TROCHA METALU PO ITALSKU

aneb můj METALOVÝ DENÍČEK

Stránka určená především  vyznavačům metalové muziky. Fotografie od mizerné po obstojnou kvalitu pořízené všemi možnými způsoby jsou ze soukromého archivu, fotografie krásné, působivé a ve všech směrech profesionální jsou uvedeny s laskavým svolením pana Petra Hájka (rajče - zip42), kterému tímto moc a moc děkuji a těším se na další. 

KRAMPUS, KRAMPUS

1.díl

Jejich muziku jsem si poprvé poslechla v roce 2012 před Heidenfestem na Vltavské, kam mě táhli WINTERSUN (a taky FINTROLL, kteří tam nebyli, protože jsem si je spletla s TROLFEST)

Krampus, kteří  mají zatím (2014) natočená dvě CD, pro mě bylo zjevením. Skvělé melodie, Phillův growl, housličky, fujary, prostě bomba.  Moc jsem si od toho neslibovala, ale napsala jsem Krampusákům mail s nabídkou zajištění případné dopravy po Praze, tlumočení (já vím, že se domluví anglicky, ale taky vím, že dávají přednost italštině), kdyby měli čas a chuť, provedu je po Praze.

Za pár dní přišla moc milá odpověď a závěrem slib setkat se na Heidenfestu - s typickým pozdravem Fear of Krampus! Podepsán Filippo -Phill. Co dodat? Heidenfest 2012 byl teprve můj 3.metalový koncert po Nightwish v dubnu 2012 a na MORu. Krampus zahajovali a podle odezvy posluchačů měli úspěch. Já byla nadšená, protože tohle je přesně ten pagan, co se mi líbí.

Vystoupení bylo bohužel krátké, přece jen natěšení metalisté nedočkavě vyhlíželi známější bandy, třeba VARG nebo  WINTERSUN. Nepatřím rozhodně k těm, co se musí s kapelou setkat za každou cenu, ale tady mi to nedalo. Vzala jsem Phillův mail a vyrazila ke vchodu za pořadateli s dotazem, jestli se bude KRAMPUS podepisovat. Žádné autogramiády nebudou, odbyl mě maník. Ale já to mám slíbené mailem, kontruju. A máte ten mail tady? No jasně... Tak počkejte. 10 minut se nic neděje, čekám, že přinejlepším dostanu podepsaný kus papíru. Jenže pak slyším - tak tady ho máte. Pořadatel se vrací a vedle něj Filippo. Mám fakt radost - děkuji mu a chválím super muziku. Vypadá to, že má radost i on, podepisuje mi booklet i mail, podsouvám mu, že by Krampus třeba mohl na nějaký ten fesťák, ideálně na MOR...Nechci ho zdržovat, dáváme si pusu po italsku a ciao. Fear of KRAMPUS! Doma se chlubím svým twins, syn uznale prohlíží podpis a pak tomu dá korunu. Mami, až budou tak slavný jako Metallica, střelíš to na E-bay! 

2.díl

Takže ano, na "nějaký ten fesťák" opravdu Krampus dostal pozvání - na 1.ročník úžasného MADE OF METAL do Hodonína  v srpnu 2014. Dostali mě tam tedy především mí milovaní ENSIFERUM, ale na vystoupení Krampusu v 1.řadě a poté na autogramiádě jsem nemohla chybět. Na fotce se Filippo drží za hlavu, jak si matně vybavuje, že ta dáma  před ním byla už na Heidenfestu před dvěma roky...

 Nejen Filippo, všichni z kapely byli moc milí a příjemným bonusem pro mě pak bylo setkání s nimi v hotelu Krystal u snídaně následující den. Pomohla jsem jim najít lžičky, popřála vše dobré a budu se těšit na příští setkání.

VEXILLUM

Koncert Luca Turilli´s RHAPSODY v Matrixu v prosinci 2012 musel Lucu otrávit na maximum. Natěšené publikum, ale podmínky v klubu děs běs. Vizuální stránka vystoupení a nakonec ani zvuková tam prostě ve stísněných podmínkách nemohla vyznít...Luca Turilli by si byl zasloužil lepší sál. Jednou z předkapel byli do té doby mně  neznámí Vexillum. Dali se dohromady v roce 2004 v toskánské Pise. Mají na kontě následující dílka:

Tales - 2005

Neverending Quest - 2007

The Wandering Notes - 2011

The Bivouac - 2012

Zatím jsem od nich slyšela jen poslední dvě uvedené, ale moc se mi jejich muzika líbí. Tedy oni taky, hoši vlasatí italští. Po koncertu zaujali místo kousek od baru a  jali se občerstvovat pivem. Na dotaz v italštině, jak jim chutná, pookřáli a dali se se mnou do řeči. Ochotně se podepsali i vyfotili - bohužel kvalita víc než mizerná - snímek jsem pracovně nazvala "tma v tunelu".

Ale co, aspoň nemusím řešit autorská práva. Mimochodem, skupina se původně jmenovala Shadow Vexillum, od r.2007 si název zkrátila na Vexillum, což v latině znamená vlajka - taková čtvercová standarta, kterou používali vojáci v antickém Římě.

ELVENKING

Slyším je pokaždé, když mi zazvoní mobil. Co říct víc? Jejich písničky s nápaditými melodiemi a chytrými texty mám prostě ráda. Takže nebylo pochyb, že na Masters of Rock 2013 se zařadím do fronty na podpisy a pošveholím s hochy zvučnou italštinou. Tolik plány. Vše se však nevyvíjelo zcela k mé spokojenosti. Už ve vlaku cestou do Zlína se mi zdálo, že nějak divně vidím. S přibývajícími kilometry ubývalo zraku a v cíli jsem místo do Vizovic s kamarády zamířila do Baťovy nemocnice na oční. Bez kartičky pojištěnce, která zůstala v Praze a bez informace, kde jsou automaty na zaplacení obligátních 30 korun. Na příjmu nevěřím svým - ano - uším. Většina pavilonů  automaty má, ale zrovna oční ne, takže se poplatek zasílá esemeskou. Začal absurdistán. Snažím se zaostřit oko obalené hnisem na klávesnici dotykového telefonu, vzdávám to a předávám přístroj milé sestřičce. Té se při vší snaze pouze  podařilo dovolat neznámo kam - těším se na výpis z účtu. Štafetu převzal mladík s cizím tělískem v oku a též neuspěl. Zbýval postarší pacient s pěkně zarudlýma očima a slušnou nadváhou. Buřtíkovité prsty ho předem vylučovaly z akce. Nakonec jsem potřebný lístek zakoupila od otce zmíněného mladíka a sestra se z pánova telefonu jala posílat novou esemesku. Šlo o starší typ mobilu, na druhý pokus byla úspěšná.

Ve čtvrtek odpoledne jsem tedy s očními kapkami v kapse a rozostřeným zrakem schovaným za černými brýlemi tápavě bloudila vizovickým areálem a dávala si pozor zejména na toikách, kam jsem jaksi musela bez doprovodu. K tomu snaha ignorovat sílící bolest v krku.

V pátek v šest ráno se budím do divné tmy se slušně zalepeným druhým okem a hlasivkami v pytli. Následuje druhý výlet do  nemocnice, kterou prý mají ve Zlíně opravdu pěknou. Já ji jen tuším. ORL bohužel zavaleno armádou maminek s dětmi čekajícími na předoperační vyšetření (ach ty mandle). První hodinu jsem celkem klidná, Elvenking vystupuje ve Vizovicích přece až ve tři odpoledne! Třetí hodinu lehce panikařím a snažím se bavit představou, jak mi zmatená sestra tvrdí: "ale vy patříte na oční"! Já (growlem): "Tam jsem byla včera". Když po dvou a půl hodinách paní doktroka odešla na sál (naléhavý případ), po pantomimické dohodě se sestrou odbíhám na oční. S dokladem o zaplacení třetích 30 korun v kase na ORL, brnkačka.  Mladý pan doktor ze včerejška podrážděně vrčí: "vždyť jsem vám říkal, že se ten zánět může přenést i do druhého oka. Je to vysoce nakažlivé". Myslím na to, jak svým kamarádům diplomaticky sdělit, že kdo se utíral do mého ručníku...neměl to dělat. No nic. Po 40 minutách poklusem zpět na ORL. Konečně přicházím na řadu, dostávám antibiotika a raduji se, že sice jen sípám a skoro nic nevidím, ale poslouchat můžu. Sestra mě usazuje: "Ještě můžete dostat zánět středního ucha". Dost. Prchám na vlak, Elvenking na mě čekat nebudou. Ve frontě na podpisy po hmatu hrabu v tašce a střídám Emmské pastilky  se Strepsils. Spolustojícím musím připadat jako feťák, kterému dochází dávka. K tomu v krátkých intervalech odbíhám do šatny, abych si lokla vincentky. Jednoznačně vyhrávám soutěž o nejšílenější nápoj festivalu. A jsem na řadě. Italsky na hochy chrčím, že určitě dobře vědí, co je to ztráta hlasu. Smějou se a přikyvují. Jsou moc milí a pečlivě mi jeden po druhém podepisují tričko. Díky i za fotky a za vaši krásnou muziku. Grazie mille, ragazzi!

2.díl

KONCERT ELVENKING + RHAPSODY OF FIRE + GAMMA RAY - 20.3.2014 RETRO MUSIC HALL

foto petr zip42 hájek

3.díl

Jsme všichni o 6 let starší. METALFEST 2019

EXTREMA

Pro mě zatím skutečně extrémní muzika, protože thrash metal můžu poslouchat opravdu sporadicky. Pro nezasvěcené totální rachot a šílenství na podiu. O to větší je pak asi překvapení setkat se s protagonisty takového show mimo podium. Milí lidé... 27.11.2013 jsem nemohla chybět na koncertu mých milovaných DARK TRANQUILITY . Italští thrasheři EXTREMA hráli v době, kdy jsem ještě se skupinou Rusů popíjela x- tý svařák v Karlově ulici při prohlídce Prahy. Nu, občas není až tak k zahození ta moje práce. Extremu jsem tedy znala jen z poslechu. Samozřejmě mi to ale nedalo a zašla jsem na kus italské řeči s basákem Gabrym, osamoceně sedícím u stolku s merchem. Na podiu do toho zrovna řezali výborní Death Angel, tak to na dlouhou konverzačku nebylo, ale Gabry byl maximálně příjemný. Vyfotil se se mnou, i když můj doprovod mi nahlásil, že to je "strašně tmavý". Jak taky jinak. Fotka je stejně jen pro mě, na památku. JO, a jedna fotka s Gabrym je také na facebooku EXTREMA, z jeho iniciativy. Tak mám u něj dluh. Slibuju, zkusím si něco poslechnout. Třeba z posledního alba The seed of foolishness s luxusním obalem. Počítám, že kdyby mohly, určitě by po něm skočily Velké Popovice. Kozel s výmluvným gestem by byl jasný vzkaz konkurenci. 

MOTORFINGERS

měli ve Vizovicích 2014 dost těžkou pozici - hráli ve čtyři odpoledne na druhé stagi, bylo vedro a metalisti se shahovali do stínu, případně stanu  (rozuměj pivního). Zašla jsem je podpořit a po koncertu s nimi prohodit pár slov. Ne že bych jejich styl hudby aktivně vyhledávala, ale vystoupení se mi líbilo.

  

ANCIENT BARDS

Líbili se mi hned, aniž bych poznala z jejich angličtiny, že jde o Italy (bez urážky, to je co říct). Proto mě nadchla zpráva, že budou hrát na 1.ročníku MADE OF METAL v Hodoníně. Front female kapely moc nemusím, ale Sára zpívá překrásně! Při osobním setkání při autogramiádě byla milá a bezprostřední (jak je patrno z fotky). Přiznám, že mi nedělá moc dobře někde pózovat, z fotky mám sice radost, ale snažím se to mít co nejdřív za sebou. Proto jsem vzala zavděk třemi členy kapely, aby se dostalo taky na ostatní.

        

LUCA TURILLI ´S RHAPSODY

Opravdu velké jméno, představitelé tzv. hollywoodského metalu. Vystoupení v Praze v klubu Matrix Luca hodnotil jako pekelné, o to víc se těšil na větší prostor, kterého se mu opravdu dostalo a pro mnoho fans byli Rhapsody jedním z headlinerů festivalu v Hodoníně 2014. Pro mě určitě. Také proto jsem si vystačila s fotkou se samotným Lucou. Fronta fanoušků byla dlouhatánská a  fotku na stole obklopena celou kapelou fakt nepotřebuju. Tahle památka mi úplně stačí, důležitější jsou dojmy a zážitky...

a takhle fotí profesionál pan Hájek

    

RHAPSODY OF FIRE - fenomenální Fabio Lione

foto zip42

FLASHGOD APOCALYPSE

Zářný příklad kapely, která mě oslovila víc naživo, než z nahrávky. Co oslovila, nadchla! Energií, symfonickou složkou, poněkud zvláštní zpěvačkou skrývající se pod benátskou karnevalovou maskou. Přestože tihle chlapci z Perugie hrají  death metal, který zrovna nevyhledávám, patří k tomu hodně dobrému na italské metalové scéně. Hrají od roku 2007, u nás už párkrát byli. Já měla tu čest poznat je na koncertě INSOMNIUM v Rock café 17. listopadu 2014 a rozhodně nelituji. 

2.díl

MOM, Hodonín. Festival zaměřený na melodický metal. Kdo by tam čekal FA? Přesto byli v programu. Naštěstí večer a jako jedni z headlinerů. Odpoledne na autogramiádě veselí, uvolnění, trpěliví  a ochotni vyhovět dlouhé řadě fans ve  velkém horku u stolku obaleném plastovými plachtami. 

A večerní koncert? Pro mě nejluxusnější zážitek celého festivalu. Melodického metalu...

EMBRYO

Ale jo, nebylo to špatné. Spíš bych řekla hodně dobré ve své kategotii, když chlapci začínali hned ráno v 10.15 poslední den mimořádně povedeného plzeňského Metalfestu 2015. Italové do toho prostě dávají vše, temperament nezapřou. Na můj vkus mají sice moc krátké vlasy, případně žádné, ale být 2.v řadě na autogramiádě, to se mi asi hned tak nepovede.

GRAVEWORM

Konečně, třikrát jsem o ně přišla. Takže v červnu 2015 vzhůru do Červeného Kostelce na 7.ročník festivalu Czech Death Fest. Před pár lety bych se tak akorát ušklíbla. To bylo v dobách, co mi doma hrála Sonata arctica, Gamma Ray, Stratovarius... ne že bych je zavrhla, ale v současné době se nořím do kategorií symphonic a atmosferic black metal. Takže ano, Graveworm. V půl deváté večer se natěšeně opírám o plůtek v první brázdě. "Firemní" triko sice zůstalo skryto pod mikinou EToS, je bohužel po dešti a chladno, ale nevadí. Hoši nastupují dokonce o něco dříve a hned to do nás začnou sypat. Paráda. Sice marně čekám na luxusní balady, ale to mi bylo celkem jasné. Festival se chýlí ke konci a třetí den je hladinka některých jedinců už mimo měřitelné hodnoty, moc by pomalé symfonické pasáže, za které Graveworm tak miluji, neocenili. Frontman je komunikativní, jednu chvíli položí jásajícímu osazenstvu "personal question" - who were the guys danced in the lake naked? Tím "lake" je míněn rybník Brodský, vděčné to místo vodních hrátek rozverných metalistů. Uprostřed je dřevěná plošina, kde se dá vyvádět leccos. Třeba si sundat plavky a  vesele si zatrsat  s kumpánem. Borci se radostně přiznali, frontman se zazubil "you are crazy" a jelo se dál. Jediné, co jsem nezvládla, bylo čekat do 23.20 na autogramiádu. Tak snad příště.

FIRENZE ROCKS 2018

Nebyla to italská , byla to "emerická"  metalová kapela, co mě přiměla vydat se na první zahraniční festival. Konal se ve Florencii, takže do metalu po italsku tento příspěvek vlastně patří. AVENGED SEVENFOLD jsem prostě musela vidět na vlaastní oči a slyšet na vlastní uši.Obavy, jak zvládnu festival s průměrnou návštěvností 50 000 diváků, se ukázaly zbytečné. Příjemně překvapilo všechno, od minimální fronty na vyzvednutí lístků ráno kolem desáté přes rozlehlý areál, kde se dalo sedět na dece až k neuvěřitelně čistým toikám s tekoucí vodou a zrcátkem pro holky. Incredibile.

Na své miláčky jsem stála za zábradlím ve druhé brázdě a fakt si to užila. Palec nahoru organizátorům a třeba zase někdy cia o a Firenze....