ITALSKÉ JAZYKOVĚ PIKANTÉRIE aneb
KDYŽ ČECH A ITAL ŘÍKAJÍ TOTÉŽ ....NENÍ TO TOTÉŽ !!
                                                                 

Upozornění pro zájemce o studium italštiny:

Poté, co se zde poučíte a doufám, že i pobavíte, klikněte prosím zde. V tomto oddíle totiž o výuku jazyka nejde. Vznikl na základě zkušenosti, kterou jsem jako průvodkyně poznávacích zájezdů do Itálie získala, a sice kde čeští turisté nejvíce chybují v italské výslovnosti a používání základních slovíček.

ITALSKÁ VÝSLOVNOST

není složitá, je však třeba dodržet několik základních pravidel: 

C + A, O, U            se čte        KA, KO, KU 
G + A, O, U            se čte        GA, GO, GU
C + I, E                  se čte         ČI, ČE
G + I, E                  se čte         DŽI, DŽE
CIA, CIO, CIU        se čte         ČA, ČO, ČU - platí i pro ZDVOJENOU souhlásku CC - považuje se za JEDNO C
GIA, GIO, GIU       se čte         DŽA, DŽO, DŽU
C + H                     se čte         K 
G + H                     se čte         G
G+ N                      se čte         Ň
G + L                     se čte         LJ

Ti, kteří výše uvedená pravidla neznají, budou vyslovovat v různé míře špatně -buď podle toho, co kde zaslechli (bohužel i v televizi a nejen na komerčních kanálech) nebo jak odhadují, že by to mohlo být. Třeba takové  italské RIMINI zní česky RYMYNY, tudíž stejně, pokud ale patrový autobus veze „účastníky zájezdu" do tohoto oblíbeného letoviska, musí nejprve dojet až do toho následujícího, kde je dostatečně vysoký podjezd. Za mnohaletou praxi se mi nestalo, že by nezaznělo z některé sedačky: "Za chvíli budeme v Rimini, už jsme v RYČIJÓNE". Ne a ne a třikrát ne. RICCIONE bylo, je a vždycky bude znít RIČÓNE. Tak a nejinak.  

Itálie a rychlá auta patří k sobě. Na italských i jiných silnicích však nikdy neuvidíte ani jediné LAMBORDŽÍNY. Dech se tají nad dokonalými křivkami LAMBORGINI, to ano. U rychlých kol ještě zůstaňme. Aby se točila, musí mít „šťávu". Pokud Čech v Itálii pojede tankovat k AGIPu, Ital tam netankuje nikdy. Spíš si zajede k ADŽIPU. Že by tam měli levnější pohonné hmoty?  Stejně tak italské maminky nevozí své malé ratolesti v kočárcích značky ČIKO jako leckde v naší vlasti. Známý výrobce dětského zboží se správně jmenuje CHICCO, tudíž se čte KIKO.Jdeme dál. není žádné tajemství, že se hlavní město italského kraje Emilia Romagna píše BOLOGNA a vyslovuje BOLOŇA.  Co je tedy tak veselého na tom, když Ital v Ćesku loví z mrazícího boxu MÁŇUM

JAZYKOVÉ PASKVILY NA TALÍŘI

Škoda že si majitelé některých rádoby italských restaurací nedají předem trochu práce zjistit si jak se píší a vyslovují slova, která budou v názvu jejich podniku. Kdyby si tu práci dali, italští turisté by určitě přišli častěji. Takhle si přečtou nesmysl, často neprávem usoudí, že kuchyně bude stát za totéž a půjdou jinam.. Někdy však přílišná snaha přeložit české menu výsledku spíš uškodí, na druhou stranu se - nejen italští - turisté dost nachechtají. Zde si dovolím citovat úlovky kolegů průvodců:

Třeba Němci si v nabídce přečtou DAS SCHWEIN MIT HIMMEL, čili PRASE S NEBEM, (míněno s OBLOHOU) Rusům se nabízí SVINAJA KUKOLKA - vepřová PANENKA ( = hračka), Angličané zírají na PORK WITH GARBAGE - VEPŘOVÉ S ODPADKY.. a  Italové nemají tušení, co to jsou TOPOLINI DEL CAVOLO. Jak by je mohlo napadnout, že jde o halušky se zelím, když si na jídelním lístku přečtou ZATRACENÝ MYŠKY!

BUON APPETITO! BUON APPETITO?  Závěrem soutěžní otázka pro milovníky italské gastronomie. Jak správně vyslovíte GNOCCHI?  Nápověda: GŇOČI je špatná odpověď.

KDYŽ GRÁCIJA není DĚKUJI + NO JE JO

Co tím chtěl básník říci? Co chtěl říci básník nevím, a je mi to upřímně jedno. (Ital by řekl - chi se ne frega) Já říkám, že 99% účastníků „poznávaček" v Itálii neděkuje, alébrž prosí o slitování. Výraz GRAZIA, vyslov „grácja" znamená v italštině milost, slitování, nebo také půvab. Rozhodně ne poděkování. Důkazem budiž slova modlitby Zdrávas Maria milostiplná...piena di grazia. Nezoufejte,když to spletete, Italové porozumí i tak. Nicméně když děkují oni, použijí výraz GRAZIE, tedy „grácje".  Riskuji, že přileju olej do ohně, ale jdu do toho, odhalím vám strašné tajemství. Mnoho Italů si myslí, že čeština a bulharština jsou jazyky postavené na hlavu. Copak je normální, aby Bulhar říkal NE a kýval k tomu hlavou shora dolů když „zbytek světa" hlavou vrtí ze strany na stranu? Copak je normální, aby k tomu kývnutí Čech přidal  NO, když 58 milionů Italů stejné gesto doprovodí slovem SI ?  Pak se v tom vyznejte... 

KDYŽ DVA ŘÍKAJÍ TOTÉŽ, NENÍ TO TOTÉŽ

Přestože je italština jazyk románský a čeština jazyk slovanský, existují slova, která znějí stejně nebo velmi podobně, v každé řeči mají pochopitelně zcela odlišný význam.

italsky

BOTTA        není        bota               ale        rána, úder

CANTINA                     kantýna                       vinný sklep 

CAVA                           káva                            lom

CIELO                          čelo                             nebe

COLLO                        kolo                            krk

MELA                           mela                           jablko

MURA                          můra                           zdi, hradby

PANE                           pane!                          chleba

PANNA                         panna                        smetana

RANA                           rána                            žába

PILA                             pila                              baterka, monočlánek

REGALI                        regály                          dárky

ROVINA                       rovina                          zřícenina, troska

SALATO                      salát                             slaný 

SCALA                         skála                            schody 

SENO                          seno                             poprsí 

Když Ital volá BOLÍ TO, nebolí ho břicho ani zub, ale zve ke stolu, neb má UVAŘENO... UVAŘENO se také řekne COTTO, ale zde by měla zbystřit především každá sličná modrooká blondýnka. Uslyší-li tento výraz od svého snědého společníka, nezve ji na vlastnoručně UVAŘENOU večeři, ale vyznává jí lásku, je totiž ZAMILOVÁN AŽ PO UŠI, prostě COTTO -VAŘENÝ...co chcete, láska prochází žaludkem, to je jasná věc. 

CAPITO ITALIANO?

Statistici si dali tu práci a vybrali čtyři italská slova, která jsou prý ve světě nejznámnější a nejsrozumitelnější Jsou to:

PIZZA + CHIANTI + MAMMA + AMORE

Hezká slova, že? Navíc vystihují tradiční hodnoty Italů....Pizza pochází z Neapole, odkud se rozšířila daleko za hranice Itálie. Chianti patří k nejtypičtějším italským vínům, je to taková vlajková loď toskánských vín a jejich vyslanec v zahraničí, bohužel není Chianti jako Chianti. To správné musí obsahovat aspoň 70 % révy Sangiovese, někteří výrobci toto pravidlo nedodržují, jdou s cenou dolů a to se podepisuje na kvalitě. Jinými slovy, za euro padesát si Chianti nekoupíte. Mamma zůstává hlavně pro syny často tou hlavní autoritou, i když už mají dávno vlastní rodinu. Traduje se, že čím jižněji, tím je toto pouto silnější. Mamma často komanduje mladou rodinu a vše se točí podle ní, samozřejně není tomu tak vždy. Na druhou stranu jsou i pro Itálii typické mamma hotely, kde se singl třicátník dobře nají, postarají se mu o prádlo a další servis a často ho to nic nestojí. Má to ale háček. V katolické Itálii není moc běžné přivést si do takového mamma hotelu partnerku, proto se potřeba intimností řeší porůznu. Své by mohla vyprávět taková římská ulice Via Claudia poblíž Kolosea. V teplých letních podvečerech tak parkuje spousta aut s okny vyloženými  zevnitř velkoformátovými novinami ...Jistě se tyto praktiky neomezují jen na hlavní město Itálie, ale tam jako by se to přímo nabízelo. Jen si přečtěte ROMA po židovsku, tedy zprava doleva - a máte AMOR. Inu latin lover, Italové jsou prostě takoví.

Sliby se mají plnit vždy, nejen o vánocích...jdeme na to

PIKANTNÍ SLOVNÍČEK ITALSKÝCH SLOVÍČEK

Následující slůvka jsou v italštině naprosto neutrální a neškodná. Když ale nám znějí tak nějak...jinak. Pokud v Itálii uslyšíte PRO VOLA nebo KŮRVA případně SPÍČI nebo snad PÍČÍ bude to nejspíš na těchto místech: na tržišti od sýraře: PROVOLA fresco = čerstvý sýr z kravského mléka, v autě: CURVA pericolosa = nebezpečná zatáčka, u kasy: Cel´ha SPICI = nemáte drobné? v obchodě s elektronikou: PÍĆÍ = PC, z anglického personal computer

Opačně to taky funguje: Je-li v programu cestovní kanceláře návštěva zámku TROJA, turisté z Itálie si nejsou jistí, kam pojedou -v italštině se tento výraz považuje za velmi hrubý, označující děvu nevalné pověsti, která provozuje nejstarší řemeslo....no prostě TROIA je u nich to, co je u nás KURVA, co se s tím budeme párat. A protože CURVA je u nich ZATÁČKA, vznikají zvláštní situace - třeba když je na sjezdovce v Dolomitech málo sněhu a o to víc šutrů. Čech sviští dolů, šutry tvoří rýhy do skluznic za deset tisíc a Ital nechápe, proč ten lyžař zoufale volá KURVA,KURVA když ta sjezdovka je přece úplně rovná....

Vidíte, a pak že učit se jazyky je nuda. Podobných srandiček Vám můžu nabídnout spoustu. Info pro budoucí studenty zde

Dobrá zpráva pro budoucí studenty: italština není ve srovnání s angličtinou (phrasal verbs), němčinou (sloveso na konci věty kdyby hrom bil), francouzštinou (výslovnost!), ruštinou (azbuka) a španělštinou (konjungtiv kam se podíváš) nijak obtížná. Navíc Italové zajásají, sotva je italsky pozdravíte. S jazykovou vybaveností jsou na tom vesměs nevalně, lid obecný se často nezabývá tvořením souslednosti časové a konjungtivy, na trhu na Sicílii můžete natrefit i na rybáře, který si vystačí s infinitivy - doma mluví dialektem. K tomu připočtěte spousta "cinesi", kteří jako naši Vietnamci bojují s jazykem hostitelské země jak to jde. Někdy je to veselé, jako tady ta cedulka u spodního prádla.

 

Inu, není mutant jako mutant.