TRENTINO - ALTO ADIGE - SUD TIROL 

svérázný kraj - vzájemné ovlivňování německého a italského živlu, hrady, jablka, koňské plemeno Hafling, ledový muž  Ötzi 

dějiny kraje

Od pradávna přechodné území, pro Ŕímany brána na S, pro římské krále brána na J. Tyrolskem procházeli obchodníci, poutníci, šlechtici se svými družinami, vojáci i dobrodruzi. Platili místním pánům mýtné i clo.

1271 - 1.zmínka o Tyrolsku

1330 - zájem o dědičku Markétu Maultasch mají Wittelsbachové, Habsburkové, Lucemburkové. Ti vítězí, ale mladší Jan Jindřich je Markétou zapuzen. Území pak patří přes 500 let Habsburkům. 

1919 - smlouva v Saint Germaine, území připojeno k Itálii

1922 - těžká doba, nástup fašismu, zákaz všeho německého včetně jazyka, 75 000 německy mluvících Tyrolanů odchází, další exodus přerušila 2.sv.válka.

1972 - 2.statut autonomie, příklad soužití menšin

JAZYK LADINO

Ladinsky mluví 18 000 obyvatel v údolí Groden / Val Gardena a Gadertal. Příchod Římanů, lidová latina vytlačila místní rétštinu. Příchod Germánů, místní se stáhli do horských údolí, jazyk přežil.

1951 - uznán jako samostatná jazyková skupina, jedna z nejmenších na světě.

BOLZANO

obyv 105 000 kraj – Trentino Alto Adige / Sud Tirol – obyvatelé hovoří 73 % italsky, 26 % německy a 0,7 % ladinsky.  - 2 provincie – Bolzano + Trento, poloha – mezi údolími Isarco +   Adige, řeky Isarco + Talvera / Talfer 

dějiny - řř -vedle silniční stanice Pons Drusi doloženo sídliště,  v okolí dnešního dómu, kde byl nalezen raně křesťanský kostel. Vojenská stanice asi u mostu přes řeku Isarco. V období stěhování národů sídla v údolí opuštěna a přemístěna na vyvýšená místa.  Spol dějiny s Trentem – od 13 st význ obchodní středisko na trase S-J,4 x ročně kupecké trhy.  1381 - Bolzano od vévody Leopolda III.získalo  městský znak. 1635 založen obchodní soud. Pak město patří pod Kraňsko Habsburkům – do 1918 - znak: tyrolský orel s vavřínovým věncem. 1948 vyhlášena autonomie

charakteristika -  význ zem, prům, obch  centrum + CR, hl m kraje Alto Adige – italsko-německý ráz - odraz upravenosti města, v architektuře (arkýře – erker)  gastronomii – štrůdl i tiramisů, špekové knedlíky + špagety,  pláště loden + šaty Armani ,  TV, rozhlas + noviny – bilingvní – bezproblémové soužití N + It. Obchodní a průmyslové centrum oblasti, hutnický prům –ocel, hliník, autosoučástky.

tradice -  festa dei fiori – 30.4. – 1.5, ochutnávky tradičních specialit – jaro,  mezinárodní klavírní soutěž – září, „země živitelka“ – konec září, vánoční trhy, od 1990, festa dello Speck - v půlce května, to špek má za sebou 6 měsíců zrání, festa della zucca

gastronomie - typicky tyrolská – knodel – špekové knedlíky, fritatensuppe – polévka s vajíčkem, hovězí guláš, vařené maso s bramborem + zelím = hausplatte, jelita + klobásy, štrůdl, zelten - vánoční pečivo s fíky, rozinkami, mandlemi + dorty vídeňského typu s krémem, bretzel, domácí chleba s sýrovým fondue a špekem . Místní vína - Lagrein a Santa Maddalena,    

čtvrti za řekou Talvera - ukázka racionalistické architektury, architekt Marcello Piacentini. 1928 - postaven Památník vítězství, na oslavu italianizace oblasti a ponížení poraženého Rakouska

Tyto čtvrti byly postaveny pro úředníky v administrativě a dělníky v nových průmyslových podnicích na periferii Bolzana. 

historické centrum

dobře zachovalé – kolem via dei portici, Typická architektura: prampouchy (rozpěrné oblouky) + arkýře (výstupky na krakorcích-nosnících nebo na trámech stropu nad přízemím) .Fasády zdobeé výpravnými freskami.    

dóm S.M.Assunta

1964 - diecéze Bolzano-Bressanone, pův. bolzanský děkanát patřil do trentinské diecéze, románsko-gotická stavba, obložení červený a Žlutý mramor – zvonice na čtvercovém románském základě, 1517. Krásný gotiký portál - porticina del vino, 2 ze soch představují vinaře v typickém oděvu  - také zvaný vchod pro nevěsty, porticina delle spose. Freska – 15.st, poutník ze Santiaga (má na krku lasturu) zasažen zvonem         interiér –  množství dřevěných oltářů + fresky 14. – 16.st, hlavní oltář barokní

býv. dominikánský kostel + klášter -  Řád zde od 1272, konvent zrušen za Josefa II 1785.obraz Guercina, fresky 13.st, GIottova škola – kaple san Giovanni. podobné v Cappella degli Scrovegni. Legenda o sv.Starostě, něm. Kümmernis. Lidová verze, spojeno s Volto santo v Lucce, u nás v Loretě. Řád zde od 1272, konvent zrušen za Josefa II 1785. Rajský dvůr – freska 'Annunciazione a Maria, na klíně ochočený jednorožec, symbolické zdůraznění mystického početí a narození syna z Panny. Maestro di san Corbiniano (dílna Friedricha Pachera) Ukřižování, Obětování Izáka, král Śalamoun a další fresky. Kapitulní síň – model kláštera. Dochovaná kaple sv.Kateřiny -  dnes svatby, sv.Kateřina pro dominikány významná světice.

via Mostra - zde vystavováno zboží větších rozměrů, co se nevešlo do Palazzo mercantile. V 18.st domy bohatých rodin přestavěny podle nové barokní módy. Po 1.sv.válce domy postupně prodány městu nebo soukromým institucím, jako palác Pock - Kaiserkrone. Dal ho postavit 1759 bohatý obchodník Franz Anton Pock, měl zde i divadlo pro 200 diváků. Na fasádě znak rodiny- kozel ve skoku a pamětní desky, připomínající pobyt vzácných hostů: Josef II, papež Pius VI, císař František I, Franz Josef I. 1928 palác koupila Riunione Adriatica di Sigurtà (RAS).

palazzo mercantile – 18.st, barokní – č.39 via dei portici

piazza Walter - Salotto buono, od 1808 na pokyn knížete Maxmiliána Bavorského upraveno do dnešní podoby. Socha německého básníka Waltera von den Wogelweide 1170 – 1230, minesenger, trubadůr, za fašismu na jiném místě, 1985 opět sem. Sochy i jinde, u nás v Duchcově

via Argentieri

- název od domu Silberhaus, víc se neví. Nebydleli zde stříbrníci. Dům s nárožní věžičkou, casa Troilo, pozdně středověký půdorys, v 16.st. rozšířen. Průchod do Lauben. Ulice je na místě, kde v 11.st. byly jižní hradby města. Na průčelí fresky.

piazza del Grano

nejstarší část města, obilný trh, 1634 - Casa della pesa s freskami, do 1780 zde byla obecní váha. Pův.románský půdorys.  

Via bottai - dostatečně široká, průjezd vozů se zbožím. Mnoho hostinců, kupci zde jedli a odpočívali před obchodním jednáním v Lauben. historický hotel Luna Mondschein, mnoho vývěsních štítů z tepaného železa, historické domy s freskami a arkýři 

via Streiter - Josef Streiter – starosta města v pol.19.st. Č.25 – stará radnice, dnes Archiv  - průchod ANTON MUSS  

do VIa dei portici -  Lauben

1180 – založeno město Bolzano, hlavní ulice Lauben – Z-V, chráněna před větrem ze S. Délka 300 m. Kupecké domy – typické úzké fasády 4 m, stavělo se do hloubky 50 m za fasádou, vnitřní otevřené dvory, v suterénu sklad, v přízemí  obchod, v  patře byt. Patro pův.dřevěné- časté požáry, později zděné. Domy těsně vedle sebe, meziprostor  30 cm, statická funkce románských zdí. Většina domů měla svou studnu 

 Č.17 – farmacia Madonna 

 č.50 – Seibstock - lahůdky 

Č.51 - za Palazzo Mercantile v průchodu Casa Troilo (1603 ) s nárožní věžičkou (portál se znaky) a vnitřním průchodem spolujícím Via dei Portici s dómem. Úzká protipožární ulička – dochovaná část románské zdi. Krátké shcody na konci vedou do via Argentieri. 

 Č.60 – Rizzoli – tyroláčky a filcové pantofle 

Piazza delle Erbe - Přes týden trhy – ovoce, zelenina, Neptunova fontána, na místě býval pranýř  

Museo archeologico - Ötzi 

ledovcový muž, homo sapiens sapiens, nejstarší mumie světa, stáří určeno radiokarbonovou metodou, 5 000 let, zemřel  v cca 46 letech, na neolit úctyhodný věk. Doba měděná, závěr doby kamenné. Výška 160 cm, váha 50 kg (dnes 13 kg). Klinický obraz - opotřebení kloubů a zubů, střevní a kožní paraziti (blechy), zahojená zlomenina žeber. Zraněn šípem, prošel lopatkou, nezasáhl životně důležité orgány, ale způsobil masivní krvácení a pravděpodobně znehybnění pravé paže.Hluboká řezná rána na paži. 60 vpichů podél páteře, tetování není rituální, ale léčivé - akupunktura, mělo ulevit od chronické bolesti. Podle nalezeného pylu Otzi zemřel počátkem léta. Poslední strava: špaldový chléb nebo kaše, maso z jelena nebo kamzíka, zelenina, cereálie. Skvělé outdoorové vybavení - boty z jelení kůže vycpané senem proti chladu, č.38. spodky, kabát s kožešinou, čepice z medvědí kožešiny. Vyspělá technika šití a vázání, úzce specializovanná činnost. Zbraně: nehotový luk 182 cm, stačil na zasažení jelena ve vzdálenosti 30 m, nůž z pazourku, toulec a šípy, pouzdro z březové kůry. Nejcennější měděná sekera - jediná takto dochovaná neolitická sekera na světě. 

19.9.1991  manželé Simonovi z Norimberk na horské tůře při sestupu z hory Similaun objevili tělo. Trvalo 4 dny, než se ho podařilo vyprostit, odvezeno do Insbrucku, zde výzkum, po 6 letech vystaven v Bolzanu. Sterilní prostředí, mínus 6 stupňů, 98 % vlhkosti. Autonomní systém chlazení a dekontaminace, vzduchové filtry.Tělo roseno sterilní vodou, na povrchu se tvoří tenká vrstva ledu. Jméno podle místa nálezu v Otztalerských Alpách, poblíž italsko-rakouské hranice3210 m.n.m. v úzké průrvě. Led tělo výborně zakonzervoval. 

okolí - na okraji města u řeky sportoviště

11 hradů         CASTEL MARECCIO- jediný v rovině, dnes kongress centrum

Lanovka 1909, převýšení 840 m

Díky předvídavosti místního majitele restaurace Josefa Staffera získalo město první lanovku na světě, z roviny na kopec, kde měl Staffer restauraci. Délka jízdy 7 minut. Od horní stanice vychází stezky, č.5 vede od Bodamského jezera v Německu do Benátek. Původní kabina byla otevřená, courala dno po zemi, i tak pokrok.

Lanovka do Ritten-Renon

Messnerovy hrady

Reinhold Messner (*17.9.1944), horolezec, cestovatel, spisovatel. 1.horolezec, který zdolal všech 14 osmitisícovek, jako první zdolal Mount Everest bez použití kyslíkového přístroje a jako první provedl na Mount Everest kompletní sólový výstup bez lan. Pěší výpravy – prošel napříč Antarktidou, Grónskem, pouštěmi Taklamakan a Gobi. Neúspěšně se pokoušel přejít Arktidu  ze Sibiře do Kanady. Autor mnoha desítek knih, asi 30 přeloženo do češtiny. 1999 -2004 byl poslancem Evropského parlamentu za italské zelené. 2003 začal pracovat na svém projektu „Messner Mountain Museum“.  5 muzeí zaměřených na hory.

MMM Firmian - vztah člověka a hor, hrad Sigmundskron nad Bolzanem, 800 m průměr, jeden  z největších hradů v kraji

MMM Ortles -věnováno ledu, Suldes

MMM Dolomites -  skály a vertikální svět,

MMM Juval na Messnerově hradě  - mýty a religiózní dimenze hor

MMM Ripa  -horské národy, hrad Bruneck

VLAKOVÉ NÁDRAŽÍ  V BOLZANU

ATMOSFÉRA VÁNOČNÍCH TRHŮ

 TRENTO

 

capoluogo – Trentino Alto Adige – nejseverněi položený kraj – na řece Adige – střed města + další obvody na svazích Alp 

obyv: 118 000 

sídlo biskupství + university – 15 000 studentů 

patron města: san Vigilio  

dějinný vývoj 

první osídlení – Keltové, obchodní trasa Brennero – Verona 

Římané – název Tridentum podle tří stříbronosných hor. Doss Trento, Sant'Agata a San Rocco. Kde byli Římané, byl amfiteátr, dochovalo se základové zdivo. Od středověku živé kontakty na poli politiky a náboženství s českými zeměmi.

1545 -63 -Tridentský koncil  

město nejvýznamnějším centrem katolické Evropy – stavební rozmach – paláce a měšťanské domy v renesančním slohu. Fresky na fasádách, inspirace z Benátska (Verona)Ustanovil náboženská dogmata a předpisy protireformace. Svolal ho papež Pavel II (zadal Michelangelovi fresku Posledního soudu). V prvním jednacím období 50–70 prelátů, v poslední fázi 150–200. Koncil reagoval na vznik protestantství a položil základ katolické reformaci. Koncil schválil 16 dogmatických dekretů, které se týkají důležitých otázek víry  

476  - nájezdy Ostrogótů, Lombardů a Franků a Byzantinců. Panství se stabilizovalo 1004 – zklidnění poměr. město dostalo hradby a stává se sídlem biskupů 

1200  - důležité centrem těžby stříbra, kníže biskup Federico Wanga vydal první horní kodex Alpského regionu. U nás za Václava II. v Kutné Hoře 1300 

1407 tridentská šlechta a měšťané  - bouří se proti biskupovi Jiřímu z Lichtenštejna, má úzké vazby na české země. Ty navázány už za Lucemburků 

1338 se Jan Lucemburský a jeho syn Karel zasloužili svým vlivem o prosazení volby kancléře  Mikuláše Brněnského tridentským biskupem. Jan věnoval městu jako znak svatováclavskou orlici. 

1796 - 1815 – Napoleon město připojil k Italskému království pod vládou svého bratra Josefa Bonaparta. 

1815 Trident připadl Rakousku. 

1859 stavba brennerské železnice pod nejvýše položeným průsmykem v Alpách. Městská výstavba - správní budovy, nádraží, sadová úprava parků, hotely. 

1870 – Rakušané Trento opevňují, tato jižní hranice jejich území nechráněná, po ztrátě Lombardie a Benátska. Za první světové války pevnost Trident s opevňovacím systémem fortifikací, střílen, podzemních chodeb a skladů využita naposledy. 

1918 - celý region, na základě Dohod ze Saint Germian připadl italskému království. 

1945 – tuhé boje na konci války, poslední bombardování 2.5.  

2002 – partner Trenta – městská část Praha 1 

PROHLÍDKA TRENTA 

funivia di Sardagna 

muzejní komplex Muse 

památník Cesare Battisti

1875 -1916- rakouský politik italské národnosti z Tyrolska, , poslanec Říšské rady, byl rezervním důstojníkem rakousko-uherské armády. Od 1914 poslanec Tyrolského zemského sněmu. Počátkem války uprchl do Itálie a dobrovolně vstoupil do italské armády, získal několik ocenění a byl povýšen na poručíka. 1916 zajat Rakušany a popraven v rodném Trentu za velezradu. 

piazza Dante 

torre Vanga – 1210. Strážní věž, kontrola přístupu do města, později vězení, z té doby čtvercová okna. Centrála CR ji dnes využívá jako galerii. 

chiesa santa Maria Maggiore – 1520 – basilica minore.  Krásný renesanční portál, Zvěstování.  Jednolodní stavba. Zasedala tu přípravná komise koncilu. Nejdřív 50–70 prelátů, později 150–200. Koncil  schválil 16 dogmatických dekretů, které se věnují mnoha aspektům křesťanské víry. 

via Rodolfo Belenzani – renesanční paláce s freskovou výzdobou, 15 – 16.st. 

palazzo Thun – radnice. Ve dvoře další Neptun, původně na náměstí. 

palazzo Geremia – naproti radnici, sály paláce slouží slavnostním zasedáním městské rady. Freska Maxmilián I.Habsburský. Kolo štěstí. V horním patře iluzivní architektura a slavnostní koberce, ty se skutečně vyvěšovaly během slavností.

palazzo Pretorio 

románský palác z 12. století, Torre civica ze 13. století, původně hlavní rezidence tridentského biskupa, nyní sbírka barokního chrámového malířství a sochařství 

Neptunova fontána – tridente…socha je renesanční 

katedrála sv. Vigilia 

basilica minor. Románsko-gotická stavba,12 -13.st + zvonice 16.st. Vliv lombardské architektury. Zasvěcena 3.biskupu Trenta Vigiliovi (4.st.) Původně tu stála raně křesťanská bazilika 1212 zahájena současná stavba . Růžice = kolo štěstěny (postava v centru) Oblíbené ikonografické téma.  1682 barokní kaple Ukřižování 

casa Rella + Cazuffi– naproti dómu, barevná fresková   výzdoba. Postavy z klasické řecké mytologie. Obr Géryonés, jeho stáda dobytka měl ukrást Héraklés, také je ukradl a a odvedl do Mykén. Vůz tažený jeleny s Dianou, Nemesis, Damoklův meč - syrakuský vojevůdce Dionýsos I.  žil v přepychu, ale i věčném strachu ze vzpoury. Když mu jeho dvořan Damokles říkal, že jistě nikdo není šťastnější než sám vládce, odvětil mu Dionýsos: „Chceš ochutnat mé štěstí?“ Obklopen skvosty a lahůdkami potom Damoklés užíval štěstí. Uprostřed hostiny a blaženosti dal vládce spustit od stropu ostrý meč, mířící na hlavu Damokla… 

Žebřík ctnosti – mladíkovi ve výstupu brání chudoba, svody a smrt 

Zkušenost – žena s dvěma putti – pravda a lež 

Nemesis – na kole štěstí obdarovává lidi štěstím nebo neštěstím, podle jejich zásluh 

piazza di fiera – dochované středověké opevnění 

 

ROVERETO 

Poblž rodové sídlo Lichtejnštejnů – hrad Castelcorno. Z rodu pocházel Karel z Lichtenštejna Castelcorno – olomoucký biskup 

MONTE BONDONE

Kořeny české gastronomie v klasické kuchyni Trentina

Trentino bylo do 1918 součástí Rakouska-Uherska, dějiny tohoto kraje se několikrát protly s dějinami českých zemí. Stopy po těchto setkáních jsou patrné dodnes. Zřejmým důkazem je orlice svatého Václava, kterou má Trentino-Alto Adige ve znaku. Když se r. 1337 stal tridentským biskupem brněnský kanovník Mikuláš, požádal krále Jana Lucemburského o svolení ozdobit svatováclavskou orlicí znak tehdejšího tridentského biskupského knížectví. Král Jan , zde známý jako Jan Český, 1339 této žádosti vyhověl, a orlice je ve znaku dodnes.

Jedním z méně známých jezer v Dolomitech je Lago di Ledro. V jeho okolí se vám  může snadno přihodit, že si objednáte místní specialitu a dostanete plněné ovocné knedlíky, povidlový koláč nebo třeba králíka s omáčkou jako od babičky. To už je příběh 20.století. 23. 5. 1915 vstoupila Itálie do války proti Rakousku-Uhersku. Tehdejší Tridentsko bylo hraniční oblastí, která se takto stala místem předpokládané válečné fronty. Již tak dost zoufalou situaci tamního obyvatelstva ještě zhoršovala skutečnost, že rakousko-uherská vláda prakticky všechny dospělé muže již dříve mobilizovala a v okamžiku, kdy se otevírala italská fronta, byli zdejší muži na frontě srbské a ruské. V oblasti bylo na 75 000 žen, dětí a starých lidí bez jakékoli ochrany. Vláda tehdy přikročila k evakuaci civilního obyvatelstva.  Z obcí Valle di Ledro bylo evakuováno 4 700 obyvatel, z toho více než 3 000 do Čech, do obcí v okolí Stříbra, na Příbramsku, Kladensku a Turnovsku. Stát sice zorganizoval evakuaci, ale nezřizoval nic takového jako uprchlické tábory či podobná zařízení. Italské rodiny byly jednoduše umístěny do českých rodin s tím, že je to na dva, možná na tři týdny. Když se tyto rodiny po třech letech loučily, bylo to pro ně mnohem těžší, než když se seznamovaly Muselo to být opravdu zvláštní, ti lidé se poznali jako příslušníci jednoho státu, kteří si nerozuměli ani slovo a rozcházeli se jako občané dvou států, kteří se mnohdy cítili jako jedna rodina. Společný rodinný život a válečná nouze vytvořilo nejen osobní přátelství, ale celkově vřelé vztahy, které v kolektivní paměti přetrvaly ještě dlouho po válce. Dnes je tato událost, která dramaticky změnila životy tisíců lidí, prakticky neznámá. Lze ji „vystopovat“ právě od jídelního stolu. Po 90 letech se v srpnu 2008 Svaz obcí Valle di Ledro rozhodl oživit dávné vztahy. Na pozvání prezidenta Svazu přijeli do Valle di Ledro starostové a další zástupci obcí, kde byli vysídlenci umístěni (Buštěhrad, Chaňava, Doksy, Milín, Nový Knín, Příbram, Ptice a Všeň). Začala se tak psát nová kapitola starého příběhu.