PRAHOU KŘÍŽEM KRÁŽEM

aneb pohled na známá i méně známá místa Prahy očima průvodkyně.

Popisuji trasy, kterými často vodím návštěvníky Prahy, ale jsou tu i místa, kam se veřejnost běžně nedostane a nakonec i ta, která už neexistují. Tvář Prahy se mění, tak jako zmizelo Židovské město počátkem 20.století, (netroufám si posuzovat rozhodnutí tehdejšího magistrátu), zmizely  roku 1985 neorenesanční nádraží Těšnov a roku 2014 brutalistní hotel Praha,  2020 brutalistní Transgas. Nesoudím, jen konstatuji. I když ohledně brutalistních staveb si nedpustím povzdech. Ve stejném slohu mají v Londýně u Temže Královské divadlo a bourat ho jak se zdá hned tak nebudou... Méně se ví, že dřív, než se začal bourat Josefov, nenápadně se začal přestavbami a demolicemi ztrácet starobylý ráz Nového Města. Málokdo si při cestě JIndřišskou, Vodičkovou nebo Žitnou ulicí uvědomí, že toto město založil Karel IV. A co z něj zbylo dnes?

S radostí chodím na akce klubu PRAGOS, kdy se často dostaneme do úžasných míst. Stejně tak přínosné jsou Pražská muzejní noc, Noc kostelů, Prázdné domy, Open House.a Dny architektury. Spoustu nových informací získávám na FB stránce Z metropole a ve stejnojmenném pořadu ČT. Velký dík skvělému Petru Sojkovi!!

Cestujeme rádi do zahraničí a je to dobře, srovnání je důležité. Nezapomínejme ale, že máme jedno z nejkrásnějších hlavních měst na světě. Už přes čtvrt století mi to říkají  zahraniční návštěvníci, které po Praze provádím, Nikdo nikdy neřekl, že Praha není krásná, právě naopak. Těší mě to a současně zavazuje studovat dál, poznávat nová místa, protože Praha roste jako živý organismus. Nakonec ten palác na Národní, stavba roku 2019 se příhodně jmenuje DRN. Ars longa vita brevis. 

1. vycházka na POHOŘELEC, nový svět a okolí
"PRAŽŠTÍ" ASTRONOMOVÉ 

Bývalá osada, dnes pražské prostranství, kde se setkávají hlavní komunikace: Úvoz z Malé Strany, Loretánská ulice z Hradčanského náměstí a křižovatka s Dlabačovem směrem k Bílé hoře. Keplerova ulice, připomínající jednoho ze slavných astronomů rudolfínské Prahy, tvoří hranici mezi  Hradčany a Střešovicemi. Jméno náměstí, doloženo ve 14.st. je příhodné, oheň tu řádil často. První požár, o němž máme zprávu, poničil toto předměstí Hradčan na konci 11. století. Další požáry jsou zaznamenány v r. 1420, 1541 a 1742 při vpádu francouzských vojsk. 

Už v nejstarších dobách vedla tudy dálková stezka od západu k Pražskému hradu a odtud Újezdem k jihu a přes vltavské brody na východ a na sever. Dnes je Pohořelec hlavně parkovištěm, což je určitě škoda. Prostoru kolem barokní sochy sv.Jana Nepomuckého by slušelo pár laviček a třeba pítko, vždyť Jan je patronem všech „lidí od vody“. Aspoň že se dochovalo několik zdobných štítů na domech. Většinu turistů překvapí symbióza velkého kříže a nápisu Hotel na průčelí za ním. Jak je možné, že se stal hotel z kostela? Pokaždé vysvětluji, že se jedná o bývalý klášterní špitál sv. Alžběty ochránkyně chudých a sousoší Kalvárie s Kristem, Pannou Marií a sv.Maří Magdalenou pouze zdobilo dvouramenné schodiště. Špitál byl nazýván také Questenberským na počest opata zakladatele Kašpara Questenberka. Ten dal také 1627 z Magdeburgu přivézt ostatky sv. Norberta. Jím založený špitál však stával těsně u strahovského kláštera, musel ustoupit nově budovaným hradbám. Tento je již druhý z 1669. A pozor, nešlo o nemocnici v pravém slova smyslu, spíš o dům sociálních služeb pro chudé a nemocné. Ti museli nosit ústavní modrobílý oděv a chovat se ctnostně. Žádné pitky a půtky a z vycházky včas "domů".

JOHANNES KEPLER

Německý matematik, astrolog, astronom a optik zanechal v Praze své stopy, je těsně spjat s dobou Rudolfa II. a určitě stojí zato ho připomenout. Zvlášť když první, co turisté uvidí při výstupu z tramvaje číslo 22 na Pohořelci, bude jeho pomník, spolu s kolegou, Tychonem Brahe. Ideální místo na sraz na vycházku na Pražský Hrad nebo na Strahov.

V Praze máme Keplerovu ulici a stejnojmenné gymnázium, již zmiňovaný pomník na Pohořelci a desku na domě, kde bydlel a objevil 2 zákony o pohybu planet. V domě č. 4 v Karlově ulici bývalo i moc pěkně udělané malé muzeum. Vydrželo 8 let (2009 - 2017), část expozice byla o dva roky později zpřístupněna v Národním technickém muzeu na Letné.  

Johannes Kepler se narodil r.1571 poblíž Stuttgartu. Byl velmi nadaný a měl všestranné zájmy včetně astrologie, která byla v 16.st. považována za součást astronomie a sestavování horoskopů bylo váženým oborem. Kepler se jako velmi mladý stal učitelem matematiky ve Štýrském Hradci, současně s výukou psal i pojednání o astronomii. Jeho matematické schopnosti zaujaly Tycha Brahe, který Keplera pozval do Prahy k císařskému dvoru, kde sám působil. Kepler nabídku přijal a roku 1600 přijel i s rodinou. V letohrádku Belveder pak došlo k jakoby náhodnému setkání obou vědců s císařem Rudolfem, který je pověřil vypracováním nových planetárních tabulek. Spolupráce s Brahem trvala jen rok, Tycho Brahe v Praze umírá 1601 a je pohřben v Týnském chrámu. Do jeho domu na Pohořelci se stěhuje Kepler, v prostoru dnešního gymnazia Jana Keplera jsou dochovány základy původního domu. Jan Kepler je také jmenován na místo Tychona jako císařský matematik a začíná jeho nejplodnější období, kam spadá i objev zákonů o pohybu planet. První z nich hlásá, že planety se pohybují kolem Slunce po elipsách, v jejichž společném ohnisku je Slunce.

Roky 1611 – 12 nebyly pro Keplera šťastné. Zemřela mu manželka, dvě děti, blízký přátel a a nakonec i jeho zaměstnavatel císař Rudolf. Jan Kepler odešel do Lince, kde se podruhé oženil a narodily se mu další děti. Podařilo se mu také obhájit matku, která byla obviněna z čarodějnictví. Tisíce žen napříč Evropou ovšem takové štěstí nemělo. Mimoto je to doba náboženských střetů mezi katolíky a protestanty. Kepler roku 1628 nakonec přijímá nabídku přestěhovat se na zaháňské panství hraběte Albrechta z Valdštejna, aby se stal jeho vrchním astronomem, přesněji aby kontroloval výpočty svých kolegů, kteří již pro Valdštejna pracovali. To jsou poslední dva roky Keplerova života, umírá na zápal plic v roce 1630. Jeho náhrobek byl zničen za Třicetileté války švédským vojskem. Stojí za připomenutí, že Kepler je autorem metody jak vypočíst objem vinného sudu... 

TYCHO BRAHE

Tento dánský astronom, astrolog a alchymista byl považován za nejlepšího a nejpřesnějšího pozorovatele hvězdné oblohy své doby. Jeho pozorování byla překonána až šedesát let po vynalezení dalekohledu.

Brahe se narodil roku 1546 v Dánsku (dnes Švédsko) jako potomek starého šlechtického rodu. Studoval filozofii a rétoriku v Kodani, poté práva v Lipsku. Poté, co zdědil značné jmění, se mohl věnovat svým koníčkům – alchymii, ale především astronomii. Později pokračoval ještě ve studiu  chemie v Augsburgu. Roku 1571 se po smrti otce vrátil do Dánska a získal vlastní observatoř, kde mimo jiné  pozoroval a popsal výbuch supernovy v souhvězdí Kasiopeia. Poté cestoval nějaký čas po Evropě. Velkorysá nabídka dánského krále Frederika II, který mu nechal postavit laboratoře a observatoře na ostrově Hven, jej přiměla k návratu. Pracoval zde přes dvacet let. Peté, co se nepohodl s novým králem, cestoval po Evropě a v roce  1599 přijal pozvání na císařský dvůr Rudolfa II do Prahy, Působil tu jako astrolog. V Praze také zemřel r.1601, pravděpodobně na akutní uremii po přílišném pití na hostině pana Petra Voka. Pohřben je v Týnském chrámu.

Tycho Brahe vytvořil originální kosmologickou teorii: podle ní je sice Země středem vesmíru, ale kolem ní obíhá jen Slunce a Měsíc. Ostatní planety obíhají kolem Slunce. Vytvořil tak jeden z kompromisních modelů mezi  Ptolemaiovou teorií  geocentrickou  a Koperníkovou heliocentrickou . Na základě Brahových pozorování (především poloh Marsu) mohl později  Johannes Kepler formulovat své slavné zákony oběhu planet.

Tycho Brahe bydlel po příjezdu do Prahy na Novém Světě, nějakou dobu v Benátkách nad Jizerou, později získal dům na Pohořelci, kam se po jeho smrti r. 1601 nastěhoval Jan Kepler s rodinou.  

MICKIEWICZOVA ULICE č.13

1911 - 18 zde v 1.patře pobývala Charlotta Masaryková. Pouze tady má pamětní desku. Bylo to těžké období, TGM s dcerou Olgou byli v zahraničí, syn Herbert zemřel na tyfus, Jan byl na frontě, Alice ve vězení ve Vídni.

černínský palác

Největší barokní palác ve střední Evropě.dal postavit koncem 17.st podle návrhu Francesca Carratiho hrabě Humprecht Černín z Chudenic, císařský vyslanec v Benátkách. Těsně za palácem začínaly hradby, parcela byla úzká, na délku má křídlo 140 m. Hrubá stavba hotova za 10 let. Kámen se vozil z lomu, který patřil strahovskému klášteru. , dřevo z křivoklátských lesů. Černín také shromáždil uměleckou sbírku, cca 1300 uměleckých děl (Tintoretto, Veronese, nábytek, tapiserie apod.) Pak došly peníze. Sbérku rozprodali a palác začali pronajímat. Byl tu lazaret, továrna na karty, , sklad chmele, konírny. V pol. 19.st palác získala habsburská armáda. Bylo přistaveno 4.patro, umělecká výzdoba vzala zasvé. Byly tu ubikace mužstva, lazaret, umývárny, kanceláře. Zahrada vydlážděna a zřízeny stáje. 1920 budovu získalo ministerstvo zahraničí. 30.leta 20.st - přístavba, Pavel Janák. Za války tu sídlil úřad říšského protektora. Po válce v suterénu, který složil jako kryt, byly nalezeny klíče o korunovačních klenotů.  2009 - 15 nákladné opravy.

Hospoda u černého vola

lORETA A KAPUCÍNSKÝ KLÁŠTER 

Loretánská zahrada

Dnes patří Praze 1, sídlí tu sbor dobrovolných hasičů., konají se tu příměstské tábory.Loretánská zvonkohra

1694 ji sestrojil hodinář Petr Neumann.  Železné lišty mají řadu otvorů, v nich na určitých místech tzv.tónové palce, které se z druhé strany přitahují křídlovými proti matkami. Nová píseň se programuje 2 - 3 hodiny, ve všech železných lištách se musí vyměnit palce do jiných otvorů. Lišty se pak zase umístí na otočný válec. Zvonohra má ještě druhý systém nahoře ve věži, ten ovládá karioner neboli zvonobijec. Hraje na klaviaturu jako na piáno.

Architektem Lorety byl Kilián Ignác Dienzenhofer. Kolem Santa Casa vyrostl během 17.st. poutní areál. Lidé nechávali v Loretě dary za vyslyšení proseb, k darům patří i zvony. Věnoval je za uzdravení své dcery pláteník Eberhard z Glauhcova

Kostel Narození Páně

Santa casa

Podle legendy v domku v Nazaretu žila Panna Maria, byl přenesen anděly do Itálie. Kopie se stavěly v katolických zemích. Kaple byla vysvěcena 1631

Krypta

Kopie krypty je součástí prohlídkového okruhu v 1.patře. Fresky na téma Memento mori byly objeveny až počátkem 3.tisíciletí při rekonstrukci.

Řád kapucínů byl do Prahy přiveden  1599 vynikajícím kazatelem Vavřincem z Brindisi, na Hradčanech se usazují nejdřív, zakládají zde první klášter za Alpami na pozemku, který jim daroval Hynek Berka z Dubé 1602 
Historka o oltářní sošce Panně Marie: císař Rudolf II. si ji od kapucínů vyžádal a odvezl, soška se sama 3 x vrátila, nakounec ji císař nechal tam, kam patřila.

Historka o Tycho de Brahe - měl zde poblíž laboratoř a rušily ho kostelní zvony.

1757 kostel utrpěl při pruském obléhání, odtud tam jsou zazděné dělové koule

1944 jednotky SS tu zřizují vězení
1950 klášter zabrán a zrušen komunisty, sídlila  tu vojenská kontrarozvědka,1991  vrácen Kapucínům, prostory poničené, vlhké, zanedbané. Dnes slouží jako sídlo provincie. Kapucíni na Hradčanech se starají také o Betlém a Loretu. Zajímavostí je okénko v oltáři u Panny Marie Andělské, kterým je vidět do kostela. V opraveném refektáři se pořádají benefiční koncerty, je to moderní způsob "žebrání pro potřebné". Výtěžek jde do školy pro nevidomé a slabozraké, vybíralo se v době povodní apod. 

NOVÝ SVĚT

Nový Svět býval  tzv.předpolím  královského města Hradčany, které založil r.1320 královský purkrabí - dnes bychom řekli předseda vlády -  nejvyšší zemský úředník  Hynek Berka z Dubé. Po roce 1360 bylo toto předpolí zahrnuto do hradčanských hradeb, které měly tehdy 5 bran. Ulička Nový Svět kopíruje původní cestu podél potoka Brusnice, která tudy vedla k osadě Střešovice. Zástavbu Nového Světa poničily dvakrát plameny - poprvé za husitů. podruhé se sem dostal oheň až z Malé Strany roku 1541. Během obnovy se zdejší zástavba rozšířila až k Jelenímu příkopu. V něm mimochodem žili ještě před 2.světovou válkou dva medvědi, které legionáři přivezli ze Sibiře.

Původně zde bydleli řemeslníci a služebnictvo Pražského hradu, odtud chodili denně " do práce". Později tu bydlela pražská chudina. Místa v domcích moc nebylo, v každém žilo i několik rodin a tak se život přesouval ven. Mezi domy se věšelo prádlo, stolovalo se a děti si hrály na chodnících. To už si dnes těžko představíme. Za 1.republiky se Novému světu říkalo Pražská Neapol. Domky vykoupil stát po založení republiky a některé se dočkaly opravy. V 60.letech je převzal OPBH a většinu rozprodal umělcům. Dneska si místní  své soukromí pečlivě střeží a nemají velký zájem se družit se "zvědavci", které sem často přitahují  zvučná jména. Škoda, že už ubylo vystavených uměleckých děl za okny, jak si letmo pamatuji z dětství. Pražský Montmartre už tu lze najít těžko, je pryč doba, kdy tu tvořil Jan Zrzavý nebo - pro mě ohromující - Miloš Kurovský

Do této miničtvrti patří ulice Černínská, Na náspu, Nový svět, Kapucínská.

Na Náspu  je krátká ulička hned pod zahradou Toskánského paláce, je v ní jediný domek, č.2. Bydlel tu filmový režisér Karel Kachyňa, autor filmů Král Šumavy, Sestřičky nebo Láska mezi kapkami deště. Vdova paní Alena Mihulová tu stále bydlí a vůbec jí nevadí, že kdysi zde bývala márnice. Řádoví bratři kapucíni tam mívali lazaret pro nemocné morem

Černínská 5 - zde má bydliště a ateliér filmový tvůrce Jan Švankmajer, autor amarounů ze seriálu Návštěvníci nebo masožravé Adély z filmu Adéla ještě nevečeřela. Plastiky hlav nejsou nahodilé, jedná se o portréty tvůrce a jeho paní. Před odjezdem do USA ho sem chodil navštěvovat herec  Jan Tříska.

Černínská 6 - V domě naproti měl svůj první pražský ateliér malíř Jan Zrzavý. Jeho posledním majitelem byl filmový režisér Ivo Novák, který se proslavil snímky Léto s kovbojem a Fešák Hubert. 

 

Mohutné hradby, které tuto část Hradčan obklopují, jsou barokní. Je to jedno z mála míst s částí dochovaných pražských hradeb, další jsou k vidění u Strahovského kláštera.

Dům U raka - dnes replika roubenky se šindelovou střechou  - jediný tohoto typu v historickém jádru Prahy. Pozemek koupil řezník Simonines a postavil na něm první roubenku. Byla tu jatka. 1774 dům koupil další řezník, Libický. Přistavěl další dům. Kdysi tu tekl na povrchu potok Brusnice, plný raků, dnes je větší měrou veden potrubím, celková délka je 4,5 km. Brusnice má 3 prameny v těsném okolí Břevnovského kláštera, na povrchu je vidět jen v Jelením příkopě, jinak je v potrubí, vlévá se do Vltavy u Občanské plovárny. 

V těchto místech žila  Josefína Rabochová, budoucí manželka  spisovatele  Jakuba Arbese, ten si ji vzal až co otěhotněla, (porodila týden před svatbo) . Arbes sem umístil děj romaneta Zázračná Madona. Poměrně komplikovaný obsah. Hrdinka má za sebou neradostné dětství, je ošklivá a navíc nemanželská. NIcméně vdá se za dávného známého z dětství, má holčičku, manžel si ji začne ošklivit poté, co mu prozradí svůj původ. Vyžene ji i s dítětem. Po čase ji potká v Týnském chrámu, krásnou jako Madona od Murilla. Je to díky jedovatému  otrušíku (arsenik, utrejch...) co velmi  zkrásní, až dosáhne podoby Madony na obraze. S manželem opět zažívá štěstím, ale to netrvá dlouho, nebohá žena umírá na otravu. PS. nevím, kde Arbes přišel na to, že arsenik může působit jako lifting a chemický peeling v jednom...

Domek si koupili Arnošt Lustig a jeho přítel Ota Pavel, ale nepřinesl jim štěstí, Pavel zemřel na infarkt, Lustig emigroval. 

Vcházíme do nejzlatější části Prahy - obyvatelé si toužili trochu vylepšit společenské postavení a proto svým domům vybírali do názvu"zlatá "domovní znamení. Právě jsme prošli kolem domu U zlatého bažanta, domovní znamení se dochovalo. Bažanti jsou na něm dva...

Naproti stojí jedna pražská rarita -  dům bez dveří, vchází se ze sousedního a je propojen ještě s třetím v řadě. Společný název je U zlatého slunce.. bydlel tu malíř a grafik Jiří Anderle, který přišel do Prahy z rodného Pavlíkova. S manželkou na radu Arnošta Lustiga pár malých domků vedle sebe koupili.  Později se pan Anderle odstěhoval , ale dům věnoval příteli grafikovi panu Vladimíru Suchánkovi, který se mj.věnuje tvorbě známek. Ten takto získal i krásný renesanční malovaný strop z trámů, kterýé byly na vyhození b Martinickém paláci. Pan Anderle je zachránil.

Pan Suchánek pochází z Nového Města nad Metují.

Hned na rohu vidíme dochované značení z 18. st “Neuwelt-gasse – Na novém světě”  Jak je to vlastně s čísly a názvy ulic? Za vlády Marie Terezie od roku 1770 začalo v monarchii číslování domů, 1784 po sloučení 4 pražských měst  se přidalo označování ulic, nejprve byly všechny české názvy důsledně poněmčeny. Rok 1848 přinesl vlnu názvů českých a vlasteneckých (například Václavské a Karlovo náměstí) a překladů do češtiny. V roce 1868 se v Praze na nároží usazují cedule s názvy česko-německými, někde se píše přímo do omítky. Podobně jako zde na Novém světě se zachoval v němčině nápis ulice Pětikostelní a Vlašská...Od roku 1894 bylo v Praze povoleno označovat ulice už jen česky.

FOTO M.Ferešová-Vobořilová

Č. 25 + 23 - U Zlatého pluhu. Původně 1 dům ve stylu jednoduchého baroka z pol. 17.st byl roku 1804 rozdělen na dva. V domě bydlel houslista Jan Ondříček, jeho syn František se stal slavným houslovým virtuózem. Hrát začal už v 5 letech, zázračné dítě jako malý Mozart. Později vystupoval po celém světě, všude velké úspěchy. Syn Paganiniho se mu poklonil. Deska na domě připomíná rok 1857, kdy se zde František Ondříček narodil. Zemřel na infarkt v Miláně r.1922, pochován je na Vyšehradě. 

L - U Zlaté hvězdy. S kavárnou -  baroko i klasicismus. Jednopatrový přístavek. Původně tu měl ateliér otec majitelky paní Hany Formanové sochař  Josef Nálepa. Jako jeden z mála umělců získal svolení vytvořit sochu Salvátora Dalího. Na hák visící od stropu se kdysi, když tu byla hájovna, věšela uzrát ulovená zvěřina.

Č. 19 u Zlatého beránka 

 pův.renesanční usedlost, zničena za třicetileté války. Noví majitelé, řezníci – barokní přestavba, později klasicistní. Noví majitelé v letech 1977 a 1997 přidali  historizující prvky - domovního znamení a umělecké kování. V 60.letech tu měl ateliér Milan Knížák, poté tu bydlel a tvořil své irrealistické obrazy Miloš KurovskýBohužel si vybavuji už jen útržky, ale někde hluboko mám zasutou vzpomínku na zvláštní obrazy vystavené za okny. Od jisté doby malíř veřejně vystavovat nesměl. A dnes? Tvorba Miloše Kurovského nese prvky science fiction, symbolismu, religiozity a irrealismu. Pod to se lze jen podepsat. A pustit si k tomu hudbu Vangelis. A začíst se do Bradburyho...Dokonalá Svatá Trojice.

Č 9, 11 a 13 byl původně jeden dům U svatého Michala. Na počátku 19.st. byl rozdělen na tři. Číslo 13 dostalo pojmenování  U Zlatého stromu Tam a ve vedlejším čísle 11 bydlel filmový scénárista, režisér a tvůrce známého pana Tau Jindřich Polák

Nenápadná branka naproti ve zdi vede na dětské hřiště s pískovištěm a několika prolézačkami, za plotem pak je vidět do Jeleního příkopu s potokem Brusnice. Vedle je vchod na letní scénu divadla Ungelt, ten pak sousedí s letní zahrádkou restaurace U zlaté hrušky. Toto domovní znamení je kuriozitou samo o sobě...

Č.7 - barokní vila U Zlatého žaludu, na konci Kapucínské uličky. 1707  - žil tu bratr architekta Jana Blažeje Santiniho štukatér František Santini. 

Č.5 - dvoupatrový raně barokní dům U Zlatého hroznu s nárožním arkýřem dal postavit řezník Abraham Unkoffer na konci 17.st, stejně jako dům vedlejší, č.3.  Dům je zajímavě propojen hudbou. Patřil jednu dobu herečce Otýlii Sklenářové Malé, dostala ho od tehdejšího ředitele ND. Občas sem chodila a zájemcům vykládala karty. V pronájmu tu žili bratři Frymlovi., známý je klavírista a hudební skladatel Rudolf Friml. Za jeho sestrou Zdenou, klavírní virtuózkou, chodíval a poté se s ní oženil  písničkář Karel Hašler, práce všeho druhu. (1879 - 1941Hašlera bychom dnes nazvali celebritou, kromě skládání a hraní mezi lidem velmi oblíbených písniček byl i spisovatelem, režisérem, hercem, věnoval se svému kabaretu Rokoko. Přitom neměl radostní dětství, maminka byla nemocná, otec morous. Jeho celoživotním přítelem byl Rudolf Deyl, který o Hašlerovi napsal knihu. Manželka ho marně přemlouvala, aby se stal uznávaným hercem. Z ND ho vyhodili pro nedochvilnost. Později se stal oblíbeným písničkářem, text věnoval nejrůznějším místům v Praze. Jednoduché, ale velmi chytlavé melodie i zapamatovatelné texty. Hudební nápady Hašler bezesporu měl.Mnoho jeho textů zlidovělo, ani se už neví, že jsou jeho. Známý bouřlivák se nenechal ukáznit ani za okupace a dál zpíval vlastenecké texty. Roku 1941 byl zatčen a uvězněn v koncentračním táboře v Mauthausenu, kde zemřel zbit a mučen leodovou vodou. Jeho sochu najdeme cestou dolů ze Starých zámeckých schodů, pán s kytarou má ovšem zcela jiný repertoár - Boba Dylana a Dům v New Orleans. Koneckonců, také písničkář:). Hašlerův odkaz šíří hudební skupina Fiakr.

Už za Hašlerova života se zrodily slavné bonbony podnikatele Františka Lhotského. Hašler nejdřív souhlas dát nechtěl, ale zviklala ho smlouva a finanční částka na ní.

Za vodou, za vodou, za tou naší hospodou, až vyjde měsíček, dám ti z lásky tisíc hubiček....

Po starých zámeckých shcodech, po schodech z kamene, každý den tam panna chodí, za ruku se s hochem vodí, srdce má zmámené. 

Letní scéna divadla UNGELT

Bydlí zde od 80.let i majitel divadla Milan Heim.

č.3 - dům U zlaté hrušky. Původně zde stál středověký dům, několikrát byl přestavován a upravován. Dnešní vzhled v sobě mísí prvky baroka až rostlinné secese. Úplně nahoře na fasádě lze objevit ještě jednu hrušku, tentokrát zbavenou vší erotiky...

Č.1 - U Zlatého noha, býval tu stejnojmenný ubytovací hostinec, snad tu krátce bydlel Tycho Brahe, než se přestěhoval do domu na Pohořelci. Ten mu věnoval císař Rudolf, nadšený tím, že se nakonec povedlo slavného hvězdopravce přemluvit k odjezdu z Dánska. Tam se Brahemu žilo velice dobře, i dánský král Frederik II. si ho předcházel a pro pozorování hvězdné oblohy mu dal na ostrově Hven vybudovat něco jako vědecké středisko své doby - Uranienburg. Brahe tam měl laboratoře, teleskopy a hlavně luxusní sídlo. Rudolf II. musel sáhnout  hluboko do císařské pokladny, aby ho "přetáhl" do Prahy. 

Nový svět končí, dobrodružství začíná, je třeba přejít na druhou stranu. Ulice se ostře lomí a do zákruty není moc vidět. S větší skupinou je to docela problém, auta. i když jich není moc, jsou tu rozjetá z obou stran. Zeshora od Brusnice i zespoda od Kanovnické. Projíždí tu taxíky, autobusy a vláček okružní jízdy, občas policejní auto. Takže opatrně.

Vojenský kostel sv.J.Nepomuckého 

U kasáren 

LORETÁNSKÁ ZAHRADA

Dříve ryze užitková zahrada patřila dříve k Loretánskému  konventu. Od 1948 pustla, protož ev její blízkosti v tzv.domečku STB vyslýchala nepohodlné osoby a nechtěla svědky jejich krutých metod. Od 2012 jsou zde dobrovolní hasiči, mohou využívat velkou požární nádrž zbudovanou už za 2.světové války. Konají se tu i hasičské příměstské tábory.

KAPLE SV.BARBORY

Výklenkové kaple byly velkou barokní módou. Zde se konaly popravy, stojí zato pozorně si prohlédnout drsné malby uvnitř, jeden nabodnutý na kůl se plazí pryč... 

HRZÁNSKÝ PALÁC 

Palác, který klame tělem. Z Loretánské ulice vypadá jako jednopatrový, z  Úvozu má  pater pět. Ve dvoře bývaly  konírny a stáje, ve sklepení se zachovalo něco ze středověkého opevnění Hradčan. Jméno palác nese po jednom z majitelů, šlechtickém rodu Hrzánů z Harasova. Rod vymřel v 19.st. Gotický dům zde stál už ve 14.st, patřil svatovítské kapitule. Od ní ho nakrátko koupil Petr Parléř. Po Bílé hoře patřil dům různým majitelům z řad šlechty a prošel stavebními úpravami. Ze strany Úvozu Kolovratové přikoupili pozemek, postavili pětipatrový dům a spojili s původním středním křídlem. Dále přikoupen vedlejší palác, ale ve finanční nouzi Kolovratové museli palác opět rozdělit a prodat. Noví majitelé, rod Hrzánů, tak přišli o původní společné schodiště.Museli dát vybodovat nové, točité schody. Ty byly velmi strmé. Co k tomu zápis z kroniky Hradčan? 

Nejeden host pána domu truňku dobrého poživší do schodiště tak se zamotal, že nevěděl, zda doleva či doprava jíti, ano i ve směru horním a dolním se mýlil. 

Palác dále připadl svatovítské kapitule, odtud znak na průčelí, kruh se uzavřel. Císařovna Marie Terezie si vymínila, že tu bude bydlet při návštěvách Prahy. Bydlel tu malíř Antonín Slavíček, TGM s rodinou a později Alice Masaryková..Dnes tu má pracovnu předseda vlády ČR 

Loretánskáschody na Úvoz - zde se natáčela slavná scéna jízdy na tácu z filmu Adéla ještě nevečeřela.Detektiv Nick Carter / Michal Dočolomanský tu vykukuje z kanálu. 

Rozhledna - 1891. Myšlenku mít v Praze malou eiffelovku  uvedl v život Klub českých turistů. Stavba trvala 5 měsíců - důkaz postupující emancipace české společnosti po stránce kulturní i ekonomické. Nahoru vede 299 schodů. TV vysílač od 1953  Rekonstrukce 1999, od 2001 výtah pro 6 osob. 

Hradčany mají i různorodou přírodu bez pesticidů a spolek Hradčanské včely získal už 3 x první cenu za svůj med. Sídlo spolku je v domečku těsně pod vrcholem Petřína.

PETŘÍN 

1733 kaple Kalvárie, kaple Božího hrobu a křížová cesta

Vybudováno zásluhou místního  faráře pro pašijové slavnosti. V 18.st. se sem konaly poutě, byla zde i původní barokní křížová cesta. Na stavbu kaple dohlížel císařský stavitel K.I.Dienzenhoffer. Vzorem kaple Božího hrobu stojící uvnitř chrámu v Jeruzalémě. Kaple Božího hrobu byla završením křížové cesty. Je zdobena symbolikou, která je záhadou i pro odborníky. Různé sloupy odkazují na jeruzalémskou kapli, která také v sobě recyklovala různé antické stavební články.  V interiéru jsou dva oddělené prostory - andělská kaple a pak dvířky s mříží oddělený půlkruhový prostor, symbolizující Boží hrob. Kámen v andělské kapli je symbolem vyvalení kamene z Kristova hrobu. Na kámen usedl anděla Kristus vstal z mrtvých. Po točitých schůdcích se dá vystoupat na střechu. Kaple patří Magistrátu hl. m.Prahy. a není volně přístupná.

Dnešní křížová cesta se 14 výklenkovými kaplemi je z 19.st, protože Josef II. poutě zrušil.   Kaple Božího hrobu byla završením křížové cesty. Je zdobena symbolikou, která je záhadou i pro odborníky.

Kaple Kalvárie je v jádru barokní, průčelí má ale výzdobu podle Mikoláše Alše.

V 90.letech byly všechny objekty natřeny nabílo, 2019 nová restaurace staveb a dnešní barva. Sloupy byly znovu vytmeleny a barevně retušovány. 

1891 - 1.lanovka postavena u příležitosti Jubilejná zemské výstavy. Lanovka jezdila na tzv.vodní převahu. Do nádrže vozu na horní stanici se napustila voda a její váha vytáhla nahoru vůz zespoda - i s pasažéry. Vody bylo potřeba velké množství, nicméně lanovka jezdila pravidelně až do 1.sv.války. 

1931 - 2.lanovka, trasa je prodloužena, trasa dlouhá 511 metrů, převýšení 130 m. Trasa vede skrz Hladovou zeď. Vozy vyrobila Ringhofferova továrna na Smíchově. Prostor pro 105 pasažérů. Po zkušebních jízdách byla lanovka uvedena do provozu po sedmi měsících od zahájení stavby....5.června 1932 se lanovkou svezli první cestující

1965 - sesuv půdy na Petříně, na dlouho konec lanovky i restaurace Nebozízek 

1985 - 3.lanovka 

Ze stanice Nebozízek se naskytne návštěvníkům překrásný pohled na Pražský hrad i na hlavní město. Poblíž rozhledny je známé Bludiště – zrcadlová síň v Pavilonu českých turistů, který byl původně v roce 1891 umístěn na pražském Výstavišti a o rok později přenesen na své nynější místo. Pavilon je miniaturou středověké brány Špička, která byla součástí vyšehradského opevnění. V budově je také umístěn panoramatický obraz Hájení Prahy proti Švédům Autory bratři Liebscherové a Vojtěch Bartoněk. Obraz vznikl pro pavilon českých turistů, pro jubilejní výstavu 1891.Plátno je utkáno jako jeden kus 8 x 10 m. Pavilon měl takový úspěch, že byl 1911 přenesen na Patřín a přidáno zrcadlové bludiště.

Na Petříně je také Štefánikova hvězdárna, která zahájila činnost 1930.  

Kostel sv. Vavřince, původně románský, doložený už v roce 1135 a přestavěný barokně 1735 - 70, patřil v minulosti k tradičním poutním místům Pražanů. Dále jsou tu zahrady Kinského, Lobkovická, Nebozízek, U rozhledny, Růžový sad, Seminářská a Strahovská. Nejmladší je Růžový sad, založený 1932.  Jedním z mnoha pomníků na Petříně je slavná socha básníka K. H. Máchy od J. V. Myslbeka, zhotovená v letech 1910 - 1912Na Petříně se dochovala také část barokního opevnění Prahy - bastiony č. IV (sv. Karla), č. V (sv. Vavřince) a č. VI (sv. Vojtěcha).    

restaurace Nebozízek

první pohostinské zařízení už za Karla IV. Oblíbená výletní restaurace je z poč. 19.st. Pan prezident Václav Havel sem chodil s hosty, na Prahu se odtud okouzleně dívali Bill Clinton i Laura Buschová.

ÚVOZ

Od 13.st tu bývaly zahrady, vinice a různé usedlosti, vše poničeno husity, později znovu výstavba.  

Dům u kamenného sloupu

Úvoz č. 241697 dům koupil a barokně přestavěl malíř Kristián Luna, jeho potomci dům vlastnili až do pol. 19.st. Na fasádě jsou znaky slunce a měsíce / luny.

1959  - 1976 tu žil světoznámý český fotograf Josef Sudek, dnes je zde  jeho galerie. Dům byl poničen požárem 1985, ale byl později rekonstruován.

Švédské vyslanectví

Dům se jmenuje Na krásné vyhlídce, 1927 byl postaven podle projektu architekta Tomáše Šaška. Moderní klasicismus. Původně tu stávala hospoda, právník dr. Růžička se musel hodně snažit získat povolení k jejímu zbourání a novostavbě své vily. Za války obýval dům vysoce postavený gestapák, dr. Růžička zemřel v koncentračním táboře, jeho žena a dcera o vilu přišly po Únoru. Aspoň tam zůstaly v jednom bytě, v patře pak sídlila švédská ambasáda. Koupil celé vily odmítla s tím, že dům byl neoprávněně zkonfiskován původním majitelům. V podkroví bydlela od 30. let Eliška Junková, po smrti manžela. Byla velice oblíbená všemi velvyslanci a zvána na všechny akce. Zvládla hovořit anglicky, francouzsky, německy, byla to skutečná dáma. 1993 dcera Růžičkových svou polovinu vily věnovala Švédsku za péči a přístup během 40 let komunismu, druhou polovinu odkoupilo Švédsko od jejího bratra. V 90.letech rekonstrukce, dnes bez nájemníků. Dnes konzulární úřad a rezidence ambasadora. V současnosti žije v Česku asi 300 Švédů. 

ELIŠKA JUNKOVÁ1900 – 94 

Alžběta Pospíšilová, s manželem žila nějakou dobu ve Francii, tam ji znali jako Elisabetu. Pak používala jméno Eliška. Automobilová závodnice na vozech Bugatti, nejprve jako spolujezdkyně svého manžela Čeňka  a posléze sama. Ve 20. letech byla nejrychlejší ženou světa a jako jediná žena v historii Grand Prix se vyrovnala mužům. 

1926 - Mezinárodní závod Zbraslav-Jíloviště vyhrála v celkové klasifikaci. Porazila i manžela. 

1928 - Pátá na Targa Florio  - jelo se 5 okruhů á 108 km. Měla defekt čerpadla a pneumatiky, ale chvílůi dokonce vedla. 

1972Má vzpomínka je Bugatti.

Její vůz je vystaven v budově Autoklubu v Opletalově ulici. Tak si byla pro mezinárodní řidičský průkaz i pro závodnickou licenci. Vyhcovala syna svého bratra, který přišel o maminku, otec před těžkou operací požádal Elišku, aby se o syna postarala, kdyby nepřežil. Vladimír Pospíšil si také změnil jméno na Junek. Eliška po přestěhování do Prahy bydlela krátce v Platýzu. Poté manželé Junkovi bydleli v pavlačovém bytě ve Štěpánské v nově zbudované Havlově Lucerně. 

JÁNSKÝ VRŠEK

Zprávy o této lokalitě sahají do 12.st., kdy tu stál kostel sv.Jana Křtitele. Zbylých pár starousedlíků název celkem krátké ulice vztahujem na celý prostor mezi ulicemi Tržiště a Nerudova. Natáčel se tu seriál Kamarádi.

Pamětní deska na zdi připomíná, že na zaniklém hřbitově byl pohřben i geniální architekt Jan Blažej Santini Aichl. Díky jeho úžasné stavbě na Zelené hoře má Česká republika jednu z 12 památek na seznamu UNESCO.Santini se nikdy neopakoval. Dožil se pouze 46 let, ale zanechal po sobě architektonické skvosty. Užíval často skryté symboly, kterým je třeba porozumět. Klenby jeho kostelů připomíbají gotiku, ale architekt ji pojal jinak než ve středověku - tehdy měla podpůrnou funkci, u Santiniho jde o funkci zdobnou. V klášterním kostele v Kladrubech gotický oltář zdobí barokní sochy. Nápis v božím oku je psaný hebrejsky (JVHV), což je míněno jako odkaz na Starý zákon. Ukřižování Krista je pak symbolem Nového zákona. Santini používal často také symboliku čísel. Boží oko je číslo 1, Kristus se dvěma anděly číslo 3, evangelisté jsou čtyřka. 

Jezdí se tu cyklistický závod Pražské schody, hodinu + 1 kolo, délka 1250 m, asi 12 – 15 kol, světově unikátní trasa. A schody jsou velmi vhodné i pro skupinové foto, třeba pro majitele československých vlčáků, které jsem prováděla z Pohořelce na Kampu v dubnu 2018

ŠPORKOVA ULICE

Tato část byla dlouhé roky za hradbami, protože Malá Strana byla velmi malá. 

Kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského

Usadily se zde 1839 a začaly pracovat v nemocnici a v sirotčinci. 1948 musely boromejky odejít, vrátily se v 90.letech. Dnes v zahradě pšstují vinnou révu, růže a fíky

U osla v kolébce 

Zde žil magistr Edward Kelly (1555 – 97). Nedokončil studia v Oxfordu, ale celý život se honosil „turbotituly“. Vyučil se lékárníkem – dobrý základ pro pozdější dráhu alchymisty. Podváděl v advokátní kanceláři, přišel o uši a pahýly skrýval pod dlouhými vlasy... Jednou ve zlosti přičaroval oslí uši dítěti místní drbny, pomohly až modlitby k Panně Marii.

BARÁČNICKÁ RYCHTA

1873 v Kolíně založen obrozenecký spolek v hostinci u Sleitrů zvaném Baráček. Tato myšlenka spolčování měla úspěch a rozšířila se do Prahy, do Vídně i do Ameriky. 1895 prezentace myšlenky na Národopisné výstavě v Praze, velký ohlas.      1926 koupili pražští baráčníci dům na Malé Straně. Ustavili rychtáře, solovovali se "sousede, tetičko". Cílem spolku bylo udržování tradic, zvyků a původních krojů z Čech, Moravy a Slovenska. Pořádali sbírky na potřebné, chudým vdovám po 1.světové válce...na opravu ND, Staroměstské radnice.

U KRÁLE BRABANTSKÉHO

Místo opředené mnoha legendami. Patronem sládků Jan I.Brabantský - Janus primus - postupně zkomoleno na Gambrinus. Historie této hospody sahá údajně do doby Václava IV. 

2. vycházka na hradčany

Hradčany byly původně malým městem. Měly 3 brány a sahaly k dnešní zahradě Lorety, kde u hradeb končily. Později za Karla IV bylo založeno předmstí Pohořelec a hradčanský špitál. To už existovalo Staré Město a malá Strana. Na rozdíl od Malé Strany nemělo osídlení na Hradčanech nějaký pevný řád. Za rok založení se považuje 1320, kdy jsou uváděny jako poddanské město založené nejvyšším pražským purkrabím Hynkem Berkou z Dubé. 1598 byly Hradčany povýšeny na město královské - za císaře Rudolfa II. Tehdy byla postavena také hradčanská radnice, protože jako poddanské město ji dlouho neměly. 

HRADČANSKÁ RADNICE

1602 - 9 původní dům přestavěn v reprezentační radnici. Fresky na fasádě vytvořil Marian  de Mariani. BUdova je větší, než se zdá na první pohled. Součástí radnice je i část s restaurací a křídlo nad radnickými schody. Obchůdky v křídle jsou pozůstatkem masných krámů. V boční části hned u schodů nahoře bývala ženská věznice. 

Radnice je unikátní svým umístěním, protože nestojí na hlavním náměstí. Radní odtud spravovali Hradčany do 1784, do sjednocení pražských měst za Josefa II..V 1.patře byla hlavní radniční síň, kde zasedala městská rada, a městská kancelář. Radnice měla i svou kapli. Majitelé bytů se zde střídali, významnou osobností byl Viktor Hoppe, jezdecký důstojník a pozdější generál a ceremoniář TGM (po Guthu Jakkovském) , jezdil s ním na koni a připravoval jeho oficiální cesty. Radnici na Hradčanech koupil ve velmi zanedbaném stavu a začal s okamžitou rekonstrukcí. Zavedl elektřinu, byty měly salony a veškeré zázemí. Po Únoru musel Hoppe odevzdávat nájmy státu a přitom ze svého platit opravy. V 60.letech stejně o dům přišel. V 90.letech ho zruinovaný dostali zpět vnuci, začali hned s opravami.

Radnici koupil jeden hradčanský řemeslník a nechal ji přestavět na byty.Mj. zde měl ateliér restaurátor Bohuslav Slánský, zde restauroval všechna díla Mistra Teodorika z Karlštejna, z kaple sv. Kříže. Je zakladatelem ateliéru restaurování na AVU, se svými žáky pracoval přímo v terénu (Emauzy aj.) Dnes je tu ateliér pana malíře Adolfa Absolona, povoláním geologa (autor mnoha čs.známek - hrady, panská skála, Pravčická brána..). Také maluje skutečné i fantaskní krajiny.

TOSKÁNSKÝ PALÁC 

1718 odkoupila rozestavěný palác od Thunů Anna Maria Francesca Sasko-Lauenburská, po svatbě s GianGastone Medici vévodkyně toskánská, odtud název paláce. Manželství bylo katastrofální, podrobnější informace jsou uvedeny v kapitole o dějinách rodu Medici. Projektoval francouzský architekt Jean Baptist Mathey (kostel sv.Františka serafínského u Karlova mostu), stavbu provedl Ital Giovanni Antonio Canevalle.  

HRADČANSKÉ NÁMĚSTÍ

Výhled na Prahu, socha TGM a Pražský hradčanský orchestr pana Josefa Kocúrka...

mariánský sloup

1724 dostal zakázku Ferdinand Maxmilián Brokoff, 2018 kopie 5 soch,  5 originálů zůstalo, byly jen očištěny.

LETOHRÁDEK KRÁLOVNY ANNY - BELVEDÉR 

Ve 14.st se v Itálii začíná šířit nový umělecký sloh, renesance, objevuje se nový typ stavby - venkovská vila. Bohatí urození lidé postupně mění způsob života a bydlení, víc se dbá na sepětí s přírodou. Symbolicky jsou to otevřené přízemní arkády. 

1534 vykoupil král Ferdinand I. část polí a zahrad a nechal postavil po vzoru Poseidonova chrámu v Paestu pavilon pro svou manželku Annu. Předobraz antického chrámu prosvětskou stavbu nemá obdoby ani v Itálii. 1.patro stavěl Bonifác Wohlmut, po obvodu běží půvabný hravý ornament. Na stavbě se podílel také Paolo della Stella. 32 reliéfů a 40 reliféfů na soklech.Vlys nade dveřmi inspirován reliéfem na stavbě  ve Spoletu. Biblické setkání Esaua a Jákoba. 

Vnitřní výzdoba - na stěnách malby, 6 fresek zamítnuto z ideových důvodů, měla tam být kompaktáta, Hus před koncilem apod. K renesanci se ovšem výzdoba nehodí, to kritizoval třeba Pavel Janák. 

BÍLKOVA VILA

První pražský dům s plochou střechou. Postavena za rok - 1911. František Bílek byl hlavně sochař a grafik, ale prosazoval celistvost umění, proto s troufl i na projekt vlastního domu včetně inventáře a dekorativních předmětů. V zahradě stojí sousoší Komenský se loučí s vlastí.  Režné zdivo připomíná viktoriánskou Anglii. Půdorys je segment prstence, balkóny podpírají egyptské sloupy..1941 Bílek zemřel v Táboře, poté zde bydlela jeho manželka a dcera Berta. Za komunismu musely "darovat" vilu městu, protože neměly prostředky na údržbu.

PÍSECKÁ BRÁNA

Ulice K brusce, Praha 6, Hradčany. Jediná dochovaná součást barokního fortifikačního systému, tzv. Mariánských hradeb. Postavena za dva roky, slavnostní otevření 1721. Bránu navrhl Gianbattista Alliprandi, dvorní architekt. 2014 velmi náročná rekonstrukce, hydroizolace. Objevena tajná chodba vysoká 120 cm. Mohla umožnit nepozorovaný ústup obránců nebo napadení nepřítele z boku. Je ale až z 19.st., nebyla součástí Mariánských hradeb. 

MASARYKOVA VYHLÍDKA

Nachází se v odlehlé části Jeleního příkopu, opravena a zpřístupněna 2007 

3. vycházka - PRAŽSKÝ HRAD

1. nádvoří

Stožáry vlajkoslávy

Návrh Jože Plečnik, několik variant, tato minimalistická. Dřevo  z Moravy, jde o obří jedle. Doprava byla komplikovaná, traktor táhnoucí návěs s jedlemi nejel přes Prašný most, ten by váhu neunesl. Původní kmeny uhnily, byly nahrazeny, ale už nejsou z jednoho kusu.

3. nádvoří

KATEDRÁLA SV.VÍTA, VÁCLAVA A VOJTĚCHA

Základní kámen položen 1344 za Jana a Karla Lucemburských. 

Mrákotínský monolit

Vstupní dveře katedrály

1928 - Otakar Španiel a Hugo Bruner. 2014 - restaurovány v dílně v Buštěhradě. Nanesou se 2 vrstvy včelího vosku. Ten se nechá zaschnout, po odpaření benzínu se vosk štětečkem vyleští. tém se povrch zakonzervuje. Složité bylo vysazení z pantů, dveře jsou těžké dvě tuny. Jedny dveře připomínají čas románské rotundy a baziliky, druhé čas katedrály. Bysty představují osobnosti spojené s katedrálou a historické výjevy - přenesení ostatků sv. Víta do nové rotundy. Sv. Václav má stejný vzhled jako Parléřova gotická socha světce v kapli sv. Václava.. 

Rozeta na západním průčelí

autor František Kysela. Jedním z hlavních sponzorů byl Tomáš Baťa.

1929 Svatováclavské milénium

Jednota pro dostavbu chrámu sv. Víta sháněla peníze od různých donátorů. Hlavním architekterm byl Kamil HIlbert. Slavnost doončení: katedrálu 3 x obešel průvod a děkan metropolitní kapituly Jan Sedlák ji pokropil svěcenou vodou. Při dostavbě byla snaha dodržet gotický styl i použitý materiál. Pískovec nové části nebyl tolik prašný při opracovávání jako ten původní středověký. Do katedrály tehdy směřoval slavnostní průvod, na lafetě vezl světcovu drátěnou košili a helmici a na nosítkách světcovu lebku. Ne vše se podařilo dokončit, zůstaly stále prázdné sokly na průčelí pro zemské patrony. 

SVATOVÁCLAVSKÁ KORUNA 

1346 ji dal zhotovit Karel IV. Je z ryzího zlata  (21-22 karátů), váží 2 358 g, zdobí ji  

1 akvamarín  1 rubelit  15 rubínů 18 safírů 20 perel 25 smaragdů 31 spinelů

 

 

 

STARÉ PROBOŠSTVÍ
NOVÉ PROBOŠSTVÍ

Pochází z 19.st. Dlouho tu byly prostory patřící Pražskému stavebnímu podniku. Přes 20 let probíhal soudní spor s církví, Hrad do oprav moc neinvestoval. Zastaralé inženýrské sítě, vlhko, plíseň na stropech.

bazilika sv.jiŘí

ZLATÁ ULIČKA

Ve své trase kopíruje část pozdně gotického opevnění z konce  15.st. Vznikla zde jednoduchá obydlí řemeslníků i s hospodářským zvířectvem a strouhou se splašky. To vše vzalo za své 1541. Oblouky zpevňující zeď se přímo nabízely k osídlení.1597 povolil domky strážcům hradeb císař Rudolf II. Vzniklo jich  24, na č. 13 je oblouk ještě patrný. Zajímavostí jsou předsazené komíny.Do 19.st tu netekla voda a byl tu jediný záchod pro všechny.

Domek kořenářky: Léčilo se hlavně bylinkami a různými lektvary ulevujícími i posilujícími, ale také magií a zaříkáváním.  Byliny byly popsány v Mattioliho herbáři, který přeložil 1562 Tadeáš Hájek z Hájku. V hmoždířích se uchovával prach z roztlučených žab nebo hadů a třeba i mořského pavouka, z chobotnice. 

Domek švadlenky: Hrad čítal i přes 1000 osob, to bylo stále co přešívat a spravovat. Jedny šaty se nosily na všední den, jiné na svátek, nosily se do roztrhání a pak se ještě prodaly vetešníkovi.

Poslední nájemníci odešli 1948 Rekonstrukci domků provedl Pavel Janák, barevné fasády navrhl Jiří Trnka.

Oprava e a zpevnění svahu do Jeleního příkopu 2011. Zlatá ulička má i půvabnou legendu o neméně půvabné dvorní dámě Isabele. Ta svolila vzít si z mnoha nápadníků toho, kdo uličkou projede tam a zpět. Zdánlivě nemožný úkol splnil mladý hrabě s kočárem se zapřaženými dvěma koni, vpředu i vzadu, na konci uličky jen přesedl na druhý kozlík. Druhý kůň vždy couval. Trik se dověděl od komorníka Isabely, která si právě tohoto hraběte sama vyhlédla...

4. VYCHÁZKA - LOBKOWICZSKÝ PALÁC NA PRAŽSKÉM HRADĚ

 

Jediný soukromý objekt na území Pražského hradu se nachází  hned za západní branou po výstupu zámeckých schodů od Klárova. Palác ukrývá mnohá překvapení a protože byl pro veřejnost otevřen teprve v roce 2007, Jsem přesvědčena, že pro mnoho Pražanů zůstává velkou neznámou. Pojďme se tedy společně virtuálně projít místnostmi  druhého patra a povědět si něco k historii rodu Lobkowiczů, samotného paláce i vystavených uměleckých děl. 

Na tomto místě stávaly už románské domy. Ty pak zbourali Rožmberkové a vystavěli tu palác, který se mezirodovými sňatky dostal do vlastnictví Pernštejnů.

Palác byl dokončen roku 1577 v renesančním slohu  Jaroslavem z Pernštejna, brzy však přešel do vlastnictví jeho bratra Vratislava. Název Lobkowiczský získal po sňatku Vratislavovy dcery Polyxeny se Zdeňkem Vojtěchem Popelem, prvním knížetem rodu Lobkowiczů. 

Vzhledem k tomu, že se palác  nachází na území Pražského hradu, jsou s ním spojeny důležité události českých dějin, především druhá pražská defenestrace 23.5.1618 Je dobře známo, že císařští místodržící byli po bouřlivé výměně názorů vyhozeni protestantskými šlechtici z okna české kanceláře a přistáli na nevábném lůžku z odpadků a hnoje, které jim ovšem zachránilo život. Méně se už ví o tom, co následovalo. Poranění a otřesení místodržící byli i po přestálém 15 metrovém letu z okna nadále vystaveni nebezpečí, šlo jim o život. Protestantští šlechtici byli v mnohonásobné přesile. Kam se tedy ukrýt? Řešení bylo jediné – do Lobkowiczského paláce, neboť kněžna Polyxena i její manžel Zdeněk byli přesvědčenými katolíky. Slavata a Martinic zde skutečně pomoc našli, traduje se dokonce, že kněžna oba zkrvavené nešťastníky ukryla před protestanty pod své široké sukně a pevným hlasem vetřelce ze svého domu vykázala. Příběhem se nechal inspirovat malíř Václav Brožík, kopii obrazu se zmíněným výjevem najdete v lobkowiczské sbírce zde v paláci. 

Palác prodělal řadu změn. Raně barokní přestavbou byl pověřen Carlo Lurago. Dochovalo se několik smluv, první je z roku 1651.Druhá smlouva je významná tím, že došlo ke změně v dispozici paláce -  byl vybudován hlavní sál. Po vzoru paláce Albrechta z Valdštejna prakticky všechny další palácové stavby významných šlechtických rodů musely mít důstojný reprezentační prostor často přes jedno i více pater. Sál se bohužel nedochoval, zanikl v roce 1865. Z původní výzdoby se dochovaly raně barokní štuky Domenica Galliho a malby Fabiána Harovníka v předpokoji, jídelně a palácové kapli

Za vlády jediného syna Polyxeny Václava Eusebia byla přestavěna palácová kaple a Koncertní, Balkonový a Císařský sál ve stylu baroka. Další významná přestavba v roce 1791 byla spojena s nástupem Leopolda II.na český trůn. 7.kníže Josef František Maxmilián se před císařem hodlal předvést v co nejlepším světle.

 

Lobkowiczové drželi palác přibližně 300 let. Když byly po 1.světové válce v nově vzniklé československé republice zrušeny šlechtické tituly, tehdejší majitel paláce Maxmilián Lobkowicz poskytl prostory pro kancelář ministerského předsedy. Poté přišlo těžké období. Po okupaci v roce 1939 byl palác zkonfiskován nacisty, Lobkowiczové totiž odmítli přihlásit se k německé říši. Projevené vlastenectví ale po ukončení války nestačilo a po nástupu komunistů k moci byl nakrátko vrácený palác v roce 1952 zkonfiskován podruhé. Trvalo to 40 let, než se vrátil původním vlastníkům a další roky tvrdé práce, aby mohl být otevřen v květnu 2007 veřejnosti jako soukromé rodinné muzeum. Hitler nechal nejcennější díla z Lobkowiczských sbírek odvézt do Lince pro své soukromé muzeum, nejdřív je ukrýval v solných dolech. Po válce spojenci leccos přivezli zpět do republiky. 

Současný název muzea Poklady Lobkowiczských sbírek rozhodně není přehnaný, poklady v paláci skutečně jsou, ať už se jedná o obrazy, vzácné hudební nástroje, dobové zbraně nebo sbírky keramiky a porcelánu. 

RODINNÉ ALBUM – PODESTA VE 2.PATŘE

 

Než vstoupíme do prvního sálu paláce, zastavme se na chvíli u portrétu dědečka současného majitele paláce, Maxe Lobkowicze. (1888 – 1967). Po studiích práv na UK se stal majitelem bývalého tzv.roudnického fideikomisu, tedy rozsáhlého rodinného majetku – nemovitostí i uměleckých sbírek. Max později působil v diplomatických službách v Londýně, kde se seznámil s budoucí manželkou Gillian Somerville. Svatba se konala v roce 1924. Za 2.sv.války působil jako vyslanec exilové vlády, německá okupační vláda mu zkonfiskovala veškerý majetek. Ten mu byl navrácen na krátko po válce, ale již v roce 1949 znovu bez náhrady zkonfiskován, tentokrát československými komunisty v rámci pozemkové reformy. Max nakonec republiku opustil a se ženou odcestoval do USA, kde se narodil syn Martin (1928 – 2014). V roce 1992 v rámci restitucí získávají Lobkowiczové majetek částečně zpět. Nyní ho spravují manželé  William a Alexandra Lobkowicz. 

PERNŠTEJNSKÝ SÁL 

Na počátku  cesty Lobkowiczů do stávajícího paláce na Pražském hradě je třeba povědět si něco o Pernštejnech. Tento významný jihočeský rod je zastoupen v prvním sále rodinnými portréty a portréty významných osobností doby. Největšího rozkvětu rod dosáhl v 16.století, kdy vedle Rožmberků patřil k nejbohatším a nejvlivnějším v českém království , což dokazuje i fakt, že pouze tyto dva rody mohly vlastnit palác na území Pražského hradu. Obrazy zde vystavené se do sbírek dostaly z majetku rodu Pernštejnů, představují jednak členy rodiny, jednak významné osobnosti doby. Přímo proti vchodu do sálu je vyobrazen Vratislav z Pernštejna, zvaný Nádherný. Vratislav se už ve 13 letech dostal na vídeňský dvůr  budoucího císaře a krále Maxmiliána Habsburského , kterému dělal společníka, později s ním strávil 4 roky ve Španělsku. Vratislav se s Maxmiliánem spřátelil a to zcela jistě usnadnilo Pernštejnovu politickou kariéru. Pro svého vládce vykonával důležité mise na mezinárodním politickém poli a za své zásluhy byl  jako první Čech přijat mezi rytíře Řádu zlatého rouna. V letech 1566 – 82 dokonce zastával nejvýznamnější funkci kancléře českého království – dnes bychom tuto funkci mohli srovnat s funkcí předsedy vlády. 

V roce 1555 se Vratislav oženil ve Vídni s dvorní dámou císařovny Marie, Marií Manrique de Lara y Mendoza.  Jazyková bariéra mezi manžely zcela jistě nestála, po španělském pobytu Vratislav ovládal řeč své ženy. Nejen to, byli to právě Vratislav z Pernštejna a Marie Manrique, kteří stejně jako jejich přítel Adam z Dietrichsteina přenesli duch Španělska do svého pražského paláce. Rodina mluvila i psala španělsky, přejala i dvorský ceremoniál a styl  oblékání. Krátké kalhoty „bubny“, plášť cappa, bohatý skládaný límec „gorguera“ nebo boty kordovánky lze ostatně vidět na obrazech členů rozvětvené (21 potomků) rodiny od předních španělských umělců.  Sice jen málo dětí Vratislava se dožilo dospělosti,  podle tehdejšího zvyku však uzavřelo výhodný sňatek s cílem rozmnožit rodinné jmění a společenskou prestiž. Nejstarší dcera Jana z Pernštejna je vyobrazena vedle portrétu svého španělského manžela vévody Villahermosa, Do vlasti své matky se Jana vrátila s doprovodem  ovdovělé královny Marie Španělské po smrti  císaře Maxmiliána II. Jana se bohužel také stala vdovou, když byl její manžel popraven za zradu španělského krále Filipa II. Její sestra Bibiana pak zamířila do Itálie na panství vévody Francesca z Gonzagy, s nímž měla 8 dětí. Francesco sloužil císaři Rudolfu II., nějakou dobu i v Praze. Orientace Vratislavovy rodiny na Španělsko dokládá symbolicky i zde umístěná kopie pražského jezulátka. Originál přivezla jako rodinnou relikvi do Prahy právě Maria Manrique. 

Na dalších obrazech můžeme vidět portréty členů císařské rodiny i dalších evropských dvorů. Je zde císař Ferdinand I, císařovna Marie, dcera Karla V. a manželka Maxmiliána II. Muž v oděvu rytíře řádu maltézských rytířů je nepříliš známý arcivévoda Václav Rakouský. O to zajímavější osobností je autor obrazu španělský malíř Alonso Sánchez Coello (1531 – 88), který byl pro svou zálibu v šedé barvě znám jako mistr šedých odstínů. (bylo jich 50 nebo snad víc?). Pracoval na dvoře portugalského krále Jana a později přes 30 let v Madridu pro krále Filipa II, který na trůně setrval plných 42 let. Coello mj. provedl nové instalace obrazů a úpravy v Pradu. Jeho vzorem byli Tizian a Coreggio. Je autorem mnoha portrétů, např. českého krále a císaře Rudolfa II, k vidění bohužel až v Hampton court, zde v Lobkowiczském paláci vedle již zmiňovaného Václava Rakouského je to i 4.manželka – a současně neteř – Filipa II., Anna Habsburská. Příbuzenské svazky nebyly při uzavírání manželství pro Habsburky žádnou překážkou. Jen pro představu – Filip II.byl  bratrancem Annina otce a bratrem její matky Marie. Navíc si Anna měla původně vzít Filipova syna Karla, který však ještě před sňatkem zemřel. 

ROŽMBERSKÝ SÁL 

Druhý sál je věnován rodu Rožmberků. Z tohoto rodu pocházel Vilém, který začal spravovat rodový majetek již v 16 letech.  Ukázal se jako velice shcopný, za jeho působení se rozvíjelo rybníkářství, pivovarnictví i dolování drahých kovů. Dal přebudovat českokrumlovský hrad v novém stylu, který na svých cestách poznal v Itálii – v renesanci. Vilém zastával vysokou funkci nejvyššího purkrabího a působil jako diplomat pro císaře Maxmiliána II. stejně jako Vratislav z Pernštejna, jehož dcera Polyxena se stala Vilémovou 4.manželkou. Netřeba zdůrazňovat značný věkový rozdíl snoubenců, sňatky z rozumu byly na denním pořádku. Polyxeně bylo lehce přes dvacet a kdo ví, jak se cítila vedle muže ve věku jejího otce. Svatba nicméně byla velkolepá, oslav se zúčastnil i císař Rudolf II. Svatební dar pro snoubence, skvostný oltářík vykládaný polodrahokamy z dílny bratrů Castrucci  si  můžete prohlédnout zde v Rožmberském sále. Sv.Markéta, ochránkyně těhotných žen, není na oltáři náhodou. Byl to jasný odkaz na Vilémova tři předchozí  manželství bez dědice. Bohužel se Vilém z Rožmberka syna nedočkal ani s Polyxenou. Když v roce 1592 zemřel, stal se dědicem Vilémův bratr Petr Vok, nicméně ke švagrové se zachoval velkoryse, vdova získala nejen  zámek Roudnice, ale Vok jí přidal i 25 000 zlatých. 

Letopočet 1603 je pro původní Pernštejnský palác důležitý, mění se jeho název -  tehdy se Polyxena z Pernštejna vdala podruhé, za 1.knížete z Lobkowicz Zdeňka Vojtěcha Popela. S trochou nadsázky se dá říci, že Polyxenu přitahovali muži ve vysokých funkcích – 1.manžel byl purkrabím, druhý kancléřem českého království – jako Polyxenin otec  Vratislav z Pernštejna. I jediný syn manželů Václav Eusebius dosáhl významného postavení v habsburské říši. Byl členem císařské rady Ferdinanda III. a Leopolda I., stal se tak jedním z nejvlivnějších evropských státníků 17. století. Během třicetileté války stál v čele vlastního regimentu. Po válce pak ve Vídni vedl důležitá jednání v pozici předsedy císařského válečného kabinetu (od roku 1652) a předsedy tajné císařské rady (od roku 1669). Své schopnosti prokázal i ve správě rodinného majetku. Na jeho přání byli do Čech pozváni italští umělci a architekti, pod jejichž vedením byly v Lobkowiczkém paláci a na zámku v Roudnici provedeny rozsáhlé barokní úpravy. 

V roce 1624 byl Zdeněk za své zásluhy jmenován knížetem Svaté říše římské, první tohoto titulu v rodě Lobkowiczů. Dnes bychom Zdeňka nazvali diplomatickým atašé, z titulu své funkce hodně cestoval. Polyxena, spojená rodinnými vazbami s významnými evropskými rody, se také dobře vyznala v politice a ve své době zaujímala v Praze významné postavení, pro ženu tehdy vyjímečné. O pevném vztahu manželů vypovídá ukázka korespondence vystavená vedle dveří do dalšího sálu. Je úsměvné zjistit, že manželé používali vtipné, často lehce hanlivé přezdívky, když se zmiňovali o tehdejších mocných, třeba o Valdštejnovi. V neklidné době kolem pražské defenestrace Polyxena neochvějně zůstávala věrná katolické víře. To připomíná výjev na kopii obrazu Václava Brožíka, kde statečně vykazuje ze svého domu protestanty, hledající zraněné místodržící Slavatu a Martinice. V rodě se později tradovalo, že je, otřesené po pádu do hradního příkopu a zkrvavené, ovázala pásy látky ze své spodničky a ukryla pod objemnými sukněmi, dokud protestanti neodtáhli s nepořízenou. 

Prohlédněme si další obrazy. Malý portrét Rudolfa II. je dílem již zmiňovaného Alonsa Sanchese Coella, je zde i půvabná infantka Margarita Teresa, s velkou pravděpodobností přímo od Velazqueze. Tento dvorní malíř španělské královské rodiny v době Filipa IV se proslavil mj. obrazem Dvorní dámy (Las meninas), kde v centru obrazu stojí právě infantka Margarita, pětiletá dcera Filipa IV.

Stejnou dívenku najdeme na obraze v Lobkowiczském paláci, jen v zrcadlově převráceném pohledu. A jak se obraz dostal do sbírky? Jediný syn Polyxeny a Zdeňka Václav Eusebius (portrét staršího muže vedle obrazu infantky) se s Margaretou znal z Vídně, kam přijela jako mladá dívka, aby se stala ženou Leopolda I. U jeho dvora pak Václav Eusebius působil a díky přátelství s mladou císařovnou nejspíš získal i slavný obraz.  Margareta Teresa přišla do Vídně ve věku 15 let přímo z Madridu od otce Filipa IV. S důležitým úkolem – postarat se o dědice. Leopold byl o 11 let starší, nápadně ošklivý a navíc její vlastní strýc. Přesto bylo manželství šťastné, manžele spojoval zájem o poezii, hudbu a divadlo. Bohužel několik těhotenství rychle za sebou Margaretu vyčerpalo a zemřela ve věku 21 let. Zůstala však navždy živá na dojemných obrazech, které jí zachycují jako tříletou a šestiletou holčičku. Velasques, Kunsthistorische Museum, Vídeň. 

 

MÍSTNOST S KERAMIKOU 

V dalším sále se opět setkáme s rodiči Polyxeny v podobě portrétů nad vitrínou s jejich „svatební“ keramikou. Jedná se o majolikové mísy italské výroby z Castelli v kraji Abruzzo , které zdobí erby rodu Pernštejnů – zubří hlava – a DeLara. Dekor také připomíná důležitou  událost – v roce 1556 dostal Vratislav z Pernštejna jako první Čech od Filipa II.řád zlatého rouna. Tento rytířský řád patří k nejvýznamnějším v Evropě a jeho historie sahá až do roku 1429. Založil ho Filip III. Burgundský pro původně 31 rytířů ze starýhc a váženýhc šlechtických rodů. Sám se prohlásil velmistrem. Řád později přešel na dědičku burgundských zemí Marii a jejím sňatkem s Maxmiliánem I. na Habsburky. Postupně se zvýšil počet členů, kteří se rekrutovali především z obou habsburských větví - rakouské i španělské. Nicméně Filip II. získal od papeže Řehoře XIII. právo jmenovat do řádu osoby dle svého uvážení. Řád nadále existuje, dodnes čítá na 1000 členů. Z rodu Lobkowiczů řád získalo 16 osob, ze známých osobností řád získal Karel Schwarzenberk, Otto von Habsburg, královna Alžběta, císař Hirohito a další. Řádový svátek se slaví ve Vídni 30.11. na den sv.Ondřeje. 

K nejstarším servisům  ve sbírce patří Dietrichsteinský servis z konce 16.století, moravská habánská fajáns. Adam z Dietrichsteinu s manželkou Margaretou z Cardony byl blízkým přítelem Vratislava z Pernštejna a spoluvytvářel tzv.španělskou frakci na Pražském hradě. Působil jako diplomat ve službách císaře Maxmiliána II, jeho syna Rudolfa II (jako vychovatel mladého prince) a během svého působení u španělského dvora si získal důvěru Filipa II. Jednal také s papežem  a zajímavostí může být jeden z bodů tohoto jednání – zrušení celibátu kněží (mluvíme o 16.století!). Papež ovšem tento návrh z pochopitelných důvodů  zamítl  a tak dalšího půl tisíciletí celibát trvá dál. 

Rodovým sídlem Adama z Dietrichsteinu byl Mikulov, ostatně tam se také nachází rodová hrobka. Do 2.pol.19.st. patřil rod k nejmocnějším a nejbohatším na Moravě. Syn Adama František Serafínský se věnoval , jak napovídá jméno, kněžské dráze. R.1599 byl zvolen olomouckým arcibiskupem a za svou věrnost Habsburkům ho císař FerdinandI roku 1624 povýšil do šlechtického stavu. 

Keramický servis ve vedlejší vitríně patřil rodině Trčků z Lípy, do kterého se přivdaly členky Lobkowiczů Alžběta a Marie Magdalena, která servis dostala jako svatební dar. Tato žena, dcera Ladislava Popela z Lobkovic,  se později osvědčila jako velice schopná hospodyně a podnikatelka. Zbohatla nákupem zkonfiskovaných pobělohorských majetků takovým způsobem, že ji v Čechách předčil jedině hrabě Valdštejn. Zajímavostí je, že když musela z bezpečnostníhc důvodů Polyxena z Lobkovic prhcnout do Vídně za anželem, českým kancléřem, svěřila panství Roudnici právě Marii Magdaleně Trčkové, přestože byla evangelička.Polyxena si byla dobře vědoma Mariiných schopností.

K velmi cenným patří také delfská keramika, kterou Lobkowiczové získali přechodem majetku bílinské větve. Svazek mezi Dietrichsteiny a Lobkowicz zde připomíná portrét Eleonory Karolíny z Dietrichsteinu, která se provdala za 4.knížete Lobkowicz Filipa HyacintaVystavená habánská fajáns je zdobena erbem Dietrichsteinů. Je zde zastoupena také krásná barevná keramika z Lombardie z okolí Pavie a města Savony. Soubory pochází z konce 17. a poč.18.století. Nechybí ani raný míšenský porcelán, jedná se o dva soubory známé jako Deutsche Blumen a Servis létajícího psa s čínskými motivy. V Míšni se začal vyrábět první evropský porcelán.

K vystavené týnecké keramice se váže zajímavý příběh. Továrnu na kameninu v Týnci nad Sázavou založenou na konci 18.století zdědil roku 1888 po smrti majitele Františka Josefa z Vrtby Jan Nepomuk Karel z Lobkovic. Údajně za to, že byl ve správnou chvíli na správném místě – na ulici, kde starý pan Vrtba upadl a zranil se. Jan Karel mu pomohl a pečoval o něj. Uběhlo několik let a mladému důstojníkovi přišel dopis. V něm stálo, že se stává majitelem panství Křenice, Nekmíř, Žinkovy a Konopiště. Druhorozený syn z roudnické větve se tak dostal nečekaně k významnému majetku. Tak to aspoň vyprávěl zámecký myslivec na Konopišti. 

Vedle míšeňského porcelánu je známý také pojem delfská fajáns. Fajáns (také se používá výraz majolika) se rozšířila v renesanci. Jde o  jemný keramický materiál, který se po prvním vypálení namáčí do olovnatocíničité glazury a po jejím vsáknutí je za syrova malován čtyřmi barvami: kobaltovou, zelenou, žlutou a manganově fialovou. Název pochází od italského města Faenza, proslulého glazovanou keramikou. V 17. století značné ovlivnil evropskou výrobu keramiky čínský porcelán, zejména modrobílý porcelán dynastie Ming. Ten také významně ovlivnil výrobu a dekor další proslulé keramiky, delfského fajáns v holandském městě Delft. Modrobílý ušlechtilý fajáns se zde začal vyrábět v bělosivě bílé glazuře zdobené kobaltovou modří, a vyráběly se nejen vázy, ale i celé jídelní sety, s motivy orientálního zvířectva, ptáků, stromů a květin. V Delftu vyrábělo koncem 17.století fajáns asi 30 dílen a v jedné z nich, se zajímavým názvem „U kovového hrnce“ si Lobkovicové objednali proslulý servis, který je vystaven zde v paláci. Bylo to poprvé, co delftská dílna vyrobila kompletní jídelní servis o asi 150 kusech. Kromě tradičních talířů, táců, mis a šálků zde najdeme i krabičky na čaj, nádobky na ocet a chladiče na víno. Servis objednal Václav Ferdinand z Lobkovic a když si vystavené kusy nádobí pozorně prohlédneme, najdeme na nich jeho monogram WFL. Uvádí se, že servis takového rozsahu je jediný na světě. 

 KLENOTNICE 

Tak jako mnozí jiní šlechtici své doby, i Lobkowiczové se věnovali sběratelství, i když zpočátku víceméně náhodně, stejně jako se jejich sbírka obrazů plnila hlavně podobiznami členů rodu. Prvním skutečným sběratelem byl 3.kníže Lobkowicz Ferdinand August. Vejděme tedy do klenotnice, kde můžeme obdivovat zdobené procesní  kříže, relikviáře i obrazy s náboženskou tematikou.  Jeden z nejcennějších předmětů je zde románský procesní a ostatkový kříž z pozlaceného stříbra, zdobený horskými křišťály a filigránem. Nad ním visí obraz od Lucase Granacha  st. z poč.16.st, který znázorňuje Madonu s dítětem, sv.Barboru a sv.Kateřinu. Velmi cenná je také relikviářová busta světice, asi sv. Uršuly, zhotovená kolem r. 1340. Předměty ve vitrínách nás přenesou do dob dávno minulých a přiblíží i každodenní činnosti. Renesanční železné klepadlo pochází z konce 17.století, o sto let starší je bronzová olejová lampa. Je zde vystaven maličký tkalcovský stav z želvoviny - jedná se vlastně o naviják na přízi. Tkaly tedy i šlechtičny, ovšem předměty, které používaly, byly současně uměleckým dílem. Lobkowiczové jako pravověrní katolíci měli ve sbírkách také liturgické předměty. Zde můžeme vidět monstranci z plátkového zlata s lobkowiczským znakem z roku 1723 nebo domácí oltářík, zdobený emailem a drahými kameny. Krásná je také kolekce rubínového skla ze 17. a 18.st.

1.SÁL SE ZBRANĚMI 

Ozbrojené konflikty mezi lidmi asi jen tak nevymizí a zbraně se od nepaměni považovaly za naprostou nutnost. Panovník, rytíři a šlechtici, kteří si to mohli dovolit, od zbrojířů požadovali zbraně nejen technicky dokonalé, ale také umělecky zpracované. Proto dnes vidíme v historických zbrojnicích, tu lobkowiczskou nevyjímaje, zbraně nákladně zdobené, s vyřezávanou rukojetí, s pozlacenými kovovými ornamenty, s cizelováním apod. Velkou část lobkowiczské zbrojnice tvoří lovecké pušky. Lov byl vyhledávanou činností vysoké šlechty, vedle zábavy poskytoval zásoby masa a pro mladé šlechtice byl i určitou možností vojenského výcviku, který se pak hodil v případném ozbrojeném konfliktu. 

V první místnosti na obraze mezi okny vidíme 2.knížete z Lobkowicz, Václava Eusebia, který roku 1632 založil vlastní regiment a účastnil se aktivně bojů na polích třicetileté války. Na dalších obrazech jsou otec Marie Manrique don García, vnuk Václava Eusebia Josef z Lobkowicz a bratr Polyxeny Jan Z Pernštejna. Ten zahynul v bitvě u Rábu při dělostřelecké palbě. Vystavené brnění je ukázkou toho, jakou tíhu musel jeho nositel na sobě strpět. Navíc bylo velmi nepohodlné a koncem se 17.st. s používáním střelných zbraní nedalo mluvit o spolehlivé ochraně. 24 loveckých  pušek s křesadlovými zámky má turecké hlavně a jsou krásnou ukázkou skvělé práce zbrojařů v 17.st. 

Většina pušek ve sbírkách byla pro Lobkowicze vyrobena mezi lety 1650 – 1750 v Čechách ve vyhlášených zbrojařských dílnách. Lovecké pušky mají vesměs kolečkové zámky, ale bohužel se nedochoval žádný speciální klíč. Kolečkový zámek  se poprvé objevuje na přelomu 15. a 16.st. Celý mechanizmus byl před výstřelem natažen prostřednictvím klíče, podobně jako hodiny. Stisknutí spouště  uvolnilo a pootočilo rýhované kolečko, ke kterému byl současně pomocí pružiny sklopen kohout s křesacím kamínkem. Jiskry vznítily střelný prach na pánvičce a způsobily výstřel.  Jako materiál křesacího kamínku byl používán nejprve křemen, později pyrit. Zbraně s kolečkovým zámkem měly pohodlnější obsluhu, byly pohotovější ke střelbě a nepotřebovaly  doutnák citlivý na změny počasí. Byly ale příliš drahé, konstrukčně značně složité a citlivé na znečištění.  

Většinu návštěvníků při vstupu do zbrojnice upoutá zlacený lobkowiczský erb a kolem něj zavěšených 24 loveckých pušek s křesadlovým zámkem.  Mají turecké hlavně, které byly získány na bojištích nesčetných konfliktů s tureckou říší na Balkáně.

Nade dveřmi do 2.zbrojnice je vystaveno 12 karabin s křesadlovými zámky.  Tento typ zámku se objevil  téměř současně s objevem kolečkového zámku, v pol.16.st  Po stisknutí spouště došlo k uvolnění napnuté vzpruhy, která uvedla do pohybu kohout s křesacím kamínkem upevněným v jeho čelistech. Ten udeřil do ocelové destičky - ocílky, která způsobila vykřesání jisker a zároveň se odkryla pánvička se střelným prachem. Jiskry vznítily prach na pánvičce, který  zažehl prach v hlavni a došlo k výstřelu. Zbraně s křesadlovým zámkem byly pohodlnější na obsluhu a rovněž rychlost palby vzrostla ve srovnání s doutnákovými zbraněmi více než dvakrát - interval mezi dvěma výstřely se nyní zkrátil na 1 minutu. 

Nechybí ani zajímavosti, třeba velká lovecká kuše ze dřeva  ovocného stromu, vykládaná rohovinou. Kuše se používala na lov jelenů na malou vzdálenost. Dětská kuše s bambulkami je z hruškového dřeva. Malé karabiny sloužily k lovu z výšky, kdy lovec střílel ze stromu.
BEETHOVENŮV SÁL 

Inter armae silent musae, v tomto sále už ale žádné zbraně nenajdete e muzika zní ze všech stran. Hudební archiv dochovaný ve sbírce roudnické větve Lobkowiczů obsahuje na 4 000 položek. Systematicky se sběru hudebnin začíná věnovat 3.kníže z Lobkowicz, Ferdinand August od roku 1700. Sám byl velmi uznávaným hráčem na loutnu, stejně jako 4. kníže z Lobkowicz Filip Hyacint. S manželkou Marií Vilemínou mohl pořádat domácí koncerty a dobová svědectví hodnotí jejich hru velmi vysoko. Sbírka drnkacích nástrujů a loutnové hudby je největší soukromou sbírkou na světě. K vidění jsou tzv.tabulatury (rozkreslení stisku hmatníku drnkacích nástrojů) , kterých je celkem 28 – 20 rukopisných a 8 tištěných. Drnkací nástroje jako mandolína, loutna a kytara byly v baroku velmi populární. Velmi vzácný je soubor šesti trumpet, vyrobených ze stříbra a částečně zlacených a zdobených almandiny. Podobný soubor je vystaven v uměleckohistorickém muzeu ve Vídni. Jedná se o trumpety fanfárové, později používané lobkowiczkou kapelou. 

Další z knížat, Ferdinand Filip, 6. 3.kníže z lobkowicz, hodně cestoval a z jedné londýnské cesty přivezl vzácnost – 1.tištěné vydání Handelových oratorií. Setkání s Handlem zprostředkoval přítel Ferdinanda Filipa, hudební skladatel Christoph Willibald Gluck. Gluckův otec působil v knížecích službách jako lesník na panství Jezeří a předpokládalo se, že syn se bude držet rodinné tradice. Gluck ale tíhl k hudbě. Zběhl, studoval nějakou dobu v Praze, pak v Milaně a skládá svou první operu. S ní přišel úspěch a otevřená cesta k vídeňskému dvoru. Celkem Gluck složil na 35 oper, k jeho přátelům patřil třeba Salieri, jeho slavnou žačkou byla nešťastná Marie Antoinetta.   Mezi lety 1734 – 35 působil Gluck v Lobkowiczském paláci ve Vídni. 

A jak souvisí slavný hudební skladatel Ludwig van Beethoven s Lobkowiczi? 7. kníže z Lobkowicz Josef František Maxmilián se s Beethovenem seznámil ve Vídni a později se stal jeho mecenášem. Skladatel tak získal ojedinělou možnost psát hudbu podle vého, nikoliv na objednávku, jak bylo tehdy zvykem. Svému mecenáši se odvděčil tím, že mu věnoval některé ze svých nejslavnějších skladeb. (Symfonieč.3,5,6, smyčcový kvartet, opus 18 a opus 74 a další) 

Partitury opisovali profesionální opisovači pro potřeby hudebních představení, vystavená díla jsou často opatřena poznámkami samotných skladatelů. Ve vitrínách jsou vystavena tato díla: část Handlova Mesiáše, kterou upravil Mozart pro obnovené, „modernizované“ představení. 1.vydání Haydnova oratoria Stvoření z r.1800. Zajímavostí je dvojjazyčná verze, originální anglická a překlad do němčiny. Oba texty odpovídají hudbě tak, aby se z uvedení mohlo těšit vídeňské i londýnské publikum. Oratorium Stvoření ovšem zaznělo i v českém překladu. Na své náklady ho dal pořídit právě Josef František Maxmilián, který byl i schopným zpěvákem - v premiérovém provedení v roce 1805 na Roudnici se zhostil partu Rafaela. Český překlad je zde též vystaven. Následuje  smyčcové kvarteto op.77, které Haydn věnoval 7.knížeti z Lobkowicz, a Beethovenova symfonie č.4. V malém památníku ve tvaru mauzolea s věžičkami je uschován chorobopis knížete a lékařská zpráva.

Zajímavý je osud 3.symfonie zvané Eroica. Původně byla věnována Napoleonovi, Beethovena ovšem velmi rozzlobilo císařovo gesto, kdy si sám vložil na hlavu korunu. Věnování skladatel změnil a své dílo věnoval Josefu Františku Maxmiliánovi. Premiéra symfonie se konala v roce 1804 v Lobkowiczském paláci ve Vídni.  Následuje asi nejslavnější symfonie, Osudová, smyčcové kvarteto a dvě zajímavé listiny - první je se skladatelovým vlastnoručním podpisem, kdy potvrzuje přijetí pravidelné renty, druhý je účetní doklad z pera kapelníka lobkowiczské kapely Antonína Vranického. Jedná se o účet za dva koncerty.

V místnosti jsou vystaveny i cenné hudební nástroje – dvě violoncella, jedno z dílny Guarneriho z Cremony. Guarneri se stejně jako Antonio Stradivari vyučil v dílně u Amatiho. Všechno to jsou jména, která ve světě smyčců mnoho znamenají.

SÁL PIETERA BREUGHELA ST.

 

Breughel (1530 – 69)  je považován za nejvýznamnějšího nizozemského malíře 16.století. Usadil se v Antverpách a podobně jako mnoho jeho kolegů podnikl studijní cestu do Itálie. Během dvou let pobýval v Římě, Neapoli, Messině a Palermu. Jsou známé především jeho krajinky, kde dokázal jedinečným zpúsobem zachytit atmosféru přírody a velmi realisticky ztvárnit venkovany při práci na polích. Při bližším pohledu však divák objeví i groteskní prvky, zde je patrná inspirace obrazy Hyeronyma Bosche Ctnosti a neřesti. 

Mnoho Breughelových děl měl ve svých sbírkách císař Rudolf iI, ta se dnes nacházejí převážně ve Vídni. Obraz Senoseč v pražském Lobkowiczském paláci patří do šestidílného cyklu obrazů měsíců, z nichž 3 jsou ve Vídni, jeden v New Yorku a jeden zde v Praze. Šestý obraz je pokládán za ztracený. 

SÁL CARLA ROBERTA CROLLA 

Německý krajinář Carl Robert Croll (1800 – 63) působil hlavně v Teplicích a také v Praze, kde i zemřel. Působil jako učitel kreslení a vychovatel u Lobkowiczů,  bylo tedy přirozené, že byl roku 1840 pověřen 8.knížetem z Lobkowicz  Ferdinandem Josefem  namalovat jednotlivá rodová sídla. Jednalo se vlastně o zdokumentování tehlejšího vzhledu panství a obrazy jsou dnes cenným historickým materiálem. Na obrazech vidíme hrady a zámky Jezeří, Střekov, Nelahozeves, Bílinu, Roudnici nad Labem a Vysoký Chlumec. Hlavní sídlo roudnické větve, Roudnice nad Labem, je zde zachycena třikrát. Dnešní zámek se nachází na místě původné románské falce, přebudované ve 14.století na gotický hrad. Na kopci nad Labem působil se svými baštami a kulatou věží sice impozantně, ale k obývání se už nehodil. Vilém z Rožmberka k němu bez rozpaků nechal přestavět obytné křídlo v renesančním stylu. Dnes má zámek raně barokní podobu z doby působení Václava Eusebia (1652 – 84), který zadal projekt italskému architektu Francescu Carratimu. Po 12 letech Caratti z lobkowiczskýhc služeb odešel a velkolepé plány na přestavbu nebyly zcela uskutečněny. Z dalších architektů v Roudnici pracovali Orsolini a Porta.    

Roudnickým Lobkowiczům patří také zámek Nelahozeves, jedna z nejvýznamnějších renesančních staveb v Čechách. Počátky zámku sahají do roku 1553, kdy se začalo stavět podle velkorysého projektu. Občas se stávalo, že stavebník neodhadl výši nákladů a ve snaze držet se původního projektu, upadl do velkých dluhů a nakonec o svůj majetek přišel. To je třeba případ palazzo Pitti ve Florencii, kdy konkurent vládnoucího rodu Medici Luca Pitti požadoval na architektovi okna paláce velká tak, jako mají u Medičejských dveře.  Dosáhl svého, ovšem během stavby se zadlužil a nakonec palác koupil jeho největsí konkurent, rodini Medici. V Praze stihl podobný osud Černínský palác na Loretánském náměstí. V Nelahozevsi  na stavbu nestačil královský dvořan Florián Griespek z Griespachu a v roce 1623 koupila zadlužené panství Polyxena z Lobkowicz. 

Smutný je osud zámku v Jezeří. Původně gotický hrad získal během přestavby z konce 17.století zajímavý půdorys ve tvaru písmena H. K nejvýznamnějším majitelům zde patřili právě Lobkowiczové. Za druhé světové války „získal“ zámek zelený maskovací nátěr a bylo zde zřízeno vězení pro prominentní osobnosti. Byl zde vězněn třeba bratr generála DeGaulla, syn frncouzského politika  a žurnalisty Clemenceaua. Bohužel období komunismu nevěnovalo znárodněnému zámku náležitou péči, v 80.letech budově hrozilo dokonce zboření, přednost dostala těžba v bezprostředním okolí. Z toho pak vyplynuly problémy se statikou budovy. Zámek nebyl dokonce ani zakreslen na mapách. 

Roku 1989 vznikla Společnost za obnovu Jezeří, od roku 1996 je zámek ve státní správě. Martin z Lobkowicz se rozhodl pro tento krok, protože budova byla příliš zdevastovaná a pro rodinu nebylo finančně možné zahájit byť základní obnovu. Dnes je otevřen v omezeném rozsahu návštěvnický okruh.  Podle originálního vybavení interiérů - nábytku a závěsů, na obrazech, byly zhotoveny i závěsy a nábytek v této místnosti.

 SÁL ANTONIA CANALETTA

Jedním z lákadel, především pro italské návštěvníky, je plakát s pohledem na Londýn, kopie obrazu benátského malíře Canaletta. Stejně zajímavý je příběh, jak se originál obrazu do paláce dostal. Stopy vedou k  6.knížeti z Lobkowicz, Ferdinandu Filipovi. Tak jako mnoho ostatních šlechticů jeho doby i on mnoho cestoval, v jeho případě byly zahraniční cesty svým způsobem nutností. V době války o Rakouské dědictví ve snaze zachránit své panství ve Slezsku se Ferdinand Filip přiklonil k podpoře pruského krále Fridricha Velkého proti Habsburkům. Tím se tento roudnický Lobkowicz připravil o možnost udělení vysokého řádu Zlatého rouna, protože pochopitelně u Habsburků upadl v nemilost. Rozumně tedy zvolil cestu mimo habsburské državy a odjel do Londýna. Původním záměrem byl nákup ušlechtilých koní. Tehdy bylo Ferdinandu Filipovi 24 let a podle dobových svědectví byl velmi pohledný. Účelem tohoto textu není uvádět nepodložené zprávy, diplomaticky se snad lze zmínit o velké popularitě mladého knížete u londýnských dam z vyšší společnosti. Jednou z nich byla údajně i manželka benátského vyslance v Londýně, která se znala s Canalettem. Ten tehdy  díky kontaktům s britským obchodníkem s uměním Johnem Smithem získal místo malíře v britské metropoli a záhy se stal velmi žádaným. Odtud tedy vede cesta dvou jeho nejrozměrnějších pláten, pohledy na Londýn s řekou Temží, až do Prahy.

PRAKTICKÉ INFORMACE

ADRESA: Jiřská 3, Pražský hrad, Praha 1

OTVÍRACÍ DOBA: denne 10.00 - 18.00

VSTUPNÉ : 275 Kč / zlevněné 200/ rodinné 690 Kč

web

5. vycházka po PRAze MYSTICKé

Václavské náměstí, Můstek, Ovocný trh, Celetná - po Královské cestě přes Karlův most 

NOVÉ MĚSTO PRAŽSKÉ JAKO NEBESKÝ JERUZALÉM 

A uviděl jsem svaté město, nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha. Bylo vystrojeno jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha.  Jiskřilo jako nejvzácnější kámen, jako křišťálově průhledný jaspis. Mělo silné a vysoké hradby s 12 branami. ..

Při budování Prahy jako centra tehdejší křesťanské říše se hluboce věřící panovník Karel IV.inspiroval biblickou vizí Nebeského Jeruzaléma, jak je popsán v Apokalypse sv.Jana (21, 1-8). V této knize si císař rád četl a představoval si Prahu jako Nový Jeruzalém. V tom původním byli muslimové, Řím byl tehdy opuštěn, protože papež sídlil v Avignonu...Karel vlastnil důležité relikvie - kopí sv. Longina, část šatu Panny Marie, další ostatky přivezené z Itálie. Papež mu povolil jejich vystavování v kapli Božího těla na tehdejším Dobytčím trhu, na velikonoce do města přicházelo na 100 000 poutníků. Přicházeli branou sv. Jana a dolů Ječnou ulicí. 

Na Novém Městě byly vybudovány chrámy mající vztah ke Karlovi jako světské hlavě křesťanského světa. Chrámy jsou rozloženy v ose kříže. Ve středu je kostel sv.Apolináře, svislé břevno kříže spojuje kostesv.Kateřiny, Karlovy patronky, přes kostel Panny Marie na Slupi a vede až k bazilice sv.Petra a Pavla na Vyšehradě. Příčné rameno tvoří linie mezi emauzským klášterem Na Slovanech a kostelem Nanebevzetí Panny Marie a sv.Karla Velikého na Karlově . Císař se tak snažil propojit západní a váýchodní křesťanství. Karel vždy chtěl být osobně přítomen zahájení stavby, proto se třeba se stavbou na Karlově čekalo, dokud se neuzdravil z vážného zranění na turnají  (na zapřenou v severní Itálii) v roce 1350

Nové Město pražské se velmi rozsáhlé, má plochu 360 ha, dělí se na Horní a Dolní.

Pro hledající má Praha mnoho tajemných souvislostí, mnohem víc než jiná města. Naše krásné hlavní město zažilo dva zlaté věky, dobu Karla IV a dobu Rudolfa II. Za vlády obou panovníků se stává hlavním městem  svaté říše římské. Pokud však jde o mystickou stránku Prahy, bývá spojována spíš s Rudolfem. Nakonec  rudolfínská Praha zahrnuje  legendu o Golemovi, zlatou uličku plnou alchymistů a císařovu touhu po elixíru věčného mládí. Přitom i doba  Karla IV. má svá tajemství, legendy a astronomické zvláštnosti. Je to třeba osa, která vychází ze svatovítské katedrály, prochází přes Malostranskou mosteckou věž, Novým Městem přes rotundu sv.Kříže k rotundě sv.Longina. Osa naznačuje azimut letního slunovratu.

Svoji symboliku měla i výzdoba staroměstské mostecké věže. Průchod tvoří triumfální oblouk, pod kterým panovník procházel při cestě na korunovaci na Pražském hradě. Samotný most byl viděn symbolicky jako cesta ke spáse. Je zde 14 volných pilířů. Na 12. musí být ukřižování, aby Kristus mohl být dále sňat z kříže a uložen do hrobu.

Numerologickou hříčkou je datum položení základního kamene. Letopočet 1357 a datum 9.7. v 5 hodin a 31 minut. Stačí všechna čísla napsat do řady za sebou…Most byl založen v době letního slunovratu, kdy došlo ke konjungci Saturnu se Sluncem. Byl to nejšťastnější den roku. Daný čas byl navíc v nejpříznivějším astrologickém bodě, v ascendentu bylo znamení lva, heraldický symbol českého království.

Východní strana věže je rozdělena na 4 sféry, z nichž nejnižší je pozemská sahající po konzole na začátku klenutí s dvojicí nárožních plastik, znázorňujících lidské hříchy -  filosofa Aristotela svádí kurtizána a stařena laškuje s vojákem. Následuje sféra lunární, knížecí. Římsu klenutého průchodu zdobí 28 krabů, číslo měsíčního cyklu. Původně ve vchodu byla na sloupu socha sv.Václava a nad ní v klenbě svatováclavská koruna. Třetí část tvoří sféra sluneční se sochami panovníků a sv.Víta. Ze znaků je zde říšská orlice a  český dvouocasý lev, vzdávající úctu plamenné svatováclavské orlici nad nimi. Dole jsou erby zemí, které tehdy patřily České koruně. Nejvyšší, hvězdná sféra se sochami zemských patronů má 24 slepých kružeb, po 8 ve 3 řadách. Znamená 24 hodin, za něž se země otočí kolem své osy. Jde o průřez celým vesmírem, který je při tom, když král v triumfálním korunovačním průvodu jde z Vyšehradu na Hradčany. I v Římě vedla korunovační cesta přes Tiberu. Přejít most znamenalo dokázat, že i vodní živel podléhá svrchovanosti panovníka. Sluneční symbolika měla pro Karla IV obrovský význam. Slunce má v době slunovratu největší sílu. Postavíme-li se v této době k portálu mostecké věže, slunce zapadá přesně nad svatováclavskou kaplí katedrály. Kult sv.Víta má patrně předobraz v keltském božstvu 4 tváří, Svantovítovi. Ve jménu Lucemburků lze najít slova lux-světlo, a burg-hrad. Hrad světla. Světelný jinotaj tak propojuje kult svantovíta se jménem Lucemburků.

Klenba věže a průčelí do Starého města zdobí celkem 16 ledňáčků, znak Václava IV. Poctivý člověk by je měl objevit všechny. Někteří ledňáčci jsou ve věníku, smotané látce podle Veraikonu, roušky, do níž si cestou na Golgotu Kristus otřel tvář a zůstala v ní jeho podoba.

královská cesta esoterická

cesta zjevná, cesta korunovační

Od Prašné brány přes Staroměstské náměstí a Karlův most nahoru Nerodovou ulicí na Pražský hrad. Tak ji procházejí turisté i mnoho tuzemských návštěvníků Prahy. To je zjevný smysl této cesty, jejíž význam pozvedl panovník nejslavnější, Karel IV.

cesta skrytá, cesta esoterická

Vede stejně tak od Prašné brány na Hrad, od východu na západ, ale pro toho, kdo ví, co má hledat, je cestou skrytých znamení a poznání. Zkusme zvednout hlavu a zaostřit zrak, ta znamení tam stále jsou... Prašná brána symbolizuje práh  - počátek alchymistické cesty, černá madona o kus dál je symbolem prvotní materie Díla. Proč jsou některé Madony černé, je na delší vysvětlení, spokojme se s konstatováním, že kult černé madony k nám s velkou pravděpodobností přinesli templářští rytíři, sídlící nedaleko Týna. (Templová ulice je v na Starém Městě dodnes) Madona na domě Granovských (dnes na jeho místě kubisticý dům) byla od počátku chráněna mříží. I to lze vidět  optikou alchymistů. Mříž zadržuje Trpící hmotu  - sochu madony - symbol nigreda, 1.fáze alchymistického procesu, který má tuto hmotu osvobodit a proměnit ji v ušlechtilejší zlatonosné prvky. Odtud i zlacený plášť a koruna Madony. 

Některá domovní znamení hledače správné cesty povzbuzují, aby vytrval - jako anděl s vavřínovým věncem na začátku Celetné ulice. Málokdo ví, že z rohu hojnosti, který anděl drží, je vidět také kaduceus neboli hůl boha Herma (Merkura), kterou podle řeckých bájí dostal od svého staršího bratra Apollona. Dvojice hadů znázorňuje tvůrčí konflikt, plodnost, ideální rovnováhu protikladů a křídla zároveň prchavost této harmonie. Kaduceus nebo také kérykeion je symbolem obchodníků.

Jiná znamení promluví jen ke skutečným znalcům esoteriky - černé slunce v Celetné je symbolem putrefakce, 1. fáze díla zvaná nigredo. Podobně dům U bílého páva odkazuje na jednu z fází díla, kdy vzniká sled duhových barev, paví chvost. Součet všech barev dává bílou a jsme u druhé fáze alchymistického procesu, albedo. Páv byl ve starověku symbolem bohyně Héry, paví ocas připomíná Héřin vějíř.

Vstupujeme z Celetné na Staroměstské náměstí, dalším zajímavým domem na Královské cestě je Dům u kamenného beránka (U jednorožce). Na hlavicích sloupů jsou vždy dv a dva medailony, které si co do významu odpovídají křížem. Srpek Luny (stříbro) a tvář Slunce (zlato) jako dva hlavní symboly, k nim se dále řadí Merkur (mercurio - rtuť), hlava šaška, tak byl v alchymii často pro svou nestálost označována rtuť, a mořský ježek, symbol síry.

Kožná ulice a dům U dvou zlatých medvědů je sice trochu stranou, ale i jeho znamení má co říci k tématu. Stejně jako je třeba zkrotit divoké zvíře, je třeba ovládnout materii Díla. Mimochodem v domě se narodil "zuřivý novinář" E.E.Kisch a dnes tu sídlí ředitelství Muzea  hl. m. Prahy. Vnitřní nádvoří není běžně přístupné veřejnosti, je třeba si počkat na výjimečné akce, jako třeba Open House. Původně tu stály dva gotické domy (nalevo se dochovalo torzo portálu)  a pivovar, pozdější přestavby byly renesanční (1564 a 1600) a raně barokní (1700). Vrátíme se na Staroměstské náměstí a zaměříme se na nevšední sgrafita na domě U minuty. Při pohledu na Pannu, které z prsou stříká mléko, fantazie jistě pracuje naplno, ve skupině s dětskými účastníky bych výjev raději vynechala. Dávným předobrazem je báje o bohyni Héře, která takto stvořila na obloze Mléčnou dráhu Pro alchymistu 16.st. ale obraz mluví jednoznačně, odkazuje na druhou fázi alchymistické práce, na bílo - albedo. 

Přešli jsme Karlův most, o kterém se píše v předchozí kapitole, a přes ulice Malé Strany stoupáme k Hradu. Na rampě v ohybu Nerudovy ulice se cesta štěpí, buď budeme pokračovat ke stolci českých králů, nebo s alchymisty a ezoteriky stále dál na západ, na Bílou Horu, k letohrádku Hvězda  

6. vycházka od KARLOVA MOSTU přes kampu na újezd

Mostecká, Velkopřevorské náměstí, Kampa, Sovovy mlýny, Tyršův dům, Újezd

Vesměs se ví o devastujícím požáru města 1541, ale Malá Strana se stala chutným soustem pro husity, Byl zde biskupský dvůr, komenda maltézských rytířů, mnoho kostelů, augustiniáni u sv. Tomáše...

MALOSTRANSKÉ MOSTECKÉ VĚŽE

Původně tu stály dvě románské věže z dob Juditina mostu. Ten vzala voda 1342. Dnešní podobu dal vyšší věži Josef Mocker, upravil věž z roku 1464 za Jiřího z Poděbrad. Připomíná věž Karlovskou na Starém Městě ve snaze legitimizovat vládu Jiřího a přihlásit se k odkazu Karla. To býval typický způsob využití architektury pro mocenské účely. Věž byla součástí opevnění města. Další úprava proběhla 1591.

Juditina věž

Obsahuje jednotlivé historické vrstvy, které se překrývají. Je z pol. 12.st, až v 19.st byl odhalen při stavbě záchodu románský reliéf. Původní jsou i schody a dřevěné trámy pod stropem.V Juditině věži sídlí Klub za starou Prahu, bývala zde staroměstská celnice. Karel IV. věnoval právo vybírat mýtné na Karlově mostě staroměstské obci.     

Vyšší věž má unikátní dřevěný krov z 1.pol. 16.st. s konstrukcí z ležatých stolic. Byla tu zámečnická dílna a asi se tu i bydlelo, dochoval se zvenku viditelný prevet.

Při pohledu zpět na most je vidět pod věží, že se trasa stáčí doprava na Karlův most, ale původně vedla rovně na Juditin most. Ten je ve směru bílého domu se 4 okny (residence Lundborg), v přízemí zbytky mostovky Juditina mostu.

lázeńská

Vychází z Mostecké a rozdvojuje se před kostelem Panny Marie pod řetězem doleva na Velkopřevorské a doprava na Maltézské náměstí. Název je podle domu č.6 V lázních, lázně tu byly doloženy už ve 14.st. .Pobýval zde v hotelu U bílého jednorožce Mozart i Beethoven, na nároží domu v ulici  Saské je pamětní deska spisovatele Chateaubrianda. Ten zde bydlel v hostinci V lázních 1833. V Lázeňské  si pronajali svůj první byt manželé Mikoláš a Marina Alšovi.

MOSTECKÁ ULICE

Biskupský dvůr

Ve středověku souběžně s Mosteckou vedla ještě jedna ulice, procházející Biskupským dvorem, další zástavbou směrem na Pražský hrad. Dvůr zabíral velký prostor od Josefské ulice k ulici U lužického semináře. Byl sem přenesen z Hradu v 2.pol. 13.st., ještě před založením Nova Civitas. Dvůr byl zbudován jako kamenný hrádek se čtyřbokou věží a existoval do počátku 15.st., do husitů. V další zástavbě se zachovala věž, která má dnes nahoře terasu. Vedou k ní dva vhcody - jeden přes hotel z Dražického náměstí, druhý z Mostecké 16. 

Saský dům

Velký pozemek u Karlova mostu už byl částečně zastavěn, 1347 ho Karel IV. věnoval saskému vévodovi. Ten tu zbudoval nádherný gotický palác, při přestavbě v pol. 20.stol. byly odhaleny zazděné arkády do výše 2.patra. Dům má i pověst - hodné praktické strašidlo, hospodyni workoholičku, která uklízí i po smrti. Dům má citlivě postavený venkovní výtah , vypadá jako boční věž. Na nároží, kde je dnes Bio Vacek, býval koncem 19.st. hostinec U Štajniců (Ryšánek + Šlégl, Povídky malostranské)

Mostecká 14

Art café

Dům u tří kozlů, č.18

Stával v Mostecké už v roce 1310, od 1480 současné jméno podle domovního znamení ve vnitřním vchodu. Dnešní fasáda je z 20.let 20.st. V 80.letech tu byla výborná a po celé Praze populární pekárna. Dnes je zde Muzeum pražských pověstí a strašidel.

Dům u tří prstenů, č.20

Domovni znamení je doloženo až z pol. 19.st, ale první záznamy o domě jsou z 1386. To patřil arcibiskupství, později se zde vystřídalo více majitelů. 1503 dům vyhořel a s ním dalších 59, přes 20 lidí přišlo o život. Dům byl ale brzy opraven. 1679 už je veden jako třípatrový. 1875 zde uváděno Roeslovo pekařství, pan Roesel, potomek, zde stále bydlí.  Za 1.republiky tu byla pekárna s obchodem, majitelé byli příbuzensky spojeni s pekaři vedle v domě. (Kubelíkovi a Bertlovi). Naproti domu byla krátká ulička vedoucí do Biskupského dvora, tam odtud jezdil biskup nahoru na Hrad. Na starých obrázcích je vidět vyšší čtverhranná věž biskupského dvora. 1961 museli majitelé dům odevzdat státu. 1991 restituce. Obchod s vkusnými českými suvenýry vlastní vnuk pana Roesla. 

PROKOPOVA

Na místě domu se sochou sv.Prokopa v nice býval kostel. Podle legendy se 1213 zde bydlícím zbožným manželům zjevil sv.Prokop a požádal je o svatostánek. Tak se i stalo. Tolik Václav Hájek z Libočan. Románská stavba goticky přestavěná zcela vyhořela za husitských bouří. Po částečné opravě se již zmiňuje pouze kaple. Duchovní správu zde mají maltézští rytíři od Panny Marie pod řetězem. V blízkosti vedl kanál, kudy tekly splašky a za velké vody byl zaplavován i kostel.1689 zbořen a psotaven nový, opět sv. Prokopa. Vysvěcen 1693, arhcitekt Giovanni Lurago. 1782 zrušen, koupila ho Anna hraběnka z Kolowrat a dala přestavět na obytný dům, na památku dal azřídit niku se souchou světce. Je tu znázorněna legenda, světec oře s čertem hlubokou brázdu..

Nostický palác

Rozsáhlý barokní palác, který dal v druhé polovině 17. století vystavět tehdejší nejvyšší kancléř Jan Hartwig z Nostitz. Rod pocházel z Horní Lužice, přestože se jedna větev usídlila v Čechách a považovala je za svůj domov. Byli známými mecenáši umění, v rodině působil jako vychovatel Josef Dobrovský.  Po 2.sv.válce byla pražská linie odsunuta do Rakouska a jejich majetek zkonfiskován. Zpět nedostali nic. K Nosticům se přivdala dcera arcivévody Františka Ferdinanda Žofie z Hohenbergu. v sobě skrývá unikátní knihovnu s 15 tisíci historickými svazky, kapli a obrazárnu. Palác není běžně přístupný, konají se zde však krátkodobé výstavy

Velkopřevorský palác 

Na místě paláce byl původně románský pevnostní dvorec, který daroval kníže Vladislav řádu johanitů. Soustřeďoval rytíře před cestou do Svaté země, jako  - dnešní terminologií - školicí středisko. Zároveň sloužil jako špitál. Stejně jako ostatní johanitské budovy za husitských válek vyhořel, několikrát přestavován, z významných architektů zde pracovali Carlo Lurago a Bartolomeo Scotti. Za komunistů bylo v paláci muzeum hudebních nástrojů a zřejmě zde i tajně StB pozorovala protější budovu francouzského velvyslanectví.  V roce 1991 získali palác opět maltézští rytíři. Je zde centrum sociální pomoci Caritas, krásné sály lze pronajmout pro různé společenské akce. V zahradě paláce stojí nejstarší a největší památný platan v Praze – Beethovenův platan. Podle legendy pod ním skladatel sedával při své návštěvě Prahy roku 1796. 

Dnes (2021) je zde sklářská dílna Martina Janeckého - více

Kostel Panny Marie pod Řetězem 

Pozemky poblíž tehdejšího mostu přes Vltavu získal ve 12.st. rytířský řád johanitů. Založili zde komendu, opevněné sídlo, jehož součástí byl i kostel. Původní románskou trojlodní baziliku vybudovali johanité do roku 1182, gotické úpravy pravděpodobně měly chrám zvětšit. Je doloženo dokončené kněžiště, protože v roce 1378 zde bylo vystaveno tělo Karla IV. během smutečních akcí. Další práce přerušily husitské bouře. Z baroka jsou doloženy stavební úpravy z dílny slavného architekta Carla Luraga v letech 1640 – 1660. Z doby vrcholného baroka pochází oltář. Zdobí ho obraz Karla Škréty, na němž Panna Marie žehná johanitům v bitvě u Lepanta 

Kostel dnes působí impozantně hlavně díky kamenné gotiské fasádě se dvěma později sníženými věžemi, mezi kterými je portikus. Portikem projdeme do nádvoří přibližně v místech původního románského chrámu. Jeho pozůstatky jsou dobře patrné v obvodových zdech při pohledu směrem do Maltézského náměstí. Samotný interiér kostela je výsledkem úprav původního gotickéh kněžiště. 

V kostele jsou pohřbeni mj. různí významní členové řádu a také socha Rudolfa Colloredo- Wallsee, velitele pražské obrany za obléhání Švédů v roce 1648 od  Emanuela Maxe, kolem roku  1850 z bílého carrarského mramoru. Ve dvoře stojí za to zaměřit se i na místní stromky a keře. V Praze není moc míst, kde se můžeme setkat s divoce rostoucím fíkovníkem…. 

Lichtenštejnský palác

Barokní budova ze 17.st, několikrát změnil majitele. Nakonec ho koupil Jan Josef z Lichtejštejna. Od 1978 patří Úřadu vlády. Pobývala tu britská královna i princ Charles s Kamillou. Opravy po povodni 2002, kdy voda sahala do výše 220 cm.

KAMPA

Ostrov“ - tak se říkalo Kampě až do pol.18.st. Název pochází asi od výrazu campo, lat.pole, protože se zde dlouho nic, kromě mlýnů a zahrad, nestavělo.  Druhá verza: od staročeského výrazu kempa - hromada, kupa.  Třetí verze: podle jednoho z majitelů pozemků zde, Tychona z Kampu. Ale název se používá až od 18.st.

Ostrov je od pevniny oddělen mlýnskou strouhou Čertovka. Rozloha  5,2 ha. Písemné zprávy z 12.st od maltézských rytířů, v zakládací listině kostela Panny Marie pod řetězem.  Na ostrov se navážel rum po požárech, různý odpad, ke zvýšení terénu přispívaly záplavy. 1541 postihl Malou Stranu ničivý požár, veškerý rum a sutiny se vozil sem. Poč.17.st byly zpevněny břehy. Severní zastavěné části se pro malebnost říká Pražské Benátky. Čertovka sloužila jako vodní náhod k několika mlýnům, ale je teze, že sloužila jako vodní příkop maltézskému dvorci. Tento název je až z 19.st, původní je Rožmberská strouha.

Na Kampě bydleli řemeslníci, co ke své práci potřebují vodu - koželuzi, , hrnčíři, mlynáři, zahradníci. Ve 14.st. byly postaveny Sovovy mlýny, nazvané podle majitele pana Sovy z Liboslavi. Během 15.st. další mlýny a zřizují se první zahrady, patřící k okolním šlechtickým palácům. Plocha rozdělena zdmi barokních zahrad po pol. 19.st. 

Ve 20.st. byla Kampa využívána sportovními kluby a zahrádkáři, pozemky odkoupila Obec pražská. Před 2.světovou válkou se plocha využívala také jako vojenské cvičiště a za války po okupaci tu nacisté plánovali na rok 1940 velkou přehlídku. Zrušila jim ji povodeň. Po válce byl park přetvořen do stylu anglických zahrad. 

Svéráznou postavou Kampy býval švec pan Rousek. Pronajímal také loďky a v zimě v Čertovce zametalsníh, aby se dalo bruslit. Zachránil přes 200 tonoucích.

1844 novogotické schody na most - Josef Kranner

mlýnské kolo Velkopřevorského mlýna

1992 a 2018 renovace, obě provedl pan sekerník Mikyška. Své řemeslo dělá přes 30 let, opravil na 80 vodních kol. Dříve bylo toto řemeslo rozšířené, sekerníci stavěli právě kola a další vodní zařízení do mlýnů. Kolo  bylo vysušené, rozpraskané, nahrazeno novým kolem. Stejně jako minulé je z dubového dřeva. Dříve bývala kola kryta před nepřízní počasí speciálními přístřešky.  Kolo má 70 metráků, 36 dřevěných lopatek, průměr je 8 metrů, patří k největším v Evropě. Velkopřevorský mlýn založili johanité ve 12.st. za vlády krále Vladislava I. Dnešní vzhled je renesanční. Velké poškození přinesla povodeň 1890. Mouka se tu mlela až do 30.let 20.st. Po požáru 1938 ho nechal tehdejší majitel opravit a zřídil zde čistírnu peří. Po 1950 mlýn sloužil jako skladiště Kovomatu. Pak tu měli zázemí vodáci Tesly Žižkov. Po 1989 mlýn v restituci získali potomci posledního mlynáře. 

Osobnosti Kampy

jazykovědec Josef Dobrovský, básník Václav Holan, Jan Werich, Eduard Kohout, Jiří Trnka, malíř Adolf Kašpar, historik umění Zdeněk Wirth, hudební skladatel Bohuslav Martinů

Werichova vila    

1580  zde postaven domek, sloužící jako koželužna, v blízkosti vody (jircháře…). 1725  část zahrady a domek koupili Nosticové, starobylý šlechtický rod původem z Dolní Lužice. Česká větev sahá do počátku 17.století a považuje pak Čechy za svůj domov, přesto je po 2.světové válce vysídlena do Rakouska a majetek zkonfiskován. Přitom z tohoto rodu pocházelo mnoho vlastenců. Jan Dětmar Nostic byl jedním ze zakladatelů Muzea Království českého, pozdějšího NM. V letech 1777 - 87 bydlel u Nosticů vychovatel 4 synů Františka Antonína Nostice  Josef Dobrovský, vzdělaný filolog, historik, vysvěcený kněz. Zakladatel vědecké bohemistiky a slavistiky. S Nostici měl velmi blízký vztah, na honu roku 1782 zakryl svého svěřence vlastním tělem, když hraběnka Nosticová zbrkle vystřelila na zvěř, málem zasáhla vlastního syna. Dobrovský byl zasažen do kyčle... Rodina mu zůstala hluboce zavázána a pomáhala později, když u něj propukla duševní nemoc. 1789 se Dobrovský k Nosticům znovu vrátil a Bedřich Nostic mu věnoval zakoupený domek, bývalou koželužnu, klasicistně přestavěnou architektem Ignácem Palliardim..

Po první světové válce se domek dostal do majetku Pražské obce a byl rozparcelován na byty. Bydlelo se zde až do povodní roku 2002. K slavným nájemníkům patřili Jan Werich 1948 - 80 a básník Vladimír Holan.  

2002 Kampa i domek těžce poškozeny povodní. Trvalo roky, než se s vilou začalo něco dít. Ach ta výběrová řízení....

2015 získalo ve veřejné soutěži do pronájmu Muzeum Kampa - a paní Meda Mládková. Manželé v 90.letech hledali prostory pro své sbírky, pronájem od města Prahy získali na 99 let. 2000 - 1 rekonstrukce Sovových mlýnů. 

Dnes je v domku povedené muzeum. Veškeré potřebné informace zde

Velkopřevorský mlýn -  poslední renesanční mlýn ze 16.st, s velkým dřevěným kolem.

Sovovy mlýny název podle majitele Václava Sovy z Liboslavě, jedna z nejstarších doložených staveb na ostrově už ve 14.st. Od  2001 zde sídlí  Muzeum Kampa nadace manželů Mládkových .

Původně tu někdy v 10.století stával dřevěný mlýn, který patřil břevnovským benediktinům. Za husitů lehl popelem, pozemek se pak dostal do majetku Starého Města.

1478 dostal pozemek darem konšel Václav Sova. Mohl tu vybudovat mlýn a hamr s podmínkou, že bude mlít z obilí mouku pro Pražany. To už je mlýn kamenný.Za Třicetileté války odtud Švédi ostřelovali Staré Město...

1840 sem přichází jako nový majitel František Odkolek, který se jednoduše přiženil do rodiny Sovů. 1858 vybudoval mlýn amerikánského typu, nová technologie pohonu na páru. Proběhla i přestavba v novogotickém stylu, pracovali tu i Schilz a Zítek. Koncem 19.st. mlýny opět vyhořely. Po válce tu sídlila ČSAV, byly tu knihovny, umělecké dílny, památník písemnictví.

V 90.letech se přeli památkáři a Klub za starou Prahu s paní Medou, že nástavba bude hyzdit panorama Malé Strany, kde v pohledu od kavárny Slavie není žádná rušící moderní stavba, pokud se povolí muzeu kostka na střeše, bude to precedens... Investovat měl magistrát, proto ty obavy.Naopak architekt Lukeš myšlenku podpořil, z vyhlídky je vidět Malá Strana nově.

2020 požár elektroinstalace v jednom z vnějších objektů, odstraňoval se z ploch popílek z roztaveného plastu 

Prosklenné schodiště a kovové prvky zábradlí odkazují na průmyslový účel stavby od počátku, kdy zde byly mlýny. Skleněnou lávku navrhl Václav Cígler.

Socha Šrí Činmoje indický duchovní učitel 

Babies – David Černý 

STŘELECKÝ OSTROV                                                                                                        

Doložen už ve 12.st, patřil johanitům. Původní název Trávník. Za Karla IV. se tu cvičilo ve střelbě  z kuší a luků, později i z palných zbraní. Za 30leté války zpustl. Od 18.st. svatojanské oslavy a ohňostroje. Sokolské slety. Délka jako Václavské náměstí - 750 m, V nejširším místě má asi 140 m. Počátkem 19.st. shořela dřevěná střelnice a 1812 zbudována zděná budova. Architekt Josef Zobel, styl empír. 1882 zde konán 1.všesokolský slet Miroslava Tyrše. 1890 poprvé v Čechách zde slaven 1.máj. Konaly se tu výstavy, promenádní koncerty, tanec pod širým nebem. Pražané sem rádi chodili na procházku a občerstvit se do zahradní restaurace,  Úprava po povodni  2002 a 2013, to stálo 80 milionů. Vysázeny nové stromy a keře, přístup z mostu bezbariérovým výtahem. 

ČERTOVKA

Čertovka původně obtáčela ostrov Kampu, ale v rámci splavnění historického území Prahy byl vtok na Ćertovku zahražen břehovými úpravami. Byly vybudovány nábřežní zdi a Čertovka dnes začíná u Říční ulice, velká část je schovaná v přívodním potrubím, procházejícím podél celé Smíchovské plavební komory. U ní se dají ovládat i železná vrata na druhé straně, když je vysoký stav vody. V 60.letech tu trénovali vodní slalomáři. Dnes je to chráněná rybí oblast, nesmí se tu lovit. Rozmnožuje se tu jelec tloušť, plotice, možná i parma.

TYRŠŮV DŮM                                                                                                                    

prostor mezi Nosticovou ulicí a Čertovkou. Ve středověku tu stál hospodářský dvůr. Postupně ho obývaly různé ženské církevní řády. Za husitů vypálen. 1500 sem přišel Viktorín Kornel ze Všehrd  a také Pavel Michna z Vacínova. Právě z jeho paláce se dochovala nejstarší renesanční část.  Poté různí majitelé, 1921 palác koupila Čs. obec sokolská- opraven. 1925 se slavnostního otevření účastnil i prezident Masaryk, který jako mladý chlapec cvičil v sokolovně v Žitné. Na zahradě přístavek – tělocvičny, zimní plovárna, noclehárny.  Bazén je nejstarší vnitřní bazén v Praze. Celkem jsou v domě 4 tělocvičny.

Za 2.sv.války zde Hitlerjugend, po válce Sokol zrušen, Muzeum TV + sportu. 1989 navráceno Sokolům. Později výbuch plynu a požár, devastace za povodní. 2000 - 4  rekonstrukce, je tu velký tlak spodní vody. Původně tu měl být ui venkovní bazén, na ten nezbyly prostředky. Dnes jsou zde tělocvičny, funguje i bazén. 

Fridrich Emanuel Tirsch – 1832 – 1884 

Budoucí zakladatel  Obce sokolské se narodil v Děčíně, v útlém dětství ale zažil tragedii. Na tuberkulozu zemřel otec i dva sourozenci. Maminka syna odvezla do středních Čech k bratrovi, záhy zemřela i ona. Tyrš v 6 letech sirotkem – odtud deprese a neurózy, výchova u strýce v českém prostředí. Studia filosofie – antický ideál kalokagathiá, dokonalost tělesná + duševní. Vliv přítele Jindřicha Fugnera a jeho rodiny, která mu nahrazovala rodinu vlastní. 

1862 zal.Sokol pražský, reakce na německý TV spolek. Tyrš spolupracuje při vytváření nového názvosloví – spojení stehen + lýtek = dřep., rozmrsknout = roznožit apod. Červené košile dle Garibaldiho. Vždy velmi uctíván spolubratry. Oceňována jeho usilovná práce i vzdělání.  Přednáší umění na FF a získává konečně profesuru, opouští pozici náčelníka Sokola.  Svatba s dcerou Fugnera Renatou, rozdíl 22 let  Tyrš trpí nervovým vyčerpáním, jezdí na ozdravné pobyty do hor. Zahynul v Tyrolským Alpách za nevyjasněných okolností, žena ho přežila o 53 let, nikdy se už neprovdala, věnovala se jeho odkazu a vyučovala.  

VŠEHRDOVA ULICE

Křivolaká ulice nese jméno Viktorína Kornela ze Všehrd. Byl to všestranný renesanční muž, mistr pražského Vysokého učení, spisovatel a právník, úředník Desek zemských. Původně se jmenovala Špitálská podle malostranského špitálu, ale říkalo se jí také Na zbrojnici podle nové zbrojnice paláce Michnů z Vacínova. Ti tu měli také staroz brojnici a jízdárnu. Je to jedna z nejstarších částí Malé Strany. Přitom při založení Nova Civitas 1257 do ní tato oblast nepatřila. To se stalo až za Karla IV, který obklopil město Hladovou zdí.

č. 13 - stále (2021) v hrozném stavu

č. 11 - 3 partaje, krásný dvorek, příjemné bydlení

7. vycházka po novém městě
11 STOLETÍ ARCHITEKTURY aneb  Z FLORENCE NA FLORENC 

Florentinum, Masarykovo nádr. s výhledem do budoucna (Gold Tower Zahy Hadid), kavárna Arco, Senovážné nám a urbanismus doby Karla IV, pasáže v centru a méně známé zkratky na Starém i Novém Městě. Kostel sv.Josefa, ulice Hybernská a  Na Poříčí, Legiobanka  

AUTOBUSOVÉ NÁDRAŽÍ FLORENC

Původně býval vedle Negrelliho viaduktu sklad úhlí pro lokomotivy. Nádraží otevřeno 1948. Dnes z Florence lze dojet nejdál do Španělska 2 500 km, 32 hodin

MUZEUM HL.M.PRAHY 

Myšlenka umístění sbírek spojených s historií Prahy spadá do 2.pol.19.st. Hledal se vhodný objekt, uvažovalo se o letohrádku Amerika, Staroměstské mostecké věži, Prašné bráně, Belvedéru. Nakonec byly sbírky umístěny do skromné budovy kavárny v parku na Poříčí. Zde pak byla provedena přístavba  a vznikla budova, jak ji známe dnes: 1896 - 98, podle projektu Antonína Wiehla a Antonína Balšánka.  Středový rizalit je zakončen tympanonem s plastikami Ladislava Šalouna s námětem Historie, věda, umění a řemesla tvoří slávu minulosti naší.

Sbírky rostly odkazy, koupěmi i dary. Dnes jsou tu archeologické nálezy, obrazy, nábytek z měšťanských domů, původní domovní znamení, zařízení domácností, oděvy. 2021 rekonstrukce

Langweilův model Prahy  - 20 m2 ojedinělé prostorové zobrazení města v měřítku 1: 480. Detailní model Starého Města, Malé Strany, Pražského hradu a Hradčan z papírové lepenky na dřevěné konstrukci ve svém volném čase na úkor rodiny i vlastního zdraví vytvořil 1826-1837 sluha Univerzitní knihovny v Klementinu Antonín Langweil. Nikdy nenašel sponzora, zemřel v bídě. Model obsahuje přes 2000 budov historického jádra Prahy v dokonalém realistickém provedení se všemi stavebními a zdobnými detaily fasád včetně barvy. V Masných krámech namalované stažené půlky krav...na jednom dvorku zabijačka, na zahradních zdech fresky, složené žebříky, sudy, vytlučená okna, oprýskané omítky, tak jak to ve skutečném městě je. Věže, komíny a kopule jsou dřevěné, hradčanské svahy z plechu a některé sochy jsou dokonce ze slonové kosti, přitom autor stále zápasil s nedostatkem peněz, žádného sponzora neměl. Přibližně polovina zobrazených budov byla později v  Praze zbořena či radikálně přestavěna. Bohužel nestihl Nové Město, které se změnilo nejvíc. Model byl dlouhé roky v depozitáři, pak vystaven bez jakékoliv ochrany v městském muzeu. Koncem 60.let na opravě pracoval restaurátor JIří Bouda s manželkou. Od 2007 nově nasvíceno.  

NÁDRAŽÍ TĚŠNOV 

1985  v 8.00 ráno 400 kg trhaviny ukončilo existenci nejhezčí novorenesanční nádražní haly ve střední Evropě. 

Nádraží bylo vybudováno podle projektu architekta Schlimpa, profesora architektury na vídeňské technice 1872 – 75 jako součást rakouské SZ dráhy z Vídně do Berlína, Prahu trať však míjela. Byla tedy aspoň vedena odbočka, končící právě na Těšnově a jako určitá kompenzace pro město se na výzdobě nádražní budovy nešetřilo. Byla bohatě zdobena štukem, sochami a malbami. Vchod tvořil monumentální oblouk. Portálem se vcházelo do prostorné dvorany s plastikou rakouské orlice, výzdobu odjezdové haly tvořily znaky měst monarchie, kudy vedla SZ dráha. Název se později změnil na počest francouzského historika, zabývajícího se českými dějinami Denisovo, za okupace na Vltavské nádraží - Moldauer Bahnhof, nakonec na Těšnov. 

V červenci 1972 odtud odjel poslední vlak do Lysé nad Labem. 1973 muselo severní  křídlo nádraží ustoupit stavbě SJ  magistrály, Těšnov byl pak nazýván „pták s ustřeleným křídlem“. To by bývalo stačilo, zrušené nádraží bylo možno využít. Nabízelo se železniční muzeum, dokonce studentská menza. Bohužel pražský magistrát byl nemilosrdný. Budova chátrala, pak se přiblížilo nějaké komunistické výročí a zhora přišel příkaz – rychle zbourat. Přitom byla budova chráněna památkovým zákonem. Před demolicí byly aspoň sejmuty cenné umělecké předměly. 
Akci provedl Pražský stavební podnik – odbor Destrukce za 2,5 měsíce, k svátku 1.máje měla být na místě nádraží zelená plocha se stromy a keři. Poloha tramvajových zastávek Těšnov je původní, název je také jediné, co z nádraží zbylo. 

Po stopách trati: Vlak podjížděl Negrelliho viadukt, na dvou místech je začernění po sazích. Karlínské nádraží na Jeruzalémském, dnes Rohanském ostrově. Zde postavila rakouská společnost SZ dráhy nákladové nádraží. Dochovaly se 2 administrativní budovy, které ovšem dva roky sloužily místo nedokončeného Těšnova. Zde tedy vystupoval ten, kdo přijížděl do Prahy. Nádraží neneslo název Karlín, ale Praha. Dnes je z budov ubytovna, je to kulturní památka obklíčená novostavbami. Dále trať procházela Sokolovskou ulicí, zůstala nízká zídka proti případným povodním, je zde opravená kaplička sv. Václava. Projelo se areálem bývalé Rustonky, zde v trávě zbytky dřevěných pražců. Dolní nádraží v Libni postaveno 1877. Libeň si stěžovala, že přes její území vedou už dvě železniční trati a stále nemá nádraží. Dochovala se nádražní budova a leží tu jeden sloup. Trať jednokolejky vedla na Těšnov místy, kde dnes projíždí tramvaj přes Palmovku. Na Balabence se trať stáčela vlevo, zůstalo asi 100 dřevěných pražců. Zbyl rozdělený velký viadukt bez spojovací mostovky. Na druhém břehu Rokytky vedou betonové pražce k Vysočanskému nádraží. Zde se stýkala rakouská SZ + Turnovsko-Kralupská dráha. Zbyly tabulky s německými nápisy. Celková rekonstrukce 2021

NA POŘÍČÍ

Ulice má jméno podle staré německé osady u kostela sv.Petra , která byla zahrnuta do Nového Města pražského  1348. Část ulice od dnešního nám Republiky se dříve jmenovala Slaměná podle "prodejní komodity". Na místě dnešní Bílé labutě stával zájezdní hostinec, který býval vždy plný kupců, vedla tu kupecká cesta ze Starého města k tzv. Špitálské (Poříčské) bráně v novoměstských hradbách a za hradbami dál do Karlína.

ZŘÍCENÍ OBCHODNÍHO DOMU

9.10.1928 došlo ke zřícení budovaného obchodního domu, pod troskami zahynulo na 45 dělníků a další zemřeli v nemocnici. Je doba stavebního boomu, protože domy dokončené do konce roku mají být na 35 let osvobozeny od daní. Proto se staví rychle a často nekvalitně. I zde bylo důvodem  zřícení použití nekvalitního materiálu. Beton byl řídký, cihly se drobily. Stavební kancelář Pražák-Moravec šetřila i jinde. Měla za sebou stovky hotových staveb, rodinných dom, administrativních i obchodních paláců. Zde se dopustila hrubé chyby, zadala statický výpočet studentovi. Moravec, který výpočet podepsal, byl odsouzen nepodmíněne, nicméně kancelář to nepoložilo. Aspoň se začalo stavět jinak a pečlivěji počítat, aby už k takovým katastrofám nedocházelo. Dnes na místě stojí hotel Harmony. 

BÍLÁ LABUŤ 1937 - 39

Vedle zájezdního hostince U bílé  labutě  býval pivovar a v pivovarské zahradě hudební pavilon, kde se konaly promenádní koncerty a lidové taneční zábavy. Dobová výzdoba sledovala i obchodní cíle, viz citáty na zdech: 

I pán každý musí pozor dát, by u vchodu lístek útratový mohl odevzdat

Dámy, půjdete tančit na chvilku, dejte pozor na lístek a kabelku

Kromě klasické hudby tu vystupovali kabaretní zpěváci, součástí slušné odměny byla i 4 piva na osobu. Kabaret přitahoval hosty, ti si dopřáli občerstvení a všichni byli spokojeni. Rádi sem chodívali i vojáci z nedalekých kasáren. Kabaret si vedl dobře, přestože konkurence byla hned naproti - podnik U Rozvařilů a U Bucků. . To už dům zdobilo znamení labutě, později ho převzal i obchodní dům.

S plánem postavit tu moderní obchodní palác přišel společník firmy Brouk a Babka, 30.léta jsou vhodnou dobou ke stavbě, Praha má kupní sílu, dobrou dopravní obslužnost i z periferie, je tu příslib rychlé návratnosti vložených financí. Staré budovy pivovaru i kabaretu byly zbořeny.1937 vypsána architektonická soutěž, zvítězili ing.arch. Josef Kittrich a Josef Hrubý. Stavba byla moderní v mnoha směrech. Systémem vytápění, klimatizací, potrubní poštou. Palác má železobetonovou konstrukci, 2 podzemní a 5 nadzemních pater obchodních, v 6.patře sídlila administrativa a dále 3 patrová nástavba s terasou přístupnou veřejnosti. Senzací bylo pohyblivé schodiště, první uvnitř budovy, druhé v Praze, po jezdících schodech na Letnou. Hlavní fasáda měla 180 skleněných tabulí z izolačního skla termolux., celkem plocha 30 x 18 metrů. Novátorské byly skleněné neonové reklamní trubice, z nich byla i  8 metrů vysoká labuť na střeše. 

V létě 1943 se na terase točily scény z filmu Otakara Vávry Šťastnou cestu.

PALÁC ARCHA – LEGIOBANKA 

Na místě dnešního paláce Archa stával pozdně klasicistní dům z pol. 19.st, kde býval  pravděpodobně první pražský kabaret U Bucků a stejnojmenný pivovar.  1919 vznikla potřeba banky pro československé legionáře v Rusku a ve Francii, aby si mohli ukládat přebytky žoldu. Banka čs.legií byla založena v Irkutsku na podnět legionáře a bankovníko úředníka Františka Šípa, vzhledem ke klesajícímu kurzu rublu se tím předešlo znehodnocení úspor legionářů. V krátké době měla banka 70 milionů korun a mohla si dovolit výstavné sídlo. Existovala jako instituce do 1955

Doba stále prodchnuta nadšením ze samostatného národa, architektura hledá vlastní národní sloh. Zrodil se styl národní, obloučkový, styl Legioganky, rondokubismus, oblíbenější než kubismus. Původní kubistické hrany, krychle a jehlany byly zjemněny a zaobleny do obloučku v duchu slovanské tradice. Budova Legiobanky byla ve své době vynikající ukázkou českého vlastenectví. Architekt Josef Gočár Stavba – 1921 – 39. Průčelí tvoří trojdílná triumfální brána s  mohutnou římsou a pískovcová sochařská výzdoba. Autorem výzdoby fasády je jeden z prvních kubistických sochařů na světě   Návrat legionářů, Měl  vlastní zkušenost, jako dobrovolník bojoval na francouzské frontě.  Jan Štursa  - 4 sousoší, 4 fronty (italská, srbská, ruská, francouzská), malířská výzdoba v interiéru -  přítel Gočára  František Kysela. Dnes kancelářské prostory a divadlo Archa. Sousední funkcionalistickou budovu navrhl žák Gočára, František Marek, který zůstal věrný stylu členění fasády Legiobanky, ale už bez výzdoby. Marek měl velmi neortodoxní přístup k funkcionalismu, nevyhýbal se křivkám jako doplňku. Navrhl nezvyklé zastřešení pasáže dvěma válcovými výsečemi o nestejném poloměru.  V interiérech místo dřeva a mramoru již nové materiály - chromovaná ocel a neonové trubice. Hlavní hala ve stylu interiéru zaoceánských parníků, tehdy módní. Podle zákona bankovní domy měly mít prostory pro potřeby města -  byl tu pivovar, později bufet U Rozvařilů (ten je nyní v 5.patře OD Bílá labuť) a v suterénu divadlo D34 E.F.Buriana. 

HOTEL IMPERIAL

Dům zde doložen už ve 14.st, za obléhání Prahy Švédy vyhořel. Následovalo několik přestaveb, z 18.st. je v zápisech dům U černého orla, později hotel stejného názvu. Z majitelů stojí za zmínku Barbora Serafínová, zámožná mlynářka a  teta Vojty Náprstka, proslulého vlastence, cestovatele, spisovatele. Ten také dům vlastnil po smrti tety. Památka na předchozí dům a paní Serafínovou je v 1. patře ve formě pamětní desky.  Za asanace 1913 byl nárožní dům zbořen. Zde je dobré připomenout, že asanace se netýkala jen židovského ghetta, byla mnohem radikálnější.Na uvolněné parcele byl postaven nynější čtyřpatrový hotel Imperial, stavebníkem byl pražský hoteliér Alois Kolář poté, co prodal jiný svůj hotel, secesní Paříž.

V únoru 1948 byl luxusní hotel znárodněn, pan Kolář musel odevzdat veškeré klíče a smutně pozorovat, jaká klientela postupně nahrazuje tu jeho původní. Hotel se přejmenoval na Dům rekreace ROH a úroveň šla rychle dolů. V 80.letech byl objekt uzavřen, naštěstí se dočkal vzkříšení a dnes je na seznamu národních kulturních památek.

PALÁC YMKA

V pol. 16.st. zde stál dům U Hrubých, nazvaný podle sladovníka, kterému patřil. Po několika přestavbách zde býval zájezdní hostinec Zlatý bažant. Dnešní stavba je z let 1925 - 28 pro hnutí Young Men´s Christian Association, založené v Londýně  1844. Cílem hnutí bylo kromě šíření křesťanské víry vzdělávání a smysluplné využití volného času, především sportováním. U nás YMCA zahájila svou činnost za 1.sv. války, kdy zajišťovala vojákům zázemí, jídelny, knihovny a další potřebné. Po válce přišli s legionáři první sekretáři z Ameriky a Kanady, organizace si získala širokou podporu státníků i veřejnosti, velkým podporovatelem byl i prezident Masaryk. Členská základna se rozrůstala a bylo rozhodnuto vystavět polyfunkční palác, prací se ujal architekt Eduard Hnilička, který se od stylu art deco dostal k funkcionalismu. Palác je dodnes obdivovanou stavbou ve slohu klasicistního purismu. Původně sloužil jako ubytovna pro mladé muže, kteří do Prahy přicházeli za prací, poskytoval jim ale i komplexní zázemí – k dispozici tu byl bazén, tělocvična s unikátní klopenou běžeckou dráhou, kavárna, pasáž s obchody, kanceláře, knihovna, klubovny pro diskuzní kluby, hudební produkci, ping-pong, ad. V celém domě byla teplá voda, topení a skvěle vyřešená výměna vzduchu ve společenských prostorách a sportovních zařízeních. Ojedinělým prvkem bylo i basketbalové hřiště na střeše budovy. 

Za nacistické okupace palác zabrali Němci, po 1948 pak komunisti, kteří organizacu jako nežádoucí zrušili a majetek i budovy v celé zemi předali svazákům, SSM. V pražském paláci YMCA sídlil  Ústřední výbor ČS svazu TV. Od 1991 byl palác vrácen organizaci , 1997 zde bylo otevřeno Sportcentrum. Rovnostranný trojúhelník symbolizuje nutnost rozvíjet ducha, duši i tělo.  

Dnes YMCA pracuje ve 119 zemích světa a má přes 58 milionů členů.Za zmínku stojí, že YMCA dala sportu basketbal a volejbal, u nás zavedla Den matek a tradici vánočních stromků na veřejném prostranství. Organizaci proslavila také stejnojmenná píseň od americké skupiny Village People, na kterou mnozí dříve narození s vervou tančili na zábavách a diskotékách...poslech zde

NÁMĚSTÍ REPUBLIKY

Název tohoto náměstí na rozhraní Starého a Nového Města v místech příkopu se několikrát změnil (do 1919 Františka Josefa I., Kapucínské, do 1916 Josefské, do 1945 Hybernské...) Dnešní vzhled je zhruba z 60.let 19.st. Nicméně zástavba románskými domy tu existovala už ve 12. a 13.st., jejich základy se našly při budování Palladia a část můžeme vidět v interiéru ve druhém suterénu. V místě dnešní Kotvy stával jednolodní tribunový kostelík sv.Benedikta s apsidou, kolem byl hřbitov. Ve 13.st. sem přišli němečtí rytíři, zahrnuli kostel do své komendy a přestavěli ho raně goticky. Působí tu do počátku husitského hnutí, později je vystřídali strahovští premonstráti  a kostel přestavěli barokně. Vedle měli seminář sv.Norberta Kostel byl zbořen v 18.st, zůstal název ulice 

BENEDIKTSKÁ

Z velkých staveb zde bývala kasárna již za Habsburků, přejmenovaná později z Josefských na Jiřího z Poděbrad. 2003 - 4 tu proběhl rozsáhlý archeologický průzkum. Pěší zóna je zde od 2007. Některé okolní ulice si uchovaly názvy podle řemesel - Zlatnická, Soukenická, Truhlářská.

Když budeme hledat příklady stavebních slohů, tady jich najdeme několik. Secese vedle gotiky, naproti empír a funkcionalismus. Neboli Obecní dům s Prašnou bránou, naproti Hybernia a ČNB.

OBCHODNÍ DŮM KOTVA 

Architektonický návrh obchodního domu je od manželů Machoninových (DBK na Budějovické a Thermal v Karlových Varech) , ale stavební práce byly svěřeny švédské firmě Sial, která stavěla i Máj  Archeologové na místě našli zbytky osady náležející k městskému královskému dvorci. Kotva byla postavena za pouhých 30 měsíců, 1975 Jeden ze zbořených  domů stavěl Bohumil Hypšman pro zubaře Alfréda Baštýře. Ten koupil pozemek s předchozím domem, během dvou let se stihlo zbořit původní a postavit nový dům. V květnu 1912 se tam nastěhovala ordinace. První dům v Praze s plochou střechou.

Alfréd Baštýř byl všestrannou osobností. Na všeobecné jubilejní výstavě 1891 fotografoval a nadchl se pro balonové létání. Byl zednářem a první pražská zednářská lože Jan Amos Komenský byla v domě u Baštýřů. Věnoval se filmu, hrál malé role v cca 35 filmech i s Vlastou Burianem. 1921 založil filmovou společnost Kalos (Karel Lamač + Anna Ondráková) a ta natočila dva celkem dobré filmy. Byl to veselý člověk, na ploché střeše svého domu měl postavený stan. Obřadně pohřbil své hedvábné pyžamo, když v něm jednou spadl do hnoje apod. Po nacistické okupaci měl nabídku odjet do Śvýcarska, jako žid a svobodný zednář byl jasným cílem. Poslal pryč manželku Jenny, jemu se pryč nechtělo. Stálo ho to život v Osvětimi. Jeho dům byl zbořen poč. 70.let

KOSTEL SV. JOSEFA

Kostel byl součástí kapucínského kláštera, který založil v roce 1630 Gerhard z Questenberku. Jednoduchá obdélníková nezdobená stavba kapucínského typu s dvorkem, ve kterém jsou pod klenutými stříškami barokní pískovcové sochy sv. Judy Tadeáše a dvou andělů, má i prosté vnitřní vybavení. Pruské obléhání Prahy v roce 1757 připomínají dvě zazděné dělové koule v klenbě kostela. Jediná věžička kostela je v zadní části střechy, říká se jí sanktusník.

1795 byl klášter zrušen a  1799 vznikla na jeho místě místě kasárna, jak typické pro josefinskou dobu.... 1832 byl kostel vrácen do správy kapucínů, vedle byl postaven malý hospic, který se ovšem 1950 stává majetkem Městské hudební školy Nic proti hudbě, ale jak typické pro komunisty..... Protože restituce hospice není možná, byl v sousedství kostela vybudován nový klášter. Od 2002 se opět používá název Klášter kapucínů Praha-Nové Město.

Fasáda kostela je velmi strohá, což je pro kapucíny obvyklé. Jen ve frontonu je erb zakladatele kláštera a nad ním freska zobrazuijící sv.Josefa. V interiéru kostela se nachází dva oltářní obrazy od Karla Škréty1653.

Sv. Juda Tadeáš je apoštol, k němuž se lidé obrací s prosbou o pomoc v zoufalé situaci jako k poslední naději. A Tadeášek pomáhá, jak je patrno z ex voti, kovových destiček se slovy díků na zdi kostela. Kapucíni pomáhají také, lidem bez domova, nyní ale prostřednictvím profesionálních organizací, po několika neblahých zkušenostech s pomocí napřímo...  

V nikách  před vchodem do dvora stojí  barokní sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Františka Serafínského.

OBECNÍ DŮM 

Na přelomu 19. a 20. st. je Praha bohatým průmyslovým městem, městská správa investuje také do reprezentačních budov. 1903 vypsala Měšťanská beseda veřejnou soutěž na výstavbu Obecního domu ve snaze vyrovnat se pražským Němcům, již měli své centrum, Kasino na Příkopech, pozdější název Slovanský dům. Symbolický byl i výběr místa, v 15.st. tu stávala rezidence českých králů.  Secese se uplatnila v  Praze asi  o 15 let později než v Paříži. Vstupní rizalit je napodobeninou pařížského Grand Palais. Soutěž vyhráli architekti  Antonín Balšánek, Osvald Polívka, stavba proběhla1905 - 1912   Umělecká výzdoba: Mikoláš Aleš, Alfons Mucha, Max Švabinský, František Ženíšek. Lampy v jednom salonku - František Křižík. Busty tehdejších politiků - J.V. Myslbek. Smetanova síň - pro 1200 posluchačů. Sál Grégrův a Sladkovského, vlastenecká výzdoba. Na jedné nástěnné malbě: Čech, Neruda, Vrchlický, Němcová, Zeyer.

Potíže při projektování - pozemek o rozloze 4 200 m2 má nepravidelný půdorys, je třeba vyrovnat se se zamýšlenou multifunkčností. V různých částech stavby je nestejný počet pater. Skleněná kupole - mj. chrám Umění. Smetanova síň má kapacitu 1500 diváků. Budova sklidila i kritiku za pozdně renesanční a barokní formy. Nicméně na svou dobu měla velmi moderní technické zázemí. Jde o montovanou stavbu podobně jako je Eiffelovka, což umožnilo mít zde velké sály. Budova má na tehdejší dobu moderní výtahy a pokrokovou klimatizaci. V nejspodnějším patře jsou 3 vrtané studny, plněné vltavskou vodou. Tou se chladí vzduch.  

Na místě dnešního Obecního domu stála původně rezidence českých králů, králův dvůr. Nechal ho postavit 1380 král Václav IV. a přibližně  100 let ho využívali panovníci až do doby vlády Vladislava Jagellonského. Kromě paláce zahrnoval komplex i domy pro dvořany, lázně, lvinec a zahradu. Památkou na tuto dobu je název ulice Královodvorská a pamětní deska. Z královského paláce vycházely korunovační průvody do katedrály sv.Víta po tzv. Královské cestě. Areál byl později využíván k různým účelům, stál tu vojenský kostel sv.Vojtěcha pro kasárna. 1902–1903 byly všechny budovy v areálu včetně kostela zbořeny. 

Obecní dům vstoupil dvakrát do historie československé státnosti - 28.10.1918 tu byla vyhlášena samostatnost Ćeskoslovenska a v listopadu 1989 zde proběhla první jednání komunistické vlády Ladislava Adamce s představiteli Občanského fóra v čele s Václavem Havlem. Dům prošel  rekonstrukcí v letech 1994–1997.

PRAŠNÁ BRÁNA

Tato brána nepatřila do obranného systému Starého Města vybudovaného po 23 letech roku 1253. Hradby měly 7 hlavních bran a začínaly u ostrova Štvanice, šly dnešní Revoluční, Příkopy, Národní třídou, ulicí Karolíny Světlé opět k řece až k Anežskému klášteru. Chránily tedy město i na vltavském břehu, i když tam byly mnohem nižší a bez věží. Hradba byla vysoká přibližně 10 metrů a široká 2 metry, nahoře byl ochoz a asi 60 metrů od sebe stály hranolové věže. Před hlavní hradební zdí byl tzv.parkán, 10 metrů široký volný prostor, končící druhou, nižší zdí, před ní byl ještě vodní příkop, široký až 25 metrů a hluboký až 8. Kromě 7 hlavních bran existovaly ještě malé branky pro pěší. Kde dnes stojí Prašná brána bývala brána sv. Ambrože, postupně chátrala, až získala název Odraná. Na jejím místě vyrostla 1475 brána Nová, od 1715 zvaná Prašná. podle skladu střelného prachu. Důvodem stavby byla snaha měšťanů zalíbit se králi Vladislavu Jagellonskému, který sídlil ve vedlejším Králově dvoře. Stavbu započal mistr Václav, pokračoval v ní známý Matěj Rejsek, ale když král z bezpečnostních důvodů přesídlil 1484 znovu na Hrad, stavba byla zastavena. Tak jak známe bránu dnes ji opravil v neogotickém duchu purista Josef Mocker v letech 1875 - 86. Odstranil velké hodiny jako nevhodné, přidal ochoz a zastřešil novou střechou.

DŮM U HYBERNŮ   

Místo má spojitost s korunovací Karla IV. římským králem v Miláně železnou lombardskou korunou. Roku 1355 zde Karel IV. založil klášter s gotickým kostelem na památku patrona Milána, sv.Ambrože pro benediktiny ambroziánského ritu. Jako mnoho jiných církevních objektů byl kostel i klášter vyrabován husity a lůzou, jak to tak bývá. Obnovy se dočkal až roku 1630kdy od císaře Ferdinanda II získali povolení pro klášter irští františkáni vyhnaní z protestantské - alžbětinské  - Anglie.  V Irsku bylo klášterní hnutí rozvinuté, v klášterech se udržovala vzdělanost. Mniši se živili opisováním knih až do vynálezu knihtisku  (Guttenberg 1450). Irsko bylo nazývýno Ostrov světců a učenců, v době kdy byla Evropa vesměs plná nevzdělanců. Ještě dnes se tam dochovaly malé klášterní komunity.  

Současně s přestavbou kláštera byl vybudován i nový kostel Neposkvrněného početí Panny Marie, autorství návrhu se přisuzuje Carlu Luraghovi.(1652 – 59). Mniši mimo jiné pěstovali v klášterní zahradě brambory, tehdy v Čechách neznámou plodinu. V 19. století klášter přestavěn empírově, zrušen za josefinských reforem, většina řeholníků odešla zpět do vlasti. Stavba poté sloužila jako finanční úřad, cenzurní úřad a celnice, odtud také jméno ulice V celnici.   

název Hybernialatinsky  Irsko, odkud přišli bratři františkáni. Jejich klášter se pak nazýval podle nich, u hybernů. V bývalém kostele je od roku 2006 v provozu muzikálové divadlo, Rozlehlou budovu bývalého kláštera v roce 2015 prodal v aukci český stát utajenému investorovi za 790 milionů.  

BUDOVA ČNB 

Na tomto místě stával slavný hotel  Modrá hvězda, na nároží ulice Na Příkopě a Hybernské ulice. Jeden z nejkomfortnějších pražských hotelů, jehož poslední, klasicistní přestavba pocházela z roku 1846, byl spojen s řadou osobností a historických událostí. Pobývali zde např. F. Chopin, francouzská císařovna Eugenie a při uzavření tzv. Pražského míru 1866 pruský král Vilém I. a kancléř Bismarck. V květnu 1935 byl zbourán hotel „Modrá hvězda“ a poté i budova bývalého hotelu „U Černého koně“. Zůstal jen roztomilý film Martina Friče z 1941 s Natašou Golovou a Oldřichem Novým v hlavních rolích.

Nový palác Živnobanky dostavěn 14. května 1942 ve stylu funkcionalismu podle projektu Františka Roitha, nejprve pro Živnobanku, 1950 tu byli sídlo Státní banky československé a od 1993 ČNB. Banka má dvě budovy, na Senovážném náměstí jí patří budova bývalé Plodinové burzy. Živnobanka obložená žulou ve své době náležela k nejkomfortnějším a nejpřepychověji vybaveným bankovním budovám, což bylo dáno finančními možnostmi Živnostenské banky jako stavebníka.  Z původní budovy  živnobanky od Osvalda Polívky byla na střechu přemístěna socha Génia se lvem od Antonína Poppa. Lev má pod tlapou kouli s datem založení Živnostenské banky - 1868.

na příkopě

Skutečný příkop  hluboký 8 a široký až 25 metrů byl součástí opevnění Starého města s hradbami vysokými 10 metrů.

PALÁC BRODWAY

Funcionalistická budova ze 30.let, od 2016 patří státu. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových uspořádal  2021 elektronickou dražbu, vyvolávací cena 1 miliarda 50 milionů Kč. Nikdo neměl zájem. Současný nájemce platí 30 milionů ročně. 

PASÁŽ ČESKÉHO DESIGNU

2017 byla tato pasáž spojující ulici Na příkopě a Senovážné náměstí věnována tvůrcům  moderního umění a designu. Inspirací bylo fungováním pasáží v evropských metropolích, kde pasáže dlouhodobě slouží umění a designu jako výstavní fóra, prodejní místa, jako místa pro setkávání umělců a designérů s veřejností. 

SENOVÁŽNÉ NÁMĚSTÍ   

Po založení Nového Města pražského  1348 se prostor nazýval Senný trh, o století později do 1896 to bylo Senovážné náměstí, býval tu  senný trh a senná váha. Toto náměstí přiléhalo k hradbám  a bylo hlavním trhem dolního Nového Města. V letech 1896-1940 se jmenovalo Havlíčkovo náměstí. Za německé okupace se vrátil název Senovážné, poté opět až do roku 1947 Havlíčkovo. V letech 1947-1951 neslo náměstí pojmenování Soukupovo, po českém politikovi a novináři JUDr. Františku Soukupovi (1871-1940), který byl po vzniku ČSR dva roky ministrem spravedlnosti a v letech 1929-1939 předsedou senátu. V  1951 dostalo náměstí pojmenování Maxima Gorkého, podle jednoho z klasiků sovětské literatury Maxima Gorkého (1868-1936), který navštívil i Prahu. Po roce 1990 se vrátil název Senovážné náměstí. Na náměstí vycházejí dvě pasáže, jedna prochází Slovanským domem, druhá budovou banky, což byla dříve Plodinová burza. Burza byla založena ke zvelebení obchodní činnosti v oboru zemědělských komodit a otevřena 1894. Členem burzy se mohl stát každý, kdo plodiny vyráběl anebo s nimi obchodoval a opatřil si burzovní kartu, která stála 25 zlatých ročně. Hlavní burzovní dny se konaly 2 x týdně. Budova je postavena ve slohu neorenesance.

Ve východní části náměstí stojí novodobá kašna odhalená 22. dubna 2002s plastikami Anny Chromy  - sochařka a malířka, 1940 nar. v Českém Krumlově, emigrace do Rakouska, žije ve Francii, pracuje v Itálii.  

Plášť svědomíPieta či Commendatore  v katedrále v Salcburku a u Stavovského divadla, v Carraře je kaple z jediného kusu bílého mramoru o váze 200 tun.  Inspirace v operách, klasických tancích a antické mytologii. Její malby obsahují odkazy na díla vídeňské školy a fantastického realismu a ostatních středoevropských umělců. Barvy plastik velmi jemné, pastelové. Své sochy často daruje – neprochází výběrovým řízením, má i kritiky (Knížák, Lukeš). Ve světě ovšem velmi ceněna.  

Žačka Dalího:   Setkali se v Paříži, přijal ji do ateliéru. Na jedné jeho výstavě mu ukázala svůj obraz. Podle Vás ženy nemají fantazii, co na tohle řeknete?  Komentář Mistra: Podle tohoto obrazu nejste žena 

CUKROVARNICKÝ PALÁC    

Původně tu stály dva domy, tento kubisticko-klasicistní palác navrhl 1916 Josef Zasche +Fischer. Vlastní práce provedla Firma Matěj Blecha.  Sídlil zde asekurační (pojišťovací) spolek 235 cukrovarů na území Rakousko-Uherska. 

V kancelářském neobarokním komplexu pak po drobných úpravách sídlilo ministerstvo výživy. Po vpádu armád zemí Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 v budově provizorně přebývali poslanci Národního shromáždění. Po pádu komunistického režimu patřila budova IPB, od  1993 je palác památkově chráněný. 

V červnu 2000 do jedné z největších bank v republice vtrhlo policejní komando se samopaly, odneslo dokumentaci a na banku byla uvalena nucená správa.. Od té doby palác zeje prázdnotou...Zkrachovalou IPB převzala ČSOB, řeší se přestavba na hotel. Zuby si tu vylámal nový ruský vlastník, dnes patří rakouské firmě ze skupiny Julius Meinl. Platné stavební povolení.  2020 - pracuje se tu...

 Rohový dům naproti v ulici Jeruzalémské  - od  1878 sídlo vzájemně pojišťovací banky Slávia, založené  1869. Banka nechala dům 1901 zrekonstruovat, fasádu v secesním slohu navrhl B. Bendelmayer. Slávia nabízela životní pojistky a také pojišťění proti požárům a krupobití. Měla filiálky po celém Rakousku-Uhersku a její popularita kulminovala v období 1. republiky.

DŮM U TŘÍ JEZDCŮ    

Dříve tu byl barokní dům, zbořen1906 architekt Josef Zasche staví pro spolek Deutsches Haus  - byty, kanceláře, restaurace, divadelní sál. Moderní architektura poč. 20. stol s prvky geometrické secese. Tympanon přenesen z barokního domu.  

Josef Zasche - 1871 - architekt německého původu pocházel z Jablonce,  vycházel dobře s českými kolegy, Janákem, stejně starým Kotěrou. S Janákem pracoval na paláci Adria. Vysoce ceněn byl jeho palác na Příkopech pro Vídeňskou obchodní jednotu. Po válce se Zasche stal obětí kolektivní viny. jeho kancelář v Mezibranské ulici byla vydrancována, zničen archiv a přestože se za něj přimlouvali čeští kolegové, byl vysídlen do Německa. Přestože odmítal nacismus a hlásil se k sociální demokracii. Zemřel 1957

JINDŘIŠSKÁ VĚŽ  

Dominantou Senovážného náměstí je bývalá městská věž a zvonice při kostele sv. Jindřicha z let 1472-1476. Je nejvyšší volně stojící zvonicí v Praze (65,7 m). Prodělala několik požárů a nepřítelem jí byl i silný vítr. Po požáru 1745 byly provedeny barokní úpravy a 1880 ukončena regotizace arch. Josefem Mockerem.

Mocker se narodil v rakouském císařství a zemřel v Rakousko-Uhersku (1835 - 1899). Po vzoru cimrmanologů ho lze nazvat ortodoxním puristou, což vyvolávalo kritické hlasy. Uznával gotiku a jedině gotiku, neogoticky přioděl mnohé věže - Prašnou, Jindřišskou, věže kostela sv.Petra a Pavla na Vyšehradě, jeho dílem je dnešní vzhled hradu Karlštejn a dostavba svatovítské katedrály. Zajímavostí může být, že Mocker s manželkou bydlel v budově starého probošství na Hradě..

Věž má 10 pater, v tom nejvyšším je nově instalována zvonkohra o 10 zvoncích. Kdysi odtud hlídky odtud střežily město před požáry. Původně tu byla nižší zvonice dřevěná, asi s kamennou podezdívkou, kolem 1470 postavena kamenná. Důvod stavby? Věž u kostela byla na nestabilním podloží, neunesla by zvony. Kolem kostela byl do 1787 hřbitov. Věž mnohokrát poškozena při útoku Prusů i požárem, Ještě poč.20.st.tu farnost u sv.Jindřicha měla ustájeny koně, patřily jí polnosti v Karlíně, na Žižkově. Arcibiskupství souhlasilo s návrhem soukromé společnosti postavit věž ve věži. Vnitřní konstrukce je samonosná, z železobetonu. Otevření 2002, vnitřní prostor 6 x 6 m. Výzdobou kavárny je i zvon Maria z 1516. Stálá expozice o pražských věžích, výstavní prostory… 

Věž stojí přímo v ose ulice a proto Jindřišká pokračuje kolem zvonice vpravo podstatně zúžená. Ulicí jezdila od 1883 koňka, která po postavení Palackého mostu 1878 spojovala Nové Město se Smíchovem.

BOSCOLO HOTEL CARLO iv

Hotel sídlí v budově z roku 1890 postavené na místě zbouraných novoměstských hradeb a bývalých nových kasáren jako Hypotéční banka ve stylu novorenesance podle návrhu vídeňského architekta Achille Wolfa

HYBERNSKÁ ULICE 

Vznikla jako historická cesta do Kutné Hory již za Přemyslovců, původně zvaná Horská. Stejný název nesla i brána na konci ulice, jedna z hlavních 4 bran novoměstských hradeb. Po založení Nového Města  se název změnil na Dlážděnou, skutečně pro svou důležitost vydlážděna byla, jako snad jedna z prvních ulic v Praze. Z Kutné Hory se vozilo surové stříbro i  hotové mince. Půdorys ulice je v podstatě zachován. 

Na nároží ulic Hybernské a Jezdecké byla nádražní restaurace 1. a 2.třídy. Rozdělení restaurací do čtyř tříd (později do tří) bylo provedeno podle podobného principu jako u vozových tříd a čekáren. Mířili sem cestující, kteří přestupovali z olomoucké větve Severní dráhy na drážďanskou. V okolí bylo ještě mnoho jiných restaurací a kaváren (např. kavárna U nádraží a od  1907 také intelektuálská kavárna Arco na rohu Dlážděné), takže cestující měli možnost si vybrat. 

PALÁC KINSKÝCH - LIDOVÝ DŮM

Na místě původních 5 středověkých domů byl v pol. 17.st. postaven honosný  palác pro  knížete Losy z Losinthalu, jednoho z pobělohorských zbohatlíků. Mohl si dovolit vynikajícího architekta, kterým byl Carlo Lurago. Stavba proběhla v letech 1651 - 1657. Palác několikrát změnil majitele, několikrát byl přestavěn, 1750 po požáru a 1757 po poškození pruskou dělostřelbou za Sedmileté války. Ze známějších jmen uveďme rod Kinských, kteří palác vlastnili do 1879. Dalšími majiteli byla pojišťovna a 1907 objekt koupila ČSSD, odtud název Dělnický, později Lidový dům. 1912 odtud Lenin osobně řídil přísně konspirativní všeruskou konferenci sociálně demokratické strany Ruska, čehož se po nástupu k moci 1948 chytli komunisté, Lidový dům zabrali rozpuštěné sociální demokracii a 1952 tu otevřeli Leninovo muzeum. Pionýři tu dostávali rudý šátek při složení slibu, školy sech chodily na povinné exkurze. Po 1990 byla odstraněna ohavná výzdoba na průčelí paláce - sochy revolučních bojovníků včetně Stalina, jak přísahá věrnost Leninovu odkazu. Má se za to, že to bylo poslední vyobrazení masového vraha na veřejném prostranství Prahy.

KAVÁRNA ARCO 

Kavárny – místa společenských setkávání, známé – Union, roh Národní + Na Perštýně, Metropol na Václavském nám. Odraz nacionalismu – některé upřednostňovali pražští Němci, jiné Češi.  Sem ale chodili svorně všichni. Arco otevřena 1907  - kavárník Josef Suchánek měl koncesi i na občerstvení. Byla to jeho 3.kavárna po Unionu a Metropoli. Velkou předností kavárny strategická poloha - blízko Masarykova nádraží a Plodinové burzy dnes ČNB. Vchod byl víc vlevo a kavárna původně neměla podloubí. Architekt Jan Kotěra navrhl v secesním stylu i vybavení nteriéru. Byly tu kavárenská místnost s kójemi a kulatým stolem, kulečníková místnost a čítárna. Chodili sem výtvarníci i spisovatelé a novináři, hlavně pražští Němci – Brod, Kisch, Kafka. Občas zašli Vladislav Vančura nebo Karel Poláček 

Majitel kavárny vyžadoval klid a pořádek formou psaných pravidel chování návštěvníků. Vyhláška se jmenovala "Rady a pokyny pro válečné a poválečné „kvaltovní“ zbohatlíky a různé jiné nemravy"  - 23 bodů. 

Třeba vytrhávání listů z novin byla  "sprostá krádež" a kdo oznámil pachatele, dostal odměnu 100 Kč. Nepolepšitelní návštěvníci mohli získat  jednorázové peněžní "odbytné" za písemný  slib, že do kavárny Arco už nebudou chodit. 

Nejslavnější doba kavárny – do 1.sv.války. U otáčecích dveří čekal vrchní číšník pan Pošta, odebíral svrchníky…Byly zde stammtischs – básníci, spiritisti, konstruktivisti, pragmatici…Chodili sem i čeští umělci – Max Švabinský, prý i s modelkami. Ferdinand Peroutka. Literát Ernst Pollak se tu seznámil s Milenou Jesenskou, později se vzali. 1929 zemřel majitel, skončilo slavné období. Po 2.sv. válce hospoda čtyřka, dnes závodka Ministerstva vnitra bez genia loci….Aspoň snaha připomenout zašlou slávu zvenku – tlak Federace židovských obcí, Společnosti FK, česko-německé diskusní forum  

LANNŮV PALÁC  

Rod Lannů přišel v 18. století do jižních Čech ze Salzburska  - obchodoval se solí. Později vlastní doly, slévárny. Otec byl významným průmyslníkem, věnoval se také stavbě lodí. Syn Vojtěch Lanna - 1836 - 1909 nejslavnější člen rodu. Po studiích cesty po Evropě, poté pracuje v otcových podnicích na Kladně a přebírá rodinnou firmu po náhlé otcově smrti.. 

Stavebně upravil karlínský, holešovický a libeňský přístav. Veřejně činný, člen Obchodní a živnostenské komory, různých spolků. Mecenáš a sběratel českého umění 19.st. 1907 povýšen do šlechtického stavu. Zdědil mj. palác Lanna v Hybernské ulici – ve 3.patře byl byt, dnes FINEP. V Bubenči si dal postavit  vilu od architekta Ignáce Ullmana. V Českých Budějovicích po něm pojmenována hlavní ulice od nádraží do centra, v Praze má ulici poblíž Vltavy v Petrské čtvrti..  

Budova vedle rohového Lannova paláce je bývalý hotel Royal, dochovaly se ornamenty na fasádě. Původně jednopatrový objekt byl  1837-1838 klasicistně přestavěn a  1845, v souvislosti s vybudováním nádraží, zvýšen na dvoupatrový a v celém prvním patře zřízena přepychová kavárna U nádraží. Kavárna byla vybudována a zařízena nákladem 40 tisíc zlatých v maurském slohu, s krásnými štukovými interiéry a stropem zdobeným malbami. Ten podpíralo 12 litinových sloupů, na jejichž nosných kamenech byly namalovány výjevy z Tisíce a jedné noci. Celkový dojem dotvářely meziokenní zrcadla, nábytek od Eyblera, dva bazény s fontánou a zlatem zdobené tapety. Součástí kavárenského prostoru byl kulečníkový salon, čítárna a herna. Tímto podnikem a jeho koncepcí zahájili majitelé Š. a J. Heichenwalderovi novou éru pražského kavárnictví.  1875 byla kavárna zrušena, v celém domě zřízen hotel a v přízemí restaurace s výčepem. Objekt byl patrně ve 20. letech zvýšen o další patro a  1958 v něm zřízeno podloubí.Havlíčkova ulice se dříve jmenovala Jezdecká.

Hrobka rodu Lannů a Šebků - nejmonumentálnější na Olšanských hřbitovech. Autor návrhu architekt  Antonín Barvitius, 1870 v neogotickém slohu. Inspiroval se rodinnou vilou. Celková oprava dokončena 2019. Materiál zčásti kámen, zčásti cihly. Různé kamenné obklady a reliéfy. Střecha je krásně barevná, vnitřní okapní svody hrobku chrání před zatékáním při dešti. Na sochařské výzdobě se podíleli i Myslbek a Ludvík Šimek. Výjevy z Bible měly i polyhcromii. V pol. 19.st. bylahrobka opuštěna, připadla městu, obnova stála 12 milionů.Opravovaly se barevné vitráže, kovové rámy byly zkorodované. Vnitřní výmalbu provedl František Sekvenc.

METEOROLOGICKÝ SLOUPEK

Industriální památka z 1914.Měří teplotu a vlhkost vzduchu, atmosférický tlak. Opraven 2021. Navíc nově řídí veřejnou křižovatku. Při čištění se využily parní vysokotlaké čističe, kovová bordura je kopie, byla moc poničena. Takové sloupky vznikaly v českých zemích od 2.pol.19.st, v PtRaze jsou dva. Jeden před Masarykovým nádražím, druhý na vítězném náměstí.

MASARYKOVO NÁDRAŽÍ 1844 - 5  

Jedno z posledních terminálových, tzv.hlavových nádraží. Nejstarší nádražní stavba v Praze a jedna z nejstarších v Evropě, v  pozdně klasicistním slohu. Nádraží a kolejiště navrhl Jan Perner,(1815 - 45) vrchní inženýr státních drah. Tento český vlastenec zemřel osudově ve vlaku, když se neopatrně vyklonil a narazil hlavou do sloupu poblíž Pardubic. Před místním nádražím má také pomník, v Karlíně nese jedna z ulic jeho jméno.  

Praha byla tehdy ještě obehnána barokními hradbami, nádraží mělo vnější obslužnou – technickou část vně hradeb, odbavovací část byla uvnitř. Pro průjezd vlaku byly hradby proraženy, byly vybudovány  tunely s branami, které se na noc zavíraly. Po 1874 hradby zbourány. Vlaky odtud mířily do Olomouce, odtud do  Vídně (spojení Vídeň-Olomouc existovalo od  1841), spojení se Saskem přes vynikající dílo mostního inženýrství Negrelliho viadukt., který slouží dodnes.  

Název  nádraží se změnil 6 x: 1845 – 62 „Praha“, 1862 – 1919 -  „státní nádraží“, 3 x Masarykovo (19 – 40, 45 – 52 a nyní), 1953 – 90 Praha-Střed. Za války byly vypracovány velkolepé plány na posunutí nádraží pod Vítkov, měl tu procházet široký bulvár. Nic z toho se neuskutečnilo, název nádraží za německé okupace zněl  Hybernské.   

Podél ulice Hybernské byla postavena  pozdně klasicistní odjezdová budova nádraží Státní dráhy, čp. 1014. V odjezdové budově se dvěma věžemi byly pokladny, dopravní a poštovní kanceláře (původně také hostinec) a v poschodích provozní ředitelství severní (drážďanské) větve Státní dráhy. Celý areál nádraží vznikl na ploše 128 tisíc m² na místě zelinářských a květinových zahrad a 11 domů, které stály před i za novoměstskými hradbami. Architektonický návrh nádražních budov pochází od A. Jünglinga. Nádraží bylo vybudováno za neuvěřitelných 9 měsíců, v údobí listopad 1844 - srpen 1845, pro Českou severní dráhu, která spojila Prahu přes Olomouc s Vídní. První vlak z Vídně přivítali Pražané na slavnostně vyzdobeném nádraží 20. srpna 1845

Klasicistní budova nádraží je kulturní památkou. Opraveny cenné prvky – litinové sloupy s pozlacenými hlavicemi, dřevěné konstrukce s povrchovou úpravou fládrováním. V patrech bývaly byty zaměstnanců, nejdéle se udržel byt paní Marie Termerové, který se dostal i do několika alternativních průvodců a s obyvatelkou bytu byl také natočen dokumentzde  

V 90.letech opětovné hlasy ohledně zbourání, přesun důrazu na Hlavní nádraží. Místo má velký potenciál, leží na okraji historického centra. Bariéry nevyužitého kolejiště a SJ magistrála brání prostupnosti Prahy 1 s Karlínem a Žižkovem. Chybí tu kvalitní veřejná prostranství.  

Na nádraží je skrytý luxusní salonek, VIP čekárna  pro cíaře a členy dvora. 1874 nádraží přestavěno, vznikl dnešní salonek. Na stěnách zlacené tapety, neorenesanční nábytek, benátská zrcadla, dokonce malá kuchyňka záchod a koupelna. Několikrát tu byl císař František Josef I, a Sissi i následník trůnu. 1945 požár salonek částečně zničil, původní je strop a krb, mobiliář obnoven

GOLD TOWER ZAHY HADID 

Projekt revitalizace pozemků v okolí Masarykova nádraží  vzbuzuje nadšení i kritiku už nekolik let. Ambice na přestavbu brownfiledu však postupně dostává konkrétnější podobu. „V roce 2014 Penta vyhlásila mezinárodní soutěž, kterou vyhrálo architektonické studio Zaha Hadid. 2017 dostala investiční skupina Penta od pražského magistrátu tzv. EJA - souhlas se studií vlivu stavby na životní prostředí. Jedná se o schválení první etapy, stavbu komplexu podél ilice Na Florenci. Dominantou má být Zlatá věž, v podstatě průčelí dlouhé administrativní budovy o ploše 30 000 m2, budova bude mít 7 - 9 pater. Situace roku 2020 - Penta získala po 7 letech jednání  územní rozhodnutí. 

Zaha Hadid byla britská architektka iráckého původu, držitelka mnoha mezinárodních cen. Byla zvaná "královnou křivky", navrhovala budovy bez ostrých úhlů ve slohu dekonstruktivismu (časté popření tradičních architektonických prvků, nepředvídatelnost, odvážná řešení, nepravidelné tvary). Vystudovala matematiku a architekturu, 2016 podlehla v Miami infarktu, bylo jí 65 let. Její londýnské studio stále pokračuje v realizaci jejích návrhů.  

HOTEL KING DAVID  

Od 2014 nabídka Kosher služeb – hotelová synagoga, mehadrin kosher stravování - vyšší standardu kashrutu, shabat klíče - hosté dodržující shabat se kromě jiného nesmí v tento den dotýkat elektrických věcí, tím jsou i elektrické karty od pokojů. mikve - muži každé ráno před bohoslužbou, ženy 7 dní po menzes. Certifikované kosher potraviny - Hotel má potvrzení od rabína z Jeruzaléma a potvrzení ze židovské obce v Praze. přítomnost  mašgiah -  dohled na zásady dodržování kashrutu při přípravě jídel. Měl by to být halachický praktikující Žid HOtel má jako jediný v Praze označení košer le mehadrin, což označuje výrobek, který byl zhotoven se zvláštní péčí a tak, aby byl kromě „rituální vhodnosti“ i krásný.Mohou to být jak potraviny, tak věci jao tefilin, svitek do mezuzy apod. U potravin to znamená, že kašrut výrobku vyhovuje nejen základním halachickým předpisům, ale i všem zpřísněným požadavkům aplikovaným v některých komunitách.

ŽIŽKOVSKÁ VĚŽ   

stavba 1985 – 92, architekti Kozák + Aulický2013 rekonstrukce interiérů, spol. Tower park – vyhlídka, u paty věže restaurace Miminoo, hotel –70 m. Vstupné 250 / 200 / 50 (dog). Člen Federace světových věží. Výška 243 m  

One room hotel na ježíška 1300 E, na Silvestra vyprodáno. Silvestr na věži, restaurace Oblaca – v 93 m – 6 000 – 8 000 – 10 000,- Kč  

DESFOURSKÝ  PALÁC

Neoklasicistní Desfourský palác v ulici Na Florenci jako žádný palác nevypadá, v útrobách domu se ale nacházejí doslova skvosty architektury. Po mnoha letech chátrání by zde také mohly najít místo expozice Muzea hl. m. Prahy.
Dům byl postaven v Teisingerově zahradě v první polovině 19. století architektem Josefem Krannerem.  Ještě jako rozestavěný ho od podnikatele Alberta Kleina von Wiesenberga v roce 1847 koupil šlechtic Franz Desfours-Walderode, kterému sloužil jako sídlo a dodnes nese jeho jméno, neboť sám šlechtic se podílel na jeho projektu. Rodina tady ale dlouho nepobyla. Manželka po smrti hraběte palác prodala.
Dům vyniká zejména výzdobou v interiéru, na které se podíleli malíř Karel Nacovský a sochař a štukatér Ferdinand Pischelt. Impozantní je také schodiště ve stylu druhého rokoka s mozaikovou podlahou. 
Nově bude o objekt pečovat Muzeum hl. m. Prahy. Plány počítají s expozicemi 19. a 20. století, ale také kavárnou, obchody a dalším potřebným zázemím. Pokud vše půjde podle plánu, 2028 se do paláce bude stěhovat celé sídlo Muzea.

OKOLÍ FLORENCE  

Florenc ve středověku patří do Nového Města pražského, – NMP, pův.zde v hradbách poříčská brána, dnes ulice Za poř.branou… V 18.st. vybudováno nové barokní opevnění bastionového typu. Za hradbami byly ovocné a zelinářské zahrady, po rozhodnutí města bourat hradbay skoupily tyto pozemky bohatí měšťané a postavili si tu vily se zahradami. Začíná se bourat od 1873 Hlavní zástavba zde v 19.st – do průmyslové periferie Karlína (textilní manufaktury, továrny, bydliště nižších vrstev, dělníků)  V osa, Sokolovská dříve Královská – vedla až ke král.dvoru, Hybernská – podél ní zájezdní hostince, barokní a klasicistní a historizující  palácové domy – významných podnikatelů, šlechtických rodin. V meziválečném období i bankovní domy. Ulice Na poříčí v 18.st vzkvétala, byly tu hostince i řemeslnické dílny, stejně jako v okolí – názvy ulic Truhlářská, Zlatnická, Soukenická 

Jídelna 80 let, zbouraný Těšnov, nové stavby, velký potenciál  

ULICE NA FLORENCI

č.35 - býval zde klasicistní dům, fasáda dnes přestavěna, velmi drahý obklad z leštěné žuly

č.33 - pozdně klasicistní fasáda

č.31 - kopíruje oblouk městských hradeb, býval zde bastion sv. Kryštofa. Před válkou tu byl hotel Černý - lukrativní místo i dnes - blízko nádraží

č.29 - novobarokní fasáda

č.23 - pozdní secese. Bydlel zde majitel továrny na zpracování živic (v USA metoda získávání oleje a nafty z břidlice) Alois Brey-  

FLORENTINUM  

Na začátek něco historie:  mezi ulicemi Na Florenci a Na poříčí ve vnitrobloku byl v letech 1938 - 40 postavena tiskárna Agrárního nakladatelství Novina. To tisklo 7 deníků (Venkov, Lidový deník, Večer...) a týdeníky Obrana zemědělců, Domov  a ilustrovanou revui Salon. Budova měla 6 pater, architektem byl Jaromír Bečka. Reklamní věž byla dostavena až po válce a místo nápisu Novina odtud zářil nápis Rudé právo. V 80. letech se tu bouralo a stavělo …  

studio Cígler - Marani, spol. Penta – nadčasový prostor – náměstí – zahrada, 2014 ocenění za nejlepší kancelářský developerský projekt ve stř. + V Evropě. 

Název FLORENTINUM – latinská koncovka – um, historie sahá do antiky – Palladium, socha Pallas Atheny, přeneseně posvátný předmět, uctívané místo. Později užito pro názvy institucí zaměřených na umění, hudbu (Mozarteum)  a vzdělávání, jejichž patronem byl nějaký světec (Doroteum, Klementinum) nebo panovník (Karolinum Rudolfinum). Zde souvislost s kulturním městem Florencií i danou lokalitou. 

Největší kancelářská budova v Česku,  prostory pro 3 500 lidí, náklady 5,5 miliard, prodáno se ziskem čínské společnosti  

8. vycházka centrem prahy 

Jindřišská, Vodičkova, Panská, Václavské náměstí , Na Příkopě

KOSTEL SV.JINDŘICHA A SV.KUNHUTY 

Pův.gotický – pol. 14.st. Z vůle Karla IV. Ve správě křižovníků s červenou hvězdou. Vysvěcen 1351 Arnoštem z Pardubic. Kolem hřbitov, využíván za morových epidemií. Byla tu i kostnice. Císař Jindřich II (svatořečen spol.s manželkou Kunhutou) zal. biskupství v Bamberku, tam se často konaly říšské sněmy. Ideový odkaz císaře tedy jasný – posílit vazby s říší, které vládl. 

Později zde utrakvisté. Po Bílé hoře císař Ferdinand III. kostel v roce 1649 převedl na Nové Město. 1529 - předsíň před kostelem je renesanční, odtud schodiště na kůr. V baroku přistavěno pár kaplí kostela. 1879  Zrušen hřbitov, dnes parčík. Některé náhrobní desky na zdech kostela. 

významná neogotická přestavba  -  architekt purista Josef Mocker. 1835 – 99 

Odborník na sakrální architekturu. Stavitel mimořádně pracovitý, svědomitý a mnohostranný. Přestavba Karlštejna, věží Karlova mostu, mnoha pražských i mimopražských kostelů,  dostavba sv.Víta. Jeho je návrh dvojice věží západního průčelí, tím sjednotil svarou a novou část. Byl mu vytýkán puristický přístup, upřednostňoval gotiku, ostatní nánosy odstraňoval, někdy dost nemilosrdně (hlavní věž sv.Víta mohla také vypadat jinak, kdyby to stihl…). Regotizace chrámu sv.Petra a Pavla na Vyšehradě.

JERUZALÉMSKÁ  - JUBILEJNÍ  SYNAGOGA  

1906 založen Výkonný výbor izraelitského synagogálního spolku, v čele Otomar Rosenbaum. Cílem bylo postavit novou synagogu jako náhradu za 3 synagogy, zbořené při asanaci ghetta (Cikánova, Velkodvorská, Nová). Nápis: toto je brána Hospodinova, skrze ni vcházejí spravedliví  Maursko - secesní sloh, vídeňský architekt Wilheim Stiassny.

Původně to byla ryze německá synagoga, první kázání v češtině 1922  a to pak po celá  30.leta. Za 1.republiky pravidelná účast až 1000 lidí. V dubnu 1941 se tu konala poslední židovská svatba. Pak sloužila jako sklad zabaveného  židovského majetku, konkrétně vybavení lékařských ordinací židovského obyvatelstva. Po válce činnost obnovena pro zlomek přeživších koncentrační tábory. Nebylo to tu tak ortodoxní jako ve Staronové synagoze. Bohoslužby se zde pravidelně konají dodnes.

RŮŽOVÁ

mírně klesá k Jindřišské, byly tu hradby, nestejná úrověň terénu, na domech je to vidět. Pův. tu byly zahrady – věřilo se na léčivé účinky růžových listů x moru – Rosalia, název ulice od 15.st.  V místě pošty botanická zahrada, založiAngelo z Florencie . Na Malém náměstí měl lékárnu. 

HARRACHOVSKÝ PALÁC 

Několik menších gotických domů, dochovay se gotické sklepy, různí majitelé, poslední Harrachové. Dnes obnovený barokní vzhled. 

WASHINGTONOVA ULICE

V domě č.21 bývalo za 1.republiky pražské ústředí firmy Baťa. Dům za války zabaven, po válce ho využívalo ministerstvo obrany a po převratu ministerstvo spravedlnosti.. Dům byl postaven 1878 jako bytový, firma Baťa tu 1926 provedla přestavbu. Vzniklo tu několik luxusních bytů a kanceláře. Dnes je dům prázdný, protože by přestavba stála stovky milionů. Chce sem Ústav pro jazyk český, ale potřebuje pomoc ve financování. Vše je na dlouhé lokte.

STÁTNÍ OPERA

2016 - 2019 celková rekonstrukce. Problémem jsou rozvody, jeviště, renovace zkušeben i baletních sálů, skleněné fasády. Vyhloubena jáma 6,5 metru do skály pro nejmodernější točnu v Evropě. V hledišti 1130 křesel. Nová malovaná opona, práce trvala 1000 hodin, autor scénograf Martin Černý. Výjev na oponě představuje básníka, který hledá na světě inspiraci v lidských ctnostech a neřestech. Je to kopie originálu. Na fasádě busty Schillera, Goetha a Mozarta. 

Opera jako německé divadlo byla otevřena Wágnerovým dílem Mistři pěvci norimberští. Vystupoval tu Caruso, jako dirigent pohostinsky působil Gustav Mahler. Za války budovu zabrali Němci a pořádali tu politické akce. Představení se tu konala výjimečně. Radikální změna přišla po válce, stihl tu proběhnout ples v opeře, pak přišli komunisti a bylo po plesání na 50 let. 

VODIČKOVA

Dům č.37  dokládá tím jak je úzký a dlouhou parcelou vzadu středověký urbanismus doby Karla IV. V baroku přestavěl pravděpodobně  Dienzenhofer, ateliéry tu později měli Max Urban a František Maria Černý. V zahradě je oáza klidu a ticho, tramvaje nejsou slyšet. Max Urban je autorem barrandovských teras, ale také architekt futurista. Dochoval se jeho plán na nový urbanistický vzhled Prahy (Náměstí nadšení, přístav vzdušných lodí...) 1912 se oženil s herečkou Andulou Sedláčkovou a založil s ní ateliér ASUM (iniciály jmen). Maminka Maxe Urbana byla dlouho proti tomuto sňatku.

JINDŘIŠSKÁ

budova hlavní pošty

ve středověku tu bývala rozlehlá zahrada lékárníka Karla IV Angela z Florencie. Po několika staletích si na místě zpustlé zahrady daly K.I.Dienzenhoferem vybudovat klášter celestýnky, přestavenou byla dcera hraběte Šporka. Klášter byl zrušen za Josefa II. BUdovy převzal erár a zbudoval tu kolkovní úřad. Poté tu fungovala továrna na tabák, později přesunuta do Kutné Hory (dnes P.Morris). 1868 původní klášter zbourán a své sídlo si tu postavila pošta. Hotovo bylo 1874. Ještě v pol.20.st. byl centrální dvůr plný ruchu - vozů se zapřaženými koňmi, které vozily poštu na nádraží a do dalších pražských obvodů. 1887 potrubní pošta. 1898 byl zasřešen malý poštovní dvůr a vznikla dnešní hala. 1901 Dekorativní výzdobu provedl malíř Karel Mašek, z UMPRUM, profesor dekorativního malířství a ornamentální kresby. Veřejnosti je přístupný i celý ochoz 1.patra. 

PANSKÁ 

Zatímco první obyvatelé NMP byli řemeslníci, po 1620 tu získává pozemky (zabavené i koupené) šlechta, odtud název Panská. Hned po založení města v této části poblíž hradeb zůstávaly nezastavěné plochy a zahrady. 1766 sem přišli z Celetné piaristé – církevní řád, orientace na výchovu a vzdělání, konkurence jezuitů. Vyučování bezplatné, pro všechny spol. třídy. Postavili i empírovýkostel sv.Kříže. Studoval u nich Jakub Jan Ryba- napsal Hej mistře, vstaň bystře… 

V CÍPU 

Průchod na Václavské náměstí 

VÁCLAVSKÉ NÁMĚSTÍ 

Václavské náměstí jako urbanistický skvost Karla IV, jako tržiště, jako místo, kudy kráčely a kráčejí dějiny. Místo prvorepublikové zábavy a prosperity, dopravní uzel, učebnice architektury. Dnes ve fázi výstavby do nové podoby 21.století. Autorem projektu rekonstrukce studio Cigler Architects. Ožehavý bod je počet platanů. Jejich koruna má v dospělosti i 15 metrů, při dvojitém stromořadí tu bude les...To už tu bylo v 19.st. a naši předkové také postupně středovou alej vykáceli...

I zde, stejně jako jinde v centru, domy střídaly podobu. Od nízkých kamenných gotických domů k prostornějším renesančním a vícepatrovým barokním. Ty se dochovaly až do 19 / 20.století, kdy je postupně nahrazovaly paláce v honosném secesním a historizujícím stylu. V dolní části pak nově funkcionalismu architekta Kysely - domy Baťa, Lindt.

20., 30.leta 20.st - centrum zábavy a společenského života. Odspodu postupně vzhůru. Otvíraly se hotely, kavárny a taneční sály.  Poválečná doba zábavě nepřála, hlavně se budovalo. Pražské jaro slávu zábavních míst zde oživilo, za normalizace o mnoho kroků zpět. Chodilo se hlavně do kina.  

NÁRODNÍ MUZEUM

Co je vlastně muzeum? Naprostá většina návštěvníků mých vycházek si představí pod tímto pojmem konkrétní budovu s vystavenými předměty, exponáty. Ponechává stranou fakt, že se současně jedná o kulturní instituci s vlastní organizační strukturou - ředitelem, zaměstnanci a tak dále. To vlastně není tak podstatné. Osobně mě zaujala část nové definice Mezinárodní muzejní rady z r. 2019, když ji zjednoduším, muzea můžeme vnímat jako prostory, kde probíhá dialog mezi minulostí a budoucností.  

Muzea se dělí podle své působnosti na státní, národní, regionální, městská, podle svého zaměření na vlastivědná, umělecká, přírodovědná, technická a to zdaleka není vše. Vraťme se do Prahy na Václavské náměstí, protože jeho symbolem je vedle pomníku sv.Václava právě Národní muzeum, přesněji historická budova MN. To je důležité zdůraznit nejen zahraničním návštěvníkům Prahy, ale i krajanům, kteří si Prahu prošli před mnoha lety a setrvačností  vnímají velkou krásně opravenou budovu NM u magistrály jako to jediné pravé Národní muzeum. O to víc jsou udiveni, když tento nápis zaznamenají na budově nalevo, která bývala...vzpomínáte ještě čím vším?  1936 - 37 Peněžní burza, po 1948 Národní shromáždění, budova byla upravena a rozšířena 1968 - 73, od roku 1969  tu zasedalo Federální shromáždění. 1995 - 2009 tu je sídlo rádia Svobodná Evropa a dnes součást NM - tzv. Nová budova. Obě budovy, historická i nová, byly 2019 propojeny podzemním tunelem.

1818 vzniká tzv. Vlastenecké muzeum, původně jako spolek bez vlastního sídla, sdružující významné osobnosti tehdejšího kulturního prostředí, vlastence českého i německého (!) původu.  Sbírky jsou zpočátku shromažďovány v minoritském klášteře u sv.Jakuba na Starém Městě i v soukromých bytech, o rok později muzeum získá stálé sídlo ve Šternberském paláci na Hradčanech. 1846 se expozice stěhují na Příkopy do Nostického paláce. Mezitím se na Václavském náměstí buduje monumentální budova s 39 výstavními sály a kupolí panteonu v neorenesančním slohu. Stejně jako Petřínská rozhledna bylo muzeum otevřeno 1891 u příležitosti Jubilejní zemské výstavy.

 Co tedy dnes spadá pod pojem Národní muzeum? Je to 10 pražských expozic

Historická budova NM

Nová budova NM

Národní památník na vítkově

Náprstkovo muzeum

České muzeum hudby

Národopisné muzeum NM

Lapidárium NM

Muzeum Bedřicha Smetany

Muzeum Antonína Dvořáka

Památník F.Palackého a F.L. Riegra

Památník Jaroslava Ježka

Mimopražské objekty NM

Zámek Vrchotovy Janovice

Památník A,Dvořáka v Nelahozevsi

Památník B.Smetany v Jabkenicích

Muzeum české loutky a cirkusu

Památník Josefa Suka v Křečovicích

PŘÍBĚH VÁCLAVSKÉHO NÁMĚSTÍ

Turisté jsou zmateni, když sem poprvé dorazí. Pro ně to je dlouhá ulice, bulvár, třída. Jediný velký bulvár kromě ostravské Hlavní třídy.  Jeden z 6 největších bulvárů na světě. Svou délkou 750 metrů se takové pojmenování nabízí spíš než náměstí. Toto "dlouhé " náměstí má také dlouhou historii. 1348 zakládá Karel IV v rámci Nového města pražského vedle Dobytčího trhu (dnes Karlovo náměstí) také toto, nazvané Koňský trh. Procházela tu odedávna obchodní stezka  z centra Starého města na JV. Osídlení vzniklo logicky po stranách této cesty. V 10.st. bylo v úrovni křižovatky s Vodičkovou velké pohřebiště. Neprodávali se tu ovšem pouze koně:

Po názvu Koňský trh následoval Rosmarkt. Jednu dobu  se žertovně používal název Proutková alej, po vysázení mladých lip v několika řadách. 1848 na schůzi ve Svatováclavských lázních navrhl stejný název  K.H.Borovský, později zkráceno na Václavské náměstí.

V pol. 19.st zde stále fungovalo tržiště. Trhy út + so. V horní části se prodávaly brambory, zelí, obilí a další plodiny. Vozili je sem na formanských a jiných vozech venkované. Ve spodní části se prodávaly potraviny denní potřeby - brambory, mák, sušené ovoce, zelenina, houby.  Chodily sem kuchařky pro něco na oběd. Trh končil ve 12.00, o pár hodin déle mohli zůstat pekaři. Poté vyrazila na promenádu městská honorace. Vždy po té straně, která byla příjemnější podle ročního období. Ale jen do místa, kde náměstí začíná stoupat. 

1964 prozkoumali prostor dnešního podchodu v dolní části náměstí archeologové. Bylo nalezeno množství železných výrobků, hřebů, koňských podkov. Domy tu vlastnili od počátku kováři. 

V místě Národního muzea stávala Koňská brána s 3 průchody. Zbourána byla v roce 1875

fontána

Původně na jejím místě měla stát socha sv.Václava, pak bylo rozhodnuto posunout ji do náměstí. Autorem je stejně jako budovy muzea architekt Josef Schulz. Fontána má novou podobu, zůstalo historické litinové odpadní potrubí, ale ostatní vnitřní mechanismus je kompletně nový. Čerpadlo, hnací zařízení, nádrže fontány...Promyšlené je osvětlení. 35 světel umožňuje programování na dálku. Základní barvy jsou modrá, červená, zelená, arktická bílá. Lze vytvářet stovky barevných kombinací. 

Alegorické sochy od Antonína Wagnera a Čeňka Vosmíka. Znázorňují Čechy, Moravu a Slezsko a Vltavu a Labe.  

POMNÍK SV.VÁCLAVA

J.V.Myslbek na něm pracoval 30 let. Pomník lemují sochy sv.Ludmily. sv.Anežky, sv.Prokopa a sv. Vojtěcha.

PALÁC FÉNIX

Obchodní a administrativní budova stojí na místě dvou klasicistních domů, zbouraných 1926. Projekt nové stavby  vypracoval B. Ehrmann. Průčelí dle jeho návrhu však nebylo schváleno, a proto byl přizván J. Gočár. Monumentálně působící architektura sestává ze čtyř křídel, která ve středu vymezují nepravidelný lichoběžníkový dvůr prosklený v úrovni druhého podlaží. Do dvora ústí chodba s výkladci vedoucí od hlavního vstupu na střední ose průčelí do Václavského náměstí. Tato chodba dále kolmo navazuje na pasáž, která prochází mezi ulicemi Ve Smečkách a Krakovskou. V pasážích je zachovaná řada řemeslných prvků včetně mosazných rámů výkladců, dveří a madel. Za zmínku stojí půlkruhová pokladna kina ze skla a kovu nebo ciferník hodin s mosaznými číslicemi umístěný na stropě pasáže. Interier je obložen přírodním kamenem (mramor, travertin) a osvětlen původními lustry z mosazi a mléčného skla. Najdeme zde také obdélný mozajkový vlys s ženskými figurami dle návrhu Rudolfa Kremličky, který realizovala Marie Foersterová.

PASÁŽ ALFA - U STÝBLŮ

Dříve U Stýblů, funkcionalismus 1926-28, chicagská okna. Postaven jako typický zábavní palác Prahy. V patrech kanceláře - zastoupení Čs. filmu, firmy Merkur, rozhlasová studia. Pod palácem jsou 3 podzemní patra, kde býval kinosál pro 1 250 návštěvníků. Moderní technika, nejoblíbenější kino v Praze. 1994 ukončena nájemní smlouva, 2021 stále prázdno. V patře byla do 2.sv.války velká kavárna Bulvár, později Alfa. Typická taneční kavárna. 

palác LUCERNA 

První moderní pasážový dům v Praze. Spojil dvě živé ulice. Propojení kultury, obchodu, bydlením, administrativou. Národní památka. Architekt a stavitel Vácslav Havel  dědeček 1.českého prezidenta Václava Havla, měl velké přání, postavit v Praze multifunkční palác – byty, kanceláře, kavárny. Viděl automaty v Americe, zde otevřel po Koruně 2. v Praze. Studoval pražskou a vídeňskou techniku, postavil v Praze krásné secesní domy. Skoro všechny prodal, aby si splnil sen. Lucerna ve Vodičkově ulici se jeho zásluhou stala společenským a kulturním centrem evropského formátu. Uvádí se, že jméno navrhla paní stavitelová při pohledu na model fasád směrem do Vodičkovy ulice, připomínal jí lucernu. 

Některá význačná jména v Lucerně

Jan Kubelík, Ema Destin, Šaljapin, Duke Ellington, Josefina Bakerová, Maurice Chevalier, Gustav Frištejnský, Jana Marešová (ples 4.F gymnázia Přípotoční), Lukáš a Eliška Zemanovi (ples OA Vinohradská)

Co zažila Lucerna

šachové turnaje, zápasy v kolové, cyklofotbal, plesy a tanec všeho druhu, mistrovské zápasy v boxu, krasojízdu, artisty, nacisty, komunisty, osobnosti po sametu

1.část - Nejstarší křídlo do Vodičkovy- 1907 – 21. Architekt Osvald Polívka. 2.část - Pasáž se stavěla ve dvou etapách. Hlavnímu prostoru se říkalo bazar Lucerna. Styl secese + moderna + arabizující prvky. V přízemí obchody, v patře kavárny + restaurace.  3.část - do Štěpánské ulice.Železobetonová konstrukce známá z mostů a jiných průmyslových staveb, pro civilní stavby použito poprvé, využil se vytěžený písek. Použity nosné průhledné luxfery. Velký sál stavěl architekt Stanislav Bechyně. Pod sálem zimotvorné stroje. 1921 – velká akce, mělo být představení on ice, nepovedlo se, Havel ostudu odstonal, posléze zemřel na mrtvici. 

Střešní terasy v různých úrovních. Výzdoba Lucerny – moderní styl Alhambry, tehdy v Evropě velmi moderní. Vše z betonu, i trámy a tvárnice, zvenku obloženo umělým kamenem, dá se čistit. Kavárna v patře má původní bar a fontánku. Křídlo do Štěpánské se stavělo jako poslední, otevřeno 1919, parkovaly tu 4 busy, spojnice odtud na Barrandov do ateliérů. 

Restaurace Černý kůň

Původně tu byla japonská čajovna, kde obsluhovala českýá děvčata v japonských krojích. 

David Černý – kůň 1999 , dohoda s D.Havlovou – zůstane dokud se do Čech nevrátí konstituční monarchie 

Jak je vidět na fotografii, dá se vystoupat do horní části pasáže, kde jsou dva stolečky a skvělý výhled. V podslední době také ožívá střecha Lucerny, odkud je výhled úplně jedinečný. V roce 2014 získal střešní svět Lucerny od paní Havlové do své správy Ondřej Kobza, který hledal vhodnou střechu, kde by se dala vybudovat komunitní zahrada po vzoru fenoménu Brooklyn Grange Farm. Se svým spolkem Piana na ulici se Ondřej Kobza snaží oživovat veřejný prostor piany, šachy, poesiomaty (jukebox s poezií).

2020 - pořádají se hromadné západy slunce a i jinak je s-třešní sezona bohatá! Více zde

ŠKODA PALÁC

historismus 

WIEHLŮV DŮM

novorenesance. Antonín Wiehl se věnoval sběratelství, archeologii a ochraně památek.  Je autorem arkádové úpravy vyšehradského hřbitova (kde je také pohřben)  a Slavína, 

PALÁC GENERALI  

naproti šikmo,  rohák ve stylu pařížské secese nebo novobaroko?  Architekt Ohmann. Ex polské vyslanectví. Sochařská výzdoba Sucharda, Vosmík 

GRAND HOTEL EVROPA

Hotel tu byl už v pol. 19.st, poč. 20.st nová stavba - hotel Arcivévoda Štěpán, spojen i s vedlejší stavbou, hotelem Meran.Obé postaveno 1905. Brzy přichází podnikatel Karel Šroubek otvírá jeden z nejluxusnějších hotelů v Praze, hotel Šroubek. Hotel všude zdoben písmeny GHŠ - grand hotel Šroubek. Soumrak Rakousko Uherska a počátek republiky - . Výzdoba: Bedřich Bendlmayer, žák Ohmanna, Bohumil Hybšmann, absolvent vídeňské akademie u Otto Wagnera, Jan Lecl, mladý žák Jana Kotěry. Pobývalo tu mnoho celebrit - starosta Chicaga Čermák, sir Nicolas Winton - tři týdny v lednu 1939. V Británii pak zařizoval víza, což bylo velmi obtížné. Vlaků vypravil 8 a zachránil 669 židovských dětí.

V Praze byly 3 slavné secesní kavárny - v Obecním domě, v hotelu Paříž a zde. 1951 byl hotel znárodněn pod jménem Grand hotel Evropa. Po 1990 restituován, získala ho 1996 Pražská správa nemovitostí, pronajímala ho do 2013

JULIŠ

Známý pražský cukrář pan Juliš zde vybudoval typický pražský zábavní palác. Stavba Pavel Janák 1928 – 30, 2 x denně domem prochází denní světlo. 1932 přepláštění fasády. V suterénu bylo velké  kino Paříž , neony vykreslovaly hlavní postavy daného filmu. Vedle býval zábavní podnik, za komunistů Tatran bar. Cukrárna byla dvoupatrová jako dnešní knihkupectví a Julišova rodina tu na vánoce vystavovala marcipánový betlém. V horních patrech byla unikátní taneční kavárna. Okna posuvná až do 1978, pak se začalo budovat metro, mechanismus se zkřížil. 

DŮM U ZLATÉ PŠENICE - PYTLOUN HOTEL

Původně tu stála dvoupatrová barokní budova, 1922 ji ji koupil velkopodnikatel Emanuel Maceška. 1926 ji zboural a postavil dům, který měl původně sloužit jako obchodní dům, ale těsně před dokončením rozhodl otevřít hotel Majestic. V 1.patře otevřel automat Evropa - konkurence Koruny naproti. Po pomalém rozjezdu podnik pozvedl 1936 restauratér pan Vašata.  Po znárodnění fungoval až do roku 1992 jako hotel Družba, poté se proměnil na pobočku České spořitelny. 2017 jej převzal Lukáš Pytloun se svou sítí hotelů a rozhodl se z něj udělat opět hotel s 56 pokoji. Rekonstrukce stála 66 milionů korun a trvala 10 měsíců. V prvních dvou patrech je umístěn pop-up store značky Ikea. Od třetího podlaží po střechu funguje budova jako hotel.

PETERKŮV DŮM

č.12 Architekt Jan Kotěra (1871 - 1923). Již v 27 letech se stal profesorem na UMPRUM. V rané tvorbě propaguje secesi (žák Otto Wagnera) 1899 - krásná secesní fasáda zdobená ornamenty a plastikami Josefa Pekárka. Autorem portálu z pískovce zdobeného Madonou s dítětem je Stanislav Sucharda. Kotěra navrhl i zdobné detaily dveří a mříží.

PALÁC BAŤA

Firma stavěla své obchodní domy nejen u nás, ale i jinde ve světě, zde se od 20.let 20.století nepřetržitě prodávají boty. Za totality název Obuv. Styl raný funkcionalismus, s evropskými parametry,  železobetonový skelet. 1927 - 8. Bílé vodorovné pásy jsou z opaxitu, jde o probarvované sklo. Československý patent. Pásy byly večer prosvícené, na ně se umísťovaly reklamní nápisy z gumových písmen, nalepených na sklo.  Původně domem procházela pasážs pítky podle amerického vzoru. .Pozemek stál 35 milionů. Baťa – bílý vodorovný pruh mají všechny firemní obchody.  Baťa měl ve Zlíně projekční kancelář, projekt vypracoval Jindřich Svoboda, ale podíleli se na něm i  Josef Gočár (interiéry) 

ADAMOVA LÉKÁRNA

Václ.n.8. Jedna z nejstarších pražských lékáren, uvádí se rok 1520. Dlouho název U ptáka Noha. V pol. 19.st. sem přichází lékárník Václav Adam. Objekt pak koupili, zbourali a vystavěli i s bydlením Josef a Eliška Kalousovi. Josef Kalous měl předtím lékárnu v Blansku. Zde ponechal původní název, na který byli zákazníci zvyklí. Dnešní vzhled: Projekt Emil Králíček, stavěla firma Matěje Blechy ve stylu geometrická secese. Sochaři Antonín Odehnal + Karel Pavlík, titáni s hady a gryf. I interiér se dochoval z roku 1912 , což je výjimečné. Nábytek s intarziemi, keramické lunety, ozdobné mříže.  Firma, která je zde v pronájmu, ctí genia loci. Dům je zajímavý i z druhé strany do proluky před zadním traktem kostela Panny Marie sněžné. Králíček sem umístil svou slavnou kubistickou lampu. 

ČKD  
Jak to tu vypadalo po založení Nového Města? Dlouho tu zůstával příkop, v části přiléhající k Havelské bráně existoval dokonce ještě v 1900. Před hradbu na parkán vystupovaly tehdy jen dva domy po obou stranách brány, a to dům č.p. 379/I a 389/I, z nichž druhý byl spolu s domem čp. 388 pohlcen budovou ČKD. Tady také vedl můstek přes příkop. Nedaleko něho byl ještě nasypán úzký přechod k nové fortně, proražené před rokem 1412 ve staroměstské zdi v místech dnešní Havířské ulice.
 
Až během 15. století byl zasypaný úsek příkopu mezi Můstkem a Havířskou ulicí zastavěn. Přední fasády domů lemovaly ulici Na Příkopě a zadní tvořily úzkou uličku, pojmenovanou podle zde provozovaného řemesla Provaznická. Krajní dům u ústí Můstku a náležející už Koňskému trhu se nazýval Sklenářovský. V polovině 18. století byl jeho majitelem kupec a radní Jiří Karel Murarius z Naydorfu. Od 1794 pak patřil Petru Ceronimu. Tehdy měl barokní podobu. V 19.st přešel do vlastnictví šlechtičny Anny z Rusheimu. Ta se rozhodla historický dům zbořit, novostavba dokončena  1903
V přízemí vznikl obchod s látkami a v mezzaninu a v prvním patře zahájila  provoz další pražská kavárna. Druhé a třetí patro patřilo bytům.  
Po Anně z Rusheimu získal dům Felix Lenhart, spolumajitelem se ve třicátých letech 20. století stal obchodník s hedvábím Efraim Löbl. Na konci 1926 předkládají oba společníci pražskému magistrátu návrh na adaptaci objektu a nástavbu čtvrtého patra, podkroví a terasy. Projekt dostal na starosti ateliér stavební firmy Matěje Blechy,
Další fáze adaptace proběhla 1934  - architekt Ladislav Machoň a Zdeněk Pešánek. Volně navázali na kubistické pojetí, pokud šlo o tvar a velikosti oken, průčelí zůstalo holé. Spolu se zábradlím a reklamami už odráží konstruktivistické období v dějinách moderní architektury. To symbolizuje i název kavárny technického věku – Edison. 
K. Klein, nový majitel si uvědomil, že se jeho podnik nachází přesně na pomezí českého a německého korza a nechce-li ztratit jednu či druhou klientelu, musí dát kavárně neutrální jméno. Alespoň tento výklad jejího názvu nabídl další z majitelů Turnovský samotnému Edisonovi při jeho dvoudenní návštěvě v  roce 1911 Výtahem se vyjelo do patra  s nádhernou vyhlídkou na Václavské náměstí. V zimě z oken, v létě z balkonu, jehož zábradlí obrostlé popínavými rostlinami chránilo intimitu hostů před zvědavými pohledy zdola.
Tento vzhled i využití si Löblův dům hedvábí podržel až do  1973, kdy došlo k jeho demolici. Tím se otevřel nebývalý pohled z rampy Národního muzea na panorama Starého Města s Hradčanami v pozadí. Ovšem ne na dlouho. Zakrylo ho staveniště další nové budovy, 1983 Investorem byl Dopravní podnik hl. m. Prahy a prováděcí dokumentaci zpracoval podle návrhu Aleny a Jana Šrámkových pražský Metroprojekt. Původně zamýšlená univerzální administrativní budova dostala posléze konkrétní poslání a přešla do majetku ČKD Praha.

Postmoderna, minimalistický přístup. Další práce – hala Hlavního nádraží, fakulta architektury v Dejvicích.  

Dům má své povinnosti vůči člověku obecně - nesmí ho lekat, šokovat, nesmí ho ani oslňovat, musí být poctivý, dostatečně silný, aby člověka ovlivnil. Plastika „nervLibenský, Brychtová. Dům nemá žádné podzemí, je tam metro 

palác KORUNA

1911 – 1914  geometrická moderna a secese, v suterénu bývaly do zahájení výstavby metra parní lázně, dnes prodejna Bomton, v pasáži v kupoli sochy od Suchardů. Starší ročníky si jistě vybaví populární jídelnu Koruna. Populární byly otočné bubny na chlebíček za 1 korunu - odtud název. Koncem 50. a poč. 60 let - ranní polévka za 60 haléřů, chodili na ni nezaměstnaní.

Údajně zde byl postaven první dům na Novém Městě po jeho založení 1348. Po různých přestavbách v 2.pol. 19.st. dům znám pod názvem U Špinků. V přízemí měl svůj obchod Hynek Gottwald, pozdější majitel celého objektu. 1860 byla v prvním patře otevřena Vídeňská kavárna s rokokovým kulečníkovým salonem. 

Kulečník vznikl na francouzském královském dvoře v 16. století a rozšířil se zejména díky Ludvíku XIV. Ještě v 18. století to byla hra vybraných společenských vrstev a její výuka patřila mezi koncesované živnosti. V 19. století pak kulečník pronikl do kaváren a na přelomu 20. století patřil k jejich standardnímu vybavení. V té době již existovali i čeští výrobci kulečníkových stolů, jako např. firmy Stočes & Vogel, Žabokrtský nebo Neubauer. 

DOPRAVA NA NÁMĚSTÍ

Tramvaje původně jezdily po stranách už před 1.sv.válkou, kdy zde nebyl středový zelený pás. 1927 se tramvaje přesunuly do středu a začala sem jezdit auta. 

KORSA A PROMENÁDY

Pravidelné, i několik hodin trvající procházení se na určitých místech a v určitém čase bylo považováno za společenskou událost. Promenády nebyly jen zvláštností Prahy, své korzo mělo každé město i městečko v monarchii. Am Graben, dnešní ulice Na příkopě patřila pražským Němcům, kdežto Ferdinandova, dnešní Národní  třída byla doménou Čechů. Studenti se nejraději procházeli po dolní části Václavského náměstí. Lidé se "hodobóžově" oblékli a nasadili módní klobouky. Paničky z lepší společnosti chodily na nákupy zásadně bez tašek, protože zboží jim domů odnesl poslíček.

V ulici Na příkopě byla otevřena jedna z nejznámějších pražských kaváren v dmě, přestavěném 1897  do secesní podoby F. Ohmannem. Šlo o zakladatelské dílo pražské secese, vynikající krásnou barevností průčelí, bohatě zdobené malbami V. Olivy a A. Hofbauera. Krásným dojmem působilo zejména při večerním osvětlení dvěma velkými mosaznými lucernami, zavěšenými přímo na fasádě. Název kavárny byl odvozen od německého korza na této straně ulice.

palác AMBASSADOR

Patřil ke známým zábavnm pražským palácům, výdělečným strojům na peníze. Co je zábavní palác: v suterénu biograf nebo zábavní sál, v přízemí obchody nebo restaurace, v patře kavárna. Dále byty nebo hotelové pokoje. Zde byly v pasáži malé výčepy, dva bary a vstup do Alhambry.

Nápis NOVA PASSAGE – dřív to byl luxusní obchoďní dům, na konci dvora bývala Meisnerova jízdárna

ulice NA PŘÍKOPĚ  

Součást staroměstského opevnění (dnešní ulice Revoluční, na Příkopě, 28.října, Národní) Od 1230 tu stály staroměstské obranné hradby, hned za nimi obranný příkop  asi 10 m široký a 8 m hluboký. Po naplnění vodou z Vltavy a potoků ze svažitých míst bylo Staré město jakýmsi izolovaným ostrovem se vstupy vmístě dnešní Prašné brány a svatohavelskou branou (Na můstku). Po založení NMP ztratily hradby i příkop smysl, hradby zbourány. Příkop však zasypán až 1760. Původní názvy: V alejích, Kolowratská třída . Hlavní korzo pražských Němců - Am graben.  Zasypávání příkopů začalo už za Karla IV, protože založením Nového města ztratily smysl. Zbytek je dnes v podchodu do metra - kamenné oblouky, přes něž byly položeny desk\. V případě nebezpečí je stačilo odstranit. Dále se zachovaly dvě obranné věže v dnešní Bartolomějské ulici.

 V 16.st byly příkopy zaváženy různým odpadem. Ze Starého Města sem vedly zadní trakty domů včetně prevétů a ohradní zdi zahrad. Naopak pro Novoměstské byly Příkopy regulerní ulicí. Všechny splašky byly odváděny do Vltavy, odkud brali Pražané pitnou vodu....

Od září 1875 tu jezdila první koněspřežka. 1985 otevřena první pěší zóna.

PALÁC SYLVA TAROUCCA

Nebo také palác Piccolomini , nebo Savarin. Poslední pozdně barokní palác se třemi dvory v ulici Na příkopě. Schodiště se sochařskou výzdobou od Ignáce Františka Platzera. První zmínky o významném domě na tomto místě pocházejí už ze 14.st. Poté zde stál významný měšťanský dům, který v pol. 17.st. koupila kněžna Piccolomini. Tehdy šlechta předpokládala, že v Praze bude sídlit panovnice Marie Terezie která zadala N.Pacassimu nákladnou přestavbu Hradu. To se vša nestalo a ohromný palác pak měnil majitele. Přestavba K.I. Dienzenhofer 1743 -51). Je to jediná jeho světská stavba v celých Ćechách. V přízemí byly stáje, kočárovny, kuchyně, hlavní obytný prostor byl  v.patře. V  křídlech do zahrady byly ložnice a obrazárny, ve 2.patře byly hostinské pokoje. Klasicistní přestavba - pol.19.st, hrabě Nostic, uupravil i dlouhou zahradu paláce.. Boční křídla dal Nostic přistavět, aby zvýšil kapacitu stájí a kočároven. V zahradě byla i klasicistní jízdárna. Za totality tu byly všude kolem tiskařské závody, v jízdárně kantýna. To vše bylo zbořeno. Po skončení Národopisné výstavy českoslovanské  1895 tu byla uložena část exponátů, základ sbírek Národopisného muzea. Hrabě Tarouca velmi podporoval vlasteneckou myšlenku. Bývala zde kavárna Savarin

DŮM 847 

obchodní dům firmy Haas & Söhne,  jeden z nejstarších v Praze. 1869-1871 dle projektu A. Kirpala ve stylu severoitalské pozdní renesance. Na tehdejší dobu byla pozoruhodná velkoplošná okna v průčelí a také interiér - litinové schodiště a sloupy nesoucí stropní konstrukci od A. Lindsbauera. Prodávaly se zde záclony, nábytkové textilie a koberce, které byly zákazníkům předváděny pomocí parních vytahovadel - ty se bohužel nezachovaly.  

DŮM U PELIKÁNA 

dům U Dörflerů (také U Pelikána) s vysokým štítem, n.čp. 391, postavený  J. Justichem, oplývá ještě všemi atributy secesního dekorativismu. Vedle Pelikána bydlel Gočár. Vedle nejužší fasáda v Praze. 

PALÁC VÍDEŇSKÉ OBCHODNÍ JEDNOTY 

Architekt Josef Zasche, 1908. Dnes Berschka. obklad i carrarský mramor, venku „asyrské“  sochy 

NÁROŽÍ NA PŘÍKOPĚ - HAVÍŘSKÁ a myslbek

Na místě, kde je dnes obchod ZARA, stával klasicistní dům U modrého raka, čp. 583, byl exkluzivní obchod zvaný Bazar Parisien S. Federera s prodejem kravat a pánského luxusního zboží a kavárna Central, kde se scházeli židovští obchodníci na taroky nebo partii mariáše. Dům a dva další v Havířské ulici (čp. 582, 581) byly zbořeny  1927 a na jejich místě postavena funkcionalistická budova pojišťovny Praha dle projektu L. Kysely. Její adaptaci na Dětský dům provedl 1950-1952 F. Cubr.  Vedlejší dům je mladší Kolovratský palác z 1884, postavený na místě zahrady staršího s průčelím na Ovocný trh. Vedle Kolovratského paláce byl velký obchod s pánskými oděvy a další přízemní objekty. V jednom z nich byl dětský bazar, kde se prodávaly šatičky a spodničky pro holčičky. Objekty a nechala zbořit  1929 banka Union se záměrem postavit zde velký bankovní komplex. Ten se však neuskutečnil a ve vzniklé proluce se v průběhu desítiletí vystřídaly pavilon Myslbek, parčík a staveniště metra. Nakonec v 1997 zde bylo postaveno obchodně-administrativní centrum  Myslbek  

PALÁC BONDY + u ČERNé RŮŽE 

dům U černé růže, čp. 853, má romantizující fasádu, 1840  J. Frenzel., Jako jeden z prvních v Praze vybaven koupelnami. Kolem roku 1900 dům vlastnil velkoobchodník B. Bondy, člen Obchodní a živnostenské komory, který se významnou měrou podílel na asimilaci Židů do českého prostředí. Obchod továrny Federer & Piesen prodával šněrovačky všeho druhu až do roku 1918, kdy vyšly z módy. Moderní funkcionalisticá pasáž 1932 s průchodem do Panské ulice, vybudovaná v místě rozsáhlého dvora, je dílem  Oldřicha Tyla.  Sklobetonové stropy, ochozy vyloženy skleněnými tvárnicemi (český patent) spojené betonem. Velmi pevné, umožňují průhledy. Prosvětlují prostor. 

NA PŘÍKOPĚ - PANSKÁ 

Na rohu kostel sv. Kříže, vedle dva domy se sjednocenou klasicistní fasádou - nárožní, čp. 1261, a dům U tří nových lip, čp. 854. V něm žila a 1862 zemřela spisovatelka B. Němcová její busta dnes na budově Obchodní banky - poslavil na celém nároží  B. Bendelmayer 

PÁNSKÁ PASÁŽ

za Marie Terezie zde byl bazar s levným zbožím

OVOCNÝ TRH 

pův.hlavní tržiště Starého Města, byl tu pevný terén 

KAROLINUM

pův.dům mincmistra Rotleva (podle domovního znaku der rote Love)

STAVOVSKÉ DIVADLO 

Nosticovo divadlo 

Nostic měl spory s univerzitou i karmelitány, pozemek byl mezi nimi, musel zasáhnout až císař a stavbu povolit. Půtky českého a německého souboru, český hrál ve dny s předpokládanou menší návštěvností apod. 

1787 Figarova svatba a Don Giovanni 

1791 přízemí otevřeno do Ovocného trhu, přistavěn pavilon, odehrála se tu oslava korunovace císaře Leopolda II. 

1799  - divadlo odkoupily české stavy. 

Vnější výzdoba souvisí s tematikou divadla, horní reliéfy – L – tanec, P hudba, uprostřed žena s maskami tragedie + komedie. Na zábradlí zdobný prvek – lyra .Závěsy lamp – český lev  

U ČESKÉ ORLICE

Secese, architek B.Ohman. Měl velký cit pro lokální zvláštnosti staré pražské architektury. Zajímavě propojil renesanční  a pozdně gotické štíty do jedné skupiny.Majitelem a stavebníkem  zámožný lékař Čeněk Klika, monogram na fasádě.. Výzdoba na motivy kartonů M.Alše, na arkýři kalamář a pergamen na psaní receptů 

Secese - poslední univerzální sloh v dějinách Evropy. Paradoxně  různé názvy, společné jsou významy jako  „mládí, roztržka, odchod, moderní, nový, módní, apod.“: modern style, Jugendstil, art nouveau, modern, Liberty…Architekti. Ohmann, Fanta, Polívka, Balšánek, Bendelmayer…

Kubismus  - z franc. „le cube“ , Kubismus se snaží vytvořit obraz v krychlích a základních geometrických tvarech. Kubismus v architektuře je ryze česká specialita, odnoží rondokubismus, obloučkový sloh, národní sloh. Josef Gočár, Josef Chochol… 

Dům je úzce spjat s tzv. chlebíčkovou aférou. Během nacistické okupace otrávil protektorátní premiér generál Eliáš proněmecké novináře. Eliáš dokonce sám koupil chlebíčky v pražském lahůdkářství u Lipperta, do nichž pak lékař, premiérův známý, vstříkl bakterie tyfu, tuberkulózy a klobásového jedu botulotoxinu. K tomu došlo právě zde v domě U české orlice, kde měl lékař M.Klika ordinaci. Otrávenými chlebíčky pak Eliáš novináře pohostil na Úřadu vlády. Několik z nich mělo vážné zdravotní potíže, ale jen Karel Lažnovský otravě podlehl. Šlo o součást rozsáhlejšího projektu, jímž se čeští odbojáři snažili odstranit domácí provokatéry či nejvyšší nacistické pohlaváry. Poté, co aktivističtí novináři v čele s Lažnovským začali veřejně upozorňovat na nacistům nepohodlné lidi, došla však premiéru Eliášovi trpělivost. Po stupňujících se výtkách, že aktivistické novináře ignoruje, souhlasil, že přijme sedm významných šéfredaktorů. Čtyřem z nich nabídl otrávené chlebíčky. Eliášovi záleželo zejména na odstranění Karla Lažnovského a Emanuela Vajtauera. Kvůli utajení celé akce Eliáš donesl sám chlebíčky do ordinace lékaře M. K., který do nich vstříkl jed. Lažnovského chlebíčky byly otráveny bakteriemi tyfu. Z ordinace si Eliáš chlebíčky ihned odnesl. A proč zemřel jen Lažnovský? Badatel Jaroslav Čvančara nabízí vysvětlení: "Lékař M. K. s bakteriemi teprve experimentoval. Ti novináři totiž nemohli zemřít krátce po návštěvě u Eliáše, ale až několik dní po přijetí na Úřadu vlády, aby premiér vypadl z okruhu podezřelých. Chlebíčky byly proto infikovány rozličnými bakteriemi (tyfus, tuberkulóza, klobásový jed – botulotoxin) a v různé míře. Proto z pětice novinářů zemřel nakonec jen Lažnovský. Ostatní vyvázli s vážnými zdravotními potížemi." 

Akci premiéra Eliáše a lékaře M. K. řadí historikové  k mimořádně odvážným činům v boji proti okupantům. Byť to možná z lékařsko-etického hlediska je na hraně." A veterán z druhé světové války Tomáš Sedláček se ptá: "Probůh, jak chcete slušně bojovat s nacismem?" I když gestapo premiéra Eliáše kvůli náhlému skonu Lažnovského podezíralo, podíl na jeho smrti mu nedokázalo. Eliáš byl popraven o rok později – 19. června 1942.

 Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/protektoratni-premier-elias-otravil-nacisticke-novinare.A060220_090231_domaci_mr

 Nacisté Lažanskému nechali na hrob na Vinohradském hřbitově umístit sochu světlonoše, později odstraněna.

BUDOVA SPOŘITELNY

Architekt Kadeřábek 1959 -60, přestavba do dnešního vzhledu podle bruselkého stylu. Minimalismus, prosklené 1.patro

BUDOVA S PASÁŽÍ BRODWAY

Architekt B.Kozák. Celoplošné obložení drahým travertinem, úzkou pasáž rozšiřují zrcadla.

PRAŠNÁ BRÁNA

Kameny se dříve neprezentovaly holé, pokud nešlo o cenný materiál, třeba mramor. Používaly se syté barvy. Restaurování tak přímočaré nebude, ale jistá barevnost se přizná. Tmavé kameny jsou výsledkem topení v Praze v dobách minulých, saze z kamen pokrývaly kde co. Na středověkých kvádrech věže je patrný zatmelený důlek, který zůstal po nůžkových krepnách - kamenických kleštích, kterými se kameny zvedaly nahoru na stavbu. Někde jsou patrné kamenické značky. Kameníci si značili svou práci, podle toho se odvíjela jejich mzda. Na konci 19.st. věž upravil novogoticky Josef Mocker, byly sňaty věžní hodiny - pěst na oko.

9. VYCHÁZKA NA VYŠEHRAD 

Dnešní Vyšehrad je národní kulturní památka od 1962, místo spjaté s pověstmi z nejstarších dějin země a pověstí o vzniku Prahy. Historické důkazy chybí, Vyšehrad do této mýtické podoby zpopularizovali obrozenci v 2.pol.19.st. Jejich zásluhou je dnes místo známé národním hřbitovem Slavín. 

Kongresové centrum 

1972 - 81 Jaroslav Mayer, Antonín Vaněk, Vladimír Ustohal a Josef Karlík, architekti z Vojenského projektového ústavu. Slavnostního otevření se zúčastnil prezident Gustav Husák. V té době nesla název Palác kultury, lidově Pakul nebo Lidojem. 70 sálů s kapacitou až 10 000 lidí, což žádná jiná budova v Česku nabídnout nedokáže. Největší, Kongresový sál pojme dokonce až 2 800 návštěvníků. Kromě jedinečnosti, co se rozměrů týče, je unikátní i svým zpracováním. Menší sály a zasedací místnosti dosahovaly ve své době nejvyšších kvalit a dodnes jsou vyhledávanou lokací například pro filmaře. V interiérech najdeme řadu uměleckých děl, jako například sochu Slunce od Vladimíra Procházky nebo plastiku Ženy s holubicí od Jaroslavy Brychtové a Stanislava Libenského, lustr složený z malých skleněných tubusů od Stanislava Víznera. Konaly se tu 2 sjezdy KSČ a několik sjezdů NF. Po Sametu koncerty, výstavy, kongresy.

Na konci 1989 tu jednalo Občanské Fórum se zástupci KSČ o složení první polistopadové vlády. Vystoupily tu Joan Baez,  Björk, Tarja Turunen. Na přelomu tisíciletí zde probíhalo zasedání MMF a v okolí pak došlo na tvrdé střety mezi policií a odpůrci globalizace. 2000 přistavěn hotel. Veřejné prostory Kongresového centra však zůstaly od 70. let víceméně netknuté, což se má změnit.

 2016 proběhla mezinárodní architektonická soutěž na dostavbu výstavního pavilonu a úpravu přilehlého okolí, které se zúčastnilo přes 70 kanceláří. Odborná porota vybrala návrh španělského studio OCA.

Nejprve se rozhlédneme z terasy u mostu 

Přes údolí směrem k Pražskému hradu jsou to asi 3 km, jsme v 230 m.n.m a před námi je horní část Nového Města Pražského. Jeho založení roku 1348 bylo počinem hodným krále, ještě dnes architekti obdivují urbanistické řešení, přímé široké ulice, prostorná náměstí, mohutné hradby. (z nich toho ovšem moc nezbylo, vyjma Hladové zdi). Karel IV.jako hluboce věřící člověk mířil dál. Z terasy vedle mostu vidíme několik kostelů z jeho zamýšleného kříže – jsou tu (odleva) věže kostelů sv. Kateřiny, sv.Apolináře, Panny Marie a  sv.Karla Velikého, pětici doplňují Emauzy a Panna Marie na Trávníčku.   

Nuselské údolí a most 

Autor stavby architekt  Stanislav Hubička. Most z předpjatého betonu, železobetonová trámová konstrukce, délka 485 metrů, průměrná výška 42 metrů. Most spojuje Pankrác s Karlovem, Prahu 2 s Prahou 4. Otevřen byl 1973 a 2000 získal cenění Stavba století v kategorii Dopravní stavby. Neodpustím si špílec – dálnice D1 by v tomto duchu mohla být nazvána Stavba 4. tisíciletí… 

Přicházíme k mohutné vyšehradské citadele, kterou dal stavět Ferdinand III. Habsburský kolem roku 1650. Vysoké cihlové hradby mají tvar pětihranu a šest nárožních bašt. První brána – Táborská – je z roku 1656,pozdně renesanční, druhá – Špička -  připomíná dobu Karla IV. Upravil ji stavitel Antonín Wiehl a kopii mají na Petříně, je v ní zrcadlové bludiště. 

V nízkém domku vedle brány žila spisovatelka Marie Popelková (1862 - 1941), která určitě netušila, že její gesto  - využití manželova příjmení jako svého jména křestního – bude za pár desítek let budit vášně. Popelka Bilianová, autorka oblíbených sentimentálních próz typu červené knihovny  je pohřbena na Vyšehradském hřbitově. Přitom od roku 1900 sama na hřbitově pořádala procházky s výkladem o známých osobnostech. Přezdívalo se jí Poslední vyšehradská kněžna a byla opravdu dobrým strážným duchem tohoto místa. Pocházela z Králova Dvora u Berouna, v mládí se s rodiči přestěhovala do Prahy. Pro slabý zrak se nemohla stát učitelkou, dovzdělávala se sama četbou. Jako jediná žena chodila na přednášky na universitu. Byla také velkou patriotkou a díky  vlastenecké činnosti se seznámila se svým budoucím chotěm, nedostudovaným právníkem Arnoštem Biliánem. Založili spolu tzv.vlastenecké obětiny, tiskli kartičky s citátty vlasteneckých spisovatelů a za jejich prodej financovali chod několika škol. Po svatbě se přestěhovali na Vyšehrad do domku, kde se vybíral akcíz, potravní daň. Zde manžel pracoval jako výběrčí.

Popelka začala přispívat do Národních listů, Národní politiky a Hlasu národa a zábavných a ženských časopisů. Básně moc úspěšné nebyly, začala proto psát krátké povídky a sentimentální prózy (Paní Katinka z vaječného trhu, Vyšehradské fejetony, román Do panského stavu, Vyšehradské pověsti). zásluhou Popelky Bilianové je Vyšehrad dochován v té podobě, jaké je, protože byla proti bourání hradeb,  brojila proti další zástavbě zde, pečovala o hřbitov. Byla dlouho jednatelkou Ústřední matice školské, věnovala se dobročinnosti, pořádala dobročinné sbírky pro nemajetné rodiny, slepé a hluché děti. Navíc se věnovala dívčímu skautingu, 1912 ve svých  50 letech založila poblíž Jílového první lesní osadu. Tato silná osobnost musela projít mnoha těžkými chvílemi jako smrt prvního dítěte, deprese a pak sebevražda manžela i celoživotní zdravotní problémy.

Jedličkův ústav 

1913 založi lékař chirurg Rudolf Jedlička. Začínal s 10 žáky, název Spolek pro výchovu mrzáků.  Ostatní evropské země podobné ústavy už měly, Rakousko Uherskou ještě ne. Za 1.sv. války zde váleční invalidé. Za 1.republiky rozkvět. Nejstarší zařízení v Čechách, poskytuje péči tělesně postiženým dětem v oblasti vzdělání, rehabilitace, uměleckého rozvoje, sociálních služeb.

V 60.letech sílí uzavřenost ústavního prostředí, v 80.letech zde mříže, brána, společnost tyto děti v podstatě ostrakizovala. To se začalo měnit až po 1989. Dnes má na Vyšehradě ústav k dispozici 5 budov, přes týden tu bydlí hlavně náctiletí studenti, kteří si tak mohou zkoušet samostatný život mimo rodinu. Je tu škola, terapeutický pavilon, nechybí tělocvična a bazén. V zahradě jsou úly a zahrádka. Profesor Jedlička nechal do pevnostní zdi probourat vrátka, aby to měl blíž do Podolí a nemusel to obcházet..

Leopoldova brána

tvoří vstup do vlastní pevnosti. Může připomenout Matyášovu bránu na 1.nádvoří  Pražského hradu, stavitelem je Carlo Lurago. Brána je raně barokní a patří k nejkrásnějším dochovaným stavbám mohutného barokního opevnění Prahy, které vznikalo mezi lety 1653 - 1730. To se stavělo z cihel a zpevňovalo kamenným rámováním. Typické jsou pětiboké bastiony, předsunutá část samotného opevnění, což je dobře patrné právě na Vyšehradě.  Na bráně je rakouský orel s korunou a po stranách lvi. Původně měla brána uzamykatelnou mříž s kolečkovým posouvacím systémem a za ní byl padací most. Část mechanismu se dochovala. V horní části je komora pro střelce, kam ovšem museli složitě po žebříku.

Část kasemat za branou byla upravena jako protiletecký kryt s filtračním zařízením a přívodem vody.

Rotunda sv. Martina 

Nejstarší stavba tohoto typu na území Prahy. Máme i kostel tohoto jména, připomíná se příběh galského vojáka, který se rozdělil s žebrákem o svůj vojenský plášť a později se obrátil na víru. Rotunda je nezmar, za husitů byla vydrancována, přežila zásah blesku a následný požár, přítomnoust pruských vojáků, kteří tu vyráběli patrony a zrušení za Josefa II. Později tu byla znovu prachárna a pak obydlí pro sociálně slabší občany. Rotunda měla namále při stavbě silnice procházející Vyšehradem, ale zachránil ji hrabě Karel Chotek, silnici dal vést obloukem. Původní zazděný vchod je dobře patrný na straně směrem k silnici.

Karlachovy sady

V horkých dnech příjemné stinné místo s dokonale ukrytým posezením ve vzdáleném rohu parku. Stejně tak většina návštěvníků mine bez povšimnutí sochu probošta Mikuláše Karlacha, sv.Jana Nepomuckého a malou bíle natřenou kapličku. Zaujme spíš

Čertův sloup 

legendou o sázce nezdárného vyšehradského kanovníka s čertem Zardanem, zda stihne (ten čert) přinést z Říma na Vyšehrad sloup z chrámu sv. Petra dřív, než skončí ranní bohoslužba. Pokud ano, kanovníkova duše  propadne  peklu (asi za karban). Čert ovšem švindloval a sebral sloup z kostela Panny Marie v Trastevere, který je blíž. Ne nadarmo se však o Bohu říká, že je Vševědoucí (a vševidoucí). Čertovi srazil sloup 3 x do moře a Zardan jeho lovením ztratil drahocenný čas. Dolétl nad kostel přesně ve chvíli, kdy mše skončila a vzteky sloupem mrštil na střechu. Sloup se rozlomil na tři kusy a ty jsou dodnes k vidění v Karlachových sadech. Kdo nevěří, ať tam běží...doporučuje se za horkých letních dnů, kdy jsou (údajně) trochu cítit sírou...  

Nové děkanství 

Vyšehradská kapitula byla založena v 11.st. Vratislavem II., byla závislá přímo na papeži a panovníci jí postupně darovali velký majetek v podobě vsí a polností. Duchovní museli odejít v době, kdy se Vyšehrad stal vojenskou pevností. Za rohem se rozkládají Vyšehradské sady, kde byla původní  akropole s mnoha stavbami. Dochovalo se Staré purkrabství, gotický sklep a studna. V parku jsou dnes umístěna Myslbekova sousoší z Palackého mostu, poškozena za únorového bombardování v roce 1945.

Záboj a Slavoj

Ctirad a Šárka

Lumír a píseň

Libuše a Přemysl

Něco pro děti

Na Vyšehradě jsou dvě vybavená dětská hřiště, jedno s klasickými prolézačkami na severní straně vedle silnice k Cihelné bráně, druhé hned za Leopoldovou branou vlevo. Tam se děti také seznámí s třemi dcerami knížete Kroka a statným Bivojem.

Vyhlídka z JZ strany  

Nacházíme se na 42 metrů vysoké břidlicové skále, spadající přímo do Vltavy, která má v tomto místě také největší hloubku na celém území Prahy, přibližně 6 metrů. 

Pověsti 

Když půjdeme od Jiráska pozpátku, ten čerpal z kroniky Václava Hájka z Libočan (pol.16.st) a ten zase z díla Přibíka Pulkavy z Radenína (doba Karla IV). Třeba Kosmas v 10.st. nemohl přijít Libuši na jméno, byla v jeho očích pohanskou kněžkou, srovnával ji se Sibylou Kúmskou…Vyšehrad nazýval Chrasten a měl ho založit  až Přemysl během Dívčí války…. Národní obrozenci těchto pověstí využili pro povzbuzení vlastenectví a zdůraznění bohaté kulturní tradice starých Slovanů. 

Z Jiráskových pověstí ale vycházeli i umělci a ti je zvěčnili v malbě a v kameni. Proto si některé připomeňme. 

Vyšehrad založil kníže Krok. V Roudnici má ulici. 

z hradu Budeč, hledal bezpečnější sídlo a jeho poslové našli strmou skálu nad řekou. Alois Jirásek sugestivně líčí příhody Krokových třech dcer, třeba tu o statném Bivojovi, co ulovil kance a dostal za to Kazi.

Na místním hradě se pak vlády ujala Krokova dcera Libuše,

jenže to zdaleka nebyla doba kancléřky Merkelové nebo železné lady Margareth. Muži si vládu žen nepřáli a tak Libuše vyslala posly, ať následují jejího koně, který jim najde jejich nového vládce. Poslové šli dva dny a třetího dne došli do vesničky Stadice,

kde na poli oral s párem volků Přemysl.

Kůň se u něho zastavil a poslové poznali, že to je jejich budoucí vládce. S velikou slávou ho přivedli na Vyšehrad, kde ho již vítala Libuše. A tak Přemysl po boku Libuše usedl na trůn a společně vládli českému lidu. 

Pověst o rytíři Horymírovi  

vypráví, že za knížete Křesomysla došlo ke vzpouře a Horymír jako její vůdce byl na Vyšehradě uvězněn. Jako poslední přání se před smrtí chtěl naposledy projet na svém věrném koni Šemíkovi. Že Křesomysl nechal zavřít všechny brány, nebylo nic platné. Šemík se mohutným skokem přenesl přes hradby a skočil rovnou do Vltavy. Horymír se zachránil, ale statečný Šemík na následky skoku uhynul. Dodnes má náhrobek v Neumětelích 

Další pověst je klonem Blanických rytířů. Ve vyšehradské skále má být ukryt zlatý poklad, který hlídá český lev s dvanácti lvíčaty. Lev několikrát za rok o půlnoci vychází ven a pátrá, zda české zemi nehrozí nebezpečí. Když zjistí, že ano, lev zařve tak mocně, až se vyšehradská skála rozlomí a ze lvíčat se stanou mocní lvi, kteří rozsápou všechny nepřátele. Zajímavou variantou je dovětek, že armáda rytířů (lvů) se rozrůstá o utopence pod vyšehradskou skálou, ale odtud vede přímá cesta k Černé perle a chapadlům Davida Jonese…  

Sochy na Vyšehradě

Nejstarší jsou boží muka z konce 17.st. za rotundou sv.Martina. Poč.20.st. na nich přibyly mozaiky českých národních patronů (sv.Ludmila, sv.Václav, sv.Vojtěch, sv.Prokop). U zdi směrem k Vltavě jsou menší sochy sv.Ludmily a sv.Šebestiána. Pomník sv.Václava ve Štulcových sadech je kopiísochy z Václavského náměstí od Jana Jiřího Bendla, podstavec je původní. Přímo pro Vyšehrad byla vytvořena busta  probošta Štulce a socha sv.Jana Nepomuckého v Karlachových sadech. Vedle stojí jediná vyšehradská kašna, je zde od 2002. Původně se nacházela na Karlově v areálu pražských vodovodů a kanalizací, ale první místo bylo tam, kde dnes stojí socha TGM - naproti Hradu. V kasematech v sále Gorlice je 6 originálních soch z Karlova mostu..

Archeologie na Vyšehradě

Víc toho nevidíme, než vidíme. Písemné prameny podrobně popisují 10 - 12 různě velkých sakrálních staveb, ale nic se nenašlo. 

Kostel sv.Vavřince

Po hádkách s biskupem opouští přemyslovský kníže Vratislav Pražský hrad a přichází sem.Staví tu kostel sv.Petra a Pavla, sv. Vavřince a královský palác. Je založena vyšehradskýá kapitula. Kostel byl skutečně velký, v místech vedle barokního děkanství a částečně i pod ním. Byla nalezena tzv.vyšehradská dlažba..

V areálu bývalého knížecího paláce byla nalezena zahloubená stavba s pecí na tavbu stříbrné rudy. Z ní Přemyslovci kuli mince, stříbrné denáry. Začal je razit Boleslav II. Stříbro přiváželi do Čech arabští obchodníci a vyměňovali je za otroky...V raném středověku trh s otroky zcela jistě existoval. Tato pec ale znamená, že prosperita raného přemyslovského státu nebyla založena jen na trhu s otroky, Přemyslovci měli přístup k rudám a stříbro těžili i sami.

Bazilika sv. Petra a Pavla

Na tomto místě postavil Vratislav I //II. malou románskou baziliku sv.Petra a Pavla, poté zde byly další dvě stavby. Do doby Karla IV.tu byl největší kostel raně gotické Prahy. Dnešní vzhled je výsledkem přestavby v duchu neogitiky podle projektu puristy Josefa Mockera. Ten je ostatně pohřben kousek odtud. Kostel je zajímavý také svoji secesní výzdobou a freskou v levé bočí lodi , která líčí výsledek sázky čerta Zardana s kanovníkem...

Dějiny Vyšehradu  

Co zde stálo původně? Do současnosti bylo archeology prozkoumáno jen 15 % celkové plochy. Odhaduje se, že tu stála rotunda sv.Jana Evangelisty, kostel sv.Klimenta a rezidence kanovníků. Roku 2018 byly pod románskou bazilikou sv.Vavřince (Vratislav II. / I. 1070)  objeveny  základy starší stavby. Byla nečekaně velká, ovšem neví se, komu byla zasvěcena, ani kdo byl stavebníkem. Typ stavby je trikoncha s křížovým uspořádáním, v Čechách naprosto unikátní, o 40% větší plochy, než měla rotunda sv.Víta. Kostel musel vzniknout v době, kdy se některý z Přemyslovců (Boleslav I. II. nebo Břetislav I.) rozhodl přeorientovat sídlo sem z Pražského hradu.  Je ojedinělé, aby starší kostel byl větší, než následující, v tomto případě bazilika sv.Vavřince. Základy kostela navíc překryly hroby, na hřbitov kolem baziliky se pohřbívalo mezi 11. a 14. stol. Bazilika stála na místě dnešního Slavína a předokládá se, že v místě okolo hrobu Bedřicha Smetany je krypta s ostatky Přemyslovců Vratislavovy linie. Ovšem průzkum je velmi nepravděpodobný.  

To, že v 10.století se v hlavním městě nacházela dvě významná střediska moci - Pražský hrad a Vyšehrad -  je unikátní. O sto let později pak v Londýně vzniká Westminster a Tower, i to je ojedinělé, centrum vlády v hlavních městech bývalo jedno. 

Až do 14.st není Vyšehrad místem opředeným legendami, ale o 100 let mladší alternativa Pražského hradu. Na hradišti, kde byla i mincovna, sídlili  postupně přemyslovští panovníci Boleslav II, Vratislav II (kvůli sporům s bratrem Jaromírem, biskupem, opustil Pražský hrad), Soběslav I a Vladislav  II, který se po zvolení českým králem roku 1158 vrátil na Hrad. 

Vratislav na Vyšehradě založil kapitulu – sbor duchovních, a dal vystavět rotundu sv.Martina a baziliku sv. Vavřince a sv.Petra a Pavla. Tato církevní stavba měla na délku 110 metrů a ve své době byla největší v Praze. 

Karel IV. pozvedl význam místa tím, že tu jednak dal vybudovat gotický palác (v místě dnešního trávníku se sousošími od Myslbeka) a nové opevnění s cimbuřím, fortnami a dvěma branami (částečně se dochovala Špička), a že ho zařadil do korunovačního průvodu českých králů. Jak se zdá, pouť na Vyšehrad v předvečer korunovace a uctění lýčených střevíců, mošny a radlice svých přemyslovských příbuzných provedl pouze on… 

Za husitů byl Vyšehrad pobořen a opuštěn, až později se tu začali usazovat řemeslníci a vzniká malé městečko.V polovině 17.st. se buduje mohutné barokní opevnění Prahy a Vyšehrad se stává největší pražskou vojenskou pevností. Obyvatelé se museli přesunout do podhradí, stejně tak museli odejít duchovní, poddanské město Vyšehrad bylo roku 1883 připojeno k Praze. 

1904 byl vyšehradskou skálou proražen tunel, do té doby se skála obeplouvala. Symbolicky tak vzal zasvé romantický mýtus Vyšehradu i pověsti o Horymírovi. 

Pevnost byla dobyta dvakrát, nejdřív za válek o rakouské dědictví 1741 – 2. Marie Terezie sice složitou diplomacií a odstoupením části Slezska dosáhla neutrálního postoje pruského krále Fridricha II, zato v protirakouské koalici angažovaní Bavoři, Sasové a Francopuzi zamířili do Prahy. Praze byla 3 x nabídnuta kapitulace, město se chystalo na obranu – byly zazděny městské brány. Přitom vyšehradská posádka, mající bránit město z jihu,  byla početně nedostatečná. Praha byla rychle dobyta, Vyšehradská citadela dostala rozkaz kapitulovat a město zaplatilo výpalné. 

Bavorský kurfiřt Karel Albrecht se v prosinci 1741 nechal 400 českými stavy provolat českým králem jako Karel III. Zjevně právoplatné císařovně moc nevěřili…také za to byli později potrestáni, padlo 12 rozsudků smrti, které však byly změněny na internaci nebo vyhnanství. 

Francouzi zabrali Vyšehrad. Vylepšili opevnění, zpevňovali bastiony, stavěli palisády, opravovali příkopy, dokončili kasemata. S místními obyvateli měli celkem dobré vztahy, protože vojáci se chovali korektně, a také proto, že vídeňský dvůr se projevil v této situaci po okupaci Prahy velmi pasivně. Teprve po roce se karta obrátila, Rakušané Prahu oblehli a dobyli, Marie Terezie byla v Praze korunována na českou královnu, Francouzi město opustili. Zajímavostí je fakt, že na popud francouzských důstojníků byla v roce 1742 v Praze založena nejstarší zednářská lóže. 

Vyšehrad měl namále 1744, kdy ho na 10 týdnů obsadili Prusové. Ti se při odchodu pokusili pevnost zničit výbušninami, doutnáky však byly včas uhašeny třemi místními občany.

1842 byla do hradeb na severní straně proražena další brána, zvaná Cihelná, s empírovou výzdobou.

Po prohrané válce s Pruskem  1866 se ukázala zastaralost a neúčinnost systému městských pevností, bylo rozhodnuto pražské opevnění zrušit, Vyšehrad zůstal pod vojenskou správou až do 1910. Pražský magistrát stál před otázkou, co bude s místem dál. Postavit zde činžáky podobně jako v Podskalí? Proměnit pevnost ve velký park? Nebo vyzdvihnout jeho historický význam nějakým národním památníkem ? Názory se různily

Popelka Bilianová: Vyšehrad jest mohylou slávy naší i samobytnosti. (…) Bavoři mají svou Walhalu a Londýn Westminster, Řím i Paříž svůj Pantheon, Poláci svůj Wawel posvátný; náš Vyšehrad se může státi v ohledu tom vzácnou perlou.“

Zatímco Popelka volala po zalesnění Vyšehradu, ve hře byla i hustá zástavba  podle plánů  architekta Vlastislava Hofmana. Měly tu být řadové rodinné domky zahradního města anglického typu s kubisticky prolomenými průčelími, tak jak se prolamují vyšehradské bastiony. Hofman se svými návrhy pokusil vzdát hold české historii pomocí architektonických forem, ty by ovšem pohltily někdejší genius loci. Ten dostal citelný zásah 1904  proražením tunelu pod mýtickou vyšehradskou skálou

Za dnešní podobu z pol. 19.st Vyšehrad vděčí péči proboštů Václava Štulce a Mikuláše Karlacha, oba mají v místním parku sochy. Oba se také snažili získat pro Vyšehrad různá sousoší, která by byla případně zničena jinde. Barokní, původně gotický chrám sv. Petra a Pavla byl podle plánů architekta puristy Josefa Mockera  přestavěn ve stylu neogotiky, interiér se pyšní secesní výmalbou. 

Probošt Václav Svatopluk  Štulc (1814 - 1887) si zaslouží více pozornosti. Tento vlastenecký kněz, spisovatel a učitel byl velmi oblíbený svými žáky na staroměstském Akademickém gymnasiu, protože jako jeden z mála se nebál vystupovat jako vlastenec, a to i v době Bachova absolutismu. Ve své vzpomínkové knize se o něm zmiňuje spisovatel a básník Ladislav Quis, Štulc ho učil češtinu a dějepis. 1860 byl pak jmenován vyšehradským kanovníkem a zasadil se o obnovení významu Vyšehradu.

2014 . nově objevený kostel, objev století. Tvarem kostel odkazuje na byzantské prostředí, neví se, který panovník a hlavně proč, sem pozval architekta se zkušeností se stavbou takového typu kostela. Mohl to být Boleslav II nebo Břetislav I. Plocha 230 m 2, o 40% větší než tehdejší hlavní kostel Čech, rotunda sv. Víta.

2021 stále toho je co k znovuobjevování pomocí nových neinvazivních technických metod. Objevena barokní chodba pod akropolí. Podolské kasematy byly uzavřeny skoro 60 let. Jsou součástí opevnění budovaného v pol. 17.st, ale není ještě doložen jejich přesný účel. Jako obranné chodby jsou příliš stísněné, není doloženo celkové propojení chodeb. Jedná se o 4 samostatné úseky o délce několik set metrů.

Vyšehrad je největší památka patřící přímo Praze.

VYŠEHRADSKÝ HŘBITOV
 

Až do pol.19. st zaujímal hřbitov malou plochu u kostela sv. Petra a Pavla. Politické uvolnění po pádu absolutistismu vedlo k rozmachu národního uvědomění a po vzoru jiných evropských národů se objevuje myšlenka zřídit důstojné místo posledního odpočinku těm, kteří naši zemi v různých oblastech činnosti proslavili nejvíc. 

Vyšehrad byl vybrán jako místo spojené s nejstaršími dějinami. Vůdčí osobností je František Palacký, Otec národa, který roku 1862 zakládá vlastenecký spolek Svatobor. Podporu mu poskytl probošt vyšehradské kapituly a velký vlastenec Václav Štulc. 

1893 byla dokončena i dominanta celého hřbitova, hrobka Slavín. Tvůrcem arkád a Slavína byl Antonín Wiehl, žák a následovník největšího českého architekta 19. století Josefa Zítka. - Vybudování Slavína financoval podnikatel a starosta Smíchova, vlastenec  Petr Fischer. Postupně se pojem Slavín přenesl na celý vyšehradský hřbitov.  Připomeňme si z více než 600 zde pohřbených osobností aspoň některé.      

Vácslav Hanka spisovatel, knihovník, archivář. Právě on zde byl pohřben jako první v rámci nového národního hřbitova. Jeho pomníkj e hned u hlavního vstupu a jsou na něm symboly spolku Svatobor: tři ruce držící kruh a heslo: Pomáhej! - Osvěcuj! - Pamatuj!  

My ovšem na hřbitov vstoupíme zadní (východní) brankou. 

Jan Neruda (1834-1891) Povídky malostranské, Písně kosmické, Hřbitovní kvítí Chilský básník Ricardo Neftali Reyes y Basualto /1904-1973/ - Pablo Neruda1971  Nobelova cena za literaturu.

Adolf Heyduk (1835-1893), básník 

Božena Němcová (1820-1862)

Pražské pobyty Boženy Němcové:

1842 - 45 dům U zeleného stromu na Poříčí, dům už neexistuje. Pro mladou Němcovou byl pobyt v Praze velkou výhrou, na malém městě by její talent možná zůstal neobjeven, Praha byla tehdy centrem intelektuálního života. Nejdůležitější byl její pražský pobyt v 50.letech 19.st. Bydlela v Ječné , ve Vyšehradské, ve Štěpánské 647, v Mezibranské, v domě dole na Václavském náměstí, který už neexistuje. Dále v Řeznické 13. Do domu v Palackého ulici docházela do společenského salonu lékaře Staňka. Ve stejné ulici bydlel Palacký a Rieger, Palačtí ji zvali na nedělní obědy. Němcová chodila do domu U Halánků za přítelem Vojtou Náprstkem, který se zasloužil o překlad Babičky do angličtiny a i jinak ji velmi podporoval, dochovala se Němcové korespondence. Údajně si odtud spisovatelka odnášela také dobré víno. Poslední pobyt byl v ulici Na příkopě.

Také jste se ve škole učili, že Božena Němcová byla takřka svatá a trpěla v manželství s pedantským sucharem Josefem Němcem, který literatuře nerozuměl? Pokud ano, tak "zásluhu" na tom má komunistický ministr kultury Zdeněk Nejedlý, ironií osudu pohřbený pár desítek metrů odtud. Dnes víme, že to bylo trochu jinak, Němec svou ženu miloval natolik, že jí odpouštěl i nevěry (minimálně pět). Oba byli poměrně výbušní a nepoddajní, Němec si ovšem uvědomoval, že na něm leží tíže zabezpečit rodinu a od manželky očekával klasickou ženskou roli. Betty - dívčí jméno spisovatelky - však neměla v úmyslu zbavit se "tvůrčí svobody". Přestože později žila v bídě se čtyřmi dětmi, stálé zaměstnání se jí přijmout moc nechtělo. Źivot se státním zaměstnancem jistě nebyl lehký, rakouské úřady Němce špiclovaly pro jeho vlastenectví a různě přeřazovaly do stále nových míst, rodina se často stěhovala. Případně manželé žili odděleně. Definitivně pak od roku 1857, kdy Němec požádal o rozluku od stolu a lože. Nešlo o klasický rozvod, ale možnost nežít ve společné domácnosti. 

Podle všeho se zdá, že Božena nebyla zas až tak holka do nepohody. Nejkrásnější dopisy psala manželovi, když sám pobýval pracovně v Uhrách, společného soužití už ale nebyli schopni. Němcová žila ve svém vysněném světě, ráda přijímala lichotky od svých - většinou mladších - milenců, případně je finančně podporovala. Morální odsouzení tehdejší společnosti jí nevadilo, to, že tito muži z příliš těsného  vztahu brzy utíkali, ano. Dcera Boženy Němcové Dora se ke vztahu rodičů vyjádřila až po mnoha letech, mimo jiné poznamenala na okraj jednoho matčina dopisu: Jenže ono to, mámo, s tím otroctvím nebyla tak docela pravda. Vždyť ty sis vlastně celý život dělala, cos chtěla. A jak táta odešel do Uher, zůstalas v Praze s těmi svými přáteli...

Jeden z "přátel" obrozenecký básník a překladatel Václav Bolemír Nebeský Němcové prokazatelně radil v jejích literárních začátcích a existují názory, že právě on je autorem Babičky...Podle tradice napsala Němcová Babičku  1854 v domě v Ječné ulici

Socha spisovatelky od Karla Pokorného je na Žofíně, její ulice u Nuselského mostu a magistrály..

Max Švabinský (1873-1962) Jeden z nejvýznamnějších českých umělců dvacátého století, který byl obdivován pro neobyčejnou kreslířskou zručnost a rozmanitost grafických technik. Portrétista, krajinář, ilustrátor, navrhoval gobelíny, vitráže, poštovní známky, bankovky. Navrhoval několik vitráží v chrámu sv.Víta.

Karel Pokorný (1891-1962). Pomníky A.Jiráska, B.Němcové, sousoší Sbratření v České Třebové, kopie ve Vrchlického sadech. Źák J.V.Myslbeka 

Karel Purkyně (1834-1868), syn vědce Jana Ev. Purkyněho 

Václav Levý (1820-1870). Učitel Myslbeka, nestor českých sochařů 19.st..Vyšel ze skromných poměrů, vyučil se truhlářem.Měl štěstí na osvíceného mecenáše a také získal Klárovo římské stipendium. Řím ho okouzlil , doba zde prožitá byla jehjo umělecky nejpřínosnější.V Praze pracoval na výzdobě kostela sv.Karla Boromejského a sv. Cyrila aMmetoděje v Karlíně. Bohužel předčasně zemřel na jaterní chorobu.

Břetislav Benda (1904-1980), hrob zdobí socha dívčí postavy. Absolvent kamenické školy v Hořicích, největší inspirací mu bylo ženské tělo. Pracoval hlavně s bronzem a mramorem.

Vyšehradský hřbitov je slavný nejen díky osobnostem, které jsou tu pohřbeny, ale i jmény tvůrců náhrobních plastik v různých uměleckých slozích. Na pravém nároží je mohutný secesní náhrobek rodiny Jeřábkovy. Pomník navrhl Josef Fanta, socha Ukřižování je od Ladislava Šalouna 

Josef Mocker (1835-1899).  Tento architekt je znám přestavbami ve stylu purismu, kdy navracel stavbám jejich původní, především gotický vzhled (Karlštejn, kostel sv.Štěpána, sv.Apolináře, sv.Jindřicha, dostavba chrámu sv.Víta). V Praze postavil dva nové kostely: sv. Prokopa na Žižkově a sv. Ludmily na náměstí Míru.    

Jan Svatopluk a Karel Bořivoj Presl mají nad hrobem mohutný žulový náhrobek. Oba byli profesory pražské univerzity v oboru botaniky. Byli nadšenými vlastenci, společné dílo  Flora bohemica 1820). 1500 názvů rostlin s českými názvy, tvůrci české vědecké terminologie i v zoologii a mineralogii. 

Naproti se nachází pohřebiště členů řádu Tovaryšstva Ježíšova.  Kovový raně barokní kříž pochází ze zrušeného Malostranského hřbitova.   

Otakar Španiel (1881-1955

Josef Vavroušek (1944-1995) a dcera, tragicky zahynuli v Tatrách. O.Zoubek 

Jiří Mucha (1911-1991), předseda čs PEN-klubu, syn malíře Muchy 

Jana Rybářová (1936-1957), bronzová sedící postava dívky Zamyšlená od J. Hány, krásná a nadějná herečka spáchala sebevraždu v 21 letech   

Bedřich Smetana 1824 - 1884

Zemřel po asi 14 denním pobytě v Ústavu pro choromyslné v Kateřinské ulici...

SLAVÍN 

Krucifix je dílem Václava Levého.  Zde jsou pohřbeni: Julius Zeyer, Josef V. Sládek, Jaroslav Vrchlický, Josef V. Myslbek, Josef Gočár, Jaroslav Fragner, Kamil Hilbert, Karel Honzík,  Jan Štursa, Ladislav Šaloun, Bohumil Kafka, Jan Lauda, Otakar Mařák, Vojtěch Hynais, Václav Špála, Alfons Mucha, Jan a Rafael Kubelík, Ema Destinnová, František Křižík, Oskar Nedbal, Josef Hora, Karel Toman, Zdeněk Štěpánek, Jaroslav Marvan, Vítězslav Vejražka 

Josef Svátek (1835-1897) novinář, historik 

Josef Čapek - hrob v dáli. Malíř, grafik, scénický výtvarník, spisovatel a výtvarný kritik (nar. 1887), starší bratr Karla Čapka, za války zatčen gestapem. Podlehl skvrnitému tyfu, tudíž na Vyšehradě má jen kenotaf. Připomíná ho nápis na rodinném hrobě Pospíšilů, kam se přiženil. 

Karel Svolinský (1896-1986), malíř, grafik, navrhoval plakáty, bankovky a je autorem kolem 200 poštovních známek. Autor vitráže v katedrále sv.Víta a mozaikové výzdoby  olomouckého orloje. 

František Ondříček (1857-1922proslulý světový houslista. Narodil se v domku na Novém Světě, Nový Svět také dobyl. V Americe uspořádal 70 koncertů, projezdil celý svět. Hrál především Bachovy a Beethovenovy skladby, v Itálii ho ocenili jako nástupce Paganiniho, poklonil se mu jeho syn. 1901 posluchači po koncertu v Rudolfinu odpřáhli koně od kočáru a sami ho dotáhli na Václavské náměstí, kde Ondříček bydlel. 

Byl zahrnut poctami všeho druhu. Rakouský císař jej jmenoval císařským komorním virtuózem. Stal se profesorem a později i ředitelem Nové vídeňské konzervatoře Vypracoval vlastní metodu houslové hry, která prokázala neobyčejnou úspěšnost. Po vzniku Československa vyučoval na pražské Akademii. Zemřel v Miláně - náhle ve vlaku na turné po Itálii na zástavu srdce. Autorem busty je Otakar Španiel. 

Josef Suk

Vítězslav Nezval (1900-1958) básník. Manon Lescaut, Sbohem a šáteček 

Vladimír Neff (1909-1983) - Sňatky z rozumu. 

Bohuš Záhorský (1906-1980

Zdeněk Nejedlý (1878-1962

Václav Vydra (1876-1933

Zdeněk Fibich (1850-1900

Jára Kohout (1904-1994), komik, po 40 letech v Americe se vrátil do vlasti. 

Josef Bican (1913-2001). Vstřelil 644 ligových branek. 

Stanislav Sucharda (1868-1916) žák Myslbeka, tvořil především ve stylu secese, je autorem mnoha soch na pražských palácích bank a pojišťoven a mj.sochy Františka Palackého. Sousoší chtěli zničit Němci, tajně rozebráno a schováno do slepé uličky poblíž Palackého náměstí, kde válku přečkalo. 

Na Vyšehradském hřbitově se nachází místo, kde jsou pohřbívány významné osobnosti bez pozůstalých. O pietní místo pečuje Společnost přátel slova. Jsou tu třeba Vlasta Fabianová (1912 -1991) Ljuba Hermanová (1913-1996) Karel Vlach (1911-1986) Zuzana Navarová (1959-2004). 

Julius Mařák (1832-1899) a Pepa Mařáková (1875-1907), otec a dcera 

Milada Horáková (1901-1951), Rozsudek 1968 zrušen 1990 soudní rehabilitace. právnička, Za 2. světové války v odboji,  zatčena a vězněna v koncentračním táboře. 

Ferdinand Peroutka (1895-1978) Novinář a politicý analytik. Po 1948 odešel do USA.Řídil politickou revui Přítomnost. Patřil k důvěrníkům T. G. Masaryka a k blízkým přátelům Karla Čapka. Za 2. světové války byl vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. V exilu pracoval pro československé vysílání Svobodné Evropy. 

Jan Evangelista Purkyně (1787-1869), zakladatel experimentální fyziologie. Jeden z nejstarších hrobů, na pylonu je nápis Omne vivum ex ovo 

Zdeňka Braunerová (1862-1934). malířka a grafička. 

Vlasta Burian (1891-1962). Král komiků. Jeho ostatky sem byly přeneseny z vinohradského hřbitova. Byl jedním z nejpopulárnějších herců za první republiky, po válce neprávem nařčen z kolaborace. Manželka Nina ho vždy podporovala, měli krásný vztah. Život s oblíbencem společnosti nebyl lehký, Burian jako Miloš Kopecký trpěl maniodepresivitou a v soukromí byl spíš melancholický. Hodně sportoval, ve vile v Dejvicích měl tělocvičnu, jezdil na kole a pořádal renisové turnaje. Vařil mu šéfkuchař, pan Trejbal. 1914-20 hrál za prvoligový klub AC Sparta jako brankář. Vše se obrátilo v roce 1944. Nejdříve jeho divadlo zavřeli Němci, po válce byl zatčen a jeho divadlo bylo znárodněno. Na intervenci  Jana Masaryka propuštěn a osvobozen, později opět uvězněn a na základě vykonstruovaných obvinění pod trestem smrti vymámené výpovědi  Lídy Baarové odsouzen za kolaboraci na několik měsíců k těžkému žaláři a pokutě půl milionu korun. 5 let nesměl vystupovat, manuálně pracoval, včetně dláždění chodníků. V jeho vile školka. Později dostal povolení točit filmy, odlesk bývalé slávy. 1994 plně rehabilitován díky úsilí divadelního kritika Vladimíra Justa.

Antonín Chittussi (1847-1891), malíř-krajinář, 5 let pobýval v Paříži. Na hrobě má kovaný kříž typický pro jižní Čechy. 

František Langer (1886-1965), příslušník čapkovské generace, od začátku účastník schůzek tzv. "pátečníků". Za první světové války byl v čs. legiích v Rusku a prodělal s nimi anabázi návratu do vlasti přes Sibiř. Tam, stejně jako v armádě nové republiky, byl vojenským lékařem 

Karel Čapek (1890-1938). Náhrobek připomíná boží muka, symbolické místo „umučení republiky, proto státní znak. Je doba okupace…U hrobu je kamenná miska na vodu pro ptáčky 

Olga Scheinpflugová (1902-1968). 

Marie Podvalová 

Antonín Wiehl (1846-1910). žák Josefa Zítka, tvořil ve stylu neorenesance; Smetanovo muzeum či rohový dům na Václavském náměstí 

František Ladislav Riegr (1818-1903). zeť Palackého, spoluvytvářel českou politiku v 2.pol.19.st, busta J. V. Myslbek. 

Mikoláš Aleš (1852-1913)

Elmar Klos (1910-1993) filmový režisér. 1966 získal Oskara jeho film Obchod na korze.

Kája Saudek (1935 - 2015)

Popelka Bilianová (1862-1941)  Marie Popelková, autorka sentimentálních próz a nevědomky zakladatelka přechylování. Popelka se jmenoval její manžel....

Hana Mašková (1949-1972), mistryně Evropy v krasobruslení 1968 Zemřela ve Francii po autonehodě, kterou nezavinila. -  J. Štursa. 

Josef Slavík (1806-1833), geniální houslista. Paganini: Svět se chvěje, když vy hrajete Zemřel mladý na zápal plic 

František Hrubín (1910-1971), básník, dramatik a překladatel. Romance pro křídlovku natočil Otakar Vávra. Jeho náhrobek tvoří nízký kámen s faksimile jeho podpisu: kámen pochází z řeky Sázavy. 

Karel Hynek Mácha (1810-1836). Máchův druhý pohřeb v květnu 1939 byl mohutnou národní manifestací proti německé okupaci. Náhrobek je původní, přenesen ze hřbitova v Litoměřicích     

Jiří Adamíra (1926-1993), autorem šedé náhrobní stély je Olbram Zoubek. 

Vladimír Ráž (1923-2000)

Waldemar Matuška (1932-2009) návrh zpěvákův přítel Kristian Kodet.

Antonín Dvořák (1841-1904). Busta a smuteční vrba - Ladislav Šaloun. Spolutvůrce české národní hudby, vynikající klavírista a dirigent vlastních děl, symfonie Z nového světa, 9 oper, Rusalka. dvě řady Slovanských tanců, instrumentální koncerty, mezi nimiž opět je světově proslulý violoncellový koncert A-dur a h-moll, předehry, oratoria a kantáty, písně a skladby klavírní.eden motiv z jeho 9. symfonie e-moll Z nového světa (Largo) je hymnou státu Iowa.

Beno Blachut (1913-1985)

Eduard Haken (1910-1996)

Svatopluk Čech (1846 -1908) básně s politickou a sociální tematikou, satira o panu Broučkovi

Antonín Benjamin Svojsík (1876-1938) zakladatel českého skautingu Junáka.

Nataša Gollová, (1912-1988nápis "Rodina Hodáčova". 

Petr Eben (1929-2007). prostý kříž z trámů 

Jaroslav Heyrovský (1890-1967), Nobelova cena  1959 Profesor fyzikální chemie UK - objev elektrolýzy kapkovou rtuťovou elektrodou, polarografie. 

Lída Fajcová

23 letá zdravotní sestra podlehla epidemii tyfu v Terezíně, kam odešla jako dobrovolnice a brzy se stala vrchní sestrou. 

10. VYCHÁZKA -  HORNÍ NOVÉ MĚSTO

Celé NMP mělo rozlohu 260 ha, bylo to na svou dobu ohromné území a bylo tu spousta volného prostoru. Na území dnešního horního Nového Města bývalo několik vsí a každá měla svůj farní kostelík. Později se tu usazovaly církevní řády, ves Zderaz měla i klášter. Po založení Nového města Pražského  přicházejí karmelité do Emaus, augustiniáni na Karlov, augustiniánky ke sv.Kateřině, budují zde klášter. Gotický kostel barokně přestavěl Kilián Ignáz Dienzenhofer, centralizoval longitunálu, jak je pro baroko typické. Servité na Slupi, budují kostel Panny Marie na trávníčku.

Farní kostely NMP byly dva - sv.ŠŚtěpána a sv.Jindřicha a Kunhuty.

Město původně spravoval králem dosazený úředník - rychtář (něm.soudce - der Richter). Výrazem městské samosprávy byla budova radnice. Ta bývala obklopena krámky a kotci.

Málo se ví, že i zde v polovině 19,st. proběhla bez velkého humbuku radikální asanace skoro celého Nového města.. Zbyla novoměstská radnice, pár paláců a kostelů. 

Braunův dům

Nárožní objekt na rohu Řeznické ulice a Karlova náměstí byl postaven na místě dvou gotických domů, z nichž se dochovaly sklepní prostory. Připomínán je poprvé  1377. Přízemí a první patro bylo postaveno v renesančním slohu. 1724 jej koupil sochař, řezbář a kameník Matyáš Bernard Braun a v nezměněné podobě jej užíval až do své smrti 1738 v Praze v 54 letech. Braun si tu otevřel kamenosochařskou dílnu.  Název Salmovský dům pochází z doby, kdy palác užívala knížecí rodina Salm-Reiffenscheidů. V šedesátých letech 18. století došlo k pozdně barokní přestavbě, půdní patro přeměněno v patro skutečné. Po smrti Braunovy dcery Marie Kuchařové prodal  1796 její syn František Braunův dům rakouským knížatům Johaně a Bedřichovi von Hohenlohe – Kirchberg za 9000 zlatých. Palác změnil majitele ještě  1867, kdy dům získala sňatkem rodina hrabat Thun – Hohenstein, která dům vlastnila až do konce rakousko-uherského mocnářství. Později tu byly byly, v 90.letech dům zprivatizován, dnes ho vlastní česká advokátní kancelář. Dům prošel nákladnou rekonstrukcí. Je skvělé, že vnitřní dvůr nehyzdí parkoviště, ale konají se tu různé akce nájemců. Malá zasedací místnost má historický krov, na toaletě jsou malované stropy. Sídlí tu JŠ se specializací na skandinávské jazyky. 

Nárožní dům má čtyřkřídlý půdorys, složený z čelního nepravidelně dvoutraktového a levého jednotraktového křídla, která jsou dvoupatrová a dvou jednopatrových jednotraktů. Pokryty jsou soustavou sedlových střech. Hlavní průčelí je devítiosé, dvoupatrové. V šesté ose se nachází renesanční portál. V jeho cviklech (což jsou trojboké osově symetrické články mezi dvěma oblouky) leží kartuše s neidentifikovatelnými znaky, mezi rozlomenými volutami je v rokajovém zarámování pod knížecí korunkou ozdobné písmeno S, upomínající Salmovský rod. Pravoúhlá okna jsou lemována profilovanými šambránami (zdobným orámováním), na parapetech leží ploché výplně. Plackami i křížově klenutý průjezd ústí širokým půloválným obloukem do dvora, který je obklopen v prvním patře otevřenou pavlačí s dekorativním kovovým zábradlím. Čelní křídlo se otevírá na pavlač pěti půlkruhem klenutými vchody v jednoduchých špaletách. Přízemní místnosti čelního křídla mají malované trámové stropy, v levém křídle jsou přízemní místnosti klenuty hřebínkovými klenbami. Schodiště, které je protisměrně lomené a kryté lunetovou klenbou, ústí v prvním patře do haly a je otevřené pěticí arkád na dvorní pavlač. 

Nejslavnější hospodou byla Jedová chýše doložené ve 12.st. Název podle legendy, král Václav IV tu nechal otrávit dva muže, kteří původně chtěli otrávit jeho. Bývala to putyka nevalné pověsti, kde se scházela galérka. Povévka se servírovala přímo do ďůlků na stolech, lžíce byla na řetízku....Budova byla zbourána 1935, dnes tu stojí funkcionalistický dům.

Lazarská - poblíž býval kostel sv.Lazara se špitálem a vedle něj masné krámy. Když špitál zanikl, zůstal kostel cechovním kostelem novoměstských řezníků.. 

Vodičkova - naproti dnešnímu magistrátu se nacházel velký dvorec, z něho se dochovalo jádro v domě U Řečických . 

PALÁC SKAUT

Roh Vodičkovy a Navrátilovy. Od 2001 tu sídlí Divadlo Minor, pův. Ústřední loutkové divadlo, pak Loutka. Po privatizaci se ze Slovanského domu přestěhovalo sem. Palác s pasáží je konstruktivismus, autor Bohumil Sláma. Bývalo tu ve 30.letech kino Skaut, po 1948 Pionýr. Od 1959 tu mělo studio a sklady československá TV. Z původního Hoffenstokova domu se zachoval barokní portál se sochami Michala Brokoffa. Funkcionalismus + baroko není pěst na oko...ale zajímavá symbióza.

KARLOVO NÁMĚSTÍ

Dříve dobytčí trh, trh slanečkový se slanečkovou boudou přímo před radnicí.

KOSTEL PANNY MARIE A SV. KARLA VELIKÉHO NA KARLOVĚ 

1348 položil římský a český král a později římský císař Karel IV. základy Nového Města pražského. V rámci tohoto projektu byly vystavěny novoměstské hradby v prostranství mezi Poříčí a Vyšehradem a vyměřeny ulice, náměstí a místa pro brány. Velkým ideovým vzorem pro stavitele bylo svaté město Jeruzalém. Na hoře Karlově – Mons Caroli sancti – nejvyšším bodě planiny Nového Města pražského, se tehdy rozkládala pole, louky, pastviny, zahrady a vinice různých majitelů. 

1350, když bylo slaveno milostivé léto, založil zde Karel IV kostel a klášter kanovníků řádu sv. Augustina  ke cti svého patrona, císaře Karla Velikého, jehož nesmírně ctil a který byl ve dvacáté generaci jeho předkem. Osmiboký půdorys lodi kostela se odvolává na korunovační kostel v Cáchách, ve kterém je pohřben císař Karel Veliký, a kde byli tradičně korunováni římští králové. Sám Karel IV. byl v Cáchách korunován v červenci 1349. Centrální půdorys kostela je přitom pro gotickou architekturu velmi nezvyklý a zřídka používaný. 

1350 - položen základní kámen kostela prvním pražským arcibiskupem Arnoštem z Pardubic dne 18. září 1350. Náklad na stavbu vedl sám Karel IV. z královských důchodů. Stavitel není znám. Nicméně smělost klenby při poměrně slabých pilířích, tenké zdi a nezvyklost architektury ukazují na oborníka velmi zkušeného. Pravděpodobně se na stavbě podílela dvorská stavební huť Matyáše z Arrasu, na jehož práci mohl navázat Petr Parléř.  

1377 - vysvěcení chrámu druhým pražským arcibiskupem, prvním českým kardinálem Janem Očkem z Vlašimi,  za účasti císaře Karla IV. a Václava IV. Sám císař vložil do oltářní menzy svatou relikvii, tři zuby císaře sv. Karla Velikého, kterou obdržel darem v Cáchách. 

1420 - klášter poničen husitskými vojsky.Pražští husité tehdy zřejmě použili Karlov jako vojenskou základnu pro útok na katolický Vyšehrad. Objekt byl opraven nákladem krále Vladislava II. a jeho manželky Anny. Znovu vysvěcen byl 1498 

1611 kostel i klášter vypleněn pražskou chudinou. Po opravě byl kostel znovu vysvěcen, a to na počest Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého. Tento název mu zůstal již dodnes. Velké škody utrpěl chrám i klášter v průběhu třicetileté války, zvláště pak za švédského obležení. 

1710 podle projektu Jana Blažeje Santiniho-Aichla a po vzoru Lateránské baziliky přistavěna tzv. Malá Palestina, kaple Svatých schodů s trojitým schodištěm, vedoucím z chrámové lodě ke kapli Božího hrobu. 

Pod Svatými schody je kaple Narození Páně  tzv. grotta. Zdi podzemních prostor byly upraveny tak, aby připomínaly krajinu Palestiny v místě Ježíšova narození. 

1784, staroslavná Karlovská kanonie zrušena. Karlovská farnost i s hlavním oltářem převedena ke kostelu sv. Apolináře. Vybavení kostela bylo zčásti přeneseno do jiných chrámů, z části prodáno. Z chrámu i kláštera vojenské skladiště. Ve zrušeném klášteře zřízena městská chorobnice. A pro její potřebu 1789 znovu vysvěcen kostel. V klášteře bylo za 1. světové války středisko pro válečné rekonvalescenty a později nemocnice. 1955 objekt pro nevyhovující stav vyklizen. Tím vlastně končí společná a nedílná historie kostela a kláštera jako v té době nemocnice s nemocničním kostelem, a jejich cesty se rozcházejí. Kostel dál slouží svému účelu, v bývalém klášteře od 1960  Archiv ministerstva vnitra a Státní oblastní archiv. Od 1991 Muzeum Policie ČR. 

Ve fasádě zůstaly dělové koule z doby obléhání Prahy Švédy,  stříleli tehdy z Vyšehradu.

zpracováno podle webu https://kostelnakarlove.com/historie/historie-kostela/ 

KARLOV

V době před otevřením magistrály zde bylo spousta zeleně, parku u kostela se říkalo  Ticháček. (pojem mezi starousedlíky zůstal). Končila tu tramvaj č.6 (Park kultury  a oddechu Julia Fučíka- Karlov, dětská nemocnice. Část koleje i s výhybkou se tu dochovala!. Po zbourání hradeb tu bylo velké dětské hřiště a poměrně velký bazén s kabinkami na převlékání, houpačkami, toaletami. V zimě se plocha polévala. Pamětníci vzpomínají na plavčíka pana Kubíčka... Idyla skončila 1965, začala stavba nuselského mostu..

KOSTEL SV.KATEŘINY ALEXANDRIJSKÉ

Založen i s bývalým klášterem Karlem IV, nazván podle oblíbené Karlovy světice. Později barokní přestavba za Dienzenhoferů. Gotická zústala jen zvonice. Dům se zaslepenými okny býval zvonicí. Štíhlá osmiboká věž (podle osmibokého kostela sv.Kateřiny v Cáchách) je nazývána "pražský minaret".

Klášter měli v péči nejdřív augustiniánky, poté augustiniáni. Za Josefa II. dostala armáda a zřídila tu vojenský výchovný ústav. Chovanci zrovna moc vyhcovaní nebyli, kradli píšťaly z varhan a z obrazů vyřezávali obličeje. Ve 20.letech 20.st zřízen ústav pro 250 choromyslných. Po 10 letech byla postavena ohromná nová budova s délkou hlavního křídla 150 metrů, ta se kolem pol. 19.st. stala nejmodernější psychiatrickou nemocnicí v Evropě. Zajímavá stavební koncepce do E (bez prostřední nožičky) umožňovala neklidnější vážněji nemocné pacienty držet v odlehlejších křídlech, ve střední části blíže personálu byli pacienti s mírnějšími duševními poruchami. Byl tu hospitalizován do své smrti Bedřich Smetana.

Na své uplatnění čeká kotelna s komínem. Kateřinská zahrada je přístupna veřejnosti. V jednom z bývalých pavilonů byl byt ředitele ústavu, ordinace, kanceláře a pokoje pro významné návštěvy. Dnes je tu školka.

LETOHRÁDEK AMERIKA

V jednom z přístavků strávila dětství herečka Růžena Nasková. Dnes je tu Dvořákovo muzeum. Antonín Dvořák si rád zakouřil a k pivu si dával partičku karet. Expozice ho ukazuje jako obyčejného člověka se spoustou neřestí. Pivo mu chybělo hlavně za pobytu v Americe.

ULICE KE KARLOVU

1715 postaven palác hraběte Vojtěcha Jiřího  Voračického z Páběnic, architekt neznámý. Podle tvarosloví to mohl být i Alliprandi.Hrabě se stavbou zadlužil, palác musel prodat. Sídlila tu pražírna kávy, cukerná rafinérie, dnes je v majetku fakultní nemocnice. Tato část Prahy bývala za hradbami a proto si tu šlechta stavěla rezidence. 

Klinika u Apolináře

Založil psychiatr Jaroslav Skála. Kdo 10 let abstinoval, mohl si s panem doktorem začít tykat. Jako první upozornil na to, že alkoholismus je nemoc, ale dá se také dobře léčit.  Základem byla pracovní terapie a pohyb.Léčily se tu významné osobnosti - básník František Hrubín, režisér Martin Frič, herec Vladimír Menšík. 1951 tu vznikla první záchytka u nás. 

BUDOVA SOKOLA V ŽITNÉ

TGM: Bez Sokola nebylo by legií, bez legií nebylo by republiky 

1859 po pádu Bachova absolutismu dochází v zemích Rakousko-Uherska k uvolnění, vzniká množství nejrůznějších spolků včetně tělovýchovných. 

1862 tělocvičná jednota pražská, předstupeň Sokola. 

1864 1.sokolovna v Sokolovské ulici, do Malypetrovy tělocvičny se všichni už nevešli. Předtím byl pronajat síl Apollo v Ječné a Konvikt, ale prostory bruy nestačily. 5.5.1863 Fugner z vlastního koupil pozemek v Žitné. Byl úspěšným pojišťovacím podnikatelem, po vzoru italské pojišťovny, kde pracoval, založil podobný ústav u nás. Stavělo se svépomocí, 200 členů za pár měsíců mělo hotovo podle projektu Ignáce Ullmana.Je doba obrozenecká, nadšení umožňuje stavět rychle. 

Byly zde i byty, vchodem ze Sokolovské chodili domů manželé Fugnerovi, později se přiženil i Tyrš, vzal si svou žačku, Fugnerovu dceru Renatu. Fugnerovi patřili k zámožné vrstvě pražských podnikatelů, dcera měla tudíž domácí učitele. Když se v rodině zhoršila finanční situace, uvolil se ji vzdělávat Fugnerův přítel a společník, Miroslav Tyrš. Sám vystudoval dějiny uměné a estetiky na pražské univeritě, později získal i profesuru, poníž velmi toužil. Musel se ovšem vzdát aktivního členství v Sokole, pro profesora university byla fyzická aktivita nemyslitelná...Tyrš to velmi těžce nesl. Nicméně Sokol sledoval, věnoval se výuce a psal odborné články a studie. Paní Renata byla velmi nadaná a umělecké studie psala na stejné úrovni jako manžel. 1931 získala čestný doktorát UK. Renata Tyršová manžela přežila o mnoho let a bydlela zde do 1937. Ženy měly svůj tělocvičný spolek paní a dívek pražských, 1.starostkou byla paní Fugnerová, poté Sofie Podlipská, sestra Karolíny Světlé. 

1865 šibřinky  - sokolský ples 

1884 do Sokola v Žitné vstoupil také TGM a chodil sem cvičit 6 let

Za 1sv.války zde byl lazaret, dodnes dochovány historické sály - Tyršův a Fugnerův. Vše se vybudovalo jen z darů příznivců a příspěvků členů. Velkou roli hrály známosti. Jedním z členů Sokola byl budoucí primátor Tomáš Černý, měl známosti mezi bohatými podnikateli. Velmi finančně vypomohl bezdětní cukrovarník Oliva (Olivova léčebna v Říčanech), nakladatel Otto a další.

Luneta v Tyršově sále je originál Františka Ženíška pro 3.všesokolský slet. Lunety byly od dob budování Národního divadla velmi oblíbeným uměleckým útvarem. Medailony Tyrše a Fugnera jsou dílem Josefa Myslbeka, sloužily i jako matrice pro kopie do dalších tělocvičen.

Jak vznikl sokolský pozdrav: je spojen s vybíráním příspěvků do pokladniček ve tvaru Národního divadla s nápisem Na zdar...Pozdrav přejaly i legie. 

KOSTEL SV.ŠTĚPÁNA a rotunda sv. Longina

nejstarší písemné zprávy z 993, nacházela se tu osada Rybník nebo Rybníček. Patřila břevnovskému klášteru. Později byla vykoupena královnou Konstancií a darována křižovníkům s červenou hvězdou. Ti tu postavili rotundu, která se dochovala. Za ní pak byla přistavěna pohřební kaple, zvaná jeruzalémská nebo umrlčí. Zrušna 1844.  Velmi starý je i kostel sv. Štěpána (1350 - 1401) , paralela ke sv. Jindřichovi z doby Karla IV a založení Nového Města. Interiér dnes barokní, obrazy Karla Škréty. Unikátní je malba temperou na lipové desce, Madona Svatoštěpánská. S obrazem se chodilo za sucha v procesí, aby si věřící vyprosili déšť. Podle tradice obraz kostelu věnoval Arnošt z Pardubic. 

Současně vzniká i svatoštěpánská církevní škola. Ta tu stojí dosud, i když samozřejmě v jiné podobě, ale kontinuita je ze 14.st. Jiné farní školy se nedochovaly. Další dvě významné školy byly Týnská a Jindřišská. Až do josefinských reforem byly kolem kostelů hřbitovy, to bylo i zde. Hřbitov zvětšen na začátku 17.století po velkém moru 1613. Ve své době tu bylo největší pražské pohřebiště. 

V rotundě se každé pondělí schází skupina, které zpívá akafisty - jde o liturgický hymnus zpívaný ve stoje. Zpívá se řecky, slovensky, staroslovansky...

Názvy okolních ulic připomínají charakter území v dávných dobách, byly tu tůně, rybníky, bohaté prameny spodních vod. Výraznou střechu má zvonice z doby kolem 1600. Dodnes je funkční. Pozdní gotika. Visí tu zvon Štěpán. , v bývalé faře je dnes španělská ambasáda. 

EMAUZSKÝ KLÁŠTER

sklepy bývalého pivovaru

Budova pivovaru 1880 zbourána, klenuté sklepy se dochovaly a využívaly jako sklady brambor a pod. Při bombardování 1945  místo zničeno, zůstalo roky prázdné. Proluku zastavěl až Karel Pragr.

KARLOVO NÁMĚSTÍ

Dříve Dobytčí trh. Ve své době největší evropské náměstí, dnes větší jen Rudé a Trafalgarské. Bydlel tu s rodiči budoucí básník Mácha. Tady také napsal  Máj.

Všeobecná nemocnice

1790 dostavěna 1.všeobecná nemocnice v Praze. Vznikla díky nařízení Josefa II., že města mají poskytovat lékařskou péči i nemajetným vrstvám. Praha se stavbou otálela, vybral tedy místo sám, Zde byl ústav šlechtičen, ale žilo tu pouze 16 dam. Josef je přestěhoval do Ústavu šlechtičen na hrad a mohlo se stavět. Tehdy na Novém  Městě ještě málo zástavby, hodně zeleni a vinice. Pro pacienty ideální prostředí. Přstavbu řídil ředitel polytechniky F.L. Herget. Ještě dnes jsou vidět neobvykle vysoko umístěná okna. Stropy byly zvýšeny, aby bylo v sálech doststek vzduchu. Původně 300 lůžek. Dnes 2 000.Na provoz přispívalo město. Tři platební třídy. V první třídě vybraná strava - i holoubátka. Nejchudší v pokojích po 20-30 zdarma. 3 x denně polévka. Ošetřovatelé museli v nemocnici bydlet, lůžka měli oddělena jen závěsem. Špatně placení a bez zkušeností.

1791 - začíná se tu i vyučovat.

Novoměstská radnice

Po sjednocení pražských měst tu byl zřízen státní soud a věznice. Kasárenský sloh Josefa II, zbytečné ozdobné renesanční štíty byly odstraněny. Později ale radnice získala goticko renesanční vzhled zpět.

NA ZDERAZE - NA ZBOŘENCI

Osídlení tu bylo ještě před založením Nového Města na konci 11.stol - je doložena osada Zderaz podle místního knížete. Kde je dnes Resslova ulice, bývala skála Na zderaze. Odlámána až poč.20 stol. Později ves koupili Strážci Božího hrobu a začínají budovat ohromný komplex s kostelem sv.Petra a Pavla. Řeholníci se věnovali charitě a pomoci potřebným. Za husitů se to tu "pročistilo". 1784 klášter zrušen, z kláštera kasárna a později skladiště fundusu ND.. Kostel přestavěn barokně, ale 1905 zbořen. Dnes místo slouží ČVUT.  Něco málo z minulosti je ukryto v současné zástavbě: gotický portál z doby Karla IV, gotický výklenek v současné kavárně Café kaple.

PRAVOSLAVNÝ CHRÁM SV.CYRILA A METODĚJE

1942 V kryptě chrámu se po tři týdny ukrývalo sedm vojáků v utajení, včetně Jana Kubiše a Josefa Gabčíka z výsadkové operace Anthropoid, během tzv. heydrichiády. Dne 27. 5. 1942 provedli tito vojáci atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v zatáčce u Kobylis v Praze. Nacisté je obklíčili - 700 vojáků proti 7 statečným. Poslední muži v kryptě si raději vzali život sami. Nacisté mučili i pravoslavné duchovní, kteří parašutistům poskytli úkryt. 

Vojenský historický ústav  2010 instaloval současnou expozici a  2017 převzal do správy Národní památník hrdinů heydrichiády. Výstava sleduje dějinný vývoj od Mnichovské dohody, přes vznik Protektorátu Čechy a Morava, nástup Reinharda Heydricha k moci, k přípravám a provedení operace Anthropoid až k boji v kostele a kryptě sv. Cyrila Metoděje. Pozornost je také věnována sokolským odbojářům a členům pravoslavné církve, jež parašutistům aktivně pomáhali. Expozice je v českém a anglickém jazyce a doplňují ji nejen unikátní sbírkové předměty, ale také dobové audiovize.Krypta má pietní charakter a uzavírá celou expozici. Nacházejí se v ní busty sedmi československých vojáků s jejich životopisy. Autorem bust je akad. soch. Milan Benda. 

TANČÍCÍ DŮM

1996. Architekt Vlado Milunic bydlel ve vedlejším Havlově domě, znali se s Václavem Havlem a řešili ještě za totality, co by v proluce na rohu Rašínova nábřeží a Jiráskova náměstí mohlo stát. Po revoluci se našel známý architekt pro spolupráci - Frank Ghery. 8.patro - vyhlídka a bar, 7.patro restaurace, 6.patro kanceláře, návrh Eva Jiřičná. Ve dvou patrech je hotel. V domě nejsou žádné pravé úhly. Ve třech patrech jsou výstavní prostory.  

14.2.1945 shodilo 62 amerických bombardérů vinou chyby v navigaci na Prahu 150 tun leteckých bomb. Jedna bomba zasáhla dům na nábřeží u Palackého mostu. Jak dům vypadal je možné vidět na rohu Gorazdovy ulice, je zrcadlově stejný. Domy  ve stylu neobaroka byly postaveny 1904. Nálet byl naprosto nečekaný a jeho bilance tragická. Trval asi 3 minuty a zahynulo asi 750 osob. 

DITTRICHOVA ULICE

1726 tu koupil dům Matyáš Bernard Braun. Sám tu nebydlel, dům dal zbourat a dal tu postavit malebný letohrádek, stavitel asi F.M.Kaňka, jeho přítel. Byla zde krásná zahrada, kaple, fontána i poustevna. Bohužel se stavba nedochovala. 

PALACKÉHO náměstí

Pomník Františka Palackého

2009 začala tříletá nákladná oprava včetně hydrofobizace - technika, která zabrání dešťové vodě pronikat do kamene. Autorem pomníku je Stanislav Sucharda 1912. Za okupace měl Palacký namále, Němci chtěli pomník zničit. Část sousoší se podařilo skrát na pozemku na Invalidovně, kde zarostlo plevelem. Po válce byl pomník nově sesazen, ale s chybami, někde restaurátoři odhalili i 20 cm spáry vylité betonem. Jednotlivé části pomníku znázorňují Útisk národa, Bílou horu a Obrození. Na mostě Palackého stávaly také Suchardovy mýtné domky a na nich sousoší od Myslbeka.

Pomník Praha svým vítězným synům

1932 Sochař Josef Mařatka. Nacistům pomník vadil stejně jako Palacký, strhli celou figurální výzdobu a nechali jen monolit z mrákotínské žuly. Naštěstí se po téměř 50 letech našly odlévací formy a 1998 byl pomník znovu odhalen.

Úpravu prostoru pod Emauzy navrhl Bohumil Hypšman, žák Oto Wagnera. Začínal secesí a pracoval s modernou. Byl z 8 dětí. Mj.postavil zajímavý dům na nám.Republiky, který musel později ustoupit Kotvě. Byl to první dům v Praze s plochou střechou (1913) pro zubaře Adolfa Baštýře. Hypšman se zabýval harmonickým spojením moderní architektury s historickou zástavbou města, byl členem Klubu Za starou Prahu. 1921–1928 působil ve Státní regulační komisi, která řešila urbanistický rozvoj Velké Prahy.

OPATSTVÍ EMAUZY  

Benediktinské opatství Panny Marie Montserratské a sv. Jeronýma  

21. 11. 1347 Karel IV. vydavá v Norimberku zakládací listinu kláštera slovanských benediktinů1372 na velikonoční pondělí posvěcen opatský kostel Panny Marie, sv. Jeronýma a slovanských patronů, tehdy největší kostel v Praze. 1378  v  kostele vystavena rakev s tělem zesnulého zakladatele kláštera císaře Karla IV. Za husitů zde správa konzistoře pod obojí, jediný utrakvistický pokus o řeholní život. 1593  klášter opět katolický  

1635 císař Ferdinand III rozhodl o předání kláštera montserratským benediktinům, dosavadní malá česká komunita odchází na Staré Město ke sv. Mikuláši (kde žili až do zrušení kláštera Josefem II.)  

1880 na pozvání arcibiskupa Bedřicha kardinála Schwarzenberga přebírají klášter benediktini nově vzniklé beuronské kongregace, kteří byli vyhnáni ze svého kláštera sv. Martina v Beuronu, opatem je Maurus Wolter  

1880 - 1885 Emauzy mateřským klášterem Beuronské kongregace 

1887 benediktini získávají zpět Beuron. 1918 emauzští mniši hájí věrnost Římu, část komunity je vyhnána a to přispěje ke vzniku nových benediktinských klášterů (Neresheim, Krzeszow-Grussau).   

1941 klášter je zrušen nacisty1942 opat Arnošt Vykoukal umírá v Dachau14. 2. 1945 vybombardování kostela a kláštera při náletu na Prahu. V květnu 1945 se  benediktini vracejí zpět do Emauz, Emauzy se stávají součástí nově vzniklé benediktinské Slovanské kongregace sv. Vojtěcha duben 1950  zrušení kláštera komunisty  

Opat Maurus Verzich a převor Cyril Stavěl - úspěšně se dostali do Itálie, 1965 - 1990 emauzští benediktini žijí v malém klášteře Madonna delle Grazie za hradbami města Norcia (Nursie), rodišti sv. Benedikta a sv. Scholastiky  

1990 návrat emauzských benediktinů do Prahy 

2019 Česká pošta v opakované elektronické aukci po letech prodala areál bývalého kláštera sv. Gabriela na pražském Smíchově. Nabídková cena byla snížena o desítky milionů na 353 milionů korun, což odpovídá znaleckému posudku. Komplex kláštera tedy prodán...co bude s Beuronem, ukáže budoucnost 

U ZPĚVÁČKŮ

1865 si tu otevřel Václav Stalich rodinnou restauraci, hospodu, podával masité snídaně a ranní polévky a obědy, na večer zavíral. Bydlel hned vedle a večer chtěl mít klid. Dnešní název je proto, že se sem ke klavíru chodili rozezpívávat zpěváci z Národního divadla. Chodíval sem často  Antonín Dvořák i Václav Havel. 
Za totality drogové doupě, při rekonstrukci nalezeny v prostoru ve stěně balíčky s bílým práškem. 

U PRAVDŮ

Pův. hostinec U Lajblů. Podnik U Pravdů zal. 1888, také sem chodíval Antonín Dvořák, který bydlel naproti. Ve stejném domě bydlel i cestovatel Frič, z jedné cesty si přivezl pobočníka - indiána Červiše. Ten mu dělal všude ostudu, třeba se ptal pražských panen z vyšší společnosti, jestli už spaly s mužem a podobně. Navíc si užíval pozornosti Pražanů a těžil z toho jak mohl. Frič ale splnil slib, který dal náčelníkovi kmene, do Ameriky se s Červišem vrátil a kmen, trpící střevními parazity, vyléčil. To se podařilo díky jednomu medikovi, jehož jméno už se neví, který odhalil konkrétního parazita. 

LAZARSKÁ ULICE

Stával tu raně gotický kostel sv.Lazara. Jak napovídá název, sídlilo tu špitální bratrstvo, později kostel převzali do správy pražští řezníci. Dochovaný tympanon se vzkříšením sv.Lazara je dnes v lapidáriu.

11. VYCHÁZKA - SRDCE PRAHY  

DOC. PHDR. V. LEDVINKA,CSC.: STARÉ MĚSTO 

skvěle přehledná historie Starého města, zdroj 

Staré Město pražské bylo po 550 let své samostatné existence největší a nejvýznamnější městskou obcí českého státu. V době, kdy jméno Praha příslušelo pouze sídlu přemyslovských panovníků - Pražskému hradu, bylo nazváno Pražským Městem (Civitas Pragensis). Po vzniku dalších pražských měst ve 13. a 14.století obdrželo stejně jako tyto mladší části aglomerace rozlišující přívlastek; začalo se nazývat Větším a postupem doby stále častěji Starým Městem pražským. 

Počátky osídlení staroměstského území jsou starší nežli zrod samotného města. Jsou však zahaleny tajemstvím, neboť hustá zástavba neumožňuje soustavný archeologický výzkum a písemné zprávy z nejstaršího období jsou velmi kusé a nahodilé. Příznivé podmínky pro rozvoj pravobřežního tržního centra v blízkosti důležitého klárovského brodu a dřevěného mostu či lávky přes Vltavu vytvořilo zřejmě založení druhé přemyslovské pevnosti Vyšehradu v 10. století. 1105 kronikář Kosmas výslovně zaznamenal existenci tržiště mezi oběma hrady na pravém břehu Vltavy. Je to první zmínka o velkém tržišti zřejmě již na místě dnešního Staroměstského náměstí.

Vznik souvislého osídlení oblasti Starého Města lze však jednoznačně doložit až pro 2. polovinu 12. století. Tehdy byl původní dřevěný most nahrazen kamenným mostem Juditiným a na východ od velkého tržiště vznikl opevněný knížecí dvorec Týn-Ungelt, určený k ochraně cizích kupců a k vybírání cla (ungeltu). V blízkosti tržiště a cest, které z něho vycházely, se vedle starších osad německých, románských a židovských kupců, zmíněných již k roku 1091, zrodila hustá zástavba kamenných románských domů, dvorců knížecích družiníků, kostelů a klášterů. Osídlení pravobřežního podhradí nebylo však na přelomu 12. a 13. století ještě koncentrováno do souvislé uliční zástavby, ani právně sjednoceno.

Ohniskem zrodu skutečného městského života se staly právě osady cizích kupců, které jako první získaly panovnická privilegia. Jejich obyvatelé se v průběhu 1. třetiny 13. století sjednotili do městské obce, získali pro ni od panovníka výsady a domohli se městské samosprávy. Nejvýraznějším projevem urbanizační proměny bylo postavení hradeb s 13 věžovými branami, které po 1230 z poručení krále Václava I. vydělily z dosavadní různorodé zástavby na pravém vltavském břehu opevněný areál Pražského Města o rozloze asi 140 hektarů. Zahrnulo do svého obvodu vedle starších osad též Havelské Město, nově lokované mezi 1235-1253 kolem tržiště při kostele sv. Havla.

Výstavba uvnitř staroměstských hradeb probíhala v novém uměleckém a stavebním slohu - gotice. Tón jí udávaly klášterní objekty rytířských a žebravých řádů (templářů, dominikánů, německých rytířů, křižovníků s červenou hvězdou). Přední místo mezi nimi zaujal klášter klarisek sv. Anežky, založený 1233. Stavební rozmach Starého Města pak vzdor politickým otřesům pokračoval po celou 2. polovinu 13. i 1. polovinu 14. století. Výsledkem byla gotická přestavba pravobřežní aglomerace na nové úrovni terénu, který se v té době zvýšil vršením odpadů i záměrnými navážkami proti povodním o 2 až 4 m (původní přízemí románských domů se octla v suterénech nové gotické zástavby, kde se v řadě případů dochovala dodnes). Dominantou gotického Pražského města se vedle řádových svatyní stal i kapitulní kostel sv. Jiljí a měšťanské domy věžového typu. Dva z nich existují nepatrně změněny v Rytířské ulici v bývalém Havelském Městě.

Ruku v ruce s budováním opevněného gotického souměstí postupovalo právní osamostatňování a rozvoj samosprávy pražských měst. 1287 došlo k sjednocení Havelského Města se Starým Městem. To se pak řídilo přizpůsobeným norimberským právem, jež bylo v Čechách nazýváno právem staroměstským. Od 1287 zde vedle rychtáře existoval sbor 12 konšelů i městský soud a jako nejvyšší orgán samosprávy působilo shromáždění všech měšťanů, nazývané velká obec. Roku 1299 dostalo město souhlas krále Václava II. k zakoupení Kubkova domu na tržišti pro schůze městské rady a pro zřízení sídla městského písaře. Spolu se sousedním domem Volflina od Kamene, získaným 1338, byl po polovině 14. století přestavěn ve vznosnou Staroměstskou radnici s věží, arkýřem a orlojem.

Dominantní úlohu ve Starém Městě hrál patriciát. Patricijové získali četné výsady odměnou za finanční i vojenskou podporu přemyslovských a lucemburských panovníků. Vedle postoupení výnosu královských ungeltů a mýt ve prospěch opevňování města a dláždění ulic (1328-1331) a vedle královského svolení k sestavení zákoníku, který byl závazný pro všechna města v Čechách, řídící se norimberským právem (1341), bylo nejcennějším ziskem privilegium císaře Ludvíka IV. z června 1330, jímž byli pražští kupci osvobozeni od všech cel na území římské říše.

Současně s privilegii pro obec začali příslušníci nejzámožnějších patricijských rodů ve 14. století získávat pozemkový majetek na venkově, užívat erbovní znamení a usilovat o proniknutí mezi šlechtu. Na historické scéně pražských měst se však právě tehdy vedle nich začala formovat nová vrstva měšťanstva s odlišnými zájmy - řemeslnictvo. 1318 schválila staroměstská rada statuta krejčovského cechu. Následovala statuta zlatníků, platnéřů, soukeníků, řezníků atd. Mezi oběma sociálními skupinami záhy vzniklo konkurenční napětí, které se vyhrocovalo až do husitské revoluce. Jeho součástí byl zápas o ovládnutí městské samosprávy. Podpora Karla IV. přivedla řemeslníky do městské rady Starého Města poprvé 1350-1352.

Doba vlády císaře a krále Karla IV., který cílevědomě přetvářel Prahu ve velkolepou metropoli středověké římské říše, znamenala pro Staré Město vrchol rozkvětu. Stejně jako na panovníkově dvoře také zde vznikla vynikající umělecká díla parléřovské vrcholné gotiky a poté i "krásného slohu" doby krále Václava IV. Císař Karel IV. právě na Starém Městě založil univerzitu, první na sever od Alp (1348). Současně však velkoryse vyměřil a založil Nové Město pražské (1348), jež se záhy stalo nejen významným partnerem, ale i konkurentem Starého Města.

Rozkvět pražských měst v Karlově době skrýval v sobě vážné sociální rozpory. Ty na sklonku 14. století vedly k společenské krizi a k vzniku reformního hnutí, jehož nejvýznamnějším představitelem se stal Jan Hus, působící na univerzitě a v Betlémské kapli na Starém Městě. Vyhrocení krizových jevů po Husově smrti a působení jeho stoupenců vyústilo v revoluci. Husitská Praha v roce 1419 odstranila moc německého patriciátu a zbohatlé církve, zkonfiskovala jejich majetek a vítězstvím v bitvách na Vítkově hoře a pod Vyšehradem (1420) se ubránila křížové výpravě krále Zikmunda. Poté, co se sjednotila v jedinou městskou obec (1421), stala se na čas rozhodujícím mocenským činitelem v zemi. Porážkou od Jana Žižky u Malešova (1424) se však moc i jednota pražských měst opět rozpadla. Kališnické měšťanstvo Starého Města se přiklonilo ke konzervativním utrakvistům, zatímco Nové Město se stalo věrným spojencem polní obce sirotků. Dobytí Nového Města Staroměstskými a panskou jednotou 6. květn1434 jen o několik dnů předešlo porážku radikálních husitů v bitvě u Lipan.

I v pohusitském období si Staré Město udrželo nabytý majetek a výsadní politické postavení v čele městského stavu. Staroměstská radnice, honosně obnovená v pozdně gotickém slohu, byla místem konání zemských sněmů a též volby Jiřího z Poděbrad „husitským“ králem (2. března 1458). Praha dokázala rázným povstáním odrazit pokusy o obnovení katolického náboženství (1483) i vojenskými a diplomatickými prostředky čelit pokusům šlechty o umenšení práv městského stavu. Tváří v tvář šlechtické ofenzívě se Staré a Nové Město 30. srpna 1518 na deset let dobrovolně spojily v jednu obec. Jednotu však ukončil zásah Ferdinanda I. Habsburského po jeho nástupu na český trůn (1526). Dominantní pozici pražských měst v českém stavovském státě pak podlomilo dalekosáhlé omezení práv královských měst Ferdinandem I. po neúspěšném protihabsburském odboji roku 1547. Staré Město konfiskacemi a tresty ztratilo většinu majetku, výzbroje i privilegií, především ale politickou samostatnost a dosavadní váhu ve stavovské obci.

V protikladu k úpadku prestiže a hospodářské moci prošlo však Staré Město ve 2. polovině 16. století obdobím oživení obchodního ruchu, intenzivní renesanční přestavby a zvětšení vnějšího lesku města. V letech 1583-1612, kdy se Pražský hrad stal trvalým sídlem umění milovného císaře Rudolfa II. a jeho dvora, vyrostly i na Starém Městě renesanční šlechtické paláce a především velké kupecké domy (Teuflovský, Nerhofovský, Hebnštrajtovský atd.). Tečku za slavnou rudolfinskou kapitolou pražských dějin však udělalo druhé stavovské povstání proti Habsburkům v letech 1618-1620. Přestože pražská města sehrála v povstání jen pasivní úlohu, postihly je po porážce na Bílé hoře (8. listopad1620) znovu tvrdé tresty, které dovršily společenský a politický pád staroměstského měšťanstva.

Popravy na Staroměstském náměstí (21. června 1621), perzekuce, nucená emigrace nekatolíků, plenění a epidemie snížily během třicetileté války počet obyvatel v dříve kvetoucím městě na polovinu. Přestěhování císařského dvora a všech významných úřadů do Vídně pak degradovalo Prahu na provinční město. Přesto po nastolení míru započala výstavba a slohová přestavba šlechtických paláců a především chrámů i klášterů obnovené katolické církve. Rovněž měšťané dokázali po skončení válečných útrap zmobilizovat síly k nové stavební aktivitě, která zejména po velkém požáru Starého Města roku 1689 dodala této části metropole osobitou, stylově jednotnou tvář "pražského baroka". Korunovaly ji velkolepé stavby jezuitů a dalších katolických řádů (Klementinum, chrámy sv. Mikuláše, sv. Františka, sv. Jakuba). Staré Město se spolu s Novým Městem dokázalo ubránit před dobytím Švédy na sklonku třicetileté války (1648), nikoliv však před obsazením francouzsko-bavorskými vojsky (1741) a Prusy (1744) za válek o rakouské dědictví.

Zlomem v poklidném provinciálním životě barokní Prahy se stal patent císaře Josefa II. z 12. února 1784, kterým byla čtyři dosud samostatná pražská města - Staré Město, Nové Město, Malá Strana a Hradčany - spojena v jeden celek, v hlavní město Prahu. Staré Město ztratilo samostatnost i postavení zemské metropole, zůstalo však středem nového městského organizmu. Staroměstská radnice byla až do zničení v roce 1945 sídlem magistrátu a dalších správních orgánů sjednocené Prahy.

Staré Město se od sklonku 18. století stalo rovněž centrem českého národně obrozeneckého hnutí. Povstáním radikálních demokratů a boji na barikádách se v červnu 1848 zařadilo mezi dějiště buržoazně demokratických revolucí. Léta Bachova absolutizmu i stísněná poloha uprostřed městské zástavby oddálila však jeho proměnu v moderní evropské velkoměsto. Zatímco dynamika rozvoje Prahy jako celku se zejména od 60. let 19. století zrychlovala, Staré Město se naopak postupně stávalo historickou rezervací. Po obecních volbách roku 1861, které přinesly trvalé ovládnutí městské správy českou vlasteneckou buržoazií, byly přesto právě na území Starého Města vybudovány monumentální národně reprezentační budovy Rudolfina, Obecního domu, Nové radnice aj.

Záporným důsledkem ekonomického, populačního i politického vzestupu Prahy a důrazné modernizační politiky radnice byla necitlivá asanace vnitřního města, které po roce 1893 přes odpor kulturních osobností a spolků padla za oběť velká část historického Starého Města a téměř celé Židovské Město. Zbořené středověké domy rychle nahrazovala nová zástavba, která byla naštěstí vesměs architektonicky hodnotná a svým provedením v duchu historizujících slohů novorenesance, novogotiky a novobaroka neporušila celkový historický ráz města.

Zatímco Velká Praha, hlavní město nové Československé republiky, jež vzniklo 1. ledn1922, prošlo v letech 1922-1938 obdobím dynamického rozvoje, Staré Město se začalo v důsledku asanace i celkových populačních a sociálních proměn již od prvních let 20. století postupně vylidňovat. Počet jeho obyvatel poklesl za 50 let pod hranici 30 tisíc, na pouhou třetinu stavu z roku 1900. Vzdor tomu i na Starém Městě vznikly nové hodnoty urbanistické, architektonické a kulturní, nesené duchem moderních a avantgardních uměleckých proudů 20. století (Právnická fakulta, Městská knihovna atd.) V posledních dnech 2. světové války utrpělo však Staré Město značné škody. Největší z nich bylo zničení severní části Staroměstské radnice vojsky SS za Pražského povstání dne 8. května 1945.

V poválečném padesátiletí prošlo Staré Město obdobím umrtvení životních funkcí a dlouhodobého chátrání. Přes několik kampaní obnovy významných historických objektů (Anežského kláštera, domu U kamenného zvonu, fasád tzv. Královské cesty) byl celkový stav Pražské památkové rezervace, vyhlášené 1971, velmi neuspokojivý. Teprve po listopadové revoluci 1989 začaly být historické objekty na Starém Městě hromadně obnovovány, modernizovány a vraceny k plnohodnotnému životu. 

HAVELSKÁ ULICE

Tržiště Havelského Města od 1282. Na začátku bývalo širší, ale když jeden majitel důmu zvětšil svůj dům loubím, čímž překročil uliční čáru, ostatní ho napodobili.  

ŽELEZNÁ ULICE

Dům č. 491 / 16 - U červeného jelena. Jsou tu dva dvorky, druhý je v úrovni 1.parta, což je rarita. Dnešní úroveň terénu je někdejší 2.patro, až sem jde gotické zdivo. Ve dvoře je dochovaný půvabný pozdně gotický portál. První zmínka 1361, to tu stály dva domy, mezi nimi hospodářský dvorek, kde se pracovalo, byly tu asi stáje, kurníky apod. 1460  byly oba domy propojeny a v pol. 16.st boční křídla dostávají arkády. Pro renesanci je typický odklon od gotické askeze, obydlí se otvírají do přírody, do zeleně. Dnes je v suterénu jazzový klub Agharta. Býval tu průchod domem z Železné do Kožné..  

CELETNÁ ULICE

Jedna z nejstarších pražských komunikací, byla tu ještě než vzniklo kolem 1230 město jako chráněné místo s hradbami. Název od slova calta, druh placatého pečiva. Pekárna byla v Celetné ještě v 70.letech. Bylo tu slavné kožešnictví, dvě uzenářství, dvě lahůdkářství, knihkupectví a gramodesky, prodejna luxusních látek, vinárny...Celetnou jezdívala tramvaj do 1960. Jednička z Vršovic na Hrad, centrem.

Ve 20.letech 20.st bylo u Prašné brány centrum pražské prostituce. Zmiňuje se o tom i jedna z postav Neffova románu Sňatky z rozumu - že byla nebetyčná hloupost vyrábět jako suvenýr pro návštěvníky města Prašnou bránu...Když politici prostituci oficiálně zrušili, holky se usadily v barech a zábavních podnicích (Kakadu - v podloubí naproti Černé madoně, zrušen 1949, v Gočárově paláci bar Orient, Pigalles...Zábavních podniků byly desítky. Nebyla televize, nebyly ještě kina, lidé chodili tančit a popíjet. 1918 evidovaly úřady V Praze 70 000 hostinských koncesí.

Většina domů v Celetné má barokní fasády, ale jádro mnoha domů je románské.

PACHTŮV PALÁC

honosná barokní výzdoba

DŮM U ZLATÉHO ANDĚLA

Již ve středověku zájezdní hostinec, později hotel. Bydlel tu i Mozart.

FUNKCIONALISTICKÝ DŮM BAŤA

Postavil Gočár jako administrativní centrum firmy Baťa.

MANHARTOVSKÝ DŮM

Býval tu Šrámkův obchodní dům a vinárna U pavouka.

CARETTO-MILLESIMOVSKÝ PALÁC

Na místě dvou románských domů postaven malý středověký  palác, za renesance přestavěn, ale zásadní přestavba proběhla za baroka. To nemovitost na poč. 17.st koupila rodina z Piemontu Caretto Millesimo a vystavěla tu dva paláce. Pokoje postaveny jako enfiláda, na stěně tapety, štuková výzdoba na stropě, malby. Dům dnes patří UK. a studenti si v jedné posluchárně užívají pohled na dvě okna s kružbou z doby Lucemburků a zachovanými sedile..

SIXTŮV DŮM

Cenné románské přízemí, dnes v podzemí. Do 90.let zde byla vinárna U Sixtů. Dnes se tu buduje luxusní hotel.

Staré Město pražské je nejstarší ze čtyřměstí. 1338 povolil konšelům panovník Jan Lucemburský samosprávu. Radniční věž je vysoká 70 metrů, stala se vzorem pro některé z věží českých měst (Beroun, Slaný...) Zvonek kostlivce vede od provazu ve věžičce. Kohout je odkazem na Petrovo zapření Krista. Neví se přesně, kdy se objevily poprvé figuray apoštolů, snad již v 15.st. Dnešní verze je od Vojtěcha Suchardy, pořádal veřejnost o zaslání lipového dřeva, kterého dostal pak velké množství.

CHRÁM MATKY BOŽÍ PŘED TÝNEM

Nejvýznamnější chrám Prahy hned po katedrále. Je tam dochováno mnoho středověkých prvků - středověký portál s královskými znaky aj.  Stavba zahájil zřejmě už Jan Lucemburský, bydlel vedle v domě U zvonu. Poté tu vždy bydlely šlechtici nebo zámožní měšťané, můstek dům spojoval d chrámem. V chrámu je dochován malý renesanční balkón na krakorcích. Chrám dokončen 1511. Každý oltář je unikátní výpovědí své doby. Panna Maria u Krista na kříži má slzy zhotovené z pryskyřice. Varhany jsou z 1671, nejstarší v Praze. Zvon Maria váží 6,5 tuny, 2.největší v Praze. Sousoší Cyrila + Metoděje, Emanuel Max, 1863 vzor podobných i jinde. Oltářní obraz: Assunta, Karel Škréta. Unikátní cínová křtitelnice, největší a nejstarší v Praze. 1414. V 11 arkádách jsou zobrazeni apoštolové, ve 12.arkádě úmrtní lože Panny Marie.

TÝNSKÁ ULIČKA
dům č.10

Záznamy o domu z pol.13.st. Různě měnil názvy, třeba V pokle - podle hospody s drsnými štamgasty. 1713 ho získal hrabě Václav Kinský a nad vchod umístil rodový znak (tři pera) Dům má krásnou zahrádku s jezírkem

DŮM Č.7

Středověký objekt koupil ve 20.letech 20.st pan Antonín Hlaváček, výrobce tahacích harmonik. Z Loun sem přestěhoval prodej i výrobu. Komunisti to pak znárodnili, vdově paní Albíně Hlaváčkové nechali dva pokoje. Slavným majitelem byl Václav Budovec z Budova. Po jeho popravě dům ale zůstal vdově, ta ho později prodala. Mladý Václav studoval v Německu a Holandsku, vyl vyslancem v Cařihradu, což z něj udělalo kritika islámu. Byl velmi vzdělaný, psal třemi jazyky včetně latiny. Aktivní politiky rudolfínské doby, tlačil na vydání Rudolfova majestátu 1609.  Pomník Budovce obstarali Hlaváčkovi. Jejich pravnučka paní Věra Vlachová se snaží o rekonstrukci, byly opraveny malované stropy i gotická klenba. 

Parcela je hluboká, má ještě zadní dvorek, kde je vetešnictví Srba pana Gavriloviče.

KOSTEL SV.DUCHA

Jeden z nejstarších v Praze. Vnější vzhled gotický, s opěrákovými pilíři, interiér barokní, úpravy po 1689. Mnohé cennosti pocházejí odjinud. Kazatelna od sv. Bartoloměje, ze zrušeného kláštera cyriaků, který stával do asanace na místě dnešního Interkontinentalu. Krásná gotická Pieta z poč. 15.st byla poničena husity, po mnoha desetiletích je po návratu cyriaci opravili, socha sv.Jana Nepomuckého ze 1727, dílo F.M.Brokoffa. (1393 cyriaci vylovili z Vltavy tělo Johánka a pietně pohřbili).

Dnes tu sídlí arménská církev. Arménů žije v Praze cca 4 000, naprostá většina je věřící. Zajímavosí je, že kostel stál kdysi v ghettu a kolem byly synagogy.

STAROMĚSTSKÉ NÁMĚSTÍ

Staroměstská radnice

1338 založena na základě povolení krále Jana Lucemburského v domě Wolfina od kamene. Jeho součástí je orloj a radniční věž. V domě bývala obecní síň, nejdůležitější místnost celé radnice. Zasedalo tu zastupitelstvo, cechovní mistři, probíraly se tu nejdůležitější otázky chodu města. Jsou tu i malá dvířka, vedoucí do stísněné šatlavy pro dlužníky. Každý dlužník měl k dispozici provaz a mošnu, okýnkem ji spouštěl na ulici a musel vyžebrat na splacení dluhu. Nezřídka se bohužel stalo, že šprýmaři provaz přeřízli a mošnu zahodili...Ve vězení mohly skončit i ženy, ty si tam braly i malé děti.

Zasedací síň sloužila k zasedání konšelů a jako soudní tribunál, tam se rozhodovalo o trestu pro vězně, držené zatím v podzemí radnice. 

Podzemí je z pol. 12.st v románském slohu. Ve středověku tyto místnosti bývaly přízemím. 

1784 Josef II. sloučil 4 pražská města a ustanovil jediný magistrát. V budobě radnice zasedalo 28 radních.

Stavby v propadlišti dějin: Krennův dům, Krocínova kašna. Pod Krennovým domem nalezeny i zbytky románské architektury. Za války požár, zničeno boční křídlo.

Staroměstský orloj s procesím apoštolů odbíjí od 9.00 do 23.00 hodin. Uvádí se první tvůrce - 1410 - Mikuláš z Kadaně. Originál kalendária orloje je v Muzeu hl.m.Prahy, toto je 2.kopie.

1.vnější kruh - Cisioján - 365 slabik jmen světců + výplně, sloužil na zapamatování svátků. PO sněho ra s MIkulášem šla, v noci LUCka len předla. 

2.kruh - církevní svátky

3.kruh - den v týdnu

4.kruh - datum v měsíci

Alegorie měsíců - polní práce (červenec - obilí, seče se kosou...)

Spodní figury: astronom + kronikář, filosof + archanděl Michael

Až do 1886 strážný troubil  z věže a hlásal: Odbila ta a ta hodina, chval každý duch Hospodina... - .2018 oprava orloje a apoštolů. V jednom byl nalezen 70 let starý dopis sochaře Suchardy. Mj. si stěžoval na práci památkářů. Našla se i dříve špatně viditelná kamenná zvířata, třeba sova. 

podzemí radnice

Chodbou pod domem U minuty se dá dojít pod sídlo Nové radnice na nám. Kranze Kafky. Dveře v přízemí pod orlojem vedou do pražské kanalizace. Splašky ze Starého a Nového Města, Žižkova a Vinohrad se tu stékají ze tří stok do jedné. Pokračuje pod Pařížskou ulicí, je to jedna z největších stok Prahy. Nahoře huj....

Mariánský sloup

Původní socha Panny Marie od Jana Jiřího Bendla byla považována za první barokní sochu v Čechách.Navrácen na náměstí 2020. Ten původní povalil dav zfanatizovaný Frantou Sauerem po vyhlášení Československé republiky, jako údajný symbol rakouského mocnářství. Autor novodobého sloupu Petr Váňa pracoval na pomníku 15 let.

kostel sv.Mikuláše

Kilián Ignác Dienzenhofer stavěl průčelí na pohled zbízka, protože před kostelem stál zadní trakt radnice a Krennův dům, později zbořený. Hlavní vchod je ze západní strany, z náměstí Franze Kafky.

palác Pražské městské pojišťovny

Přes protesty Klubu Za starou Prahu došlo ke zboření tří historických domů čp. 931/I, 932/I a 933/I (Goltzovský dům, dům U Zlaté (stříbrné) hvězdy a dům U Tří mouřenínů), podle asanačního zákona, schváleného pražskou městskou radou.  1897 získalo stavební parcelu město Praha a ihned vypsalo architektonickou soutěž na budovu Pražské městské pojišťovny. Budova s průčelím do Staroměstského náměstí byla postavena  1899–1901 podle projektu Osvalda Polívky. Pojišťovna se zaměřovala na pojistky proti požárům, což dokládá hasič na atice a druhá postava volající o pomoc. Dnes tu sídlí MMR.

palác Golz Kinski

na rohu směrem do Dlouhé bývala hospoda zvaná U rakví, bývala tu také pohřební služba.

dům U kamenného zvonu

Nejcennější středověký měšťanský dům v Praze. Je to jedinečný příklad světské gotické architektury. Jde o typ městského paláce jaké se stavěly v Paříži, s bohatě zdobenou fasádou. 1303 dům koupen pro Elišku Přemyslovnu, protože Hrad byl po požáru poničen. 1310 postavena bohatě zdobená kaple. Fasádu později zdobily dvě postavy - krále a královny a dva štítonoši. S velkou pravděpodobností se tu narodil Karel IV, jiná verze říká, že v domě U Štupartů. Dobové prameny mluví o tom, že po návratu do Čech se mladý Karel ubytoval v domě své matky, tudíž asi zde. Později dům prodán, střídal majitele. Dnešní název od 16.st, kdy získal své kamenné domovní znamení. Přestavba renesanční a 1685 barokní. Přepatrování - osekání ostění oken a gotických fiál. 1777 palác přestavěn na měšťanský dům. Z té doby se dochovaly ve vnitřním dvoře ochozy na mohutných konzolách. Náročná rekonstrukce do opětovné gotické podoby trvala 12 let, od pol. 70.let.

MMR - dříve palác městské pojiěťovny, hasičská pojišťovna, odtud tematická sochařská výzdoba na attice, pak zde sídlilo ministersvo obchodu. Projekt Osvald Polívka.

MALÉ NÁMĚSTÍ

Má tvar trojúhelníku. Od 14.st zde stály kamenné domy zámožmých Pražanů.Byly tu dva trhy, vaječný a věnečnický (pokrývky a ozdoby hlavy, věnečky)

Dům U zlatého rohu

Naproti Princovi, s polygonálním nárožním arkýřem. Původně tu stávaly dva domy, 1626 spojeny a celek barokně přestavěn. Dům zdobený sgrafity má L půdorys. Později fasáda přestavěna na klasicistní, dům přepatrován, beze změny se zachovalo pouze přízemí. Ve sklepích se skrývali povstalci během květnového povstání 1945. V jednom patře domu je dnes Skautský institut. Pořádá přednášky, workshopy a různě zaměřené akce pro širokou veřejnost.  Rozjížní se nízkonákladový projekt Pražský kulturní klastr.

Richtrův dům

s průchodem do Michalské ulice. Richter byl zlatník, dům koupil 1836. Manželé byli mecenáši, část domu pak uzpůsobili pro nadaci pro chudé dívky. Zde 1913 v průchodu stála 1.pražská telefonní budka s tenkým seznamem abonentů včetně informace, že sluchátko se denně desinfikuje! U počátků veřejného telefonování stál  Jan Palacký, syn známého politika a spisovatele. 1881 si jako první požádal o licenci na telefonní ústřednu. Licenci dostal a založil firmu Pražské podnikatesltví pro telefony. Prvních abonentů bylo 11, na konci toho roku už přes 90. Palacký použil americkou metodu Grahama Bella. Sluchátka byla vyrobena z ebonitu. Do ústředny se sbíhaly kabely od jednotlivých abonentů. Bylo ti drahé, 3 minuty hovoru stály jako litr kvalitního vína nebo pár metrů látky. na přelomu 19 / 20.st přes 3 000 účastníků. 1911 se Praha připojila na Vídeň. 1925 automatické propojení  bez asistentky. 

U zlaté lilie

Příběh o jedu. Lékárníka údajně požádal o dovoz jedu z Benátek na vraždu císaře Rudolfa II. jeho bratr Matyáš. Pikle prozrazeny, lékárník i dovozce odsouzeni k smrti. Později tu měl sídlo cech bradýřů - lazebníci a ranhojiči.

V ráji / U anděla

Rohový dům patřil Angelovi z Florencie, lékaři Karla IV. 

KAPROVA ULICE

č. 10 - Byt Jaroslava Ježka. Dnes tu bydlí pan Kostiha, který každé úterý umožňuje prohlídku bytu Ježkových a slavný modrý pokoj. Ten je součástí expozice muzea hudby.Od 1939 po odchodu Jaroslava Ježka do Ameriky se zde nic nezměnilo. Maminka pokoj zamkla a čekalo se, až se syn vrátí. Ten ale v USA zemřel. 

Katovna

Někdo v těchto místech za židovským městem bývala katovna, aby se kat příliš nesetkával s obyvateli. Měl vymezené místo v hospodě i v kostele, oženit se mohl jen s dcerou kata nebo rasa. 

VALENTINSKÁ ULICE

Stával tu románský kostel sv. Valentina, zvětšen za gotiky, přistavěna kaple. 1784 zrušenm poč.20.st. zbořen, při stavebních pracích nalezeny svorníky.

LINHARTSKÁ ULICE

Na místě dnešní radnice stával románský Jarošův dvorec, později zde byl postaven gotický kostelík sv. Linharta, něco se dochovalo v podzemí, v místech dnešního multifunkčního centra Franze Kafky. Kostel byl zrušen za Josefa II.

MARIÁNSKÉ NÁMĚSTÍ  

Stával tu románský kostel Panny Marie na louži. Nalezen byl románský sloupek, zdivo recyklováno do gotické stavby. Kostelík stál přímo před ClamGallasovým palácem, zbořen 1791 

Nová radnice 

sídlo magistrátu hl.m.Prahy. Na pravém rohu budovy je socha rabbiho Lowa se lvem u nohou. 

Městská knihovna 

1928. Koncept na svou dobu velmi moderní. Velké multifunkční sály v suterénu, rezidence primátora Prahy. Architekt František Roith, stavitel úředních paláců 1.republiky (CNB na Příkopě, buodva Ministerstva financí v Letenské...). Art déco Františka Kysely. Prvním ředitelem knihovny se stal básník Antonín Sova. 70 let po válce se z Německa vrátil dvoudílná německo řecký slovník vojáka wehrmachtu, který vrátila jeho rodina. 

CLAM GALLASŮV PALÁC

Ve 14.st. tu stával významný gotický palác. Vlastnil ho markrabě moravský Jan Jindřich, mladší bratr Karla IV. Pak se tu střídali různí majitelé, za renesance přestavba. Šlikové, Trčkové, Kinští. 1634 palác připadl císařskému generálu Matyáši Gallasovi. Za odměnu, zradil Valdštejna císaři. K tomu i frýdlantské panství. Rod Gallasů pocházel z Tyrolska, přišel na české území po Třicetileté válce. Celkem zde prožilo život 8 generací. Po vymření po meči jako Clam Gallasové až do 1945. Vnuk Matyáše Gallase Jan Václav hrabě Gallas byl císařským diplomatem, dal palác přestavět do dnešní barokní podoby. Najal Johanna Fischera z Erlachu. Palác je atypický umístěním piano nobile do 2.patra kvůli lepšímu výhledu a lepšímu vzduchu (viz hygiena středověkých měst...). Do módy přišla opera a divadlo, byl vyprojektován velký divadelní sál, ale do toho přišlo neštěstí, požár divadla v Thunovském paláci s oběťmi na životech. Palácová divadla byla zakázána. Stavové si tedy postavili stavovské divadlo. Palác měl stáje pro 60 koní a kočárovny. 

Směrem do Mariánského náměstí je dvorek, kde býval hřbitov při kostele Panny Marie na louži. Odtud také jméno náměstí. Kostel zbourán 1791. Karlova ulice procházela palácem. lze ještě rozeznat věž s bránou (vedle modrého koníčka) Později Gallasové zastavěli prostor dalšími domy a Karlova ulice objekt nelogicky obchází. Gallasové údajně počítali s ubouráním domů v HUsově ulici, kam je orientováno hlavní průčelí. Chtěli tam mít zahradu. Na stavbě se nešetřilo, pracoval to freskař Carlone, štukatér Santino Bossi a sochař Matyáš Braun.

1945 - sídlo městského archivu hl.m. Prahy. Původně byl ve východním křídle, na konci války křídlo shořelo. Důležité dolumenty v Mníšku a na Hrubém Rohozci, i tak velké škody. Byly zničeny kartotéky, seznamy apod. Archiv jako badatelská instituce vznikl na popud Františka Palackého 1851. Prvním ředitelem se stal k.J. Erben, básně by ho neuživily. 

2020 - palác v rekonstrukci, odhadované náklady 450 milionů.

KLEMENTINUM

1.jezuitská kolej v českých zemích, v rámci rekatolizace k nám jezuity pozval Ferdinand I.  2.největší pražská památka po Pražském hradu a druhá největší bývalá jezuitská kolej v Evropě. Jezuité nabízeli studentská stipendia, chlapci z protestantských rodin odtud vycházeli jako katolíci... Klementinum vzniká na místě husity pobořeného dominikánského kláštera, byly tu zahrady, cihelna. Nejstarší část je u Karlova mostu, nejmladší u Mariánského náměstí.

Jezuité Klementinum opustili  1773 V areálu je kostel sv. Klimenta z roku 1711, předchozí kostel byl stejného zasvěcení., sv.Salvátora, Národní knihovna, astronomická věž, Zrcadlová kaple. Z původní jezuitské knihovny čítajících cca 20 000 svazků vzniklo jádro pozdější Národní knihovny. Ta se neoficiálně datuje k 1781, kdy Josef II. nařídil rušení klášterů, dnes má knihovna největší fond v ČR, cca 6 milionů dokumentů.

V meteorologické stanici se provádí systematická měření přes 250 let. 1775 s ním započal Antonín Strnad. Od 1842 se zde určovalo poledne (oznamované dělovou ránou). Na principu camera obscura proudil sluneční paprsek malým otvorem dovnitř, kde se jevil jako malá skvrna. Ve chvíli, kdy rozpůlila natažený drát, bylo poledne.

KARLOVA ULICE

Dům u modré štiky

1907 zde Viktor Ponrepo (Dismas Šlambor) otevřel 1.stálé kino. Pan Ponrepo se vyučil zlatníkem, jak si přál otec, ale táhlo ho to k filmu a salonní magii. Stal se iluzionistou a s tím souvisel i jeho zájem o pohyblivé obrázk\y, které iluzi také zprostředkovaly. 

Colloredo Mansfeldský palác

Románské sklepení, zdivo z doby gotické a pozdně gotické.1387 první písemné zmínky. Majitelé se střídali, byl mezi nimi třeba Jáchym hrabě Ślik, popravený 1621. Hrabě Colloredo Mansfeld palác získal 1735, dostavěl ho, včetně monumentálního tanečního sálu přes dvě patra ve vrhcolně barokné podobě. Rodina byla velmi umění milovná, měla vlastní obrazovou galerii. 1840 zde Společnost vlasteneckých přátel umění uspořádala první výstavu. . 

Nástropní freska oslavuje vítězství Habsburků za Karla VI. nad Turky, autorem je Bartolomeo Scotti. Svatbou získal palác rod Auspergů, to je doba rokoka. 1945 byl rodu palác vyvlastněn. Sídlila tu Akademie věd. Interiér hlavního křídla naštěstí zachován. V 19.a 20.st. některá křídla přestavěna na byty.

KŘIŽOVNICKÉ NÁMĚSTÍ

viniční sloup sv. Václava se zbytky původní dlažby z 13.st. Tudy vedla cesta k Juditinu mostu, malé náměstíčko vedoucí dolů k řece pod oblouk Juditina mostu je tam, kde byla mostovka!

kostel sv. Salvátora

2018 restaurován oltářní obraz - kopie Kristus na hoře Tabor, Raffaelův originál je ve Vatikánu.

kostel sv. Františka serafínského (z Assisi)

Pod tímto kostelem jsou základy původního křižovnického kostela sv.Ducha. Byl to gotický halový kostel, dnešní stavba je od architekta J.Matheye, který postavil také původní arcibiskupský palác na Hradčanech.

křižovnický ostrov a klášter

Zarostlý stromy a stíněný kostelem sv. Františka ani nedává tušit, že jde o ostrov. Stojí na něm dochovaný pilíř Juditina mostu. Řádoví bratři prostor využívali k odpočinku, v létě tam obědvali a poslouchali hudbu, hráli jim chlapci, placení za pomoc při bohoslužbách a právě za hru na hudební nástroje. Čistě mužský řád křižovníků s červenou hvězdou založila sv.Anežka Česká v pol. 13.st. 1253 král Václav I. pověřil bratry správou a péčí o Juditin most. Křižovníci také vybírali clo. Sami ostrov nazývali "ostrov mrtvých". Utopené a sebevrahy voda vyplavovala právě sem. Už od založení kláštera sem mohli také laici pro načerpání sil, léčbu nebo dožití. Zájem byl mezi šlechnou a bohatšími měšťany. Jelikož šlo o řád poskytující zdravotní péči, přežil i rušení klášterů za Josefa II. Bratři měli k Vltavě přímý přístup i ze sálů konventu. Jednou ročně lovili lososy a podarovávali ostatní kláštery. Později rekonstrukce, zbourána barokní část a 1910 vybudováno nové křídlo. Klášter se stal nejmodernější v monarchii. Ze staré části se dochovalo loubí v Křižovnické ulici. Jako špitál klášter fungoval až do 2.světové války. To tu bylo gestapo, pak se bratři na 5 let vrátili a 1950 museli opět pryč. Od 90 let prostory křižovníci pronajímají.

Novotného lávka

I to je ostrov. Říkalo se mu Staroměstská lávka, Staroměstské nebo Mostecké mlýny. Stávaly tu mlýny na kůlech. První písemná zpráva je z  pol.14.st. Václav IV mlynářskému cechu umožnil dekretem mít tu až 10 mlýnů. Mlely nejen obilí, hnaly vodu na brusírnu a mlel pšenici a žito na mouku. Pod vodárenskou věží byla soustava kol, která hnala vodu nahoru do rezervoáru, odtud dřevěnými trubkami do 108 kašen na Starém Městě. Na místě Smetanova muzea  (dříve vodárna se sgrafity s výjevy Třicetileté války, Ženíšek, Aleš) byl dům, kde se narodil Josef Mysliveček. Mlýny ničily povodně, požáry i bitvy. Ve zdivu věže jsou vidět dělostřelecké koule (1648 a 1848). Dnešní název po mlynáři Karlu Novotném z pol. 19.st. Postavil železnou lávku, zabezpečil přístup k mlýnům. Vážený staroměstský občan. Mlelo se tu do pol. 20.st

 V 70. a 80.letech se do přestavby pustila Vědecko technická společnost, ta tu vlastní 8 domů. Ty byly propojeny, vznikly nové interiéry.  

ANENSKÉ NÁMĚSTÍ

Stával tu kostel sv.Jana Křtitele na zábradlí, ještě předrománský z 11.st. Byl podlouhlý s mělkou apsidou. Ve 12.st. došlo k přstavbě přidána trikoncha. Za gotiky znovu zvětšen, 1891 zbořen.

Před současným kostelem sv. Anny stával kostel sv.Vavřince. Místo bylo osídleno již v 11.st., našly se pozůstatky dvorce z 12.st. Jeho součástí byla jednoapsidová románská rotunda. V 1.pol.13.st. sem přišli templáři, vybudovali zde komendu a kostelsv.Vavřince do ní zahrnuli. Když templáři odešli, budovy koupili johanité, ale obratem vše prodali dominikánkám.

kostel sv.Anny

Eva Jiřičná při úpravách zviditelnila krov a v interiéru použila sklo.

BARTOLOMĚJSKÁ ULICE

Dvůr domu č.4 má dochovanou jednu ze dvou obranných věží z doby krále Václava I (1230 - 53). Opevnění ztratilo smysl po založení Nového Města pražského, kdy se hradby staly spíše znakem suverenity Starého města. O to větší zázrak je, že se věž dochovala. Dendrologický průzkum kladde trámové dřevo do 11.stol. Ze středověku se dochovala velká část zdiva. Pak se tu dlouhé roky bydlelo, v každém patře byl byt, až do počátku 20,st. Ví se, že ve věznici ve dvoře pobýval K.H.Borovský před internací do Brixenu, protože to už tu sídlilo c.a.k. policejní ředitelství. 1909 rozhodnuto o otevření policejního muzea ve věži. V roce 1945 ale bylo zničeno. Nové policejní muzeum je dnes a karlově a věž je prázdná.

Dvůr domu č. 10 - druhá věž. Od té vyšší je vzdálena 66 metrů.

Konvikt

Výraz označoval internát pro bohoslovce. Zde v Bartolomějské byla od konce 17.st. jezuitská kolej. Celý areál se budoval 75 let, ale pobyli zde pouze 15 let, pak vše zrušil Josef II. Byl zde pak koncertní sál a konal se tu 1840 1.český vlastenecký bál, na kterém se poprvé tančila česká beseda.  Od 1913 biograf. Po válce tu působilo studio Bratři v Triku (JIří Trnka) Dnes je tu zase kino... 

BETLÉMSKÉ NÁMĚSTÍ
DŮM U HALÁNKŮ

Vojta Náprstek - Americký klub dam, členy i TGM a Charlotta

BETLÉMSKÁ KAPLE

1391 - 4

Tato kaple byla kazatelská, neměla presbytář, protože ho neptřebovala, neprobíhala tu přijímání. Původně tu stál kostel sv.Filipa a Jakuba z 12.st. za gotiky dostavěn goticky, zničen za husitských válek. Po 1609 - Rudolfově majestátu zde sídlila Jednota bratrská, po 1622 dal Ferdinand II kapli jezuitům. 1836 zbytky zdí kaple zastavěny do činžovního domu, kaple obnovena v 50.letech - Jaroslav Fragner.

NÁRODNÍ TŘÍDA

Dříve Ferdinandova. Teprve 1780 zasypán staroměstský příkop, mecenáš Wimmer tu dal vysázet kaštany, název nějakou dobu V nových laejích. Byly postaveny dvě kašny a mramorové lavičky. Ulice dlouho zůstávala nezastavěna, byly tu volné plochy. Zasahovaly sem zadní trakty zahrad staroměstských domů.

1841 dostavěn řetězový most, spojnice se Smíchovem, kde původně byly lesy a houštiny. 

NÁRODNÍ DIVADLO

Pod náměstím Václava Havla je sklad jevištních dekorací, Vznikl v podzemí přistavbě Nové scény. Jsou tu klece s kulisami, které se mohou k výtahu pohybovat po kolejnicích. Jedna klec váží až tunu a půl a je dlouhá 7 metrů. Pro výpravně náročná představení se jich použije i 7.

V historické budově je také možné spustit dolů orchestřiště i se stolky hudebníků, pokud není potřeba. 

Nová scéna

Původně tu byl blok klasicistních domů s nakladatelstvím. Projekt NS byl zahájem už 1964. ale architekt v průběhu prací zemřel. Projekt dokončil Karel Prágner

Pojišťovna Praha

Palác naproti Nové scéně. Autor rakouský rodák Osvald Polívka, architekturu vystudoval v Praze. Pracoval pro zámožné jednotlivce i společnosti. Do písmen pod korunní římsou umístil oválná okénka, je to nejhezčí zdobný prvek na fasádě. Jde o čistou secesi s množstvím nejrůznějších detailů. Výzdobu dělal sochař Ladislav Šaloun. Rekonstrukce fasády 2013

Topičův salon

Projekt Osvald Polívka. Bývala tu vůbec 1.soukromá galerie v Praze. František Topič byl nakladatel a vlastenecký podnikatel. Podporoval avantgardní umělce - Toyen, Štýrského, Muziku. Původně mu patřil dům, kde je dnes nápis PRAHA, pak se naskytla možnost koupit tento pozemek, který byl hlubší. Domy v secesním slohu se začaly stavět současně. 1896 z Francie přivezl díla malíře Toulouse Lautreca, je to doba ustavování výtvarného spolku Mánes. Velký význam jako první možnost mezinárodní konfrontace. Pro Topičovy vydávané knihy jako ilustrátor pracoval Viktor Oliva. Vystavovali tu Mucha a Preisig.

Kavárna Louvre

Byla tu založena česká pobočka Pen clubu, 1.předsedou se stal Karel Čapek. Naproti bývala populární

Kavárna Union

s ještě populárnějším kavárníkem panem Paterou. Dostával pohlednice od svých štamgastů z celého světa. Ze spropitného kupoval do kavárny časopisy. Scházela se tu umělecká elita - malíři, architekti, sochaři i spisovatelé (František Langer, Karel Čapek, Eduard Bass, Dyk, Josef Lada, Hugo Bruner, Filla, Gočár, Janák, Chochol...) Podél stěn kanapátka s ošuntělým črveným plyšem, mramorové stolky, obyčejné židle...Káva podle Langera: neškodný hnědočerný odvar slabé kávové příchuti zvaný návštěvníky "maglajs". Dům na rohu Národní (dříve Ferdinandovy) a Perštýna, byl součástí staroměstského opevnění v 15.st, klasicistní přestavba 1789. Ve 20.letech 20.st návrhy na odstranění domu bránícího rozvoji dopravy, případně návrh na podloubí. 1941 kavárna zavřena, 1949 zbořen celý Braunerův dům

PALÁC METRO

1870 novorenesanční palác postavil architekt Bedřich Tesař, který se podílel i na stavbě Národního divadla. V zadní části ve dvoře sídlily různé firmy. To je dnes pasáž Metro.1919 palác přestavěn v duchu konstruktivismu manželi Kleinhamplovými.. Dvoranu zastřešil architekt Bechyně (stavěl Lucernu), úřady to dlouho nechtěly povolit. V paláci byly obchody, lahůdkářství, moderní kino Metro pro skoro 1000 diváků se vzduchotechnikou a zázemím. Sál si pronajímala KSČ, později celý palác znárodněn, po 1989 vrácen vnukům majitele. Snaha udržet místo jako centrum kultury a společenských událostí...Dnes je tu divadlo Image a divadlo Metro a taneční studio Dance perfect..

DRN

Původní název palác Národní. Měl tu stát luxusní hotel, nakonec polyfunkční palác. Architekt Stanislav Fiala. KOmbinace novostavby a vedlejšího barokního paláce. Archeologové tu během půlročního průzkumu našli pravěký hrnec, osídlení tu bylo už před 4 000 lety. Našli šatní sponu z 3.st. a pohřebiště z 12.st. Před 30 hrobů. 

SPÁLENÁ ULICE

Název po požáru, který tu 1506 zničil 20 domů. Měl tu zlatnickou dílnu dědeček malíře Oskara Kokoschky. Rodina odešla do Rakouska, budoucí malíř se narodil tam. 1934 ale přišel do Prahy. Jednak mu zemřela maminka, hlavně byl ale v Rakousku odmítnut, prohlíášen za zvrhlého umělce a mnoho jeho pláten zničeno. 

palác pojišťovny

Instituce založena již 1827. Na této parcele býval židovský hřbitov, poblíž Vladislavovy ulice bylo jedno z prvních židovských osídlení v Praze. Po jeho zrušení nejstarší náhrobky přeneseny na Starý židovský hřbitov. Dnešní secesní palác je dílem Osvalda Polívky z 1909. Kašnu v interiéru obývá úhoř Pepík III. 1914 sem přinesl prvního úhoře Pepíka zaměstnanec pan Oulík, dožil se 62 let (ten úhoř), 10 let mu dělala společnost samice lína Mařenka, každý měl svou rouru. Preparovaný Pepík I. je dnes jako rarita v Národním muzeu - v přírodě se dožívá 15 let.

Quadrio

Operace srdce v telefonní budce. Tak se s nadsázkou hovořilo o stavbě kvůli komplikovanému průjezdu nákladních aut s materiálem. Pozemky koupil podnikatel Sebastian Pavlovski 2002. Stavební povolení získáno 2009, zdržením byl archeologický průzkum, Byly tu objeveny gotické sklepy. Obchodní dům otevřen 2014. Metro Národní zůstalo zavřeno 2 roky.

Měšťanská beseda

Dům ve Vladislavově ulici, původně zde rokovala elita národa - Palacký, Riegr, Brauner aj., postupně degradovala na baviteskou činnost, aby přitáhla nové členy, plátce příspěvků. Nicméně existovala do 1952, kdy byla komunisty násilně rozpuštěna a z domu poprvé vysílala čs.televize.

PLATÝZ

1815 - první nájemní domy v Praze, stáje pro 55 koní. Od 1926 je majitelem domu banka Slavia, dostavuje 4.patro do dnešního vzhledu.

Obchodní dům ARA

1930 - 32. Ocelová skeletová konstrukce, později název Perla. Prodej látek, 7 pater, nárožní věž - administrativní oddělení. Funkcionalismus v americkém stylu, architekt Babuška., stavěl také technické a zemědělské muzeum.

Budova Díla

Bývala tu pasáž s průchodem do Charvátovy ulice a obchod Krásná jizba. Architekt Zelenka navrhl zatahovací strop atria. Zde sídlilo ve 30.letech nakladatelství Družstevní práce, předchůdce crowdfoundingu. Na vydávání přispívali sami čtenáři. Vedl to Václav Poláček a Karel Poláček se vždy ohrazoval, když si ho lidé pletli: tamto je nakladatel Družstevní práce, já jsem individuální lenoch.

JUNGMANNOVO NÁMĚSTÍ

Mívala tu literární salon paní Anna Lauermannová, výrazná osobnost své doby. Jejím salonem prošly tři generace pražských umělců. Podnětem k "setkání u čaje" byla myšlenka F.L.Riegra. (máte sice zlou hubu, ale také smysl pro politiku a prostorný byt) 

JUNGMANNOVA ULICE

Dům č. 19 vlastnil Matyáš Bernard Braun, 1711 se stal novoměstským měšťanem. Přišel do Prahy z Tyrolska.

HOSPODA U PINKASŮ

Základy domu se datují do doby Karla IV. Patří k těm založeným po slavné korunovaci Karla na českého krále. Hospoda je z pol. 19.st, proslulá dobře ošetřeným plzeňským pivem. Za vznikem hospody stojí náhoda. U krejčího Jakuba Pinkase přespával plzeňský povozník Martin Salzmann. Jednou neměl na zaplacení a nechal Pinkasovi 2 vědra nové várky plzeńského piva. To se dostalo k zákazníkům krejčího. Jednak k františkánům, jednak k českým obrozencům (Palacký, Riegr, Jungmann) Těm pivo zachutnalo a krečí se stal hostinským. Později podnik předal synovi. Vznikla tradice, dochovalo se i menu, vyhlášené bylo vepřové s kůrčičkou. Vybrat z jídelního lístku si mohly jen VIP, většině hostů Pinkas lapidárně sdělil, co budou jíst. Dodnes jsou tu sálky zvané Dolní + horní sněmovna. Chodívali sem staro i mladočeši. Konaly se sbírky na založení Národního divadla. Desítky let se tu scházely tzv. stolní společnosti, skupiny štamgastů, které sdružovalo společné téma. Jednu společnost vedl František Křižík.

Až do znárodnění vedl podnik hostinský Brabec, ale jméno nechal - Brabcova Plzeńská restaurace u Pinkasů. Manželka vařila. Pivo lákalo i za totality, pravidelní raní trasu tu začínal Bohumil Hrabal, scházel se tu undergound. Dnes je venku zahrádka ve stínu chrámu Panny Marie Sněžné.

HOSPODA U JELÍNKŮ

1911 hostinec založil václav Svoboda, brzy ji předal  Jelínkům. Začíná slavná éra. Za 1.republiky tu byla restaurace na vysoké úrovni. Obědy vařila Jelínkova děvčata v domácí kuchyni, do lokálu se jídlo převáželo speciálním výtahem. sem chodila elita společnosti, podnik je dodnes v epicentru několika divadel. Tehdy to bylo Osvobozené V+ W, Burianova Komedie, i ND.(Nataša Gollová...) Chodíval sem Jaroslav Hašek s přáteli (Longen, Franta Sauer, Panuška, Lada). Po Únoru podnik znárodněn, ale zůstala v něm pracovat dcera pana Jelínka a po 1989 podnik opět rodina restituovala..

PALACKÉHO ULICE

V domě U Měchurů - později Palackých a pak Riegerů ve velkém salonu se scházela společnost českých vlasteneckých politiků a literátů. Prošli tudy Jungmann, Dobrovský, Němcová, Hálek a mnozí další. Po obou stranách od salonu byly pracovny. Riegr se oženil 1853 s Palackého dcerou Marií. Oba pánové tu dlouhá léta žili, zemřeli a interiéry bytů, kde je od 1931  památník, se dochovaly takřka v nezměněné podobě. To je v Evropě poměrně vzácné, lze srovnat třeba s bytem Puškina v Petrohradě. Zásluhu na zachování památky mají rodinní příslušníci. S myšlenkou muzea přišla už Riegrova dcera Libuše. 

Rodák z Hodslavic na Moravě František Palacký se po svém příchodu do Prahy brzy seznámil s mnoha vzdělanci a vlasteneckými mecenáši a také s rodinou pražského advokáta Měchury. 1827 si vzal si jeho dceru Terezii. Palacký tu našel zázemí pro svou literární, vědeckou i politickou činnost. Napsal zde Dějiny národu českého v Ćechách i v Moravě. Rodiče mladým přenechali byt a přestěhovali se do traktu do dvora, který dnes už neexistuje. Tam byla i kuchyň a koupelna. Dochovalo se jen křídlo do Palackého ulice s parádními pokoji. Dnes dům patří potomkům a památník je otevřen i s průvodcovskou službou.

UNGELT - TÝNSKÝ DVŮR

Snad právě toto místo popisuje 965 arabsko židovský kupec Ibráhim ibn Jákub: právě sem museli cizí kupci  zajet proclít zboží, jinak by o něj při kontrole přišli. Panovnické clo bylo uvalené na dovoz cizího luxusního zboží, soli a vína. Odtud název ungelt. Později se platil také akcíz: domácí clo na domácí zboží. 1878 si Praha výběr akcízu pronajala od státu.

Do Týnského (též veselého) dvora se vstupovalo beze zbaně, odebíral je fortnýř a vydával při odjezdu. Bylo to bezpečnější. Za husitského hnutí se dvora zmocnila pražská obec a vybírala clo sama, ale kupců za těchto bouří stejně moc nejezdilo. Králi se týn vrátil až za Ladislava Kagelonského.

Dům Granovských

1536 se královským úředníkem, zde stal Jakub Granovský a císař Ferdinand I. mu daroval rozsáhlý gotický  palác s románskými základy. Syn pak palác 1560 přstavěl renesančně do dnešní podoby s arkádovou lodžií. Sgrafita vytvořili Francesco Terzio a Domenico Pozzo.

Sousední dům patřil rodině Stradů, správcům rudolfinských sbírek.  

RYTÍŘSKÁ ULICE

Bývalý vaječný trh, pokračující na trh ovocný. Zde se konávaly kdysi rytířské turnaje. Bývaly zde hradby Starého Města.

Stavovské divadlo. Dříve Nosticovo divadlo.

Mezi Rytířskou a Provaznickou ulicí byly objeveny základy další obranné věže z opevnění Starého Města. Věže byly od sebe vzdáleny cca 66 metrů, odhaduje se celkový počet 30 věží od řeky k řece. (Národní - Revoluční)

ŽELEZNÁ ULICE

Karolinum

dům U hroznu na rohu Kamzíkovy ulice

havelský trh

Hlavní tržiště Havelského Města, které existovalo již za Přemysla Otakara I. byla to konkurence Staroměstského trhu.          Kostel sv.Havla - mj. zde vyl farářem sv. Jan Nepomucký

MICHALSKÁ ULICe

zrušený kostel sv. Michala s klášterem servitů, býval tu i hřbitov.

MELANTRICHOVA ULICE

dům u pěti korun - vedle domovních znamení nalevo je vidět zbytek původní výšky domu, později byla přistavěna dvě patra. 

rodný dům Josefa Myslivečka - v ohybu ulice. Skladatel žil dlouho v Itálii a zemřel v Římě.

V ulici je dobře vidět nedokončený plán asanace, vytvořit další bulvár typu Pařížské. V ohybu je dobře vidět původní šířka ulice směrem k radnici a nová uliční šíře směrem na Václavské náměstí. Naštěstí byl záměr zastaven včas, zasvé mohl vzít dům U zlaté konvice a další.

12. vycházka - MALÁ STRANA 
KLÁROV

Okřídlený lev

2014 odhalení pomníku čs.pilotům bojujícím v Anglii za 2.-světové války. Autorem sochař Colin Spofforth. Vyroben ve slévárně v Horní Kalné. Za války létalo v RAF 2 500 čs.pilotů,  493 jich padlo. Sochu Česku věnovala komunita tuzemských Britů.

U LUŽICKÉHO SEMINÁŘE

Dům u bílé botky - zde bydlela dlouhé roky herečka Slávka Budínová. Nejprve s rodiči, pak s manželem, režisérem Tomanem. Vdávala se v 53 letech. Dva domy na tomto místě jsou zmiňovány 1653. Domek Budínové se jmenovbal U mariánského obrazu, jinde je zmiňován jako U bílé botky. Byl určen katolickým studentům, blízko byl kostelík sv.Jana v rybářích, domek zřejmě sloužil i jako fara. Starožitník Příhoda herečce sliboval, že tu bude muzeum, napsala ho do závěti a on pak domek prodal. Proběhl tu také archeologický výzkum. Dnes je zde Museum Jelínek.

Dům č.12 má druhou stranu se dvorkem obrácenou do Čertovky. Rozdíl v úrovni obou stran domu je 7 metrů neboli dvou pater. Řada domů zde tvořila jakousi historickou protipovodňovou zábranu, která chránila Malou Stranu před povodní. Natáčely se tu Chobotnice z 2.patra, dnešní majitelé, rodina Kučerových, se v 90.letech díky restitucím mohla pustit do generální rekonstrukce, na 10 měsíců se přestěhovala a dům prošel zásadní přestavbou. Našly se do země zapuštěné kádě koželuhů, kteří zde dříve pracovali.

1527 při požáru Malé Strany dům shořel, ale dochoval se sklep s gotickým obloukem,  byl použit pro základy domu nového.  Jedinečné jsou renesanční dřevěné malované stropy. 

jediná pražská pláž

Dům, kde žil Vladimír Holan

1846 Lužický seminář - instituce, která se stará o historii a kulturu a jazyk Lužických srbů (Budyšín, Žitava). Na nároží socha sv.Petra s klíči.

Hergetova cihelna

Název podle jednoho z majitelů, profesora matematiky Františka Hergeta. 1780 se rozhodl začít podnikat a pálit zde cihly. Nadšení mu vydrželo 7 let, cihelnu prodal velmi bohatému stavebnímu podnikateli Josefu Zobelovi.  (klasicistní přestavba domu U hybernů, budovy na Střeleckém ostrově, kostela sv. Gotharda v Bubenči, pevnost Terezín). Po jeho smrti Hergetova cihelna připadla dceři Vilemíně a kruh se uzavřel jejím sňatkem s Hergetem. 1995 cihelna vyhořela, dnes po opravách Muzeum Franze Kafky a restaurace.

Vojanovy sady

Nejužší pražská ulička? -protipožární průchod od Čertovky, z bezpečnostních důvodů.

dětské hřiště s nejkrásnějším výhledem na světě. Hned vedle café Márnice.

MÍŠENSKÁ ULICE
TOMÁŠSKÁ ULICE

1285 povolal Václav II. do Prahy řád augustiniánů poustevníků. Ti se usadili se svolením břevnovského opata, jehož klášteru pozemky patřily, na Malé Straně. Založili kostel, hospodářské budovy a 1352 nejstarší pražský pivovar. Po devastujícím požáru obnoven 1656. V 80.letech 19.st se zde usídlila stolní společnost Mahabharáta, název prý vymyslel Vrchlický. Duší společnosti byl Jakub Arbes. Chodili sem Mikoláš Aleš, "největší" český malíř Laďa Novák (200 cm), Vrchlický, Machar, Josef Śváb Malostranský rozdávající vizitky s douškou neračte zašlápnout.

VALDŠTEJNSKÁ ULICE
PĚTIKOSTELNÍ NÁMĚSTÍ

Památník MIlady Horákové připomíná ohrádku řečnického pultu, za kterou stála, když se snažila čelit komunistické zvůli při vykonstruovaném procesu. Autorem bronzového díla je Josef Faltus. Malý ptáček na velkém mikrofonu je symbolem statečné ženy, kterou komunisté nemohli nechat žít, tolik se obávali její mravní síly. Velký disk z mrákotínské žuly, na něm jsou poslední slova oběti justiční vraždy, už s oprátkou na krku.... Ostatky Milady Horákové nebyly nikdy nalezeny, symbolický hrob ná na Vyšehradském Slavíně. 

THUNOVSKÁ ULICE

Ve všech třech ulicích bydlel nějakou dobu TGM s rodinou.

Velvyslanectví Velké Británie - Thunovský palác. Na tomto místě stával výstavný dům už v období gotiky. Z něj se dochovalo jen základové zdivo, ale z konce 16.st. jsou viditelné části domu. Palác má také renesanční sál. Jméno paláce z doby majitele slazburského arcibiskupa Gustava Thuna. Thinové palác získali po bitvě na Bílé hoře a vlastnili ho skoro 270 let. 1701 - 22 rozsáhlá barokní přestavba. do dnešní podoby - dolní a horní dům. 1787 tu bydlel Mozart, host u Thunů. další přestavba v duchu anglické romantické gotiky. Dnes je tu ambasáda i rezidence velvyslance. 

2014 odkryta část opevnění Malá Strany z pol. 13.st.Na zahradě paláce objeven obezděný příkop jako součást hradeb. V těsné blízkosti Nových zámeckých schodů je zachovaný kamenný můstek, související s výstavbou opevnění. Byla také objevena část věže s bránou.  To dokazuje celistvost malostranského opevnění. Vznik hradeb se datuje po 1257 kdy Přemysl Otakar II přivedl na Malou Stranu německé obyvatelstvo, to české se muselo přestěhovat. Němci měli dostatek peněz na budování této čtvrti (města)  a jejích hradeb. Za Karla IV došlo k zániku těchto vnitřních hradeb, protože otec vlasti dal vybudovat hradby kolem celého nového konglomerátu. V 15.st tu vznikly obytné domy. V renesanci tu vznikla šlechtická rezidence Berků z Dubé.. Po Bílé hoře tento objekt získal řád teatinů. Za Josefa II byl objekt prodán v dražbě a využíván jako nájemní dům. Poté zakoupen pro řád redemptoristů. 

NERUDOVA ULICE

Velvyslanectví Rumunska - Morzinský palác.Dnešní barokní podoba Jan Blažej Santini, sochy F.M.Brokoff. V interiéru je krásné vyřezávané točité schodiště, renesanční malovaný trámový strop 

Velvyslanectví Itálie

Dům u dvou slunců - žil tu Jan Neruda

ulice Ke hradu - rampa vybudována až koncem 18.st, tam a na Radničních schodech začínají Hradčany.

VLAŠSKÁ ULICE

Velvyslanectví Německa

Nemocnice Pod Petřínem

TRŽIŠTĚ

Velvyslanectví USA - palác se kdysi pronajímal, bydlel tu také Franz Kafka

Ambasáda sídlí už 100 let v Shconbornském paláci, dříve patřil rodu Colloredo Mansfeld. 1925 koupily USA palác za 117 000 dolarů. Po Sametu žilo v Praze asi 25 000 Američanů, dnes je to asi 5 000. Rezidence velvyslance je v Bubenči v bývalém rodinném sídle (stavba 1925 - 30) bankéře Otto Petschky. Rodina pocházela z Kolínska, přišla do Bubenče ve 20.letech 20.st, kdy zde byly na prodej pozemky. Palác je neobarokní, na stavbě a reprezentaci se nešetřilo. Na proacovních schůzkách se tu scházeli velkoprůmyslníci i politici. Horní patro bylo soukromé. V suterénu byly římské lázně s bazénem, ve vile několik salonů a koupelen. Druhá větev rodiny působila v těžbě hnědého uhlí na Ústecku. 1938 prodali Petschkovi většinu majetku Živnostenské bance a odešli do USA. Nacisti vše zabrali a rozprodali. Po válce se vrátil Ottův bratr Hanuš  a pokouší se získat majetek zpět. To už se mu nepovedlo. Doly už byly znárodněny a vila využita pro potřeby státu. USA tam byly nejprve v nájmu, po Únoru vilu koupily za 1 570 000 dolarů.

VZhledem k napjatým vztahům se ve vile moc společenských akcí nekonalo, zato velvyslanec zval disidenty. Tajná policie ovšem měla informátora v majordomovi, tímto zaměstnanci Ministerstva vnitra...

Velvyslanectví Irska - palác má krásnou zahradu, sousedící se zahradou Vrtbovskou

BŘETISLAVOVA ULICE

je tak úzká, že do ní nikdy nesvítí slunce, kdysi po morových epidemiích se tu uchovávala mrtvá těla 

HORNÍ MALOSTRANSKÉ NÁMĚSTÍ

27 patníků - odkaz na popravu 27 českých pánů.

kostel sv. Mikuláše

malostranská zvonice

Když jezuité zbourali původní gotický kostel sv. Václava s věží, museli pro město postavit věž novou. Ve snaze udržet si i tak jakousi kontrolu nad věží, na 5 místech ji s kostelem propojili nenápadnými vstupy. Dnes se ví o dvou dveřích, ostatní prostupy byly zazděny. 2018. Pod zvonicí byla objevena podzemní chodba s cihlovou klenbou, základ je z opukových kvádrů. Je možné že nějak souvisela se zazděným vchodem, ale během oprav se za totality vše dělo v režimu utajení.

Věž sloužila pro požárů a živelných katastrof. Věžník každých 15 minut obcházel ochoz a pozoroval okolí. Město bylo mnohem menší, měl dobrý přehled. Když hořelo, umístil do objímky (stále na kameni ochozu je železné poutko) červený prapor a běžel zvonit poplach. V malé místnosti byla kancelář, do knihy zapisoval průběh služby. Musel také pomocí  závaží natahovat hodiny. 4 zvony mohly zvonit různým způsobem, tak se poznalo, co se děje. Jestli hoří, město je napadeno, nebo je třeba jen ohlašován církevní svátek. Dnes tu zbyl jen pozdně gotický zvon sv. Mikuláše od Brikcího z Cimperka, ostatní zvony roztaveny na  munici za 1. a 2. sv. války. Hlásný ve věži bydlel a pracoval od 1755. Vařil si na otevřeném ohni a dochovala se tu černá kuchyně, asi jediná přístupná v Praze. Je tu dlažba, vařící podesta i dýmník, kudy odcházel kouř. Vařilo se tu až do 1870. Věžník musel být k dispozici stále, ve službě se střídali dva. O patro výš druhý byt. Práce náročná, plicní problémy nebo časné úrazy byly běžné. Práce až do 1890. Ve věžní místnosti jsou dochované ohořelé trámy z 1925. Klempíř, co letoval vikýř, nezajistil letovací kamínka a odešel na oběd. Při požáru se roztavil hodinový stroj z pol. 18.st. Až nahoru vede 303 schodů. Za totality tu byla  pozorovatelna STB zvaná Kajka nebo Dědkárna.. I s bažantem, vedoucím do okapu. Příslušníci byli pánové v důchodovém věku. Dědci pozorovali vchody do okolních ambasád a podávali kódované hlášení. Ve věži bylo i zesilovací zařízení.

DOLNÍ MALOSTRANSKÉ NÁMĚSTÍ

Od 1858 do 1918 tu stála rozměrná  socha maršála Radeckého s desetimetrovým podstavcem od bratří Maxů. Radecký byl Čech, k češství se také hlásil. Byl pobočníkem maršála Laudona, účastnil se slavného vítězství nad Napoleonem u Lipska 1813. Za loajalitu k Habsburkům musel jako symbol monarchie zmizet. A zdá se, že vadil i Italům z ambasády, měli v živé paměti porážky od Radeckého v severní Itálii. Radecký tam tehdy nechal zmasakrovat na 4 000 Italů. Pokud to nahlížíme v historických souvislostech, těžko to mohlo být jinak, pro Rakousko Uhersko to byl úspěšný a schopný velitel. Přitom umělecky pomník navazoval na barokní tradice Brauna a Brokoffů a do spodní části náměstí se stylově hodil. Jako pomník tohoto typu byl považován za nejzdařilejší v Evropě. 1918 se socha přestěhovala do lapidária Národního muzea, aspoň nebyla roztavena. Do nacistické okupace zde byla socha Ernsta Denise.........

Profesní dům

Dříve jezuitská kolej, dnes budova matfyzu. Byla tu objevena po dlouhá století skrytá rotunda sv. Václava. Pochází z konce 11.století, má klasický kruhový půdorys. Na starých mapách a plánech Prahy je rotunda zakreslena, po barokní přestavbě zmizela v základech nového domu. Na znovuobjevení čekala 376 let. Vzácná je částečně dochovaná terakotová dlažba - na kachlech jsou obrazy lvů a gryfů. 

Malostranská radnice

Věže radnice symbolizovaly prestiž Malé Strany. Ta ovšem jako samostatné město zanikla za Josefa II. Ve 30.letech 19.st. byly věže z důvodů nákladné údržby jednoduše zbourány. 2008 byly na střechu budovy vráceny cibulovité báně (tehdy jsem se zrovna vyskytovala poblíž a mohla část prací vidět na vlastní oči:). Středová báň váží 6 tun. Střecha se tak vrátila do podoby z roku 1636. V pozlacené makovici odhalí naši potomci mobil, účet z restaurace, mince, noviny, klášterní víno. Slavnosti se zúčastnil primátor Pavel Bém a starosta Prahy 1.

Arogance moci - bazén na střeše domu v památkové rezervaci....

DŮM U JEŽÍŠKA

Může návštěvníka Prahy uvést ve zmatek, protože takto nazvaných domů je v Praze víc. Jeden s čp.247 stojí na rohu Liliové a Řetězové na Starém Městě, další s čp. 382 v Karmelitské. Ten už je aspoň na Malé Straně. Dům níže popsaný v ulici Tržiště a dnes je v něm hotel Alchymist a restaurace Akvarius. Na úplném začátku v těchto místech procházela malostranská hradba z doby Přemysla Otakara II, který Malou Stranu založil v roce 1257 a nazval ji Nova Civitas. Platilo zde tzv. magdeburské právo a prvními obyvateli byli králem pozvaní Němci. Název Menší Město pochází až z doby Karla IV.

Legenda uvádí, že později zde stával ženský klášter a jedna jeptiška zde byla odsouzena k zazdění zaživa, protože porušila slib čistoty. Jízlivě lze dodat, že vina mohla být na straně svůdce, vždyť paláce na Malé Straně stavěli švarní Italové...Duch nebohé jeptišky se tu po nocích ozývá a pomohlo by jedině zbourání celého domu a důstojné pohřbení ostatků...

Jako hotel slouží i další 3 domy v Břetislavově ulici.Pokojů je 46 a hosty přitahuje luxusní Spa zřízené v gotických sklepeních. Z renesanční přestavby z 16.st se dochovaly renesanční arkády  a vnitřní štíty domů ve dvoře. Stejně tak zachovalé originální malované stropy.

1685 - 1705 - barokní etapa výstavby se prezentuje fasádou do ulice se vstupním rizalitem nad vchodem. 

1823 - 25 tu bydlel v nájemním bytě František Palacký. Občas vyvěsil ze svého balkónu tkaný obraz s Ježíškem, odtud lidový název pro celý dům.

Dnes je hotel propojen zadní zahradou s chráněnými jírovci s budovou Baráčnické rychty s tradiční českou restaurací.

KOSTEL PANNY MARIE VÍTĚZNÉ - PRAŽSKÉ JEZULÁTKO

1610 - postaven původně luteránský kostel nákladem místních německých usedlíků. Během Třicetileté války ho získali karmelitáni. Kostel má dochovanou velmi ucelenou barokní výzdobu. Pod celým kostelem je pohřební krypta, kam byli kromě řeholníků pohřbívány i osobnosti nějak s kostelem spojené.

1556 přivezla Jezulátko španělská šlechtična Maria Manrique de Lara y Mendoza, dvorní dáma budoucí manželky císaře Ferdinanda II. Marie Španělské, s níž přijela do Prahy. Zde se provdala za nejvyššího kancléře Vratislava z Perštejna a porodila mu 27 dětí. Dceři Polyxeně věnovala jezulátko jako svatební dar a ta ho pak 1628 .darovala klášteru bosých karmelitánů.

Dnes má jezulátko asi 70 šatiček, které stále přibývají a bývá převlékáno podle svátků během církevního roku. Na Advent fialové, na Velikonoce zelené...Dřevěná soška potažená a vymodelovaná voskem je vysoká 47 cm.

1810 tu byl pokřtěn na Ignáce (Hynka) Mácha.

2015 - nová kropenka, kněžský ambon a obětní stůl. Ten při slavnostním obřadu potřen olejem extra vergine, obřad provedl kardinál Duka.

Sochy na hlavním oltáři jsou zajímavé z technického hlediska, na dřevu bylo použito zlacení pomocí plátkové mědi. U nás velmi neobvyklá technika. Přemaleb bylo asi 7, takže složité bylo přijít na to, co bylo základem. Oltář pochází ze 1723. Sv. Terezie a Jan od kříže a Eliáš

ČESKÉ MUZEUM HUDBY

Původně zde byl klášter magdalenitek zničený husity, zbyly do zdí zabudované původní sloupy. 1604 přichází dominikáni. Klášter byl zamýšlen jako velkorysá stavba, ale mezitím zchudli sponzoři, Michnové z Vacínova. Interiéry stavěl i Kryštof Dienzenhofer, rodina bydlela v Hellichově ulici a v klášteře  měla do  do zrušení kláštera 1783 rodinnou hrobku. Později zde byl hlavní poštovní úřad, z té doby se dochovaly nástěnné malby. četnická kasárna. Za Rakouska bylo četnictvo založeno 1850 a druhý regiment sídlil v Praze. Byla vybrána budova bývalého kostela a zvýšena o jedno patro. Byly vybudovány ochozy a také charakteristické centrální schodiště. Četníci tu sídlili do 1948, kdy byli zrušeni. Dále zde byl Státní ústřední archiv. 2004 muzeum hudby

ÚJEZD

V dom č.3 U bílého orla se 1810 narodil K.H.Mácha. Vedle byla újezdská kasárna.

TURBOVSKÝ PALÁC

V pol. 18,st na místě měšťanských domů postavila šlechtická rodina Turbů. Vlastnili statky na Mělnicku.  Přes stav panský a rytířský získali hraběcí titul. František Xaver Turba, kancléř maltézského řídu, dal postavit rokokový palác, autor stavitel Josef Jager. O půl století později museli palác prodat, dosta se k měšťanským majitelům. Dochoval se původní vzhled, přestavba interiérů jen pro účely velyslanectví. Dnes tu sídlí japonské velvyslanectví od 20.let 20.st. 1930 se vyslanectví přestěhovalo do paláce Fńix, ale malostranský palác si podrželo. Ten byl ovšem zkonfiskovaný po 2.světové válce a vrácen Japonsku až po narovnání vztahů 1957. V Hellichově ulici je japonské kulturní centrum. V Japonsku nastálo cca 300 Čechů, v Ćesku cca 2500 Japonců.

lavička Václava Havla

2014, autor návrhu Bořek Šípek. Stejná je v Irsku, USA, Miláně, Benátkách, Barceloně, Karlových Varech, Novém Boru, Kroměříži ...celkem jich je 38 (2020). Místo pro dialog a porozumění.

NOSTICKÝ PALÁC

Palácová knihovna Nosticů na Maltézském náměstí patří k nejzajímavějším svého druhu. Je ze 70.let 17.st. Nejcennějších je 5 000 svazků převezených sem z dolnoslezského Javoru, knihy shromáždil Ota ml. z Nostic, bratr stavitele tohoto paláce. Celkem je tu 16 000 svazků. Výmalba na stropě nejsou fresky, ale zavěšené oleje na plátně, jsou to alegorie věd a umění.  

13. VYCHÁZKA - PRAŽSKÁ NÁBŘEŽÍ A BLÍZKÉ OKOLÍ
ZANIKLÉ OSTROVY

Korunní (ze zkomoleniny Kren insel, později s přehláskou, z toho německy Koruna a to do češtiny), Jeruzalémský (podle Leopolda Jeruzaléma, který zde měl kartounku), Primátorský (patřil staroměstským primátorům) už zanikly mezi Karlínem a Holešovicemi. Jsou ještě na mapě z poč.19.st. Zbyla jen Štvanice. Na ostovech byly různé provozy - mlýny, papírny, později firma Kutina, dovoz ryb od Jadranu. Rohanský ostrov vznikl spojením dvou menších. Byly tu barvírny, koželužny, mlýny. Byl tu vybudován karlínský přístav.  1955 byl zasypáno poslední říční rameno, ostrovy zanikly

POVOLÁNÍ OD VODY

voraři

Tradice plavby na vorech po Vltavě sahá do raného středověku, plavecké řemeslo se dědilo jako u gondoliérů v Benátkách. Do Prahy vory připlouvaly z jihu a kotvily hlavně v Podskalí. Tam byly vory předány místním dřevařům, obchodníkům se dřevem. Vedoucí voru - vrátný, musel mít vrátenský patent. Ten mu umožňoval splouvat určené úseky řeky.

dřevaři

Dělníci, kteří dřevo z vorů rozebírali a skládali do ohrad nebo odváželi přímo na pily. Na březích Vltavy byly dřevařské ohrady. Dřevaři dokázali vyrovnat klády až do výšky 4 metrů. Podél břehů si postupně vystavěli poměrně výstavné domy. 1871 byl založen podpůrný spolek Vltavan, fungující dodnes. Uniformu tvoří modrý kabát, červenobílá košile a bílé kalhoty.

ledaři

Vltava pravidelně zamrzala, led potřebovali hostinští a pivovarníci. V ledu se vysekala jakási plavební dráha, tou se protáhly na břeh velké kusy ledu - lavice. Tam se rozbily na menší kusy - okenice. Ty se ručně nakládaly na povozy. Byla to velmi těžká a nebezpečná práce.  Za první republiky už se používala mechanizace, kladkou se po jakémsi podpůrném pódiu lavice vytahovaly až na nábřeží a nakládaly přímo na vůz

pískaři

Písek se těžil ze dna pomocí velmi dlouhých - až 6 metrů -  naběráků. V řece se zakotvil ponton, z něj se pak vytěžený písek nakládal na pramice.

PETRSKÁ ČTVRŤ

Ve středověku rozlehlá část města, Karel IV. ji včlenil do Nového Města. Původně se tu usadili a založili komendu němečtí rytíři, ti pak přešli ke sv. Havlu a vystřídali je křižovníci s červenou hvězdou, ti jsou tu doposud.Jedním ze slavných obyvatel bych od 1814 Mácha, rodina se sem přistěhovala z Malé Strany. Byla to tehdy chudinská čtvrť. Chodil sem do školy a pak na piaristické gymnázium a do kostela sv. Petra. Údajně byl jedním ze zvoníků a zvon ho udeřil do tváře a způsobil mu šrám v obličeji.

NA POŘÍČÍ
TRUHLÁŘSKÁ ULICE

První zmínky jsou z doby kolem 1420, kdy tu stálo několik gotických domů. Při rekonstrukci domu č. 8 bylo nalezeno mnoho zajímavostí, třeba krásné nástěnné malby, dřevěný strop a unikátní krov z 1688.

1781 tu vznikla první evangelická modlitebna (umožněno tolerančním patentem). Modlitebna byla velmi navštěvována, ale bývalo tu na 300 lidí a přeplněno. V pol.19.st dostali evangelíci kostel sv. Salvátora a zde vznikly byty. Kromě toho tu byl taneční sál, hospoda a sedlářství. Praha 1 tu chce mít Dům dětí a mládeže a komunitní centrum.

PETRSKÉ NÁMĚSTÍ

Bytový dům - architekt Petr Burian za něj získal Národní cenu architektů. Jsou tu malometrážní byty pro učitele a městské strážníky, investorem je Praha 1. V domě je i tělocvična pro vedlejší ZŠ a může ji využívat i veřejnost.

KOSTEL SV.PETRA

Postaven po pol.12.st. Dvouvěžové západní průčelí nese románský charakter. Dochovala se i vnitřní úzká románská okénka. Dnes neogotika, Josef Mocker. Interiér barokní. Na oltáři obraz V.V,Reinera. Pod oltářem za odklopným víkem je ležící socha Krista - Boží hrob. Odkrývá se na Velikonoce. Od 1235 do současnosti s krátkými přestávkami zde sídlí řád křižovníků s červenou hvězdou.

SOUKENICKÁ

Zde bohužel takové štěstí neměl dům č.8 s gotickými základy a mansardovou střechou, byl zbořen. Ve dvoře domu č. 15 je monumentální modlitebna Církve bratrské. 1907 církev prodala sídlo v Petrské 23 a koupila tento dům, na prázdném dvorku dala postavit výraznou kapli. Hotovo bylo za 7 měsíců! Dnes je tu hlavní sál a menší sály na přednášky a koncerty (klub Samaří). Bydlí tu i správce a kazatel. Na dvoře roste fíkovník!! V domku je křesťanské terapeutické centrum, i pro nevěřící. 

KAPLE SV.MAŘÍ MAGDALENY

Kaple u Čechova mostu byla postavena 1635, kdo ji založil, se neví. Původdně byůa zasvěcena Panně Marii. Je na oválném půdorysu. Patřila cyriakům, křižovníkům s červeným srdcem, kteří sídlili naproti. 1648 tu měli Śvédové střílnu a stříleli na protější břeh. Josef II. pak cyriaky zrušil, kaple chátrala a sloužila jako sklad. 1908 byl otevřen Čechův most, město kapli opravilo a svěřilo do správy církvi starokatolické. V pol. 50.let se kaple stěhovala o 31 m dál, aby nebránila stavbě širší silnice. Je to první přesunutá zděná budova v historii Ćeskoslovenska. Pod kapli byly zasunuty železné rošty, hydraulickými zvedáky zvednuta a po kolejnicích přesunuta. Z původní výzdoby se mnoho nedochovalo, ta dnešní je moderní, vkusná.  

PRAŽSKÉ NÁPLAVKY

Až do pol. 19.st. nebyly břehy nijak regulovány, sloužily jako odkladiště a pracovní a průmyslové zóny. Ćasto zaplavovány velkou vodou. Byly tu rozlehlé sklady dříví a množství mlýnů, haldy sanytru. To vše je dobře vidět na Langweilově modelu. Sanytr - dusičnan draselný (ledek) se používal na výrobu konzervantů nebo střelného prachu. Dá se mluvit o chemické výrobě v tehdejší Praze pol. 19.st.

DOPRAVA PO VLTAVĚ

Tradice plavby po Vltavě sahá do raného středověku. Vory připlouvaly z jihu a kotvily hlavně v Podskalí. JIní voraři se plavili až do Hamburku. Proplouvat propustěmi bylo složité a někdy nebezpečné. Vedoucí voru, tzv. vrátný musel mít vrátenský patent, který ho opravňoval splouvat určité úseky.

1871 založen podpůrný spolek Vltavan. V Podskalí vznikaly dřevařské ohrady

Povolání spojená s vodou:

voraři dřevo přiváželi

dřevaři vory rozebírali a odváželi do ohrad nebo na pily, skládali klády do sloupců vysokých až 4 metry

ledaři vysekali v ledu plavební dráhu, po ní dopravovali kusy ledu ke břehu

Pražská lodní flotila má 27 lodí a ročně přepraví kolem půl milionu zájemců. Vltava + Vyšehrad jsou jediné a nejstarší české kolesové parníky.

PRAŽSKÉ MLÝNY

Na Vltavě jich bývaly desítky, dnes jen pár. Časté přestavby po požárech a povodních. Zpočátku náležely církevním řádům, později pražským obcím i soukromým podnikatelům. (Sova, Odkolek), bývalo jich několik vedle sebe, aby se využilo náhonu. Kromě mletí obilí se mlýny využívaly na pohon různých mechanizmů, třeba na čerpání vody, pohánění katrů (pily), hamry (buchary na kování), mohly se mlít i pigmenty do barev z minerálů. Mlýn načerpal vodu a vytlačil ji nahoru potrubím do vodárenské věže do nádrže, odtud pak voda tekla gravitačním potrubím do rozvodů ke kašnám.

Staroměstské ( nové) mlýny

V pol. 14.st byly postaveny staroměstské mlýny a patřily obci. Vystřídaly několik názvů - nové, mostecké apod. Věž měnila vždy po požáru zastřešení. Proč hořelo? V zimě nesměl rezervoár vody zamrznout, proto se tam topilo. Ve vnitřním hranolu na zemi rozdělali oheň, nahoru stoupal dým a horký vzduch.Novoměstská věž je z pol. 17.st, dnes přístupná, je tu Muzeum požárů. Má raritu, která nikde není - v posledním patře je lusthaus, letohrádek. Tím se velmi bohaté Staré Město chtělo za renesance vyrovnat panovníkovi a bohaté šlechtě, která si stavěla letohrádky za městem. Pozemky byly velmi drahé, tak se využila vodárenská věž.

Sovovy mlýny

na Malé Straně, název podle vlastníka ve středověku, proslavil je František Odkolek, podnikatel pekař a mlynář. Požár tu řádil několikrát, naposledy po požáru průmyslové části Odkolkovi ji prodali 1920 Praze, v obytné nadále bydleli do 1950. Pak budovy chátraly až do 2000, kdy se mlýnů ujala Nadace Jana  a Medy Mládkových

SLOVANSKÝ OSTROV

Vznikal postupně během 17. a 18.st. Původně to byl malý ostrůvek. Dnes délka 350 m, v nejširším místě má 95 metrů. Do 1760 patřil Novému Městu. To ho pak prodalo barvíři Zengerovi, vzniká tu osada barvířů. Odtud také název. Barvíři tu pracovali i bydleli, byla tu hustá zástavba. Navíc tu bal řada mlýnů na kůlech. Známý byl Šítkovský mlýn, dnes po mlynáři nazván přilehlý jez. 1928 mlýny zde zbořeny. Nový majitel ostrova pan Novotný tu vystavěl hostinec a říční lázně, přeměněné na na přelomu 19 / 20.st na plovárnu, kde se scházela herecká elita. Mít placenou kajutu / převlékárnu byla skoro nutnost pro herce ND. Plovárna nesla název Žofínka. 1840 ji navštívil otec France Josefa arcivévoda František Karel. Podle jeho manželky ostrov přejmenován na Žofín. Konaly se tu plesy, tančila tu třeba Božena Němcová s básníkem Bolemírem Nebeským, který ji přesvědčil, ať se dá na spisovatelskou dráhu.

1841 byla tu představena první parní lokomotiva

1848 se tu konal Slovanský sjezd a do Vídně putoval dopis s žádostí o schválení přejmenování ostrova.

1881 sál osvětlen elektrickými světly z dílny Františka Křižíka jako první v Praze.

1884 budovu koupilo hl.město. Budova byla zvýšena a přestavěna neorenesančně. Poprvé tu zazněla celá Má vlast za účasti Bedřicha Smetany. Vzlétl odtud 1.horkovzdušný balon

Za socialismu se tu konaly kongresy, výstavy, festival Zlatá Praha.

2002 Žofín poničen povodní

BELLEVUE

1934 si tu pronajal ateliér s výhledem na Prahu malíř s českými kořeny Oskar Kokoschka. Přátelil se se členy výtvarného spolku Mánes, Osvobozeného divadla, malířem Emilem Fillou i s Masarykem, kterého portrétoval. Díky tomu získal později čs.občanství a pas, což mu pak ulehčilo útěk před nacisty. Namaloval pohledy na Prahu z různých vyvýšených míst, z Letné, ze Strahova. 1938 odešel z Prahy do Londýna a zpaměti zde namaloval pohled na Prahu s názvem Nostalgie. V Praze také poznal svou budoucí ženu Oldu Palkovskou. Život s ním nebyl podle pamětníků jednoduchý, byl trochu despota, nechtěl mít děti, ty by ho rušily v práci. Manželka mu byla velkou oporou, starala se o jeho výstavy a o to, aby měl klid  k práci. Po válce se zajel do Prahy podívat za nemocnou sestrou, ale atmosféra města ho zklamala. V Londýně pak požádal o anglický pas a poté se usadil ve Švýcarsku, kde žil až do své smrti 1980.

MÁNES

Když se v 2.pol. 19.st. uvolnila v Rakousku Uhersku politická situace, mohly vznikat různé spolky. Založen byl také výtvarný spolek Mánes 1887 v restauraci U ježíška ve Spálené ulici. Název odkazoval k pravdivosti výtvarného umění a k vlastenectví. Ustavujících členů bylo 18, předsedou zvolen Mikoláš Aleš. První výstava (Mikoláše Alše) uspořádána v Topičově salonu 1896. Spolek prezentoval i zahraniční umělce, Rodena, Muncha, francouzské impresionisty. Roky usiloval o to mít důstojné sídlo a společenské centrum. Pro výstavu Augusta Rodina v Kinského zahradě byl postaven pavilon, další pak zbudoval Gočár ve Vodičkově ulici. Zbouráno. 1930 projektoval u vodárenské věže funkcionalistickou budovu architekt Otakar Novotný. Dům je vlastně most, vznikl na místě Šítkovského mlýna. Stavba byla velmi nákladná, přispěl i TGM nebo Rotschild. Mánes poskytoval umělcům podporu, zázemí a spolky tu měly své kanceláře. Pořádaly se výstavy, vydával časopis.  Scházeli se tu umělci z celé Prahy, ale i herci a hudebníci. 1956 byl spolek násilně rozpuštěn. Budovu dostal Svaz čs.výtvarných umělců. Činnost spolku obnovena, ale budovu Mánesa zpět nedostali. Dnes mají galerii Diamant ve Spálené ulici. 2014 dokončena rekonstrikce firmou Skanska. Nadace českéího výtvarného umění se kriticky zadlužila, smlouva byla napsaná špatně. Dluh je cca 125 milionů. Bude třeba propojovat umělecké akce s komercí.

Text na webu svu Mánes: 

Dne 30. října 2020 si Spolek výtvarných umělců Mánes společně s celou kulturní veřejností a svými příznivci připomíná devadesáté výročí otevření slavné spolkové budovy Mánes na Masarykově nábřeží. 

Na budově je dodnes umístěn nápis, který zmínil ve svém projevu v den otevření Otakar Novotný: „Dej bůh štěstí domu tomu, vystavěl jsem, nevím komu. “ Architektovo proroctví se 3. 3. 1956 neblaze naplnilo. ÚNV hl. m. Prahy protiprávně rozpustil S. V. U. Mánes, a jeho likvidátorem ustanovil Český fond výtvarných umění. 20. 11. 1990 se usneslo dvacet původních členů S. V. U. Mánes obnovit činnost spolku a vstoupit do svých práv a závazků v souladu se stanovami a požádat o navrácení spolkové budovy. ČFVU svou činnost pod nátlakem nové politické situace ukončil 31. 12. 1994 a transformoval se v Nadaci ČFU. Ta se po desetiletí právních sporů o spolkový dům stala rozsudkem Nejvyššího soudu ČR jeho vlastníkem. 

S. V. U. Mánes svůj spolkový dům, který si postavil vlastní vůlí ke svým potřebám, byl nucen opustit 30. 1. 2004. Mánesáky postavený dům byl politickou zvůlí ukraden a dosud nebyl vrácen. Přísloví, které dodnes připomíná tragický osud spolkového domu, se naplnilo. „Vystavěl jsem, nevím komu“. Křivda zůstane křivdou, nespravedlnost nespravedlností a krádež krádeží. Se smutkem a rozčarováním sledujeme dění v „našem domě“, které popírá smysl a podstatu mánesáckého chrámu, který vybudovali naši předci nejen jako spolkovou budovu, ale i jako místo zasvěcené umění nezávislého na penězích a zakázkách byznysu. Nezbývá nám nic jiného než si přát, aby v budoucnu tato nám vzácná budova, opět sloužila původní myšlence a vymanila se z područí konzumu. S tímto rozsudkem se Spolek Mánes nikdy nesmíří! 

ŘÍČNÍ LÁZNĚ

Už v 15.st. byly zbudovány lázně u kostela Matky Boží na louži, později u křižovníků. tyto říční lázně původně sloužily církevním účelům, později přešly pod správu města až do poč. 20.století. na molu byly kabinky na převlečení a schůdky pro sestup do vody. Fungovaly pro dělníky a slabší sociální vrstvy obyvatelstva, aby se mohly v létě umýt. Koupelny měli doma jen bohatí.

1809 vznikla vojenská plovárna, vedle 1840 občanská plovárna. Majetnější hosté si pronajímali kabinky. Ráda sem chodila i společenská smetánka.

Lázní a plováren bylo spoustu - na Śtvanici (Benátky), na Františku, na Smíchově, na Žofíně, v Podolí, pod Vyšehradem, jediné zachovalé - Žluté lázně.

PRAŽSKÉ PŘÍSTAVY

pro hausbóty a boathousy - podolský, smíchovský, libeňský, holešovická marina, do budoucna Rohanský ostrov

BENEDIKTSKÁ ULICE

Bydlela tu rodina básníka Máchy. Během asanace židovského města tu vznikl prostor pro stavbu nových budov pro novou republiku. Kromě MPO je zde i Ministerstvo dopravy, dříve železnic a ministerstvo  zemědělství.

KOSTEL SV.HAŠTALA

2021 kostel dostal dva nové zvony, ty původní byly za 1.světové války zabaveny a roztaveny a zbrojní výrobu. Nové zvony odlila rodinná dílna Grasmayer z Insbrucku, která má tradici ze 16.st. Na plášti je vyobrazena sv.Anežka a další svatí, koruna je osazena lvími hlavami. Zvony jsou odlity s tzv. těžkým žebrem, neboli mají zesílený plášť. Zvuk je plnější a déle se nese. Největší zvon Haštal se rozeznívá ručně, zvoní v neděli a o svátcích. Menší, František, bude znít 3 x denně. .

MINISTERSTVO OBCHODU A PRŮMYSLU

1928 - 35 Stavba budovy úzce spjata se založením ČSR. Budova má dva vnitřní trakty, výška s kopulí 35 metrů. Problém s tekutými písky v podloží se řešil stejnou technologií stavby jako mají mosty. Architektonickou soutěž vyhrál tehdy 70 letý Josef Fanta, jeho návrh v duchu historismu a secese budil emoce. Už se staví ve stylu funkcionalismu. Na sochařské výzdobě se podílelo 14 sochařů. Přes 120 soch, reliéfů. zdobných prvků. Nad hlavním vchodem sochy průmyslu, obchodu, řemesel a plavby. Do 1945 byl v jednom křídle Patentní úřad. Zde jsou sochy matematiky, fyziky, chemie, inženýrství. Budova má zvýšené hlavní patro jako šlechtické piano nobile. Materiál zásadně domácí - slivenecký červený mramor, pískovcové obložení. Ani na vnitřní výzdobě se nešetřilo. Pracovna ministra vyzdobena intarziemi. Kupole má připomínat zeměkouli. Nahoře je stěžeň z lodi ze sklolaminátu nesoucí vlajku

NEMOCNICE NA FRANTIŠKU

Kolem pol. 14.st. zde Bohuslav Olbramovic, pražský měšťan, založil špitál. Kapli a špitál tu vysvětil Arnošt z Pardubic. V 17.st. převzal správu nemocnice řád milosrdných bratří. Měli poznatky z ošetřovatelství, spolupracovali s lékaři, studenti lékařské fakzlty zde viděli první didaktickou pitvu. 1847 první amputace nohy v celkové éterové anestezii v Evropě. Na balónkovou masku z tkaniny a mulu se kapal éter a podle reakcí pacienta se maska oddalovala nebo přibližovala k dýchacím cestám. Operovaný přežil. Postele byly ve velkém sále, ale oddělené od sebe závěsy, které pacient mohl zatáhnout. 

Stavební materiál byl vždy nákladný, proto řádoví bratři přijali i "smutné" dřevo, z popraviště 27 českých pánů. Z něj vytesány schody, možná i s krví nešťastníků. Až do 18.st. byl špitál největší v Praze, dnes naopak nejmenší. 

Jan Neruda sem umístil děj básně Před fortnou milosrdných, v Máchově povídce se tu léčí nemocná Márinka. Za 2.světové války nemocnice fungovala jako vopjenský lazaret pro piloty luftwaffe. Za 1.republiky moderní přístavba. Poslední rekonstrukce 1999

ANEŽSKÝ KLÁŠTER

1231 sv. Anežka Česká požádala bratra Václava I., aby sem pozval klarisky a založila pro ně klášter, postavený v rané gotice, jehož první abatyší se stala. Anežka je zde také někde pohřbena, ale neví se kde, dochovaly se na různých místech její ostatky, které se tam dostaly jako dary.  Klášter měl i část mužskou pro minority, tuto část zničili husité. Minorité měli kostel sv. Barbory, klarisky kostel sv. Františka, dnes koncertní síň. I rajské zahrady byly dvě. Každá z nich lemovaná ambitem, nad ním cely. Spoludonátorem byl také Anežčin bratr král Václav I. Za husitů tu byla zbrojnice a mincovna, budovy byly ušetřeny, ale všechno vybavení bylo zničeno. Později sem přišli od Karlova mostu dominikáni, kteří museli svůj klášter uvolnit jezuitům. Klarisky se sem vrátily v 17.st. Poslední sestry odešly za josefinských reforem. Mužský klášter se nezachoval, zůstal půdorys (dnes boční zahrada). Zánik celému areálu hrozil v 19.st. kdy se uvažovalo o zbourání. Šlo o zanedbanou stavbu v chudinské čtvrti s hlučnými putykami navštěvovanými voraři, s chudinskými byty. Nakonec zvítězil zdravý rozum a  klášterní komplex byl dílem opraven, dílem zakonzervován a dílem adaptován.

Jsou přístupné klášterní zahrady, dětský domek imituje stavbičky chudiny z 19.st. nalepené jako vlaštovčí hnízda na zdi kláštera. Autorem je  František Skála.

OKOLÍ DUŠNÍ ULICE

Dnes jsou zde školní budovy a kostel sv.Śimona a Judy, ale býval tu rozlehlý klášter cyriaků s kostelem sv.Kříže. Zde byly také dočasně pohřbeny ostatky sv.Jana Nepomuckého, když bylo jeho tělo nalezeno u břehu.

PRÁVNICKÁ FAKULTA

Původně sídlila v Karolinu. Nový projekt vypracoval Jan Kotěra, ale ke stavbě se nedostal, zemřel 1923. Pokračuje jeho spolupracovník Ladislav Machoň 1924 - 31. Průčelí je ve stylu moderního klasicismu. Vstupní aula je osvětlena proskleným stropem, kudy proudí denní světlo. Oblíbený prostor filmařů. Obložení z různých vzácných materiálů. Jednou ze studentek byla Milada Horáková, má zde pamětní desku.

ex - HOTEL INTERKONTINENTAL 1968 -1974

Na konci 19. století zde bylo několik křivolakých ulic bývalého židovského ghetta. Cikánská, Masařská s pláckem a drůbežími jatkami nebo Rabínská s renesanční Velkodvorskou synagogou zmizely během asanace Josefova v prvních letech 20. století. Hygienicky nevyhovující uličky nahradily nové širší ulice s modernějšími měšťanskými domy podobnými nedalekým honosným stavbám Mikulášské třídy, dnešní Pařížské. Ty ale vltavský břeh nezdobily příliš dlouho. Většinu z nich smetly boje během Pražského povstání. V budově sousedící Právnické fakulty totiž sídlilo posádkové velitelství SS. V době uvolnění přichází do Prahy americká společnost Pan am a nabízí spolupráci Čedoku. Turisty může vozit jen tam, kde jsou kvalitní hotely, tudíž má zájem mít jeden ze své sítě i v Praze. Na pravém předpolí Čechova mostu se bourají staré domy, vzniká staveniště. 

Autoři Karel Filsak, žák Josefa Gočára, a Jan Šrámek. Stavba trvala 9 let, otevření provázel nesmírný zájem Pražanů. Dlouho bylo možné zajít si sem na kávu i na oběd. Bydlela tu Barbra Streisand, malíř Jean Effel, Těreškovová, Michael Jackson, Elton John, Luciano Pavarotti....  Intercontinental představoval kus západu v Praze. Zůstal členem IHC i po okupaci a jeho typologie odpovídala americkému pojetí hotelové architektury. Byla zde luxusní restaurace a noční klub na střeše, řada dalších občerstvení, barů a obchodů, klimatizované pokoje vybavené koupelnou, telefonem a televizí. Hosté pili ze sklenic Moser a obdivovali panorama Starého Města. Kochali se obrazy, sklem, keramikou či kovovými instalacemi z rukou těch nejvýraznějších umělců....Personál tvořil jednu velkou rodinu, panovaly zde přátelské vztahy, což je vidět na pravidelných setkáních vývalých zamstnanců. Pracoval zde bylo otázkou stavovské cti. .....Někdo v pol. 70.let tu měli svatební hostinubu maminčini příbuzní a já tam na červeném běhounu dělala kotrmelce....Po 1989 začíná mizet vybavení interiéru, 2018 zmizelo i logo. Budoucnost  se jmenuje Fairmont...uvidíme. Toto je stav v roce 2021

RUDOLFINUM

1874  budovu prosadil nejstarší peněžní ústav Českého království. Sfingy mají mezi předními tlapkami emblém včely , symbol České spořitelny / Bohmische Sparkasse. Architekti Josef Schulz a Josef Zítek. Sochy před vchodem - hudba světská a duchovní, autor Antonín Vagner. Sochy sfing a lvů Bohuslav Schnirch. Sochaři generace Národního divadla.

UMĚLECKOPRŮMYSLOVÉ MUZEUM

2017 hotová dvouletá rekonstrukce. Architekt Josef Schulz, sloh neorenesance přímo pro potřeby muzea. Obnoveny lampy darované Křižíkem i vitrajové okno od Vojtěcha rytíře Lanny jr. ( 1900). Právě on byl hlavním patronem muzea a věnoval mu své sbírky. 

ULICE VE STÍNADLECH

Existuje něco přes 3 roky a spojuje Haštalské náměstí s ulicí Královodvorskou. Plechová cedule s názvem ulice byla už 6 x ukradena. To by se morálně bezúhonným Rychlým šípům asi moc nelíbilo.

KOZÍ ULICE

Dům č. 7 má rozlehlý vnitřní dvůr, ve vedlejším domě s věžičkou se narodil malíř Josef Mánes. Kovárna v domě je doložena 300 let zpátky.

DLOUHÁ ULICE

Dům u zlaté štiky

1915 se sem nastěhoval Franz Kafka. Býval tu pivovar. 

OBECNÍ DVŮR

Komplex budov tu stál už ve středověku. Do 1763 byli hasiči v podstatě na hašení vycvičení metaři. Později tu byl zřízen profesionální hasičský sbor a hasiči tu i bydleli. Byla tu tedy první hasičská kasárna Prahy.Bylo tu ustájeno až 60 koní.  1874 sídlila tu Svatohaštalská škola v klasicistní budově. Problém byl s velkou vlhkostí objektu. Budova se za socialismu využívala různě. Byla tu nadále škola, zdravotní středisko, učňovské středisko, ale dokonce i byty...Před revolucí byla majitelem Pražská teplárenská, to už chátral. Zájem měla Městská část Praha 1, ale Magistrát budovu prodal. Nový vlastník Dvůr Josefov. Generální oprava proběhla až 2018. Rezidenční dům, 19 bytů.

 
VELKÁ PRAHA  

Rozšiřování Prahy má dlouhou tradici.  

1348 - Karel IV založil Nové Město pražské, území Prahy se zvětšilo víc než 3x.   

1784 - Josef II.sloučil historické části v jednotné královské město. Staré a Nové Město, Malá Strana a Hradčany dostaly jeden magistrát a jednoho purkmistra. Dále byly připojeny Vyšehrad a Josefov.  

 Další snaha o připojení okrajových obcí narážela na tuhý odpor.Karlín, Vinohrady, Žižkov a Smíhcov se bránily - obstaraly si dokonce povýšení na městai symboliku - prapory a městské znaky. Měla své vodárny - Vinohradská stála hned vedle pražské v Podolí. Roli hrál i odpor k daním - v Praze byly vyšší než v obcích. Teprve 1.sv.válka všechny poučila - hlad a problémy se zásobováním. nemoci.  

1922 - po tříletých přípravách vyhlášen zákon a vznikla VELKÁ PRAHA. připojeno bylo přes 30 obcí, součástí metropole se staly Vinohrady, Karlín, Žižkov, Nusle, Dejvice, Smíchov  

1968 - připojeno 21 obcí -  Modřany, Komořany, Kunratice...  

1970 - Praze připadl areál ruzyňského letiště  

1974 - připojeno dalších 30 obcí, Zbraslav, Stodůlky, Uhříněves. ... 

DALŠÍ MĚSTSKÉ ČTVRTI
PRAHA 2
vinohrady

1348 vydal Karel IV.dekret o osázení révou prostoru dlouhém 3 míle na novoměstskými hradbami. To je počátek dějin Vinohrad. Viniční úřad sídlil u Karlova mostu, dochoval se tam viniční sloup. Úřad řešil i pronájmy tohoto území. Fungoval do 1783.

Bohužel vinice nepřežily řádění husitů a následně třicetiletou válku a války o dědictví rakouské.  Před cca 150 lety tu bylo pouze pár viničních usedlostí uprostřed rozlehlých polí. I místní nádraží mělo ryze vesnický charakter. Vinice se postupně slučovaly, bohatí měšťané začali skupovat pozemky, jakmile se roznesla zpráva o připravovaném bourání hradeb. (Sňatky z rozumu - Vl.Neff, sága rodu Bornů a Nedobylů)

1849 usedlosti sloučeny do Královské vinohradské obce. Stavební boom začal po zbourání hradeb. Začalo se srovnáním terénu, k čemuž třeba na Žižkově nikdy nedošlo. Vznikla pravidelná bloková zástavba, honosné činžovní domy, velké byty s vysokými stropy - to jsou Vinohrady. Tato původně samostatná obec měla velké štěstí na osvícené členy městské samosprávy. Ti dbali na to, aby domy nebyly příliš vysoké, tudíž vzdušnější a světlejší, než na Žižkově.´Původně je to jedna obec na území 785 ha, 1875 se dělí na Vinohrady I + II, z jedničky Žižkov, 1877 obec Vinohrady a 1881 prohlášena městem.

1922 Vinohrady připojeny k Velké Praze jako část XII. 1949 rozělení na Prahu 2 + 12, v 60. letech Praha 2,3, 10

Bydlely zde střední vrstvy, mnoho německých středostavovských, ale vlasteneckých rodin. Nikdy se tu neprosadilo dvojí pojmenování ulic, pouze české. Starosta obce si to dokázal uhájit.

Brzy vystavěny věřejně prospěšné budovy a stavby - školy, chudobinec, divadlo, kanalizaci, osvětlení, dláždění. Nestihlo se jen vlastní muzeum a lázně. 1902 postavena tehdy největší pražská nemocnice - Vinohradská, 1922 zestátněna.

Zástavba začala nahoru směrem od Žitné, od svatojanské (svinské) brány.Někde je ještě zachované schéma bydlení jak to bývalo. V 1.patře byt majitele domu, v dalších patrech nájemní byty, zcela nahoře případně místnosti pro služebnictvo. Na Vinohradech bylo i dost příležitosti k zábavě - množství kaváren a restaurací, aréna Hajnovka, aréna Na hradbách (do zbourání hradeb) na místě dnešní Státní opery stávalo Novoměstské divadlo. Bylo tu množství velkých zelených ploch (Preclikářka, Kanálka, Ajchmanka - na jejím místě dnes Vinohradské divadlo)

NÁMĚSTÍ MÍRU
KOSTEL SV.LUDMILY

Největší kostel na světě zasvěcený sv.Ludmile. V tympanonu nad vchodem je žehnající Ježíš, sv.Václav a sv.Ludmila. V interiéru kolem hlavního oltáře je obrazový cyklus ze života světice, Ludmila je i na vitrážích. Tato světice je chápána jako ochránkyně křesťanství, protože své děti a svá vnoučata vychovávala v nově přijaté křesťanské víře. V Praze je kolem 50 míst spojených se sv.Ludmilou, všechna ukazuje mapa vytvořená 2021 u příležitosti výročí 1100 let od jejího zavraždění (svataludmila.cz/místa). Příčinou Ludmiliny smrti byla pravděpodobně regentské vláda nad budoucím knížetem Václavem, rozdělená mezi matku Drahomíru a babičku Ludmilu. Drahomíra se nechtěla o tuto moc dělit a proto si objednala Ludmilino odstranění. Smrt bez prolití krve měla znamenat, že se Ludmila nestane mučednicí, ale stal se opak. 1143 byla Ludmila svatořečena.

Vodárenská věž

1882 Výška 40 metrů, architekt Antonín Turek, neorenesance. Ve spolupráci se štukatérem Antonínem Poppem. Výzdoba: 7 podlaží s horní vyhlídkovou terasou, 4 troubící andělé / géniové, hlásají moc a slávu Vinohrad, genderově vyváženo 2:2

Centrem věže prochází spirálovitě technické zařízení do horního vodojemu.Voda se sem tlačila potrubím z Vltavy 1962 věž upravena na byty, 1991 kulturní památka. Využití pro administrativu pražských vodáren. Dnes berou Vinohrady vodu z Káraného.. 

Husův sbor

Pavel Janák - konstruktivismus, inspirován architekturou německého Bauhausu, autor mnoha evangelických kostelů. Zajímaví srovnání této minimalistické stavby s odlehčenou věží se šnekovitým schodištěm a průhledy do volného prostoru s novorenesanční vodárenskou věží, rozdíl 50 let.

DYKOVA ULICE

vila Antonína Turka 

Dykova 2 

Architekt a stavební rada Antonín Turek (1861 - 1916) -  vystudoval na ČVUT u prof. Josefa Schulze obor pozemní stavitelství a architektura. Postupně si budoval věhlas a 1899 byl jmenován vrchním městským inženýrem Královských Vinohrad. Pohřben je na Vinohradském hřbitově. Navrhl mnoho veřejných i soukromých staveb, z nichž většinu na území Královských Vinohrad.  (vodárenská věž, sborový dům ČCE, národní dům, divadlo, tržnice, banka aj.) to byly i školy v ulicích Na Smetance, Komenského, Čelakovského, Perunova. Od monumentálních staveb v novorenesančním slohu přešel později k Wiehlovu dekorativnímu historismu , sem lze zařadit novogotickou hřbitovní kapli, kde je pohřbena také rodina Václava Havla. Vedlejší vilu na snímku vlevo stavěl původně také Turek, ale později přestavěl Ladislav Machoň.(památník Komenského v Naardenu, interiéry právnické fakulty, úpravy interiérů Klementina...) Zajímavostí může být, že tento architekt je pohřben v Pardubicích ve společné hrobce s tragicky zesnulým Janem Pernerem.

rodinná (Mullerova) vila

Architekt Alois Dryák (hotely Meran, Grand hotel Evropa). Zde ještě bohatá ornamentální secesní výzdoba, později bude vystřídána geometrickým dekorem. Dryák později došel k moderním slohům (kubistický Radiopalác, Dům odborů na Perštýně / Bartolomějská,  funkcionalistický strahovský stadion, vršovická tělocvična, tiskárna a nájemní dům v Opatovické)

Naproti moderní trafostanice od L. Kysely s bustou vynálezce známé obloukovky Františka Křižíka (1847 - 1941), jako připomínka jeho tramvaje sem k Orionce.  Křižíkovi se přezdívalo český Edison. Pocházel z pošumavské Plánice z velmi chudých poměrů. Na studiích v Praze na reálce ho podpořil profesor, který rozpoznal jeho talent. Za první vynálezy pro železniční dopravu (upravená signalizační zařízení, návěstidla) si mohl dovolit cestu do Paříže na Světovou výstavu, pak se věnoval hlavně elektřině. Jeho obloukovka konkurovala Edisonově žárovce, jelikož svítila silněji, a získala zlatou medaili

Dykova 14 - klasicistní vila

Poslední majitelé židovská rodina Krausových, zabrána nacisty, syn zahynul v koncentračním táboře. Bydlel tu nacistický generál, po válce sídlo rozvědky Smerš. Řízena přímo NKVD z Moskvy. Pak odtud vysílal vojenský rozhlas - Zelená vlna, Polní pošta.Údajně zde podepsána zakládací listina Divadla Járy Cimrmannna., pak odtud krátce vysílala Svobodná Evropa., 2013 prodáno soukromníkovi.

činžovní domy Dykova 21

architekt rytířského stavu Richard rytíř Klenka z Vlastimilu (1873 - 1954). Jeho dědeček sládek a významný měšťan dostal titul od Franze Josefa 1867. Vnuk byl velmi zajímavou osobností. Vystudoval ČVUT u Kouly a Schulze, studoval také v Paříži a poté procestoval Evropu. (Francii, Španělsko, Belgii, Anglii, Itálii). Své akvarely z cest pak vystavil roku 1901 v Rudolfinu. Působil jako učitel ornamentální kresby na UMPRUM. Byl spoluredaktorem časopisu Dílo, kam přispíval odbornými články.  

Jeho domy v centru každý zná, ale většinou neví, že jsou jeho dílem - dům U zlatého kříže vedel paláce Kinských, eklektický dům vedle Staronové synagogy v Pařížské a velký šedý geometricky zdobený dům v Maislově. V Italské 4 má novobarokní nájemní dům v Italské ulici. Často spolupracoval se stavitelem Františkem Weyrem (Ambassador). Kolegové z branže mu vytýkali přílišnou zdobnost. Každé léto také podnikal na svém velocipedu cesty po Evropě, jeden z prvních cykloturistůorů cykloturistiky. Pochován v rodinné hrobce na Olšanech.

Domy v Dykově měly dva světlíky, pro koupelnu i WC, počátkem 1900 velká vymoženost. Každý byt měl pokoj pro služku. Později velké prostory přepříčkovány. Básník Viktor Dyk (1877 - 1931) tu žil skoro celý život. Nese nálepku Buřič anarchista. (Krysař, Zmoudření Doma Quijota, Devátá vlna). Na gymnáziu v Praze ho učil také Jirásek. Patřil k odbojářům proti Habsburkům, věnoval se politice.

Přes ulici Chorvatskou zahneme na schody vedoucí do ulice Sobotecké, kolem dětského hřiště na Korunní

měšťanský pivovar

1893 výroba sladu na export a 100 000 ha piva ročně. Areál byl velmi rozlehlý. Po znárodnění 1945 zde zůstala už jen výroba sladu pro smíchovský pivovar. Bývala zde také Maršnerova továrna na čokoládu, 

František Maršne 1857 - 1917, cukrář a průmyslník. Pozemky koupil od pivovaru. Původně jezdili po poutích s tureckým medem. Závod zbudoval se svou ženou Albínou. Začínali s figurkami a kolekcemi, nikdo to tehdy nevyráběl. Ohromným reklamním tahem bylo potvrzení c.a.k lékařů na obalu, že čokoláda je zdraví prospěšná  1891 Továrna na orientálské cukrovinky F. Maršner se později přejmenovala na Orion s ikonickým logem modré hvězdy. Podnik byl největší závod svého druhu v Čechách a jeden z největších v celé monarchii. 850 zaměstnanců.

Dále se dáme brankou přes nový obytný komplex do ulice 

HRADEŠÍNSKÁ ULICE

vila Jana Kotěry - č.6

vila rodiny Prokopcovy - č.50

Zde bydlel starosta Vinohrad. Pocházel z chudých poměrů, vyučil se sekerníkem - stavitelem mlýnských kol, cestoal po celých Čechách. Další vily tu měli městští úředníci, co přišli z Vídně po 1918, kdy Praha potřebovala administrativu, učitele, bankovní úředníky.., 

kolonie Svoboda

stavebník družstvo Svépomoc, navrhl architekt František Albert Libra (1891 - 1958), má tu vlastní rohový dům - č.32  porostlý břečťanem. Domy zde dvojího typu: výstavnější a zdobnější ve stylu art deca a rondokubismu, kolem ulic Na Šafránce, Hradešínské a Říčanské. Poté minimalistické jen s členitými střechami. Typické je výrazné rámování oken a zdůrazňování říms, trojúhelníkové štíty a zemitá okrová a žlutá.

Na Šafránce 25 bydlí paní architektka Alena Šrámková.

SLOVENSKÁ ULICE

ateliér Ladislava Šalouna 

1911 - ateliér měl se zahradou sloužit pracem na pomníku  mistra Jana Husa. Byl zde velký a malý ateliér, salón, slovácká jizba, vestibul, zázemí i byt pro hlídače a také „okultistický sklep“. Chodívala sem tehdejší umělecká elita -  Otokar Březina, František Bílek, Alfons Mucha, Ema Destinnová a další. Josef Váchal v Pamětech připomíná, že ve sklepě ateliéru se „pořádaly velké seance, hraničící s magickými obřady“. 

Kanálka

Zahrada zabírala velkou část Vinohrad cca v prostoru mezi dnešním Muzeem a nám. Jiřího z Poděbrad, Seifertovou a Vinohradskou třídou. Pražané sem chodili na procházky, za odpočinkem, na občerstvení. Název z 18.st po majiteli, koupil ji Emanuel Canal z Malabaili, italského původu. Skoupil pozemky za hradbami a scelil je. Praha jako pevnostní město má potřebu hradeb, pevností přestala být 1866. Majitel v zahradě vystavěl pavilony, můstky, založil jezírka , labyrinty a umělé jeskyně. Vystavěl tu i 4 velké obytné budovy s tanečním a přednáškovým sálem. Hrabě věřil v potřebu rozvinutého zemědělství pro rozvoj národa. Na svých pozemcích pěstoval mnoho různých rostlin okrasných i užitkových. Populární tehdy byly brambory a vojtěška. Zabýval se i šlechtitelstvím. Dnes se dochoval název jedné z ulic: U kanálky. Kanálka zažila i slavné hosty, procházel se tu Mozart, František I (známý botanik amatér) i Franz Josef I. Zanikla rozparcelováním na konci 19.st. Zbyly Riegrovy sady, obelisk s reliéfem ptáčka a několik drobných staveb a pavilonků. 

VINOHRADSKÁ TRŽNICE

Původně na tomto místě Chocholouškova továrna na mlýnské stroje. Autor stavby Antonín Turek na Vinohradech stavěl i několik škol (Na Smetance, na Jiřáku), vodárenskou věž a Národní dům, neogotický Husův sbor na Korunní a mnoho činžovních domů. Původně se trhy konaly na Tylově náměstí, později tam Josef Beránek postavil hotel a kus tržiště zmizel. 1903 tržnice slavnostně otevřena. Byla moderní s chladírenskými pulty, ale trhovkyně tam vydržely týden. Kolem nebyla taková zástavba a chodilo málo zákazníků. Rebelie trhovkyň brzy skončila, radnice je donutila se do tržnice vrátit. 21. století - situace se opakuje. Farmářské trhy plné, pavilon prázdný. Naprosto nevýhodná smluva s Prahou 2. Aspoň je budova na seznamu nemovitých kulturních památek

OSTRČILOVO NÁMĚSTÍ

Zbytky středověkých hradeb z doby Karla IV. Král obehnal město takovými hradbami, které tehdy nemělo žádné středověké evropské město. dnes jsou zde navážky, většina hradby je pod úrovní ternénu, celková výška asi 10 metrů. Protékal tudy Botič, který je dnes zkanalizován. Bylo tu i hradidlo a v případě potřeby se Botič mohl proměnit ve velký rybník. Toto místo však bylo slabým článkem opevnění. 1448 tudy proniklo vojsko Jiřího z Poděbrad do města, Prahu rychle dobylo a Jiří si tak vytvořil startovací prostor pro ovládnutí země. Díky slabým hradbám....Tento zahcovalý kousek se pomalu rozpadá, prorůstají jím náletové dřeviny. Železničáři tvrdí, že jim to nepatří, maigstrát tvrdí, že ano...

NUSELSKÉ SCHODY

Schody spojují Nusle + Vinohrady, jsou v péči spolku Přátelé nuselských schodů, který se stará o úklid. Vedle schodů je kaplička církve starokatolické.  Postavena 1755 pro vinaře z okolních vinic. Později tu bydlel poustevník řádu ivanitů, který se o kapli staral.

ROUBENKA

Horská chalupa á la Jurkovič pod Nuselskými schody měla namále, zatím stojí...Je to ojedinělý příklad domu ve stylu podhorské venkovské chalupy v městské zástavbě.  Stavba z 1921 je dokladem významného konservativního proudu meziválečné architektury, stylového protipólu dobově převažujícího funkcionalismu. Samostatně stojící dvoupatrová budova se zahradou. Přízemí z ulice kryto keramickým obkladem, patra roubená. Kratší fasády zakončeny trojúhelným štítem s lomenicí, při ulici risalit zakončený polovalbovým štítem s vloženou loggií a pavlačí. Zahrada ve výrazně stoupajícím terénu, členěná terénní terasou, schodišti a osazena řadou vzrostlých stromových solitérů. Vile se někdy říká „srdíčková“. Vyřezávaná srdíčka jsou totiž charakteristickým dekorem pro většinu dřevěných částí. Nejvíce patrná jsou v centrální hale, kde zdobí nejen zábradlí dřevěného schodiště, ale i kryty radiátorů ústředního topení. To patřilo k samozřejmému vybavení domu od samého počátku, stejně jako koupelny. Dům má tři obytná patra s přibližně 20 místnostmi a technický suterén. Zajímavostí je sklípek s ideálním klimatem, zapuštěný do svahu a se suterénem spojený dlouhou chodbou oválného průřezu. - převzato z webu Prázdné domy

1922 si roubenku nechal postavit technický ředitel kladenských dolů Janeček. Od něj ji koupil Richard Dubský, zakladatel sázavské sklárny Kavalír. Jako žid utekl i s rodinou před nacisty přes Švýcarsko do Ameriky. Němci dům zabrali pro Hitlerjugend, ti využívali i podzemní chodbu vedoucí dál do zahrady k provizorní střelnici ve vinném sklepě pod zahradou . Po válce se Richard Dubský do vlasti už nevrátil. Vrátili se jeho potomci, ale po 4 letech o dům po převratu přišli. Sídlila tu UK, pak Prognostický ústa a VŠE. Dnes tu žije pan Kaplánek, potomek majitelů a usiluje o revitalizaci. 

PODSKALÍ

nádraží Vyšehrad

1960 poslední rok, kdy tu nastupovali cestující. Od 2001  národní kulturní památka.

PRAHA 3
ŽIŽKOV

Socha Jana Žižky byla odhalena v létě 1950. Návrh postavit sochu na Vítkově je z 80.let 19.st, ale pracovat na soše se začalo až za 1.republiky. 1946 se začalo s odléváním. Socha má 168 dílů.

Vítkovský vyhlídkový altán

Dnes již zarostlé místo, výhledy dost omezené. 

Husitská ulice

Původní název Vídeňská silnice

TACHOVSKÉ NÁMĚSTÍ

1953 rozhodnuto vybudovat pěší tunel mezi Žižkovem a Karlínem, uvažovalo se i o tunelu pro auta a tramvaje. Původně na náměstí stál domek s váhou. Nevzhedná hranatá stavba bývalých záchodků po revoluci prošla různými etapami, bylo tu vetešnictví, kadeřnictví, klempířství. Ćeká se na revitalizaci celé plochy a propojení s Vítkovem i cyklostezkou.

Vackov

Lokalita mezi Źidovskými pecemi, Jarovem a Třebešínem. Název podle pana Josefa Vacka. Architekt a stavitel. Koncem 19.st. v polích za Žižkovem poměrně rychle tuto lokalitu zastavěl rodinnými domy i obecními stavbami - škola, sokolovna aj. Byly tu všechny potřebné obchody, řezník, mlékař, potraviny. Stejně tak služby. Populární byl hotel Vacek s restaurací, kam jezdili obyvatelé vnitřní Prahy na výlety. Přijeli sem kočárem, hrála tu hudba, sedávalo se pod kaštany. Kaštan odpuzuje mouchy!. Po znárodnění čekal hotel smutný konec. Byly tu později autodílny a pak byl zbourán. Jméno si ale lokalita udržela a jmenuje se tak i autobusová zastávka.

SEIFERTOVA ULICE

Dům č. 3 - ve vnitrobloku se natáčel seriál Sňatky z rozumu, bydlel tu spisovatel Vladimír Neff se a pak i syn -  spisovatel Ondřej Neff, ten vzpomíná na dobrodružství na skále uprostřed dvora. Zde bylo románové zasilatelství Martina Nedobyla. Ve filmu ho hrál Jana Vala. Jeden z prvních žižkovských činžáků zde postavil  Bedřich Tesař, mj. autor paláce Metro. profesor na pražské německé technice, absolvoval vídeňskou akademii. 

Jaroslav Seifert 1901 - 86 se na Žižkově narodil, 27 let bydlel. Nositel Nobelovy ceny za literaturu. 

KOSTEL NEJSVĚTĚJŠÍHO SRDCE PÁNĚ

1928 - 32 Jože Plečnik zde pracoval bez nároku na honorář, chápal to jako hold Kristu Králi. Stavbu zde také dozoroval, detaily v interiéru již provéděl podle jeho návrhů jeho žák Otto Rothmayer. Věž je funkcionalistická se zajímavým vnitřním schodištěm k mechanismu obrovských hodin. Jsou největší v ČR. Kostel je národní kulturní památkou. Plečnik původně předpokládal řecký chrám, pak projekt přepracoval, musel z finančních důvodů slevit na materiálu. Přesto jde o vynikající stavbu. Vystupující kameny na fasádě mají připomínat královský hermelínový plášť. Báň na věži je symbolem vladažského jablka. Kolem oltáře jsou shromážděni hlavní čeští světci a zlato s drahokamy odkazuje na dobu Karla IV.

ŠVEHLOVA KOLEJ 

2004 byla kolej ve Slavíkově ulici prohlášena Ministerstvem kultury ČR za kulturní památku. Jedná se o dům postavený ve stylu rondokubismu. Rozlehlou čtyřpatrovou budovu s dominantními znaky obloučkového stylu 1923 - 25 navrhl architekt Jan Chládek. Sochařské práce provedl František Uprka. V objektu zůstalo zachováno bohaté architektonické členění vestibulu, schodiště a přiléhající prostor s profiltrovanými podstropními římsami a členěním stěn. Jedná se o velmi významnou stavbu z období 20.let 20 století, která vykazuje hodnoty architektonické, urbanistické i historické. Interiér byl zařízen v populárním stylu art deco, mnoho původního vybavení zmizelo, zachovaly se některé lampy a  okna. Fasáda byla původně trojbarevná jako národní trikolora. 

OLŠANSKÉ HŘBITOVY

Jedna z největších zelených ploch v Praze, 1,5 km na délku a cca 900 m na šířku. Je tu pohřbeno asi 2 miliony osob.      100 000 hrobů.  Největší kaplová hrobka v Praze - Lannů a Šebků. Jsou tu pohřbeny výzmanné osobnosti vědy, kultury a umění i tisíce obyčejných lidí. Hřbitov má své legendy: o dvojčatech sestrách Klenkových, kterým povoz údajně přejel nohy a ony jako malé holčičky zemřely. Hroby, o které se nikdo nestará,  je možné adoptovat 

PRAHA 4

PANKRÁC

Stará Pankrác. Býval tu kostel sv. Pankráce, jediná dlouhá uliční řada domů s odbočkou do Táborské v Nuslích. Bourat se začalo 1908, kdy bylo rozhodnuto o stavbě školy. Budoucnost přinesla metro, Nuselský most a severojižní magistrálu. Zůstal kostel a škola. 

V Tower Prague

30 pater, přes 100 m, nejvyšší bytový dům v ČR.

PODOLÍ

První písemné zmínky o obci Podolí jsou z počátku 13.st. 1222 je zmiňována v zakládací listině vyšehradské kapituly. Bývaly tu chaty rybářů, domky zelinářů, zahradnictví, zelinářství, ale chyběly tu klasické zemědělské statky jako v jiných obcích v dnešní Praze. Mezi Podolím a sousedními Dvorci bývala rokle Stračí důl a nad ní vrch Kavčí hory. 1850 - k Podolí připojeny Dvorce. Název do 1.republiky byl Podol-Dvorec. Větších dvorců tu bylo několik. Později vše zbouráno. 

dům č. 1 - jeden z nejstarších zde, budova staré katovny. z konce 18.st.

kostel archanděla Michaela - bývala tu malá románská kaple se čtvercovým presbytářem. Krovy jsou z doby Karla IV (podle dendrologické analýzy) Za bombardování za války zničeny vitráže na jedné straně, dnešní z 80.let. Kolem kostela býval hřbitov. Roubená zvonice z 19. st. 

Podolská vodárna

Severní část z 20.let 20.st. Jižní s vodárenskou věží v 50.letech. Architekt Antonín Engel. 30 pískových filtrů v monumentální hale s oblouky s přepjatého betonu (Englova katedrála) dokáže vltavskou vodu proměnit na pitnou. Interiér je ovšem dílo Františka Kloknera a Bedřicha Hacara. Dílo vzbudilo mnoho emocí. Největší železobetonová stavba v tehdejším Ćeskoslovensku v nezastavěném Podolí působila předimenzovaně, architektům vadily na technické stavbě zdobné neoklasicistní detaily. Na nejzdobnějším jižním průčelí pískovcové sochy symbolizují Vltavu a jejích 10 přítoků.

Podolská ulice - hospoda U Horů

1898, 2.nejstarší podnik v Podolí. Byla to výletní restaurace s altány v zahradě, specialitou byly pečené husy. Zahrádka se dochovala jako jediná, kdysi se sem Pražané dopravovali loďkou kolem vyšehradské skály na výlet.  Majitel, 3.generace, musel podnik přenechat státu, pracoval pak jako výčepní v nejstarším podniku vedle porodnice, Na Dolejší. Tam je dnes (2021) restaurace Rest. Hlavní specialitou byly grundle - smažené rybičky mřenky. Ještě živé se házely do mouky, tam se samy obylily (!) a skončily v rozpáleném oleji. Zanikla slavná hospoda U Lehovců (prázdný pozemek), přes ulici měla zahrádku. Pivo se tu popíjelo z cínových džbánků, které zachovávaly správnou teplotu. 

Podolská Sokolovna

1933 

Porodnice

1914 Budova vznikla jako podolské sanatorium podle vzoru Švýcarska a USA. Za války zde byl lazaret jednotek SS a v květnu byla budova poškozena dělostřeleckou střelbou. I tak sloužila pro osvobozené vězně z koncentračních táborů.  1951 Ústav pro matku a dítě. Zde se formoval obor perinatologie založený na )zké spolupráci pediatra s porodníkem. Ročně se tu narodí kolem 5 000 dětí, nejvytíženější porodnice v zemi.  

1840 postaven klasicistní dům, dnes v areálu porodnice - usedlost Nojmanka. V interiéru se dochovalo dřevěné vyřezávané schodiště.

Veslařský ostrov 

Vede na něj můstek v úrovni plaveckého stadionu Podolí. Původní název Schwarzenberský. Byla tu pila, kde se zpracovávaly kmeny z jejich lesů na palivo nebo jako stavební řezivo. Na severním cípu ostrova je česlo, zachycující na roštech velké nečistoty, odtud potrubím jde voda do úpravny. Na jižním cípu ostrova kotví botel Racek 

žluté lázně

Největší rozkvět mezi válkami, rekreační místo pro Pražany. Původně zde jen šatny, které se pronajímaly na sezonu. Restaurace chyběly, každý si nosil jídlo v košíku. Lidé se koupali ve Vltavě.

CÍSAŘSKÁ LOUKA

Umělý ostrov dlouhý skoro 2 km, původní název Královská louka.1297 první zpráva o tomto prostranství. Za korunovace Václava II se tu konala slavnost pro plebs. Louka patřila až do poč.20.st vyšehradské kapitula, pak ji prodala a z peněz financovala přestavbu baziliky sv.Petra a Pavla. Od 1867 se tu konaly dostihy, výhled byl i z Vyšehradu. 1898 se tu začala psát golfová historie země, prvně se tu hrálo.  1903 na smíchovské straně vybudován vorový přístav Františka Josefa I. Ten ho také 1907 osobně navštívil, co taky chudák nenvaštívil... Přístav byl na svou dobu velmi moderní. byly tu elektrické výtahy a telefony. Velké dřevařské firmy tu měly své ohrady na skladování dříví, nakládalo se z vorů na vagony a rozváželo dál do města. To až do 1948. Poté sportovní využití ostrova. 

BRANÍK 

Vršovická vodárna v Braníku

Ulice Vltavanů. Vršovice se poč. 20.st rozhodly vybudovat vlastní vodovodní systém. Neměly kopec, kde by stála vodárenská věž a odkud by voda tekla samospádem. Z domluvy s Vimohrady sešlo. Postavily tedy vodárnu zde v Braníku. Tady se čerpala voda ze studní, upravovala, vytlačila nahoru na Pankrác na Zelenou lišku, odtud potrubím přes údolí vedena do Vršovic. 1906 - 7 Architekt Jan Kotěra, styl geometrická secese. Vznikla strojovna, koksovna, kotelna, obytvný domek, dvě jímací studně a úpravna vody. Tato vodárna začala jako první v Čechách s chlorováním vody. Vodárenská věž vysoká 40 metrů. Dále tu byla strojovna, obytná budova a velký podzemní vodojem. Prospěch z vodárny měly Vršovice, Braník, Michel ei Krč, přes jejich území vedl přívod vody. 1927 systém napojen na pražský vodovodní systém. Vodárna fungovala od 1906 do 1960, postupně tato vodárna ztrácela smysl, začala se tu budovat rekreační oblast pro zaměstnance vodáren. Poté objekt začal chátrat, 1997 přepsán na Prahu a 2002 vyhlášen jako kulturní památka. 2011 celková rekonstrukce, zachovaly se fasády s z červených pálených cihle podle Kotěrova návrhu. Stejně tak zeleně glazované tvarovky, parapety a římsy. Dnes areál Vltavan. O areál se dnes stará hobby centrum Prahy 4. Největší lanové centrum v Evropě. Akce pro školy. 

spořilov

Projektován jako zahradní město. Ve 30.letech stávalo za Prahou, za ním lesy a pole. Plán vzešel ze dvou spořitelen v pol.20.let 20.st. Postavit domky pro nižší střední vrstvu. Nájemci měli být z řad drobných střádalů, komise to také prověřovaly. Výhodné odpisy znamenaly přechod do vlastnictví v horizontu 30 let, podle anglického vzoru My house my garden. Odtud tedy vysvětlení názvu, spořiví lidé, první obyvatelé sem přišli hlavně z Vinohrad, mimo jiné je lákal život v zeleni.

Urbanistická koncepce je velmi promyšlená, centrem čtvrti se táhne 3.největší náměstí v Praze. Domy na náměstí nabízely různé obchody a služby. Zachoval se funkční kostel sv. Anežky z 1932.

MICHLE

Michelská ves se dělila se na Hornís kostelem a farou a Dolní se zemědělskými statky a mlýny v údolí Botiče.1185 první písemné zmínky. Patřila vyšehradské kapitule, později břevnovskému klášteru. Název obce odvozen od Michl - stával tu Michlův dvůr. Zprávy o něm sahají do pol. 15.st..V době, kdy patřil Karlově universitě, mělu tu michelští v 16.st jednotřídní školu, což bylo výjimečné. Tento dvůr byl důležitým universitním statkem, dodával potraviny studentům i profesorům. Dochovaly se názvy okolních ulic - Kvestorská, Magistrů, Mendíků. Po 30 leté válce byl dvůr přestavěn. 1784 založen michelský pivovar. Po 2.sv. válce tu byly různé dílny i byty. 1964 dvůr získává památkovou ochranu. 90.leta - přestavba na Dům seniorů, Domov Sue Ryder. 1911 zde postaven hotel Michle. Jeden ze statků existuje od 13.st., je tu poblíž Botiče i synagoga. Dnes je v ní církev čs.husitská. 

KRČ

1122 první písemná zmínka. 1922 připojena k Praze. Původně existovala Krč dolní a horní, obě se táhly až na pankráckou pláň. Slovo ve staročeštině znamená "pařez", odkazuje na vykácený les. 

1273 v záznamech majetku vyšehradského proboštství se upomíná tvrz, která měla v případě vojenského nebezpečí poskytnout poddaným útočiště. 1420 dobyta husity, kteří tudy pod vedením Jana Žižky z Trocnova táhli na pomoc Praze proti Zikmundovi. Panství se pak zmocnila staroměstská obec. V následujícím období (16. století) se její majitelé často střídali  

Historie krčského zámku - historické fotografie Historie krčského zámku - historické fotografie Historie krčského zámku - historické fotografie

1627 získal tvrz od císaře řád obutých karmelitánů.  Tvrz s osadou pak karmelitáni dostali proto, aby si z výnosu tohoto majetku vystavěli při kostele sv. Havla klášter. Obutí karmelitáni již neměli tak přísná pravidla řádu a nově mohli vlastnit statky. Svůj majetek v Krči opravili a zřídili zde letní sídlo. Jeho součástí byla i kaple zasvěcená  sv. Havlovi.  

Klášter obutých karmelitánů byl  za vlády císaře Josefa II. 1786 zrušen. Podle tehdy platné legislativy připadl zámeček náboženskému fondu. Od něho nemovitost koupil  1795 pan Jan Gever z Ehrenbergu. Vedle hlavní budovy začaly vyrůstat další hospodářské objekty jako stáje, chlévy, stodola a podobně. Byl tu mlýn čp. 38, potok a rybník. Pro celý areál včetně k němu patřících pozemků tehdy ještě přežíval název sv. Havel, upomínka na vlastnictví karmelitánů. 1840 - 1880 patřil velkostatek pražskému advokátovi, baronu Schlosserovi. Ten také nechal přestavět hlavní budovu do dnešní zámecké podoby. Bylo přistaveno hořejší pravé křídlo, kde byl zřízen sál. Zámek dostal hodnotné novogotické fasády. Podstatně byl rozšířen zámecký park založený v anglickém stylu. Dalším majitelem nemovitosti byl význačný pražský podnikatel, který se všeobecně zasloužil o rozvoj Krče, Tomáš Welz. Do jeho majetku přešel statek koupí  1880. 

Historie krčského zámku - historické fotografie Historie krčského zámku - historické fotografie Historie krčského zámku - historické fotografie

Od 1900 zde pak dobové fotografie zámku zachycují renovovaný objekt, včetně zahradnicky upravených zámeckých teras. Na zámeckém nádvoří byla rozměrná kašna, uprostřed se sochařskou kompozicí dvou andílků, držících rozevřený deštník. Jistě bylo záslužné, že majitelé, rodina Welzů, odmítala veškeré nabídky na stavební parcelaci zámeckého parku i dalších pozemků patřících k zámku pro případnou zástavbu. Zámek prošel zdařilou celkovou rekonstrukcí a začíná se po letech letargie probouzet k novému životu v podobě zámeckého hotelu. 

hostinec U labutě

1.zmínka 1499, postaven na císařské silnici do Vídně, název podle blízkého rybníka. Byly tu dvě brány, když se zavřely, povozy uvnitř dvora byly v úplném bezpečí. Sklepem protékal potůček, který chladil sudy s pivem. 

zvonička na Jalodvorské

Osada Jalové Dvory, v 19.st. to býval statek, stále vesnický ráz. Chybí chodníky i moderní stavby.

MODŘANY

2015 v parku pod zvonicí otevřena nová křížová cesta, nízké žulové kříže. Autor sochař Miroslav Beščec. Vyšel z pojetí smírčích křížů. Jediná venkovní křížová cesta byla dostud jen na Petříně.

LHOTKA

Kostel Panny Marie Královny míru - Křížová cesta sochaře Karla Stádníka na téma Kde jsi, ježíši. Protagonisty jso nespravedlivě stíhaní a trpící lidé. Často zobrazuje skutečné dějinné události - vězně v koncentráku, který se obětoval pro přítele, dítě opuštěné matkou... Materiál: pryskyřicový laminát.

CHODOVEC

Archiv hl.m. Prahy

1997 začalo stěhování z Clam Gallasova paláce. Moderní zázemí a stálá teplota pro archiválie - 15 - 18 stupňů. 50 - 55% vzdušné vlhkosti, mimo přímý sluneční svit. Archiválie se desinfikují dřív, než se uloží. Je zde i restaurátorské oddělení. Jeden z nejnovějších přírůstků - Brabcova kniha hostů z restaurace U Pinkasů. Ať je teplo nebo mrazivo, račte kráčet k Pinkasovům na pivo - JIří Voskovec. Mnoho písemností digitalizováno.

KUNRATICE

Kalvárie na křižovatce

1588 tu stávala boží muka.  V pol. 18.st tu nechala Marie Josefa z Golčů postavit sousoší Kalvárie. To bylo několikrát poškozeno a v 70.letech zcela odstraněno. Dnešní nové sousoší je z 2016. Váží 8 tun a je z francouzského betonu. Ten má časem nahnědlou barvu.  Autor Jan Hendrych. I autobusová zastávka  se jmenuje U tří svatých.

PRAHA 5
SMÍCHOV

Vodárenská věž Děvín

V Praze je celkem 51 čerpacích stanic, z této je nejkrásnější výhled na město. Voda se sem dostává z vodní nádrže Želivka přes jesenické vodojemy. Trojírencké zázemí je u paty věže, jsou zde 3 čerpadla

Architekt Karel Hubáček

ŠVANDOVO DIVADLO

1.10.1881 - zahájení činnosti Švandova divadla Smetanovou Hubičkou. Byl to dobrý nápad otevřít zde v době, kdy se Smíchov bouřlivě rozvíjel a po požáru zůstávalo zavřené Národní divadlo. 1891 otevřena druhá scéna, tzv.Aréna. Tu už po nečekané smrti Pavla Švandy otvíralůa jeho žena, herčka Eliška Pešková. Divadlo vedl syn Karel, po vzoru německých divadel pořádal cykly her pro dělnické publikum. Ćasem se změnily názvy - U Libuše, Intimní, ale vždy divadlo zůstávalo moderní scénou. Nebálo se experimentovat. Po válce změna majitele i názvu na Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého na počest hlavního komunistického ideologa. Hrály se tu celá 50.léta tendenční  hry sovětských autorů. Ulice nesla název Kirovova třída. Po 1989 změna majitele i repertoáru, název Labyrint. 2002 návrat ke kořenům, Švandovo divadlo se vrací. Slavnostně je otevřela Pavla Pollertová-Trojanová, potomek Pavla Švandy ze Semčic.

BERTRAMKA

Mozart navštívil Prahu celkem 5 x.Poprvé na jaře 1777, v říjnu toho roku uvedl operu Don Giovanni v Nosticově divadle. Bydlel tehdy na Bertramce ve vile manželů Duškových.  Naposledy v srpnu 1791. Ve snaze uchovat stopu na slavného hudebníka vznikla Mozartova iobec. Bertramku koupila 1929 a udržela ji do 1986, to už ji ale stát protiprávně donutil k vydání. Po sametu přešla vila do správy Prahy 5, spor s Mozartovou obcí o vydání majetku se táhl skoro 18 let. Ta nakonec spor vyhrála 2009, jenže expozice k Mozartovi se přesunula do Muzea hudby. V Bertramce náhradní expozice, která návštěvníky nijak netáhne. 

MALOSTRANSKÝ HŘBITOV

Hřbitov leží na rozhraní Smíchova a Košíř. Název Malostranský, protože tu byla kaplička, která spadala pod farnost na Malostranském náměstí. Vznikl současně se špitálem po velké morové epidemii 1680 , jak bylo zvykem, daleko za městskými hradbami. Byl zakoupen prostor dominikánských vinic. Poté se tu pohřbívalo až při další epidemii moru a černých neštovic 1713. Poté dlouho nevyužíván, stal se veřejným hřbitovem po zákazu Josefa II pohřbívat uvnitř města. Zde to bylo již za branami. Najdeme tu pohřbené představitele významných malostranských podnikatelských rodin

Adolf Kosárek, František Odkolek, Hergetovi, Duškovi a další Mozartovi přátelé a lidé, kteří se s ním setkali při jeho pražských pobytech. Neruda sem pohřbil rodiče a inspiroval se pro sbírku Hřbitovní kvítí. Býval tu hrob Erbenův, při pohřbu mu byla hozena do hrobu "kytice". Později ostatky přeneseny na Olšany. Funerální plastiky pocházejí od našich sochařů 19.st., kteří se jinak nemohli moc realizovat. Pozor na plastiku na hrobě knížete Thuin Hohenstein, kdo nahlédne do jeho otevřené kniky, spatří datum své smrti...Největší hrobka je prázdná, zakladatel keramického závodu zemřel dřív, než byla dostavěna. Pak jsou tu i hroby strahovských premonstrátů. Jsou tu otec a syn Dienzenhoferové, tvůrci barokní Prahy.

Hrob Anny Degenové je opředen legendou, že se do jejího tělíčka dostala duše anděla. Kousek odtud jsou pohřbeni manželé Degenovi, jde tudíž pravděpodobně o jejich dcerušku.

zlíchov

Zlíchovský lihovar

Založen na ostrově Císařská louka, kde se původně konaly dostihy, hrál nově golf a Karel Hašler skládal písničku Na císařské louce stojí řada topolů. Vznikl tu vorový přístav a začaly se tu stavět nové průmyslové objekty. Lihovar založili pínové Rosenbaum a Fischl 1880. To byto koncem 19.st. výnosné podnikání. Zde přidružena i výroba potaše - salajky. Důležitá surovina vyráběná z výpalků melasy, je to přísada do skla, používá se při bělení a barvení tkanin. 1950 výroba lihu zastavena a objekt přestavěn na octárnu. Ta fungovala do 2 000. Vedle sklárna, kde byly sklady a vzorkovna je dnes klub Meet Factory. Od 2009 je zlíchovský lihovar veden jako ohrožená památka. 

kostelík sv. Filipa a Jakuba

socha sv. Jana Nepomuckého

Opravena 2017. Očištěna a přidána svatozář a večerní nasvícení. Autora sochy neznáme, ale je velmi kvalitní

HLUBOČEPY

1222 - 1.zmínka o osadě jako majetku vyšehradské kapituly.  Ve středověku tu vedla zemská stezka z Prahy do Bavor, osoada byla typicky zemědělskáZa 30 leté války jsou majiteli Michnové z Vacínova. Kvůli zadlužení pak Hlubočepy připadly věřitelům - jezuitům, ti si je podrželi do 1773. V okolí je množství skal a lomů, od 1788 se tu těžil vápenec. 

Pražský semmering

Na konci 19.st trať zbudovala společnost Buštěhradská dráha pro dopravu uhlí z Kladna a severních Čech do Prahy. Dráha vlaku připomíná alpské železnice, na 19 km je převýšení 180 m a to jen na poměrně krátkém úseku. Jsou tu dva viadukty, délka 170 + 180 m, výška obou přes 20 m. České dráhy tu jezdí jen 2-3 x ročně, víc jezdí Klub železničních cestovatelů. 

BARRANDOV

Na Vltavě pod Barrandovskou skálou je uměle vytvořený bezejmenný ostrov - dlouhý pruh půdy. Jde o hrázku, která slouží k soustředení hlavního toku řeky do plavební dráhy.  

Barrandovské ateliéry

1933 jedny z nejmodernějších filmových studií v Evropě. Brzy 300 stálých zaměstnanců, produkce 80 filmů ročně. 1934 první koprodukce s francouzskou firmou, natočen zde film Volha v plamenech. Po válce se tu natočil sovětský Pád Berlína. Od 1990 během 30 let natočeno zde přes 160 zahraničních filmů. 

RADOTÍN

V údolí na rozhraní Radotína a Zadní Kopaniny je malá osada se zámečkem Cikánka. Bohužel nebyla to kulturní památka a nový majitel tu buduje novostavbu. O historii se moc neví, údajně ho postavil ruský šlechtic. Sloužil jako lovecký, postaven ze sliveneckého mramoru. Poblíž teče radotínský potok.

SLIVENEC 

V lomu nad samotou Cikánka se těží červený vápenec, tzv. slivenecký mramor. Tento kámen se na JZ okraji Prahy těží 660 let. Vedle carrarského mramoru patří k nejstarším těženým v Evropě Kámen je typický hnědočervenou barvou, ten typicky červený už se vytěžil. Typické je vyhojení trhlin v kameni kalcitem, to jiné červené mramory nemají. .Nejstarší známou dochovanou pražskou památkou z červeného mramoru, pravděpodobně sliveneckého, jsou některé desky na hrobech 14 biskupů v chóru chrámu sv. Víta, a pravděpodobně ze Slivence pochází i mramor řady dalších náhrobků ze 14. a 15. století, například svatojiřské abatyše v křížové chodbě Svatojiřského kláštera na Pražském hradě. V 16. století za renesance se stal hojně a všestranně využívaným a žádaným kamenem, největším objektem byla Krocínova kašna na Staroměstském náměstí o výše 6 metrů a stejném průměru.  

Nejstarší písemná zmínka o těžbě mramoru ve Slivenci je z  1515. Křižovníci své lomy pronajímali různým kameníkům a firmám. 23. října 1923 křižovníci lom prodali firmě Spojené pražské továrny na stavivo, a.s., které jej měla v nájmu již od roku 1895 (původně pod jménem Barta & Tichý). 1946 byl lom znárodněn, poté privatizován. Tento mramor se jako národní kámen nevyváží. Cikánka II. - chráněná lokalita, přírodní památka. Jsou tu i zkameněliny.

Kousek dál je lokalita U topolu, kterou znají geologové celého světa. Jsou tu silurské břidlice, kterými končí silurské období prvohor.  

LOCHKOV

Kvalitní přestavba bývalé sladovny na byty.

JINONICE

Vesnice Jinonice, Butovice a Radlice na JZ okraji Prahy byly k hlavnímu městu připojeny 1922. V zakládací listině vyšehradské kapituly 1088 se píše o Ninonicích. Majitelé se tu různě střídali, v 17.st byly Jinonice spojeny s Butovicemi a 1685 je koupil rod Schwarzenbergů. Jinonické statek drželi do 1945. Raně barokní velkostatek je dnes  klasicistní. Později bylo přistavěno křídlo s pivovarem, s bytem pivovarníka, bednáře bydlel tu i farář. Velkostatku se říkalo Zámeček. bydlel tu národní buditel Puchmajer. Dochovala se jinonická název i s okolními stavbami.  Ty mají cedulky s historickými informacemi. Kostelík sv. Vavřince je z konce 11.st., koncem 19.st přestavěn v neorománském slohu. Kolonie Arizona - dřevěné baráčky pro sociálně slabé obyvatele. Na konci obce býval dům tzv. akcízu. Hned za ním končila Praha. Zde se vybírala daň za zboží, nabízené na prodej v Praze. Za války tu působila odbojová skupina, vysílala odtud do Londýna. 2001 budova akcízu zbourána. 

Lesopark Cibulka

Rozkládá se na území Košíř, Jinonic a Motola. Rozloha 60 ha. První zmínky ze 14.st, byl tu panský dvorec, který patřil ke  Košířím. 1599 dvorec koupil Blažej Cibulka z Veleslavína. Všude kolem byly vinice, už nařízení Karla IV žádalo obklopit město Prahu tak zvanými viničními horami. 1815 koupil cIbulku pasovský biskup Leopold Thun Hohenstein. Usedlost přestavěl na zámeček s okolním anglickým parkem. Zalesnění proběhlo před 60 lety, původně tu byly spíš louky. Biskup nechal v okolí zámečku vybudovat drobné stavby - hájovnu, zahradnický domek, poustevnu, rozhlednu, čínský pavilonek, Dantovo peklo (!). Průřez architekturou - empír, klasicismus, historizující slohy, hlavně novogotika. Zajímavé jsou i sochy antických bohů a socha sv. Jana Nepomuckého. 1920 - 1989 patřila celá Cibulka městu Praze. 

RADLICE

Poblíž Waltrovky, továrny na automobily, později na letecké motory, bývala chudinská kolonie. V jednoduchých domcích bydleli dělníci. Staré Radlice dnes připomíná jen malá kaplička. Před ní stojí socha sv. Jana Nepomuckého.

PRAHA 6

Rozlohou největší  městská část - 8,4% rozlohy hl.města.

OŘECHOVKA

Název podle šlechtice Jana Kryštofa Bořka1710 zde zbudoval honosný letohrádek se zahradou. Jeho jméno později zkomoleno na dnešní název. Za francouzské okupace Prahy 1742 byl letohrádek poškozen a později už nebyl obnoven. Francouzskou přítomnost připomíná i název ulice Na bateriích, tam z děl ostřelovali Prahu. 

BŘEVNOV

993 - první zmínka o osadě. Benediktini tu založili rozsáhlý klášter. Název podle břevna, které sv. Vojtěch vytáhl ze studánky na místě, kde měl vzniknout klášter.  Malebná náves starého Břevnova musela ustoupit panelovému sídlišti pro zaměstnance Ministerstva vnitra. Stavěli ho političtí vězni, odtud název Na pendreku nebo Obušek. Přežila jen malá kaplička sv. Floriána. 

BABA

Funkcionalistické vily

Vila Lídy Baarové

BUBENEČ

Název mužs.rodu - TEN Bubeneč. Osídlení již v neolitu. 1197 první zmínka. Hroznata (později Blahoslavený)  ve své poslední vůli Bubeneč, tehdy Starý Ovenec, zmínil jako své vlastnictví. Zadní Ovenec je dnešní Troja. Podle knížecího ovčince se ovečka dostala i do znaku obce. Pražští měšťané místní statky používali jako výnosné investice. Proto se tu také často měnili majitelé. Nevýhodná poloha poblíž hradeb znamena řádějí různých soldatesek od husitů přes armády Třicetileté války. Později si tu bohatí pražané zakládali letní sídla se zahradami. Byly tu i vinice.

1848 dochází k rozpadu feudální správy v Čechách, obce získávají samostatnost, volí si své úřady, svou samosprávu. Na přelomu 18.a 19. st se tu začaly stavět průmyslové podniky. 1904 povýšení obce na město. O rok později postavena výstavná budova radnice na dnešním Krupkově náměstí. Původně tu byla náves s kostelem sv. Gotharda. Románskou podobu si uchoval až do přestavby 1801, pak přestavěn na jednolodní ve stylu klasicismu, což je vzácnost, moc klasicistních kostelů u nás nenajdeme. Sv.Gothard je patronem benediktinů. 

Od 16. st. doložena krčma, dnes Hospoda Na slamníku. Název připomíná krejčovskou slavnost. V úterý po velikonocích ne nosilo na bidle vycpané plátno s připevněnými loutkami panny a mládence. Pražští krejší tak vítali jaro a oslavovali manželství.  1922 se Bubeneč stal součástí Velké Prahy. Poměrně rozsáhlé území. Patří sem Císařský ostrov, Výstaviště, Stromovka, stadion Sparty, část Dejvické ulice a Vítězného náměstí. Staré jádru Bubenče zůstalo z velké části dochováno, což dokazují úzké uličky s klasicistními domy poblíž kostela. Své vily si tu postavil rod bankéřů Petschků,dnes je tu americká, čínská a ruská ambasáda. Rodinný klan zcela změnil zemědělský ráz Bubenče, vlastnil v Bubenči a v Dejvicích 66 ha pozemků. Tradiční zemědělské usedlosti ustoupily honosným neobarokním palácům. Ty vlastnili bankéři Otto, Bedřich a Julius. Celkem tu měli asi 13 domů pro vlastní potřebu. Jednu z vil, kde je dnes ruská ambasáda, Petschkovi prodali rodinnému příteli Jiřímu Popprovi, ten tu bydlel 11 let. 1938 emigroval přes nacisty do Británie, ti vilu hned zabrali pro pořádkovou a bezpečnostní policii. V červnu 1945 Beneš vilu prohlásil za majetek státu  (z nejasných důvodů) a jako vyslanectví ji dostalo darem SSSR. Po rozpadu 1991 tento majetek přešel do vlastnictví Ruské federace. Dědicové Jiřího Poppra žádali neúspěšně o vrácení nebo o finanční náhradu.  Malé Rusko tu vyrostlo už po revoluci 1917, našlo tu domov mnoho ruských emigrantů. Postavili si tu několik činžovních domů. Tato komunita byla postižena rozsáhlým odsunem po 1945..

1949 byl Bubeneč násilně rozdělen mezi Prahu 6 + 7. Za socialismu tu byly postaveny školy a bytovky pro zaměstnance sovětského velvyslanectví.

 

BUBENEČ

 

Dříve Přední Ovenec podle návu vsi z 12.st. 1904 se stává městem s vlastním znakem..1922 v rámci Velké Prahy připojen. Z hlediska architektury je zajímavá vilová čtvrť , budovaná  od 2. poloviny 19. století mj. významnými osobnostmi české kultury. Dnes tu vesměs sídlí zastupitelské úřady.

 

SLAVÍČKOVA ULICE

 

Nejstarší vily ve Slavíčkově ulici jsou z 80.let 19.st ve stylu neorenesance - jedna je v duchu renesance české, protější, s růžovou fasádou, í v duchu renesance italské. Na rohu Slavíčkovy a Suchardovy stojí

 

Suchardova vila

 

 

1904, architekt Jan Kotěraraná secese. Vojtěch Sucharda je autorem honosného pomníku Františka Palackého. Kotěra se inspiroval   lidovou architekturou, vila je s bohatě zdobeným průčelím a mansardovou střechou s hrázděnými štíty. Úzkým „krčkem“ s prosklennou střechou je připojen k vile ateliér. Sucharda se tu setkával s přáteli ze spolku Mánes - Slavíčkem, Mařatkou. Sucharda byl zraněn v 1.sv. válce a později na zranění zemřel. Vila je zdobena kartóny na námět Mikuláše Alše. Sochař původně bydlel s bratrem o kousek dál ve vile s vymalovaným sázavským opatem Božetěchem od Mikoláše Alše.

 

 

 

Koulova vila

 

Ve Slavíčkově ulici si architekt Jan Koula 1896, pro svou rodinu postavil zdobnou vilu. Je znám jako autor Čechova mostu. Na vile je patrný styl historismu i inspirace lidovou architekturou. Plastiku vytvořil Stanislav Sucharda.

 

 

Maškova vila

 

 

Karel Vítězslav Mašek si navrhl vlastní vilu. Působil jako malíř a profesor UMPRUM.

 

 

Jurkovičova vila

 

1907 pro doktora Náhlovského s četnými arkýři a lodžiemi. Architekt kombinoval lidové a secesní prvky. Vstupní baldachýn byl převzal ze slovenské lidové architektury, nazývá se žudro.

 

 

ULICE NA ZÁTORCE

 

Pomník hudebního skladatele Karla Bendla od Suchardy.

 

Krausova vila

 

1908 - Emil Králíček, šéfprojektant stavební kanceláře Matěje Blechy  navrhuje dům pro rodinu Krausovu ve stylu pozdní geometrické secese. Barevná sgrafitta Antonín Weigant. Uplatnil zde znalosti se své tvorby pro uměleckou koloniii v Darmstadtu.

 

 

Kapsova vila

 

Pánové Kapsa a Miller budovali železnice na Balkáně a v Turecku, MIller si dal postavit vilu od architekta Loose, ing.Kapsa od Kotěrova žáka Otakara Novotného. Ten často používal režné zdivo, typické pro funkcionalismus.

 

ULICE U VORLÍKŮ

 

Marešova vila

 

 

architekt Králíček, dekor Antonín Weigant, geometrická secese

 

 

 

villa Bianca - areál pod uzavřením, sídlí zde holandská ambasáda, součástí komplexu je i Kotěrova vila - 1911.

 

 

Sochy na soklech jsou od Jana Štursy. Vila byla pro podnikatele Bondyho.

 

Lannova vila

 

V Pelléově ulicí, novorenesance, 1872. Odpočinkové sídlo významného průmyslníka a sběratele uměleckých děl Vojtěcha Lanny. 

 

STŘEŠOVICE

Rothmayerova vila

Architekt Otto Rothmayer si vilu postavil na míru. Pracoval i na Pražském hradě, byl žákem Jože Plečnika. 2007 vilu odkoupilo město, vdovu v podstatě přinutilo se vystěhovat, navíc do bytu na dobu určitou...Dům měl velmi důmyslně řešené slaboproudé rozvody, na elektřinu byl ovládám skleník, domovní zvonek, telefon...

VELESLAVÍN

První zmínky o osadě Veleslavín jsou z konce 10.st. Spadala pod břevnovský klášter. To se ale během historie měnilo, tu patřil Starému Městu, tu zase purkrabství Pražského hradu. Obec se postupně rozrůstala. Byla to převážně zemědělská oblast se statky. Nebyla tu ani škola, ani fara. Centrem obce byla náves se zvoničkou. Z roku 1555 se zachoval tzv. vodovodní domek ve tvaru nízké pyramidy. Sloužil jako technické zařízení pro hradní vodovod, probíhající v podzemí. Jednou z osob známého jména byl Štěpán Adam z Veleslavína, majitel staroměstských mlýnů  a otec Daniela Adama z Veleslavína. Tento humanista a knihtiskař  tu sice nežil, přesto tu má novoddobý pomník. 

1730 tu byl postaven barokní zámek, snad podle plánů Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Později tu byl ústav pro duševně choré a plicní sanatorium. Za 1.sv. války tu byla ukryta Charlotta Masaryková

Veleslavín byl znám i dvěma zahradnictvími. Jedno, Chládkovo, bylo po revoluci obnoveno, vrátilo se potomkům v restituci. druhé Strnadovo bohužel zaniklo. Veleslavíen procházela první železnice ve středních Ćechách. Nejdříve koněspřežka, 1862 pak parní vlak. Vybudováno zde nádraží. vlaková dráha 

Nad obcí v pískovcových skalách si vydlabali jeskyně nezaměstnaní chudí 1.republiky a bydleli v nich se vším všudy.

LIBOC

1318 první písemná zmínka, ale osídlení tu bylo již dávno. Osada patřila břevnovskému klášteru. Místní kostelík je zasvěcen sv.Fabiánu a sv. Šebestiánu. Dnešní je z 1842 ve stylu klasicismu, původní byl zabrán husity, pak poničen, pak zbořen. Důvodem byla vlhkost, mohla za to hlína splavovaná od letohrádku Hvězda. Tím se zvyšoval terén a nakonec se do barokního kostela chodilo po schodech dolů. Byl tedy zbořen do základů a přebudován se změnou orientace vchodu. Dnes patří karmelitánům. Budova vedle je bývalá škola, dnes je tu Domov sv.rodiny, pro lidi s mentálním postižením. 

Během 1.pol. 20.stol. se Liboc rozdělila na Horní a Dolní. Dolní si zachovala vesnický ráz, v Horní vyrostly vily měšťanů, kteří sem jezdili na rekreaci. Nějakou dobu tu pobýval básník Julius Zeyer

ŠÁRKA

Kalinův mlýn

Mlýn je ze 16. století, stojí v ostré zatáčce u silnice nad potokem. Stavba kopíruje zatáčku tak, že mlýn je do mírného oblouku. 1919 mlýn rekonstruoval další z generace radotínských mlynářů Antonín Kalina, jeden z jeho předků se přiženil do mlynářské rodiny Tůmů, která mlýn dříve vlastnila. Omítka je dvoubarevná s jednoduchými plastickými ozdobnými motivy ve stylu tehdy módní geometrické secese. Ve mlýně je dnes firma vyrábějící repliky historických skel.

PRAHA 7

Městská část má rozlohu 17 ha, 3 čtvrti, 180 - 230 m.n.m. První zprávy o obci pocházejí z 12.st.  

LETENSKÉ NÁMĚSTÍ

Kdysi se tu scházela místní bohéma, v okolí bydleli nebo měli ateliéry výtvarníci - sochaři a malíři, kteří vyučovali na akademii. Oblast byla nazávána Svobodná republika výtvarníků. Také Letenský Montmartre podle stejnojmenné kavárny.

LETENSKÝ ZÁMEČEK

1863, architekt Ignác Ullman. Od počátku zamýšlen jako výletní restaurace, která také prosperovala. Obzvlášť po Jubilejní výstavě, když sem byla zřízena lanovka. Ta jezdila do 1916, pak do konce  2. světové války tu fungovaly pohyblivé schody.  

HANAVSKÝ PAVILON

Postaven na Výstavišti, kde sloužil jako reprezentační pavilon komárovských železáren na Jubilejní zemské výstavě 1891. Pavilon je sešroubovaný z litinových dílů. Název podle majitele železáren knížete Viléma Hanavského. Po skončení výstavy byl pavilon přenesen na Letnou. Je na něm spousta drobných ozdob v duchu holandské renesance. Sloužil jako útočiště před špatným počasím, později i zde otevřena výletní restaurace. Větší rekonstrukce v 80.letech.  

EXPO 1958

Pavilon reprezentoval Československo na Světové výstavě v Bruselu. Dnes tu sídlí  reklamní společnost.  

VODÁRENSKÁ VĚŽ NA LETNÉ  

Rozsáhlý areál vodárenské věže Letná byl dostavěn 1888. Kromě věžového vodojemu vysokého přibližně 28 metrů zde byl čtyřkomorový pozemní vodojem a přečerpávací stanice, které byly zbořeny  1977- 8, přičemž provoz ukončily 1.8.1926. Věžový vodojem, který sloužil pro zásobování pitnou káranskou vodou horní části Holešovic a Bubenče, byl v listopadu 1913 vyřazen z provozu pro chatrnost technologie.

Autorem vodojemu byl architekt a městský inženýr Jindřich Fialka. Stavba započala roku 1887 pod vedením stavitelů Karla Hübschmanna a Františka Schlaffera a byla dokončena 1888. Technologické vybavení včetně reservoáru dodala firma Breitfeld – Daněk a spol. Ozdobné zábradlí dodala zámečnická dílna J. Bittnera, věžní hodiny firma L. Hainz. Stavba vodojemu stála 71 445,34 Kč. 


Šestipodlažní hranolovitá stavba má novorenesanční fasádu, které vévodí v pátém podlaží ve výšce 20,5 m vyhlídkový ochoz s arkádami s toskánskými sloupy a ozdobným zábradlím vytvořeným pomocí balustrových kuželek. Celý ochoz je pak nesen kamennými krakorci. Na vrcholu stavby vidíme dvoustupňovou stanovou střechu s rozměrnými vikýři na bocích ukončenou sloupkovým nástavcem s hodinami se čtyřmi ciferníky. 



V přízemí vodojemu bylo původně skladiště a kovárna, v prvním patře byl byt vodáka Holešovicko-Bubenského, ve 2. patře byt strojníka stanice a ve 3. patře byty topičů. Po demontáži technologického vybavení sloužil vodojem pouze jako bytové prostory. Od  1978 sloužila zrekonstruovaná věž jako Obvodní dům pionýrů a mládeže Praha 7 spolu s mateřskou školkou. 
Před přestavbou obsahoval vodojem válcový prstencový reservoár o výšce 4,5 m, průměru 8,25 m a objemu 197,1m³ ze železného plechu a vnitřní rourou pro komín o průměru 3m. Dnes je zde galerie.  Písmena na fasádě značí Obec Pražská 

Od 1992 je věž památkově chráněna2018 skončila dvouletá rekonstrukce vodárenské věže podle návrhu ateliéru Petr Hájek architekti. Kompletní rekonstrukce stála asi 60 milionů.V galerii v pátém podlaží, v původním komínu parního stroje pro čerpání vody byl nově instalován periskop, který monitoruje některé pražské památky i přes sousední funkcionalistický „Molochov.“ Montáž byla velmi náročná, velké kruhové zrcadlo dopravoval na věž jeřáb. Zařízení má i pojistku, zrcadlo se sklopí vždy, když přechází pozici slunce, aby si člověk hledící periskopem nepoškodil silným světlem oči. V galerii vedle pozorovací kabiny s periskopem byla instalována výsuvná podlaha a výstavní systém se světly. O patro níže se nachází knihovna, 

součástí objektu je multifunkční společenský sál. Zajímavostí stavby je Foucaultovo kyvadlo umístěné v hale hlavního schodiště. Ploché střechy na přístavbě byly upraveny do podoby terasy a zahrady. Při úpravách byly zachovány všechny vrstvy historie od založené věže do současnosti. Fládrované okno se doplňuje s okny hliníkovými,  zábradlí podsvícená LED diodami reprezentují 21.století, naproti je kopie zábradlí původního. 

STROSSMAYEROVO NÁMĚSTÍ

Peripetie s názvem. Původně Bubenské náměstí. Strossmayerovo po chorvatském biskupovi, znalci a příznivci Prahy. Byl zastáncem práv slovanských národů v Rakousko Uhersku.Prahu měl moc rád, byl přítelem TGM. V době povodně 1890 postal velkou finanční pomoc na obnovu. Autorem Vlado Milunic. Dnes má na náměstí pamětní desku. , 1961 Kopeckého podle komunistického ideologa, ve stejném roce vyšel zákon zakazující názvy podle žijících osobách. Vrácen původní název. Po pár měsících Václav Kopecký zemřel, tak opět Kopeckého. Zajímavá provázanost. Autor Nemocnice na kraji města Jaroslav Dietl se narodil v Z8hřebu, kde působil a universizu založil biskup Strossmayer...

Kostel sv. Antonína

1908 - 14. Jediný kostel v Praze zasvěcený sv. Antonínovi. Možná tím chtěli farníci vzdát hold oblíbenému faráři. Návrhů na stavbu bylo víc, zvítězil návrh architekta Františka Mikše. Poslední pražská novogotická stavba. Při pozorném pohledu lze uvidět zmenšeninu průčelí chrámu sv. Váta, na níž Mikš spolupracoval s Mockerem. HOlešovice jako poměrně mladá čtvrť získala na "starobylosti". Krásný vyřezávaný betlém Václava Cvekla....

Budova Elektrických podniků

1927 - 35 Na svou dobu velmi moderní funkcionalistická stavba, jedna z prvních plně klimatizovaných ve střední Evropě.  Architekti mínili postavit dvojče podél Bubenské ulice, na to už nedošlo. V přízemí obchody a kavárna, prodejna jízdenek. 

2019 - radikální rekonstrukce

výstaviště

1891 byla otevřena slavná Jubilejní zemská výstava. Připomínal se rok 1791, kdy se v Klementinu uskutečnila první zemská výstava. Němci podnik bojkotovali, proto byla výstava ryze českou záležitostí. Reprezentovala český průmysl, zemědělství, umění, architekturu. Vyrostlo 110 nápaditých výstavních pavilonů, třeba papírníci měli výzdobu ve stylu egyptského chrámu. nejhonosnější byl Průmyslový palác. Konstrukce byla první litinová ve své době, velmi progresivní. Ocelový skelet bohatě prosklený doplňují zděné fasády. Stavba byla dokončena za pouhých 5 měsíců. Na věži paláce byla umístěna císařská koruna a v nikách paláce sochy Leopolda II. a Františka Josefa. Císař převzal nad výstavou záštitu a osobně ji navštívil. V pavilonu Strojovna se představovalo strojní zařízení různých firem, třeba pohonné zařízení Křižíkovy fontány. Svou tzv. panskou čtvrť měli i podnikající šlechtici, rod Hanavských vlastnil Komárovské železárny, zde se prezentoval Hanavským pavilonem. Po výstavě byl rozebrán a kníže Hanavský jej věnoval městu Praze. Dnes stojí v Letenských sadech. 

OSTROV ŠTVANICE

Ostrov mezi Karlínem a holešovicemi. Vltava tu bývala mělká a vytvořila se tu řada ostrovů, ty ale zanikly při regulaci říčního koryta. Ostrov dříve zvaný Velké Benátky. Ve 14.st tam byly zahrady patřící osadníkům z Poříčí. Býval tu strategicky významný brod. KOncem 17.st. ostrov začal sloužit zábavám Pražanů i jako výletní místo. Vžil se nový název od štvanice na divoká zvířata v uizavřené aréně. Zakázal to císař Ferdinand I. Tak se začalo chodit na výlet. Byly postaveny dva zděné hostince s tanečními sály. 1872 postavena divadelní aréna, z té se ale brzy stala první pražská ledárna. Kočovaly tu cirkusy a různá varieté s kuriozitami - předváděly africké domorodce, vystoupil tu i Buffalo Bill se svým cirkusem. 

1850 dokončen Negrellio viadukt na dráze Praha-Dráž´dany. Jedna z nejdelších železničních staveb v Evropě té doby. Na ostrov pak vedl dřevěný most, který vystřídal kamenný most Hlávkův. V 60.letech byl rozšířen pro magistrálu. Poč.20-st. tu byly zbudovány plavební komory a malá vodní elektrárna. Ta fungovala do 1972. Opravy a znovu do provozu 1988, to stačila na veškeré veřejné osvětlení v Praze. Dnes je technickou památkou. Později zde postavena sportoviště, 1931 otevřené kluziště a pak dřevěný zimní stadion...několikrát se tu konala MS  a ME v hokeji a krasobruslení.... i moje děti se tu učily bruslit. Bohužel zmizel ve víru dějin...Dnes tenisové kurty a skatepark.

BUBNY

Památník šoa

Bývalé nádraží Bubny má sloužit jako památník 50 000 židů, odvezených odtud do koncentračních táborů. Do nebe vedoucí kolejnice - Brána nenávratna, autor  Aleš Veselý.

MANINY

Název od toho, že řeka si tu dělala dřív co si zamanula. Po každé povodni nově formovala ostrůvky, různě je prorážela a dělila. Týká se Rohanského a Velkého a Malého libeńského ostrova. Oblast Maniny byla součástí Holešovic, ale koryto řeky tuto oblast oddělilo a tato plocha je dnes zahrnuta k Rohanskému ostrovu. Původně tu byli rybáři a koupající se Pražané, později je nahradil Holešovický a Libeňský přístav. Předtím bylo také upraveno koryto Vltavy. Místo se ale ukázalo jako nevhodné, ústí sem Rokytka a ta to koryto neustále zanášela a muselo se stále čistit. Po 20 letech Libeńský přístav skončil a stala se z něj loděnice. Vyráběly se tu různé lodě, ale i botely a sací bagry. Ty dodnes pracují na Sibiři. Bývaly tu i jirchárny, zpracovávaly se tu kůže. 

LETNÁ

Každé vojsko mělo při dobývání Prahy snahu se zde utábořit a střílet odtud na město. V 18.st. zde zbudováno  opevnění a vojenská střelnice, kde mohli dělostřelci trénovat. Od pol. 19.st. zde byla budována sportoviště.

podzemní komplex pod "Stalinem"

Stále tu zůstávají zbytky materiálu po obřím pomníku. Postaven 1.5.1955, to už se v SSSR začalo mluvit o Stalinových zločinech. 1962 vyhozena do vzduchu dynamitem. Výbuch poničil statiku podzemního prostoru, pro který se našlo různorodé využití. Za komunistů se ti skladovaly brambory. V 90.letech tu byl krátce hudební klub a vysílalo odtud ilegálně rádio Stalin. Nyní z bezpečnostních důvodů podzemí prázdné.

expozice dolu pod Národním technickým muzeem.

Expozice vznikala od 30. do 50.let, přibližuje práci horníků v rudném a uhelném dole. Chodby jsou dlouhé 370 m, stěny obloženy skutečným uhlím. Původně byly všechny stroje funkční, něco fungovalo na stlačený vzduch, průvodce je předváděl v činnosti.  

PRAHA 8
LIBEŇ

Palác Svět - Konstruktivistická budovaa, ve 30.letech dal postavit podnikatel Jan Svět, architekt František Havlena. Píše o ní Bohumil Hrabal v knížce Něžný barbar. Tam, kde se říká V židech, býval statek. Statkář se jmenoval Svět. Dumal a shledal, že to, že se jmenuje Svět,  není jen tak. Tak prodal všechno a ještě si vypůjčil a vystavěl ten palác Svět.  Tato polyfunkční budova nabízela kino Svět - později Družba - , restauraci, bufet, cukrárnu, knihovnu, terasy. Ve své době byla v Praze unikátní. Potíže s písečným podložím, stavba stojí na kovovém podnosu. Pan Svět byl také v zstupitelstvu města Libně a zažil její připojení ku městu Praze 1901. Budovu koupil podnikatel Antonio Crispino, budovu ani nezačal opravovat.

Kostel sv.Vojtěcha - původně provizorium, které se ale stalo národní památkou. Je secesní, autor Emil Králíček, provedla stavební firma Matěje Blechy. Krásný členitý dřevěný strop. 

Libeňský ostrov

Bývala tu Dětská farma, podle myšlenky pedagoga a pracovníka v Junáku a Skautu Eduarda Štorcha. Byl průkopníkem rodinného skautingu, s rodinami jezdil k moři a na hory, jeho pedagogika obsahovala mnoho praxe. S dětmi chodil na vykopávky, vedl je ke konkrétní rukodělné činnosti, předešel leccos z toho co dnes nabízí Montessori nebo Valdorfská škola. Bohužel tyto aktivity stály dost peněz a nebylo je z čeho financovat, ve 30.letech postupně utichly. Śtorch zůstává nedoceněn.

Löwitův mlýn

1530 první zprávy, zmiňován mlýn a pivovar. 1720 název Velký panský mlýn, jeho součástí i pila a továrna. Po regulaci Vltavy a Rokytky v 70.letech 19.st byl mlýn odříznut od náhonu, koupili ho manželé Joachim a Matylda Lowitzovi a otevřeli pekárnu. 1906 pbjekt přenechali městu, to už pivovar nefungoval. Poslední pivo 1899. Pivovar dosud připomínají rozsáhlé sklepy. Prodali státu.  Budova stojí  v Thomayerových sadech u Rokytky.  Dnešní vzhled z 1747. Oběť povodní 2002 a 2013, městská část řeší, co s tím udělá.  Mezitím tu za symbolické nájemné funguje projekt občanského sdružení Probouzíme. Pořádá výstavy, cvičení, koncerty.

KARLÍN

Naproti hotelu Olympic stávala továrna Rustonka. Zbořena do základů, vyráběly se tu kovové součásti tramvají i lodě, hned naproti je přístav. Dnes je tu administrativní budova.

Invalidovna

1648 založil hrabě Petr Strozzi vojenskou invalidní nadaci. Z ní nechal císař Karel VI. postavit invalidovnu. Základní kámen položen 1732, architekt K.I. Dientzenhofer, je to jeho největší světská stavba. Přitom je to 1/9 původního záměru, protože budova měla sloužit celé habsburské monarchii. Půdorys 350 x 350 m., pro 4 000 osob. Monumentální projekt., který by vyplnil většinu Karlína. Na kostel ve středu komplexu s podzemními chodbami z jednotlivých křídel nezbyly peníze, byla vybudována skromnější kaple sv. Kříže. Mše tu sloužili křižovníci od 1751 do 1922.. V době napoleonských válek tu byl lazaret, 1815 tu bydlelo 2 500 vojáků. Nejvyšší počet obyvatel  - 1854, žili tu invalidé i s rodinami, celkem 1404 osob. K tomu i ošetřovatelé a personál v kantýně, v trafice, úklid apod. Původně bylo přízemí 3 křídel a otevřenými lodžiemi, kde byly krámky - pekařství, hokynářství, řeznictví...1893 podloubí zazděno. 1918 - 27 tu žil fotograf  Josef Sudek, který na italské frontě přišel o paži. Poslední invalidé odešli 1935, od 1945 zde vojenský historický archiv. 1984 tu natáčel Miloš Forman oskarového Amadea. 2002 mnoho svazků poničeno povodní. Budova je památkově chráněná. Správou pověřen Národní památkový ústav.

BOHNICE

Základem obce je kostel, škola, hospoda, statek. Tady ve Starých Bohnicích je vše. Zmizela cihelna, fotbalové hřiště, ale základ vesnice naštěstí paneláky nepohltily. Místní hřbitov má milou raritu - hřbitovní knihovnu fungující stylem vezmi si a přines jinou. Jeden z nejstarších statků je Vraný ze 13.st.,  1777 upraven barokně. Dnes tu sídlí spolek Bohnice žijí, objekt patří městu. 1158 vysvěcen původně románský kostel sv.Petra a Pavla. Zachovala se zakládací listina (autentika). je to kulturní památka v archivu hl.m.Prahy. Má to jen málo kostelů, je to vzácnost. 

ďÁBLICE

Ďáblický hřbitov

Druhý největší pražský hřbitov po Olšanech. Rozloha 14,3 ha. Mj. jsou tu pochovány oběti totality a je zde památník parašutistům.

Asi jediný kubistický hřbitov na světě podle projektu architekta Vlastislava Hoffmana.  Výrazně kubistická je obřadní síň i vstup, v areálu je kubistický svícen, lavičky, odpadkové koše. Společnou hrobku tu mají salesiáni. Hřbitov je památkově chráněný.

DOLNÍ CHABRY

Obec od dávných dob na křižovatce formanskýh cest, fungoval tu přepřažní dvůr s kovárnou. Kostel je z 12.st. Hostinec U Míšků se vrátil po Sametu původním majitelům. Další historická hospoda: Na kovárně. Vystupovali tu místní ochotníci, cvičili sokolové. 

Kostel Stětí sv. Jana Křtitele

praha 9

vysočany

1911 - Vysočanská radnice měla od počátku problém s nevyvážeností, kus pozemku na druhé straně syn bývalého starosty a cukrovarníka Bedřicha rytíře Freye využil pro svou mlékárnu. Typické pro svou dobu byly holdovací balkony, z nichž se pěkně nesly projevy.

Vysočanské nádraží.

1872 zastavily tu první vlaky. Na stavbě se dohodly dvě drážní spoečnosti  - vlaky od Mladé Boleslavi a od Lysé nad Labem. Je to ostrovně řešená budova, na každou stranu nádraží zajížděly vlaky jiné společnosti. Společná byla spojovací chodba, odbavovací hala a čekárna 3.třídy. Zvlášť a duplicitně byly pokladny, čekárny a provozní zázemí. 

PROSEK

Historie vesnice na Proseku sahá do 10.st. Starý Prosek má náves a kostel, repliku viničního sloupu připomínající vinařskou tradici. Kousek odtud je obnovená vinice Máchalka. Na kopci nad Libní bývala stará zástavba nízkých domků, trojúhelníkové náměstí, škola, hospoda U Brabců, kostel sv.Václava. Pan Brabec byl legionář, po návratu z války odkoupil statek na Proseku, kde vybudoval zájezdní hostinec. V sále hrálo ochotnické divadlo, loutkové divadlo, konaly se plesy a další akce. Rodina mohla mít hostinec do r.1959. V 80.letech tu byla opravna praček, 1991 potomci pana Brabce dům restituovali. Později jejich synové podnikání zanechali a objekt po 96 letech rodinného podnikání prodali. Pro špatný technický stav byla hospoda zbourána, zůstala jediná stěna. Praha 9 se snaží o obnovu


Kostel sv. Václava je románský. Legenda vypráví, že kníže Boleslav II. jedoucí z Boleslavi do Prahy se tu musel prosekávat hustým letem. Znaven usnul, zdálo se mu o strýci, po probuzení přikázal založit zde kostel. Výjev zachytil na oltářním obraze jezuitský malíř Ignác Raab. V apsidě jsou románsko gotické fresky. Zajímavostí je svastika na ozdobném pásu pod freskami - starý symbol života -točící se kruh. Nacisté symbol pouze zneužili. 

Přírodní památka Prosecké skály a podzemí

V podzemí jsou dvě štoly Močálka a Amerika, jsou propojeny 700 m dlouhou chodbou. Původní vchody jsou zasypané. Jejich vznik souvisí s těžbou písku. Těžba začala někdy kolem 1750 amatérsky, seškrabáváním. O velmi kvalitné písek byl zájem ve stavebnictví. Za 1.republiky tu četníci hledali zabloudilé děti, prý si sem zloději schovávali lup, přebývali tu bezdomovci. Záměr radnice Prahy 9 - otevřít prohlídkový okruh. .

SATALICE

1990 obec se stala součástí Prahy 9. 2018 zde byl zrekonstruován starý statek a barokní sýpka na komunitní centrum. V Satalicích se narodil a do 7 let tu žil Jiří Hubač. Dnes jsou Satalice známy díky chráněné přírodní rezervaci nazývané Satalická bažantnice. Obcí také vede lesní stezka směrem k hradišti ve vinořské oboře, osídlení zde bylo ve střední době bronzové.

PRAHA 10
VINOHRADSKÉ HŘBITOVY

Hřbitov byl založen 1875 především k ukládání ostatků bohatých pražských měšťanů. Nejvíce hrobů je z přelomu 19./20.st a poté za 1.republiky. Zprvu měl jen 12 oddělení, později celkem 3 x rozšířen. Dnes 55 číslovaných oddělení a pás urnových pohřebišť. Počtem míst (16 000) 2.největší hřbitov v Praze. Cca 400 hrobů známých osobností. Jakub Schikaneder, Jiří Grossmann, Jan Karafiát, Egon Erwin Kisch (1885 - 1948), Jaroslav Foglar, Eliška Junková. V arkádách novogotické kaple sv. Václava (postavil Alois Turek, stavební rada Královských Vinohrad)  manželé Havlovi. Pištěk, Zich, Kotěra

VRŠOVICE

Vršovický zámeček

Šlechta tu nikdy nežila. Stavba je spojena s obchodníkem Josefem Rangherim. V Itálii se inspirovat  pěstováním moruší. První stromy vysadil v horní části dnešního václavského náměstí. Jeho syn JIndřich pokračoval ve Vršovicích. Vystavěl tu 1844  manufakturu na zpracování surového hedvábí (Rangherku) a vysadil 200 stromů. Po jeho smrti zájem o tuto výrobu opadl. Budova měnila majitele i účel. Byla rekonstruována, byla přistavěna křídla. 1900 dnešní vzhled, to už ji vlastní vršovická obec pro potřeby školství. Byla přistavěna věžička - nový název Zámeček: Za 1.republiky tu sídlil farář i protialkoholní poradna. Dále radnice, ONV, nakonec sklady a obřadní síň (svatbu tu měla i autorka tohoto webu) Dnes seniorský domov.

STRAŠNICE

Nová a Stará Strašnice, původně v ženském rodě. Nová založena 1781 tak, že starostrašnická  obec tu zřídila 14 stavení, která pronajímala. Bývaly tu pole a louky, pěstovaly se tu různé druhy zeleniny, pojem byl strašnické zelí.

MALEŠICE

16 000 obyvatel. První zmínky již před 700 lety. Obec patřila svatovítské kapitule, za Václava IV přešly do majetku šlechty. Jednu dobu patřila i Novému Městu a nakonec se dostala do majetku Karlo ferdinandovy university. Obec vyráběla potraviny pro universitu, o čemž vypovídá název ulice Na univerzitním statku. Jsou tu i názvy podle jmen rektorů (Kampánova). Malešický zámeček si universita v Malšicích vystavěla v pol. 17.st, později tu byly kanceláře. Funguje tu občanský spolek Kaple Rektorská. Plány na oživení malešického zámku. 

MALEŠICKÝ PARK
MILÍČOVA MODLITEBNA

Postavena svépomocí v padesátých (!!) letech. Návrh architekta Bohumila Bareše. Evangelický kostelík fungoval skoro 30 let. Poté ho českobratrská evangelická církev zavřela kvůli špatnému technickému stavu a nízkému počtu věřících. Díky občanskému spolku Kaple Rektorská se povedla oprava. Povedená rekonstrukce, kromě mší i koncerty. Bílou přístavbu navrhl architekt David Vávra. Rekonstrukci provedl Ochranovský sbor církve českobratrské.

ZÁBĚHLICE

První zmínka o obci podél toku Botiče z 1088, byla to zemědělská obec patřící vyšehradské kapitule. Listina je ale padělek. Břehy Botiče byly osídleny mnohem dříve, už před naším letopočtem. Jak vznikl název? Zaběhli se tu lidé, vyhledávající útočiště, tedy schovávali se před nebezpečím. Byly tu vybudovány dvě tvrze, poblíž je Hamerský rybník. Druhá tvrz byla na místě dnešního zámečku. Kostel Panny Marie má jednu zvláštnost, je v něm zazděná žába. 1922 se obec připojila ku Praze, měla charakter dělnického předměstí.  

KRÁLOVICE

Městská část patří pod Prahu 10.

Královická tvrz

1207 - první zmínka o obci Královice 1388 - první písemná zmínka, tvrz koupil Jakub ze Sušice. Poté se zde jako majitelé střídaly pražské patricijské rody. Mikuláš z Dubu věž dal upravit renesančně, jsou tu n avnější fasádě patrná sgrafita. Poslední předbělohorští majitelé podporovali stavy, tudíž po Bílé Hoře o věž přišly. ta se stala součástí hospodářského stavení a sloužila jako sýpka. Za 1.republiky tu byly byty. V 70. letech tu byl záměr přestavby na muzeum, k tomu nikdy nedošlo. V pol. 19.st vznikl hospodářský areál se stájemi. Kolem teče Rokytka. Je snaha přestavby jako jednotného komplexu s byty, školkou, restaurací, obchody. Ve věži má být obecní úřad a muzeum.

PRAHA 14
HLOUBĚTÍN

Osada ležela na důležité stezce z Prahy na Hradec Králové a Náchod. Své polnosti a dvůr se špitálem tu měli od 14.st. křížovníci s črvenou hvězdou. Dvůr měl zásobovat křižovnické špitály masem, mlékem, zeleninou. Nejednalo se o žádné chudobince, spíš dnešním slovem penziony. Na sv. Martina bývala tradičně husa apod. Poslední 3 špitály fungovaly do 2.sv. války. Jako mnoho vesnic kolem Prahy Hloubětín vyplenili husité. Statek s adresou Hloubětín 1 existuje od 1711, později ho koupila rodina Myšáků, vlastnila zde formanskou hospodu do 1950, opět ji získala v restituci. 

Před kostelem je pozdně barokní kříž 1773.

Zámeček v tudorovském stylu 1870 byl postaven jako soukromá vila. Střídali se tu majitelé, za 2.sv. války zde byl ústav pro choromyslné.  Podařilo se ho rekonstruovat. Dnes soukromé zdravotnické zařízení.

KYJE

Také Keje. Dominantou je kostel sv.Bartoloměje, pův.sv. Jana. Románský kostel je druhý nejstarší na území Prahy. Má úzké podzemní chodby končící pravým úhlem, kde je prostor zvaný útočiště. Tam se mohli schovat lidé před útokem zvenčí a lépe se tak bránit. Stejně tak ve věži jsou silné zdi a úzká okna, i zde se myslelo na úkryt napadených. Fresky v presbytáři jsou obnovené po odstranění červotočem napadeného barokního oltáře, sahají do 1350. Uvádí se, že tu byl zajat Jan Nepomucký, zde asi odsloužil svou poslední mši. Jinak z původních staveb v Kyjích moc nezbylo. Bývala tu škola, hospody, statek, kravín...Je tu pěkný rybník. 1968 Kyje připojeny ku Praze.

PRAHA 15
HOSTIVAŘ

Jedna z prvních vesnic v Praze. Osídlení tu bylo už v mladší době kamenné, 5 500 př. Na místě hostivařského lesoparku stávalo v době halštatské hradiště Šance, kde žili asi předchůdci Keltů. Místo si vybrali ze strategických důvodů. Zápis v Kosmově kronice 1068. V 16.st koupil Hostivař pražský purkrabí, v držení purkrabství zůstala do pol. 19.st. Bohužel v 70.letech 20.st byly zbořeny staré domy  a postaveny paneláky. Z návse nezbylo nic. Dochovala se jen Stará Hostivař, od 1993 památkově chráněná. 

Hostivařské nádraží

1871 tu zastavil první vlak na trase Praha - Vídeň, to pozvedlo prestiž obce. Odtud dál byl dostatek prostoru ke stavbě továren. 1882 zbudováno drážní skladiště a vykládací kolej. Vykládala se tu řepa pro modřanský cukrovar. Dnešní (stará) nádražní budova vybudovaná 1905. Dnes tu jsou byty a dochoval se kryt v podzemí pro 10 osob. 

Hostivařský parní mlýn

Mlýn založil švagr Antonína Švehly Karel Krečmer z významné mlynářské rodiny. V Hostivaři už vlastnili válcový mlýn. 1918 mu projekt parního mlýna připravil architekt Bohumil Hybšmann. 1921 byla zahájena na tehdejší dobu velmi moderní výroba. Ve věži byla 4 násypná sila, za věží čistička, mlýnice a moučnice. MOuka dopravována transportérem přímo do pekárny. Vše automatizované. Počítalo se pečení 40 000 pecnů chleba a 50 000 ks bílého pečiva. K mlýnu vedla od železnice vlečka. Obilí se přiváželo rovnou ve vagonech. Na den až 9 vagonů obilí na semletí. Nahoře ve věži zásobník vody na 360 m3, bohužel přišla krize, vázané hospodářství, tudíž omezen přísun obilí. Podnik se dostal na okraj bankrotu. Ztratil hodně přípravou na mobilizaci proti nepřátelsky naladěnému Maďarsku  1921. Když bylo vše nachystano na pečení pro brance, mobilizace byla zrušena. Provoz ukončen 1924. Areál koupila barrandosvká filmová studia. V prostorách po odvezených strojích byly přidružené provozy pro výrobu kulis. Truhláři, čalouníci, kováři, vyráběla se osvětlovací tělesa. 1951 zde zřízena pokusná laboratoř pro jaderný výzkum s  prvním nukleárním urychlovačem v ČSSR. O 4 roky později vše přemístěno do Řeži u Prahy.

Švehlův statek

Zde žila rodina prvorepublikového ministerského předsedy Antonína Švehly. Jeho otec usedlost s mlýnem koupil 1881, existovala už ve 14.st. Ve stodole ve sklepích se dochovala gotická klenba. Pan Švehla starší byl skoro 30 let starostou Hostivaře, statek tedy sloužil i jako rychta. Jeho hrobka se nachází na Hostivařském hřbitově. 

hotel Selský dvůr

bývalý Koukalův statek, rodina ho koupila 1850. Pan Koukal měl s ženou Annou 11 dětí.

Kostel stětí  sv.Jana Křtitele

pol.13.st, fresky objevené 2008 jsou z konce 13.st. Na místě kostela jak dokládají starší hroby, už kostel býval. Apsida současného kostela je možná částí rotundy. 

TOULCŮV DVŮR

1. zmínky o domě, který tu dřív stál, jsou z 1130, tvrz zmiňována od  1352. Střídali se tu majitelé z řad šlechty. 1572 Hostivař včetně tvrze patřila nejvyššímu pražskému purkrabímu VIlému z Rožmberka. Na konci 18.st se dvorec dostal pod zemskou správu a býval pronajímán.1818 - hrabě Kristián Clam Gallas, 1870 pak nájemcem rafinerie cukru. 1919 si dvůr pronajal František Toulec, skvělý hospodář. Rodinní příslušníci jsou pohřbeni nedaleko na Hostivařském hřbitově.

Dochovala se přísná  pachtovní smlouva, jednou za 4 roky se pole musela hnojit chlévskou mrvou, byl stanoven přesný počet bravu, nesměla se prodávat sláma, seno, hnuj, vše muselo zůstat na statku. Pan Toulec veškeré vybavení musel pořádit na vlastní náklady a také vyplácet zaměstnance. Chovalo se tu množství hospodářských zvířat, bydlelo tu asi 10 rodin, které tu pracovaly. 1949 vše znárodnil státní statek a začalo chátrání. Vyráběly se tu krmné směsi pro prasata. Od pol.90.let rekonstrukce..

praha 20
HORNÍ POČERNICE

1974 připojeny k Praze. Samotné Horní Počernice pohltily 1946 ještě osadu Ćertousy a Svépravice + samostatný dvůr Xaverov a Chvaly. Ve Svépravicích se zachovala z 18.st kaplčka sv. Antonína, ve Chvalech tvrz. První zmínky o ní jsou z 1428, v 16.st. přebudována na zámek. Na návsi v Horních Počernicích stojí kaple sv. Václava z 1770. Budovy okolo jsou plvodní hospodářské budovy jednotlivých statků.  

PRAHA 22
UHŘÍNĚVES

První zmínky z 1. pol. 13.st. název Ugrinaves. Patřila templářům, poté johanitům. Postaven malý kostel a tvrz. V obci jsou dva "zámečky". Jeden skutečný, z konce 16.st. vedle barokního kostela Všech svatých. Z8meček postavil v renesančním stylu rod Smiřických, po Bílé hoře přecházel na různé šlechtické  rody. Poslední Lichtensteinové ho museli na základě Masarykových dekretů prodat státu. Zámeček přešel do správy VŠ zemědělské. Dnes je tu VÚ živočišné výroby. Větší atrakce pro Uhříněves je druhý zámeček:  Poč. 20.st. si tu dal postavit vilu knížecí ředitel Lichtensteinů. Dnes penzion Zámeček.

V 19.st se obec začíná průmyslově rozvíjet, je povýšena na městys a před 1.sv. válkou na město. Funguje tu cukrovar (1868 - 1968), zpracovává řepu z místních polí. Z cukrovaru stojí dnes jen torzo, kde je muzeum a knihovna. Dále tu byla cihelna, kde se pálily kvalitní cihly z místní hlíny.

1942 se tu 10 dní v domě v Lidické ulici ukrývali  Kubiš s Gabčíkem

Na obchvat Uhříněvse se  čeká už skoro 100 let...

Praha lysolaje

1968 obec připojena ku Praze, Název buď podle lišky ve znaku nebo podle lisování vína. Zmínky jsou z 13.st, ale po 30 leté válce z obce nic nezbylo. Śvédové vše zapálili, obyvatele povraždili. Až po několika desetiletích se začalo stavět znovu. Z té doby se dochovaly velké usedlosti. 300 let tu svůj statek uhájil rod Srbů. Paní Srbová odolala i tlakům developerů a proto nebyly Lysolaje zastavěby kobercovou vástavbou jako jinde, Svá vrácená pole pronajímá zemědělskému družstvu. 

U lesa je zázračná studánka s kapličkou. Pohled na vodu léčí zrak. Pečují o ni sestry dominikánky z místního kláštera v na první pohled civilním domě. Za totality to byl tajný klášter bratří dominikánů. Ti se po pádu komunismu vrátili do Jilské a dům darovali sestrám.