MOJE DĚJINY
HISTORIE SE SKLÁDÁ Z HISTOREK - Dieter Breuers
....NIC NA TOMTO SVĚTĚ SE NEMĚNÍ - JEN KOSTÝMY A KULISY...
........DĚJINY PÍŠÍ VÍTĚZOVÉ, ale tvoří je všichni
Ars longa vita brevis...jak moudré a jak krutě pravdivé.
Zlomový rok 1989 otevřel stavidla a naši zemičku zaplavil oceán. Kdo se v něm neutopil, začal postupně lovit. Ryb najednou bylo spousta. Cestování, studium v zahraničí, kariéra, nové možnosti, jak naložit se svým životem. Mě zaplavily knihy, o kterých jsem si mohla dřív nechat jen zdát. Pak odborné časopisy typu History a Živá historie, nakonec internet a s ním úžasné dokumenty o umění a dějinách. Je toho tolik, že je třeba pečlivě vybírat a třídit zrna od plev. Stejně se všechno zvládnout nedá. Času je málo a ...vita brevis.
Tato rubrika je takovým mým pracovním stolem, na kterém se válí vše, co potřebuji ke své práci kdysi vystudované historičky, která se dnes živí jako průvodkyně. Jde spíš o kaleidoskop poznámek, informací, srovnání, odkazů na užitečné weby a dokumenty na youtube. Texty zpracovávám z různých veřejně dostupných pramenů v češtině a italštině podle toho, na co se potřebuji zaměřit.
Rubrika byla založena v lednu 2015 a přestože mám počítač napěchovaný množstvím nejrůznějších materiálů, zde zveřejněné stránky vznikají klopotně. Nejedná se o doslovný přepis textů z knih nebo wikipedie, z které pochopitelně také čerpám, ale o samostatné zpracování, na které se vztahuje zákon o autorských právech.
Materiál je k dispozici všem zájemcům o historii i případným kolegům průvodcům pro vlastní potřebu, v případě dalšího veřejného šíření (referáty, přednášky, prezentace) je třeba uvést jako zdroj
MOJE DĚJINY PRO VÁS - VŠECHNY, KOHO ZAJÍMAJÍ A BAVÍ
dějiny středověku a raného novověku
Volný - a upravený- překlad přednášky historika Alessandra Barbera
Dějepis bývá studenty označován za jeden z nejnudnějších předmětů. Proč tomu tak je? Vyučovat dějiny ve škole tak, aby nebyly nudné, je velice obtížné. Času je málo a událostí tolik, je tolik jmen, dat a událostí, které je třeba vlít studentům do hlavy, učebnice pak připomínají telefonní seznam. Odkud začít? Určitě dvěma rozdílnými pohledy na dějiny - jak se na ně dívají dva řečtí historici HERODOTOS a THUKYDIDÉS.Už tito dva vidí své řemeslo opačnou optikou.
HERODOTOS říká, že lidstvo vykonalo slavné věci, které chce vyprávět. Dějiny jsou pamětí vítězů, je naším úkolem oslavovat vítěze slavných válek a bitev. Toto je jeden z možných pohledů na dějiny, který byl mnohokrát napdoben.
Dějiny vypráví o velkých činech a velkých osobnostech. To se promítá na stránky učebnic, kde se neustále mluví o významných panovnících, papežích, o velkých bitvách.
Myšlenka, že dějiny mají oslavovat velké věci a velké osobnosti pak během staletí dala vzniknout nacionální historiografii. Ta má za úkol oslavovat konkrétní činy konkrétního národa, zdůraznit, že je lepší než ostatní. V mnoha případech pak byli historikové placeni vládcem a psali na objednávku.
THUKYDIDES vidí úkol dějin jinak. V díle O peloponéské válce ho nezajímá sláva vítězů, píše, aby předal zkušenost. (V Aténách rozhodovali všichni občané v comiziu). Třeba rozhodnutí napadnout Sicílii vedlo ke katastrofě, zaznamenejme ho, abychom se ho příště vyvarovali. Historie se studuje ne pro oslavování vítězů, ale proto, abychom pochopili, jak věci fungují. Je třeba zaznamenat chyby, kterých jsme se dopustili, jaká chybná rozhodnutí jsme přijali
Studovat dějiny tedy znamená získat vzorník událostí a postupů, kterými se lidstvo ubíralo. Jistě že dějiny se nikdy neopakují naprosto přesně a neexistují přesné historické zákony s neomezenou platností (možná snad jedno poučení nám dějiny daly: není dopré napadnout Rusko...)
Dějiny jsou sbírkou příkladů. Vědět, že lidé se v podobných situacích nacházeli před námi, sice neřeší všechny problémy a nezaručí, že i my neuděláme chyby, ale může nám dát návod, jak postupovat.
Je to podobné jako s literaturou, která nám pomáhá víc v soukromém životě. Je to násobení zkušeností. Kdo v životě nepřečetl jediný román, prožil pouze svůj vlastní život. Romány nám umožní prožít život dalších osob. To, že je vymyšlený, má i své výhody, autor nám otvírá prostor k zamyšlení. Co se stane, když se vdaná žena zamiluje do maldšího muže a opustí manžela, který se jí nevěnuje? Madame Bovary.... Kdo nikdy nečetl žádný podobný román, se bude mnohem obtížněji vciťovat do životů ostatních.
LITERATURA rozvíjí emoční inteligenci, která je v životě možná podstatnější, než hodnota IQ...
