PRAHOU KŘÍŽEM KRÁŽEM

aneb pohled na známá i méně známá místa Prahy očima průvodkyně.

V této části webových stránek popisuji trasy, kterými vodím návštěvníky Prahy, ale jsou tu i místa, kam se veřejnost běžně nedostane a nakonec i ta, která už neexistují. Tvář Prahy se mění, tak jako zmizelo Podskalí a Židovské město počátkem 20.století, (netroufám si posuzovat rozhodnutí tehdejšího magistrátu), zmizely  roku 1985 neorenesanční nádraží Těšnov a roku 2014 brutalistní hotel Praha,  2020 pak brutalistní Transgas. Nesoudím, jen konstatuji. I když ohledně brutalistních staveb si nedpustím povzdech. Ve stejném slohu mají v Londýně u Temže Královské divadlo a bourat ho jak se zdá hned tak nebudou... Méně se ví, že dřív, než se začal bourat Josefov, nenápadně se začal přestavbami a demolicemi ztrácet starobylý ráz Nového Města. Málokdo si při cestě JIndřišskou, Vodičkovou nebo Žitnou ulicí uvědomí, že toto město založil Karel IV. A co z něj zbylo dnes?

S radostí chodím (občas i provádím) na akce klubu PRAGOS, kdy se často dostaneme do úžasných míst. Stejně tak přínosné jsou Pražská muzejní noc, Noc kostelů, Prázdné domy, Open House.a Dny architektury. Spoustu nových informací získávám na FB stránce Z metropole a ve stejnojmenném pořadu ČT. Velký dík skvělému Petru Sojkovi! Stejně tak mnoho cenných informací můžete najít na FB stránce Miluju Prahu, kterou spravuje pan David Černý. Jeho knížky v mé knihovničce pragensií nesmí chybět.

Cestujeme rádi do zahraničí a je to dobře, srovnání je důležité. Nezapomínejme ale, že máme jedno z nejkrásnějších hlavních měst na světě. Už přes čtvrt století mi to říkají  zahraniční návštěvníci, které po Praze provádím, Nikdo nikdy neřekl, že Praha není krásná, právě naopak. Těší mě to a současně zavazuje studovat dál, poznávat nová místa, protože Praha roste jako živý organismus. Nakonec ten palác na Národní, stavba roku 2019 se příhodně jmenuje DRN. Ars longa vita brevis. 

VELKÁ PRAHA  

Rozšiřování Prahy má dlouhou tradici.  

1348 - Karel IV založil Nové Město pražské, území Prahy se zvětšilo víc než 3x.   

1784 - Josef II.sloučil historické části v jednotné královské město. Staré a Nové Město, Malá Strana a Hradčany dostaly jeden magistrát a jednoho purkmistra. Dále byly připojeny Vyšehrad a Josefov.  

 Další snaha o připojení okrajových obcí narážela na tuhý odpor.Karlín, Vinohrady, Žižkov a Smíhcov se bránily - obstaraly si dokonce povýšení na městai symboliku - prapory a městské znaky. Měla své vodárny - Vinohradská stála hned vedle pražské v Podolí. Roli hrál i odpor k daním - v Praze byly vyšší než v obcích. Teprve 1.sv.válka všechny poučila - hlad a problémy se zásobováním. nemoci.  

1922 - po tříletých přípravách vyhlášen zákon a vznikla VELKÁ PRAHA. připojeno bylo přes 30 obcí, součástí metropole se staly Vinohrady, Karlín, Žižkov, Nusle, Dejvice, Smíchov  

1968 - připojeno 21 obcí -  Modřany, Komořany, Kunratice...  

1970 - Praze připadl areál ruzyňského letiště  

1974 - připojeno dalších 30 obcí, Zbraslav, Stodůlky, Uhříněves. ... 

DALŠÍ MĚSTSKÉ ČTVRTI
PRAHA 2
vinohrady

1348 vydal Karel IV.dekret o osázení révou prostoru dlouhém 3 míle na novoměstskými hradbami. To je počátek dějin Vinohrad. Viniční úřad sídlil u Karlova mostu, dochoval se tam viniční sloup. Úřad řešil i pronájmy tohoto území. Fungoval do 1783.

Bohužel vinice nepřežily řádění husitů a následně třicetiletou válku a války o dědictví rakouské.  Před cca 150 lety tu bylo pouze pár viničních usedlostí uprostřed rozlehlých polí. I místní nádraží mělo ryze vesnický charakter. Vinice se postupně slučovaly, bohatí měšťané začali skupovat pozemky, jakmile se roznesla zpráva o připravovaném bourání hradeb. (Sňatky z rozumu - Vl.Neff, sága rodu Bornů a Nedobylů)

1849 usedlosti sloučeny do Královské vinohradské obce. Stavební boom začal po zbourání hradeb 1874. Začalo se srovnáním terénu, k čemuž třeba na Žižkově nikdy nedošlo. Největší stavební rozvoj Vinohrady zažily 1890 - 1914. Vznikla pravidelná bloková zástavba, honosné činžovní domy, velké byty s vysokými stropy. Tato původně samostatná obec měla velké štěstí na osvícené členy městské samosprávy. Ti dbali na to, aby domy nebyly příliš vysoké, tudíž vzdušnější a světlejší, než na Žižkově.´Původně jedna obec na území 785 ha se 1875 rozdělila na Vinohrady I + II, z jedničky vznikl Žižkov,dvojka zůstává obcí Vinohrady a 1881 je tato obec prohlášena městem.

1922 se město Vinohrady stalo součásti Velké Prahy jako část XII. 1949 rozělení na Prahu 2 + 12, v 60. letech Praha 2,3, 10

Bydlely zde střední vrstvy, mnoho německých středostavovských, ale vlasteneckých rodin. Nikdy se tu neprosadilo dvojí pojmenování ulic, pouze české. Starosta obce si to dokázal uhájit.

Brzy vystavěny věřejně prospěšné budovy a stavby - školy, chudobinec, divadlo, kanalizaci, osvětlení, dláždění. Nestihlo se jen vlastní muzeum a lázně. 1902 postavena tehdy největší pražská nemocnice - Vinohradská, 1922 zestátněna.

Zástavba začala nahoru směrem od Žitné, od svatojanské (svinské) brány.Někde je ještě zachované schéma bydlení jak to bývalo. V 1.patře byt majitele domu, v dalších patrech nájemní byty, zcela nahoře případně místnosti pro služebnictvo. Na Vinohradech bylo i dost příležitosti k zábavě - množství kaváren a restaurací, aréna Hajnovka, aréna Na hradbách (do zbourání hradeb) na místě dnešní Státní opery stávalo Novoměstské divadlo. Bylo tu množství velkých zelených ploch (Preclikářka, Kanálka, Ajchmanka - na jejím místě dnes Vinohradské divadlo)

LONDÝNSKÁ ULICE

Noblesní pražská ulice, kde stavělo domy 7 významných architektů. Pod Londýnskou vede první vinohradský tunel z 1871. Odtud také 1.název - Nad tunelem, poté Tunelová.Tehdy tunelem projel parostroj, který vezl knížete Karla Schwarzenberga. Tunel je dlouhý 1140 m a šlo o největší inženýrské dílo celé rakousko uherské monarchie. Vytěžená zemina byla odvezena k dnešní Grébovce, kde hlavní inženýr Moritz Grobe zřídil vinice, tehdy se místo jmenovalo Viniční hory. Od 1886 se ulice jmenovala Hálkova třída. 1926 byly ulice zde pojmenovány podle vítězných států Dohody a jejich hlavních měst.

Šířka Londýnské pak umožnila architektům až do 30.let stavět zde až 8 patrové domy s předzahrádkami, což je v Praze v centru vzácné, má je ještě Bruselská ulice a mimo centrum třeba ulice na Letné.

č. 28 - dům postavil architekt Václav Kopecký, měl zde byt i kancelář. Fasáda je obložena umělým kamenem, v přízemí travertinem a vstupní hala je obložena carrarským mramorem, který Václav Kopecký sám vybíral v Itálii. Dům byl postaven za použití tehdy nejmodernějších technologií. v předzahrádce roste katalpa, kterou vysadil sám architekt Kopecký. Tento dům z Londýnské ulice nás reprezentoval na výstavě architektury v Londýně 1947. Nomen omen.

č. 34 -  vinohradské gymnázium postavil Antonín Turek. Chodili sem Seifert, Langer, Peroutka. Dnes je zde ZŠ.

č. 62 - dům na nároží s Anglickou ulicí ve stylu funkcionalismu od architekta Vančury. prošel citlivou rekonstrukcí

č. 81 - dům s kachlíčkovým obložením postavil architekt František Libra ve stylu funkcionalismu pro rodinu kožišníků Bělohlávkových. Ve dvoře byl kožišnický závod..

č. 83 - dům na protějším nároží patřil kloboučnické firmě  Čekan. Postavili autoři Bílé Labutě, architektu Kittrich a Hrubý. Investory velmi moderně vybaveného domu se všemi technickými vymoženostmi 30.let byli sourozenci Leipenovi židovského původu, kteří zahynuli za války.

Nárožní dům Jugoslávská 19 je zde největší veřejná stavba, Vinohradská záložna. Dokončena 1912, ještě v secesním slohu stavěl architekt Osvald Polívka. Ve 30.letech byla přistavěna moderní část architekty Vejrychem a Kabešem. Kabeš byl žákem Jana Kotěry. Zajímavé je prostorové řešení, hlavní hmota je čtvrtválec po stranách s rizality se zimními zahradami nájemníků ve vyšších patrech.

NÁMĚSTÍ MÍRU

V parčíku poblíž divadla byl 1995 umístěn památník bratří Čapků od sochaře Pavla Opočenského

KOSTEL SV.LUDMILY

Největší kostel na světě zasvěcený sv.Ludmile. V tympanonu nad vchodem je žehnající Ježíš, sv.Václav a sv.Ludmila. V interiéru kolem hlavního oltáře je obrazový cyklus ze života světice, Ludmila je i na vitrážích. Tato světice je chápána jako ochránkyně křesťanství, protože své děti a svá vnoučata vychovávala v nově přijaté křesťanské víře. V Praze je kolem 50 míst spojených se sv.Ludmilou, všechna ukazuje mapa vytvořená 2021 u příležitosti výročí 1100 let od jejího zavraždění (svataludmila.cz/místa). Příčinou Ludmiliny smrti byla pravděpodobně regentské vláda nad budoucím knížetem Václavem, rozdělená mezi matku Drahomíru a babičku Ludmilu. Drahomíra se nechtěla o tuto moc dělit a proto si objednala Ludmilino odstranění. Smrt bez prolití krve měla znamenat, že se Ludmila nestane mučednicí, ale stal se opak. 1143 byla Ludmila svatořečena.

VINOHRADSKÉ DIVADLO

 Divadlo na Vinohradech  postavil Alois Čenský 1907 v kombinaci  novorenesančního a secesního slohu. Od počátku se jednalo o druhou nejvýznamnější pražskou scénu po Národním divadle. Důležitou osobností divadla byl za první republiky Karel Čapek, dramaturg a později i režisér, který tu 1922 uvedl své drama Věc Makropulos. Bratr Josef navrhoval scény a kostýmy.

FRANCOUZSKÁ ULICE

Dům Jednoty soukromých úředníků

1931 na místě zbořeného klasicistního domu. Zajímavostí byla slavnost položení základního kamene v době, kdy už stálo přízemí. Slavnosti se účastnilo mnoho významných osobností Vinohrad, třeba básník, spisovatel a novinář Viktor Dyk a dr. Oto Pavlík, od 1926 starosta Vinohrad. Do základního kamene byla vložena kovová schránka s dobovými dokumenty. Tato jednota byla založena už 1882. Architektem stavby byl architekt Jaromír Krejcar, který si v horním patře domu zařídil byt. několik let tu bydlel s manželkou Milenou Jesenskou.  

ULICE JANA MASARYKA

vila Osvěta

patřila nakladateli a redaktorovi časopisu Osvěta panu Vlčkovi. Jedni z nájemníků byli Masarykovi, narodil se jim tu syn Jan.

Zvonařka

bývalá vinohradská usedlost, pojmenovaná po zakladateli zvonaři Brikcím z Kyšperka, měl tu i vinici. Postupně se tu střídali majitelé, jedním ze slavných byl uzenář Jan Chmel. Jeho šunka byla proslavená, jednu dobu se vyvážela až do USA. Chmel tu postavil výstavný činžovní dům, dnes hotel Palais. Pamětní deska na domě připomíná, že v těchto místech žil malíř Luděk Marold. Bývala tu také konečná koňky. Dnes je to jediné trojúhelníkové tramvajové obratiště v Praze.

Vodárenská věž

1882 Výška 40 metrů, architekt Antonín Turek, neorenesance. Ve spolupráci se štukatérem Antonínem Poppem. Výzdoba: 7 podlaží s horní vyhlídkovou terasou, 4 troubící andělé / géniové, hlásají moc a slávu Vinohrad, genderově vyváženo 2:2

Centrem věže prochází spirálovitě technické zařízení do horního vodojemu.Voda se sem tlačila potrubím z Vltavy 1962 věž upravena na byty, 1991 kulturní památka. Využití pro administrativu pražských vodáren. Dnes berou Vinohrady vodu z Káraného.. 

Husův sbor

Pavel Janák - konstruktivismus, inspirován architekturou německého Bauhausu, autor mnoha evangelických kostelů. Zajímaví srovnání této minimalistické stavby s odlehčenou věží se šnekovitým schodištěm a průhledy do volného prostoru s novorenesanční vodárenskou věží, rozdíl 50 let.

DYKOVA ULICE

vila Antonína Turka 

Dykova 2 

Architekt a stavební rada Antonín Turek (1861 - 1916) si vilu pro svou osmičlennou rodinu vystavěl podle vlastního návrhu. Vystudoval na ČVUT u prof. Josefa Schulze obor pozemní stavitelství a architektura. Postupně si budoval věhlas a 1899 byl jmenován vrchním městským inženýrem Královských Vinohrad. Pohřben je na Vinohradském hřbitově. Navrhl mnoho veřejných i soukromých staveb, z nichž většinu na území Královských Vinohrad.  (vodárenská věž, sborový dům ČCE, národní dům, divadlo, tržnice, banka aj.) to byly i školy v ulicích Na Smetance, Komenského, Čelakovského, Perunova. Od monumentálních staveb v novorenesančním slohu přešel později k Wiehlovu dekorativnímu historismu , sem lze zařadit novogotickou hřbitovní kapli, kde je pohřbena také rodina Václava Havla. Vedlejší vilu na snímku vlevo stavěl původně také Turek, ale později přestavěl Ladislav Machoň.(památník Komenského v Naardenu, interiéry právnické fakulty, úpravy interiérů Klementina...) Antonín Turek je pohřben v Pardubicích ve společné hrobce s tragicky zesnulým Janem Pernerem.

rodinná (Mullerova) vila

Architekt Alois Dryák (hotely Meran, Grand hotel Evropa). Zde ještě bohatá ornamentální secesní výzdoba, později bude vystřídána geometrickým dekorem. Dryák později došel k moderním slohům (kubistický Radiopalác, Dům odborů na Perštýně / Bartolomějská,  funkcionalistický strahovský stadion, vršovická tělocvična, tiskárna a nájemní dům v Opatovické)

Naproti moderní trafostanice od L. Kysely s bustou vynálezce známé obloukovky Františka Křižíka (1847 - 1941), jako připomínka jeho tramvaje sem k Orionce.  Křižíkovi se přezdívalo český Edison. Pocházel z pošumavské Plánice z velmi chudých poměrů. Na studiích v Praze na reálce ho podpořil profesor, který rozpoznal jeho talent. Za první vynálezy pro železniční dopravu (upravená signalizační zařízení, návěstidla) si mohl dovolit cestu do Paříže na Světovou výstavu, pak se věnoval hlavně elektřině. Jeho obloukovka konkurovala Edisonově žárovce, jelikož svítila silněji, a získala zlatou medaili

Dykova 14 - klasicistní vila

Poslední majitelé židovská rodina Krausových, zabrána nacisty, syn zahynul v koncentračním táboře. Bydlel tu nacistický generál, po válce sídlo rozvědky Smerš. Řízena přímo NKVD z Moskvy. Pak odtud vysílal vojenský rozhlas - Zelená vlna, Polní pošta.Údajně zde podepsána zakládací listina Divadla Járy Cimrmannna., pak odtud krátce vysílala Svobodná Evropa., 2013 prodáno soukromníkovi.

činžovní domy Dykova 21

architekt rytířského stavu Richard rytíř Klenka z Vlastimilu (1873 - 1954). Jeho dědeček sládek a významný měšťan dostal titul od Franze Josefa 1867. Vnuk byl velmi zajímavou osobností. Vystudoval ČVUT u Kouly a Schulze, studoval také v Paříži a poté procestoval Evropu. (Francii, Španělsko, Belgii, Anglii, Itálii). Své akvarely z cest pak vystavil roku 1901 v Rudolfinu. Působil jako učitel ornamentální kresby na UMPRUM. Byl spoluredaktorem časopisu Dílo, kam přispíval odbornými články.  

Jeho domy v centru každý zná, ale většinou neví, že jsou jeho dílem - dům U zlatého kříže vedel paláce Kinských, eklektický dům vedle Staronové synagogy v Pařížské a velký šedý geometricky zdobený dům v Maislově. V Italské 4 má novobarokní nájemní dům v Italské ulici. Často spolupracoval se stavitelem Františkem Weyrem (Ambassador). Kolegové z branže mu vytýkali přílišnou zdobnost. Každé léto také podnikal na svém velocipedu cesty po Evropě, jeden z prvních cykloturistů a propagátorů cykloturistiky. Pochován v rodinné hrobce na Olšanech.

Domy v Dykově měly dva světlíky, pro koupelnu i WC, počátkem 1900 velká vymoženost. Každý byt měl pokoj pro služku. Později velké prostory přepříčkovány. Básník Viktor Dyk (1877 - 1931) tu žil skoro celý život. Nese nálepku Buřič anarchista. (Krysař, Zmoudření Doma Quijota, Devátá vlna). Na gymnáziu v Praze ho učil také Jirásek. Patřil k odbojářům proti Habsburkům, věnoval se politice.

Přes ulici Chorvatskou zahneme na schody vedoucí do ulice Sobotecké, kolem dětského hřiště na Korunní

měšťanský pivovar

1893 výroba sladu na export a 100 000 ha piva ročně. Areál byl velmi rozlehlý. Po znárodnění 1945 zde zůstala už jen výroba sladu pro smíchovský pivovar. Bývala zde také Maršnerova továrna na čokoládu, 

František Maršne 1857 - 1917, cukrář a průmyslník. Pozemky koupil od pivovaru. Původně jezdili po poutích s tureckým medem. Závod zbudoval se svou ženou Albínou. Začínali s figurkami a kolekcemi, nikdo to tehdy nevyráběl. Ohromným reklamním tahem bylo potvrzení c.a.k lékařů na obalu, že čokoláda je zdraví prospěšná  1891 Továrna na orientálské cukrovinky F. Maršner se později přejmenovala na Orion s ikonickým logem modré hvězdy. Podnik byl největší závod svého druhu v Čechách a jeden z největších v celé monarchii. 850 zaměstnanců.

Dále se dáme brankou přes nový obytný komplex do ulice 

HRADEŠÍNSKÁ ULICE

V jednom z domů bydlel vynálezce a podnikatel Emil Kolben. Spolupracovník Thomase Edisona a Nikoly Tesly a spoluzakladatel ČKD, který odmítl z protektorátu emigrovat a zahynul 1943 v koncentračním táboře.

vila Jana Kotěry - č.6

vila rodiny Prokopcovy - č.50

Zde bydlel starosta Vinohrad. Pocházel z chudých poměrů, vyučil se sekerníkem - stavitelem mlýnských kol, cestoal po celých Čechách. Další vily tu měli městští úředníci, co přišli z Vídně po 1918, kdy Praha potřebovala administrativní pracovníky, učitele, bankovní úředníky.., 

kolonie Svoboda 1921 - 24

stavebník družstvo Svépomoc, postavila stavební firma Belada podle návrhu začínajícího architekta Františka Alberta Libry (1891 - 1958), má tu vlastní rohový dům - č.32  porostlý břečťanem. Domy na jižních svazích pod vinohraddským pivovarem ohraničeny ulicemi Na Šafránce, Hradešínskou a Říčanskou. Celkem zde bylo postaveno 16 rodiných domů a 17 dvojvil. V patrových domcích jsou 2 - 4 pokojové bytyDomy jsou zde dvojího typu: výstavnější a zdobnější ve stylu art deca a rondokubismu, kolem ulic Na Šafránce, Hradešínské a Říčanské. Poté minimalistické jen s členitými střechami. Typické je výrazné rámování oken a zdůrazňování říms, trojúhelníkové štíty a zemitá okrová a žlutá. Architekt Libra stavěl rodinné domky sdružené do kolonií i jinde po republice, v Praze také poblíž ulice U hráze.

Na Šafránce 25 bydlí paní architektka Alena Šrámková.

SLOVENSKÁ ULICE

ateliér Ladislava Šalouna 

1911 - ateliér měl se zahradou sloužit pracem na pomníku  mistra Jana Husa. Byl zde velký a malý ateliér, salón, slovácká jizba, vestibul, zázemí i byt pro hlídače a také „okultistický sklep“. Chodívala sem tehdejší umělecká elita -  Otokar Březina, František Bílek, Alfons Mucha, Ema Destinnová a další. Josef Váchal v Pamětech připomíná, že ve sklepě ateliéru se „pořádaly velké seance, hraničící s magickými obřady“. 

Kanálka

Zahrada zabírala velkou část Vinohrad cca v prostoru mezi dnešním Muzeem a nám. Jiřího z Poděbrad, Seifertovou a Vinohradskou třídou. Pražané sem chodili na procházky, za odpočinkem, na občerstvení. Název z 18.st po majiteli, koupil ji Emanuel Canal z Malabaili, italského původu. Skoupil pozemky za hradbami a scelil je. Praha jako pevnostní město má potřebu hradeb, pevností přestala být 1866. Majitel v zahradě vystavěl pavilony, můstky, založil jezírka , labyrinty a umělé jeskyně. Vystavěl tu i 4 velké obytné budovy s tanečním a přednáškovým sálem. Hrabě věřil v potřebu rozvinutého zemědělství pro rozvoj národa. Na svých pozemcích pěstoval mnoho různých rostlin okrasných i užitkových. Populární tehdy byly brambory a vojtěška. Zabýval se i šlechtitelstvím. Dnes se dochoval název jedné z ulic: U kanálky. Kanálka zažila i slavné hosty, procházel se tu Mozart, František I (známý botanik amatér) i Franz Josef I. Zanikla rozparcelováním na konci 19.st. Zbyly Riegrovy sady, obelisk s reliéfem ptáčka a několik drobných staveb a pavilonků. 

mánesova ulice

Jedna z nejvýstavnějších ulic Prahy 

NÁMĚSTÍ JIŘÍHO Z PODĚBRAD 

Kostel Nejsvětějšího srdce Páně postavil lublaňský architekt Josip Plečnik. Zdobí ho největší hodiny v republice. 

Nápad zřídit další kostel, když kapacita svaté Ludmily přestávala stačit, pochází z počátku 20. století. Plečnik, kterému byl krátce po první světové válce projekt svěřen, navrhl několik variant vycházejících z antických vzorů. Nakonec, částečně z ekonomických důvodů, vznikla dnešní jednolodní starokřesťanská bazilika s mohutnou plochou věží a obřími prosklenými hodinami. S Královskými Vinohrady souvisí královské motivy – jablko zakončující věž a hranoly na fasádě připomínající hermelínový plášť. 

VINOHRADSKÁ TRŽNICE

Původně na tomto místě Chocholouškova továrna na mlýnské stroje. Autor stavby Antonín Turek na Vinohradech stavěl i několik škol (Na Smetance, na Jiřáku), vodárenskou věž a Národní dům, neogotický Husův sbor na Korunní a mnoho činžovních domů. Původně se trhy konaly na Tylově náměstí, později tam Josef Beránek postavil hotel a kus tržiště zmizel. 1903 tržnice slavnostně otevřena. Byla moderní s chladírenskými pulty, ale trhovkyně tam vydržely týden. Kolem nebyla taková zástavba a chodilo málo zákazníků. Rebelie trhovkyň brzy skončila, radnice je donutila se do tržnice vrátit. 21. století - situace se opakuje. Farmářské trhy plné, pavilon prázdný. Naprosto nevýhodná smluva s Prahou 2. Aspoň je budova na seznamu nemovitých kulturních památek

NUSELSKÉ SCHODY

Schodů je 182, spojují Nusle + Vinohrady, jsou v péči spolku Přátelé nuselských schodů, který se stará o úklid. Vedle schodů je kaple sv.Rodiny  církve starokatolické.  Postavena 1755 pro vinaře z okolních vinic. Později tu bydlel poustevník řádu ivanitů, který se o kapli staral.

Železniční tunely

Jsou v místě, kde dříve stávalo nádraží Královské Vinohrady.

ROUBENKA

Horská chalupa á la Jurkovič pod Nuselskými schody měla namále, zatím stojí...Je to ojedinělý příklad domu ve stylu podhorské venkovské chalupy v městské zástavbě.  Stavba z 1921 je dokladem významného konservativního proudu meziválečné architektury, stylového protipólu dobově převažujícího funkcionalismu. Samostatně stojící dvoupatrová budova se zahradou se do Prahy zrovna svou archikekturou nehodí, navíc to mělo být provizórium na 20 let, pak ale přišla válka a poté její zbourání nikdo neřešil.

Přízemí z ulice kryto keramickým obkladem, patra roubená. Kratší fasády zakončeny trojúhelným štítem s lomenicí, při ulici risalit zakončený polovalbovým štítem s vloženou loggií a pavlačí. Zahrada ve výrazně stoupajícím terénu, členěná terénní terasou, schodišti a osazena řadou vzrostlých stromových solitérů. Vile se někdy říká „srdíčková“. Vyřezávaná srdíčka jsou totiž charakteristickým dekorem pro většinu dřevěných částí. Nejvíce patrná jsou v centrální hale, kde zdobí nejen zábradlí dřevěného schodiště, ale i kryty radiátorů ústředního topení. To patřilo k samozřejmému vybavení domu od samého počátku, stejně jako koupelny. Dům má tři obytná patra s přibližně 20 místnostmi a technický suterén. Zajímavostí je sklípek s ideálním klimatem, zapuštěný do svahu a se suterénem spojený dlouhou chodbou oválného průřezu. - převzato z webu Prázdné domy

1922 si roubenku nechal postavit technický ředitel kladenských dolů Janeček. Od něj ji koupil Richard Dubský, zakladatel sázavské sklárny Kavalír. Jako žid utekl i s rodinou před nacisty přes Švýcarsko do Ameriky. Němci dům zabrali pro Hitlerjugend, ti využívali i podzemní chodbu vedoucí dál do zahrady k provizorní střelnici ve vinném sklepě pod zahradou . Po válce se Richard Dubský do vlasti už nevrátil. Vrátili se jeho potomci, ale po 4 letech o dům po převratu přišli. Sídlila tu UK, pak Prognostický ústa a VŠE. Dnes tu žije pan Kaplánek, potomek majitelů a usiluje o revitalizaci. 

PODSKALÍ

Tiskárna Unie

1907 ve slohu secese, v interiéru již použit železobetonový skelet. Po důkladné rekonstrukci je zde hotel Hermitage, dříve Park Inn

Divadlo Na slupi

1925, postavili si ho místní ochotníci a byla to poslední dřevěná aréna v Praze. Začínali tu W + V, Jiřina Šejbalová i Semafor. Uzavřeno 1964, poté prostory využívány školou.

Škola v Botičské

1887, zachovány oddělené vchody pro dívky a pro chlapce.

Nádraží Vyšehrad

1907 ve slohu secese, 1960 tu naposled nastupovali cestující. Od 2001  národní kulturní památka, kterou ovšem soukromý majitel nechává roky chátrat. Originální plastiky byly obnoveny jako kopie a jsou v zahradě pana Haluzy 

NUSLE 

patří částí do Prahy 4, částí do Prahy 2. Nejstarší doložené objekty z 12.st, obec Nusle patřila vyšehradské kapitule. Název obce se vyvinul asi z původního Neosvitly (údolí ve stínu). Ve 14.st. v důsledku nařízení Karla IV tu byly založeny vinice. Botič býval lososvou říčkou a je doloženo, že místní obyvatelé si stěžují na jednotvárný jídelníček, samý losos...V pol. 14.st vyšehradská kapitula  Nusle rozparcelovala na 14 jednotek a pronajímala je. Něco patřilo Novému Městu, ale pouze do Śmalkaldské války 1547. Novoměští odmítli dodat vojsko Ferdinandovi I. pro boj s odbojnými německými městy a jako trest pak císař pražská města zbavil mnoha práv i majetku. Ze šlechtických rodů tu byli důležití Vrtbové, vlastnili tu pozemky v několika generacích. Další významnou osobou byl Jakub Wimmer, schopný syn jircháře, který po studiích u jezuitů vstoupil do císařské armády. Později zodpovídal za zásobování císařské armády za napoleonských válek a dařilo se mu. Byl pověřen dostavbou terezínské pevnosti, císař byl spokojen a 1801 mu udělil titul svobodný pán z Wimmeru. Wimmer zakoupil pozemky mj. i zde v Nuslích, založil parky na Vinohradech v místě bývalých vinic a vybudoval také spojnice mezi Vinohrady a Nuslemi.

Nusle se děliliy na Dolní a Horní (Pankrác). Až do 19.st. měla obec venkovský charakter, bývala tu pole a zahrady. V 16.st. tu je doložen meruňkový sad. což je ve středních Čechách poměrně unikátní. 1898 Nusle povýšeny na město. Domy většinou z přelomu 19./20.st, někde se zachovaly secesní štíty, jinak pseudoslohové tvarosloví. Pravidelné 3 dlouhé rovnoběžné ulice  a na ně kratší kolmé a jejich jména podle přemyslovských i legendárních panovníků je zásluhou starosty Mužíka.   

hotel Union

Postavil architekt Benedikt pro manžele Rejskovi ve stylu rostlinné secese. Hotel byl vyhlášený kvalitní brazilskou kávou

Jaromírova ulice

dům 11 - U zlaté růže - krásný secesní dekor

domy 25, 27, 29 - secese

Po 1935 se tu stavěly domy, z nichž některé navrhoval autor dostavby kláštera Na Slovanech František Maria Černý

PARK FOLIMANKA

Byly zde vinice, jednu vlastnil ve 14.st Jakub Foliman, odtud název. Později se tu střídali majitelé, na začátku 19.st to zde získal Jakub Wimr, podnikatel a mecenáš. To tu ještě stávala původní usedlost Folimanka, zbořena 1960. Dlouhá leta se tu slavívala Fidlovačka, slavnost ševců s kolotoči a stánky. Při stavbě nuselského mosti se přišlo na zajímavost - provizorní obydlí chudých, využívaná v hradbách za hospodářské krize. Říkalo se tomu hotel Díra.

Sousoší dětí - Bohumil Zemánek. Socha Svlékání - Kryštůfek. Balet

Nuselské údolí 

dříve zvané Jamrtál. .Pod mostem je lampa od Krištofa Kintěry na památku sebevrahů. Lampa je schválně obrácená směrem k nebi. Kintěra je také autorem památky na zabitého cyklistu na Jarošově nábřeží.

Oldřichova ulice 6

Zde žil a zemřel spisovatel Arnošt Lustig.

kryt Folimanka

štolového typu zahlouben 20 metrů pod zem, jediný, který by se dal ještě zprovoznit. Počítalo se s úkrytem pro asi 3 000 osob.

hala Folimanka

Dnes jen na basketbal a judo

OSTRČILOVO NÁMĚSTÍ  

Původní název Přemyslovo, pak Hašlerovo, od 50.let podle hudebního skladatele a ředitele opery Vinohradského divadla Otakara Ostrčila. Zbytky středověkých hradeb z doby Karla IVKrál obehnal město takovými hradbami, které tehdy nemělo žádné středověké evropské město. dnes jsou zde navážky, většina hradby je pod úrovní ternénu, celková výška asi 10 metrů. Protékal tudy Botič, který je dnes zkanalizován. Bylo tu i hradidlo a v případě potřeby se Botič mohl proměnit ve velký rybník. Toto místo však bylo slabým článkem opevnění. 1448 tudy proniklo vojsko Jiřího z Poděbrad do města, Prahu rychle dobylo a Jiří si tak vytvořil startovací prostor pro ovládnutí země. Díky slabým hradbám....Tento zachovalý kousek se pomalu rozpadá, prorůstají jím náletové dřeviny. Železničáři tvrdí, že jim to nepatří, magistrát tvrdí, že ano... 

Za hradbami platilo právo ochranné, byl zákaz stavět, stavby mohly být pouze dočasné. Proto byla tato plocha dlouho nezastavěna, vosjko tu mělo střelnici. Po 1870 se hradby začínají bourat, praha je prohlášena otevřeným městem. Je třeba hradby vykoupit, Nusle platí za možnost výkupu a teprve pak se rozmáhá stavební činnost. Místo získalo na přitažlivosti i s vybudováním dráhy.

Umělecká zahrada

Pozemek patřil vyšehradské kapitule, od ní ho 1924 koupil sochař Karel Novák. Měl tu dílnu a technické vybavení na velké instalace. 1948 znárodnění. Dlouho se řešilo, co s ním. Při stavbě nuselského mostu tu měli stavbaři skládky materiálu.  

ALBERTOV

Dnes tu jsou vědecké ústavy, laboratoře a fakulty UK - přírodovědecká, lékařská aj.. Místní kolej byla postavena ve 30.letech po vzoru kolejí amerických universit.

PRAHA 3
ŽIŽKOV

Socha Jana Žižky byla odhalena v létě 1950. Návrh postavit sochu na Vítkově je z 80.let 19.st, ale pracovat na soše se začalo až za 1.republiky. 1946 se začalo s odléváním. Socha má 168 dílů.

Vítkovský vyhlídkový altán

Dnes již zarostlé místo, výhledy dost omezené. 

Husitská ulice

Původní název Vídeňská silnice

TACHOVSKÉ NÁMĚSTÍ

1953 rozhodnuto vybudovat pěší tunel mezi Žižkovem a Karlínem, uvažovalo se i o tunelu pro auta a tramvaje. Původně na náměstí stál domek s váhou. Nevzhedná hranatá stavba bývalých záchodků po revoluci prošla různými etapami, bylo tu vetešnictví, kadeřnictví, klempířství. Ćeká se na revitalizaci celé plochy a propojení s Vítkovem i cyklostezkou.

Vackov

Lokalita mezi Źidovskými pecemi, Jarovem a Třebešínem. Název podle pana Josefa Vacka. Architekt a stavitel. Koncem 19.st. v polích za Žižkovem poměrně rychle tuto lokalitu zastavěl rodinnými domy i obecními stavbami - škola, sokolovna aj. Byly tu všechny potřebné obchody, řezník, mlékař, potraviny. Stejně tak služby. Populární byl hotel Vacek s restaurací, kam jezdili obyvatelé vnitřní Prahy na výlety. Přijeli sem kočárem, hrála tu hudba, sedávalo se pod kaštany. Kaštan odpuzuje mouchy!. Po znárodnění čekal hotel smutný konec. Byly tu později autodílny a pak byl zbourán. Jméno si ale lokalita udržela a jmenuje se tak i autobusová zastávka.

SEIFERTOVA ULICE

Dům č. 3 - ve vnitrobloku se natáčel seriál Sňatky z rozumu, bydlel tu spisovatel Vladimír Neff se a pak i syn -  spisovatel Ondřej Neff, ten vzpomíná na dobrodružství na skále uprostřed dvora. Zde bylo románové zasilatelství Martina Nedobyla. Ve filmu ho hrál Jana Vala. Jeden z prvních žižkovských činžáků zde postavil  Bedřich Tesař, mj. autor paláce Metro. profesor na pražské německé technice, absolvoval vídeňskou akademii. 

Jaroslav Seifert 1901 - 86 se na Žižkově narodil, 27 let bydlel. Nositel Nobelovy ceny za literaturu. 

KOSTEL NEJSVĚTĚJŠÍHO SRDCE PÁNĚ

1928 - 32 Jože Plečnik zde pracoval bez nároku na honorář, chápal to jako hold Kristu Králi. Stavbu zde také dozoroval, detaily v interiéru již provéděl podle jeho návrhů jeho žák Otto Rothmayer. Věž je funkcionalistická se zajímavým vnitřním schodištěm k mechanismu obrovských hodin. Jsou největší v ČR. Kostel je národní kulturní památkou. Plečnik původně předpokládal řecký chrám, pak projekt přepracoval, musel z finančních důvodů slevit na materiálu. Přesto jde o vynikající stavbu. Vystupující kameny na fasádě mají připomínat královský hermelínový plášť. Báň na věži je symbolem vladažského jablka. Kolem oltáře jsou shromážděni hlavní čeští světci a zlato s drahokamy odkazuje na dobu Karla IV.

ŠVEHLOVA KOLEJ 

2004 byla kolej ve Slavíkově ulici prohlášena Ministerstvem kultury ČR za kulturní památku. Jedná se o dům postavený ve stylu rondokubismu. Rozlehlou čtyřpatrovou budovu s dominantními znaky obloučkového stylu 1923 - 25 navrhl architekt Jan Chládek. Sochařské práce provedl František Uprka. V objektu zůstalo zachováno bohaté architektonické členění vestibulu, schodiště a přiléhající prostor s profiltrovanými podstropními římsami a členěním stěn. Jedná se o velmi významnou stavbu z období 20.let 20 století, která vykazuje hodnoty architektonické, urbanistické i historické. Interiér byl zařízen v populárním stylu art deco, mnoho původního vybavení zmizelo, zachovaly se některé lampy a  okna. Fasáda byla původně trojbarevná jako národní trikolora. 

OLŠANSKÉ HŘBITOVY

Jedna z největších zelených ploch v Praze, 1,5 km na délku a cca 900 m na šířku. Je tu pohřbeno asi 2 miliony osob.      100 000 hrobů.  Největší kaplová hrobka v Praze - Lannů a Šebků. Jsou tu pohřbeny výzmanné osobnosti vědy, kultury a umění i tisíce obyčejných lidí. Hřbitov má své legendy: o dvojčatech sestrách Klenkových, kterým povoz údajně přejel nohy a ony jako malé holčičky zemřely. Hroby, o které se nikdo nestará,  je možné adoptovat 

PRAHA 4

PANKRÁC

Stará Pankrác. Býval tu kostel sv. Pankráce, jediná dlouhá uliční řada domů s odbočkou do Táborské v Nuslích. Bourat se začalo 1908, kdy bylo rozhodnuto o stavbě školy. Budoucnost přinesla metro, Nuselský most a severojižní magistrálu. Zůstal kostel a škola. 

V Tower Prague

30 pater, přes 100 m, nejvyšší bytový dům v ČR.

PODOLÍ

První písemné zmínky o obci Podolí jsou z počátku 13.st. 1222 je zmiňována v zakládací listině vyšehradské kapituly. Bývaly tu chaty rybářů, domky zelinářů, zahradnictví, zelinářství, ale chyběly tu klasické zemědělské statky jako v jiných obcích v dnešní Praze. Mezi Podolím a sousedními Dvorci bývala rokle Stračí důl a nad ní vrch Kavčí hory. 1850 - k Podolí připojeny Dvorce. Název do 1.republiky byl Podol-Dvorec. Větších dvorců tu bylo několik. Později vše zbouráno. 

dům č. 1 - jeden z nejstarších zde, budova staré katovny. z konce 18.st.

kostel archanděla Michaela - bývala tu malá románská kaple se čtvercovým presbytářem. Krovy jsou z doby Karla IV (podle dendrologické analýzy) Za bombardování za války zničeny vitráže na jedné straně, dnešní z 80.let. Kolem kostela býval hřbitov. Roubená zvonice z 19. st. 

Podolská vodárna

Severní část z 20.let 20.st. Jižní s vodárenskou věží v 50.letech. Architekt Antonín Engel. 30 pískových filtrů v monumentální hale s oblouky s přepjatého betonu (Englova katedrála) dokáže vltavskou vodu proměnit na pitnou. Interiér je ovšem dílo Františka Kloknera a Bedřicha Hacara. Dílo vzbudilo mnoho emocí. Největší železobetonová stavba v tehdejším Ćeskoslovensku v nezastavěném Podolí působila předimenzovaně, architektům vadily na technické stavbě zdobné neoklasicistní detaily. Na nejzdobnějším jižním průčelí pískovcové sochy symbolizují Vltavu a jejích 10 přítoků.

Podolská ulice - hospoda U Horů

1898, 2.nejstarší podnik v Podolí. Byla to výletní restaurace s altány v zahradě, specialitou byly pečené husy. Zahrádka se dochovala jako jediná, kdysi se sem Pražané dopravovali loďkou kolem vyšehradské skály na výlet.  Majitel, 3.generace, musel podnik přenechat státu, pracoval pak jako výčepní v nejstarším podniku vedle porodnice, Na Dolejší. Tam je dnes (2021) restaurace Rest. Hlavní specialitou byly grundle - smažené rybičky mřenky. Ještě živé se házely do mouky, tam se samy obylily (!) a skončily v rozpáleném oleji. Zanikla slavná hospoda U Lehovců (prázdný pozemek), přes ulici měla zahrádku. Pivo se tu popíjelo z cínových džbánků, které zachovávaly správnou teplotu. 

Podolská Sokolovna

1933 

Porodnice

1914 Budova vznikla jako podolské sanatorium podle vzoru Švýcarska a USA. Za války zde byl lazaret jednotek SS a v květnu byla budova poškozena dělostřeleckou střelbou. I tak sloužila pro osvobozené vězně z koncentračních táborů.  1951 Ústav pro matku a dítě. Zde se formoval obor perinatologie založený na )zké spolupráci pediatra s porodníkem. Ročně se tu narodí kolem 5 000 dětí, nejvytíženější porodnice v zemi.  

1840 postaven klasicistní dům, dnes v areálu porodnice - usedlost Nojmanka. V interiéru se dochovalo dřevěné vyřezávané schodiště.

Veslařský ostrov 

Vede na něj můstek v úrovni plaveckého stadionu Podolí. Původní název Schwarzenberský. Byla tu pila, kde se zpracovávaly kmeny z jejich lesů na palivo nebo jako stavební řezivo. Na severním cípu ostrova je česlo, zachycující na roštech velké nečistoty, odtud potrubím jde voda do úpravny. Na jižním cípu ostrova kotví botel Racek 

žluté lázně

Největší rozkvět mezi válkami, rekreační místo pro Pražany. Původně zde jen šatny, které se pronajímaly na sezonu. Restaurace chyběly, každý si nosil jídlo v košíku. Lidé se koupali ve Vltavě.

CÍSAŘSKÁ LOUKA

Umělý ostrov dlouhý skoro 2 km, původní název Královská louka.1297 první zpráva o tomto prostranství. Za korunovace Václava II se tu konala slavnost pro plebs. Louka patřila až do poč.20.st vyšehradské kapitula, pak ji prodala a z peněz financovala přestavbu baziliky sv.Petra a Pavla. Od 1867 se tu konaly dostihy, výhled byl i z Vyšehradu. 1898 se tu začala psát golfová historie země, prvně se tu hrálo.  1903 na smíchovské straně vybudován vorový přístav Františka Josefa I. Ten ho také 1907 osobně navštívil, co taky chudák nenvaštívil... Přístav byl na svou dobu velmi moderní. byly tu elektrické výtahy a telefony. Velké dřevařské firmy tu měly své ohrady na skladování dříví, nakládalo se z vorů na vagony a rozváželo dál do města. To až do 1948. Poté sportovní využití ostrova. 

BRANÍK 

Vršovická vodárna v Braníku

Ulice Vltavanů. Vršovice se poč. 20.st rozhodly vybudovat vlastní vodovodní systém. Neměly kopec, kde by stála vodárenská věž a odkud by voda tekla samospádem. Z domluvy s Vimohrady sešlo. Postavily tedy vodárnu zde v Braníku. Tady se čerpala voda ze studní, upravovala, vytlačila nahoru na Pankrác na Zelenou lišku, odtud potrubím přes údolí vedena do Vršovic. 1906 - 7 Architekt Jan Kotěra, styl geometrická secese. Vznikla strojovna, koksovna, kotelna, obytvný domek, dvě jímací studně a úpravna vody. Tato vodárna začala jako první v Čechách s chlorováním vody. Vodárenská věž vysoká 40 metrů. Dále tu byla strojovna, obytná budova a velký podzemní vodojem. Prospěch z vodárny měly Vršovice, Braník, Michel ei Krč, přes jejich území vedl přívod vody. 1927 systém napojen na pražský vodovodní systém. Vodárna fungovala od 1906 do 1960, postupně tato vodárna ztrácela smysl, začala se tu budovat rekreační oblast pro zaměstnance vodáren. Poté objekt začal chátrat, 1997 přepsán na Prahu a 2002 vyhlášen jako kulturní památka. 2011 celková rekonstrukce, zachovaly se fasády s z červených pálených cihle podle Kotěrova návrhu. Stejně tak zeleně glazované tvarovky, parapety a římsy. Dnes areál Vltavan. O areál se dnes stará hobby centrum Prahy 4. Největší lanové centrum v Evropě. Akce pro školy. 

spořilov

Projektován jako zahradní město. Ve 30.letech stávalo za Prahou, za ním lesy a pole. Plán vzešel ze dvou spořitelen v pol.20.let 20.st. Postavit domky pro nižší střední vrstvu. Nájemci měli být z řad drobných střádalů, komise to také prověřovaly. Výhodné odpisy znamenaly přechod do vlastnictví v horizontu 30 let, podle anglického vzoru My house my garden. Odtud tedy vysvětlení názvu, spořiví lidé, první obyvatelé sem přišli hlavně z Vinohrad, mimo jiné je lákal život v zeleni.

Urbanistická koncepce je velmi promyšlená, centrem čtvrti se táhne 3.největší náměstí v Praze. Domy na náměstí nabízely různé obchody a služby. Zachoval se funkční kostel sv. Anežky z 1932.

MICHLE

Michelská ves se dělila se na Hornís kostelem a farou a Dolní se zemědělskými statky a mlýny v údolí Botiče.1185 první písemné zmínky. Patřila vyšehradské kapitule, později břevnovskému klášteru. Název obce odvozen od Michl - stával tu Michlův dvůr. Zprávy o něm sahají do pol. 15.st..V době, kdy patřil Karlově universitě, mělu tu michelští v 16.st jednotřídní školu, což bylo výjimečné. Tento dvůr byl důležitým universitním statkem, dodával potraviny studentům i profesorům. Dochovaly se názvy okolních ulic - Kvestorská, Magistrů, Mendíků. Po 30 leté válce byl dvůr přestavěn. 1784 založen michelský pivovar. Po 2.sv. válce tu byly různé dílny i byty. 1964 dvůr získává památkovou ochranu. 90.leta - přestavba na Dům seniorů, Domov Sue Ryder. 1911 zde postaven hotel Michle. Jeden ze statků existuje od 13.st., je tu poblíž Botiče i synagoga. Dnes je v ní církev čs.husitská. 

NUSLE 
DIVADLO FIDLOVAČKA 

Divadlo postaveno 1921, byla tu činohra a operety. Původní název Tylovo. Jak vznikl název? Josef II. tak jako všihcni synové Marie Terezie se musel vyučit řemeslu, vybral si ševcovské. Pražští ševci na jeho počest pro něj zhotovili krásné boty, císař jim oplátkou věnoval zlatý fídel - hladítko na kůži neboli smyčec. Pověst říká, že došlo ke sporu tovaryšů s mistry, tovaryši chtěli také volné pondělí, smyčec si přisvojili. Nakonec se vše urovnalo a byla napsaná i divadelní hra Fidlovačka - žádný hněv a žádná rvačka. Ve hře zazněla píseň Kde domov můj. Každoročně se slavila Fidlovačka v Nuselském údolí. 

Nuselský pivovar 

Pivo se tu vařilo od 18.st už za Vrtbů, bylo velmi ceněné v celé Praze. Později výroba zastavena lahvovalo se tu víno Svíčka. Známá byla restaurace Koliba s cikánskou hudbou. Areál čeká na přestavbu na byty. 

Boleslavova 1 

Rohový dům postaven v kombinaci geometrické secese s kubistickými prvky. Vedle je malá scéna Fidlovačky. 

NÁMĚSTÍ BRATŘÍ SYNKŮ 

bývala tu tvrz, Vrtbové ji přestali na zámeček, ale nic se nedochovalo. Domy po pravé straně náměstí jsou secesní a s výzdobou na motivy obrazů Mikoláše Alše. V dnešní spořitelně bývala původně radnice.  

KRČ

1122 první písemná zmínka. 1922 připojena k Praze. Původně existovala Krč dolní a horní, obě se táhly až na pankráckou pláň. Slovo ve staročeštině znamená "pařez", odkazuje na vykácený les. 

1273 v záznamech majetku vyšehradského proboštství se upomíná tvrz, která měla v případě vojenského nebezpečí poskytnout poddaným útočiště. 1420 dobyta husity, kteří tudy pod vedením Jana Žižky z Trocnova táhli na pomoc Praze proti Zikmundovi. Panství se pak zmocnila staroměstská obec. V následujícím období (16. století) se její majitelé často střídali   

1627 získal tvrz od císaře řád obutých karmelitánů.  Tvrz s osadou pak karmelitáni dostali proto, aby si z výnosu tohoto majetku vystavěli při kostele sv. Havla klášter. Obutí karmelitáni již neměli tak přísná pravidla řádu a nově mohli vlastnit statky. Svůj majetek v Krči opravili a zřídili zde letní sídlo. Jeho součástí byla i kaple zasvěcená  sv. Havlovi.  

Klášter obutých karmelitánů byl  za vlády císaře Josefa II. 1786 zrušen. Podle tehdy platné legislativy připadl zámeček náboženskému fondu. Od něho nemovitost koupil  1795 pan Jan Gever z Ehrenbergu. Vedle hlavní budovy začaly vyrůstat další hospodářské objekty jako stáje, chlévy, stodola a podobně. Byl tu mlýn čp. 38, potok a rybník. Pro celý areál včetně k němu patřících pozemků tehdy ještě přežíval název sv. Havel, upomínka na vlastnictví karmelitánů. 1840 - 1880 patřil velkostatek pražskému advokátovi, baronu Schlosserovi. Ten také nechal přestavět hlavní budovu do dnešní zámecké podoby. Bylo přistaveno hořejší pravé křídlo, kde byl zřízen sál. Zámek dostal hodnotné novogotické fasády. Podstatně byl rozšířen zámecký park založený v anglickém stylu. Dalším majitelem nemovitosti byl význačný pražský podnikatel, který se všeobecně zasloužil o rozvoj Krče, Tomáš Welz. Do jeho majetku přešel statek koupí  1880.   

Od 1900 zde pak dobové fotografie zámku zachycují renovovaný objekt, včetně zahradnicky upravených zámeckých teras. Na zámeckém nádvoří byla rozměrná kašna, uprostřed se sochařskou kompozicí dvou andílků, držících rozevřený deštník. Jistě bylo záslužné, že majitelé, rodina Welzů, odmítala veškeré nabídky na stavební parcelaci zámeckého parku i dalších pozemků patřících k zámku pro případnou zástavbu. Zámek prošel zdařilou celkovou rekonstrukcí a začíná se po letech letargie probouzet k novému životu v podobě zámeckého hotelu. 

Masarykovy domovy

1926 zahájeny stavební práce na pavilonech starobinců, chorobinců a sirotčinců podle projektu Bohumíra Kozáka. Domovy měly  3 300 míst. Symbolický výkop provedl populární pražský primátor dr.Baxa. Pozemek o výměře 33 ha tvořily louky, pole a část kunratického lesa. Stavba byla hotova 26.10.1928, což je až neskutečné. Roční provozní náklady činily 12 000 000 korun, částečně je hradili movití chovanci, zbytek město. Na návštěvu přijel i prezident TGM, doprovázel ho předseda ústředního sociálního odboru dr. Petr Zenkl, který se na uskutečnění záměru velkou měrou podílel. Krátce před válkou se stal pražským primátorem. Domovy byly ny svou dobu velice moderní a takové nikde v Evropě neměli. Pamětní kniha je plná zápisu nadšených vzácných návštěv z celého světa. 6 pavilonů pro staré lidi mělo po 200 lůžkách každý. Dále byl k dispozici společenský sál, kantýnu, knihovnu, trafiku, kapli sv. Václava, biograf. K procházkám sloužila krytá loubí i rozlehlý park. 4 pavilony sloužily jako chorobinec, moderní nemocnice s 800 lůžky. V další budově byly pokoje pro 100 manželských párů. Personálu bylo kolem 300 osob, polovinu tvořily sestry. Domovy byly z velké části soběstačné, měly vlastní prádelnu, supermoderní kuchyně, řeznictví, pekárnu, zahradnictví a různé provozy, kde mohli pracovat i sami chovanci, pokud o to měli zájem, nikdo nemusel trpět pocitem zbytečnosti. Samozřejmostí byly služby jako holičství a kadeřnictví. Mimo areál byly chováni vepři, hovězí dobytek i tažní koně. Jídlo rozvážely elektrické vozíky od firmy František Křižík. Pavilony byly spojenytelefonicky, domovy měly vlastní rozhlasové studio. Byly tu byty učitelů a 10 úředníků a účetních, kteří sami zvládli (bez počítačů) řídit celý obrovský komplex. K tomu jim pomáhalo ještě 8 externistů. Sloužilo tu 5 stálých policistů-pochůzkářů.

V dětské ozdravovně  děti do 6 let mohly strávit i několik měsíců. Dostávaly pravidelnou stravu a hodně času trávily na čerstvém vzduchu. Druhá ozdravovna nabízela pobyty slabým a ohroženým dětem od 6 do 15 let. Děti dostávaly 5 x denně vydatné jídlo a chodily do školy. Hlavní byl ale pobyt v přírodě, les byl za humny. Byla tu místa pro 150 chlapců a 100 dívek. Dále tu bylo oddělení pro nevyléčitelně nemocné děti a epileptiky.

1941 byli všichni chovanci vystěhováni a byl tu zřízen německý polní lazaret. Po válce pak sovětská vojenská nemocnice. Dnes je zde Thomayerova nemocnice

hostinec U labutě

1.zmínka 1499, postaven na císařské silnici do Vídně, název podle blízkého rybníka. Byly tu dvě brány, když se zavřely, povozy uvnitř dvora byly v úplném bezpečí. Sklepem protékal potůček, který chladil sudy s pivem. 

zvonička na Jalodvorské

Osada Jalové Dvory, v 19.st. to býval statek, stále vesnický ráz. Chybí chodníky i moderní stavby.

MODŘANY

2015 v parku pod zvonicí otevřena nová křížová cesta, nízké žulové kříže. Autor sochař Miroslav Beščec. Vyšel z pojetí smírčích křížů. Jediná venkovní křížová cesta byla dostud jen na Petříně.

LHOTKA

Kostel Panny Marie Královny míru - Křížová cesta sochaře Karla Stádníka na téma Kde jsi, Ježíši. Protagonisty jso nespravedlivě stíhaní a trpící lidé. Často zobrazuje skutečné dějinné události - vězně v koncentráku, který se obětoval pro přítele, dítě opuštěné matkou... Materiál: pryskyřicový laminát.

CHODOVEC

Archiv hl.m. Prahy

1997 začalo stěhování z Clam Gallasova paláce. Moderní zázemí a stálá teplota pro archiválie - 15 - 18 stupňů. 50 - 55% vzdušné vlhkosti, mimo přímý sluneční svit. Archiválie se desinfikují dřív, než se uloží. Je zde i restaurátorské oddělení. Jeden z nejnovějších přírůstků - Brabcova kniha hostů z restaurace U Pinkasů. Ať je teplo nebo mrazivo, račte kráčet k Pinkasovům na pivo - JIří Voskovec. Mnoho písemností digitalizováno.

KUNRATICE

Kalvárie na křižovatce

1588 tu stávala boží muka.  V pol. 18.st tu nechala Marie Josefa z Golčů postavit sousoší Kalvárie. To bylo několikrát poškozeno a v 70.letech zcela odstraněno. Dnešní nové sousoší je z 2016. Váží 8 tun a je z francouzského betonu. Ten má časem nahnědlou barvu.  Autor Jan Hendrych. I autobusová zastávka  se jmenuje U tří svatých.

PRAHA 5
SMÍCHOV

Kostel sv.Gabriela

2019 Česká pošta v opakované elektronické aukci po letech prodala areál bývalého kláštera sv. Gabriela na pražském Smíchově. Nabídková cena byla snížena o desítky milionů na 353 milionů korun, což odpovídá znaleckému posudku. Komplex kláštera tedy prodán...co bude s Beuronem, ukáže budoucnost . Zatím se tu konají zajímavé akce, třeba Design Blok.

Vodárenská věž Děvín

V Praze je celkem 51 čerpacích stanic, z této je nejkrásnější výhled na město. Voda se sem dostává z vodní nádrže Želivka přes jesenické vodojemy. Trojírencké zázemí je u paty věže, jsou zde 3 čerpadla

Architekt Karel Hubáček

ŠVANDOVO DIVADLO

1.10.1881 - zahájení činnosti Švandova divadla Smetanovou Hubičkou. Byl to dobrý nápad otevřít zde v době, kdy se Smíchov bouřlivě rozvíjel a po požáru zůstávalo zavřené Národní divadlo. 1891 otevřena druhá scéna, tzv.Aréna. Tu už po nečekané smrti Pavla Švandy otvíralůa jeho žena, herčka Eliška Pešková. Divadlo vedl syn Karel, po vzoru německých divadel pořádal cykly her pro dělnické publikum. Ćasem se změnily názvy - U Libuše, Intimní, ale vždy divadlo zůstávalo moderní scénou. Nebálo se experimentovat. Po válce změna majitele i názvu na Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého na počest hlavního komunistického ideologa. Hrály se tu celá 50.léta tendenční  hry sovětských autorů. Ulice nesla název Kirovova třída. Po 1989 změna majitele i repertoáru, název Labyrint. 2002 návrat ke kořenům, Švandovo divadlo se vrací. Slavnostně je otevřela Pavla Pollertová-Trojanová, potomek Pavla Švandy ze Semčic.

BERTRAMKA

Mozart navštívil Prahu celkem 5 x.Poprvé na jaře 1777, v říjnu toho roku uvedl operu Don Giovanni v Nosticově divadle. Bydlel tehdy na Bertramce ve vile manželů Duškových.  Naposledy v srpnu 1791. Ve snaze uchovat stopu na slavného hudebníka vznikla Mozartova iobec. Bertramku koupila 1929 a udržela ji do 1986, to už ji ale stát protiprávně donutil k vydání. Po sametu přešla vila do správy Prahy 5, spor s Mozartovou obcí o vydání majetku se táhl skoro 18 let. Ta nakonec spor vyhrála 2009, jenže expozice k Mozartovi se přesunula do Muzea hudby. V Bertramce náhradní expozice, která návštěvníky nijak netáhne. 

MALOSTRANSKÝ HŘBITOV

Hřbitov leží na rozhraní Smíchova a Košíř. Název Malostranský, protože tu byla kaplička, která spadala pod farnost na Malostranském náměstí. Vznikl současně se špitálem po velké morové epidemii 1680 , jak bylo zvykem, daleko za městskými hradbami. Byl zakoupen prostor dominikánských vinic. Poté se tu pohřbívalo až při další epidemii moru a černých neštovic 1713. Poté dlouho nevyužíván, stal se veřejným hřbitovem po zákazu Josefa II pohřbívat uvnitř města. Zde to bylo již za branami. Najdeme tu pohřbené představitele významných malostranských podnikatelských rodin.

Adolf Kosárek, František Odkolek, Hergetovi, Duškovi a další Mozartovi přátelé a lidé, kteří se s ním setkali při jeho pražských pobytech. Neruda sem pohřbil rodiče a inspiroval se pro sbírku Hřbitovní kvítí. Býval tu hrob Erbenův, při pohřbu mu byla hozena do hrobu "kytice". Později ostatky přeneseny na Olšany. Funerální plastiky pocházejí od našich sochařů 19.st., kteří se jinak nemohli moc realizovat. Pozor na plastiku na hrobě knížete Thuin Hohenstein, kdo nahlédne do jeho otevřené kniky, spatří datum své smrti...Největší hrobka je prázdná, zakladatel keramického závodu zemřel dřív, než byla dostavěna. Pak jsou tu i hroby strahovských premonstrátů. Jsou tu otec a syn Dienzenhoferové, tvůrci barokní Prahy. Hrob Anny Degenové je opředen legendou, že se do jejího tělíčka dostala duše anděla. Kousek odtud jsou pohřbeni manželé Degenovi, jde tudíž pravděpodobně o jejich dcerušku. 

zlíchov

Zlíchovský lihovar

Založen na ostrově Císařská louka, kde se původně konaly dostihy, hrál nově golf a Karel Hašler skládal písničku Na císařské louce stojí řada topolů. Vznikl tu vorový přístav a začaly se tu stavět nové průmyslové objekty. Lihovar založili pínové Rosenbaum a Fischl 1880. To byto koncem 19.st. výnosné podnikání. Zde přidružena i výroba potaše - salajky. Důležitá surovina vyráběná z výpalků melasy, je to přísada do skla, používá se při bělení a barvení tkanin. 1950 výroba lihu zastavena a objekt přestavěn na octárnu. Ta fungovala do 2 000. Vedle sklárna, kde byly sklady a vzorkovna je dnes klub Meet Factory. Od 2009 je zlíchovský lihovar veden jako ohrožená památka. 

kostelík sv. Filipa a Jakuba

socha sv. Jana Nepomuckého

Opravena 2017. Očištěna a přidána svatozář a večerní nasvícení. Autora sochy neznáme, ale je velmi kvalitní

HLUBOČEPY

1222 - 1.zmínka o osadě jako majetku vyšehradské kapituly.  Ve středověku tu vedla zemská stezka z Prahy do Bavor, osoada byla typicky zemědělskáZa 30 leté války jsou majiteli Michnové z Vacínova. Kvůli zadlužení pak Hlubočepy připadly věřitelům - jezuitům, ti si je podrželi do 1773. V okolí je množství skal a lomů, od 1788 se tu těžil vápenec. 

Pražský semmering

Na konci 19.st trať zbudovala společnost Buštěhradská dráha pro dopravu uhlí z Kladna a severních Čech do Prahy. Dráha vlaku připomíná alpské železnice, na 19 km je převýšení 180 m a to jen na poměrně krátkém úseku. Jsou tu dva viadukty, délka 170 + 180 m, výška obou přes 20 m. České dráhy tu jezdí jen 2-3 x ročně, víc jezdí Klub železničních cestovatelů. 

BARRANDOV

Na Vltavě pod Barrandovskou skálou je uměle vytvořený bezejmenný ostrov - dlouhý pruh půdy. Jde o hrázku, která slouží k soustředení hlavního toku řeky do plavební dráhy.  

Barrandovské ateliéry

1933 jedny z nejmodernějších filmových studií v Evropě. Brzy 300 stálých zaměstnanců, produkce 80 filmů ročně. 1934 první koprodukce s francouzskou firmou, natočen zde film Volha v plamenech. Po válce se tu natočil sovětský Pád Berlína. Od 1990 během 30 let natočeno zde přes 160 zahraničních filmů. 

RADOTÍN

V údolí na rozhraní Radotína a Zadní Kopaniny je malá osada se zámečkem Cikánka. Bohužel nebyla to kulturní památka a nový majitel tu buduje novostavbu. O historii se moc neví, údajně ho postavil ruský šlechtic. Sloužil jako lovecký, postaven ze sliveneckého mramoru. Poblíž teče radotínský potok.

SLIVENEC 

V lomu nad samotou Cikánka se těží červený vápenec, tzv. slivenecký mramor. Tento kámen se na JZ okraji Prahy těží 660 let. Vedle carrarského mramoru patří k nejstarším těženým v Evropě Kámen je typický hnědočervenou barvou, ten typicky červený už se vytěžil. Typické je vyhojení trhlin v kameni kalcitem, to jiné červené mramory nemají. .Nejstarší známou dochovanou pražskou památkou z červeného mramoru, pravděpodobně sliveneckého, jsou některé desky na hrobech 14 biskupů v chóru chrámu sv. Víta, a pravděpodobně ze Slivence pochází i mramor řady dalších náhrobků ze 14. a 15. století, například svatojiřské abatyše v křížové chodbě Svatojiřského kláštera na Pražském hradě. V 16. století za renesance se stal hojně a všestranně využívaným a žádaným kamenem, největším objektem byla Krocínova kašna na Staroměstském náměstí o výše 6 metrů a stejném průměru.  

Nejstarší písemná zmínka o těžbě mramoru ve Slivenci je z  1515. Křižovníci své lomy pronajímali různým kameníkům a firmám. 23. října 1923 křižovníci lom prodali firmě Spojené pražské továrny na stavivo, a.s., které jej měla v nájmu již od roku 1895 (původně pod jménem Barta & Tichý). 1946 byl lom znárodněn, poté privatizován. Tento mramor se jako národní kámen nevyváží. Cikánka II. - chráněná lokalita, přírodní památka. Jsou tu i zkameněliny.

Kousek dál je lokalita U topolu, kterou znají geologové celého světa. Jsou tu silurské břidlice, kterými končí silurské období prvohor.  

LOCHKOV

Kvalitní přestavba bývalé sladovny na byty.

JINONICE

Vesnice Jinonice, Butovice a Radlice na JZ okraji Prahy byly k hlavnímu městu připojeny 1922. V zakládací listině vyšehradské kapituly 1088 se píše o Ninonicích. Majitelé se tu různě střídali, v 17.st byly Jinonice spojeny s Butovicemi a 1685 je koupil rod Schwarzenbergů. Jinonické statek drželi do 1945. Raně barokní velkostatek je dnes  klasicistní. Později bylo přistavěno křídlo s pivovarem, s bytem pivovarníka, bednáře bydlel tu i farář. Velkostatku se říkalo Zámeček. bydlel tu národní buditel Puchmajer. Dochovala se jinonická název i s okolními stavbami.  Ty mají cedulky s historickými informacemi. Kostelík sv. Vavřince je z konce 11.st., koncem 19.st přestavěn v neorománském slohu. Kolonie Arizona - dřevěné baráčky pro sociálně slabé obyvatele. Na konci obce býval dům tzv. akcízu. Hned za ním končila Praha. Zde se vybírala daň za zboží, nabízené na prodej v Praze. Za války tu působila odbojová skupina, vysílala odtud do Londýna. 2001 budova akcízu zbourána. 

Lesopark Cibulka

Rozkládá se na území Košíř, Jinonic a Motola. Rozloha 60 ha. První zmínky ze 14.st, byl tu panský dvorec, který patřil ke  Košířím. 1599 dvorec koupil Blažej Cibulka z Veleslavína. Všude kolem byly vinice, už nařízení Karla IV žádalo obklopit město Prahu tak zvanými viničními horami. 1815 koupil cIbulku pasovský biskup Leopold Thun Hohenstein. Usedlost přestavěl na zámeček s okolním anglickým parkem. Zalesnění proběhlo před 60 lety, původně tu byly spíš louky. Biskup nechal v okolí zámečku vybudovat drobné stavby - hájovnu, zahradnický domek, poustevnu, rozhlednu, čínský pavilonek, Dantovo peklo (!). Průřez architekturou - empír, klasicismus, historizující slohy, hlavně novogotika. Zajímavé jsou i sochy antických bohů a socha sv. Jana Nepomuckého. 1920 - 1989 patřila celá Cibulka městu Praze. 

RADLICE

Poblíž Waltrovky, továrny na automobily, později na letecké motory, bývala chudinská kolonie. V jednoduchých domcích bydleli dělníci. Staré Radlice dnes připomíná jen malá kaplička. Před ní stojí socha sv. Jana Nepomuckého.

PRAHA 6

Rozlohou největší  městská část - 8,4% rozlohy hl.města.

OŘECHOVKA

Název podle šlechtice Jana Kryštofa Bořka1710 zde zbudoval honosný letohrádek se zahradou. Jeho jméno později zkomoleno na dnešní název. Za francouzské okupace Prahy 1742 byl letohrádek poškozen a později už nebyl obnoven. Francouzskou přítomnost připomíná i název ulice Na bateriích, tam z děl ostřelovali Prahu. 

BŘEVNOV

993 - první zmínka o osadě. Benediktini tu založili rozsáhlý klášter. Název podle břevna, které sv. Vojtěch vytáhl ze studánky na místě, kde měl vzniknout klášter.  Malebná náves starého Břevnova musela ustoupit panelovému sídlišti pro zaměstnance Ministerstva vnitra. Stavěli ho političtí vězni, odtud název Na pendreku nebo Obušek. Přežila jen malá kaplička sv. Floriána. 

BABA

Funkcionalistické vily

Vila Lídy Baarové

BUBENEČ

Název mužs.rodu - TEN Bubeneč. Osídlení již v neolitu. 1197 první zmínka. Hroznata (později Blahoslavený)  ve své poslední vůli Bubeneč, tehdy Starý Ovenec, zmínil jako své vlastnictví. Zadní Ovenec je dnešní Troja. Podle knížecího ovčince se ovečka dostala i do znaku obce. Pražští měšťané místní statky používali jako výnosné investice. Proto se tu také často měnili majitelé. Nevýhodná poloha poblíž hradeb znamena řádějí různých soldatesek od husitů přes armády Třicetileté války. Později si tu bohatí pražané zakládali letní sídla se zahradami. Byly tu i vinice.

1848 dochází k rozpadu feudální správy v Čechách, obce získávají samostatnost, volí si své úřady, svou samosprávu. Na přelomu 18.a 19. st se tu začaly stavět průmyslové podniky. 1904 povýšení obce na město. O rok později postavena výstavná budova radnice na dnešním Krupkově náměstí. Původně tu byla náves s kostelem sv. Gotharda. Románskou podobu si uchoval až do přestavby 1801, pak přestavěn na jednolodní ve stylu klasicismu, což je vzácnost, moc klasicistních kostelů u nás nenajdeme. Sv.Gothard je patronem benediktinů. 

Od 16. st. doložena krčma, dnes Hospoda Na slamníku. Název připomíná krejčovskou slavnost. V úterý po velikonocích ne nosilo na bidle vycpané plátno s připevněnými loutkami panny a mládence. Pražští krejší tak vítali jaro a oslavovali manželství.  1922 se Bubeneč stal součástí Velké Prahy. Poměrně rozsáhlé území. Patří sem Císařský ostrov, Výstaviště, Stromovka, stadion Sparty, část Dejvické ulice a Vítězného náměstí. Staré jádru Bubenče zůstalo z velké části dochováno, což dokazují úzké uličky s klasicistními domy poblíž kostela. Své vily si tu postavil rod bankéřů Petschků,dnes je tu americká, čínská a ruská ambasáda. Rodinný klan zcela změnil zemědělský ráz Bubenče, vlastnil v Bubenči a v Dejvicích 66 ha pozemků. Tradiční zemědělské usedlosti ustoupily honosným neobarokním palácům. Ty vlastnili bankéři Otto, Bedřich a Julius. Celkem tu měli asi 13 domů pro vlastní potřebu. Jednu z vil, kde je dnes ruská ambasáda, Petschkovi prodali rodinnému příteli Jiřímu Popprovi, ten tu bydlel 11 let. 1938 emigroval přes nacisty do Británie, ti vilu hned zabrali pro pořádkovou a bezpečnostní policii. V červnu 1945 Beneš vilu prohlásil za majetek státu  (z nejasných důvodů) a jako vyslanectví ji dostalo darem SSSR. Po rozpadu 1991 tento majetek přešel do vlastnictví Ruské federace. Dědicové Jiřího Poppra žádali neúspěšně o vrácení nebo o finanční náhradu.  Malé Rusko tu vyrostlo už po revoluci 1917, našlo tu domov mnoho ruských emigrantů. Postavili si tu několik činžovních domů. Tato komunita byla postižena rozsáhlým odsunem po 1945..

1949 byl Bubeneč násilně rozdělen mezi Prahu 6 + 7. Za socialismu tu byly postaveny školy a bytovky pro zaměstnance sovětského velvyslanectví. 

BUBENEČ 

Dříve Přední Ovenec podle návu vsi z 12.st. 1904 se stává městem s vlastním znakem..1922 v rámci Velké Prahy připojen. Z hlediska architektury je zajímavá vilová čtvrť , budovaná  od 2. poloviny 19. století mj. významnými osobnostmi české kultury. Dnes tu vesměs sídlí zastupitelské úřady. 

SLAVÍČKOVA ULICE 

Nejstarší vily ve Slavíčkově ulici jsou z 80.let 19.st ve stylu neorenesance - jedna je v duchu renesance české, protější, s růžovou fasádou, í v duchu renesance italské. Na rohu Slavíčkovy a Suchardovy stojí 

Suchardova vila 

1901 vyhrál Stanislav Sucharda soutěž na vytvoření pomníku Františka Palackého. Potřeboval velký ateliér a pro svoji rodinu se dvěma dětmi rodinné bydlení; jeho první vila z roku 1896 postavená nedaleko už nestačila. Požádal proto svého přítele architekta Jana Kotěru o návrh nové vily s dostatečně velkým ateliérem. Výstavba probíhala 1904–1907.

Architekt navrhl dvě budovy. Rodinnou vilu v raně secesním stylu, inspirovaném lidovou architekturou, s bohatě zdobeným průčelím a mansardovou střechou s hrázděnými štíty a budovu ateliéru na obdélném půdorysu, která byla úzkým „krčkem“ připojena k budově vily. Spojovací krček byl osvětlen prosklenou střechou, kterou zdobila socha stojícího rytíře. Tento prostor využíval Stanislav Sucharda jako knihovnu. V letech 1926–1928 byl ateliér od vily oddělen a přestavěn na obytný dům (čp. 628). Spolu s přestavbou ateliéru došlo i k zahradním úpravám, při kterých zanikl dřevěný kuželník na konci zahrady.

Ústředním prvkem interiéru vily se stala schodišťová hala. V přízemí se nacházely reprezentační prostory, hala osvětlená barevnými okenními výplněmi a stylová jídelna se vstupem na verandu. V hale byl umístěn, na přání architekta, reliéf Stanislava Suchardy Praha a Vltava. Patro bylo vyhrazeno ložnicím a hostinskému pokoji. V suterénu domu byl byt pro domovníka a sádrovna. Vila se stala místem setkávání Suchardových přátel ze spolku Mánes, mezi které patřili malíř Antonín Slavíček nebo sochař Josef Mařatka.

1904, architekt Jan Kotěraraná secese. Vojtěch Sucharda spolupracoval s bratrem Stanislavem na honosném pomníku Františka Palackého. Kotěra se inspiroval   lidovou architekturou, vila je s bohatě zdobeným průčelím a mansardovou střechou s hrázděnými štíty. Úzkým „krčkem“ s prosklennou střechou je připojen k vile ateliér. Sucharda se tu setkával s přáteli ze spolku Mánes - Slavíčkem, Mařatkou. Spolu s bratrem narukoval za 1.sv.války na frontu, zatímco bratr byl raněn a na zranění předčasně zemřel r.1916, Vojtěch padl do ruského zajetí. Sochař bydlel s bratrem o kousek dál ve vile s vymalovaným sázavským opatem Božetěchem od Mikoláše Alše. 

Koulova vila 

Ve Slavíčkově ulici si architekt Jan Koula 1896, pro svou rodinu postavil zdobnou vilu. Je znám jako autor Čechova mostu. Na vile je patrný styl historismu i inspirace lidovou architekturou. Plastiku vytvořil Stanislav Sucharda

Maškova vila 

Karel Vítězslav Mašek si navrhl vlastní vilu. Působil jako malíř a profesor UMPRUM. 

Jurkovičova vila 

1907 pro doktora Náhlovského s četnými arkýři a lodžiemi. Architekt kombinoval lidové a secesní prvky. Vstupní baldachýn byl převzal ze slovenské lidové architektury, nazývá se žudro.

 

ULICE NA ZÁTORCE

Pomník hudebního skladatele Karla Bendla od Suchardy

Krausova vila 

1908 - Emil Králíček, šéfprojektant stavební kanceláře Matěje Blechy  navrhuje dům pro rodinu Krausovu ve stylu pozdní geometrické secese. Barevná sgrafitta Antonín Weigant. Uplatnil zde znalosti se své tvorby pro uměleckou koloniii v Darmstadtu.

 

Kapsova vila 

Pánové Kapsa a Miller budovali železnice na Balkáně a v Turecku, MIller si dal postavit vilu od architekta Loose, ing.Kapsa od Kotěrova žáka Otakara Novotného. Ten často používal režné zdivo, typické pro funkcionalismus. 

ULICE U VORLÍKŮ 

Marešova vila 

 

architekt Králíček, dekor Antonín Weigant, geometrická secese 

villa Bianca - areál pod uzavřením, sídlí zde holandská ambasáda, součástí komplexu je i Kotěrova vila - 1911. 

Sochy na soklech jsou od Jana Štursy. Vila byla postavena pro podnikatele Bondyho. 

Lannova vila 

V Pelléově ulicí, novorenesance1872. Odpočinkové sídlo významného průmyslníka a sběratele uměleckých děl rytíře Vojtěcha Lanny.  

Petschova vila

Rodina pocházela z Kolínska, přišla do Bubenče ve 20.letech 20.st, kdy zde byly na prodej pozemky. Palác je neobarokní, na stavbě a reprezentaci se nešetřilo. Na proacovních schůzkách se tu scházeli velkoprůmyslníci i politici. Horní patro bylo soukromé. V suterénu byly římské lázně s bazénem, ve vile několik salonů a koupelen. Druhá větev rodiny působila v těžbě hnědého uhlí na Ústecku. 1938 prodali Petschkovi většinu majetku Živnostenské bance a odešli do USA. Nacisti vše zabrali a rozprodali. Po válce se vrátil Ottův bratr Hanuš  a pokouší se získat majetek zpět. To už se mu nepovedlo. Doly už byly znárodněny a vila využita pro potřeby státu. USA tam byly nejprve v nájmu, po Únoru vilu koupily za 1 570 000 dolarů. Vzhledem k napjatým vztahům se ve vile moc společenských akcí nekonalo, zato velvyslanec zval disidenty. Tajná policie ovšem měla informátora v majordomovi, tímto zaměstnanci Ministerstva vnitra...

STŘEŠOVICE

Rothmayerova vila

Architekt Otto Rothmayer si vilu postavil na míru. Pracoval i na Pražském hradě, byl žákem Jože Plečnika. 2007 vilu odkoupilo město, vdovu v podstatě přinutilo se vystěhovat, navíc do bytu na dobu určitou...Dům měl velmi důmyslně řešené slaboproudé rozvody, na elektřinu byl ovládám skleník, domovní zvonek, telefon...

VELESLAVÍN

První zmínky o osadě Veleslavín jsou z konce 10.st. Spadala pod břevnovský klášter. To se ale během historie měnilo, tu patřil Starému Městu, tu zase purkrabství Pražského hradu. Obec se postupně rozrůstala. Byla to převážně zemědělská oblast se statky. Nebyla tu ani škola, ani fara. Centrem obce byla náves se zvoničkou. Z roku 1555 se zachoval tzv. vodovodní domek ve tvaru nízké pyramidy. Sloužil jako technické zařízení pro hradní vodovod, probíhající v podzemí. Jednou z osob známého jména byl Štěpán Adam z Veleslavína, majitel staroměstských mlýnů  a otec Daniela Adama z Veleslavína. Tento humanista a knihtiskař  tu sice nežil, přesto tu má novoddobý pomník. 

1730 tu byl postaven barokní zámek, snad podle plánů Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Později tu byl ústav pro duševně choré a plicní sanatorium. Za 1.sv. války tu byla ukryta Charlotta Masaryková

Veleslavín byl znám i dvěma zahradnictvími. Jedno, Chládkovo, bylo po revoluci obnoveno, vrátilo se potomkům v restituci. druhé Strnadovo bohužel zaniklo. Veleslavíen procházela první železnice ve středních Ćechách. Nejdříve koněspřežka, 1862 pak parní vlak. Vybudováno zde nádraží. vlaková dráha 

Nad obcí v pískovcových skalách si vydlabali jeskyně nezaměstnaní chudí 1.republiky a bydleli v nich se vším všudy.

LIBOC

1318 první písemná zmínka, ale osídlení tu bylo již dávno. Osada patřila břevnovskému klášteru. Místní kostelík je zasvěcen sv.Fabiánu a sv. Šebestiánu. Dnešní je z 1842 ve stylu klasicismu, původní byl zabrán husity, pak poničen, pak zbořen. Důvodem byla vlhkost, mohla za to hlína splavovaná od letohrádku Hvězda. Tím se zvyšoval terén a nakonec se do barokního kostela chodilo po schodech dolů. Byl tedy zbořen do základů a přebudován se změnou orientace vchodu. Dnes patří karmelitánům. Budova vedle je bývalá škola, dnes je tu Domov sv.rodiny, pro lidi s mentálním postižením. 

Během 1.pol. 20.stol. se Liboc rozdělila na Horní a Dolní. Dolní si zachovala vesnický ráz, v Horní vyrostly vily měšťanů, kteří sem jezdili na rekreaci. Nějakou dobu tu pobýval básník Julius Zeyer

ŠÁRKA

Kalinův mlýn

Mlýn je ze 16. století, stojí v ostré zatáčce u silnice nad potokem. Stavba kopíruje zatáčku tak, že mlýn je do mírného oblouku. 1919 mlýn rekonstruoval další z generace radotínských mlynářů Antonín Kalina, jeden z jeho předků se přiženil do mlynářské rodiny Tůmů, která mlýn dříve vlastnila. Omítka je dvoubarevná s jednoduchými plastickými ozdobnými motivy ve stylu tehdy módní geometrické secese. Ve mlýně je dnes firma vyrábějící repliky historických skel.

PRAHA 7

Městská část má rozlohu 17 ha, 3 čtvrti, 180 - 230 m.n.m. První zprávy o obci pocházejí z 12.st.  

LETENSKÉ NÁMĚSTÍ

Kdysi se tu scházela místní bohéma, v okolí bydleli nebo měli ateliéry výtvarníci - sochaři a malíři, kteří vyučovali na akademii. Oblast byla nazávána Svobodná republika výtvarníků. Také Letenský Montmartre podle stejnojmenné kavárny.

LETENSKÝ ZÁMEČEK

1863, architekt Ignác Ullman. Od počátku zamýšlen jako výletní restaurace, která také prosperovala. Obzvlášť po Jubilejní výstavě, když sem byla zřízena lanovka. Ta jezdila do 1916, pak do konce  2. světové války tu fungovaly pohyblivé schody.  

HANAVSKÝ PAVILON

Postaven na Výstavišti, kde sloužil jako reprezentační pavilon komárovských železáren na Jubilejní zemské výstavě 1891. Pavilon je sešroubovaný z litinových dílů. Název podle majitele železáren knížete Viléma Hanavského. Po skončení výstavy byl pavilon přenesen na Letnou. Je na něm spousta drobných ozdob v duchu holandské renesance. Sloužil jako útočiště před špatným počasím, později i zde otevřena výletní restaurace. Větší rekonstrukce v 80.letech.  

EXPO 1958

Pavilon reprezentoval Československo na Světové výstavě v Bruselu. Získal hlavní cenu Zlatou hvězdu a dalších  13 ocenění. Za půl roku jím prošlo 6 000 000 návštěvníků. Pavilon byl demontován a část s točitým schodištěm převezena do Letenských sadů. Na terase se natáčelo několik českých filmů (Dáma na kolejích 1966) 1550 tu pod zemí byly vybudovány renesanční viničné sklepy, výborně dochované. Dnes tu sídlí společnost Expo 58 Art..  

VODÁRENSKÁ VĚŽ NA LETNÉ  

Rozsáhlý areál vodárenské věže Letná byl dostavěn 1888. Kromě věžového vodojemu vysokého přibližně 28 metrů zde byl čtyřkomorový pozemní vodojem a přečerpávací stanice, které byly zbořeny  1977- 8, přičemž provoz ukončily 1.8.1926. Věžový vodojem, který sloužil pro zásobování pitnou káranskou vodou horní části Holešovic a Bubenče, byl v listopadu 1913 vyřazen z provozu pro chatrnost technologie.

Autorem vodojemu byl architekt a městský inženýr Jindřich Fialka. Stavba započala roku 1887 pod vedením stavitelů Karla Hübschmanna a Františka Schlaffera a byla dokončena 1888. Technologické vybavení včetně reservoáru dodala firma Breitfeld – Daněk a spol. Ozdobné zábradlí dodala zámečnická dílna J. Bittnera, věžní hodiny firma L. Hainz. Stavba vodojemu stála 71 445,34 Kč. 


Šestipodlažní hranolovitá stavba má novorenesanční fasádu, které vévodí v pátém podlaží ve výšce 20,5 m vyhlídkový ochoz s arkádami s toskánskými sloupy a ozdobným zábradlím vytvořeným pomocí balustrových kuželek. Celý ochoz je pak nesen kamennými krakorci. Na vrcholu stavby vidíme dvoustupňovou stanovou střechu s rozměrnými vikýři na bocích ukončenou sloupkovým nástavcem s hodinami se čtyřmi ciferníky. 



V přízemí vodojemu bylo původně skladiště a kovárna, v prvním patře byl byt vodáka Holešovicko-Bubenského, ve 2. patře byt strojníka stanice a ve 3. patře byty topičů. Po demontáži technologického vybavení sloužil vodojem pouze jako bytové prostory. Od  1978 sloužila zrekonstruovaná věž jako Obvodní dům pionýrů a mládeže Praha 7 spolu s mateřskou školkou. 
Před přestavbou obsahoval vodojem válcový prstencový reservoár o výšce 4,5 m, průměru 8,25 m a objemu 197,1m³ ze železného plechu a vnitřní rourou pro komín o průměru 3m. Dnes je zde galerie.  Písmena na fasádě značí Obec Pražská 

Od 1992 je věž památkově chráněna2018 skončila dvouletá rekonstrukce vodárenské věže podle návrhu ateliéru Petr Hájek architekti. Kompletní rekonstrukce stála asi 60 milionů.V galerii v pátém podlaží, v původním komínu parního stroje pro čerpání vody byl nově instalován periskop, který monitoruje některé pražské památky i přes sousední funkcionalistický „Molochov.“ Montáž byla velmi náročná, velké kruhové zrcadlo dopravoval na věž jeřáb. Zařízení má i pojistku, zrcadlo se sklopí vždy, když přechází pozici slunce, aby si člověk hledící periskopem nepoškodil silným světlem oči. V galerii vedle pozorovací kabiny s periskopem byla instalována výsuvná podlaha a výstavní systém se světly. O patro níže se nachází knihovna, 

součástí objektu je multifunkční společenský sál. Zajímavostí stavby je Foucaultovo kyvadlo umístěné v hale hlavního schodiště. Ploché střechy na přístavbě byly upraveny do podoby terasy a zahrady. Při úpravách byly zachovány všechny vrstvy historie od založené věže do současnosti. Fládrované okno se doplňuje s okny hliníkovými,  zábradlí podsvícená LED diodami reprezentují 21.století, naproti je kopie zábradlí původního. 

STROSSMAYEROVO NÁMĚSTÍ

Peripetie s názvem. Původně Bubenské náměstí. Strossmayerovo po chorvatském biskupovi, znalci a příznivci Prahy. Byl zastáncem práv slovanských národů v Rakousko Uhersku.Prahu měl moc rád, byl přítelem TGM. V době povodně 1890 postal velkou finanční pomoc na obnovu. Autorem Vlado Milunic. Dnes má na náměstí pamětní desku. , 1961 Kopeckého podle komunistického ideologa, ve stejném roce vyšel zákon zakazující názvy podle žijících osobách. Vrácen původní název. Po pár měsících Václav Kopecký zemřel, tak opět Kopeckého. Zajímavá provázanost. Autor Nemocnice na kraji města Jaroslav Dietl se narodil v Z8hřebu, kde působil a universizu založil biskup Strossmayer...

Kostel sv. Antonína

1908 - 14. Jediný kostel v Praze zasvěcený sv. Antonínovi. Možná tím chtěli farníci vzdát hold oblíbenému faráři. Návrhů na stavbu bylo víc, zvítězil návrh architekta Františka Mikše. Poslední pražská novogotická stavba. Při pozorném pohledu lze uvidět zmenšeninu průčelí chrámu sv. Váta, na níž Mikš spolupracoval s Mockerem. Holešovice jako poměrně mladá čtvrť získala na "starobylosti". Krásný vyřezávaný betlém Václava Cvekla....

Budova Elektrických podniků

1927 - 35 Na svou dobu velmi moderní funkcionalistická stavba, jedna z prvních plně klimatizovaných ve střední Evropě.  Architekti mínili postavit dvojče podél Bubenské ulice, na to už nedošlo. V přízemí obchody a kavárna, prodejna jízdenek. 

2019 - radikální rekonstrukce

výstaviště

1891 byla otevřena slavná Jubilejní zemská výstava. Připomínal se rok 1791, kdy se v Klementinu uskutečnila první zemská výstava. Němci podnik bojkotovali, proto byla výstava ryze českou záležitostí. Reprezentovala český průmysl, zemědělství, umění, architekturu. Vyrostlo 110 nápaditých výstavních pavilonů, třeba papírníci měli výzdobu ve stylu egyptského chrámu. nejhonosnější byl Průmyslový palác. Konstrukce byla první litinová ve své době, velmi progresivní. Ocelový skelet bohatě prosklený doplňují zděné fasády. Stavba byla dokončena za pouhých 5 měsíců. Na věži paláce byla umístěna císařská koruna a v nikách paláce sochy Leopolda II. a Františka Josefa. Císař převzal nad výstavou záštitu a osobně ji navštívil. V pavilonu Strojovna se představovalo strojní zařízení různých firem, třeba pohonné zařízení Křižíkovy fontány. Svou tzv. panskou čtvrť měli i podnikající šlechtici, rod Hanavských vlastnil Komárovské železárny, zde se prezentoval Hanavským pavilonem. Po výstavě byl rozebrán a kníže Hanavský jej věnoval městu Praze. Dnes stojí v Letenských sadech. 

OSTROV ŠTVANICE

Ostrov mezi Karlínem a holešovicemi. Vltava tu bývala mělká a vytvořila se tu řada ostrovů, ty ale zanikly při regulaci říčního koryta. Ostrov dříve zvaný Velké Benátky. Ve 14.st tam byly zahrady patřící osadníkům z Poříčí. Býval tu strategicky významný brod. KOncem 17.st. ostrov začal sloužit zábavám Pražanů i jako výletní místo. Vžil se nový název od štvanice na divoká zvířata v uizavřené aréně. Zakázal to císař Ferdinand I. Tak se začalo chodit na výlet. Byly postaveny dva zděné hostince s tanečními sály. 1872 postavena divadelní aréna, z té se ale brzy stala první pražská ledárna. Kočovaly tu cirkusy a různá varieté s kuriozitami - předváděly africké domorodce, vystoupil tu i Buffalo Bill se svým cirkusem. 

1850 dokončen Negrellio viadukt na dráze Praha-Dráž´dany. Jedna z nejdelších železničních staveb v Evropě té doby. Na ostrov pak vedl dřevěný most, který vystřídal kamenný most Hlávkův. V 60.letech byl rozšířen pro magistrálu. Poč.20-st. tu byly zbudovány plavební komory a malá vodní elektrárna. Ta fungovala do 1972. Opravy a znovu do provozu 1988, to stačila na veškeré veřejné osvětlení v Praze. Dnes je technickou památkou. Později zde postavena sportoviště, 1931 otevřené kluziště a pak dřevěný zimní stadion...několikrát se tu konala MS  a ME v hokeji a krasobruslení.... i moje děti se tu učily bruslit. Bohužel zmizel ve víru dějin...Dnes tenisové kurty a skatepark.

BUBNY

Památník šoa

Bývalé nádraží Bubny má sloužit jako památník 50 000 židů, odvezených odtud do koncentračních táborů. Do nebe vedoucí kolejnice - Brána nenávratna, autor  Aleš Veselý.

MANINY

Název od toho, že řeka si tu dělala dřív co si zamanula. Po každé povodni nově formovala ostrůvky, různě je prorážela a dělila. Týká se Rohanského a Velkého a Malého libeńského ostrova. Oblast Maniny byla součástí Holešovic, ale koryto řeky tuto oblast oddělilo a tato plocha je dnes zahrnuta k Rohanskému ostrovu. Původně tu byli rybáři a koupající se Pražané, později je nahradil Holešovický a Libeňský přístav. Předtím bylo také upraveno koryto Vltavy. Místo se ale ukázalo jako nevhodné, ústí sem Rokytka a ta to koryto neustále zanášela a muselo se stále čistit. Po 20 letech Libeńský přístav skončil a stala se z něj loděnice. Vyráběly se tu různé lodě, ale i botely a sací bagry. Ty dodnes pracují na Sibiři. Bývaly tu i jirchárny, zpracovávaly se tu kůže. 

LETNÁ

Každé vojsko mělo při dobývání Prahy snahu se zde utábořit a střílet odtud na město. V 18.st. zde zbudováno  opevnění a vojenská střelnice, kde mohli dělostřelci trénovat. Od pol. 19.st. zde byla budována sportoviště.

fotbalový stadion AC Sparta

1934 shořela historická dřevěná tribuna i klubovna se všemi trofejemi nashromážděnými za 40 let existence klubu.

podzemní komplex pod "Stalinem"

Stále tu zůstávají zbytky materiálu po obřím pomníku. Postaven 1.5.1955, to už se v SSSR začalo mluvit o Stalinových zločinech. 1962 vyhozena do vzduchu dynamitem. Výbuch poničil statiku podzemního prostoru, pro který se našlo různorodé využití. Za komunistů se ti skladovaly brambory. V 90.letech tu byl krátce hudební klub a vysílalo odtud ilegálně rádio Stalin. Nyní z bezpečnostních důvodů podzemí prázdné.

expozice dolu pod Národním technickým muzeem.

Expozice vznikala od 30. do 50.let, přibližuje práci horníků v rudném a uhelném dole. Chodby jsou dlouhé 370 m, stěny obloženy skutečným uhlím. Původně byly všechny stroje funkční, něco fungovalo na stlačený vzduch, průvodce je předváděl v činnosti.  

PRAHA 8
LIBEŇ

Palác Svět - Konstruktivistická budovaa, ve 30.letech dal postavit podnikatel Jan Svět, architekt František Havlena. Píše o ní Bohumil Hrabal v knížce Něžný barbar. Tam, kde se říká V židech, býval statek. Statkář se jmenoval Svět. Dumal a shledal, že to, že se jmenuje Svět,  není jen tak. Tak prodal všechno a ještě si vypůjčil a vystavěl ten palác Svět.  Tato polyfunkční budova nabízela kino Svět - později Družba - , restauraci, bufet, cukrárnu, knihovnu, terasy. Ve své době byla v Praze unikátní. Potíže s písečným podložím, stavba stojí na kovovém podnosu. Pan Svět byl také v zstupitelstvu města Libně a zažil její připojení ku městu Praze 1901. Budovu koupil podnikatel Antonio Crispino, budovu ani nezačal opravovat.

Kostel sv.Vojtěcha - původně provizorium, které se ale stalo národní památkou. Je secesní, autor Emil Králíček, provedla stavební firma Matěje Blechy. Krásný členitý dřevěný strop. 

Libeňský ostrov

Bývala tu Dětská farma, podle myšlenky pedagoga a pracovníka v Junáku a Skautu Eduarda Štorcha. Byl průkopníkem rodinného skautingu, s rodinami jezdil k moři a na hory, jeho pedagogika obsahovala mnoho praxe. S dětmi chodil na vykopávky, vedl je ke konkrétní rukodělné činnosti, předešel leccos z toho co dnes nabízí Montessori nebo Valdorfská škola. Bohužel tyto aktivity stály dost peněz a nebylo je z čeho financovat, ve 30.letech postupně utichly. Śtorch zůstává nedoceněn.

Löwitův mlýn

1530 první zprávy, zmiňován mlýn a pivovar. 1720 název Velký panský mlýn, jeho součástí i pila a továrna. Po regulaci Vltavy a Rokytky v 70.letech 19.st byl mlýn odříznut od náhonu, koupili ho manželé Joachim a Matylda Lowitzovi a otevřeli pekárnu. 1906 pbjekt přenechali městu, to už pivovar nefungoval. Poslední pivo 1899. Pivovar dosud připomínají rozsáhlé sklepy. Prodali státu.  Budova stojí  v Thomayerových sadech u Rokytky.  Dnešní vzhled z 1747. Oběť povodní 2002 a 2013, městská část řeší, co s tím udělá.  Mezitím tu za symbolické nájemné funguje projekt občanského sdružení Probouzíme. Pořádá výstavy, cvičení, koncerty.

KARLÍN

Naproti hotelu Olympic stávala továrna Rustonka. Zbořena do základů, vyráběly se tu kovové součásti tramvají i lodě, hned naproti je přístav. Dnes je tu administrativní budova.

Invalidovna

1648 založil hrabě Petr Strozzi vojenskou invalidní nadaci. Z ní nechal císař Karel VI. postavit invalidovnu. Základní kámen položen 1732, architekt K.I. Dientzenhofer, je to jeho největší světská stavba. Přitom je to 1/9 původního záměru, protože budova měla sloužit celé habsburské monarchii. Půdorys 350 x 350 m., pro 4 000 osob. Monumentální projekt., který by vyplnil většinu Karlína. Na kostel ve středu komplexu s podzemními chodbami z jednotlivých křídel nezbyly peníze, byla vybudována skromnější kaple sv. Kříže. Mše tu sloužili křižovníci od 1751 do 1922.. V době napoleonských válek tu byl lazaret, 1815 tu bydlelo 2 500 vojáků. Nejvyšší počet obyvatel  - 1854, žili tu invalidé i s rodinami, celkem 1404 osob. K tomu i ošetřovatelé a personál v kantýně, v trafice, úklid apod. Původně bylo přízemí 3 křídel a otevřenými lodžiemi, kde byly krámky - pekařství, hokynářství, řeznictví...1893 podloubí zazděno. 1918 - 27 tu žil fotograf  Josef Sudek, který na italské frontě přišel o paži. Poslední invalidé odešli 1935, od 1945 zde vojenský historický archiv. 1984 tu natáčel Miloš Forman oskarového Amadea. 2002 mnoho svazků poničeno povodní. Budova je památkově chráněná. Správou pověřen Národní památkový ústav.

BOHNICE

Základem obce je kostel, škola, hospoda, statek. Tady ve Starých Bohnicích je vše. Zmizela cihelna, fotbalové hřiště, ale základ vesnice naštěstí paneláky nepohltily. Místní hřbitov má milou raritu - hřbitovní knihovnu fungující stylem vezmi si a přines jinou. Jeden z nejstarších statků je Vraný ze 13.st.,  1777 upraven barokně. Dnes tu sídlí spolek Bohnice žijí, objekt patří městu. 1158 vysvěcen původně románský kostel sv.Petra a Pavla. Zachovala se zakládací listina (autentika). je to kulturní památka v archivu hl.m.Prahy. Má to jen málo kostelů, je to vzácnost. 

ďÁBLICE

Ďáblický hřbitov

Druhý největší pražský hřbitov po Olšanech. Rozloha 14,3 ha. Mj. jsou tu pochovány oběti totality a je zde památník parašutistům. Hromadné hroby tvořilo celkem 72 šachet ve čtyřech vrstvách a byly hluboké 2,5 metru. Do každé šachty se vešlo 10 rakví. V rakvích byly často ostatky i několika lidí společně, proto je těžké dopátrat se skutečného počtu pohřbených. Odhady se pohybují od 10 do 20 000 osob.

Asi jediný kubistický hřbitov na světě podle projektu architekta Vlastislava Hoffmana.  Výrazně kubistická je obřadní síň i vstup, v areálu je kubistický svícen, lavičky, odpadkové koše. Společnou hrobku tu mají salesiáni. Hřbitov je památkově chráněný.

DOLNÍ CHABRY

Obec od dávných dob na křižovatce formanskýh cest, fungoval tu přepřažní dvůr s kovárnou. Kostel je z 12.st. Hostinec U Míšků se vrátil po Sametu původním majitelům. Další historická hospoda: Na kovárně. Vystupovali tu místní ochotníci, cvičili sokolové. 

Kostel Stětí sv. Jana Křtitele

praha 9

vysočany

1911 - Vysočanská radnice měla od počátku problém s nevyvážeností, kus pozemku na druhé straně syn bývalého starosty a cukrovarníka Bedřicha rytíře Freye využil pro svou mlékárnu. Typické pro svou dobu byly holdovací balkony, z nichž se pěkně nesly projevy.

Vysočanské nádraží.

1872 zastavily tu první vlaky. Na stavbě se dohodly dvě drážní spoečnosti  - vlaky od Mladé Boleslavi a od Lysé nad Labem. Je to ostrovně řešená budova, na každou stranu nádraží zajížděly vlaky jiné společnosti. Společná byla spojovací chodba, odbavovací hala a čekárna 3.třídy. Zvlášť a duplicitně byly pokladny, čekárny a provozní zázemí. 

PROSEK

Historie vesnice na Proseku sahá do 10.st. Starý Prosek má náves a kostel, repliku viničního sloupu připomínající vinařskou tradici. Kousek odtud je obnovená vinice Máchalka. Na kopci nad Libní bývala stará zástavba nízkých domků, trojúhelníkové náměstí, škola, hospoda U Brabců, kostel sv.Václava. Pan Brabec byl legionář, po návratu z války odkoupil statek na Proseku, kde vybudoval zájezdní hostinec. V sále hrálo ochotnické divadlo, loutkové divadlo, konaly se plesy a další akce. Rodina mohla mít hostinec do r.1959. V 80.letech tu byla opravna praček, 1991 potomci pana Brabce dům restituovali. Později jejich synové podnikání zanechali a objekt po 96 letech rodinného podnikání prodali. Pro špatný technický stav byla hospoda zbourána, zůstala jediná stěna. Praha 9 se snaží o obnovu


Kostel sv. Václava je románský. Legenda vypráví, že kníže Boleslav II. jedoucí z Boleslavi do Prahy se tu musel prosekávat hustým letem. Znaven usnul, zdálo se mu o strýci, po probuzení přikázal založit zde kostel. Výjev zachytil na oltářním obraze jezuitský malíř Ignác Raab. V apsidě jsou románsko gotické fresky. Zajímavostí je svastika na ozdobném pásu pod freskami - starý symbol života -točící se kruh. Nacisté symbol pouze zneužili. 

Přírodní památka Prosecké skály a podzemí

V podzemí jsou dvě štoly Močálka a Amerika, jsou propojeny 700 m dlouhou chodbou. Původní vchody jsou zasypané. Jejich vznik souvisí s těžbou písku. Těžba začala někdy kolem 1750 amatérsky, seškrabáváním. O velmi kvalitné písek byl zájem ve stavebnictví. Za 1.republiky tu četníci hledali zabloudilé děti, prý si sem zloději schovávali lup, přebývali tu bezdomovci. Záměr radnice Prahy 9 - otevřít prohlídkový okruh. .

SATALICE

1990 obec se stala součástí Prahy 9. 2018 zde byl zrekonstruován starý statek a barokní sýpka na komunitní centrum. V Satalicích se narodil a do 7 let tu žil Jiří Hubač. Dnes jsou Satalice známy díky chráněné přírodní rezervaci nazývané Satalická bažantnice. Obcí také vede lesní stezka směrem k hradišti ve vinořské oboře, osídlení zde bylo ve střední době bronzové.

PRAHA 10
VINOHRADSKÉ HŘBITOVY

Hřbitov byl založen 1875 především k ukládání ostatků bohatých pražských měšťanů. Nejvíce hrobů je z přelomu 19./20.st a poté za 1.republiky. Zprvu měl jen 12 oddělení, později celkem 3 x rozšířen. Dnes 55 číslovaných oddělení a pás urnových pohřebišť. Počtem míst (16 000) 2.největší hřbitov v Praze. Cca 400 hrobů známých osobností. Jakub Schikaneder, Jiří Grossmann, Jan Karafiát, Egon Erwin Kisch (1885 - 1948), Jaroslav Foglar, Eliška Junková. V arkádách novogotické kaple sv. Václava (postavil Alois Turek, stavební rada Královských Vinohrad)  manželé Havlovi. Pištěk, Zich, Kotěra

VRŠOVICE

Vršovický zámeček

Šlechta tu nikdy nežila. Stavba je spojena s obchodníkem Josefem Rangherim. V Itálii se inspirovat  pěstováním moruší. První stromy vysadil v horní části dnešního václavského náměstí. Jeho syn JIndřich pokračoval ve Vršovicích. Vystavěl tu 1844  manufakturu na zpracování surového hedvábí (Rangherku) a vysadil 200 stromů. Po jeho smrti zájem o tuto výrobu opadl. Budova měnila majitele i účel. Byla rekonstruována, byla přistavěna křídla. 1900 dnešní vzhled, to už ji vlastní vršovická obec pro potřeby školství. Byla přistavěna věžička - nový název Zámeček: Za 1.republiky tu sídlil farář i protialkoholní poradna. Dále radnice, ONV, nakonec sklady a obřadní síň (svatbu tu měla i autorka tohoto webu) Dnes seniorský domov.

STRAŠNICE

Obec Strašnice - „Ves lidí Strašnových“ je ve starých listinách zmiňována už roku 1185, kdy patřila vyšehradské kapitule, postupem doby se majitelé obce střídali. Obec byla poničena za husitů, Třicetileté války, 1757 při bitvě s Prusy u Štěrbohol, 1866 tu 2 x tábořila pruská vojska. Obec si vysloužila přezdívku brána armád, procházela tu mnohokrát vlastní i cizí vojska se všemi důsledky jako rabování a ničení. Během 2.pol.18.st postupně přibývají statky a chalupy, 1781 byly založeny Nové Strašnice směrem na SV od první osady nazývané Staré Strašnice. Název obcí se původně používal v ženském rodě. Až do konce 19. století zde byla převážně zemědělská stavení, poplužní (panský) dvůr, statky, chalupy, krčmy a kovárny a také 3 rybníky. Jeden u dnešní ulice Na hrázi, druhý, Velký rybník, je dnes přetnut ulicí Průběžnou, třetí rybník byl v prostoru dnešní Gutovky. Strašnický potok je dnes celý kanalizovaný a vlévá se někde v okolí ulice Přípotoční do Botiče. Pěstovaly se tu různé druhy zeleniny, vyhlášené bylo strašnické zelí. Vyhlášené bylo Jermanovo zahradnictví. Terén vypadal trochu jinak, dochoval se na starých pohledech a fotografiích, kudy dnes prochází ulice V olšinách, bývalo údolí, kde místní mládež v zimě mohla i lyžovat a sáňkovat. Centry společenského života strašnických obyvatel byly hostince "U Gutů" a "U Trmalů". U Gutů byl výletní hostinec s venkovním posezením a sálem s kulečníkem.

Na přelomu 19. a 20.st. se Strašnice staly oblíbeným cílem nedělních výletů mnoha Pražanů. Po zlepšení dopravní dostupnosti se tu zabydlovali jednak dělníci z pražských továren a pak střední vrstvy - úředníci a státní zaměstnanci si tu stavěli vilky. První vilová zástavba začíná 1902 v ulicích U nových vil, Vilová, Mrštíkova. 1907 začíná výstavba vil kolem výstavného Miramare směrem od ulice Na vinici. Ve 20.letech se pak stavěly také bloky nájemních domů v ulicích  V Olšinách a Průběžná.

1904  Strašnice připojeny k pražskému vodovodu, 1912 zavedena elektřina. 1922  obec připojena k Velké Praze jako Praha XIII..Velkou ztrátou bylo necitlivé zboření původní staré strašnické zástavby v 80.letech 20.st. 

Osobosti Strašnic

statkář Bečvář  - statek a rodinná vila

stavební podnikatel Sandholz - majitel pozemků ve Strašnicích, postavil Občanskou záložnu a Bét-el

školní inspektor Trmal  - rodinná vila od Jana Kotěry

rodina Josefa Červenky (kaplička, 1808  manželé Jan a Eliška Ćervenkovi koupili statek v Nových Strašnicích. Rodina měla 10 dětí, pouze syn Martin se dožil dospělosti. Jeho syn Josef se stal strašnickým starostou, jeho syn, též Josef, pak zdravotním radou. Ten žil na vInohradech, ale ve volnu zajížděl do vily, postavené na místě bývalého rodinného statku)

kadeřník Jan Švec - stavitel hotelu a restaurace Miramare

Průmysl ve Strašnicích 

Strašnice se (naštěstí pro obyvatele) nikdy nestaly průmyslovou čtvrtí, dlouho do pol.20.st. si zachovaly zemědělský,  takřka vesnický charakter a větší průmyslové podniky vznikaly v návaznosti na železniční trať. Byly tu dvě cihelny, firma na výrobu barev, vinařský závod. Nábytkářská firma Čačala, výroba pekařských strojů, ocelových trubek apod.

Vlaková zastávka Strašnice stála 26 000 korun, protože při stavbě trati na Benešov radní neprozřetelně zastávku odmítli. 1906 za ni už museli draze zaplatit. 2021 byla zastávka zrušena, takže strašničtí musí nyní na vlak do Vršovic ke Slavii na zastávku Eden.. Čekáme na revitalizaci území kolem bývalé trati, má tu vzniknout promenáda až do Vršovic.

Strašnická vozovna zahájila provoz 1908 je tak nejstarš dosud provozovanou tramvajovou vozovnou v Praze. Poslední rekonstrukce je ze 70.let. 

Centrum starých Strašnic bývalo před Zámečkem, novorenesanční stavbou z roku 1877. Projekt zpracoval karlínský  stavitel E.Brabecm v budově bývala první strašnická škola. 1909 se přesunula do nové budovy (dnes nefunkční stará škola - lidový název, nová strašnická škola - oficiální název) a zde poté sídlila radnice. V secesní budově školy, která je dnes kulturní památkou, se natáčel seriál pro HBO Genius o životě Alberta Einsteina.

Před školou stojí skromný  památník legionářů, na soklu jsou připomenuty 4 velké bitvy: Zborov, Bachmač, Saratov, Smara...Krásně obnovený pomník legionářů stojí v dolní části Palackého náměstí..

Školní škvárové hřiště později sloužilo jako vietnamská tržnice Barča, dnes plocha patří Městské části. Původně tu mělo být parkoviště, nicméně již roky je prostor prázdný a jen malá část je využívaná jako venkovní občerstvení a komunitní zahrada. Někdy se tu konají příležitostné akce, jako Dětský den, ale nedaleký sportovní park Gutovka je příliš velkou konkurencí. 2009 v něm byla otevřena největší venkovní lezecká stěna u nás. 

Je tu kluziště, minigolf, lanové centrum, skatepark, herní a vodní prvky pro nejmenší děti.

ZŠ Gutova byla otevřena 1962

Dnešní Starostrašnická je stále starousedlíky zvaná Hlavní, původní název byl Vinohradská, za protektorátu Katteho. 

I řeznictví je zváno starým jménem U Jordána

Bečvářův statek, 1830 byl původně trojkřídlý s pozdně klasicistní fasádou. Po 2.sv.válce připadl statek státu, byly tu byty, v hospodářské části sídlil Státní statek Praha. V 70.letech zde bylo Artcentrum. Pro potřeby výstav se přestavěly stáje i sýpky. V dochované část dnes sídlí různé firmy, třeba Oriflame. Od 1964  je to nemovitá kulturní památka.

Rodině statkáře Bečváře patřila ve Strašnicích víc jako polovina všech polností, pan Tomáš Bečvář byl ale také velkorysý. Věnoval Sokolům v lednu 1921 pozemek na stavbu sokolovny, hned se začalo stavět a v létě sokolovna stála. Dochovala se Bečvářova ulice.

Co se nedochovalo, je honosná Bečvářova vila. Roku 2007 byla pro zchátralost zbořena. Vzpomínám na zanedbaný a zarostlý prostor, který po vile zbyl v těsné blízkosti autobusové zastávky. Bylo o strach tudy procházet. Pár sezón byla v létě část prostoru využita pro pivní stany, 2007 prodalo Ministerstvo financí pozemky soukromé firmě, i když o ně dlouhodobě usilovala Radnice Prahy 10. Firma Morion asi dala státu nabídku, kterou nemohl odmítnout... Dnes tu stojí dva docela nápadité obytné domy a nezdá se, že by okolí přišlo o nějakou velkou část zeleni.  Jen ten zanedbaný prostor před domy by se mohl zkulturnit, i kdyby jen pro obyvatele těch domů...

Staré Strašnice měly dvě proslulá kina - Vesna a ABC, později Mír. Tam jsem chodila na brigádu jako uvaděčka a moje rodina mi dělala diváky. Za hodinu jsem si vydělala asi 2,60, ale o víkendu pětikorunu:) 1997 byla Vesna i se svými obrovskými železnými kamny zbořena, místní patrioti marně protestovali. 

2000 společnost Global Payments Europe, dříve MUZO postavila tuto hi tech budovu.

Sídlí zde přísně střežená centrála systému platebních karet pro Českou republiku. Architektem je Stanislav Fiala. Budova je maximálně flexibilní. Jednotlivá podlaží na sloupech mají volný půdorys a jednotlivé vnitřní příčky se tak v budoucnu mohou snadno měnit. Fasáda je skleněná se zabarvením do mnoha odstínů. Skleněný plášť domu je ze tří stran pokryt vnějšími i vnitřními žaluziemi, které s pomocí počítačových programů reagují na změny slunečního svitu i větru.  V podlahách se skrývají kilometry datových rozvodů. Točité únikové schodiště při nočním nasvícení působí jako maják.

Stavba dodržuje uliční čáru, má uměřenou výšku a respektuje okolní zelenou plochu. Z druhé strany je nad terén vložen dřevěný rošt, který tu vytváří příjemné zákoutí. 

Na místě dvou výškových domů u tramvajové zastávky Na hroudě stával hotel Menton. Dnes mají Strašnice hotel Quality, Juno, Vila, Populus...

Metro Strašnická. Stanice na trase A byla otevřena 1987. Měla mít i druhý vestibul do nového sídliště, které mělo stát v místě zbourané vilové zástavby. Naštěstí 1990 se plány změnily a krásná vilová čtvrť přežila. Jako memento nám ve stanici zůstalo schodiště, které nikam nevede...

Ulice V Olšinách se nechvalně zapsala do historie v roce 2004, viz citace z tisku: Policisté v pátek v Ústí nad Labem zadrželi dva homosexuální prostituty, kteří v únoru zavraždili homosexuální dvojici v bytě v ulici V Olšinách v Praze 10. Těla obětí Miloše Knorra a Štefana Kisse našel v červnu bagrista v ulici V Olšinách. "Bylo nám poněkud divné, že z jedné mrtvoly se nalezla pouze kostra, na druhé byly i zbytky tkání. Důvodem bylo to, že jeden ze zavražděných byl vařen a pečen v troubě. 

Ve 20. letech se staví obytné kolonie řadových domků jako Masarykova kolonie, Zborov, Rybníčky, ve 30. letech Skalka

Kolonie strojvůdců - Gočár, Janák, Libra (stavěl také kolonii Svoboda na Vinohradech). Ulice Na hrázi, Bylanská

Solidarita - plocha se používala jsko první vojenské letiště ještě před letištěm v Kbelích. Konaly se tu i sokolská cvičení. Sídliště bylo postaveno 1949 - 51, ve stejné době i funkcionalistický hotel, dnes Fortuna.

Strašnické divadlo - dlouhé roky domovská scéna Divadla Járy Cimrmana

Park Františka Suchého. Pan Suchý byl ředitelem krematoria a za okupace a  v 50.letech tajně pořizoval seznamy popravených a zpopelněných vězňů gestapa a komunistické Státní bezpečnosti. Františka Suchého komunisté poslali do vězení spolu s manželkou a synem Františkem, který mu na hřbitově pomáhal. Ten strávil za mřížemi 12,5 roku. 

Nacisté i komunisté se báli, aby se jejich oběti nestaly mučedníky a jejich místa odpočinku novými pietními místy, proto měl jak za nacistů, tak za komunistů ředitel krematoria přikázáno popel z ostatků popravených vyvážet na kompost v urnovém háji, seznamy popravených na Pankráci a zpopelňovaných ve Strašnicích nesměl zanášet do oficiálních dokumentů krematoria, jak nařizoval zákon. Suchý tajně se svým synem seznamy opisoval a popel pietně ukládal na tajné místo, na kompost odvážel jen popílek z komína. Za nacistů jim to prošlo, za komunistů byla celá rodina zatčena a odsouzena. 

Strašnická vilová čtvrť

je jednou z prvních vilových čtvrtí v dnešní Praze vůbec. 1902 se v ulici Vilová začaly stavět první 4 vily. Množství pozemků tu  vlastnil stavitel Rudolf SandholzPostupně poté rozprodával jednotlivé parcely a jeho firma zároveň realizovala vybrané projekty (strašnická záložna, modlitebna). Hlavním architektem vil zde i na Vinici byl Josef Smolík. Mnoho vil pochází z počátku 20.století a najdeme tu příklady nejrůznějších stavebních slohů,vesměs historizujících. Odtud věžičky, štíty, vikýře, nápisy v kartuších. Vila je rodu ženského a proto tu také najdeme ženská jména: Zdenka, Růža, Hanička, případně názvy jako Siesta. Bohužel po pozdějších přestavbách ne vše se dochovalo v původní podobě, o to cennější jsou vily, kde se majitelé snažili o citlivou rekonstrukci. Celá vilová čtvrť vznikla na pravidelném šachovnicovém půdorysu pravoúhle se křížících ulic.

Trmalova vila - 1902 - původně tu bývala pole a krajina typicky venkovského rázu. Na rozlehlém území stálo jen pár statků,  Strašnice se táhly od Žižkova k Vršovicům. František Trmal přišel do Prahy z Nymburka, působil jako ředitel obchodní školy a zemský školní inspektor. Jeho bratr měl poblíž hostinec, jemu se tu zalíbilo, koupil zde pozemek a oslovil architekta Jana Kotěru

Jde o unikátní příklad propojení secesního geometrického ornamentu, anglické venkovské architektury a slovanské tradice. První, co při návštěvě vily zaujme, je dekorativně pojaté schodiště s florálními ornamenty. Dále pak pestré barvy, vysoké komíny, hrázděné štíty i vikýře a malované vyřezávané lomenice (v lidové architektuře trojúhelníkový prkenný štít). I okolní zahradu navrhl zároveň s domem sám Jan Kotěra. Stavbu tak obklopují křivky cestiček a okrasných keřů i záhony s bylinkami. Stranou architekt umístil roubenou kůlničku s prostory pro hospodářská zvířata. Ústředním místem stavby je dvoupatrová schodišťová hala, v níž je malovaný trámový strop. V přízemí byla kuchyně s jídelnou, salon a pokoj pro služku. V patře pak dětský pokoj a ložnice.

Trmalovi ve vile žili jen asi 10 nebo 12 let. Poté se vrátili do rodného kraje hlavy rodiny a vilu prodali. Ve válečných letech žil jeden ze synů Františka Trmala v Krči. Otec, už v důchodovém věku, se k synovi přestěhoval. 4. května 1945 na důkaz osvobození společně vyvěšovali československou vlajku. Německý ostřelovač je těžce zranil a oba následkům zranění podlehli. A tak skončil život původního majitele vily tragicky.

Vily s dřevěnými štíty si uchovaly původní vzhled, snad to tak zůstane, i když nový nátěr by potřebovaly obě.

Modlitebna evangelické církve metodistické (dříve názývanou Betlémská kaple) podle projektu stavitele Rudolfa Sandholze z roku 1923. Vlastní stavbu, která trvala 5 měsíců,  prováděla renomovaná firma Matěje Blechy (tehdy již pod vedením jeho syna Josefa)  Kaple je jednolodní, postavená v zajímavém mixu různých stavebních stylů. Kříží se tu již odeznívající klasicizující moderna (celkové pojetí hmoty budovy, střešní římsa) a pozdní kubismus (tvar oken, dveřní portál) s novým módním stylem art deco (pilastry, lemování oken). Nad průčelím s gotizujícími okny je ještě věžička. Výsledná podoba stavby je proto rozhodně pozoruhodná. (podle textu Praha neznámá)

 

Mrštíkova ulice se 2020 dočkala krásně opravené vily Hanička

To vila Siesta na protějším rohu bohužel na svou opravu stále čeká. 

Bývalá vila Reinerových v ulici Nad Olšinami 4 byla postavena ve stylu funkcionalismu, který bohužel při nešetrné přestavbě vzal zasvé. Modernizace odstranila terasu i původní okna, zato přidala podivně ozdobené další patro .Vilu postavil v letech 1926 – 27 architekt Jaromír Krejcar pro manžele Karla a Grete Reinerovy. V prvním patře byly reprezentační vzájemně propojené místnosti, druhé patro bylo ložnicové se vstupem na rozlehlou terasu. Manželé Reinerovi patřili k prvorepublikové pražské kulturní elitě. Vydavatelka a překladatelka Grete se proslavila prvním překladem Švejka do němčiny a pomocí emigrantům z hitlerovského Německa. Vila se stala místem živých společenských setkání. Mezi častými hosty bylo možno potkat takové osobnosti jako kritika F.X.Šaldu, bojovnici za moderní umění a dobrý vkus a zároveň manželku architekta vily Milenu Jesenskou či historika umění Antonína Matějčka. Po nástupu Hitlera k moci začaly v ČSR hledat pomoc zástupy německých běženců. Grete se stala nejen členkou Šaldova Pomocného komitétu pro německé uprchlíky, ale i vydavatelkou jejich časopisu. Manželé před obsazením Českých zemí německým vojskem neodjeli do zahraničí a to se Grete stalo osudným. Kvůli svému židovskému původu byla odvlečena do Terezína a následně transportována do Osvětimi, kde v roce 1944 umírá. Dům zabralo gestapo. Po válce se vila stala majetkem hl. m.Prahy (podle textu Praha neznámá)

Barča - kulturní dům barikádníků - příspěvková organizace pod zřizovatelem Prahy 10 pořádá kulturní a společenské akce, provozuje komunitní zahradu a občerstvení.  Dům byl postaven v letech 1945–1946 svépomocí účastník pražského povstání z Prahy 10 jako provizorní kulturní zařízení, ale vydržel dodnes, narozdíl od KD Eden. Za totality se tu konalo leccos co soudruhům uniklo, hlavně koncerty hudebních skupin mimo okruh oficiální kultury. Svou domovskou zkušebnu zde má Pražský komorní orchestr. Velmi oblíbené jsou Bleší trhy na Barče.

Strašnický Sokol byl založen 18.10.1908. Původně se cvičilo v hostinci u Trmalů, po 1.sv.válce rychle rostl počet členů a bylo třeba postavit vlastní budovu tělocvičny. Stalo se tak svépomocí  1921 na pozemku darovaném statkářem Juliem Bečvářem. Otevření bylo oslaveno i veřejným cvičením, průvodem obcí a lidovou veselicí. Po dalším přeryvu činnosti během druhé světové války došlo pak od roku 1947 k největšímu rozvoji aktivit strašnických sokolů vůbec. Sokolové cvičili nejen ve své tělocvičně, ale také v domě Barikádníků a ve staré škole, a to v přípravách na XI. Všesokolský slet. Kromě nácviku na slet pracovali ve sletových odborech, prodávali losy, pohlednice, suvenýry, pořádali výlety, přednášky, šibřinky, oslavy výročí a sokolské ideové školy se zkouškami. Uskutečnil se i tábor pro děti v Přídolí na Šumavě.  Uvažovalo se o postavení nové sokolovny, všechny aktivity a plány však byly pohřbeny po XI. sletu na podzim 1948. Někteří členové, pro komunisty nepřijatelní svým demokratickým zaměřením, byli ze Sokola "vyakčněni" a Sokol ze Strašnic zmizel, jako v celé republice, až do počátku roku 1990 V mysli vlast, v paži sílu.

Vinice - jak název napovídá, původně na tomto kopci opravdu vinice byly. Vzaly zasvé v době zastavění této plochy vilami pod zámečkem Miramare

Miramare se jmenuje nejen zámek kousek od Terstu, máme ho také ve Strašnicích.  Na přelomu 19. a 20. století pojal místní kadeřník Jan Švec záměr vybudovat na malém návrší obce Strašnic, k Praze tehdy ještě nepřipojené, komplex podobný italskému zámku v duchu tudorovské novogotiky. Pan Švec se narodil 1866 , stal se holičem, vlásenkářem a kadeřníkem, vlastnil prosperující kadeřnický závod na Jungmannově náměstí v Praze. Jeho kadeřnictví zřejmě patřilo mezi nejlepší v Praze, a tak ke klientele patřily i herečky z nedalekého Národního divadla.  Aby uspokojil náročné požadavky zákaznic, neváhal vyrazit za módními novinkami do Paříže. Odtamtud údajně přivezl do Prahy i trvalou ondulaci, kterou si tam během třídenního pobytu osvojil.  Díky své pracovitosti získal značné jmění a začal skupovat rozsáhlé pozemky tehdy ještě za Prahou – ve Strašnicích. Stal se prvním radním a dokonce aspiroval na primátora. Velmi významně se podílel na rozkvětu Strašnic, roku 1908 věnoval pozemky na prodloužení elektrické dráhy do Starých Strašnic, tím jim zajistil dobré spojení s Prahou a nepřímo se tak zasloužil o jejich rozvoj. Financoval výstavbu školy, která dodnes stojí nedaleko metra Strašnická a kde měl také pamětní desku. 

Miramare bylo postaveno přestavbou ze tří starších domů viniční usedlosti Na Viničce. Základ objektu tvořila obytná jednopatrová vila (. A. Belada,  J. Domek) se dvěma byty o čtyřech pokojích, a od počátku se počítalo s jejím částečným využitím jako hostince. 1925-27 byly přistavěny  další jednopatrové budovy s restauračním sálem, hostinskými pokoji, í kuchyní, sklepy a příslušenstvím. 1938 přibyla i vinárna U gaskoňských kadetů  a krytý kuželník s otevřenou verandou a malým tanečním parketem. Vinárnu si oblíbila také společenská smetánka a význačné osobnosti své doby - Martin Frič, Jaroslav Marvan, Zdeněk Štěpánek, Saša Rašilov, Jindřich Plachta, Rafael Kubelík a mnozí další.JIndřich Plachta nechal v pamětní knize 1942 zápis: Nashledanou v lepších časech.  Od roku 1948, kdy postupně docházelo ke znárodnění celého objektu i všech pozemků, byly další úpravy jako zazdívání dveří, likvidace výzdoby, štuků a částečně i dochovaného schodiště, již prováděny v režii státu. Objekt byl rozdělen na několik bytových jednotek, agitační středisko, prostory ONV a posléze byl využit jako odborné učiliště nábytkářské.

Syn Jana  Švece Václav byl hrdým vlastencem a Sokolem, za války dokonce zřídil v Miramare židovské oddělení, když byl židům zakázán vstup do restaurací. 

V severní části Strašnic, vedle židovského hřbitova na Olšanech, se zvedá táhlé návrší Třebešín. A tady, při ulici Pod Kapličkou a Okrajní stojí jeden z největších domů v okolí, povědomý divákům televizního seriálu Ordinace v Růžové zahradě. Dnes je v domě postaveném ve stylu art-deco stejnojmenná restaurace a hotel.  

Hned naproti totiž stojí vilka s červenou fasádou (Okrajní č. 4), kterou nechal ve 20. letech minulého století vystavět jeden továrník pro svou milenku. Domek v roce 1975 koupil slavný český herec František Filipovský, který zde žil s rodinou.   

ulice Na Třebešíně 

Za sportovní halou stojí u plotu je po levé straně nenápadná pamětní deska na kamenném podstavci. Připomíná místo, kde od roku 1925 stával rozhlasový vysílač, který sehrál strategickou roli při Pražském povstání. Vysílač tvořily dva dřevěné stožáry o výšce 40 metrů, mezi nimiž byla natažena 60 metrů dlouhá anténa, a pomocí ní byly řízeny povstalecké armády v hlavním městě. Signál vysílače měl navíc dosah po celém území Čech. I proto se ho němečtí okupanti snažili v květnu 1945 zuřivě dobýt. Nepodařilo se jim to kvůli odhodlání povstalců v okolí a díky policistům a rozhlasákům, kteří vysílač bránili. 

Na Třebešíně 16, ve vile s výraznými kruhovými schodišťovými okny v průčelí, po určitý čas žil spisovatel a dramaturg František Kožík, autor historických a biografických románů osobností, jakými byl třeba Cervantes, Komenský, Mánes, Tyl či mistr pantomimy Jean-Gaspard Deburau, jehož životní a uměleckou dráhou se Kožík inspiroval v rozsáhlém románu Největší z pierotů. 

 

Na Třebešíně 38  stojí pozoruhodná dřevěná vila z roku 1924. Na konci 20. let ji koupila Marie Kautská Baumruková, majitelka továrny na cukrovinky ve Vršovicích. Ve vile žila s Otakarem Hauptmannem, který vyráběl polévkové přípravky a později zastupoval firmu na výrobu kapotovaných motorek Morgan-Monotrace. Balkony doplněné zdobnými sloupky a kryté přetaženou střechou či výrazné rámy oken zdůrazňují zdobnost vilky. V minulosti byla ještě výraznější, protože byl barevně odlišený i štít, lem zábradlí. 

Bungalov Karla Gotta.  

Slunečná  21 skrývá nízký bungalov o půdorysu písmene L. 1971 si ji nechal postavit  mnohonásobný zlatý slavík Karel Gott. Dvougenerační domek vyprojektoval architekt a bývalý olympionik Jiří Siegel (1927-2012), který kromě výkonů v basketbalu na reprezentační úrovni proslul návrhy sportovních staveb, z nichž nejznámější je hala na pražské Folimance či sportovní areál Zadov na Šumavě. 

Technologicky byla Gottova vila v době svého vzniku na nejvyšší možné úrovni. Měla velká posuvná ocelová okna, podlahové konvektory, rozvody vedly v kolektorech pod podlahou. Ani luxus nechyběl - venkovní bazén s výhledem na město, dřevěné stropy, stěny obložené kamenem. Přesto zde Karel Gott žil pouze tři roky. Prý kvůli vlhkosti, která nesvědčila jeho hlasivkám, se v roce 1974 přestěhoval do vily na Bertramce a strašnický bungalov získal dlouholetý normalizační ministr stavebnictví Karel Polák.  

Pod Třebešínem 18 žil herec, režisér, scenárista a spisovatel Čeněk Šlégl, který si zahrál například v legendárních filmech Škola základ života či Kristián. Za 2. světové války se však zapletl s okupační mocí a po osvobození měl s hraním utrum. Za podporu nacistického hnutí vystupováním v rozhlasových skečích dostal šest měsíců žaláře, které si odpykal na nucených pracích. Nepomohlo mu ani to, že za okupace pomáhal perzekvovaným lidem. 

 

U Krbu 4 - zajímavý funkcionalistický rodinný dům, který si vyprojektoval český, německy mluvící architekt Otto Klein . Absolvent německé techniky se věnoval takzvaným aerodynamickým studiím architektury a to ovlivnilo jeho návrh vily ve tvaru aeroplánu, která však nikdy nebyla postavena. Jeho domek ve Strašnicích stylově zapadá do dynamického expresionismu, má mírně konvexní fasádu a nápadně vytaženou střešní římsu, která působí jako křídla letadla. Alespoň tímto drobným způsobem Klein realizoval své představy o architektuře. 

K Červenému dvoru 1. V tomto nájemním domě žil "rada Vacátko", herec Jaroslav Marvan 

K Červenému dvoru 4. Zde bydlel osobitý herec, divadelní pedagog a dlouholetý profesor činoherního herectví na pražské DAMU Miloš Nedbal, mimo jiné představitel profesora francouzštiny Šeda ve filmu Cesta do hlubin študákovy duše. 

Místo poblíž této křižovatky je spojeno s tragédií, která se tu odehrála během invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Třiadvacátého srpna zde sovětské vojenské vozidlo srazilo jednadevadesátiletého Antonína Abrahama. Učitel a legionář v Rusku se stal vůbec nejstarší obětí srpnové okupace. 

 

Počernická 3 Zde si postavila jednoduchý domek herečka Ella Nollová, která excelovala například ve filmu Eva tropí hlouposti či Anton Špelec, ostrostřelec.

Počernická 9. Zde od roku 1932 stojí zajímavá vila vrcholného funkcionalismu s množstvím teras a typicky zaoblenou nárožní markýzou nad vstupem. Navrhli ji společně tři architekti - žáci zakladatele moderní české architektury Jana Kotěry - bratři Josef, Jaroslav a Jan Mayerovi.

Nad Vodovodem 39. Zde bydlel folklorista, spisovatel a malíř Ludvík Kuba. 

Nové Strašnice, okolo ulce Novostrašnická mají dochovalné statky a opravenou Červenkovu kapličku, která nese název  podle zdejšího starosty. Nové Strašnice ale neměly status obce a brzy byly sloučeny se Starými Strašnicemi pod jeden zkrácený název Strašnice. 1922 se Strašnice stávají součástí Velké Prahy, 1923 Strašnice + Hostivař + Záběhlice = Praha XIII. 

Církevní stavby

Strašnice po staletí spadaly pod proseckou farnost, jejich duchovní centrum tedy bylo velmi daleko. Strašnická farnost vznikla 1. října 1929  vyčleněním z farnosti svatého Rocha v Praze - Olšanech. V té době ještě nebyla farní budova a duchovní správa byla prozatím ve vilce pana Holuba v Pitkovické ulici čp. 864. 

Strašničtí však měli již od 1924 svůj Spolek pro postavení kostela ve St. Strašnicích, který financoval stavbu strašnické farní budovy. 1930 byla budova hotova, v přízemí fungovala prozatimní kaple pro duchovní službu. Během 1. republiky pro nedostatek finančních prostředků se stavba nového kostela nerealizovala. V době německé okupace a období komunistické diktatury nebylo možno uvažovat o stavbě kostela. 

Základní kámen nového chrámu posvětil papež Jan Pavel II. při své návštěvě Československa v Bratislavě  22. 4. 1990. Stavba byla zahájena 11.11.1992 a dokončena 1994  Farní kaple, která sloužila 64 let duchovní službě byla proměněna na farní sál, ve kterém se konají nejrůznější aktivity. 

MALEŠICE

16 000 obyvatel. První zmínky již před 700 lety. Obec patřila svatovítské kapitule, za Václava IV přešly do majetku šlechty. Jednu dobu patřila i Novému Městu a nakonec se dostala do majetku Karlo ferdinandovy university. Obec vyráběla potraviny pro universitu, o čemž vypovídá název ulice Na univerzitním statku. Jsou tu i názvy podle jmen rektorů (Kampánova). Malešický zámeček si universita v Malšicích vystavěla v pol. 17.st, později tu byly kanceláře. Funguje tu občanský spolek Kaple Rektorská. Plány na oživení malešického zámku. 

MALEŠICKÝ PARK
MILÍČOVA MODLITEBNA

Postavena svépomocí v padesátých (!!) letech. Návrh architekta Bohumila Bareše. Evangelický kostelík fungoval skoro 30 let. Poté ho českobratrská evangelická církev zavřela kvůli špatnému technickému stavu a nízkému počtu věřících. Díky občanskému spolku Kaple Rektorská se povedla oprava. Povedená rekonstrukce, kromě mší i koncerty. Bílou přístavbu navrhl architekt David Vávra. Rekonstrukci provedl Ochranovský sbor církve českobratrské.

ZÁBĚHLICE

První zmínka o obci podél toku Botiče z 1088, byla to zemědělská obec patřící vyšehradské kapitule. Listina je ale padělek. Břehy Botiče byly osídleny mnohem dříve, už před naším letopočtem. Jak vznikl název? Zaběhli se tu lidé, vyhledávající útočiště, tedy schovávali se před nebezpečím. Byly tu vybudovány dvě tvrze, poblíž je Hamerský rybník. Druhá tvrz byla na místě dnešního zámečku. Kostel Panny Marie má jednu zvláštnost, je v něm zazděná žába. 1922 se obec připojila ku Praze, měla charakter dělnického předměstí.  

KRÁLOVICE

Městská část patří pod Prahu 10.

Královická tvrz

1207 - první zmínka o obci Královice 1388 - první písemná zmínka, tvrz koupil Jakub ze Sušice. Poté se zde jako majitelé střídaly pražské patricijské rody. Mikuláš z Dubu věž dal upravit renesančně, jsou tu n avnější fasádě patrná sgrafita. Poslední předbělohorští majitelé podporovali stavy, tudíž po Bílé Hoře o věž přišly. ta se stala součástí hospodářského stavení a sloužila jako sýpka. Za 1.republiky tu byly byty. V 70. letech tu byl záměr přestavby na muzeum, k tomu nikdy nedošlo. V pol. 19.st vznikl hospodářský areál se stájemi. Kolem teče Rokytka. Je snaha přestavby jako jednotného komplexu s byty, školkou, restaurací, obchody. Ve věži má být obecní úřad a muzeum.

PRAHA 14
HLOUBĚTÍN

Osada ležela na důležité stezce z Prahy na Hradec Králové a Náchod. Své polnosti a dvůr se špitálem tu měli od 14.st. křížovníci s črvenou hvězdou. Dvůr měl zásobovat křižovnické špitály masem, mlékem, zeleninou. Nejednalo se o žádné chudobince, spíš dnešním slovem penziony. Na sv. Martina bývala tradičně husa apod. Poslední 3 špitály fungovaly do 2.sv. války. Jako mnoho vesnic kolem Prahy Hloubětín vyplenili husité. Statek s adresou Hloubětín 1 existuje od 1711, později ho koupila rodina Myšáků, vlastnila zde formanskou hospodu do 1950, opět ji získala v restituci. 

Před kostelem je pozdně barokní kříž 1773.

Zámeček v tudorovském stylu 1870 byl postaven jako soukromá vila. Střídali se tu majitelé, za 2.sv. války zde byl ústav pro choromyslné.  Podařilo se ho rekonstruovat. Dnes soukromé zdravotnické zařízení.

KYJE

Také Keje. Dominantou je kostel sv.Bartoloměje, pův.sv. Jana. Románský kostel je druhý nejstarší na území Prahy. Má úzké podzemní chodby končící pravým úhlem, kde je prostor zvaný útočiště. Tam se mohli schovat lidé před útokem zvenčí a lépe se tak bránit. Stejně tak ve věži jsou silné zdi a úzká okna, i zde se myslelo na úkryt napadených. Fresky v presbytáři jsou obnovené po odstranění červotočem napadeného barokního oltáře, sahají do 1350. Uvádí se, že tu byl zajat Jan Nepomucký, zde asi odsloužil svou poslední mši. Jinak z původních staveb v Kyjích moc nezbylo. Bývala tu škola, hospody, statek, kravín...Je tu pěkný rybník. 1968 Kyje připojeny ku Praze.

PRAHA 15
HOSTIVAŘ

Jedna z prvních vesnic v Praze. Osídlení tu bylo už v mladší době kamenné, 5 500 př. Na místě hostivařského lesoparku stávalo v době halštatské hradiště Šance, kde žili asi předchůdci Keltů. Místo si vybrali ze strategických důvodů. Zápis v Kosmově kronice 1068. V 16.st koupil Hostivař pražský purkrabí, v držení purkrabství zůstala do pol. 19.st. Bohužel v 70.letech 20.st byly zbořeny staré domy  a postaveny paneláky. Z návse nezbylo nic. Dochovala se jen Stará Hostivař, od 1993 památkově chráněná. 

Hostivařské nádraží

1871 tu zastavil první vlak na trase Praha - Vídeň, to pozvedlo prestiž obce. Odtud dál byl dostatek prostoru ke stavbě továren. 1882 zbudováno drážní skladiště a vykládací kolej. Vykládala se tu řepa pro modřanský cukrovar. Dnešní (stará) nádražní budova vybudovaná 1905. Dnes tu jsou byty a dochoval se kryt v podzemí pro 10 osob. 

Hostivařský parní mlýn

Mlýn založil švagr Antonína Švehly Karel Krečmer z významné mlynářské rodiny. V Hostivaři už vlastnili válcový mlýn. 1918 mu projekt parního mlýna připravil architekt Bohumil Hybšmann. 1921 byla zahájena na tehdejší dobu velmi moderní výroba. Ve věži byla 4 násypná sila, za věží čistička, mlýnice a moučnice. MOuka dopravována transportérem přímo do pekárny. Vše automatizované. Počítalo se pečení 40 000 pecnů chleba a 50 000 ks bílého pečiva. K mlýnu vedla od železnice vlečka. Obilí se přiváželo rovnou ve vagonech. Na den až 9 vagonů obilí na semletí. Nahoře ve věži zásobník vody na 360 m3, bohužel přišla krize, vázané hospodářství, tudíž omezen přísun obilí. Podnik se dostal na okraj bankrotu. Ztratil hodně přípravou na mobilizaci proti nepřátelsky naladěnému Maďarsku  1921. Když bylo vše nachystano na pečení pro brance, mobilizace byla zrušena. Provoz ukončen 1924. Areál koupila barrandosvká filmová studia. V prostorách po odvezených strojích byly přidružené provozy pro výrobu kulis. Truhláři, čalouníci, kováři, vyráběla se osvětlovací tělesa. 1951 zde zřízena pokusná laboratoř pro jaderný výzkum s  prvním nukleárním urychlovačem v ČSSR. O 4 roky později vše přemístěno do Řeži u Prahy.

Švehlův statek

Zde žila rodina prvorepublikového ministerského předsedy Antonína Švehly. Jeho otec usedlost s mlýnem koupil 1881, existovala už ve 14.st. Ve stodole ve sklepích se dochovala gotická klenba. Pan Švehla starší byl skoro 30 let starostou Hostivaře, statek tedy sloužil i jako rychta. Jeho hrobka se nachází na Hostivařském hřbitově. 

hotel Selský dvůr

bývalý Koukalův statek, rodina ho koupila 1850. Pan Koukal měl s ženou Annou 11 dětí.

Kostel stětí  sv.Jana Křtitele

pol.13.st, fresky objevené 2008 jsou z konce 13.st. Na místě kostela jak dokládají starší hroby, už kostel býval. Apsida současného kostela je možná částí rotundy. 

TOULCŮV DVŮR

1. zmínky o domě, který tu dřív stál, jsou z 1130, tvrz zmiňována od  1352. Střídali se tu majitelé z řad šlechty. 1572 Hostivař včetně tvrze patřila nejvyššímu pražskému purkrabímu VIlému z Rožmberka. Na konci 18.st se dvorec dostal pod zemskou správu a býval pronajímán.1818 - hrabě Kristián Clam Gallas, 1870 pak nájemcem rafinerie cukru. 1919 si dvůr pronajal František Toulec, skvělý hospodář. Rodinní příslušníci jsou pohřbeni nedaleko na Hostivařském hřbitově.

Dochovala se přísná  pachtovní smlouva, jednou za 4 roky se pole musela hnojit chlévskou mrvou, byl stanoven přesný počet bravu, nesměla se prodávat sláma, seno, hnuj, vše muselo zůstat na statku. Pan Toulec veškeré vybavení musel pořádit na vlastní náklady a také vyplácet zaměstnance. Chovalo se tu množství hospodářských zvířat, bydlelo tu asi 10 rodin, které tu pracovaly. 1949 vše znárodnil státní statek a začalo chátrání. Vyráběly se tu krmné směsi pro prasata. Od pol.90.let rekonstrukce..

praha 20
HORNÍ POČERNICE

1974 připojeny k Praze. Samotné Horní Počernice pohltily 1946 ještě osadu Ćertousy a Svépravice + samostatný dvůr Xaverov a Chvaly. Ve Svépravicích se zachovala z 18.st kaplčka sv. Antonína, ve Chvalech tvrz. První zmínky o ní jsou z 1428, v 16.st. přebudována na zámek. Na návsi v Horních Počernicích stojí kaple sv. Václava z 1770. Budovy okolo jsou plvodní hospodářské budovy jednotlivých statků.  

PRAHA 22
UHŘÍNĚVES

První zmínky z 1. pol. 13.st. název Ugrinaves. Patřila templářům, poté johanitům. Postaven malý kostel a tvrz. V obci jsou dva "zámečky". Jeden skutečný, z konce 16.st. vedle barokního kostela Všech svatých. Z8meček postavil v renesančním stylu rod Smiřických, po Bílé hoře přecházel na různé šlechtické  rody. Poslední Lichtensteinové ho museli na základě Masarykových dekretů prodat státu. Zámeček přešel do správy VŠ zemědělské. Dnes je tu VÚ živočišné výroby. Větší atrakce pro Uhříněves je druhý zámeček:  Poč. 20.st. si tu dal postavit vilu knížecí ředitel Lichtensteinů. Dnes penzion Zámeček.

V 19.st se obec začíná průmyslově rozvíjet, je povýšena na městys a před 1.sv. válkou na město. Funguje tu cukrovar (1868 - 1968), zpracovává řepu z místních polí. Z cukrovaru stojí dnes jen torzo, kde je muzeum a knihovna. Dále tu byla cihelna, kde se pálily kvalitní cihly z místní hlíny.

1942 se tu 10 dní v domě v Lidické ulici ukrývali  Kubiš s Gabčíkem

Na obchvat Uhříněvse se  čeká už skoro 100 let...

Praha lysolaje

1968 obec připojena ku Praze, Název buď podle lišky ve znaku nebo podle lisování vína. Zmínky jsou z 13.st, ale po 30 leté válce z obce nic nezbylo. Śvédové vše zapálili, obyvatele povraždili. Až po několika desetiletích se začalo stavět znovu. Z té doby se dochovaly velké usedlosti. 300 let tu svůj statek uhájil rod Srbů. Paní Srbová odolala i tlakům developerů a proto nebyly Lysolaje zastavěby kobercovou vástavbou jako jinde, Svá vrácená pole pronajímá zemědělskému družstvu. 

U lesa je zázračná studánka s kapličkou. Pohled na vodu léčí zrak. Pečují o ni sestry dominikánky z místního kláštera v na první pohled civilním domě. Za totality to byl tajný klášter bratří dominikánů. Ti se po pádu komunismu vrátili do Jilské a dům darovali sestrám.