PRAŽSKÝ KALEIDOSKOP

                            

Tato kapitola obsahuje tématicky zaměřené povídání o Praze a také všehochuť fotografií, kterými si účastníci mých vycházek mohou připomenout často velmi nenápadná místa a zákoutí, kterými jsme prošli. Co dodat? Tato ryze soukromá stránka průvodkyně po Praze vznikla čistě pro radost... Takže začínáme: 

někde na hranici Nového a Starého Města...když je otec františkán v dobrém rozmaru

vzpomínáte? Další lavičku PANA prezidenta mají třeba v Mnichově nebo v Novém Boru. Tahle je ...vedle japonské ambasády.

kdo ví, odkud se dívá tato holčička, v zimě v létě v košilce?

Když Brno, tak Praha taky -  kolik že je to hodin? Pozor, hodiny se NESMÍ fotit, musíte počkat, až si bodyguard odskočí

2020 - po hodinách zbylo prázdné místo....

zdánlivě lehká otázka:  kde najdete tuhle Libuši v  mozaice provedenou?

a tuhle kamennou?

teď něco těžšího...

tak s nápovědou?

kousek venkovské atmosféry v centru Prahy

režisér Giuseppe Tornatore ve svém filmu Nejvyšší nabídka využil i tohoto kamenného strážce času

sgrafitovou výzdobou se pyšní mnohé pražské domy. Víte, o které se jedná? 

400 let poté - secesní  mozaika naproti věhlasné cukrárny

zůstáváme na Starém Městě, Pražané tu určitě mnohokrát procházeli

turisty fascinují pražské pasáže, víte, kde je tahle?

plakát v pozadí pro ty, kteří tápou. Vinotéku v domě nalevo mohu vřele doporučit

zelený dům z předchozího snímku v detailu

za rohem, kousek od nejmenšího domu, mívali do léta 2020 krásné domovní znamení...

 

 tenhle bronzový tulák z nádvoří Martinického paláce má v Praze minimálně dva sourozence. Víte kde?

tudy mnoho turistů nechodí, přitom kousek odtud je Karlovo náměstí

NOMEN OMEN - název ulice vcelku vystihuje charakter místa

psychedelické houbičky...

a za rohem tenhle vnitroblok skrývající hostel a kavárnu

nápověda: někde v zákoutích Malé Strany

věž s altánkem patří ke skutečným pražským kuriozitám, pracoval v ní jeden z hlavních rudolfinských alchymistů   

vracíme se na Nové Město

a s nápovědou

babky, symbolizující vývoj lékařství, shlížejí z jednoho z nejhezčích domů v centru. Takže méně zírat za chůze do mobilu...

přímo v centru zdobí interiér jednoho z kostelů tento překrásný lustr z harrachovských skláren

 byl tu první nájemní dům v Praze a dříve zájezdní hostinec - sovička hlavou dolů znamenala, že je plně obsazen

v centru jsou hotely s pasážemi, které lze bez problémů projít, a kochat se i street atrem

 u mnoha domovních znamení bohužel nevíme, jaký příběh se za nimi skrývá...

KALEIDOSKOP PRAŽSKÝCH ZAJÍMAVOSTÍ  
PRAHA ADMINISTRATIVNÍ 

Dělení Prahy je komplikované a odlišné od zbytku České republiky. Historické názvy čtvrtí často neodpovídají dnešnímu administrativnímu dělení. Při chůzi do jiné části města jste ještě před sto lety museli zaplatit mýto na mostě, o pár let dříve občany stále omezovaly i hradby mezi ulicemi. Prahu tvoří 57 městských částí, které jsou rozdělené do 112 katastrálních území. 

Praha je rozdělena na 57 samosprávných městských částí se zvoleným zastupitelstvem. Dvacet dva z nich má číslo a zajišťuje další státní správu pro území svého správního obvodu. Slangově se používá označení „velké městské části“ a obracíte se na ně obvykle tehdy, pokud potřebujete nové průkazy nebo stavební povolení. 

Od vzniku Královského hlavního města Prahy  1784, kdy čtyři pražská města (Staré Město, Nové Město, Malou Stranu a Hradčany) spojila jedna reprezentace sídlící ve Staroměstské radnici, byl vývoj překotný a městské části přibývaly a měnily se. Některé fragmenty z různých historických etap přežily dodnes, což systému na jednoduchosti nepřidalo. Obvody užívané za první republiky byly označené římskými číslicemi. Dodnes je můžeme najít na cedulích se jménem ulice jako Na Kampě. Kampa patřila s Malou Stranou do Prahy III., dnes se však Praha 3 nachází úplně jinde. 

Komunistický režim historickou praxi záměrně ignoroval a 1949 zavedl zcela nové členění, znovu upravené  1960 na 10 obvodů. Na správu města už nemá příliš vliv, mnoho občanů ho má ale stále zafixováno jako to nejdůležitější. Označení městského obvodu najdete zakleté v druhém čísle PSČ a jsou podle nich rozděleny soudy. Městské obvody jsou číslovány tak, aby postupně obtáčely centrum města ve směru hodinových ručiček. Podobně je členěna například Paříž. Policie používá od 2004 dělení na 4 policejní obvody se svými ředitelstvími. Obvody pro volby do senátu jsou pravidelně upravovány, aby všechny měly podobný počet obyvatel. Složitost celého systému a rozdrobení Prahy na mnoho městských částí je pravidelně podrobováno kritice. Hlavní města okolních států mají při větší velikosti méně samospráv. Vídeň je rozdělena do 23 městských částí, Berlín má po sloučení těch, co byly roztrhnuty Berlínskou zdí, dokonce pouze 12 obvodů. Mimochodem, první spojení čtyř měst zanechalo tři dále nepoužívané radnice. 

Historickou paměť a vývoj nejvíce zachycují katastrální území, používaná hlavně pro evidenci domů a pozemků. Jejich pojmenování je většinou shodné s názvy čtvrtí, které běžně používáme. Uspořádání katastru se vyvíjí od doby vlády Josefa II., kdy se ale ještě nevytvářely podrobné mapy. V Praze je katastrálních území 112, například Vinohrady jsou však dnes rozděleny mezi pět městských částí (1, 2, 3, 4 a 10). 

Někdy je součástí městské části jen zlomek katastrálního území. Praha 1, kterou máme spojenou se starým centrem města, spravuje kousek území Vinohrad s Hlavním nádražím. Rozkládá se i na malé části katastru Holešovic, na třech hektarech u Čechova mostu se nachází Občanská plovárna i kruhová kaple sv. Máří Magdaleny. Praha 3 zase zasahuje do drobného kusu Strašnic za Nákladovým nádražím.  

PRAŽSKÉ BUFETY 

Fast foody nejsou žádnou novinkou, na pražských trzích se dalo najíst "za dva na dlaň". 50.léta - pojízdné bufety, jezdily i na Staroměstské náměstí. Myslíkova, dnes obchod Rossignol, dříve Uzenářství s bufetem. Malá Strana, ulice U hradeb, mléčný bar. Karlovo náměstí - bufet Černý pivovar. Vodičkova - legendární malý noční bar s omezeným sortimentem - dršková, guláš, pivo. Petrské náměstí - Teplá jídla U Vašků. Otakarova - U Hrabánků. Dnes existují retra - Pankrác - retro jídelna, bufet ve Střešovicích - řeznický krámek a jídelna. Podobně jako moderní koncept Naše maso. Lahůdky Zlatý kříž - chlebíčky- Vodičkova - Libeřské lahůdky. Havelský trh - Havelská koruna. Těšnov - Lidová jídelna  

PRAŽSKÉ BIOGRAFY 

1895 shlédli Pražané oživlé fotografie Edisonova kinetoskopu na Národopisné výstavě. O rok později představili své kratičké filmy v Praze v hotelu U saského dvora bratři Lumiérové

1898 položil základy české filmové tvorby svými vlastnoručně natočenými filmy Jan Kříženecký

První biografy (kinematografy) byly pojízdné, první stálý biograf si 1907 otevřel v domě U modré štiky Dismas Ślambor alias Viktor Ponrepo. Slavná Lucerna zahájila 1909

1910 asi 15 biografů1920 asi 40. Po 2.svět.válce asi 111 kin. Za války při náletech zničeny biografy Elektra na náměstí Míru a Elektra na Slovanech. Soustředěny hlavně na Václavském náměstí a na Vinohradech. Vinohradská třída měla snahu pokračovat jako bulvár Václavského náměstí. Hned na začátku směrem na Vinohrady kino Rádio a Maceška (Maceškův palác) , později Květen (Radiopalác) a Illusion. Ten se specializoval na staré a starší filmy, české i zahraniční. Na náměstí Míru kino Valdek, později Varšava. 1928 architekt Krofta - kino Flora. Honosná výzdoba. Dnes palác patří VZP. V 90.letech soumrak malých kin, konkurence multiplexů a videí, některá ale znovu ožívají. 2016 znovu otevřeno kino Pilotů.  

1910 první česká filmová společnost Kinofa, 1912 Asum, 1913 Illusion. Tyto společnosti už vyráběly hrané české filmy

PRAŽSKÉ CUKRÁRNY 

Perník - spojen s Turnovem, tradice od 1335. Pečení tradičního sladkého pečiva je městskou záležitostí od pol.19.st, odtud pak na venkov. Slavná pražská cukrárna Kopf a Jager nejdřív sídlila v Celetné, pak se přesunula na Václavské náměstí. V patře zřízen salon ve stylu Ludvíka XV., jedna z nejnoblesnějších cukráren. Uzavřena 1916

Myšák, VodičkovaJuliš, Václavské náměstí 

PRAŽSKÁ DIVADLA

Divadelní představení se původně nabízela divákům na lidových poutích často jako loutková nebo představení se zvířaty - králíky, psy i myšmi. Kašpárkova dobrodružství byla populární nejen u dětí, ale i u dospělých. Kolem Vánoc byly typickou pražskou atrakcí jesle - části bytů nebo krámků vystavily Betlémy a ochotníci hráli buď biblické představení nebo veselé kusy s Kašpárkem jako ironickým glosátorem tehdejší politické scény. Od 70.let 19.st byla tato "bytová" divadla úředně zakazována.

Skutečná divadla, kde se hrálo v létě, se nazývala arény, šlo o dřevěné stavby. 1862 byla postavena aréna v zahradě Pštroska. Další známá aréna stála u výletní restaurace Kravín, po 5 letech zanikla při bourání hradeb. Později začala vznikat kamenná divadla. 

1781 Stavovské divadlo

1859 Novoměstské divadlo

Příhodná poloha u městských hradeb za Koňskou bránou. Později na jeho místě vzniklo

1888 Nové německé divadlo

Postavili vídeňští architekti Fellner und Helmer. Později název Smetanovo 1949 - 92., dnes Státní opera.

1862 Prozatímní divadlo

1881 Národní divadlo

1907 divadlo Na Vinohradech

PRAŽSKÁ doprava hromadná 

Dlouho do 2.pol. 19.st se chodilo pěšky, bohatší lidé si mohli dovolit nosítka. 1789 je nahradily fiakry a drožky.

Na počátku byla koňská dráha - koňkaPoprvé vyjela v září 1875. První elektrickou dráhu zbudoval ingFrantišek Křižík 1891 z letenských sadů do Královské obory. Další linku uvedl do provozu 1896 - Libeň-Vysočany. 1897 - tramvaje z Anděla do Košíř. Na vzniku této trati měl zásluhu košířský starosta a podnikatel Matěj Hlaváček.  

1897 pražská obec zřizuje Elektrické podniky, které postupně vykupují soukromé trati a budují další.  

1925 se v Praze konala slavnost 50 letého výročí zavedení koňky, trasa vedla jako tehdy po nábřeží. Účastnil se tehdejší primátor Karel Baxa i 4 veteráni, pamětníci koňky. Za historickou koňkou jely elektrické vozy a na konci nově zaváděné autobusy. Jelo se po Národní třídě a kolem Obecního domu do Karlína. Tehdy stále vlevo.  

1930 - trať Pankrác - Kačerov  

1935 - trať Vršovice - Strašnice, o 21 měsíců později prodloužena do Zahradního Města a Záběhlic.  

Každé otevření nové trati bylo provázeno slavností s projevy, věnci, květinami. Promátor Baxa jezdil tramvajovým vozem č.200  

Tramvaje na Václavském náměstí nejdříve přijížděly od Hlavního nádraží i z Mezibranské. Po roce 1969 došlo ke změně vedení linek, začala se budovat magistrála a později metro. Nejprve byly zrušeny tramvaje v Mezibranské, 1978 byly zrušeny koleje k Hlavnímu nádraží

Omnibusy, patrové předchůdce autobusů. Zavádějí se v Praze od 40.let 19.st.

Trolejbusy

1935 schválen projekt, od 28. srpna 1936 slavnostně zahájen provoz. Byly vyrobeny 3 typy trolejbusů - Škoda, Tatra a Praga. Začaly zkušební jízdy.    Linka K - Střešovická vozovna přes Ořechovku, Bořislavku, Hanspaulku a Šafránku ke sv. Matěji. Jízda trvala 13 minut a stála 1 korunu. Trať byla dlouhá 3 600 m.

1875 - 1. koněspřežky, byly patrové a konkurovaly omnibusům. Ty schválně vjížděly na trať a plašily koně. Belgický podnikatel Eduard Opplet , tramvajový král. Postavil v Praze 1.trať z Karlína k Řetězovému mostu. O rok později i po levém břehu. Koňka jezdila co 5 minut, obsluhoval ji kočí a průvodčí. V létě jezdily otevřené vozy.  Koňka skončila 1905.

Na konci 19.st. bylo v Praze 6 samostatných dopravních podniků

1891 - v rámci Zemské jubilejní výstavy představil 1.elektrickou tramvaj  v Praze František Křižík. Koleje vedly z Letné do Stromovky. Původně o jeho vynález nebyl zájem, vše financoval sám a také nesl riziko. Trasa dlouhá 800 metrů, vrchní trolejové vedení ve výšce 5 metrů. Nejvyšší povolená rychlost 10 km ú hod. . 

1896 - elektrická dráha Praha Libeň - Vysočany. Křižík. V Praze první pravidelná linka, v zemi druhá, Prahu předstihly Teplice o rok. 

1897 - elektrická dráha Smíchov - Košíře. Dal postavit košířský starosta a podnikatel Matěj Hlaváček

1907 - hlavní město postupně vykoupilo tyto soukromé dráhy. Vozy navrhl Jan Kotěra a 30 let zůstaly stejné.

Další proměnou prošly vozy ve 40, 50 a 60 letech. Známý výrobce tramvají Ringhoffer Smíchov. Po válce ČKD Tatra.

Profese tramvajáka na starých obousměrných vozech byla mimořádně náročná. Řidič celou směnu stál, obsluhoval tramvaj klikou, ve vozech se netopilo.

Tramvajový provoz na Václavském náměstí

1900 koleje na Václavském náměstí po stranách

1927 koleje se překládají ze stran do středu náměstí. Děje se tak za plného provozu, protože tramvaje stále mohou jezdit po těch původních trasách.

Tramvaje na Václavském náměstí nejdříve přijížděly od Hlavního nádraží i z Mezibranské.

Po roce 1969 došlo ke změně vedení linek, začala se budovat magistrála a později metro. Nejprve byly zrušeny tramvaje v Mezibranské, 1978 byly zrušeny koleje k Hlavnímu nádraží. 13.12. 1980 projela kolem pomníku sv. Václava úplně poslední tramvaj... Při sledování dokumentu  Hledání ztraceného času nemohu necitovat pana Čáslavského: Dnes těmito místy projíždějí nekonečné kolony automobilů. Hle důkaz, že i studovaní lidé mohou vymyslet neskonalé pitomosti...

1976 - 8 na Můstku  při stavbě metra jezdily tramvaje tzv. myší dírou na Jungmannovo náměstí

1985 skončil provoz tramvají Prašná brána - Můstek - Národní třída

Vinohradská vozovna

1897 - vůbec nejstarší, město Vinohrady si vozovnu postavily trochu natruc, ale město Praha ji brzy odkoupilo. Provoz do 1933. V hale je rarita, zbylý kus kolejí zřízených Křižíkem. Dnes už vozovna zrušena, ale do 1949 tu nocovaly trolejbusy, před vozovnou je ještě cedulka poslední trolejbusové stanice. Provoz zcela ukončen 1972.

Strašnická vozovna

1908 zahájila provoz. Strašnická vozovna je jednou ze sedmi tramvajových dep, které Dopravní podnik hl. m. Prahy provozuje a patří k základním pilířům pražské tramvajové sítě. Samotné haly strašnické vozovny však už mezi nejstarší nepatří, na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století byly staré haly s dřevěnými střechami zbořeny a za plného provozu vystavěny nové. Zbyla administrativní budova, dva domky, vlevo bývalá konírna, vpravo odpočinková místnost pro tramvajáky, tzv.šalanda.  Je zajímavá i tím, že je díky svému umístění v Praze jedinou vozovnou, ze které mohou tramvaje vyjíždět do tří různých stran.

Pankrácká vozovna

První a dlouho jediná v Praze s železobetonovou konstrukcí, je největší.

Střešovická vozovna

1909 zahájen provoz, 1923 rozšířena o 4.halu s unikátní střešní konstrukcí. Všechny "krovy" jsou z lehkých tenkých prkýnek. Od 1930 se sem vešlo 130 vlaků. Později tu byly i trolejbusy.

Muzeum MHD

1993 otevřeno. Nejstarší je vůz koňky 1886. Dále různé typy tramvají, autobusů, 2 trolejbusy. Sněhový pluh. Nejslavnější exponát: luxusní secesní vůz firmy Ringhoffer pro výstavu v Paříži 1900, šedomodré barvy, uvnitř bokem stolky a křesílka, mosazné kovové detaily, intarzie, ale po kotěrovsku střízlivější, už do moderny. Číslo 200. Autorem interiéru Jan Kotěra. Působil na Umprum a ředitel školy architekt Stibral ho požádal  o návrh salonního vozu, který měla vyrobit firma Ringhoffer. Továrna pak vůz věnovala Praze, 1901 - 7 jezdil od Národního divadla do Stromovky jako vyhlídkové jízdy se zvláštním tarifem. 

PRAHOU PO SILNICI  

Tunely pod Prahou - Dana přes Dejvice, Hana přes Holešovice, Blanka pod Bubenčí. Budovat se začalo 2007, byly problémy s propadem půdy, stavba se o několik let zpozdila. Otevřeno 2015Denně cca 90 000 aut.  

PRAžská doprava železniční

Koncem 16.st - Rudolfova štola. Nejstarší železniční tunel je Bubenečský z roku 1868, nahoře pak od 1891 jezdila Křižíkova tramvaj - Letná - Ovenecká - Stromovka. Je tu strážní domek, ten ale patřil k tunelu. Za války zde byla i ozbrojená stráž, aby tunel partyzáni nezničili. 

Železniční zastávky a stanice v Praze

v současnosti (2021) cca 50, různě se to mění. V současné době je tendence zastávky přidávat, zrychluje to pohyb po Praze.

Hlavní nádraží 

VIP salonek celkem zachovalý s původním mobiliářem. Přístupno o Dnu otevřených dveří. Salonek je přístupný z ulice i zevnitř budovy. Dochovala se secesní výzdoba. Habsburkové tu byli zřídka, mnohem víc salonek využil TGM. Fantova kavárna - sochy a plastiky Ladislava Śalouna. Nádraží jako tehdejší brána do světa bylo zdobeno erby a městskými znaky. Hlavní erb Prahy, po stranách Vídeň a Budapešť. Dále erby měst, kam tehdy vedla dráha a kde byla velká nádraží - včetně Hamburku, odtud po moři pak vedla cesta symbnolicky do celého světa. Je tu i florentská lilie, přestože Florencie zas tak velké nádraží neměla. Zato se těšila oblibě architekta Josefa Fanty.    

zrušené zastávky a nádraží

zastávka Stromovka, fungovala při velkých výstavách

1944 Královské Vinohrady, po vybudování 2.vinohradského tunelu. Znak okřídleného kola zůstal na nádražní budově u mostu u Nuselských schodů.

1957 Karlín mezi Libní a Masarykovým nádražím. Je snaha vrátit zastávku zpět. 

1985 nádraží Praha Těšnov odstřeleno. Byly to budovy, které už magistrále nebránily, nádraží zavřeno už několik let předtím. 

1972 dolní libeňské nádraží - budova na dnešní Palmovce ještě stojí

1960 nádraží Vyšehrad - dnes nevyhovuje bezpečnostním předpisům, vlak tu stavěl do zatáčky, nebylo vidět na všechny vagony.

2020 zrušena zastávka Strašnice, místo ní Praha Eden.

Významná pražská nádraží

Každá společnost vlastnila a spravovala svou trať. Koncem 19.st začíná proces zestátnění a definitivně to je za 1.republiky. Už tehdy se řeší idea, že by mělo existovat jedno centrální nádraží, kam přijedou všechny vlaky. 

1845 nádraží Masarykovo  - nejstarší pražské nádraží. Tehdejší radní se obávali probourání hradeb, že to bude bezpečnostní riziko. Hala pro cestující uvnitř hradeb, obslužní část za hradbami, za branou, která se zavírala těžkými vraty. . 

1871 nádraží Hlavní - to už je doba po bourání hradeb, které kopírovaly dnešní magistrálu.Původní název - nádraží Františka Josefa I. do 1919, pak Wilsonovo do 2.sv.války a poté do 1953.

1875  nádraží Těšnov - zrušeno 1972. Myšlenka nádraží zrušit je už z 1.republiky. 

1882 nádraží VršovicePůvodně se jmenovalo Praha Nusle, bylo to Nuslím blíž

1830 nádraží Dejvice, původně Bruska - ale tehdy bylo mimo území Prahy. Jezdívala tam koněspřežní železnice. Trasa lánské koněspřežky. Důvodem vybudování bylo obchodování, doprava dříví z lánských a křivoklátských lesů. Měla pokračovat až do Plzně, ale koněspřežky v celé Evropě brzy skončily, nastoupila pára. 

1936 - 1992 nákladové nádraží Žižkov - sloužilo pro zásobování uhlím a potravinami, odtud rozvoz nákladními auty. Stavba je funkcionalistická, dá se navštívit areál, kde jsou dnes různé firmy.

Železniční tunely

byly budovány v místech, kde byly prudké kopce, protože železnice by s tím měla problém. Stejně tak v méstech, kde bylo potřeba udělat oblouk. Silniční tunely se začaly stavět až později.

Vinohradské tunely jsou tři, celková doba stavby 100 let. 1.tunel prokopán 1891, 2.tunel Vinohradský II, 1940, třetí tunel je z konce 80.let. V mezidobí, když byla ražba přerušena, sloužily jako sklady (brambor apod.) Tunely se dá dostat do Vršovic a na Smíchov. V tunelech je i množství dopravních značek. Prochází pod budovou Rozhlasu. 1945 se Němci snažili tunelem dostat do budovy Rozhlasu.

1882 Bohdalecký tunel. Nebyl příliš hluboký, vyřešeno 1929 odtěžením horní vrstvy a zbyl terénní zářez.

1872 Vítkovský tunel. Dnes cyklostezka. 2010 cyklostezka prochází bývalým tunelem. Libeň - Hlavní nádraží - nová trasa

1904 - Vyšehradský tunel

Mosty pro železnici

1849 Negrelliho viadukt

1964 Most "inteligence" - 1969 Branický most

Lidové označení most Inteligence získal proto, že na jeho stavbě pracovala řada příslušníků tzv. inteligence, nucené  v 50. letech nastoupit do dělnických a pomocných profesí. Většina z nich však do těchto profesí nastoupila až po druhé světové válce z důvodu nedostatku kvalifikovaného personálu. 1969 byl most, jako jeden z mála pražských železničních mostů, oficiálně pojmenován jako Branický most.

Druhé koleje se celá spojovací trať měla dočkat několikrát. Poprvé v souvislosti se spojkou do Hlubočep, která byla součástí již původní koncepce a pro níž je na konstrukci mostu i viditelné odbočení, podruhé v devadesátých letech dvacátého století v souvislosti s barrandovskou spojkou, vyúsťující ve výhybně Žvahov. Barrandovská spojka byla součástí koncepce přestavby železničního uzlu Praha, která díky hospodářsko-politickým změnám již nenašla uplatnění, přestože před těmito změnami byly mnohé spolu související projekty zahájeny, jako např. modernizace seřaďovacího nádraží ve Vršovicích či zkapacitnění železniční tratě č.122 Praha - Hostivice - Rudná u Prahy. Proti barrandovské spojce i původně zamýšlenému zdvoukolejnění trati č.122 však byli ochránci přírody (přírodní rezervace, ochrana žvahovské skály).

Elektrifikace železnic

Angažoval se v tom František Křižík, velký vizionář. Byla to doba páry, ale ve 20. a 30. letech už té páry bylo moc. Lokomotivy kouřily jedna za druhou, ničilo to ovzduší. Popílek padal na prádlo sušené na balkonech podél tratí. Proto se začalo reálně pracovat na elektrifikaci. Původně to fungovalo tak, že na okraji Prahy se vlak z parní přepojil na elektrickou lokomotivu, která pak vlak dovezla do cíle. Ve velkém se elektrifikovalo až v 50.letech - Praha - Pardubice - Olomouc atd. .

PRAŽSKÁ  DOPRAVa lodní

Původně spojoval vltavské břehy přívoz, snad již v 9.st. Lodě známe již z nejstarších vyobrazení Vltavy v Praze. Do Prahy připlouvaly po proudu vory, důležitým artiklem byla sůl z Rakouska. Nákladní šinágly vozily zboží na trhy i cestující. Proti proudu byly lodě vlečeny koňmi. Rozvoj osobní lodní dopravy na dolní Vltavě byl spjat s budováním splavné vodní cesty. Zásadními mezníky bylo vybudování plavebního kanálu kolem Císařského ostrova a zdymadla v Podbabě 1899 - 1902, dále stavba 10 km dlouhého Hořínského laterálního kanálu obcházejícího peřeje na dolní Vltavě a umožňující pohodlnou plavbu z Prahy do Mělníka v letech 1897 - 1905. A klíčová byla dostavba Smíchovského zdymadla, které  1921 umožnilo proplouvat Prahou. 

Osobní lodní doprava v metropoli začala 1841, kdy britský inženýr Joseph Ruston postavil v Karlíně dřevěný parník, nazval ho Bohemia a zahájil s ním pravidelnou dopravu mezi Prahou a Drážďany. Ta trvala do roku 1850. Pravidelný provoz parníků na Vltavě začal 1865 založením společnosti, která pod názvem Pražská paroplavební existuje dodnes. Na začátku parníky vyplouvaly z Podskalí, nejstarší dosud fungující přístav je pod Rašínovým nábřežím - využívá se od roku 1878. 

1833 - 1862 vybudoval Vojtěch Lanna plavební dráhu pro nákladní lodě z Týna nad Vltavou až do Prahy a od 1855 vyráběla Rustonova strojírna parníky pro Saskou paroplavbu. Tyto lodě však jezdily k odběrateli pouze dolů po řece. Pod Prahou musely překonat 7 kamenných jezů, přes které proplouvaly vorovými propustmi, a zdolávaly peřeje na dolním toku Vltavy poblíž Hořína. Každá plavba nového parníku k odběrateli byla dobrodružstvím, o němž psal denní tisk.

Lannova flotila své lodě číslovala (Lanna 1 - 9). 1920 získala společnost zakázku na odstranění nánosů z dunajských přístavů v Bratislavě a Komárně. Loď č. 6 z Holešovic do Bratislavy překonala  2 700 km. Cesta trvala 292 dní. Posádka zažila stávku v Ústí nad Labem a uzavřené kanály v Německu. Neplánovaně to musela vzít po moři, nízký stav vody ji na několik měsíců zastavil.

1863 musela být do Prahy prodloužena Buštěhradská dráha, která zaručila zásobování parníků kamenným uhlím z Kladenské pánve. Málo se ví, že založení Pražské paroplavební společnosti 1865 bylo dokonale načasovaným podnikatelským záměrem propojujícím výstavbu vodní cesty, dostupnost energetických zdrojů, disponibilní kapitál a poptávku. Společnost byla ustavena v březnu 1865, kdy si rovněž objednala první loď, čtyřicetimetrový parník Praha. 

U zrodu společnosti stál František Dittrich, jedna z předních osobností českého politického života v Praze, výtečný znalec Vltavy. Společnost prosperovala za Rakousko-Uherské monarchie, přežila obě světové války, období budování socialismu i normalizace. Od 1961 byla převedena pod pražský dopravní podnik jako závod Osobní lodní dopravy. Nový impulz rozvoji firmy přinesla privatizace v 90. letech minulého století. Od  1991 je Pražská paroplavební společnost součástí sítě firem Evropské vodní dopravy. 

Nejstarší osobní loď v Praze Nepomuk je motorová. 1933 byla vyrobena v Belgii a plavila se na řekách Francie, Śvýcarska i Německa. Do flotily Pražských Benátek patří od 2006. Startuje se pomocí doutnáku, místo zapalovacích svíček, zatáhne se za páku a motor startuje.

1938 vyroben kolesový parník Vyšehrad, za 2.sv.války postavena Vltava. Do kotlů se původně přikládalo uhlí, dnes se topí kapalnými palivy a lodě už nečoudí.

PRAHA FILMOVÁ

Něco historie1894 Edison sestrojil kinetoskopschránku s otvorem, kam se mohl dívat vždy jediný divák, tedy poněkud nepraktické…1895 bratři Lumiérové – kinematograf – záznam příchodu dělníků do jejich továrny, 45 s. dokumentární záznam. Edison  vynalezl filmový pás s perforací, ta ovšem není jednotná, tudíž film nebylo možno použít do rozdílných přístrojů.

1898 – 1.filmy Jana Kříženeckého – hlavně dokumenty (výstřel z bašty sv.Tomáše, cvičení mužů sokolů s kužely, lepič plakátů…) 1901 - Návštěva císaře Františka Josefa v Praze, sokolské slety, dokumentaristika.

Promítají se hlavně německé a americké filmy. Po premiéře uvedeny u nás v řádu týdnů. Témata: grotesky s Chaplinem, honičky, příběhy z divokého Západu

Náměty u nás– národně patetické (Sivooký démon podle Jakuba Arbese), němá adaptace Švejka… a komerčně úspěšné

1930 – zvukový filmS tím souvisí problémy technické – nutnost odhlučnění ateliérů, nové techniky snímání pro zachycení dialogů herců. Mnoho herců se vůbec nehodilo do zvukového filmu. V mnoha sálech nekvalitní akustika. Výrobní náklady vzrostly skoro 3x. Němý film stál cca 300 000zvukový cca 800 000,-.

Až do 1912 se promítalo na základě dekretu z 1836, kam spadala činnost kočovníků, akrobatů apod. Filmů bylo málo a kinaři kočovali jako herci. Hudba se pouštěla z gramofonových desek. Poté vydány nové podmínky pro projekci. Zisk licence na promítání – majitel musel být mravně bezúhonný a dodržet bezpečnostní pravidla, často bohužel docházelo ke vznícení filmu. Během 2 let vydáno 20 licencí- majitelé objíždějí menší města, ve větších se usazují přes zimu.

1907 -  1.stálé kino v Praze – Dismas Šlamborpan Viktor Ponrepo (přál svým hostům bon repos). Dům U modré štiky, Karlova. Ponrepo byl až do své smrti 1926 duší svého podniku, hosty osobně uváděl na místo, přál dobrou zábavu, vyprovázel je. Film je němý s živým hudebním doprovodem. Pan Ponrepo obstaral hlasový doprovod.

1907 – v Praze 6 stálých kin. Po 1.sv. válce je tlak na udělování licencí ze strany charitativních a podpůrných spolků, jako Družstvo válečných invalidů, České srdce, Matice školská. Ovšem sály a vybavení jsou v rukou původních majitelů licencí, proto uzavírány vzájemně výhodné dohody, nebo pronájem či odprodej. leckde kina provozují sokolové, využívají sály sokoloven. Platila vyhláška, že určité procento filmů musí být české provenience.

Filmové společnosti: 1907 společnost Kinofa, později Ilusion, Asum, Lucerna film (Miloš Havel – pouze tato společnost přežila 2.sv.válku) 1929 filmové ateliéry na Kavalírce (vyhořely), 1933 ateliéry na Barrandově a v Hostivaři, oba spojeny pod AB Barrandov po znárodnění. Barrandov – 1. zde natočený film – detektivka Muž a stín, detektiva Klubíčka hraje Jindřich Plachta, kapacita studia až 80 filmů ročně.

Electa film: CK polní maršálek, Extáze (G.Machatý)

1924 Ateliéry ve Zlíně. Geniální Baťa investuje také do instruktážních filmů pro školy, známé Baťa žurnály. Baťa vyslal několik svých zaměstnanců na zkušenou do USA (také Elmar Klos) Až do války se ve Zlíně konaly filmové festivaly.

1930 Končí éra němého filmu, což poškodilo pozdě dokončený drahý velkofilm Sv. Václav. Filmu, který vyšel na 1 milion korun, nelze upřít pečlivé zpracování historického tématu ani technickou vynalézavost. Natáčelo se v Prokopském údolí, na strahovských pláních i v boubínském pralese. Do kin byl však uveden až poté, co svatováclavské milénium dávno odeznělo a nesetkal se s očekávaným zájmem. Hlavní roli ztvárnil  Zdeněk Štěpánek.

Po zavedené zvuku se herci nově profilují, 1. generace z éry němého filmu je střídána novou. Theodor Pištěk, Susan Marvil (manželka Friče) 1930 - V zemi celkem zašlo do kina 92 milionů diváků

1930 – 1. zvukový film, veleúspěšná Tonka Šibenice – česká, německá a francouzská verze. Natáčelo se v Košířích v ateliérech Kavalírka, režisérem byl Karel Lamač. Ateliéry 1929 během natáčení zachvátil požár. Shořelo všechno - kostýmy, kulisy, kamery, lampy i filmový materiál.

1930-38 – natočeno 291 filmů, ohromné množství. Je nutno odhlučnit ateliéry, náklady na film až 3 x vyšší. Tvůrci mohou pochytit zkušenosti jen v zahraničí, filmová škola tehdy u nás není žádná.

Za 1. republiky se do kina chodilo často, tuto zábavu si mohou dovolit i nižší střední vrstvy 1 x týdně. Kulturní nabídka je omezená – přednášky, plesy a taneční zábavy, divadlo, kina.

Způsob dovozu filmů ze zahraničí:

1930 – 34 Kdo chce dovézt zahraniční film, musí nejdřív natočit český, pak zaplatit 15 000 Kč a má nárok na dovoz 7 a později 20 000 Kč a dovézt 6 filmů. Američané protestují a do ČSR se dostávají německé filmy. U nás se promítají hlavně německé filmy, něco jako 5. kolona – diváci vidí klid a pohodu, přitom se Německo za nástupu Hitlera radikalizuje…Za války uzavřena divadla, zbyla kina.

1934: Tento systém změněn a za 20 000,- Kč lze dovézt cokoliv. Opět dovoz amerických filmů s S.Temple, Lauerem a Hardym aj. Z toho těží česká kinematografie, podpora českých tvůrců, maximální pobídka je 210 000 Kč,- náklad na líbivou komedii je cca 800 000,- tudíž čtvrtinu filmaři dostanou zpět.

1943 – Národní filmový archiv, patří k 10 nejstarším na světě. Úložny citlivého filmového materiálu: Hradišťko pod Medníkem, Malešice

1944 – nejvíc kin vůbec – 111

1946 – Filmová a TV fakulta, 5. nejstarší na světě, FAMU se proslavila „novou vlnou“

Po 2.sv. válce – přicházejí američtí filmaři.Po 1948 nebylo jednoduché sem proniknout. Až po 1968

1959 režisér animovaných filmů Gene Deitch se tu usadil, zamiloval, zůstal a díky jeho známostem se studiem Bratři v triku se tu točil Tom a Jerry. Napsal vzpomínky Z lásky k Praze.  2020 v Praze zemřel.

2016 – 23 stálých kin v Praze, přes polovinu z nich multikina

Luxusním kinům se říká premiérová.: Lucerna, Avion, později Letka, Fénix, dnes divadlo Studio dva

Využití těžbou uhlí zničeného města Most:

Boj o  Moskvu 1985

Na Z frontě klid – 1979

Jatka č. 5 – 1972

Most u Remagenu 1969

Příběh rytíře

Co máme v Praze k tematice filmu:

1943 Národní filmový archiv – patří k 10 nejstarším na světě, Národní technické muzeum, Muzeum Karla Zemana, FAMU – 60.léta – nová vlna čs.kinematografie - Forman. 2016 v Praze - 13 artových kin + 10 multikin + kinobus. Současnost – streamovací platformy: Netflix, vedou seriály

FILMOVÉ LOKACE

2022 - za 1 den natáčení na vybraných místech v Praze filmaři zaplatí 180 000

U milosrdných - Edith Piaf

Staroměstské náměstí

Anděl svádí ďábla – šantán Riviera – interier hotelu Grandhotel Bohemia, sál Bocaccio

Rudolfinum - Švejk, ve filmu Fešák Hubert je budova bankou, Bourneův mýtus

FF UK, natáčí se v místnosti historického semináře, původní dřevěné obložení a schodiště - Hořící keř, chodba na FF a scény od muzea a na Václavském náměstí

Kaprova 10 – bývalé knihkupectví Fišer (1936 – 2016) – Vrchní prchni

MK – Samotáři, setkání ve studovně a u sloupu z knih

primátorská rezidence MK a Grand hotel Bohemia – Obsluhoval jsem anglického krále

Smetanovo nábřeží, u Mánesa dům s gotizujícími okny – Kulový blesk

Stavovské divadlo – v interiéru scéna setkání Johanna Strause a Cimrmana, návrh na operu Netopýr

dům Amadeus – v podloubí hospoda z filmu Vrchní prchni, auto parkoval Abrhám naproti U kočků

Vodičkova

Kavárna Lucerna – TV film Operace Silver A a Byl jednou jeden dům – scéna z boxerského ringu

Reálka ve Vodičkově – sem Cimrman chodila do školy, pan ředitel prosadil pamětní desku na chodbě

Kavárna Slavia – Saturnin, koblihová bitva

Karlův most - Mission impossible, Česká spojka,Švejk

Kampa –Chobotničky z 2.patra, Jak utopit dr. Mráčka - v ulici u Lennon pub našla Stella Zázvorková mouku s ušima, Čertovkou jezdil Abrhám za Maciuchovou na lodičce v Panoptiku

škola v Hellichově ulici - využívá se honosné vnitřní schodiště jako budova soudu apod. Chodili sem Tříska, Hrzánová, Stropnický. V 80.letech nepovedená oprava, zavlečena dřevomorka, nutné další opravy, žáci měli jednu dobu ve třídách bezpečnostní lešení. Vyšší princip

Nosticova ul. - ideální pro snímky dobové (18.st.)

Nostický palác - seriál Cizinka. Pařížský barokní palác si zachoval ve filmu secesní zábradlí

Maltézské náměstíHříšní lidé města pražského

Velkopřevorské náměstí - Panoptikum města pražského

kostel PM pod řetězemLékař umírajícího času o Jesseniovi

U lužického semináře- Robinsonka, Kamarádi

Klárov - Vávrovo Osvobození Prahy 

www-filmova mista 

PRAŽSKÉ HŘBITOVY

Hřbitov je místem smíření a lidských příběhů96% pohřbů dnes žehem, 4 % do země - řádoví bratři a sestry a také světští. U nás bylo pohřbívání žehem nelegální, proto se Vojta Náprstek po smrti nechal zpopelnit v Německu a urna s jeho popelem je v Náprstkově muzeu.. Pohřeb žehem umožněn zákonem až 1919.

Na území Prahy existuje asi 80 hřbitovů, největší jsou Olšanské hřbitovy s rozlohou 46 ha. Asi 2 miliony nebožtíků. Odpočívají tu poslední pražští kati, zrádce spolku Omladina Rudolf Mrva i vlasovci, Voskovec a Werich,

Miroslav Tyrš s manželkou,

Vojtěch Lanna...

Existují od morové epidemie 1680. Mnoho hřbitovů bývalo kolem kostelů. pohřbívání ve městě zakázal Josef II 1784.

PRAŽSKÉ KAMNÁŘSTVÍ 

Kachlová kamna se poprvé objevují už ve 13.st.1531 získává kamnář Adam Špaček městské domovské právo na Novém Městě a kupuje si dům poblíž náměstí Republiky. Základy odhaleny při přestavbě kasáren Jiřího z Poděbrad a budování Palladia. Vylouply se malé Pompeje. Špačkův dům stál v dnešní Truhlářské, dříve Hrnčířské. Na místě bývalého Špačkova domu je dnes dům z 19.st. č. 1110. V zadní části parcely byla objevena dílna. Nalezeno na 30 000 kachlových úlomků. Celkem 300 různých vzorů, přitom jde o nepovedený odpad. Špaček patřil k nejuznávanějším hrnčířům-kamnářům. Stavěl kamna i na Pražském hradě, dochoval se jeho testament a víme, že byl zámožný.  

PRAŽSKÁ KANALIZACE 

1775 vyprojektoval zemský geometr František Leonard Heget první pražskou podpovrchovou kanalizaci. 1787 se začala stavět. Dříve vodu z ulic odváděla dlážděná koryta, jedno se zachovalo třeba na libeňském Hájku. 

Měří přes 4 500 km včetně všech přípojek. Pozdější stoky mají dno z čediče a nejnovější jsou betonové s platovým potrubím.  

Okapy do pol. 19.st vedly vodorovně až do půlky ulice a voda  za deště sprchovala kolemjdoucí. 1774 nařízení zemského gubernia o svislém svodu vody ze střech. majitelé domů k tomu přistupovali velice liknavě, trochu pomohly až pokuty. Gotické domy stavěny těsně vedle sebe, střeky se dotýkaly. Mezi nimi dřevěná vysmolená koryta končící nějakým chrličem. U významných staveb  to byla různá umně tesaná monstra. V baroku  už byly chrliče plechové 

PRAŽSKÉ KABARETY

1908 - 1920 - nejslavnější doba pražských kabaretů včetně doby válečné. Vzorem je Paříž a její bel epoque s kabarety Moulin Rouge, Montmartre a Chat Noir. Folies Bergere už je víc varieté než kabaret. To si vyžádal příliv turistů, kteří by mluvenému slovu nerozuměli. Kankánu oben ohne rozuměli výborně.

Z obrazů impresionistů víme, že kromě umělců sem chodili i seriózní pařížští měšťané. Slovo "kabaret" znamená něco jako intimní prostor, pokoj. Kabarety vznikaly v hospodách jako nadstandard -  k jídlu a pití se přidávala zábava. Hudba, tanec, mluvené slovo nejen zábavné, ale i satirické. Písničky pro pobaveníkuplety - i zamyšleníšansony. Mnoho umělců z kabaretů začínalo jako pouliční zpěváci, třeba Edit Piaf. Oblíbení byli harmonikáři, lepší kabarety měly i  klavír. Základem kabaretu byly slovní skeče reagující na probíhající události. Každý večer tak byla současně premiéra i derniéra, slovní hříčky se musely aktualizovat.

Praha dnes kabarety v podstatě nemá. Kabaret Darling není kabaret v pravém slova smyslu, jen podle názvu. Vinohradskávarieté Royal, občasný varietní program v hotelu Bohemia.

Známé pražské kabarety: Lidové podniky v ulici Na Poříčí, zvané pražský Montmartr. U Rozvařilů, U Bucků, U bílé labutě. Říkalo se jim také šantány z francouzského slova "zpívat -  chanter". Z Francie se podniky dostaly do Alsaska, Bavorska a z Lipska a Mnichova do Prahy. Přijížděly sem kupletní společnosti, v Praze diváci němčině rozuměli.

1892 kabaret U zlatého soudku, Ostrovní ulice. Zakladatel František Leopold Šmíd jako první vybíral na herce a zpěváky vstupné, sám měl příjem z hostince. Navíc byl váborným kabaretiérem. Zavedl pevně daný program, muselo se odehrát 15 čísel za večer, účinkující museli být dochvilní.

Schoeblův mezinárodní umělecký kabaret v místě dnešní Bílé labutě. Když spolužáci ze studií pánové Brouk a Babka stavěli obchodní dům, zachovali původní název hostince s kabaretem. Začínali tu sbírat zkušenosti Hašler a Bass.

Havlův Kabaret v Lucerně. Podnikatel Váczlav Havel si přizval jako poradce ředitele Národního divadla, svého přítele Jaroslava Kvapila, s nímž se znal ze spolku přátel ND. Sál dnešního kina lucerna byl postaven jako cvičný pro balet ND, ale bylo to daleko a divadlo to odmítlo. Náhradní využití pro kino se ukázalo jako skvělý nápad.  Kvapil zde působil jen krátce, ale doporučil jako ředitele Karla Hašlera. Havel cílil na movitější diváky, proto kabaretní čísla s mezinárodním obsazením (německá šansoniérka Thea Degen, André Gil apod.) Z našich umělců tu hostoval E.A.Longen s manželkou Xenou.

Longen výborně kreslil, studoval  na AVU, ale zběhl k divadlu, působil jako scénárista i režisér.Založil umělecké sdružení Osma. Jeho  dobrým přítelem byl Jaroslav Hašek

1920 Longen založil vlastní kabaret Bum na Václavském náměstí v dnešní restauraci hotelu Adria. Střídal to s Avantgardním divadlem, kde poprvé uvedl Švejka. oslovil tak víc diváků, nabízel kabaret i divadlo. Hostovali u něj Burian, Futurista, Eman Fiala.

Další kabaret působil v Mramorovém sále  v Lucerně. Později zde varieté Ference Futuristy.

20.leta - avantgarda - V + W - Osvobozené divadlo, skupina DADA.

Kabaret Hvězda - vedl žid Artur Poprovský nejen pro  židovské publikum.

Kabaret Sanscoussi - Opletalova

Kabaret a varieté Moulin Rouge - Celetná

1913 Alhambra, noční zábavní podnik, 180 míst. Po 1948 tu vystupoval lidový umělec Jaroslav Štercl

kabaret U Nováků  - Vodičkova

Kabaret Rokoko byl lidovější a zaměřen na české publikum. V 60.letech na čas obnoven. Při stavbě Šupichových domů si podnikatel Jan Červený pronajal suterénné divadelní a kabaretní scénu. Ředitelem byl 1 rok Karel Hašler. Interiér divadla Rokoko zůstal zachovaný. Autorem scény byl výtvarník Josef Wenig

1911 - Montmarter - Řetězová ul. Dům U tří divých mužů. Odkud se vzal název? Traduje se historka z konce 18.st., kdy zde jistý impresário vystavoval pravé lidožrouty. Vstupovali pomalovaní po celém těle, vyráželi skřeky, ozdobeni byli čelenkami z ptačího peří a pojídlai syrová kuřata. Spektákl skončil, když v divoších jistý jihočeský sedlák poznal pacholky ze sousedního statku. Název domu ale už zůstal...Oblíbené místo pražské bohémy. Sem chodil a o zábavu se často staral Jaroslav Hašek, který tu často i přespal. Po každé výtržnosti dostal doživotní zákaz vstupu, druhý den se za něj přemluvil významný host, aby dostal amnestii. Pábitel Hašek bavil společnost improvizovanými přednáškami typu Divadlo Járy Cimrmana, třeba o výcviku policejních psů. Dále Eduard Bass, Max Brod, umělci F.Tichý a F.Kysela. Po představení sem chodili herci ND i ředitel Kvapil.Oblíbený nový  - zakázaný -  tanec - tango. E.E.Kisch ho tu tančil s Emčou Revolucí. Podnik založil Josef Waltner,který zažil éru kabaretů U Bucků a Rozvařilů, kde sám vystupoval. Měl velký organizační talent a byl zdatným konferenciérem. Podnik zdobil velký obraz Sedmero hlavních hříchů od malíře Brunnera. Nechyběly ani kubistické malby v místnosti Chat Noir, nazvané podle slavného pařížského kabaretu. Zde sedávali pouze štamgasti. Hlavní sál byl v suterénu. Hrálo se česky, německy i jidiš. Klavírista pan Truma prý zvládl za noc i 40 piv a na jeho hře to nebylo znát. Podnik zanikl 1922.

Červená sedma, hotel Central v Hybernské - založila skupina spolužáků z Hradce Králové, co přišla do Prahy na studia. (JIří Ćervený, Eduard Bass, Antonín a Zdeněk Formánkovi, Karel Steinfeld) Sami si psali skeče i texty písní. Imrpvizace, pantomima, satira a parodie slavných oper... Vedli rozhovory na aktuální téma, vystupoval s nimi i Vlasta Burian. Nejprve vystupovali jako ochotníci, 1914 získali profesní kvalifikaci. Působili na různých scénách, nejčastěji v Rokoku.  Zábava směřuje k politické satiře na poměry v Rakousku Uhersku. Vystupují tu šansoniéři z Paříže, Berlína, Budapešti. 

Po 2.světové válce se kabaret v Praze už neobnovil, navázala na něj divadla. Rokoko, ABC, Semafor, Na zábradlí.

PRAHA LITERÁRNÍ 

2009 MK Praha – Praha město literatury

2014 celosvětový projekt chráněný UNESCO – Praha přijata mezi cca 40 měst literatury. 

JAROSLAV SEIFERT

náš jediný nositel Nobelovy ceny za literaturu 1984. Narodil se 1901 v městě Žižkov v Bořivojově 104. Žižkov je tehdy samostatné město s 45 000 obyvateli. Dále žil také v Břevnově. Jeho rodina byla proletářská, tatínek byl socialista, maminka katolička. Do školy chodil 1907 – 12 ve Vlkově ulici, do c. a k.gymnáziaKubelíkově ulici. Pak přešel na gymnázium soukromé v Hálkově ulici, dnes škola v Londýnské. Studia ale nedokončil, maturitu nezískal. Byl vždy volnomyšlenkářem. Poezii začal psát ve 20 letech, stal se členem KSČ a zakládal Devětsil. 

1921 první sbírka Město v slzách – věnoval Praze. Seifert tehdy působil jako redaktor a editor v různých novinách a časopisech. Rudé právo, Pestré květy, Dělnická neděle, Sršatec 

1929 Seifert vyloučen z KSČ, byl proti bolševizaci. 

1940  sbírky básní Světlem oděná a Kamenný most 

1956 začal mít  zdravotní problémy. 

1968 vyjádřil jasný odmítavý postoj k invazi. 

V 70.letech se vydávaly pouze reedice prověřených děl. 

1984 jela pro cenu jeho dcera, Seifert už byl těžce nemocný. Zemřel v nemocnici Pod Petřínem, poslední rozloučení se konalo v Rudolfinu.  

BERTA VON SUTTNER 

1843 se narodila v Praze na nároží Vodičkovy a V jámě do rodiny Kinských. Mládí strávila u strýce v Brně. Nositelka Nobelovy ceny za mír. Napsala knihu Waffen nieder nabádající  k mírovému řešení rozporů. 

1876 si vzala syna velkoprůmyslníka Suttnera. Pracovala jako sekretářka Alfréda Nobela a s velkou pravděpodobností ho přesvědčila založit nadaci udílení cen.  

JAN NERUDA 

narodil se v újezdských kasárnách 

1878 Povídky malostranské 

1895 na dům U dvou slunců umístěna pamětní deska. Původně Ostruhová ulice, po smrti Nerudy nazvána na jeho počest. Do německé chlapecké měšťanky chodil na Pohořelec a pak studoval v Klementinu na akademickém gymnáziu… studoval vždy dva roky na  právnické a pak na filosofické fakultě Karlo-Ferdinandovy university. Studia ale nedokončil. 

1865  - 1891 učitel češtiny a němčiny na soukromém ústavu v Dominikánské ulici, na gymnáziu v Mikulandské, zde byl jeho žákem Jakub Arbes. Nějakou dobu žil v KOnviktské vedle domu U dvou ježků. V závěru života působil jako zpravodaj Národních listů v době Jubilejní zemské výstavy. Po úrazu a zlomenině čéšky byl velmi omezen v pohybu. To bydlel ve Vladislavově ulici. 

KAREL ČAPEK 

1890 Malé Svatoňovice. Studia v Hradci Králové a v Brně. 

1909 – 15 studie na FF v Praze. Pražské motivy v jeho díle sice nenalezneme, ale Prahu zviditelnil ve světě svými romány, dramaty, divadelní tvorbou. Přesvědčený demokrat a humanista. Psal pro Národní listy, ale později se s nimi rozešel pro názorové neshody. Pracoval jako režisér asi 3 roky pro Vinohradské divadlo. 

Čapkovy pražské pobytyHradešínská uliceŘíční ulice. Ve vinohradské vile se scházeli tzv. pátečníci, které navštěvoval T.G.M, Beneš, Ferdinand Peroutka…Čapek zastával své názory i po 1933. Pohřben je na Vyšehradě. 

JAROSLAV ŽÁK 

Oblast Žižkova a Vinohrad. Věnoval se jazykovědě, učil jazyky v Praze a na Slovensku v Liptovském Mikuláši. Pracoval i jako novinář, překladatel, spisovatel. Psal romány ze studentského prostředí – Škola základ života, Cesta do hlubin študákovy duše. 

FRANTIŠEK NĚMEC 

Novinář, působil v deníku Práce, Lidových novinách a v Melantrichu. Autor mnoha pražských soudniček. Zemřel 1963

BOHUMIL KILIÁN IGNÁC HRABAL 

1914 narozen v brněnských Židlochovicích. Maminka byla svobodná matka, poté se provdala za pana Hrabala, účetního v pivovaru v Polné. Jako žák nebyl zrovna vzorný student, 2 x propadl na gymnáziu i na reálce v Brně. Míval jen čtyřky a pětky. Později přišel do Prahy na právnická studia, dojížděl z Nymburka. To už vynikal fenomenální fotografickou pamětí. Do jeho studií ale zasáhla válka. Navštěvoval také volné přednášky na FF. Za okupace pracoval jako advokátní koncipient a poté 1942 – 5 na dráze, jako traťový dělník a výpravčí, aby nebyl nasazen do Německa na práci. Z obou zaměstnání zúročil své zkušenosti v literární tvorbě. 

Po válce 1946 dokončil studia práv a získal titul JUDr. jako právník ale nikdy nepracoval. Kde v Praze bydlel: v domě U kamenného zvonu, v Jáchymově ulici. 

4 roky pracoval v kladenských železárnách. Tam na něj jednou spadla kladka a těžce ho zranila. Na vlastní žádost byl po uzdravení dále na Kladně zaměstnán. 1954 – 59 pracuje jako balič starého papíru ve sběrně ve Spálené 10. Dnes je tu pamětní deska. Paradoxně tu bylo skartováno i jeho vlastní literární dílo. 

Libeň – Divadlo S.K.Neumanna, dnes divadlo Pod Palmovkou1959 tu dělal kulisáka a občas okrajově zaskakoval za herce. Divadlo měl rád, maminka byla ochotnice. Stejně tak miloval divadlo nevlastní tatínek. Hrabal píše do šuplíku, vychází z autobiografických zážitků. Jeho velkou inspirací se stala Libeň – Automat Svět. Libeňský zámeček – tam si chodil pro zážitky ze svateb. 

Ulice Na hrázi – když byl dům zbourán kvůli stavbě metra, Hrabal to těžce nesl. Dnes je tu Hrabalova zeď a kámen s nápisem Centrum BH - 2004. 

Hrabalovy pražské hospodyU zlatého tygra, Na Korábě v Podskalí, nebo jezdil 17 do centra a do Holešovic - Formanka a na Letnou – U Sojků. V hospodě U Hynků ve Štupartské se hrálo na harmoniku, chodil sem Lustig a Hegerová a Philipe Noiret. 

Bohnice - sídliště Sokolniky. Zde bydlel v 70.letech s manželkou. Hrabal vypadl z okna v nemocnici na Bulovce na ortopedické klinice, neví se, zda se vyklonil z okna úmyslně, nebo to byla nešťastná náhoda… 

JAROSLAV HAŠEK 

1883 – 1923. Narodil se ve Školské, do gymnázia chodil v Ječné, nedokončil. Pro své protiněmecké postoje 1897 byl donucen školu ukončit dobrovolně. Hašek chvíli pracoval jako drogista na Perštýně a pak školu dokončil na obchodní akademii v Resslovce. Věnoval se novinařině a literární činnosti. Netajil se svobodomyslnými názory, tíhl k anarchii. Psal do Pochodně, Humoristických listů, Českého slohu. Pracoval v bance Slavia, účastnil se bojů v řadách legionářů. Osudy dobrého vojáka Švejka je jednou z nejpřekládanějších knih v Rusku.   

MILAN KUNDERA 

Nesnesitelná lehkost bytí je zásadní knihou pro obraz Prahy v zahraničí po okupaci 1968.Je to Praha doby normalizační, kdy se z intelektuálů stávají tramvajíci, uklízeči, myči oken. 

Kundera se narodil v Brně, kde strávil dětství a mládí. 1948 tu maturoval, poté odešel do Prahy. Studoval dva semestry na FF, poté přešel na FAMU, na scénáristiku. Ta dokončil 1953. Vyučoval tu světovou literaturu, to už byl ale vyloučen z KSČ, snad pro delikt z mládí. 1956 ale do strany zase přijat. 

1967 na 4. sjezdu spisovatelů vystoupil s referátem o Nesamozřejmosti literatury českého národa. Zdůrazňoval nutnost tvůrčí svobody. Po invazi píše o pražském jaru jako o nejvýznamnějším období české historie, je to doba spojení demokracie se socialismem, doba zásadní pro českou literaturu. Ne všichni s ním však souhlasili, došlo k roztržce s českým disentem vedeným Václavem Havlem. Kundera byl vnímán jako určitá konkurence českého disentu, byl velmi populární ve Francii, kde také působil na universitě v Rennes. 1981 dostal Kundera francouzské občanství, odebrané české mu bylo později vráceno a má tedy dvě občanství. Dnes svá díla vydává ve francouzštině a má překladatelku do češtiny. 2000 poslední Kunderova návštěva Prahy.  

NĚMECKY PÍŠÍCÍ SPISOVATELÉ PRAHY 

Většina z nich židovského původu, během asimilace se z nich stávají pražští Němci. O pražské němčině se říkalo, že si zachovala čistou literární formu, je nejčistší na světě…1.generace- literáti poslední dekády 19.st. 

FRANZ KAFKA 

Proces – příběh muže, který je zatčen a odsouzen a nezná důvod. Dostane se do soukolí, z něhož není úniku. Praha tu jmenována přímo není, ale místa z knihy lze ztotožnit s kamenným mostem, Petřínem, chrámem sv. Víta. 

MAX BROD 
GUSTAV MEYRING 

Román Golem podává sugestivní pohled na pražské ghetto v době asanace

PRAŽSKÉ  KAVÁRNY a restaurace

Nejstarší zmínky pěstování kávy - Etiopie, 6.st. Do Evropy se káva dostala v 16.st se šlechtici vracejícími se z poutí na svatá místa. První kavárny známe z Káhiry, Damašku, Cařihradu. V 17.st v Káhiře na 2 000 kaváren.1683 Vídeň získává pytle s kávou po vítězné bitvě s Turky jako válečnou kořist

1714  Praha: Georgius Deodatus- Božidar Damascenus si otevřel první pražskou „kafírnu“, chodil v orientálním kaftanu, širokých kalhotách, ve střevících se zdviženými špičkami a nabízel kávu přímo na ulici. Získal přezdívku  „Arab“. Na turbanu měl podnos se džbánkem s kávouNápoj ohříval na pánvi s uhlím. Později si otevřel první pražskou kavárnu v domě U zlatého hada.

Zlatá éra kaváren - 2.pol. 19.st a přelom 19.st/ 20.st. Odpovídá tomu období secese, rozšíření veřejného osvětlení i uvolnění spolkové činnosti po pádu Bachova absolutismu. Kavárna je pracovnou, čítárnou, telefonní ústřednou. Vyhledávají ji obyčejné měšťané, intelektuálové i studenti, kteří se sem chodí ohřát, studovat, levně najíst i napít. Kavárnu dělá kavárník a hlavně vrchní číšník. Ženy začínají chodit do kavárny samotné až po 1.sv. válce, sílí emancipace. Podoba kaváren se měnila, původníě odpovídala stavební dispozici domu - místnosti byly řazeny za sebou. Později  se přidávají boční prostory a salonky.

Palác Lažanských - postaven 1861- 3 ve stylu francouzské renesance. Nároží zdůrazněno věžovou nástavbou. Autor  Ignác  Ullmann, absolvent vídeňské školy

1883 kavárna SLAVIA.

Palác Lažanských měl svou kavárnu, později zvětšena okna směrem k Vltavě a prostor spojen, soukromí skýtaly boxy. Rád sem chodíval Seifert a herci ND, domlouvala se tu angažmá. Častými hosty byli i malíři Toyen a Štýrský.Kdyby tehdy tušili, za kolik se jednou budou prodávat jejich obrazy....Dnes se tu návštěvníci setkají s obrazem Viktora Olivy Piják absinthu.

NÁRODNÍ KAVÁRNA zvaná NÁRKAV

Sídlo Devětsilu. Původně zde café Imperial. V suterénu byla drahá francouzská restaurace se specialitou - mraženou rýží s malinami.

kavárna METRO

1919 V paláci Metro, vlastnili  Václav a Olga Kleinhamplovi, movití podnikatelé. Pan Kleinhampl byl předsedou Společnosti pro obchod s Východem. Ohromný dům se 4 dvory, střešní terasou, kinem, kavárnou. Pasáž projektoval Karel Ort, žák Kotěry. Do kavárny chodila levicová avantgarda. 

kavárna LOUVRE

Ve vedlejším domě sídlil KMEN, spolek moderních nakladatelů, snažících se prosadit vedle velkých nakladatelství. Sídlila tu redakce LN. Louvre nabízel 11 biliárových stolů, 2 x denně živou hudbu, byla tu písárna, čítárna, polírem 1.pražský černoch. Scházel se tu klub sólistů ND i němečtí universitní profesoři. 15.2.1925 zde založena pobočka PEN CLUB, 1.předsedou Karel Čapek.

kavárna UNION

Na rohu Perštýna.Zde kdysi stála Zderazská brána na spojnici Hradu a Vyšehradu. Kavárnu pozvedl kavárník František Davídek a hlavně vrchní číšník pan Patera, který se informoval o všech novostech, za spropitné kupoval časopisy a půjčoval z velké krabice brýle na čtení. Dával na dluh a Haška po válce usadil s tím, že si ho pamatuje -  Hašek mu dluží za lahev červeného. Setkávali se tu umělci, spisovatelé, intelektuálové. Členové Osmy, Tvrdošíjných, spolku Mánes, chodili sem architekti Gočár a Kotěra.

restaurace U Choděrů

Ve středověku byla ulice mnohem užší, původní dům už nestojí, dnes je tu palác Evald. Vyhlášený podnik na Ferdinandově třídě. Restaurace měla ve vnitrobloku velkou zahradu, sály byly umístěny v suterénu. Ve všech místnostech bylo zavedeno elektrické osvětlení. Ve dvoře byl plynový motor, lustry s plynovými žárovkami, nad vchodem byla velká oblouková lampa. Na přelomu 19./ 20.st se tu scházela pražská smetánka. Po představení v Národním divadle se tu scházeli diváci a poté i herci. Denně se vytočilo 10 - 12 hl plzeňského piva. Nájemci se střídali (1891 Čeněk Sochor, poté Emanuel Cellar a František Filip), název tradičně zůstal. Nejslavnějším kuchařem tu byl  Florián Zimmerman, nekorunovaný král českých kuchařů. 1937 se oženil s židovkou, byla odsunuta do Terezína, syna Karla vychovala babička. Tatínka, který prošel školou v Londýně a Paříži, navštěvoval v hotelu Alcron, kde byl otec šéfkuchařem. Vařil také v Bruselském pavilonu na Expo 1958, zemřel o rok později.

restaurace U Ježíška

Spálená ulice na místě dnešního obchodního domu My. Podnik vedl slavný rstauratér Rudolf Herčík. Častým hostem tu byl Jan Neruda.

kavárna U sokola

Na rohu Husovy ulice a Perštýna stojí dům U Sladkých. Scházeli se tu Májovci - Neruda, Heyduk, Hálek a první pražský archivář Erben. V domě byl tradičně také pivovar s vlastními studnami. Jednu dobu patřil Emanuelu Kittlovi, otci Emmy Destinové.

kavárna TŮMOVKA

Roh Lazarské a Spálené, tam chodili od soudu psát soudničkáři. Poláček vzpomíná, že když se nesoudilo, tak si museli soudničky vymýšlet...

kavárna EDISON

roh ulice Na můstku a Příkopů. V patře stinná markýza, výhled až k Muzeu. Nechyběly hrací stolky na šachy a karty. Skutečný Edison se při své návštěvě zde ptal na důvod názvu a kavárník odpověděl, že ho ctí a miluje už jen za vynález žárovky. 

VÍDEŇSKÁ KAVÁRNA

v rohovém domě U Špinků. První moderní biliárové stoly v Praze. Fungovala od 1860 do 1911, kdy se začala stavět Koruna. Chodíval sem Palacký. Návrh projektu vyhrál Kotěrův žák, předčil učitele, který se soutěže také účastnil. Zadání bylo náročné - palác s pasáží a věží. 

1931 Ladislav Machoň - automat KORUNA, denně se prodalo 5 000  chlebíčků a 4000 dortů. Podobný pak navrhl pro podnik U černého vola na Karlově náměstí.

café Kontinental

Na příkopě, dnes je tu parfumerie Douglas. Chodili sem hlavně němečtí redaktoři. Werfel, Brod...

café CORSO

Dnes tu stojí palác Č.spořitelny, 1936 - 8, B. KOzák. Vynikající architekt, autor projektu Masarykových domů, dnes areál Thomayerovy nemocnice (domov pro manžele, seniory, ozdravovna pro děti, vše skvěle koncepčně navrženo). Kozák byl i vynikajícím kreslířem, ilustroval odbornou literaturu. Corso bylo vlajkovou lodí secese od Ohmanna, ten přinesl secesi z Vídně. 

PRAŽSKÉ MOSTY - CESTY PŘES VLTAVU   

Projít v polovině 19. století z ještě samostatných a rozvíjejících se Vinohrad či Karlína do centra města nebylo jen tak. Praha ztratila svou pevnostní funkci, ale brány se stále používaly pro kontrolu pohybu osob a dováženého zboží. V roce 1844 se do hradeb prolomily velké otvory pro železnici na dnešní Masarykovo nádraží. I tato vrata se v noci uzavřela mříží. Likvidace hradeb mohla začít 1868, vojsko se rozsáhlých pozemků nechtělo příliš vzdát a Praha je musela postupně vykupovat. Demolice začala až 1874.  

Využití pražských mostů bylo zpoplatněno mýtem. Na Karlově mostě byl poplatek zrušen již v 1815, nově postavených mostů se to ale netýkalo. Spisovatel a novinář Egon Erwin Kisch poznával snoby podle toho, že preferovali placené mosty před mostem Karlovým. Na mostě Legií můžeme najít budky pro výběrčí dodnes. Jinde byly odstraněny při různých rozšiřováních (na Hlávkově mostě až po druhé světové válce). I spisovatel Karel Čapek popisuje trapnost vybírání a těžkosti výběrčích s přecházejícími bez drobných halířů v kapse. Definitivně se stalo použití mostů bezplatné v 1925

Zrušte krok

Pravidlo platící dodnes, jednotný krok může most poškodit

zdroj: campuj.online 

Nuselský most 

délka 485 m, výška 42,5 m. Hmotnost 65 000 tun. Plány spojit novoměstskou a nuselskou stranu existovaly od konce 19.st. Za 1.republiky proběhlo několik architektonických soutěží. Definitivní podobiu dal mostu architekt Stanislav Hubička, který se inspiroval jedním z návrhů z 30.let. Zadání bylo náročné. Moderní most, který neupozadí Karlov a Vyšehrad. Pilíře nebudou bránit průhledům na město. Počítalo se s lehkými vlaky české nebo švédské výroby, ale přišel příkaz zhora: vagóny budeu ruské výroby, mnohem těžší. Do mostu přišel ocelový rošt a na zatěžkávací zkoušku na most vyjely tanky. Místo názvu Nuselský se most jmenoval Gottwaldův stejně jako stanice metra. S tím souvisela nemožnost použít sochařskou výzdobu Olbrama Zoubkaodkazující k věznici na Pankráci - vysoké sochy .Zatčený, Odsouzený, Popravený... 

Barrandovský most  1978 - 88

Původní název Antonína Zápotockého. Architekt Karel Filzak. a stavební ing. Jiří Hejnic. Nečekal se tak rychlý nárůst dopravy. Denně 140 000 vozidel. Bývaly tu loděnice a lázně Na mlejnku. Pronajímaly se jedno a dvojkabinky, později i boudičky pro 4 osoby, kde se mohlo i přespávat. Pokud se někdo na řece utopil a proud ho odnesl až sem, plavčík ho musel vylovit a zavolat příslušného úředníky z městského úřadu. Za tuto činnost dostával  60 korun... 

Železniční most 

Stavba buštěhradské dráhy ze Smíchova na Plzeň si vyžádala stavbu tohoto mostu 1871.  

Palackého most 

1878, žulový most. Na mostě Palackého stávaly také Suchardovy mýtné domky a na nich sousoší od Myslbeka. Poničeny za náletu na Prahu 14.2.1945 

Jiráskův most 

1929, železobetonová konstrukce, žulový obklad. Hoffman, Mencl 

most Legií 

 

jeho předchůdcem byl řetězový most Františka I. 1839 - 41. Na něj navazovaly opěrné zdi na dnešním Smetanově nábřeží. Most měl malou nosnost, přesto přispěl k průmyslovému rozvoji Smíchova, Neunesl ovšem ani zatíženou koňku, cestující museli u Národního divadla vystoupit a buď přesednout do omnibusu, ale spíš most přejít pěšky a pokračovat dál koňkou až na Újezdě. Most sloužil do 1898Současný kamenný most z žulových kvádrů byl vystavěn 1898 -1901 z iniciativy podnikatele Vojtěcha rytíře Lanny, podle projektu autora Obecního domu Antonína Balšánka a inženýra  Jiřího Soukupa. Dochovaly se věžovité domky, kde se vybíralo  mýtné . Slavnostního otevření mostu se účastnil císař František Josef I. 

Karlův most 

doklady o brodu přes řeku jsou z konce 9.st, později tu stál most dřevěný, který strhla povodeň. První kamenný most byl Juditin z 1169, vydržel skoro 200 let, poté zničen povodní. O most se staral řád křižovníků, který také vybíral mýtné. 

1241 dokončen 320 metrů dlouhý jez, jako jediný v Praze si zachoval původní vzhled.  Vorová propust je stejných rozměrů jako za Karla IV. 12 metrů široká25 metrů dlouhá. Původní konstrukce měla dřevěný rošt vyplněný kamenen, ten 1964 nahradil beton. 2021 nová betonová deska pod dřevěnou konstrukcí, ta se také obnovila, původní rošt byl shnilý. Při stavbě roštu musely být trámy předepsané vlhkosti, aby se nezkroutily. bylo třeba je smáčet, podobně to funguje s mlýnskými lopatkami. Okna roštu vyplněna žulovými bloky.

500 let spojoval Staré Město a Malou stranu most jediný - Kamenný, nebo také Pražský, později Karlův. Založen 1357, dostavěn poč. 15.st. Více či méně poničen povodněmi byl vícekrát, z nejstarších dob ovšem chybí písemné zprávy i obrázky, jak vypadaly provizorní lávky. Máme až ty z roku 1890kdy se zbortily dva pilíře i se sochami světců. Opravy trvaly2 roky, dřevěná provizorní lávka netradičně obcházela poškozené místo. Byla vybudována za pouhé 3 měsíce.  Až do 1784 existoval "úřad mostu pražského", který se staral o údržbu a vybíral mýtné a clo z dováženého zboží. Výzdoba Karlova mostu pochází z 1.pol.18.st. 1924 byla dlažba nahrazena asfaltem. 

Most je dlouhý 516 m. Vajíčka se do malty přidávala běžně. Tramvaje jezdily po mostě do 1908, automobily do 1965. Křižíkovy tramvaje byly napájeny zdola, z kolejnic, pozemně, aby most nehyzdily sloupy. 

1683 socha sv. Jana Nepomuckého - Jan BrokoffNávrh provedl J.B.MatheyKamenný sokl s 3 reliéfy, socha světce 2,5 m vysoká. Jan je v rochetě s palmou a křížem, svatozář s 5 hvězdami, ty světec ale získává až po beatifikaci. Symbolika - 5 písmen slova TACUI nebo odkaz na 5 ran Kristových.  

Mánesův most 

 

Mánesův most je 186 m dlouhý a 16 m široký. Vede po něm tramvajová trať. Spojuje Palahcovo náměstí a Klárov. 1868  zde byla postavena Rudolfova železná lávka, která se připomíná v názvu ulice U železné lávky. Estetika lávky vedla Jana Nerudu k této glose: máme novou železnou lávku místo přívozu...aby to mělo sloh národní, vzali si na vzor formu jitrnice, natažené pod stropem, aby na ni švábi nemohli...  

Nový betonový, částečně ěželezobetonový most 1914 projektovali inženýři František Mencl, Alois Nový a Mečislav Petrů. Původně se jmenoval Most arcivévody Františka Ferdinanda. 1920 se název změnil na Mánesův most. Bývaly tu i budky výběrčích v kubistickém slohu, ty se však nedochovaly.

Čechův most 

1906 -8, Jan Koula, absolvent vídeňské akademie. Představitel historismu a nastupujíící secese. Sloh mostu krásně ladí s architekturou na něj navazující pařížské ulice. Unikátní nýtovaná železná konstrukce. Nejkratší pražský most má 3 oblouky a 2 pilíře, délka 169 m, Vltava je zde nejužší. . Koula už koncem 19.st. projektoval navazující tunel pod Letnou, na něj nakonec nedošlo. Plastická výzdoba mostu: dívka s pochodněmi a tříhlavý drak. Pochodně a hlavy draka původně chrlily oheň, byl tam zavedený plyn. Reklama pražských plynáren, muselo to působit efektně. V kioscích se vybíralo mýtné. Sloupy s jónskými hlavicemi nesou sochy andělů od Antonína Poppa. Pod mostem je vchod k soutoku splaškových vod malostranských a staroměstských v kanalizačních stokách. Je to nejstarší pražská shybka (funguje na principu spojených nádob). Je stará 120 let, postavena z dvakrát pálených cihel stále v dobrém stavu nehledě na agresivní prostředí. Na zprovoznění se 1901 přijel podívat i císař František Josef I.  

2014 opraveny sochy andělů i kompletně mýtné domky, které byly v havarijním stavu. Byly kompletně rozebrány. 

Štefánikův most 

Již potřetí nese toto jméno stejný most, původně tu ovšem stál most řetězový, který se dochoval na starých fotografiích Prahy. Z pohledu od Letné je vidět Rejdiště a tehdejší židovské ghetto. Jak šel čas: 

1868–1919: řetězový most císaře Františka Josefa I.spojoval Revoluční, dříve Trubní, později Eliščinu třídu, a Letenské sady. Měl ovšem malou nosnost, proto v době konání Jubilejní zemské výstavy 1891  vedle něj sloužila i provizorní lávka.  Most i tak sloužil do 1937 a rozmontován až rok po válce. Měnily se však názvy. 

1919–1940: Štefánikův most  

1940–1945: most Leoše Janáčka 

1945–1947: Štefánikův most 

1947–1997: Švermův most  

od 1997: Štefánikův most 

Hlávkův most 

Je nejširším mostem v naší republice a prvním pražským betonovým mostem přes Vltavu. Podnětem pro jeho stavbu bylo vybudování Ústředních jatek Pražské obce v Holešovicích (1890 - 94). Při přípravě stavby se střetly dvě generace techniků a těm odpovídající dva přístupy k materiálu. Starší odborníci dávali přednost železu, mladší modernějšímu betonu. Nakonec bylo u jedné části mostu zvoleno železo, u druhé beton, kterému ještě starší generace nedůvěřovala. Město muselo nejdříve od soukromých majitelů vykoupit ostrov Štvanici. Poté se podle projektu Mečislava Petrů 1908 - 10 budovala nejdříve jižní část mostu od Těšnova s ocelovou konstrukcí Provoz mostu byl zahájen až po skončení druhé severní části mostu na holešovické straně o délce 200 m, která se stavěla 1909 - 12Tato část byla betonová, projektovali ji František Mencl a Pavel Janák.   2,5 m Vysoké reliéfy Mužských torz, vytesali přímo do betonového zdiva Myslbekovi žáci Bohumil Kafka a Ladislav KofránekPři rozšiřování mostu reliéfy zmizely, v 80. letech však byly vyrobeny jejich kopie a byly opět osazeny na mostě nad Štvanicí. Známější jsou medailony nad pilíři na bocích mostu od Josefa Mařatky a Otty Guttfreunda, které představují portréty 12 radničních představitelů. Nejvýznamnější a nejznámější plastiky jsou skupiny Práce a Humanita, které vytvořil Jan Štursa  1911 - 13V postavě muže s kladivem na sousoší Práce zpodobnil autor sám sebe jako kameníka. 

Negrelliho viadukt

druhý nejstarší most v Praze 1849

Libeňský most, 1928, Pavel Janák, pův. název Stalingradský Délka 780 m

most Barikádníků, přejmenovaný 1945 Trojský most. 

Ten navrhlJ.Chochol a F.Mencl1926 - 8Později zvaný rámusák, jak se zvyšoval objem dopravního zatížení a neprováděla se údržba. Dosloužil 1975, ten dnešní je z roku 1980

PRAŽSKÉ NEVĚSTINCE 

podle knihy Nevěstince a nevěstky 

Prostituce je věčná, vždy byla a vždy bude, ať proti ní církev brojila ze všech sil. Nevěstky se účastnily válečných tažení, třeba v rakouské armádě fungoval polní puf - pojízdný domek, kde děvy poskytovaly služby. Červená lampa nad vchodem, vchod pro mužstvo, modrá lampa, vchod pro důstojníky. Nemocem se vyhnout nešlo, syfilis zvaná různě - "francouz" nebo "uherská nemoc".

1815 vídeňský kongres, ve Vídni poskytuje služby na 20 000 prostitutek

Nakažené prostitutky putovaly do nemocnice. Státní moc se k prostituci stavěla různě: prohibice, abolicionismus, reglementace. 1784 ve Vídni otevřena všeobecná nemocnicie, léčí se i pohlavní choroby.

V Praze fungovala mravnostní policie v Bartolomějské, komisaž měl dobrý přehled o svém rajonu, zbnal všechny holky. Mnoho jich bylo policejními informátorkami. Stejně tak byli policejními konfidenty majitelé nevěstinců. Museli mít koncesi, platit daně a respoktovat živnostenský zákon. Zadržené holky vozil zelený anton do Fišpanky - 1856 - 62 zde byla továrna podnikatele Grubera na zpracování rybích kostí - fish bein. Holky tu spravovaly oděvy.

1857 úřední registrace prostitutek, holky musí mít zdravotní knížku.

1862 - nevěstince označeny červenou lucernou

1871 - zákon o postrku - když holka sama neodešla, zelený anton ji odvezl do domovské obce - jít šupem, z němčiny - der Schub. Pokud se holka vrátila a byla chycena potřetí, šla do vězení. Zákon platil do 1950.

V 60.letech 19.st. začíná feministické hnutí, prostitutka je viděna jako obět mravní a sociální bídy ve společnosti, klade se důraz na vzdělání a odstranění sociálních rozdílů, což má vymýtit i prostituci. Navíc policejní reglementace - kontroly a administrativní úkony - jsou nákladné, nemocnou holku mohla její domovská obec odmítnout  Úřady se pak musely postarat o případné náhradní ubytování

1922 -  zrušeny zákonem veřejné domy, protestují lékaři i policie, žádné povinné zdravotní kontroly..Holky ztratily jistotu střechy nad hlavou, vthly se do ulic, barů, hotelů....Prostituce se přesunula do pronajatých bytů a hodinových hotelů.

1950 - trestní zákon o přestupku proti mravnosti.

1990 - trestný čin kuplířství a obchod se ženami

Prostituce se u nás soustředila v lázeňských, posádkových i universitních městech. Vše se řídilo nepsanými zákony. Nevěstinec nesměl mít okna do ulice,  pokud ano, okna byla celý den zatažena závěsy.

U obecního dvora

Perlovka

Kožná - podnik U Špírků, tam dožívala Tonka Šibenice. Její příběh literárně zpracoval E.E.Kisch, 1930 byl natočen 1.český zvukový film v AB Barrandov a ve Francii ozvučeny 3 verze - česká, německá, francouzská. V podloubí Kožné se tísnily malé místnůstky se šťavnatými názvy: Mastný drdol, V prdeli, Kafemlejnek...

Mariánské náměstí - využívalo se kamenných bloků složených zde na stavbu nové radnice... tam začínala kariéru i Tonka šibenice. 

Platnéřská - podnik E.Kauckého (dnes hotel Emblém). Majitel tohoto luxusního podniku nakupoval v Amsterodamu diamanty. K VIP klientům patřil i František Ferdinand d´Este, jednou prý musel v zástavě nechat prsten...Dívky v podniku často bydlely, platily ztrátou svobody, zato měly jistotu střechy nad hlavou a jídla. Bordelmamá byla pro ně jakousi rodinou.

Ghetto - hospoda Denice na místě dnešního parčíku vedle Staronové synagogy. Služba stála 1 korunu. 

Kamzíkova U červeného páva - exkluzivní podnik pro vybranou klientelu. Hrála zde hudba, později hudební automat. Dodržovala se hygiena, dívky se myly v roztoku hypermanganu. V několika patrech byly exoticky nazvané salony (pokoj perský, japonský...), jak šel zákazník nahoru, vybíral si cestou dívku, nahoře pošeptal bordelmamá jméno vybrané dívky, zaplatil a dívka mu byla diskrétně přivedena na pokoj. Podnik vedl podnikatel Abraham Goldschmied, existoval 1865 - 1917.. Chodil sem Bismarck (traduje se, že za jednu noc měl 6 dívek, jméno nejlepší, Milady, vyryl svým diamantovým prstenem do okenní tabulky), Karel I.,František Ferdinand d´Este, chodil sem komponovat Gustav Mahler na bílý klavír do japonského pokoje. Dívky si mohly vydělat tolik jako univerzitní profesor. 

Vejvodova - Dům u bílého kříže. Oblíbená byla Studentská Luisa se specializací na zaučení mladíčků. Vzala si život z nešťastné lásky k jednomu studentovi, za rakví jí šly 2 generace mladých i starších mužů

Linhartský plácek , Břetislavova (v každém domě), Hradební, Liliová, Na Zderaze...

Oficiálně byla prostituce zakázaná, ale úřady většinou přimhouřily oko a nevěstincům vydávaly koncese, bylo to lukrativní. Ćím vyšší konzumace hostů, tím větší zisk a procenta dostala i dívka. Platnéřská i ostatní ulice v okolí byly mnohem užší. Na rohu Platnéřské proti domu U zelené žáby byl do 1884 vchod do jedné z nejproslulejších hospod staré Prahy, Batalionu. Scházela se tu galérka - kapsáři, kasaři, různí podvodníčci, prostitutky a jejich pasáci. Byla to jedna polosuterénní místnost, kde byly sudy s kořalkou a police s lahvemi. Nejctěnější host  - doktor práv František Xaver Uher. Údajně právě on hospodě vymyslel jméno. 1861 se oženil a stal se poslancem Ćeského zemského sněmu. Zprvu požíval velké vážnosti, ale postupně se blížil krach. Ze sněmu byl vyloučen pro časté absence a mladičká žena Anna Smutná od něj brzy utekla. Oženil se mimochodem ne až tak z lásky, ale kvůli velkému věnu. Uher postupně scházel a denně docházel do Batalionu jako těžký alkoholik. Nepomohla ani sbírka, kam přispěli i Palacký a Rieger. Uher zemřel jako bezdomovec, na pohřbu se mu sešli vážení páni advokáti i galerka od Batalionu.

PRAŽSKÉ OKOLÍ ZA HRADBAMI

Příměstské obce kolem Prahy poskytovaly Praze hospodářské i rekreační zázemí. Ze Smíchova, Libně, Žižkova se vyvinula samostatná města později k Praze připojena, přicházelo sem od 2.pol.19.st z venkova mnoho lidí za prací do továren.

Za brány se chodilo na výlety, na tancovačky, na církevní pouti s dlouhou tradicí. To hlavně ke sv.Markétě do Břevnova a ke sv.Matěji do Šárky. 

PRAŽSKÉ PAMĚTNÍ DESKY a pomníky

Leckde jsou divnosti. Před kongresovým centrem památník esperantu. 1996 se tu konal kongres esperantistů. První tu byl už 1921

Deska na památku českých námořníků na Jadranu- Perštýn, U medvídků 

Památka  padlým ženám v Perlové ulici

Pomník Františka Palackého

1898  byl položen základní kámen k pomníku za široké účasti veřejnosti. Dohcoval se filmový záznam a je to tak jeden z prvních českých filmů. Tvůrce filmu Jan Kříženecký se filmovat teprve učil a záběry jsou proto velmi nekvalitní. Slavnosti předcházel velkolepý průvod Prahou a na místě samém obšírné projevy mnoha řečníků. Pomník se budoval 14 let, je monumentálních rozměrů. Autorem je sochař Stanislav Sucharda. Palacký je ze žuly, ostatní sochy z bronzu. Pomník stál přes půl milionu korun. Za války byl poničen, nahrazen kopií 1950.

Pomník Hany Kvapilové

1914 Kinského sady. Autor Jan Štursa.

Pomník Woodrova Wilsona

1928 v parčíku u Hlavního nádraží za přítomnosti TGM.

Pomník padlým Pražanům

1931 v parčíku pod klášterem Na Slovanech. Autoři B.Hybšmann a B.Mařatka. Pomník odstraněn na počátku německé okupace a trvalo několik desetiletí, než se na své místo vrátil.

Pomník Ernstu Dennisovi

1928 Malostranské náměstí, pomník věnován francouzskému bohemistovi. Autor Karel Dvořák. Odhalení se zúčastnili TGM i doktor Beneš, primátor Baxa přijal pomník do péče města. Po 11 letech pomník odstraněn.

Pomník maršálku Radeckému

1859 Malostranské náměstí 1918 byl pomník dočasně zakryt před definitivním odstraněním.

PRAŽSKÉ PLYNÁRNY

září 1847 - uvedena do provozu 1.pražská plynárna v Karlíně a rozsvítilo se 200 plynových lamp. Uvedla ji do provozu německá soukromá plynárenská společnost. 1866 uvedena do provozu obecní plynárna na Žižkově, fungovala 60 let.  . 1874 plynárna v Holešovicích. Tu připomíná ulice U staré plynárny.

Uhlí se nejdříve ručně drtilo na potřebnou velikost zrna. a na vozíku vozilo k retortovým pecím. Plyn se vyráběl karbonizací černého uhlí. Koks se pak z pece vyhrabával a hasil vodou. Byla to namáhavá a nezdravá práce, později mechanizovaná.  Koks se pytloval a rozvážel na koňských potazích k prodeji.  

Michelská plynárna se začala stavět 1925 podle projektu architekta Josefa Kalouse.  Slavnostního výkopu 11.3. se účastnil i pražský primátor, oblíbený dr. Karel Baxa. Plynojem měl obsah 75 000 m3 svítiplynu. Plynárna byla uvedena do provozu 1927, ale samotná stavba trvala jen 20 měsíců. Plynárna prošla modernizací, byly přidány šikmé i svislé pece, během války dosáhla plánovaného výkonu 100 milionů m3 svítiplynu za rok. Ten se tu karbonizací černého uhlí vyráběl do 1965 a dalších 10 let se svítiplyn zde vyráběl štěpením zemního plynu..

PRAŽSKÁ POTRUBNÍ POŠTA  

1899 - první zásilky placenou potrubní poštou pro veřejnost, pro úřady fungovala v té době už 12 let. Fungovala na principu stlačeného vzduchu. Délka potrubí55 km, rychlost 10 m / sec. Skvělé technické zařízení, které od 2.pol. 19. st. pomáhalo utvářet moderní město. Dala se poslat i teplá klobása a v dalším pouzdře rohlík. Potrubní pošta v Praze fungovala do 2002potrubí poničila povodeň. V evropském měřítku je to unikát.  

PRAŽSKÉ PRAMENY

Celkem je na území Prahy asi 400 studánek. z 1/4 se dá voda pít. Jeden z nejhezčích pramenů je Mariánský v Malé Chuchli. V 18. a 19.st. zásoboval malochuchelské lázně, do 80.let 20.st. odtud brala Malá Chuchle pitnou vodu. Nad pramenem je kaplička z 18.st. Zde voda vyvěrala původně. Je bohatá na hořčík a vápník, v korytě potoka se usazuje travertin a tvoří kamenné kaskády. Může během několika měsíců pokrát i listy nebo větvičky. Šestákova studánka v Šárce patří k nejstarším poblíž šáreckého hradiště. Jako zdroj pitné vody sloužila přes 1000 let. Většinou voda vyvěrá na hranici mezi propustnými pískovci a nepropustnými jílovci. Voda se vsakuje v oblasti nad studánkou a vrstva pískovce ji filtruje. Pramen Pekařka pod Proseckými skalami. Modřanská rokle, koryto Libušského potoka, několik upravených studánek.   

PRAHA SPORTOVNÍ  

Kořeny tělovýchovy jsou velmi staré, vychází z řecké myšlenky kalokagathiá. Cvičí se v gymnasion. Z předkolumbovské Ameriky jsou doloženy kolektivní míčové hry, obecně ve středověku byla péče o tělo a jeho rozvoj stranou. Fyzická síla a odolnost je však potřebná v boji, odtud rytířské turnaje a výchova šlechticů k boji. S rytířskou kulturou se rozvíjí i jakés takés šlechtění ducha, rozvoj rytířské poezie, zpěvu, šachových her. O sportu jako takovém se ale ve středověku mluvit nedá. Praha – turnaje na Staroměstském náměstí, měšťanské zábavy i fyzického rázu – soupeření, střelba na terč. Od 15.st. zakládána střelecká bratrstva, trénuje se střelba z luku a kuše, odtud se nám v Praze dochoval Střelecký ostrov. Střelba ku ptáku, honění ke kroužku.  

Od 16.st šermírny, mistři šermíři učili za úplatu. Dochovaly se zprávy o nočních soubojích biřiců a studentů, většibou vátězili studenti, to se zúročilo rok1648 za švédského obléhání Prahy. Výborným šermířem byl třeba Karel Škréta. Nutnost tělesné aktivity zmiňuje i učitel národů, ale stačí běžné dětské hry. 

KULEČNÍK  

První záznamy o kulečníku pochází ze starověkého Řecka. Velké rozšíření ve Franciia odtud i do českých zemí. V pol. 18.st. Karel VI. dává povolení mít v hostincích a kavárnách kulečník. Zlatá éra za 1.republiky, pověstná byla kavárna Louvre. Komunisti na golf, stejně jako na kulečník pohlíželi jako na buržoazní sport a po znárodnění dali stoly z kaváren vyházet z oken. Byly sváženy na nákladové nádraží Žižkov, za 100 Kčs,- na prodej. Většinou mramorové desky stolů rozbity na chodníčky na chalupách. Po 1990 opět rozmach, hospody i veřejné herny. U Nováků, bývalá Jízdárna v Panské / V cípu.  V současnosti  (2019) michelská Balabuška a vršovický Harlekýn. Nejstarší kulečníkový klub na Žižkově v Sokole.  

Skutečný rozvoj tělovýchovy až za osvícenství, kdy se řeší také kvalita jídla, vody, bydlení, objevuje se nápravný tělocvik. Avitaminóza způsobuje křivici, takže je co napravovat. Křivice ve vyšší stadiu v podstatě znemožnila pohyb. Sem spadá i cílená péče o nevidomé a sluchově postižené. zakládají se ústavy slepců apod. Na poč. 19.st zformulovali Fridrich Froebel a Fridrich Jahn moderní názory na tělovýchovu a vytvořili soustavu prostných a nářaďových cviků. Z Německa po vzoru turnérské soustavy a ze Švédska podle systému léčebného tělocviku se tyto přebírají a jsou zakládány první soukromé tělocvičné ústavy. Začíná cvičení na nářadí (švédská bedna). V Praze vznikají první tělocvičny. Jan Malypetr v Panské ulici založil v budově piaristů tělocvičný ústav, je vzorem pro další. Po roce 1848  platí zákaz zakládat jakékoliv spolky, p1859 pád Bacha, uvolnění, vzniká množství nejrůznějších spolků včetně tělovýchovných.  

1862 tělocvičná jednota pražská, předstupeň Sokola. TGM: Bez Sokola nebylo by legií, bez legií nebylo by ČR. Myšlenkovým tvůrcem Sokola je Miroslav Tyrš.  

1864 1.sokolovna v Sokolovské ulici, do Malypetrovy tělocvičny se všichni už nevešli. Předtím byl pronajat síl Apollo v Ječné a Konvikt, ale prostory brzy nestačily. 5.5.1863 tyršův přítel a spolupracovník JIndřich Fugner z vlastního koupil pozemek v Žitné. Byl úspěšným pojišťovacím podnikatelem, po vzoru italské pojišťovny, kde pracoval, založil podobný ústav u nás. Stavělo se svépomocí, 200 členů za pár měsíců mělo hotovo podle projektu Ignáce Ullmana.Je doba obrozenecká, nadšení umožňuje stavět rychle. Byly zde i byty, vchodem ze Sokolovské chodili domů manželé Fugnerovi, později se přiženil i Tyrš, vzal si svou žačku, Fugnerovu dceru Renatu.  

1865 šibřinky  - sokolský ples.  Za 1sv.války zde byl lazaret.  

1861 – Turverein – německá sportovní organizace, orientace na ideu velkého Německa, nepřijímal Čechy a židy, ani ty co se hlásili k německé menšině. I sokoly zasáhly politické půtky, sociální demokrati byli vyloučeni a založili si vlastní organizaci DTJ, z ní později vzniká Federace dělnických tělocvičných jednot. Organizují si i dělnickou olympiádu a spartakiády.  

1905 židovský spolek Makabi  

1867 – 1.veřejné cvičení Sokolů na Rohanském ostrově  

1889 ustavující sjezd České obce sokolské. Kromě fyzického cvičení důraz na emancipaci českého národa, vlastenectví. Sokolové vždy u hlavních dějinných události, obou válek, spolupráce s červeným křížem, angažovanost v odboji. Síť pomáhající parašutistům, mnoho zatčených a popravených.Sokolové byli nacionálně vyhraněni  

1882 – 1.slet na Střeleckém ostrově, prostná – 720 členů, bez hudby. Průvod Prahou. Zakládají se župy.  

1891 – slet ve Stromovce u příležitosti Jubilejní výstavy  

1895 – na Letné u příležitosti Národopisné výstavy  

Slety: 1920 – 26 – 32 – 38 – 45 – 48 a 98 Slety žila celá země, psalo se o nich podrobně v tisku  

1897 ženy se sdružují již dříve, ale stojí mimo Sokol, roky se řeší otázka, zda je pro ženy cvičení vhodné a zda je mravné…  

1921 – 1. cvičení žen na Letné   

1926 – 1. cvičení na novém stadiónu na Strahově, už tribuny na Letné byly pro 100 000 diváků, 

Praha měla velkou výhodu, někteří primátoři jako členové Sokola myšlenku sletu podporovali  

1948 v průvodu 84 000 členů a 1000 jezdců na koních. Čistky po únoru 48. Vlna zatýkání  

EMMERICH RATH 1883 - 1962 

Přezdíván all round sportsman, věnoval se mnoha sportovním odvětvím, a byl úspěšný. Získal přes 500 ocenění v celé Evropě. Jeho sporty: dálkový běh, běh na lyžích, box a mnohé další.1913 se účastnil v Krkonoších tragického závodu, kdy zahynuli Hanč a Vrbata.. Pocházel z pražské německé rodiny, ve 14 letech do učení k Rottovi. Později šéfoval sportovnímu obchodu ve Veletržním paláci a pak si otevřel vlastní legendární sportovní obchod v pasáži mezi Příkopy a Ovocným trhem.  Rathova pasáž!! Dnes se jmenuje Pánská a o Rathovi nikdo nic neví. Artiklem byly pozůstatky vybavení po americké armádě, zákazníky byli trampové. Byl živou reklamou svého obchovu, v turistickém oděvu stával venku. Sehnal cokoliv pro sportovce, míčky na stolní tenis, výstroj pro kanadský hokej. Rath bydlel v Příčné ulici a na Karlově náměstí. Byl antifašista a ve sklepě svého obchodu za války skrýval německého žida. Po válce mohl zůstat v Praze. Byl to velmi charakterní člověk. Po 1948 mu komunisti nezapomněli americké vlajky ve výloze, obchod mu sebrali a poslali na "převýchovu" do Svatého Jana pod skalou. Dostal ten nejnižší důchod, aby se uživil, dělal různé pomocné práce a Náprstkovu muzeu prodal  1954 a 56 část své sbírky z cest. Byl vegetariánem, propagoval zdravý životní styl, Běchovice uběhl pod hodinu jako senior...Bohužel jeho životní cesta končí smutně, dožívá na Broumovsku, nepohodl se s bratrancem a v podstatě se stane bezdomovcem. 

JOSEF ROSSLER-OŘOVSKÝ 1869 -1933 

Tento pražský rodák k nám uvedl řadu sportů a byl velmi organizačně zdatný. Věnoval se hlavně veslování a rychlobruslení. 1917 byl zvolen starostou Junáka1930 byl v Junáku vyznamenán Řádem stříbrného vlka. 

PLAVÁNÍ  

Obecně lidé plavat neumí dlouho do poč. 20.st. výuka pouze pro vojáky. Školní řády v Rakousko Uhersku zakazují koupání  

1809 vojenská plovárna na Klárově  

1840 otevřena občanská plovárna  

1845 plovárna na Žofíně  

1910 říční písčité a sluneční lázně v Podolí  

30- léta – bazén a terasy na Barrandově  

BRUSLENÍ  

Velmi oblíbený způsob trávení volného času. Polévaly se školní dvory i různé plácky, místní si přivydělávali půjčováním bruslí.  

1885 založen bruslařský kroužek  

Nepřehlédnutelnou osobností, která stála zu zrodu mnoha sportovních odvětví, byl pražský rodák Josef Resler Ořovský (1869 - 1933). Přivedl do Čech ze zahraničí řadu sportů, provozoval rychlobruslení a veslování spolu s bratrem sjeli Václavské náměstí na lyžích. 1917 byl zvolen starostou Junáka1930 byl vyznamenám junáckým Řádem stříbrného vlka. Je pohřben na Vyšehradě 

Oblíbenou zábavou byla i jízda na saních po ledě, většinou v saních seděly dámy a vozili je jejich kavalíři.  

PS Zoubky na bruslích vynalezl Salchow  

Dřevěná bruslařská dráha v Riegrových sadech v létě, dámy bruslily v šatech s rozparkem, kloboučku a rukavičkách ještě na přelomu 19 / 20. st.  

70 / 80 . 19.st  

Vznikají kluby veslařů, jachtařů, lyžařů, tenistů, florbalistů…  

Pro Prahu jsou typické vodní sporty díky řece. Rozvíjí se hlavně veslařství a kanoistiky, málo jachting  

1910 Resler Ořovský objednal v Kanadě 6 kanoí, přivezl je do Čech a podle nich se stavěly další. Na to navázal tramping a sjíždění řek. Kanoistice se věnovali také vodní skauti. Tyto sporty si vybudovaly rozsáhlou základnu, Primátorky se od roku 1910 jezdí dodnes. 

 CYKLISTIKA  

1881 klub velocipédistů, k nám tento sport přišel z Anglie. U továrníka Kohouta bydlel Angličan, který si kolo dovezl z domova, 4 továrníkovy syny nadchlo. Tatínek ho tedy vyrobil ve své továrně. Ovšem pro Rakousko Uhersko bylo kolo jako dopravní prostředek uznáno až 1890, předtím platil zákaz jízdy po silnici, na cestách zase po velocipédistech venkované házeli kameny… Cyklo-krasojízda, cyklo-rej, vytváření obrazců, cykloturistika, kolová…  

LEHKÁ ATLETIKA  
TĚŽKÁ ATLETIKA  

Vyvíjí se z pouťových zábav klání siláků. V Sokole se moc nepěstuje, i když se Tyrš věnuje řecko-římskému zápasu. Box a zápas z nám přišly z Anglie.  

Box propagoval Fridolín Hojer, na Smíchově měl posilovnu pro veřejnost,  

Soutěže v přetahování lanem až do 1953 mistrovství republiky.  

MÍČOVÉ HRY  

Rozmach po1.sv. válce. Některé sporty zanikly – zápas s vele míčem koňmo a pushball.  

1903 pozemní hokej  

1905 český vynález – česká házená  

1914 vodní polo  

FOTBAL  

Oblíbená zábava středoškoláků, platí však zákaz čutané jako neslušné zábavy. Studenti se proto různě maskovali, když šli na zápas. TV zůstává na školách dlouho nepovinná, v budovách škol se s tělocvičnami nepočítá.  

1894 AC Sparta  

1895 SK Slavia a Deutscher Fotbal club  

1899 utkání s týmem Oxfordu, Němci 0:9, Slavia 0:3  

1896 první utkání Sparta x Slavia  

TENIS  

Již za renesance se hraje hra podobná squashi, od pol.19.st se tomuto sportu věnuje šlechta, pak i měšťané  

 

1902 stolní tenis  

LYŽOVÁNÍ  

1896 1. lyžařské závody ve Stromovce, původně hole delší, používala se jedna nebo dvě  

LEDNÍ HOKEJ  

1888 – 90 původně se hraje s míčkem  

1905 kanadský hokej s pukem  

1908 založen Český svaz hokeje  

JEZDECTVÍ  

1760  -1.závody na Císařské louce  

od 19. st dostihy ve Stromovce a na Invalidovně, velmi oblíbené jsou parforsní hony (štvanice na jelena nebo na lišku)  

1906 chuchelské závodiště  

Do 50. let jezdecké oddíly běžnou součástí vojska, v Praze mnoho jízdáren, jízdě na koni se věnují šlechtici i bohatí měšťané. Dostihy jsou výsadou důstojníků.  

OH  

Do 1914 vystupovali Češi na olympiádě samostatně, tudíž po vzniku ČSR se nic nezměnilo. Ideu účasti na OH u nás prosadil Guth-Jarkovský  

1900 – 1.účast na OH v Paříži, bronz v tenise Hedy Rosenbaumová, stříbro v disku JandaSuk.  

1924 OH Paříž -  stříbro Bedřich Šupčík – šplh na laně bez přírazu 

Sokol zakázán 1915 a po 1939, zrušen 1956  

1936 OH Berlín – Alois Hudec – kruhy  

1955 – 1.spartakiáda, vždy po 5 letech mimo 1970, obava z násilností po invazi  

1956 všechny sportovní organizace musely povinně vstoupit do Sokola, ten pak s veškerým majetkem znárodněna přepsán na ČSTV. Jediní trochu samostratní byli letci pod Svazarmem.  

TURISTIKA  

Od pol. 19.st se mění způsob života, lidé mají více volného času, který mohou věnovat sportu. Nejdostupnější i ze zdravotního hlediska byla turistika. 1888 byl založen Klub českých turistů, mapoval terén, věnoval se značení cest a budoval turistické ubytovny. 

PRAŽSKÉ TELEFONNÍ BUDKY 

1911 - první telefonní kabiny v Praze31.1.2020 definitivní ukončení provozu a demontáž. Z některých jsou výměnné boxy na knížky.

PRAŽSKÉ TOALETY

Historie pražských veřejných záchodků začíná v 16.st. První vznikly u Újezdské brány. 1888 usnesení o zbudování sítě veřejných WC v Praze. Dělily se na 1. a 2.třídu, podobně jako nádražní restaurace. V 1.třídě bylo možno objednat i drobné služby pro dámy - opravu oděvu nebo účesu na místě. Správcovství bývalo váženou činností. 70, 80.leta - žalostný stav a toalet málo, případně zavřené. Záchody na nádražích v hrozném stavu, kritizuje to i soudobý tisk a reportáže. Po 1989 mnoho původních domečků slouží zcela jinému účelu. Nám. bří synků - cukrárna, Ostrčilovo nám - pekárna, Tylovo nám - zázemí trhů v suterénu, nám. Míru - pizzerie. Z prvorepublikových se zachovalo WC na Uhelném trhu. Domek vedle vyšehradského tunelu původně jen pro pány, nepočítalo se s tím, že ženy se samy pohybují po městě a potřebují tuto službu...

Sloupové toalety - cca 20 v centru Prahy. Denní kontrola a údržba.   

PRAŽSKÁ TRŽIŠTĚ A OBCHODNÍ DOMY

Tržiště vznikala už od středověku na výhodných místech, kudy procházely zemské stezky. Bylo to především v podhradí, na křižovatkách obchodních cest z Prahy do Míšně, Krakova, Drážďan, Norimberka a u přístupu k brodům.

Co kdo vyráběl a prodával:

Pekaři pekli chléb a pečivo, pecnáři jen chléb. Krupaři prodávali mouku, luštěniny, kroupy. Hokynáři prodávali skoro všechny druhy potravin, stejně jako kramáři, velkokupci. Řezníci se specializovali na maso jako takové, uzenáři na výrobky z něj. Mlékaři vozili do Prahy mléko a smetanu z venkova.

Kolem tržišť se postupně utvářely tržní (obchodní) a řemeslnické osady. Jedno z nejdůležitějších privilegií. které od panovníka mohli osadníci získat, bylo právě právo tržní neboli kdy, kde a co se bude prodávat a s jakou frekvencí. Trhy byly denní, týdenní, výroční. Pouliční prodej, tzv. hauzírování, se udržel do 1.sv.války. Živili se jím biřtlaři / uzenkáři, preclíkáři, obchodníci s cukrovím. Do hospod hcodili nabízet kyselé rybičky a okurky sardinkáři. Stejně tak podomně nabízely zboží květinářky. Mohl přijít i prodavač písku na podlahy...

Do rozmachu tovární velkovýroby se nabízeli brusiči nožů a nůžek, podomní deštníkáři, cídiči nábytku, hadráři co vykupovali staré hadry.

Obchod se od počátku jednotlivých pražských měst odehrával jak v pevných kamenných krámech, tak především na trzích. Už od středověku jsou doloženy i speciální trhy, jejich existenci nám dnes dokládají názvy některých náměstí a ulic.
Z 13. století je poprvé doložena správní, finanční a pořádková regulace tržišť. Od 18. st. byly vydávány přesné tržní řády. První Jednotný tržní řád byl po spojení pražských měst vydán roku 1791.

Malá Strana:

O velkém tržišti v místech dnešního Malostranského náměsí až k Josefské ulici píše Ibrahim ibn Jakúb, Zmínka o městě z kamene a vápna odkazuje pravděpodobně k Pražskému hradu, který jak ojediný v té době byl z kamene.

Staré Město:

Týnský dvorec byl rozsáhlým komplexem staveb, kde byla skladiště, stáje, krčma, hostinec, malý kostel. Kupci zde platili clo, při vstupu museli odevzdat zbraně

1232 Havelské město německá kupecká osada, kterou založil lokátor Eberhard. Platilo tu německé zákupní právo, 1287 došlo k připojeno ke Starému Městu.

Staroměstské náměstí: zde se konaly trhy od 13. do 18.st. 

Rychta na můstku – 1880 zde byl založen městský fyzikát, předchůdce odboru hygieny. Má na starosti mj. kontrolu čištění vltavské vody.

1362 Větší kotce v místě dnešního Uhelného trhu, menší konce u kostela sv. Havla. Prodej kožešin, plátna, sukna v krytých boudách.

Havelský trh – prodej veškeré zeleniny

Uhelný trh – prodávalo se zde dřevěné uhlí, zelenina, květiny čerstvé a určené na hroby, ovoce, houby, které byly kontrolovány, zdy jde o jedlé druhy. Dále různé dřevěné nádobí, náčiní, košťata, metly. Centrum tehdejších fast foodů. Hokynářky nabízely ráno kávu, během dne hustou polévku, cezené nudle, jáhlovou kaši, šťouchané brambory. Jídlo na trojnožce ohřívaly na pánvích a hrncích a prodávaly v miskách, které bez nějakého omývání recyklovaly. Kdo nechtěl čekat na misku, dostal "za dva na dlaň". V podloubí stávaly pekáčové báby, které na pekáčích pekly lívance, koláče. Lidová tvořivost tato místa zvala Hotel kandelábr nebo Hotel Černá nůše.

Ovocný trh zv. také voňavý. Prodej čerstvého i sušeného ovoce, lesních plodů, ořechů i živých ptáků

Vaječný trh po celé délce Rytířské ulice, kromě vajec se tu prodávaly i drůbež, zvěřina, raci, žáby, máslo, sádlo, sýry…

Nové Město

Dobytčí trh, dnešní Karlovo nám. Zde od 1367 stávala slanečková bouda, přízemní budova s řadou malých místností. Prodávaly se tu mořské ryby solené a sušené. Za josefinských reforem byl tento prodej zakázán, budovu odkoupil erár. Původně zde neupravená blátivá plocha sloužící jako vojenské cvičiště, v pol.19.st tu vystupovaly putovní zvěřince, bouda 1863 stržena. V 80.letech 19 st tu provedl parkové úpravy dr.Thomayer 

Vinohrady 

Beránkovy podniky1887 na Tylově nám, které bylo hlavním tržištěm Vinohrad. Dnes tu hotel Beránek připomíná rozlehlý komplex, kde kromě porážky byly také stáje, garáže, tržnice, hotel s restaurací a soukromá vila majitele. Pan Beránek se pyšnil titulem "hlavní dvorní dodavatel na Královských Vinohradech. 

Holešovice

1895 ústřední jatky Původně má každé město a obec svou porážku, jak roste potřeba zásobování masem,  je nutno sjednotit i hygienické normy. Na jatkách se prodávalo i živé zboží jako ovce a krávy. Stáda sem byla hnána z pravého vltavského břehu z nádraží Těšnov a Bubny, proto byl postaven tzv. jateční most. Přístup byl dvěma branami, zdobenými sousoším od sochařů Vosmíka + Schnirche. Jatka měla i vlastní vodárnu. Postupně rušeny masné krámy v centru města.

Tržnice

Tržnice byly stavěny především z nutnosti zachování základních hygienických pravidel jak pro prodej samotný (maso, sýry, vajíčka…), tak pro udržení čistoty okolí.

Staroměstská tržnice

Trhovkyně nejprve protestovaly, nakonec si zvykly. Prodávalo se kdeco k jídlu, třeba i žabí zadečky...

Smíchov

1908 smíchovská tržnice - postavil architekt Vinohradského divadla Alois Čenský 

Obchodní pasáže a průchody

Jen v centru jich bývalo kolem 40, mnoho bohužel zaniklo, jako pasáž Juliš do františkánské.zahrady, průchod do Charvátovy ulice, krásná obchodní pasáž Jiřího Grossmana..

1872 Malý bazarv místě dnešní Rathovy pasáže. Emerich Rath byl velký sportovec, měl v ulici Na příkopech obchod se sportovním zbožím, podporoval skauting. Jako lyžař se účastnil smutně proslulého závadu, v němž zahynuli Hanč a Vrbata. Sám Rath našel Hanče, ale pomoc přivedl už pozdě.

Lucerna – budovala se poměrně dlouho, takže v komplexu lze zaznamenat přechod od secese k modernismu.  

Obchodní domy 

OD bytového textilu Haase + sohne 1870 v ulici Na příkopě. Palác byl na svou dobu velmi moderní, dochovalo se krásné schodiště. Když se v sousedství začal stavět palác Koruna na místě bývalého Špinkova domu se slavnou Vídeňskou kavárnou, majitelé svůj dům neprodali a tedy skončil obestavěn Korunou, jak se patrno dodnes.

OD U Nováků  + U Nováků II. Původně tu byl pivovar U Šajgrů. 1878 ho zakoupili bratři Novákovi, dali zbourat a vystavět obchodní dům. 1901 - 4 ho secesně přestavěl Osvald Polívka. Budova II.na pozemku vedle, kde se zřítil dům, naštěstí bez obětí. Jako majitelé jsou tu uváděni i Bartoňové z Dobenína, ti se ovšem do rodiny Novákových přiženili. Dvorana sahala do výšky 2.patra, dům velmi moderní. Schodiště měla litinová zdobemá zábradlí, nechabělo občerstvení s nápoji pro celo rodinu a studená kuchyně. Prodej záclon, drobného nábytku, koberců, potahů, celé jedno oddělení krajek a krejčovských potřeb, kusového textilu, látek, kožešin, galanterie i spodního prádla. Dámy se tu mohly obléknout od hlavy k patě. 

1922 OD U černé matky božímajitel pan Herbst byl celkem odvážný, když oslovil progresivního Josefa Gočára. Dům byl ale přijat kritikou i veřejností příznivě.

1927 OD Lindt s pasáží – prodej umělých květin, ozdob, galanterie. Architekt  L. Kysela.

1929 OD Baťa - architekt František Gahura

1933 - OD Te-ta později Dům sportu, Jungmannova ulice

1932 - OD Ara / Perla – , architekt Milan Babuška, autor technického a zemědělského muzea na Letné zde měl obtížný úkol - během přestavby původního domu se nesměl přerušit prodej. Dům vedli manželé Amschelbergovi. Při stavbě 1931 zachvátil požár uskladněnou konfekci. 

OD Brouk a Babka, spolužáci ze školy začali s koloniálem, později firmu vede už jen pan Brouk, ale ponechal zažitý název. 1911 začal s látkami a bílým zbožím, otevřel si po válce na  Belkrediho třídě dnešní třídě Milady Horákové, velký obchodní dům přes dva bloky. Dva domy propojil zastřešenými dvory. Zavedl novinky jako zásilkovou službu, prodej na úvěr, výprodeje, slevové akce,  občerstvení.  Síť jeho OD byla lidově nazývána broukárny

OD Bílá labuť – 1937, architektonickou soutěž vyhráli z oslovených architektů pánové Kittrich + Hrubý – 12 pater, odpočinkové terasy pro zaměstnance, technické zázemí, železobetonová prosklenná kostra, 30 x 18 m, dvojité sklo termolux. Sklo s mezivrstvou ze skelné vaty působící izolačně bylo čs.patentem. V domě jezdilo 5 rychlovýtahů, 1.vnitřní eskalátory, Pneumatické pokladny byly napojeny potrubní poštou na centrální pokladnu v 5.patře. Pokladník tam odeslal peníze, vrátila  se částka nazpět pro zákazníka a účtenka. Dům měl i dětský koutek.

1894 - OD Diamant – Václavské náměstí, železářské a průmyslové zboží.

OD Darex  - Václavské náměstí – dárkový export

Dům módy – 1956 – Josef Hrubý Tento architekt navrhoval na Expo58 Bruselský pavilon, vychází tu z funkcionalismu. Na tomto místě stál secesní dům, zničený bombardováním za války, 10 let tu byla proluka

Dům potravin – 1958 

OD Kotva21 projektů, 1969 vybrán ateliér Alfa manželů Machoninových. Ateliér Beta vedli manželé Šrámkovi a Gama Karla Pragera. V 70.letech byly tyto progresivní ateliéry zrušeny. Pracovalo tu 2 000 zaměstnanců a v průměru přicházelo na 75 000 zákazníků denně. Kotva nazvána podle paláce v sousedství vpravo. 2019 byla vyhlášena národní památkou, což snad tento ojedinělý příklad brutalistní architektury uchrání před zbořením a nedopadne jako Transgas.

OD Máj – ateliér Sial – založil architekt Karel Hubáček

praha uklízí  

Kropiči, metaři, čistící kartáče na lidský pohon...1922 - zametací trojkolky a kropící tramvaj. Později kropicí vozy z továrny Praga.  

Příjezd popelářů se ohlašoval zvoncem, obyvatelé domu (vesměs ženy a děti) vynášeli na ulici popel a smení v bedýnkách a kbelících. Ve 20.letech 20.st. se odpad sypal do velkých popelnic, ty vyváželi a vyměňovali za prázdné popeláři. Vše ručně, žádná automatizace. Obsah popelnic se vysypával do vagonu a vozil na skládku za město.  

1930 na průmyslové výstavě představen nový uzavřený popelářský vůz Praga-Kuka. Podle rakouského patentu má "automatické" vyklápění. Před odvozem do spalovny se odpadky třídily ručně na pásech - respirátor a rukavice rozhodně neměli všichni zaměstnanci... 

PRAŽSKÝ ULIČNÍK 

V Praze je 7 766 ulic (2021). První pražský uličník vydán v němčině 1805 (Karl Barth), upravil první pražský archivář K.J.Erben - 1870Tento uličník platil až do nacistické okupace, kdy došlo k přejmenování mnoha ulic. Další velká změna v 90.letech. Vývoj pražského názvosloví má dlouhou historii. První názvy vznikají v pozdním středověku. Píší se přímo na fasádu, v němčině. Platí pravidlo "kde co je" - ulice vede ke klášteru, ke kostelu, k rybníku, k řece, k bráně, k hradbám, k radnici... Dále se názvy dávaly podle převažujících řemesel: Soukenická, Provaznická, Zlatnická, Řeznická, Masná, Rybná...Pak přišla domovní znamení, od pol. 16.st.  

PRAŽSKÉ VINICE 

Vinice ve středověku k Praze neodmyslitelně patřily. Zlatý věk - doba Karla IV, přikázal vysadit vinnou révu v okruhu 3 mil za hradbami. Postupně pěstoval nebo si kus vinice pronajímal kdekdo, patřilo to k dobrému tónu, týkalo se měšťanů i řemeslníků. Vinice byly na Vinohradech, ve Strašnicích, na svazích  Malé Strany a Smíchova. Většina nepřežila Třicetiletou válku. Ve 20 letech 21.stol. je jich v Praze 14 - Salabka (největší vinice v Praze, 4,5 ha, od 1955, ryzlink rýnský je tu nejstarší v Čechách. Vhodné mikroklima, blízkost řeky, půda s břidlicí), sv.KláryPopelářka, Baba, Máchalka na Proseku, Vyšehrad, Pod Vyšehradem, Vyšehradská kapitula, Modřanská, Svatováclavská (ryzlink rýnský, rulandské modré)Grébovka, Albertov, Svatojánská, Strahovská.   

PRAŽSKÉ VÝVĚSNÍ ŠTÍTY  

Podklady pod vývěsní štíty byly plechové a dřevěné, dnes plast. Často šlo o umělecká díla, majitelé firem si najímaly umělce.  Za monarchie (prodej c.a.k.tabáku s dvouhlavou orlicí) a 1.republiky lidé vnímali vývěsní štíty podniků. obchodů a služeb jako vizitku, často na nich byla jména majitelů, jeden čas i povinně. Písmomalířství bylo vážené řemeslo, tvar a barva písmen odpovídaly dobovému vkusu, odrážely styl oblékání a zařízení bytů. I za socíku vypadaly firemní nápisy lépe než dnes. Dodržovala se jednota písma, stále existovala malba na sklo, bylo to kvalitní.  Maximální volnost téhož v 90.letech se odrazila i v oblasti reklamy a nápsech na obchodech. Těžko mohou mít vějakou vyšší úroveň. Občas lze v Praze narazit na prvorepublikové nápisy na omítce (Křesomyslova, Jagellonská, Masná - dřevařství). Na Újezdě byla reklama na rum a slivovici obnovena restaurátory, krásné retro. Raritou je železářství Koula a syn v Dušní uliciČas se tam zastavil v roce 1937dnes památkově chráněno. 

PRAŽSKÁ ZELEŇ

Strukturární kořenové buňky - plastové mřížky, které zabraňují stromům vytvářet rozvětvený kořenový systém. Použito u nově (2019) zasazených stromků u Národního muzea. 

PRAHA ZMIZELÁ

Důvodem mizení kostelů a klášterů byly válečné konflikty 1419, 1648, 1757. Protestanté odmítali kostelní výzdobu, kostely byly vydrancovány a mnoho jich už nikdy nebylo obnoveno., Mnohem destruktivnější byly pruské kanóny, Švédové toho zase tolik nezničili. Josefinské reformy 1782 - 4. kdy se sakrální stavby buď bouraly, nebo přestavovaly na bytové domy, kasárna, sklady, sirotčince a chudobince. Proměnila se hlavně Praha na pravém břehu Vltavy během 19. a 20.st do dnešní podoby. Na levém břehu byl již památkově chráněný Pražský hrad, pod ním rozlohou malá Malá Strana vymezena řekou a Petřínem, velké stavby by se tam nevešly, proto se dochovala nejlépe. Nicméně i tam se přestavovalo nebo i bouralo:

Zmizelé stavby na Malé Straně:

Malá Strana byla jako královské město založena 1257. Stávalo tu 5 osad, každá s farním kostelíkem, odtud i název Pětikostelní náměstí. V horní části Malostranského náměstí postavil G.D.Orsi raně barokní profesní dům. Původně zde byl kostel sv.Václava a pod ním velmi stará rotunda sv.Václava, zcela jistě předcházela vlastnímu založení Malé Strany. Rotunda měla jednu apsidu, našla se dlažba z pálené hlíny, stejný dekor měla i vyšehradská dlažba kostela sv. Vavřince. Snad pocházela z dílen benediktinů z Ostrova u Davle. Dále tu stával gotický farní kostel sv. Mikuláše. Ten měl být přestavěn, ale jezuité nakonec volili řešení Dienzenhoferů a 1606 se začíná budovat nový barokní chrám.

Kostel sv.Prokopa v Prokopské ulici byl zrušen za Josefa II. a přestavěn na obytný dům. Kde je zaoblený roh, býval presbytář.Arbesovo náměstí - býval zde kostelík sv.Filipa a Jakuba s apsidou, v 19.st. nahrazen kostelem sv.Václava 

Biskupský dvůr v Mostecké: Od 10. do 12.st biskupové sídlili na Hradě, poté ve snaze osamostatnit se se přesunuli na Malou Stranu. Výstavný dvůr byl pobořen za husitů, dochovala se věž.

Johanitská komenda: 1158 johanité postavili románskou baziliku, z té se dochovalo zdivo. Dnešní kostel gotický, věže z 14.st.

Kostel sv.Vavřince v osadě Nebovidy, dnešní Hellichova.

Kostel sv.Jana Křtitele, farní pro osadu Obora

Kostel sv. Magdaleny: magdalenitky sem přišly od sv.Havla ze Starého Města. Dochovala se polygonální lucerna, jinak zrušeno za Josefa II. Sídlila tu pošta, dnes Muzeum české hudby.

Zmizelé stavby na Hradě:

předrománská rotunda z 10.st, románská bazilika z 11.st, kaple sv. Mořice v místě, kde je dnes napojena nová část katedrály. Kostel sv. Bartoloměje na místě Orlí kašny. Jeho základy jsou dnes dochované pod 3.nádvořím. Ten byl zastřešenou chodbou propojen s bazilikou knížete Spytihněva. Kostelík Panny Marie: 9.st, doba knížete Bořivoje a kněžny Ludmily. Přicházejí z Levého Hradce, zakládají Hrad a tento obdélníkový kostelík.s apsidou. Kostel měl také kryptu. Použito kvádříkové zdivo, typické hlavně pro 11.st.. Bazilika sv. Jiří byla po roce 1142 prodloužena, na západě byl přistavěn nový presbytář. Je tu pohřben v ose hlavního oltáře kníže Vratislav, její zakladatel. Kaple sv. Ludmily byla přistavěna ve 13.st, průčelí je barokní a  a na jižní straně baziliku zdobí krásný renesanční portál. V Jiřské ulici a okolí byl také kostel sv. Jana křtitele, pravděpodobně ho zřídily benediktinky jako špitální. Na jeho místě dnes stojí domy.

Dnešní rajský dvůr je renesanční, pod ním se našlo opukové zdivo z 11.st. Rotunda sv. Víta z roku 925 měla původně 4 apsidy, jižní je součástí dnešní katedrály. Zde je pohřben sv.Václav. Kníže Spytihněv 1060 zahájil přestavbu, staví baziliku sv.Víta s 3 kryptami. Vedle stál biskupský palác s kaplí sv.Mořice. Na zdi dnešního probošství se dochovaly zbytky románského zdiva a sdružená okna. Za mříží se nachází pozůstatek baziliky a jednolodní kaple s apsidou sv.Mořice. Kaple byla ještě barokně přestavěna, měla cibulovou báň, odstraněna při dostavbě katedrály. Je zachycena na Langweilově modelu. Byl tu také kostel sv. Vojtěcha. Když přišel do Prahy Matyáš z Arrasu, začal za románskou bazilikou stavět gotický presbytář s oltářem a teprve, když se dostavělo k bazilice, začalo se bourat. Koncem 14.st. byl sv. Vít uzavřen provizorní stěnou.

Kaple všech svatých existovala již u knížecího paláce, dvakrát byla přestavěna, 1541 poničena požárem z Malé Strany. V zadní části je znát, že v lomených obloucích jsou okna nižší. Karel IV nechal okna zvýšit a ozdobit vitrážemi.

Strahovský klášter je dnes barokní, ale dochovalo se románské zdivo do výše prvního patra. Bazilika Nanebevzetí Panny Marie byla prodloužena o 7 metrů. Na místě kostela sv. Rocha býval kostel sv. Erharta, zbořen. Dnešní kostel stavěl Giovanni Maria Filippi v goticko renesančním slohu.

Na Loretánském náměstí stávala oválná kaple sv. Matouše, její půdorys kopíruje terasa před Černínským palácem. Stavitelem byl F.M.Kaňka, kaple měla krásnou freskovou výzdobu a barokní kupoli. Kolem se rozkládalo rozlehlé pohřebiště, možná nejstarší část z doby velkomoravské. 1791 byla kaple prodána na stavební materiál.

Kaple Panny Marie Einseldelské byla založena Benignou z Lobkovic, stávala v místě dnešní hradní rampy.  

Židovské město bylo velmi stísněné, omezené řekou a Starým Městem. Od 1232 po vzniku královského Starého Města nechtějí být jeho obyvatelé spojováni s židy, na konci hraničních ulic se staví branky do ghetta. Židé se museli spokojit s daným prostorem, výsledkem bylo přelidnění a stavění dalších pater, nejrůznější nástavby, balkony, pavlače. Ve 12.st. se jedním z centre stává prostor kolem Schulgasse - usidluje se tu první komunita kolem dnešní Španělské synagogy, ve 13.st pak další centrum kolem Staronové synagogy. V místech dnešní Pařížské (do 1926 Mikulášské)  šla Zigeunerstraße. Od 13.do 18.st narůstal počet obyvatel a odstěhovat se jinam židé mohli až za Josefa II. 1905 bylo založeno židovské muzeum, kam se svážely předměty ze zrušených synagog. V Praze byly zbořeny Cikánova, Velkodvorská a Nová synaagoga na rohu Pařížské a Široké. . Vedle Velkodvorské měl palác Jakub Baševi, stavebník synagogy.

1898 začíná asanace Josefova. Už v 2.pol. 19.st se vědělo, jaký má ghetto stavební potenciál, jak lukrativní pozemky tu jsou. Počítalo se s byty o rozloze 100 - 200m2 s pokojem pro služku, pro lékaře, advokáty, stavebí rady atd.Bourá se do 1905, poté se začíná stavět podle podobných moderních čtvrtí v zahraničí - ulice kolmé na Pařížskou třídu.. na Novém Městě je spousta prostoru, tak jak Karel IV. založil Nové Město skutečně velkoryse.

Staré Město existovalo někdy od 11.st, oficiálně založeno bylo 1282. Při přestavbách zmizelo mnoho malých farních kostelíků. různých komunit. Týnský chrám měl dva předchůdce - malý románský kostelík a raně gotický. Dochovalo se románské i gotické zdivo. Před kostelem sv.Mikuláše stával další románský kostelík. 

PRAŽSKÉ ZIMNÍ I LETNÍ ZÁBAVY I PRÁCE  

LetnáBývalo zde  klusácké závodiště, v zimě klusáci táhli sáně  

zamrzlá Vltava : ledové kolotoče, bruslení, hokej, páni vozili dámy na "židlích" po ledu, cyklisti vozili za sebou děti na bruslích. V Podolí u vyhloubených děr do ledu postávali rybáři, bylo zde klidněji. ledaři vysekávali bloky ledu, v Podskalí a u Mánesa si pro něj jezdili hospodští. Dobře uskladněn ve sklepě mohl led vydržet a ž do léta.  

na svažitých ulicích sáňkovali děti i dospělí  

V ulicích a na náměstích se prodávaly horké kaštany, chleba s hořticí a horký čaj a punč. Sníh se zametal do kanálů, nebo sypal do Vltavy, ulice se  dříve nesolily. Tyto práce vykonávali nezaměstnaní, byla to vítaná příležitost k výdělku. Jedna z prvních technických pomůcek - automobily Praga s namontovanými radlicemi.  

Za brány se chodilo na tancovačky, ke střelnicím a kolotočům, na štvanice zvířat na ostrov Nové Benátky, na dostihy na Císařskou louku. Na slavnost ševců Fidlovačka do Nuselského údolí, na slavnost krejčích Slamník do Bubenče. Po Vltavě se jezdilo na lodičkách, do roku 1900 se obeplouvala Vyšehradská skála. Na čerstvý vzduch hcodili Pražané do veřejných lesoparků a sadů s letohrádky jako Cibulka, Klamovka, na Jezerku, do Pštrosky, Bezovky, Sakrabonky, do Šárky, zahrady Kanálka na Královských Vinohradech. Malé odpolední výlety byly nazývány landpartije.

Poutě začínaly 24.února k Matěji do Horní Šárky, poté následovala svatojosefská pouť na Josefském plácku. Svatojánská a svatováclavská pouť byly velkými svátky a jejich součástí byla procesí.. Do Hvězdy se chodilo ke sv.Markétě, na Zlíchov ke sv.Prokopu.

Oblíbené byly také vojenské přehlídky, známá byla slavnost Božího Těla v květnu na Hradě. O Masopustu se konaly oblíbené šibřinky, původně sokolský maškarní ples

Své slavnosti s průvody měly různé spolky a sdružení.  

PRAHA JEDNOU VĚTOU

Praha leží na 50.rovnoběžce

Ideální střed prahy je v parčíku v ulici Na Balkáně

Praha má cca 13 000 bytů na krátkodobý pronájem pro turisty

První úspěšnou operaci v narkóze provedli milosrdní bratři v nemocnici Na Františku 1847

V centru Prahy je přihlášeno 90 000 psů

V současné době (2022)  propojuje pražské břehy 27 mostů

V Praze pracuje 20% všech pracujících v zemi.