentina, zvětšen za gotiky, přistavěna kaple. 1784 zrušenm poč.20.st. zbořen, při stavebních pracích nalezeny svorníky.

LINHARTSKÁ ulice

Na místě dnešní radnice stával románský Jarošův dvorec, později zde byl postaven gotický kostelík sv. Linharta, něco se dochovalo v podzemí, v místech dnešního multifunkčního centra Franze Kafky. Kostel byl zrušen za Josefa II.

MARIÁNSKÉ NÁMĚSTÍ  

Stával tu románský kostel Panny Marie na louži. Nalezen byl románský sloupek, zdivo recyklováno do gotické stavby. Kostelík stál přímo před ClamGallasovým palácem, zbořen 1791 

Nová radnice 

sídlo magistrátu hl.m.Prahy. Na pravém rohu budovy je socha rabbiho Lowa se lvem u nohou. 

Městská knihovna 

1925 - 28. Koncept na svou dobu velmi moderní. Velké multifunkční sály v suterénu, rezidence primátora Prahy. Architekt František Roith, stavitel úředních paláců 1.republiky (CNB na Příkopě, budova Ministerstva financí v Letenské...). Art déco Františka Kysely. Prvním ředitelem knihovny se stal básník Antonín Sova. 70 let po válce  z Německa doputoval dvoudílný německo řecký slovník vojáka wehrmachtu, který vrátila jeho rodina. Prní knihovna sídlila ve zrušené věznici na Zderaze, po vzniku Velké Prahy jednotlivé knihovny sjednoceny a vypsána architektonická soutěž, v porotě zasedl i Josef Gočár. 1920 bylo v budově otevřeno amatérské divadlo Říše loutek, založil ho sochař a řezbář Vojtěch Sucharda s manželkou. Divadlo existuje dodnes.

CLAM GALLASŮV PALÁC

Ve 14.st. tu stával významný gotický palác. Vlastnil ho markrabě moravský Jan Jindřich, mladší bratr Karla IV. Pak se tu střídali různí majitelé, za renesance přestavba. Šlikové, Trčkové, Kinští. 1634 palác připadl císařskému generálu Matyáši Gallasovi. Za odměnu, zradil Valdštejna císaři. K tomu i frýdlantské panství. Rod Gallasů pocházel z Tyrolska, přišel na české území po Třicetileté válce. Celkem zde prožilo život 8 generací. Po vymření po meči jako Clam Gallasové až do 1945. Vnuk Matyáše Gallase Jan Václav hrabě Gallas byl císařským diplomatem, dal palác přestavět do dnešní barokní podoby. Najal Johanna Fischera z Erlachu. Palác je atypický umístěním piano nobile do 2.patra kvůli lepšímu výhledu a lepšímu vzduchu (viz hygiena středověkých měst...). Do módy přišla opera a divadlo, byl vyprojektován velký divadelní sál, ale do toho přišlo neštěstí, požár divadla v Thunovském paláci s oběťmi na životech. Palácová divadla byla zakázána. Stavové si tedy postavili stavovské divadlo. Palác měl stáje pro 60 koní a kočárovny. 

Směrem do Mariánského náměstí je dvorek, kde býval hřbitov při kostele Panny Marie na louži. Odtud také jméno náměstí. Kostel zbourán 1791. Karlova ulice procházela palácem. lze ještě rozeznat věž s bránou (vedle modrého koníčka) Později Gallasové zastavěli prostor dalšími domy a Karlova ulice objekt nelogicky obchází. Gallasové údajně počítali s ubouráním domů v HUsově ulici, kam je orientováno hlavní průčelí. Chtěli tam mít zahradu. Na stavbě se nešetřilo, pracoval to freskař Carlone, štukatér Santino Bossi a sochař Matyáš Braun.

1945 - sídlo městského archivu hl.m. Prahy. Původně byl ve východním křídle, na konci války křídlo shořelo. Důležité dolumenty v Mníšku a na Hrubém Rohozci, i tak velké škody. Byly zničeny kartotéky, seznamy apod. Archiv jako badatelská instituce vznikl na popud Františka Palackého 1851. Prvním ředitelem se stal k.J. Erben, básně by ho neuživily. 

2022 - palác po rekonstrukci, odhadované náklady 450 milionů.

KLEMENTINUM

1.jezuitská kolej v českých zemích, v rámci rekatolizace k nám jezuity pozval Ferdinand I.  2.největší pražská památka po Pražském hradu a druhá největší bývalá jezuitská kolej v Evropě. Jezuité nabízeli studentská stipendia, chlapci z protestantských rodin odtud vycházeli jako katolíci... Klementinum vzniká na místě husity pobořeného dominikánského kláštera, byly tu zahrady, cihelna. Nejstarší část je u Karlova mostu, nejmladší u Mariánského náměstí.

Jezuité Klementinum opustili  1773 V areálu je kostel sv. Klimenta z roku 1711, předchozí kostel byl stejného zasvěcení., sv.Salvátora, Národní knihovna, astronomická věž, Zrcadlová kaple. Z původní jezuitské knihovny čítajících cca 20 000 svazků vzniklo jádro pozdější Národní knihovny. Ta se neoficiálně datuje k 1781, kdy Josef II. nařídil rušení klášterů, dnes má knihovna největší fond v ČR, cca 6 milionů dokumentů.

V meteorologické stanici se provádí systematická měření přes 250 let. 1775 s ním započal Antonín Strnad. Od 1842 se zde určovalo poledne (oznamované dělovou ránou). Na principu camera obscura proudil sluneční paprsek malým otvorem dovnitř, kde se jevil jako malá skvrna. Ve chvíli, kdy rozpůlila natažený drát, bylo poledne.

KARLOVA ULICE

Dům u modré štiky

1907 zde Viktor Ponrepo (Dismas Šlambor) otevřel 1.stálé kino. Pan Ponrepo se vyučil zlatníkem, jak si přál otec, ale táhlo ho to k filmu a salonní magii. Stal se iluzionistou a s tím souvisel i jeho zájem o pohyblivé obrázk\y, které iluzi také zprostředkovaly. 

Colloredo Mansfeldský palác

Románské sklepení, zdivo z doby gotické a pozdně gotické.1387 první písemné zmínky. Majitelé se střídali, byl mezi nimi třeba Jáchym hrabě Ślik, popravený 1621. Hrabě Colloredo Mansfeld palác získal 1735, dostavěl ho, včetně monumentálního tanečního sálu přes dvě patra ve vrhcolně barokné podobě. Rodina byla velmi umění milovná, měla vlastní obrazovou galerii. 1840 zde Společnost vlasteneckých přátel umění uspořádala první výstavu. . 

Nástropní freska oslavuje vítězství Habsburků za Karla VI. nad Turky, autorem je Bartolomeo Scotti. Svatbou získal palác rod Auspergů, to je doba rokoka. 1945 byl rodu palác vyvlastněn. Sídlila tu Akademie věd. Interiér hlavního křídla naštěstí zachován. V 19.a 20.st. některá křídla přestavěna na byty.

KŘIŽOVNICKÉ NÁMĚSTÍ

viniční sloup sv. Václava se zbytky původní dlažby z 13.st. Tudy vedla cesta k Juditinu mostu, malé náměstíčko vedoucí dolů k řece pod oblouk Juditina mostu je tam, kde byla mostovka!

kostel sv. Salvátora

2018 restaurován oltářní obraz - kopie Kristus na hoře Tabor, Raffaelův originál je ve Vatikánu.

kostel sv. Františka serafínského (z Assisi)

Pod tímto kostelem jsou základy původního křižovnického kostela sv.Ducha. Byl to gotický halový kostel, dnešní stavba je od architekta J.Matheye, který postavil také původní arcibiskupský palác na Hradčanech.

křižovnický ostrov a klášter

Zarostlý stromy a stíněný kostelem sv. Františka ani nedává tušit, že jde o ostrov. Stojí na něm dochovaný pilíř Juditina mostu. Řádoví bratři prostor využívali k odpočinku, v létě tam obědvali a poslouchali hudbu, hráli jim chlapci, placení za pomoc při bohoslužbách a právě za hru na hudební nástroje. Čistě mužský řád křižovníků s červenou hvězdou založila sv.Anežka Česká v pol. 13.st. 1253 král Václav I. pověřil bratry správou a péčí o Juditin most. Křižovníci také vybírali clo. Sami ostrov nazývali "ostrov mrtvých". Utopené a sebevrahy voda vyplavovala právě sem. Už od založení kláštera sem mohli také laici pro načerpání sil, léčbu nebo dožití. Zájem byl mezi šlechnou a bohatšími měšťany. Jelikož šlo o řád poskytující zdravotní péči, přežil i rušení klášterů za Josefa II. Bratři měli k Vltavě přímý přístup i ze sálů konventu. Jednou ročně lovili lososy a podarovávali ostatní kláštery. Později rekonstrukce, zbourána barokní část a 1910 vybudováno nové křídlo. Klášter se stal nejmodernější v monarchii. Ze staré části se dochovalo loubí v Křižovnické ulici. Jako špitál klášter fungoval až do 2.světové války. To tu bylo gestapo, pak se bratři na 5 let vrátili a 1950 museli opět pryč. Od 90 let prostory křižovníci pronajímají.

Novotného lávka

I to je ostrov. Říkalo se mu Staroměstská lávka, Staroměstské nebo Mostecké mlýny. Stávaly tu mlýny na kůlech. První písemná zpráva je z  pol.14.st. Václav IV mlynářskému cechu umožnil dekretem mít tu až 10 mlýnů. Mlely nejen obilí, hnaly vodu na brusírnu a mlel pšenici a žito na mouku. Pod vodárenskou věží byla soustava kol, která hnala vodu nahoru do rezervoáru, odtud dřevěnými trubkami do 108 kašen na Starém Městě. Na místě Smetanova muzea  (dříve vodárna se sgrafity s výjevy Třicetileté války, Ženíšek, Aleš) byl dům, kde se narodil Josef Mysliveček. Mlýny ničily povodně, požáry i bitvy. Ve zdivu věže jsou vidět dělostřelecké koule (1648 a 1848). Dnešní název po mlynáři Karlu Novotném z pol. 19.st. Postavil železnou lávku, zabezpečil přístup k mlýnům. Vážený staroměstský občan. Mlelo se tu do pol. 20.st.  V 70. a 80.letech se do přestavby pustila Vědecko technická společnost, ta tu vlastní 8 domů. Ty byly propojeny, vznikly nové interiéry.  

Na domě Karlových lázní je umístěna pamětní deska, která připomíná, že zde bylo vydavatelství Národních novin  K.H.Borovského. Ten tu také rok bydlel. Bohužel jak se čím dál tím víc ve svém satirickém časopise Šotek trefoval do Habsburků, noviny byly zakázány a Havlíček musel z Prahy do Kutné Hory. Tam psal do časopisu Slovan. Protože si nedal pokoj, následoval čtyřletý exil v Brixenu....  

PALÁC PACHTŮ Z RÁJOVA

Palác byl vystavěn 1770 na místě 4 středověkých domů, architekt je uváděn Josef Jan Wirch.  Čtyřkřídlý rokokový palác byl průčelím obrácen k řece a až k Vltavě se táhla krásná zahrada. Na jejím místě je dnes Pachtovský nájemní dům z roku 1836. Bývala tu Slovanská kavárna, kde se scházely politické osobnosti 1.pol.19.st. V paláci koncertovali Josef Mysliveček, jehož rodiče měli na dnešní Novotného lávce mlýn, hostem zde byl i Mozart s chotí Konstancí. V objektu je dnes hotel Mozart.

ULICE KAROLÍNY SVĚTLÉ

Rotunda sv.Kříže

Uměleckou mříž plotu navrhoval malíř Josef Mánes.

ANENSKÉ NÁMĚSTÍ

Divadlo Na zábradlí

1958, činohra a pantomima, působil tu  jako kulisák Václav Havel. BUdova naproti je bývalý dominikánský klášter, dnes taneční konservatoř. Nad průchodem do Zlaté ulice stojí opřen o rošt svatý Vavřinec.

Stával tu kostel sv.Jana Křtitele na zábradlí, ještě předrománský z 11.st. Byl podlouhlý s mělkou apsidou. Ve 12.st. došlo k přstavbě přidána trikoncha. Za gotiky znovu zvětšen, 1891 zbořen.

Před současným kostelem sv. Anny stával kostel sv.Vavřince. Místo bylo osídleno již v 11.st., našly se pozůstatky dvorce z 12.st. Jeho součástí byla jednoapsidová románská rotunda. V 1.pol.13.st. sem přišli templáři, vybudovali zde komendu a kostel sv.Vavřince do ní zahrnuli. Když templáři odešli, budovy koupili johanité, ale obratem vše prodali dominikánkám.

kostel sv.Anny

Architektka Eva Jiřičná při úpravách zviditelnila krov a v interiéru použila sklo.

BARTOLOMĚJSKÁ ULICE

Za války zde bylo sídlo České národní rady, přijeli sem z osvobozené Plzně vyjednávat Američané. V domě č. 1 bydlel spisovatel Milan Kundera až do své emigrace do Francie 1975. Policejní ředitelství ze seriálu Hříšní lidé města pražského bylo umístěno právě do domu č.4 - zkráceně na Čtyřku. Dvůr tohoto domu č.4 má dochovanou jednu ze dvou obranných věží z doby krále Václava I (1230 - 53). Opevnění ztratilo smysl po založení Nového Města pražského, kdy se hradby staly spíše znakem suverenity Starého města. O to větší zázrak je, že se věž dochovala. Dendrologický průzkum klade trámové dřevo do 11.stol. Ze středověku se dochovala velká část zdiva. Pak se tu dlouhé roky bydlelo, v každém patře byl byt, až do počátku 20,st. Ví se, že ve věznici ve dvoře pobýval K.H.Borovský před internací do Brixenu, protože to už tu sídlilo c.a.k. policejní ředitelství. 1909 rozhodnuto o otevření policejního muzea ve věži. V roce 1945 ale bylo zničeno. Nové policejní muzeum je dnes na Karlově a věž je prázdná.

Dvůr domu č. 10 - druhá věž. Od té vyšší je vzdálena 66 m

Kostel sv. Bartoloměje

vybudovali jezuité po velkém požáru konviktu 1703, kdy probíhaly rozsáhlé stavební opravy. Tato jednolodní barokní stavba je průčelím obrácená do dvora, stavitelem byl pravděpodobně Kilián Ignác Dienzenhofer. Výmalbu stropu provedl V.V.Reiner. Za Josefa II. byl kostel zrušen, ale 1854 obnoven jako klášterní pro kongregaci šedých sester, která se věnuje ošetřování nemocných. 

Konvikt

Ve středověku tu stávaly nízké domky hampejzní, místo se nazývalo Benátky a byla to vykřičená čtvrť plná prostitutek. Právě pro ty vysloužilé a případně napravené vybudoval ve 14.st. na zbořeništi kazatel od sv. Jiljí Jan Milíč z Kroměříže jakýsi útulek zvaný Jeruzalém. Ten pak měnil majitele a 1660 ho zbožná vdova odkázala jezuitům. Po stavebních úpravách s e sem přestěhoval z Klementina internát pro bohoslovce, chlapce ze šlechtických rodin. Zachovala se renesanční dispozice domů. Celý areál se budoval 75 let, ale pobyli zde pouze 15 let, 1773 byl jezuitský řád zrušen a zanikl i konvikt. Byl zde pak sklad papíru, tiskárna, truhlárna, ale také varhanní škola a koncertní sál. 1840 se zde pořádal 1.český vlastenecký bál, na kterém se mluvilo pouze česky, všichni účastníci měli v klopách stužky národních barev. 1863 se tu poprvé tančila česká beseda. Organizovala ho slavná Linkova taneční škola se sídlem v Michalské ulici v  domě U melounu a o úspěch plesu se velice zasloužil výborný tanečník Jan Neruda. Ten se tu seznámil se svou platonickou láskou, věčnou čekatelkou Aničkou Holinovou. Byla to dcera antikváře z ulice U lužického semináře.  Od 1913 biograf. Po válce tu působilo studio Bratři v Triku (JIří Trnka) V podloubí je socha sv. Václava jako pomocníka na vinici. Průchod je otevřen pouze ve všední dny.

BETLÉMSKÉ NÁMĚSTÍ

Původně tu stál kostel sv.Filipa a Jakuba a kolem se rozkládal hřbitov, jak bývalo zvykem. Farář, Němec,  byl ostře naladěn proti Husovi a svědčil proti němu na kostnickém koncilu. Husité pak kostel zcela zničili. Po husitských válkách zaniká. 

DŮM U HALÁNKŮ

Na místě několika gotických domů si staví Václav Krocín z Drahobejle, purkmistr Starého Města, výstavný dům. Je doba renesance a podle tehdejší módy polatinšťování jmen když získal rytířský titul, nechal se pan Šafránek (krokus)  přejmenovat na Krocína. Za jeho úřadování na Starém městě byla postavena Krocínova kašna z červeného sliveneckého mramoru, bohužel se nedochovala, zbytky jsou v lapidáriu na Výstavišti.

Dům vystřídal několik majitelů a 1676  ho koupil Jan Halánek z Jičína, odtud jméno. V domě býval od 14.st. pivovar a na tradici navázal 1826 sládek Antonín Fingerhut.  Jeho syn Vojta Náprstek 1826 - 94 - založil pokrokový Americký klub dam, členy byli  i TGM a jeho manželka Charlotta, chodili sem Palacký a jeho zeť Rieger. 1862 položil základy muzea. Paní  Anna Náprstková byla velkou vlastenkou a mecenáškou, pomáhala chudým a potřebným. Stejně tak se charitě věnovala její sestra, bohatá mlynářka Barbora Serafínová, která vlastnila dům Na poříčí, kde je dnes hotel Imperiál. V závěti ho odkázala synovci Vojtovi, mnoho finančních prostředků darovala na založení muzea.10 let žádala rakouské úřady o prominutí synova trestu, mladý Vojtěch se účastnil revolučních bouří 1848 a musel prchnout do Ameriky. Nakonec byl trest prominut a syn se vrátil jako úspěšný a světaznalý mladý muž, propagující myšlenky emancipace a osvobození žen od domácí dřiny zavedením různých domácích pomocníků jako pračka, žehlička nebo šicí stroj.   

1890 byla postavena nová vyšší budova muzea.

BETLÉMSKÁ KAPLE

1391 - 94

Tato kaple byla kazatelská, neměla presbytář, protože ho neptřebovala, neprobíhala tu přijímání.V interiéru je i studna. Původně tu stál kostel sv.Filipa a Jakuba z 12.st. za gotiky dostavěn goticky, zničen za husitských válek. Po 1609 - Rudolfově majestátu zde sídlila Jednota bratrská, po 1622 dal Ferdinand II kapli jezuitům. 1836 zbytky zdí kaple zastavěny do činžovního domu, kaple obnovena v 50.letech podle Langweilova modelu - obnovil  Jaroslav Fragner.

NÁRODNÍ TŘÍDA

1249 - 53 byly v ose dnešních ulic Národní, Na příkopě a  Revoluční postaveno na svou dobu velice pokrokové opevnění. Hradební zeď dosahovala výšky 10–12 m a byla zakončena cimbuřím. Před zdí byl 15–20 m široký parkán s nižší parkánovou zídkou, příkop široký 25 a hluboký 8 m. Hradební zeď byla silná až 2 m. Byla zpevněna hranolovými věžemi, vysunutými do parkánu a vzdálenými od sebe přibližně 60 m. Staroměstské hradby ztratily svůj účel 1350, kdy bylo dokončeno opevnění Nového Města.1780 zasypán staroměstský příkop na náklady mecenáše Jakuba Wimmera. Dal tu vysázet kaštany, název ulice V nových alejích. Byly postaveny dvě kašny (jedna z nich je dnes na Uhelném trhu) a mramorové lavičky. Ulice dlouho zůstávala nezastavěna, byly tu volné plochy. Zasahovaly sem zadní trakty zahrad staroměstských domů.

1841 dostavěn řetězový most, spojnice se Smíchovem, kde původně byly lesy a houštiny. Bylo vybudováno nábřeží a postupně se začíná zastavovat tato dříve volná plocha.

PALÁC LAŽANSKÝCH 

Rod Lažanských je starý český šlechtický rod, jehož členové často zaujímali vysoké posty v zemských úřadech, byli také mecenáši umělců jako byla sochařská rodina Brokoffů a malíř Petr Brandl. Až do 20.st. vlastnili sídla v Manětíně, Rabštejně a Chyši. Česká větev vymřela, majetek později zkonfiskován, ale příbuzná rodová větev žije v Rakousku.Pro hraběte Lažanského postavil Ignác Ullman na svou dobu moderní městský palác, který slučoval funkci obytnou a obchodní. V prvním patře byly kanceláře První české pojišťovny na život.1868-1869 žil v paláci B. Smetana, který zde měl hudební školu.  Skladatele připomíná pamětní deska.

kavárna Slavia

otevřena v paláci 1881. Kavárnu zdobil obraz Slavie, matky všech Slovanů, dnes je nejslavnějším obrazem v interiéru Piják absinthu. Chodívali sem herci Národního divadla, W+V, Šimek a Grossman, Ferdinand Peroutka a za socialismu disidenti v čele s Václavem Havlem.

NÁRODNÍ DIVADLO 

Myšlenka postavit si divadlo žila v české společnosti  už od poloviny 19.st., realizovat ji se podařilo až po pádu Bachova absolutismu. Pozemek byl zakoupen už 1852, ale tím se Spolek pro stavbu ND zcela vyčerpal. Národní sbírky stačily pouze na stavbu divadla prozatímního, které bylo postaveno během půl roku podle plánů architekta Ignáce Ullmana 1862. Projekt současné neorenesanční budovy navrhl na místě bývalé solnice architekt Josef Zítek a  po požáru Josef Schulz. 1868 položen základní kámen. Kameny byly přivezeny z památných míst (Říp, Blaník atd.). Na zlatou balustrádu bylo použito 2,5 kg  24 karátového zlata. Divadlo bylo otevřeno Smetanovou operou Libuše 11. června 1881 na počest sňatku korunního prince Rudolfa a princezny Štěpánky Belgické . Po ničivém požáru 1881 se během jediného měsíce vybral 1 milion zlatých, ovšem velkou částkou přispěla císařská rodina i mnoho šlechtických rodů. Divadlo bylo obnoveno 1883. Od Vltavy se dnes vstupuje pod podloubím přímo na schodiště, které vede do prezidentské lóže.  

Na malířské a sochařské výzdobě se podíleli F. Ženíšek, B. Schnirch, M. Aleš, J. V. Myslbek, V. Hynais, aj.

Pod náměstím Václava Havla je sklad jevištních dekorací, Vznikl v podzemí přistavbě Nové scény. Jsou tu klece s kulisami, které se mohou k výtahu pohybovat po kolejnicích. Jedna klec váží až tunu a půl a je dlouhá 7 metrů. Pro výpravně náročná představení se jich použije i 7. V historické budově je také možné spustit dolů orchestřiště i se stolky hudebníků, pokud není potřeba. 

Nová scéna

Původně tu byl blok klasicistních tzv. Chourových (Kaurových) domů s nakladatelstvím. Ty byly vyvlastněny a zbořeny 1958 Pozemky dodnes patří voršilkám, část jim byla vyvlastněna. Projekt NS byl zahájem už 1964. ale architekt v průběhu prací zemřel. Projekt dokončil Karel Práger 1983

Budova Akademie věd

Palác původně dala vybudovat Česká spořitelna.Arhcitektem byl významný architekt 1.pol.19.st Ignác Ullman, autor Prozatímního divadla a školy ve Vodičkově ulici. Fasáda sjednocuje dvě budovy, část směrem k Vltavě je mnohem mladší. Výtvarné řešení budovy připomíná Libreria Marciana v Benátkách od architekta Jacopo Sansovina.

POJIŠŤOVNA PRAHA

Na místě tohoto a vedlejšího paláce bývala vápenka a cihelna. Palác naproti Nové scéně. Autor rakouský rodák Osvald Polívka, architekturu vystudoval v Praze. Pracoval pro zámožné jednotlivce i společnosti. Do písmen pod korunní římsou umístil oválná okénka, je to nejhezčí zdobný prvek na fasádě. Jde o čistou secesi s množstvím nejrůznějších detailů. Výzdobu dělal sochař Ladislav Šaloun. Rekonstrukce fasády 2013

TOPIČŮV SALON

Projekt Osvald Polívka. Bývala tu vůbec 1.soukromá galerie v Praze. František Topič byl knihkupec a vlastenecký podnikatel, který se uměl dobře oženit. Vzal si neteř nakladatele Šimáčka a díky věnu mohl sám zažádat o nakladatelskou licenci. Podporoval avantgardní umělce - Toyen, Štýrského, Muziku. Původně mu patřil dům, kde je dnes nápis PRAHA, pak se naskytla možnost koupit tento pozemek, který byl hlubší. Domy v secesním slohu se začaly stavět současně. V domě byl také otevřen výstavní prostor - salon. 1896 z Francie Topič přivezl díla malíře Toulouse Lautreca, což mělo velký význam pro možnost mezinárodní konfrontace. Pro Topičovy vydávané knihy jako ilustrátor pracoval Viktor Oliva. Vystavovali tu Mucha a Preisig. Na ploše 250 m² bylo vystaveno až 1000 originálů i uměleckých reprodukcí obrazů, sochy a uměleckoprůmyslové předměty od předních umělců z českých zemí i ze zahraničí. Po stavebních úpravách budova získala ústřední topením, nákladní výtahy, ventilátor zajišťoval přívod čistého vzduchu.

KOSTEL SV.VORŠILY

architekt Canevalle postavil tento jednolodní kostel pro řád voršilek, které se věnují církevnímu školství. V interiéru je obraz od Betra Brandla. Před kostelem stojí kopie sochy sv.Jana Nepomuckého od Ignáce Platzera.

Národní kavárna 

založena 1896 jako kavárna Imperial v klasicistní stavbě z 1845. Zakladatelem kavárny byl Zdeněk Kolman, který ji vedl až do 1938. Byl tu založen levicový spolek Devětsil české kulturní avantgardy. ve 20.letech se tu scházela česká kulturní obec, spisovatelé i umělci. ´Karel Čapek, W+V, Nezval, Halas, Dyk, Peroutka, Biebl, Vančura...1948 znárodněno, sídlil tu Svaz československých spisovatelů, byla tu galerie uměleckého skla. Po restituci opravy a 2007 znovu otevřeno.

hotel Thalia

V tomto domě se nacházela slavná pražská čtyřka - komisařství ze seriálu Hříšní lidé města pražského 

DRN 

Původní název palác Národní. Měl tu stát luxusní hotel, nakonec polyfunkční palác. Architekt Stanislav Fiala. Kombinace novostavby a vedlejšího barokního Schonkirchovského paláce. Archeologové tu během půlročního průzkumu našli pravěký hrnec, osídlení tu bylo už před 4 000 lety. Našli šatní sponu z 3.st. a pohřebiště z 12.st. Před 30 hrobů. Pozemek stál 184 milionů a investice do stavby 1,5 miliardy. Stavba roku 2019 .

PALÁC DUNAJ 

Býval tu dům klasicistní Walisův palác, kde bydlel malíř Josef Mánes. Tato stavba ve stylu konstruktivismu je z 1930. Autorem je žák Jana Kotěry Adolf Foehr. Palác má zajímavé obložení ze žlutého a bílého travertinu.

Kino Evald

V domě byla restaurace pana Choděry, dědečka Jana Wericha. Restaurace byla přirovnávána s pařížským Maximem.

Lékárna U zlatého hada je z pol.19.st, jedna z nejstarších v Praze. Původně byla na rohu Železné a Kožné, později přemístěna na Národní třídu.

1958 jazz klub Reduta

Začínali tu Suchý a Šlitr ještě před založením Semaforu.

Schirdingovský - Kaňkův dům 

Ve 14.st. tu stály dva domy sladovníka a pivovar, dochovaly se jen sklepy a úseky obvodových zdí. 1752 nově postavený dům koupil v dražbě císařský rada Jan Antonín ze Schirdingu a dal klasicistně upravit. 1838 stavbu zakoupil renomovaný pražský advokát Jan Nepomuk Kaňka, odkázal ho nadaci pro  zchudlé pražské advokáty a svou bohatou sbírku obrazů věnoval Obrazárně Společnosti vlasteneckých přátel umění. Dnes sídlo České advokátní komory

KAVÁRNA LOUVRE

1925 tu byla založena česká pobočka Pen clubu, 1.předsedou se stal Karel Čapek. Sídlily tu různé spolky, scházeli se tu pražští němečtí spisovatelé  

Kavárna Union

bývala v Braunerově domě na rohu Perštýna. Populární kavárník pan Patera dostával pohlednice od svých štamgastů z celého světa. Ze spropitného kupoval do kavárny časopisy, z velké krabice půjčovat brýle na čtení. Scházela se tu umělecká elita - malíři, architekti, sochaři i spisovatelé (František Langer, Karel Čapek, Eduard Bass, Dyk, Josef Lada, Hugo Bruner, Filla, Gočár, Janák, Chochol...) Podél stěn kanapátka s ošuntělým červeným plyšem, mramorové stolky, obyčejné židle...Káva podle Langera: neškodný hnědočerný odvar slabé kávové příchuti zvaný návštěvníky "maglajs".

Dům na rohu Národní (dříve Ferdinandovy) a Perštýna, byl součástí staroměstského opevnění v 15.st, klasicistní přestavba 1789. Ve 20.letech 20.st návrhy na odstranění domu bránícího rozvoji dopravy, případně návrh na podloubí. 1941 kavárna zavřena, 1949 zbořen celý Braunerův dům. František Brauner byl poslancem říšského parlamentu, velkým vlastencem a mecenášem mnoha českých umělců. Stejně tak jeho dcera, malířka Zdenka Braunerová.

Sídlilo tu v novém Domě knihy nakladatelství Albatros, ředitelem byl spisovatel Bohumil Říha, bývalo tu také divadlo Sluníčko.

Lahůdkářství U Paukerta

Proslavili se obloženými chlebíčky, chodili sem herci ND. Dnes je firma v Karlíně. Býval tu také salon Rosenbaum, jako modelka u něj začínala Adina Mandlová, ve svých filmech nosila jeho modely. Říkalo se : oblek od Rosenbauma, šaty od Podolské.

PALÁC METRO

Před opevněním Starého Města býval příkop, po jeho zasypání sem zasahovaly zadní trakty staroměstských domů, různé dvorky a zahrady. 1870 postavil architekt Bedřich Tesař, který se podílel i na stavbě Národního divadla současný novorenesanční palác. V domcích na dvoře bylo několik firem, mezi nimi i pyrotechnická dílna J. Böhma . 1919 palác přestavěn v duchu konstruktivismu manželi Kleinhamplovými..V letech 1925-1931 byla vybudována zastřešená prosklenná dvorana pasáže s železobetonovou trámovou konstrukcí. Dvoranu zastřešil architekt Bechyně (stavěl Lucernu), úřady to dlouho nechtěly povolit. V paláci byly obchody, lahůdkářství, moderní kino Metro pro skoro 1000 diváků se vzduchotechnikou a zázemím. Sál si pronajímala KSČ, později celý palác znárodněn, po 1989 vrácen vnukům majitele. Snaha udržet místo jako centrum kultury a společenských událostí...Dnes je tu divadlo Image a divadlo Metro a taneční studio Dance perfect..

PLATÝZ

V zadní části dnešního domu bývaly ve 14.st. tři domy vévody Fridricha Burgundského z okruhu Karla IV. 1585 dům koupil Jindřich Platejz, odtud i název paláce, a renesančně ho přestavěl.  Poté se tu střídají šlechtičtí majitelé - Šternberkové, Paarové a také Jakub Wimmer. Bývala tu proslulá šermířská škola a  stáje pro 55 koní. Jako volno - obsazeno sloužila soška sovičky.Další majitel František rytíř Daubek palác přestavěl 1815 na  první nájemní domy v Praze, palác získal hodnotné empírové průčelí. Znak rodiny, dubový věnec, je k vidění na vchodových vratech. Od 1926 je majitelem domu banka Slavia, dostavuje 4.patro do dnešního vzhledu.

Obchodní dům ARA

1930 - 32. Ocelová skeletová konstrukce, později název Perla. Prodej látek, 7 pater, nárožní věž - administrativní oddělení. Funkcionalismus v americkém stylu, architekt Babuška., stavěl také technické a zemědělské muzeum.

č. 40 - bývalá hypotéční banka 

Stavěl Ignác Ullmann, jímž se uzavírá tato část pražského ringu, tak jak stejný architekt zahájil palácem Lažanských.

Budova Díla

Bývala tu pasáž s průchodem do Charvátovy ulice a obchod Krásná jizba. Architekt Zelenka navrhl zatahovací strop atria. Zde sídlilo ve 30.letech nakladatelství Družstevní práce, předchůdce crowdfoundingu. Na vydávání přispívali sami čtenáři. Vedl to Václav Poláček a Karel Poláček se vždy ohrazoval, když si ho lidé pletli: tamto je nakladatel Družstevní práce, já jsem individuální lenoch.

Palác Porgesů z Portheimu 

postaven  1776 na místě tří starších domů s gotickými základy. Prostřední z domů, zvaný U Salátů, vlastnil od roku 1696 barokní malíř Jan Jiří Heinsch a po něm rodina významných sochařů Brokoffových. 1761 koupil dva z těchto domů hrabě Maxmilián Desfours , později i třetí a spojil je do rozlehlého dvoupatrového klasicistního paláce. 1795 dům prodán bohaté rodině Wimmerů, vlastnilii také Platýz, obec Vršovice, Nusle a další majetky. Hostem v paláci byl 1799 slavný ruský vojevůdce, velitel protinapoleonské koalice rusko-rakouských vojsk Alexandr Suvorov,.oblíbenec Kateřiny Veliké. Na domě je pamětní deska a ve dvoře busta. Posledním majitelem byla židovská rodina Porgesů, vlastnili dům až do 2.sv.války. Rodina bohužel zahynula v koncentračním táboře. Porgesovi měli na Smíchově továrnu na potisk látek a také letohrádek, který se dochoval vedle kostela sv. Václava. Nyní je palác sídlem různých podniků. Vnitřní dvůr paláce je přístupný veřejnosti a je v něm  cukrárna. 

PALÁC CHICAGO
Palác si nechal postavit  Jindřich Vilém hrabě Kolowrat-Krakovský 1897 - 1996, významný diplomat, velvyslanec v Turecku, politik, podnikatel v zemědělské výrobě, mecenáš. Míval pilu, kde zaměstnával 600 dělníků, pracoval i jako zástupce firmy Kolben Daněk  1948 emigroval do Londýna a poté USA, později se úspěšně věnoval prodeji rotopedů.
Po 1989 získal zpět rodinný majetek, Kolowratský palác na Příkopech i na Ovocném trhu, který za 1 Kč pronajímá Národnímu divadlu. Funkcionalistický palác stavěl architekt Jaroslav Polívka, kterému hrabě prodal rodinný zámek v Týnci u Klatov.
JUNGMANNOVO NÁMĚSTÍ

Na místě pomníku Josefa Jungmanna stávala jedna z Wimmerových kašen. Mívala tu literární salon paní Anna Lauermannová, výrazná osobnost své doby. Jejím salonem prošly tři generace pražských umělců. Podnětem k "setkání u čaje" byla myšlenka F.L.Riegra. (máte sice zlou hubu, ale také smysl pro politiku a prostorný byt) 

28.ŘÍJNA

dříve Ovocná

PALÁC ADRIA

Stojí na místě bývalého Thunovského paláce, kam docházel Bedřich Smetana učit děti hraběte Thuna Hohensteina hře na klavír. Dnešní stavba Pavel Janák a Josef Zasche, 1924, rondokubismus. Bývalo tu kino Lucerna a Divadlo Za branou. 1989 tu zasedalo Občanské fórum. Dnes je tu Divadlo Bez zábradlí a kavárna Adria s krásným interiérem. Pasáž v paláci má tvar L

JUNGMANNOVA 

Dům č. 19 vlastnil Matyáš Bernard Braun, 1711 se stal novoměstským měšťanem. Přišel do Prahy z Tyrolska.

HOSPODA U PINKASŮ

Základy domu se datují do doby Karla IV. Patří k těm založeným po slavné korunovaci Karla na českého krále. Hospoda je z pol. 19.st, proslulá dobře ošetřeným plzeňským pivem. Za vznikem hospody stojí náhoda. U krejčího Jakuba Pinkase přespával plzeňský povozník Martin Salzmann. Jednou neměl na zaplacení a nechal Pinkasovi 2 vědra nové várky plzeńského piva. To se dostalo k zákazníkům krejčího. Jednak k františkánům, jednak k českým obrozencům (Palacký, Riegr, Jungmann) Těm pivo zachutnalo a krečí se stal hostinským. Později podnik předal synovi. Vznikla tradice, dochovalo se i menu, vyhlášené bylo vepřové s kůrčičkou. Vybrat z jídelního lístku si mohly jen VIP, většině hostů Pinkas lapidárně sdělil, co budou jíst. Dodnes jsou tu sálky zvané Dolní + horní sněmovna. Chodívali sem staro i mladočeši. Konaly se sbírky na založení Národního divadla. Desítky let se tu scházely tzv. stolní společnosti, skupiny štamgastů, které sdružovalo společné téma. Jednu společnost vedl František Křižík.

Až do znárodnění vedl podnik hostinský Brabec, ale jméno nechal - Brabcova Plzeńská restaurace u Pinkasů. Manželka vařila. Pivo lákalo i za totality, pravidelní ranní trasu tu začínal Bohumil Hrabal, scházel se tu undergound. Dnes je venku zahrádka ve stínu chrámu Panny Marie Sněžné.

HOSPODA U JELÍNKŮ

1911 hostinec založil Václav Svoboda, brzy ji předal  Jelínkům. Začíná slavná éra. Za 1.republiky tu byla restaurace na vysoké úrovni. Obědy vařila Jelínkova děvčata v domácí kuchyni, do lokálu se jídlo převáželo speciálním výtahem. sem chodila elita společnosti, podnik je dodnes v epicentru několika divadel. Tehdy to bylo Osvobozené V+ W, Burianova Komedie, i ND.(Nataša Gollová...) Chodíval sem Jaroslav Hašek s přáteli (Longen, Franta Sauer, Panuška, Lada). Po Únoru podnik znárodněn, ale zůstala v něm pracovat dcera pana Jelínka a po 1989 podnik opět rodina restituovala..

PALACKÉHO

V domě U Měchurů - později Palackých a pak Riegerů ve velkém salonu se scházela společnost českých vlasteneckých politiků a literátů. Prošli tudy Jungmann, Dobrovský, Němcová, Hálek a mnozí další. Po obou stranách od salonu byly pracovny. Riegr se oženil 1853 s Palackého dcerou Marií. Oba pánové tu dlouhá léta žili, zemřeli a interiéry bytů, kde je od 1931 památník, se dochovaly takřka v nezměněné podobě. To je v Evropě poměrně vzácné, lze srovnat třeba s bytem Puškina v Petrohradě. Zásluhu na zachování památky mají rodinní příslušníci. S myšlenkou muzea přišla už Riegrova dcera Libuše. 

Rodák z Hodslavic na Moravě František Palacký se po svém příchodu do Prahy brzy seznámil s mnoha vzdělanci a vlasteneckými mecenáši a také s rodinou pražského advokáta Měchury. 1827 si vzal si jeho dceru Terezii. Palacký tu našel zázemí pro svou literární, vědeckou i politickou činnost. Napsal zde Dějiny národu českého v Ćechách i v Moravě. Rodiče mladým přenechali byt a přestěhovali se do traktu do dvora, který dnes už neexistuje. Tam byla i kuchyň a koupelna. Dochovalo se jen křídlo do Palackého ulice s parádními pokoji. Dnes dům patří potomkům a památník je otevřen i s průvodcovskou službou. 

SPÁLENÁ 

Název po požáru, který tu 1506 zničil 20 domů. Měl tu zlatnickou dílnu dědeček malíře Oskara Kokoschky. Rodina odešla do Rakouska, budoucí malíř se narodil tam. 1934 ale přišel do Prahy. Jednak mu zemřela maminka, hlavně byl ale v Rakousku odmítnut, prohlášen za zvrhlého umělce a mnoho jeho pláten zničeno.  

DIAMANT 

Na rohu Spálené a Lazarské stojí kubistický dům z roku 1912. Bývala zde kovárna. Pozemek koupil lékárník pan Schnébling a dal tu vystavět s dědečkem pana Hoffmeistera a dalším společníkem  činžovní dům. Každá rodina vlastnila jedno patro, jejich potomci tu znovu bydlí. Ve vchodu je logo s třemi iniciálami zakladatelů. Dům postavil Emil Králíček ve stylu doznívající geometrické secese a nového stylu kubismu, interiéry navrhoval Jaroslav Frágner. Kubistické jsou třeba i dopisní schránky. Se svou rodinou tu žil malíř Adolf Hoffmeister, který k sobě zval významné návštěvy jako byl John Steinbeck, Graham Green. Po 1968 se rodina musela přestěhovat, našla si bydlení na Klárově. Byt pak získala zpět v restituci, naštěstí skoro v původním stavu, takže se dochovala Hoffmeisterova knihovna ve stylu lodní kajuty i nízká knihovna v obýváku. V bytě je dnes expozice skla firmy Bomma a lze si dohodnout návštěvu.

palác pojišťovny 

Instituce založena již 1827. Na této parcele býval židovský hřbitov, poblíž Vladislavovy ulice bylo jedno z prvních židovských osídlení v Praze. Po jeho zrušení nejstarší náhrobky přeneseny na Starý židovský hřbitov. Dnešní secesní palác je dílem Osvalda Polívky z 1909. Kašnu v interiéru obývá úhoř Pepík III. 1912 sem přinesl prvního úhoře Pepíka zaměstnanec pan Oulík, dožil se 68 let (ten úhoř), 10 let mu dělala společnost samice lína Mařenka, každý měl svou rouru. Pepík I. je dnes jako rarita naložen v lihu v Národním muzeu - v přírodě se dožívá maximálně15 let. 

 Quadrio 

Operace srdce v telefonní budce. Tak se s nadsázkou hovořilo o stavbě kvůli komplikovanému průjezdu nákladních aut s materiálem. Pozemky koupil podnikatel Sebastian Pavlovski 2002. Stavební povolení získáno 2009, zdržením byl archeologický průzkum, Byly tu objeveny gotické sklepy. Obchodní dům otevřen 2014. Metro Národní zůstalo zavřeno 2 roky. 

Měšťanská beseda 

Dům ve Vladislavově ulici, původně zde rokovala elita národa - Palacký, Riegr, Brauner aj., postupně degradovala na bavitelskou činnost, aby přitáhla nové členy, plátce příspěvků. Nicméně existovala do 1952, kdy byla komunisty násilně rozpuštěna a z domu poprvé vysílala čs.televize.