1. VYCHÁZKA NA POHOŘELEC, NOVÝ SVĚT A STRAHOV

"PRAŽŠTÍ" ASTRONOMOVÉ 

Bývalá osada, dnes pražské prostranství, kde se setkávají hlavní komunikace: Úvoz z Malé Strany, Loretánská ulice z Hradčanského náměstí a Dlabačov směrem k Bílé hoře. Keplerova ulice, připomínající jednoho ze slavných astronomů rudolfínské Prahy, tvoří hranici mezi  Hradčany a Střešovicemi. Jméno náměstí, doloženo ve 14.st., je příhodné, oheň tu řádil často. První požár, o němž máme zprávu, poničil toto předměstí Hradčan na konci 11. století. Další požáry jsou  zaznamenány 1420, 1541 a 1742 při vpádu francouzských vojsk. 

Už v nejstarších dobách tudy vedla dálková stezka od západu k Pražskému hradu a odtud Újezdem k jihu a přes vltavské brody na východ a na sever. Dnes je Pohořelec hlavně parkovištěm, což je určitě škoda. Prostoru kolem barokní sochy sv.Jana Nepomuckého by slušelo pár laviček a třeba pítko, vždyť Jan je patronem všech „lidí od vody“. Aspoň že se dochovalo několik zdobných štítů na domech.

Většinu turistů překvapí symbióza velkého kříže a nápisu Hotel na průčelí za ním. Jak je možné, že se stal hotel z kostela? Pokaždé vysvětluji, že se jedná o bývalý klášterní špitál sv. Alžběty ochránkyně chudých a sousoší Kalvárie s Kristem, Pannou Marií a sv.Maří Magdalenou pouze zdobilo dvouramenné schodiště. Špitál byl nazýván také Questenberským na počest opata zakladatele Kašpara Questenberka. Ten dal také 1627 z Magdeburgu přivézt ostatky sv. Norberta. Jím založený špitál však stával těsně u strahovského kláštera, musel ustoupit nově budovaným hradbám. Tento je již druhý z 1669. A pozor, nešlo o nemocnici v pravém slova smyslu, spíš o dům sociálních služeb pro chudé a nemocné. Ti museli nosit ústavní modrobílý oděv a chovat se ctnostně. Žádné pitky a půtky a z vycházky včas "domů".

JOHANNES KEPLER

Německý matematik, astrolog, astronom a optik zanechal v Praze své stopy, je spjat s dobou Rudolfa II. a určitě stojí zato ho připomenout. Zvlášť když první, co turisté uvidí při výstupu z tramvaje číslo 22 na Pohořelci, bude jeho pomník, spolu s kolegou, Tychonem Brahe. Ideální místo na sraz na vycházku na Pražský Hrad nebo na Strahov.

V Praze máme Keplerovu ulici a stejnojmenné gymnázium, již zmiňovaný pomník na Pohořelci a desku na domě, kde bydlel a objevil 2 zákony o pohybu planet. V domě č. 4 v Karlově ulici bývalo i moc pěkné  malé muzeum. Vydrželo 8 let (2009 - 2017), část expozice byla o dva roky později zpřístupněna v Národním technickém muzeu na Letné.  

Johannes Kepler se narodil 1571 poblíž Stuttgartu. Byl velmi nadaný a měl všestranné zájmy včetně astrologie, která byla v 16.st. považována za součást astronomie a sestavování horoskopů bylo váženým oborem. Kepler se jako velmi mladý stal učitelem matematiky ve Štýrském Hradci, současně s výukou psal i pojednání o astronomii. Jeho matematické schopnosti zaujaly Tycha Brahe, který Keplera pozval do Prahy k císařskému dvoru, kde sám působil. Kepler nabídku přijal a roku 1600 přijel i s rodinou. V letohrádku Belveder pak došlo k jakoby náhodnému setkání obou vědců s císařem Rudolfem, který oba pány pověřil vypracováním nových planetárních tabulek. Spolupráce s Brahem trvala jen rok, Tycho Brahe v Praze umírá 1601 a je pohřben v Týnském chrámu. Do jeho domu na Pohořelci se stěhuje Kepler, v prostoru dnešního gymnazia Jana Keplera jsou dochovány základy původního domu. Jan Kepler je také jmenován na místo Tychona jako císařský matematik a začíná jeho nejplodnější období, kam spadá i objev zákonů o pohybu planet. První z nich hlásá, že planety se pohybují kolem Slunce po elipsách, v jejichž společném ohnisku je Slunce.

Roky 1611 – 12 nebyly pro Keplera šťastné. Zemřela mu manželka, dvě děti, blízký přítel a a nakonec i jeho zaměstnavatel císař Rudolf. Jan Kepler odešel do Lince, kde se podruhé oženil a narodily se mu další děti. Podařilo se mu také obhájit matku, která byla obviněna z čarodějnictví. Tisíce žen napříč Evropou ovšem takové štěstí nemělo. Mimoto je to doba náboženských střetů mezi katolíky a protestanty. Kepler roku 1628 nakonec přijímá nabídku přestěhovat se na zaháňské panství hraběte Albrechta z Valdštejna, aby se stal jeho vrchním astronomem, přesněji aby kontroloval výpočty svých kolegů, kteří již pro Valdštejna pracovali. To jsou poslední dva roky Keplerova života, umírá na zápal plic 1630. Jeho náhrobek byl zničen za Třicetileté války švédským vojskem. Stojí za zmínku, že Kepler je autorem metody jak vypočíst objem vinného sudu... 

TYCHO BRAHE

Tento dánský astronom, astrolog a alchymista byl považován za nejlepšího a nejpřesnějšího pozorovatele hvězdné oblohy své doby. Jeho pozorování byla překonána až šedesát let po vynalezení dalekohledu.

Brahe se narodil  1546 v Dánsku (dnes Švédsko) jako potomek starého šlechtického rodu. Studoval filozofii a rétoriku v Kodani, poté práva v Lipsku. Když zdědil značné jmění, mohl se věnovat svým koníčkům – alchymii, ale především astronomii. Později pokračoval ještě ve studiu chemie v Augsburgu.  1571 se po smrti otce vrátil do Dánska a získal vlastní observatoř, kde mimo jiné  pozoroval a popsal výbuch supernovy v souhvězdí Kasiopeia. Poté cestoval nějaký čas po Evropě. Velkorysá nabídka dánského krále Frederika II, který mu nechal postavit laboratoře a observatoře na ostrově Hven, jej přiměla k návratu. Pracoval zde přes dvacet let. Poté, co se nepohodl s novým králem, cestoval po Evropě a v roce  1599 přijal pozvání na císařský dvůr Rudolfa II do Prahy, Působil tu jako astrolog. V Praze také zemřel 1601, pravděpodobně na akutní uremii po přílišném pití na hostině pana Petra Voka. Pohřben je v Týnském chrámu.

Tycho Brahe vytvořil originální kosmologickou teorii: podle ní je sice Země středem vesmíru, ale kolem ní obíhá jen Slunce a Měsíc. Ostatní planety obíhají kolem Slunce. Vytvořil tak jeden z kompromisních modelů mezi  Ptolemaiovou teorií  geocentrickou  a Koperníkovou heliocentrickou . Na základě Brahových pozorování (především poloh Marsu) mohl později  Johannes Kepler formulovat své slavné zákony oběhu planet.

Tycho Brahe bydlel po příjezdu do Prahy na Novém Světě, nějakou dobu v Benátkách nad Jizerou, později získal dům na Pohořelci, kam se po jeho smrti  nastěhoval Jan Kepler s rodinou.  

MICKIEWICZOVA ULICE Č.13

1911 - 18 v bytě v 1.patře pobývala Charlotta Masaryková. Pouze tady má pamětní desku. Bylo to těžké období, TGM s dcerou Olgou byli v zahraničí, syn Herbert zemřel na tyfus, Jan byl na frontě, Alice ve vězení ve Vídni.

ČERNÍNSKÝ PALÁC

Největší barokní palác ve střední Evropě.dal postavit koncem 17.st podle návrhu Francesca Carratiho hrabě Humprecht Černín z Chudenic, císařský vyslanec v Benátkách. Těsně za palácem začínaly hradby, parcela byla úzká, na délku má křídlo 140 m. Hrubá stavba byla hotova za 10 let. Kámen se vozil z lomu, který patřil strahovskému klášteru, dřevo z křivoklátských lesů. Černín také shromáždil uměleckou sbírku, cca 1300 uměleckých děl (Tintoretto, Veronese, nábytek, tapiserie apod.) Pak došly peníze.  Černínové tedy sbíku rozprodali a palác začali pronajímat. Byl tu lazaret, továrna na karty, sklad chmele, konírny. V pol. 19.st palác získala habsburská armáda. Bylo přistaveno 4.patro, umělecká výzdoba vzala zasvé. Byly tu ubikace mužstva, lazaret, umývárny, kanceláře. Zahrada vydlážděna a zřízeny stáje. 1920 budovu získalo ministerstvo zahraničí. 30.leta 20.st - přístavba, Pavel Janák. Za války tu sídlil úřad říšského protektora. Po válce byly v suterénu, sloužícímu  jako kryt, nalezeny klíče od korunovačních klenotů.  2009 - 15 nákladné opravy.

Hospoda u černého vola

LORETA A KAPUCÍNSKÝ KLÁŠTER 

Loretánská zahrada

Dnes patří Praze 1, sídlí tu sbor dobrovolných hasičů, konají se tu příměstské tábory.

V těchto místech stály domy, které po bitvě na Bílé hoře a emigraci nekatolíků zakoupila kněžna Benigna z Lobkovic, nechala je zbourat a pozemek, na němž založila zahradu, věnovala řádu kapucínů. Ti Loretu spravují dodnes. Vchod zdobí sochy sv.Františka z Assisi a sv. Antonína Paduánského. Autorem soch je Jeroným Kohl.

Loretánská zvonkohra

1694 ji sestrojil hodinář Petr Neumann, jeho dílem jsou také hodiny na věži svatovítské katedrály.  Skládá se z 27 různě velkých zvonků, které mají celkem rozsah 2 oktáv. Mechanismus tvoří otočný válec s železnými lištami. Ty mají řadu otvorů, v nich na určitých místech tzv. tónové palce, které se z druhé strany přitahují křídlovými protimatkami. Nová píseň se programuje 2 - 3 hodiny, ve všech 64 železných lištách se musí vyměnit palce do jiných otvorů. Lišty se pak zase umístí na otočný válec. Zvonohra má ještě druhý systém nahoře ve věži, ten ovládá karioner neboli zvonobijec. Hraje na klaviaturu jako na piáno. 120 let hrála zvonohra mariánskou píseň Tisíckrát pozdravujeme tebe. Od 2020 zní píseň Maria Maria nad slunce jasnější.

Architektem Lorety byl Kryštof , úpravy provedl  jeho syn Kilián Ignác Dienzenhofer. Kolem Santa Casa vyrostl během 17.st. poutní areál. Lidé nechávali v Loretě dary za vyslyšení proseb, k darům patří i zvony. Věnoval je za uzdravení své dcery pláteník Eberhard z Glauchova.

Ambit

V ambitu najdeme 45 vyobrazení mariánských litanií a v lunetách jsou vyobrazena mariánská místa v celé Evropě. Po celém obvodu jsou umístěny obrazy katolických světců. V rozích ambitu jsou pak kaple. 1.kaple je zasvěcena matce Panny Marie sv. Anně. V další kapli je obraz Petra Brandla Stigmata sv. Františka. Ta se mu objevila v poustevně na hoře Verna, kde dlel na modlitbách. Sv. Alois je patronem mládeže. V lunetě nad ním je vyobrazena Panna Maria Pasovská. V další kapli je obraz Ježíš v chrámu. Zajímavá je iluzivní malba v kopuli kaple na stejné téma. 

Kostel Narození Páně

Santa casa

Podle legendy byl domek v Nazaretu, kde žila Panna Maria, přenesen anděly do Itálie. S rostoucím významem mariánského kultu se stavěly kopie, tak aby poutníci mohli vzdát úctu Panně Marii i ve své zemi. Kněžna Benigna Lobkowicz  se inspirovala v Mikulově, kde už Loreta stála a 1626 nechala domek vybudovat zde. Kaple byla vysvěcena 1631. Soška Panny Marie z cedrového dřeva je postříbřená. Jedná se o tzv.dotýkanou relikvii, tato soška se po zhotovení dotkla sošky originální z italského Loretta. V podzemí se nachází lobkovická krypta. Exteriér Lorety je zdoben postavami proroků a Sybil a jednotlivými příběhy spojenými s přenesením Lorety ze Svaté země.

V další kapli je zajímavý obraz očistce, před nímž je plastika ukřižovaného Krista. Téma očistce nebývá moc časté. Určitě nejzajímavější výjev je v poslední kapli, kde je ukřižovaná sv.Starosta, aspoň takto je zmiňovaná v legendě o křesťanské dívce, která odmítla pohanského manžela a otec ji za to dal ukřižovat. Někteří badatelé to vidí realističtěji, má jít o Krista byzantského typu, podobně jako v toskánském městě Lucca je uctíván tzv. Volto santo, stejně jako zde vousatý Kristus. Zde trochu mate jednoznačně ženský oděv postavy na kříži.

Krypta

Kopie krypty je součástí prohlídkového okruhu v 1.patře. Fresky na téma Memento mori byly objeveny až počátkem 3.tisíciletí při rekonstrukci.

Řád kapucínů do Prahy přivedl 1599 vynikající kazatel Vavřincem z Brindisi, na Hradčanech se bratři usazují nejdřív, zakládají zde první klášter za Alpami na pozemku, který jim daroval Hynek Berka z Dubé 1602.

 
Historka o oltářní sošce Panně Marie: císař Rudolf II. si ji od kapucínů vyžádal a odvezl, soška se sama 3 x vrátila, nakonec ji císař nechal tam, kam patřila.

Historka o Tycho de Brahe - měl zde poblíž laboratoř a traduje se, že ho při práci rušily kostelní zvony.

1757 kostel utrpěl při pruském obléhání, na fasádě jsou vidět zazděné dělové koule. 

1944 jednotky SS tu zřizují vězení
1950 klášter zabrán a zrušen komunisty, sídlila  tu vojenská kontrarozvědka, 1991 vrácen kapucínům, prostory poničené, vlhké, zanedbané. Dnes slouží jako sídlo provincie. Kapucíni na Hradčanech se starají také o Betlém a Loretu. Zajímavostí je okénko v oltáři u Panny Marie Andělské, kterým je vidět do kostela. V opraveném refektáři se pořádají benefiční koncerty, je to moderní způsob "žebrání pro potřebné". Výtěžek jde do školy pro nevidomé a slabozraké, vybíralo se v době povodní apod. 

NOVÝ SVĚT

Nový Svět býval  tzv.předpolím  královského města Hradčany, které založil 1320 královský purkrabí - dnes bychom řekli předseda vlády -  nejvyšší zemský úředník  Hynek Berka z Dubé. 1360 bylo toto předpolí zahrnuto do hradčanských hradeb, které měly tehdy 5 bran. Ulička Nový Svět kopíruje původní cestu podél potoka Brusnice, která tudy vedla k osadě Střešovice. Zástavbu Nového Světa poničily dvakrát plameny - poprvé za husitů. podruhé se sem dostal oheň až z Malé Strany 1541. Během obnovy se zdejší zástavba rozšířila až k Jelenímu příkopu. V něm žili ještě před 2.světovou válkou dva medvědi, které legionáři přivezli ze Sibiře 1920 jako dar pro prezidenta TGM.

Původně zde bydleli řemeslníci a služebnictvo Pražského hradu, odtud chodili denně " do práce". Později tu bydlela pražská chudina. Místa v domcích moc nebylo, v každém žilo i několik rodin a tak se život přesouval ven. Mezi domy se věšelo prádlo, stolovalo se a děti si hrály na chodnících. To už si dnes těžko představíme. Za 1.republiky se Novému světu říkalo Pražská Neapol. Domky vykoupil stát po založení republiky a některé se dočkaly opravy. V 60.letech je převzal OPBH a většinu rozprodal umělcům. Dneska si místní  své soukromí pečlivě střeží a nemají velký zájem se družit se "zvědavci", které sem často přitahují  zvučná jména. Škoda, že už ubylo vystavených uměleckých děl za okny, jak si matně pamatuji z dětství. Pražský Montmartre už tu lze najít těžko, je pryč doba, kdy tu tvořil Jan Zrzavý nebo - pro mě ohromující - Miloš Kurovský

Do této miničtvrti patří 4 ulice  - Černínská, Na náspu, Nový svět, Kapucínská.

Na Náspu  je krátká ulička hned pod zahradou Toskánského paláce, je v ní jediný domek, č.2. Bydlel tu filmový režisér Karel Kachyňa, autor filmů Král Šumavy, Sestřičky nebo Láska mezi kapkami deště. Vdova paní Alena Mihulová tu stále bydlí a vůbec jí nevadí, že kdysi zde bývala márnice. Řádoví bratři kapucíni tam mívali lazaret pro nemocné morem

Černínská 5 - zde má bydliště a ateliér filmový tvůrce Jan Švankmajer, autor amarounů ze seriálu Návštěvníci nebo masožravé Adély z filmu Adéla ještě nevečeřela. Plastiky hlav nejsou nahodilé, jedná se o portréty tvůrce a jeho paní. Před odjezdem do USA ho sem chodil navštěvovat herec  Jan Tříska.

Černínská 6 - V domě naproti měl svůj první pražský ateliér malíř Jan Zrzavý. Jeho posledním majitelem byl filmový režisér Ivo Novák, který se proslavil snímky Léto s kovbojem a Fešák Hubert. 

 

Mohutné hradby, které tuto část Hradčan obklopují, jsou barokní. Je to jedno z mála míst s částí dochovaných pražských hradeb, další jsou k vidění u Strahovského kláštera.

Dům U raka - s dochovaným domovním znamením, dnes replika roubenky se šindelovou střechou  - jediný tohoto typu v historickém jádru Prahy. Pozemek koupil řezník Simonines a postavil na něm první roubenku. Bývala tu jatka. 1774 dům koupil další řezník, Libický. Přistavěl další dům. Kdysi tu tekl na povrchu potok Brusnice, plný raků, dnes je větší měrou veden potrubím, celková délka je 4,5 km. Brusnice má 3 prameny v těsném okolí Břevnovského kláštera, jeden se jmenuje Vojtěška. Na povrchu je vidět jen v Jelením příkopě, jinak je v potrubí, vlévá se do Vltavy u Občanské plovárny. 

V těchto místech žila  Josefína Rabochová, budoucí manželka  spisovatele  Jakuba Arbese, ten si ji vzal až co otěhotněla, (porodila týden před svatbo) . Arbes sem umístil děj romaneta Zázračná Madona. Poměrně komplikovaný obsah. Hrdinka má za sebou neradostné dětství, je ošklivá a navíc nemanželská. NIcméně vdá se za dávného známého z dětství, má holčičku, manžel si ji začne ošklivit poté, co mu prozradí svůj původ. Vyžene ji i s dítětem. Po čase ji potká v Týnském chrámu, krásnou jako Madona od Murilla. Je to díky jedovatému  otrušíku (arsenik, utrejch...) co velmi  zkrásní, až dosáhne podoby Madony na obraze. S manželem opět zažívá štěstím, ale to netrvá dlouho, nebohá žena umírá na otravu. PS. nevím, kde Arbes přišel na to, že arsenik může působit jako lifting a chemický peeling v jednom...

Domek si koupili v 60.letech Arnošt Lustig a jeho přítel Ota Pavel, ale nepřinesl jim štěstí, Pavel zemřel na infarkt, Lustig emigroval. 

Vcházíme do nejzlatější části Prahy - obyvatelé si toužili trochu vylepšit společenské postavení a proto svým domům vybírali do názvu "zlatá " domovní znamení. Právě jsme prošli kolem domu U zlatého bažanta, domovní znamení se dochovalo. Bažanti jsou na něm dva...

Naproti stojí jedna pražská rarita -  dům bez dveří, vchází se ze sousedního a je propojen ještě s třetím v řadě. Společný název je U zlatého slunce.. bydlel tu malíř a grafik Jiří Anderle, který přišel do Prahy z rodného Pavlíkova. S manželkou na radu Arnošta Lustiga pár malých domků vedle sebe koupili.  Později se pan Anderle odstěhoval , ale dům věnoval příteli grafikovi panu Vladimíru Suchánkovi, který se mj.věnuje tvorbě známek. Ten takto získal i krásný renesanční malovaný strop z trámů, kterýé byly na vyhození v Martinickém paláci. Pan Anderle je zachránil. 

Hned na rohu vidíme dochované značení z 18. st “Neuwelt-gasse – Na novém světě”  Jak je to vlastně s čísly a názvy ulic? Za vlády Marie Terezie od roku 1770 začalo v monarchii číslování domů, 1784 po sloučení 4 pražských měst  se přidalo označování ulic, nejprve byly všechny české názvy důsledně poněmčeny. 1848 přinesl vlnu názvů českých a vlasteneckých (například Václavské a Karlovo náměstí) a překladů do češtiny. 1868 se v Praze na nároží usazují cedule s názvy česko-německými, někde se píše přímo do omítky. Podobně jako zde na Novém světě se zachoval v němčině nápis ulice Pětikostelní a Vlašská...Od 1894 bylo v Praze povoleno označovat ulice už jen česky.

Č. 25 + 23 - U Zlatého pluhu. Původně 1 dům ve stylu jednoduchého baroka z pol. 17.st byl 1804 rozdělen na dva. V domě bydlel houslista Jan Ondříček, jeho syn František se stal slavným houslovým virtuózem. Hrát začal už v 5 letech, zázračné dítě jako malý Mozart. Později vystupoval po celém světě, všude zažíval velké úspěchy. Syn Paganiniho se mu poklonil. Deska na domě připomíná rok 1857, kdy se zde František Ondříček narodil. Zemřel na infarkt v Miláně 1922, pochován je na Vyšehradě. 

L - U Zlaté hvězdy. V nice nad dveřmi bývala Pieta, kterou vystřídal novodobý ježek v kleci. Domek má v přízemí kavárnu, stylově tu najdeme ozvěnu baroka i klasicismu. Jednopatrový přístavek. Původně tu měl ateliér otec majitelky paní Hany Formanové sochař  Josef Nálepa. Jako jeden z mála umělců získal svolení vytvořit sochu Salvátora Dalího. Na hák visící od stropu se kdysi, když tu byla hájovna, věšela uzrát ulovená zvěřina.

č.19 - dům u Zlatého beránka 

pův.renesanční usedlost, zničena za třicetileté války. Noví majitelé, řezníci, dali provést barokní přestavbu, později tu proběhla ještě přestavba klasicistní. Noví majitelé v letech 1977 a 1997 přidali  historizující prvky - domovního znamení a umělecké kování. V 60.letech tu měl ateliér Milan Knížák, poté tu bydlel a tvořil své surrealistické obrazy Miloš Kurovský. Bohužel si vybavuji už jen útržky, ale někde hluboko mám zasutou vzpomínku na zvláštní obrazy vystavené za okny. Od jisté doby malíř veřejně vystavovat nesměl. A dnes? Tvorba Miloše Kurovského nese prvky science fiction, symbolismu, religiozity a irrealismu. Pod to se lze jen podepsat. A pustit si k tomu hudbu Vangelis. A začíst se do Bradburyho...Dokonalá Svatá Trojice.

Č 13 dům U Zlatého stromu

Tento dům spolu s vedlejším č. 11 obýval  filmový scénárista, režisér a tvůrce známého pana Tau Jindřich Polák. 

Nenápadná branka naproti ve zdi vede na dětské hřiště s pískovištěm a několika prolézačkami, za plotem pak je vidět do Jeleního příkopu s potokem Brusnice. Vedle je vchod na letní scénu divadla Ungelt, ten pak sousedí s letní zahrádkou restaurace U zlaté hrušky. Toto domovní znamení je kuriozitou samo o sobě...

Č.7 - dům U Zlatého žaludu

na konci Kapucínské uličky. 1707  - žil tu bratr architekta Jana Blažeje Santiniho štukatér František Santini. 

Č.5 -  dům U Zlatého hroznu

dvoupatrový raně barokní dům s nárožním arkýřem dal postavit řezník Abraham Unkoffer na konci 17.st, stejně jako dům vedlejší, č.3.  Dům je zajímavě propojen hudbou. Patřil jednu dobu herečce Otýlii Sklenářové Malé, dostala ho od tehdejšího ředitele ND. Občas sem chodila a zájemcům vykládala karty. V pronájmu tu žili bratři Frymlovi., známý je klavírista a hudební skladatel Rudolf Friml. Za jeho sestrou Zdenou, klavírní virtuózkou, chodíval a poté se s ní oženil  písničkář Karel Hašler, práce všeho druhu. (1879 - 1941) Hašlera bychom dnes nazvali celebritou, kromě skládání a hraní mezi lidem velmi oblíbených písniček byl i spisovatelem, režisérem, hercem, věnoval se svému kabaretu Rokoko. Přitom neměl radostné dětství, maminka byla nemocná, otec morous. Jeho celoživotním přítelem byl Rudolf Deyl, který o Hašlerovi napsal knihu. Manželka ho marně přemlouvala, aby bral herectví vážně, na to byl asi příliš velkým bohémem. Z ND nakonec dostal výpověď pro nedochvilnost. Později se stal oblíbeným písničkářem, texty věnoval nejrůznějším místům v Praze. Jednoduché, ale velmi chytlavé melodie i zapamatovatelné texty. Hudební nápady Hašler bezesporu měl. Mnoho jeho textů zlidovělo, ani se už neví, že jsou jeho. Známý bouřlivák se nenechal ukáznit ani za okupace a dál zpíval vlastenecké písně. 1941 byl zatčen a uvězněn v koncentračním táboře v Mauthausenu, kde zemřel zbit a mučen ledovou vodou. Jeho sochu najdeme cestou dolů ze Starých zámeckých schodů, pán s kytarou má ovšem zcela jiný repertoár - Boba Dylana a Dům v New Orleans. Koneckonců, také písničkář:). Hašlerův odkaz šíří hudební skupina Fiakr.

Už za Hašlerova života se zrodily slavné bonbony podnikatele Františka Lhotského. Hašler nejdřív souhlas dát nechtěl, ale zviklala  finanční částka na smouvě. Údajně bonbóny zhodnotil: No chuť nic moc, ale jako hašlerky jsou dobré.

Za vodou, za vodou, za tou naší hospodou, až vyjde měsíček, dám ti z lásky tisíc hubiček....

Po starých zámeckých schodech, po schodech z kamene, každý den tam panna chodí, za ruku se s hochem vodí, srdce má zmámené. 

Letní scéna divadla UNGELT

Bydlí zde od 80.let i majitel divadla Milan Heim.

č.3 - dům U zlaté hrušky

Původně zde stál středověký dům, několikrát byl přestavován a upravován. Dnešní vzhled v sobě mísí prvky baroka až rostlinné secese. Úplně nahoře na fasádě lze objevit ještě jednu hrušku, tentokrát zbavenou vší erotiky...

č. 2 - dům U zlaté hvězdy

Č.1 - dům U Zlatého noha

býval tu stejnojmenný ubytovací hostinec, snad tu krátce bydlel Tycho Brahe, než se přestěhoval do domu na Pohořelci. Ten mu věnoval císař Rudolf, nadšený tím, že se nakonec povedlo slavného hvězdopravce přemluvit k odjezdu z Dánska. Tam se Brahemu žilo velice dobře, i dánský král Frederik II. si ho předcházel a pro pozorování hvězdné oblohy mu dal na ostrově Hven vybudovat něco jako vědecké středisko své doby - Uranienburg. Brahe tam měl laboratoře, teleskopy a hlavně luxusní sídlo. Rudolf II. musel sáhnout  hluboko do císařské pokladny, aby ho "přetáhl" do Prahy. 

Nový svět končí, dobrodružství začíná, je třeba přejít na druhou stranu. Ulice se ostře lomí a do zákruty není moc vidět. S větší skupinou je to docela problém, auta. i když jich není moc, jsou tu rozjetá z obou stran. Zeshora od Brusnice i zespoda od Kanovnické. Projíždí tu taxíky, autobusy a vláček okružní jízdy, občas policejní auto. Takže opatrně.

JELENÍ PŘÍKOP

Přirozeně vzniklým příkopem kdysi volně protékal potok Brusnice, dnes je na povrchu jen zde, jinak je v potrubí. Příkop sloužil jako přirozená obrana Hradu ze severu, za Rudolfa II. sem byli vypuštěni jeleni, které šlechta lovila někdy dokonce i z oken Hradu. Za Marie Terezie byl příkop rozdělen Prašným mostem na dolní a horní tím, že kolem mostu z doby Ferdinanda I. byl uměle nasypán val. Most míval i horní patro, kterým mohl císař procházet do hradních zahrad. Průchod pod Prašným mostem upravil za doby prezidenta Václava Havla architekt Josef Pleskot 2002.

Pod dnešní vyhlídkou je opuštěný medvědinec, medvíďata Míša a Ríša byli ze Sibiře dovezeni legionáři lodí do Terstu a odtud do Prahy jako dar prezidentu TGM. Stezka vzhůru ke Šternberskému paláci bývá uzavřena. Stejně tak dolní část příkopu, průchod pod valem se údajně v havarijním stavu. Před ním se potok Brusnice dostává do potrubí.

Kousek odtud stojí socha od Franty Úprky Ponocný, kterou dostal jako dar TGM ke svým 75.narozeninám.

Masarykova vyhlídka

Vyhlídka vznikla podle projektu slovinského architekta z Lublaně Josipa Plečnika začátkem 20. let 20.st. Vstupuje se z jeleního příkopu a z terasy s lavičkami se naskýtá zajímavý pohled na Hradčany a Pražský hrad. Je odtud vidět zprava doleva kostel sv. Jana Nepomuckého, Šternberský palác se zahradou, severní křídlo Hradu, katedrála sv. Víta a budova jízdárny. Za plotem v nepřístupné části je další Plečnikova stavba, Masarykův včelín. Zajímavý domeček, kde se našlo místo i pro zázemí pro včelaře. V hradních sklenících se pěstuje na 72 druhů rostlin, orchideje, anturie a gerbery. Květiny slouží pro přípravu slavnostní výzdoby při významných příležitostech. V místě dnešní zahrady se nacházelo raně středověké pohřebiště, proběhl tu archeologický výzkum, za Rudolfa II. tu byly císařské bažantnice. Pozemky později získali Černínové a Jan Humprecht Černín tu zbudoval zahrady a skleníky. Bylo tu postaveno i několik domů, dnešní vilu koupil pražský politik a lékař Josef Lumbe a přebudoval ji v klasicistním slohu. 1925 ji vykoupil stát, bydleli tu zaměstnanci Hradu 

Lumbeho vila 

Je trochu vidět z ulice i z vyhlídky, ale jinak je to přísně střežený prostor. Za prezidenta Havla byla poměrně zdevastovaná vila nákladně opravena a využívána pro ubytování státních návštěv, od 2005 tu bydlel prezident Václav Klaus a po něm Miloš Zeman. 

KANOVNICKÁ ULICE

č. 3 - dům pážat pánů z Martinic

Nárožní jednopatrový dům se sgrafitovou výzdobou vznikal postupně od 16. století. Na přestavbě  1666 se podílel významný architekt Carlo Lurago. Ve středověku zde stávaly tři domy, zmičené požárem 1541. Poté zde bratři ze Šternberka vystavěli dům, který později  získal Rudolf II. pro Dům pážat. Po přestavbě na konci 17. století byl používán pro bydlení sociálně slabších zaměstnanců Pražského hradu, v 19.st. sloužil jako hradčanská  opatrovna. Ve vnitrobloku je  zahrada zhruba trojúhelného půdorysu, ohraničená ze dvou stran ohradní zdí.

č. 4 -  Palác Hložkú ze Žampachu

Raně barokní jednopatrový trojkřídlý palác vznikl kolem 1690 na místě staršího renesančního domu, jehož konstrukce jsou v interiérech dodnes částečně dochovány, z baroka se dochovaly malované stropy. Palác se otvírá dvěma křídly na terasu a  monumentální schodiště ji spojuje s níže uloženou zahradou.

č. 7 - císařský špitál

Špitál sv. Antonína a sv. Alžběty byl v těchto místech založen již  1374. Současný areál s monumentální kaplí sv. Antonína uprostřed trojkřídlé dispozice vznikl podle návrhu architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Křídla objektu spolu s boční fasádou kostela vymezují dvůr,  uzavřený ohradní zdí s portálem a s postranním vchodem. Druhý dvůr je za západním křídlem. Při vstupu je u kostelní zdi studna, chráněná polygonální stavbičkou s osmibokou stříškou.

Vojenský kostel sv.J.Nepomuckého 

Vrcholně barokní stavba. Po zrušení konventu voršilek 1784 byl zakoupen vojenským erárem a sloužil jako vojenské skladiště, později fungoval jako modlitebna pro protestantské vojáky. 1902 byl vrácen původnímu účelu jako posádkový kostel hradčanské kadetní školy do 1950, poté zůstal nevyužit. Po rekonstrukci 1994 funguje jako vojenský kostel.

U kasáren 

LORETÁNSKÁ ZAHRADA

Dříve ryze užitková zahrada patřila dříve k Loretánskému  konventu. Od 1948 pustla, protože v její blízkosti v tzv.domečku STB vyslýchala nepohodlné osoby a nechtěla svědky svých krutých metod. Od 2012 tu sídlí dobrovolní hasiči, mohou využívat velkou požární nádrž zbudovanou už za 2.světové války. Konají se tu i hasičské příměstské tábory.

KAPLE SV.BARBORY

Výklenkové kaple byly velkou barokní módou. Nicméně zde se konaly popravy, stojí zato pozorně si prohlédnout drsné malby uvnitř, jeden odsouzenec nabodnutý na kůl se snaží ještě odplazit pryč... 

HRZÁNSKÝ PALÁC 

Palác, který klame tělem. Z Loretánské ulice vypadá jako jednopatrový, z  Úvozu má  pater pět. Ve dvoře bývaly konírny a stáje, ve sklepení se zachovalo něco ze středověkého opevnění Hradčan. Jméno palác nese po jednom z majitelů, šlechtickém rodu Hrzánů z Harasova. Rod vymřel v 19.st. Gotický dům zde stál už ve 14.st, patřil svatovítské kapitule. Od ní ho nakrátko koupil Petr Parléř. Po Bílé hoře patřil dům různým majitelům z řad šlechty a prošel stavebními úpravami. Ze strany Úvozu Kolovratové přikoupili pozemek, postavili pětipatrový dům a spojili s původním středním křídlem. Dále přikoupen vedlejší palác, ale ve finanční nouzi Kolovratové museli palác opět rozdělit a prodat. Noví majitelé, rod Hrzánů, tak přišli o původní společné schodiště. Museli dát vybodovat nové, točité schody. Ty byly velmi strmé. Co k tomu říká zápis z kroniky Hradčan? 

Nejeden host pána domu truňku dobrého poživší do schodiště tak se zamotal, že nevěděl, zda doleva či doprava jíti, ano i ve směru horním a dolním se mýlil. 

Palác dále připadl svatovítské kapitule, odtud znak na průčelí, kruh se uzavřel. Císařovna Marie Terezie si vymínila, že tu bude bydlet při návštěvách Prahy. Bydlel tu malíř Antonín Slavíček, TGM s rodinou a později Alice Masaryková..Dnes tu má pracovnu předseda vlády ČR 

Loretánská – schody na Úvoz 

Rozhledna - 1891. Myšlenku mít v Praze malou eiffelovku  uvedl v život Klub českých turistů. Stavba trvala 5 měsíců - důkaz postupující emancipace české společnosti po stránce kulturní i ekonomické. Nahoru vede 299 schodů. TV vysílač od 1953  Rekonstrukce 1999, od 2001 výtah pro 6 osob. 

Hradčany mají i různorodou přírodu bez pesticidů a spolek Hradčanské včely získal už 3 x první cenu za svůj med. Sídlo spolku je v domečku těsně pod vrcholem Petřína.