DĚJINY ŽENY
                              
POSTAVENÍ ŽENY VE  STAROVĚKU, STŘEDOVĚKU A RANÉM NOVOVĚKU

většinu dějinných období bylo horší být ženou, v umění byly ženy můzy, tvůrci byli muži...

apoštol Pavel: "mulier taceat in ecclesia" = žena ať mlčí o církvi

Konfucius: 6.st.př - důvod k okamžitému rozvodu:

vzpurná k manželu i tchánovi, neporodila syna, je nevěrná,žárlí na ostatní manželky svého muže, má nevyléčitelnou nebo odpudivou nemoc, jedovatý jazyk, je klepna a krade.

První list sv. Pavla Timoteovi

"Žena ať přijímá své podřízení mlčky s veškerou zdrženlivostí. Učit ženě nedovoluji.Žena nemá mít moc nad mužem, ale má se jím nechat vést. Vždyť první byl stvořen Adam a pak Eva. A nebyl to také Adam, kdo byl oklamán, ale žena byla oklamána a dopustila se přestoupení. Spasena bude jako matka, setrvá-li ve víře, lásce, svatosti a střízlivosti." 

Abélard, 12.st

"žena je právě tak dobrá jako muž" velmi kacířský + ve středověku ojedinělý názor

Tomáš Akvinský -13.st 

ženy jsou nevydaření muži, chyba ve vývoji, slabá duše nestačila vytvořit vyšší postavu i intelekt...

Středověk ženy dělí podle stupně tělesné - sexuální - čistoty na panny, manželky a vdovy. 

Žena svůdkyně

Ve středověku ambivalentní postoj mužů k ženám, přitahují je a zároveň podle církve svádějí na cestu nepravosti a hříchu. Je třeba ženy stále kontrolovat, držet je v domě (rodiny, manžela), pokud vycházejí, vždy s doprovodem. Ženy jsou pro muže záhadou, mají blíž k mystice a kouzlům (ženy léčitelky se vystavovaly nařčení z čarodějnictví). Menstruační cyklus v souladu s měsíčními fázemi, přesah, který muže často děsí. Rozpuštěné vlasy - sex symbol. Mohou si dovolit jen svobodné. Vdané ženy vlasy musí schovat pod čepec, bohaté nosí komplikované účesy.

Hlavní povinnost vdané ženy je porodit děti. Panuje obecně přijímaný názor, že ženy jsou  od přírody pokorné, poddajné a slabé. Z domu vychází na přesně určená místa, což jsou kostel, trh, studna, prádelna, pekárna. Poslušnost musela zdobit ženu i děti doma i mimo dům, paní domu hrála vždy podřízenou roli. Vše se omezovalo na domácnost, žena bez svého muže ve středověku neznamenala nic. Po návratu domů měl muž najít prostřený stůl, horkou lázeň a odestlanou postel...

Většinou jsou ženy nevzdělané, kromě jeptišek neumí číst ani psát. Nejvíce se na ženách cení věno a plodnost. Žena výše postavená bez majetku žije jako chudá příbuzná. (společnice) Ženy ve Florencie se měly při pochůzkách ve městě chovat cudně, klopit oči, aby se nesetkaly s pohledem mužů. Často u sebe nosily topas, drahokam, který potlačoval vášeň a žádostivost.  Mimomanželské vztahy existovaly vždy, i středověk řešil problém s levobočky.

Luther o ženách:

Když ale ženy mluví mimo domácnost, nemá jejich slovo žádnou váhu. Neboť i když nejsou méněcenné, v mnoha věcech neoplývají chápavostí, proto mluví pošetile, beze smyslu a neplodně pletou páté přes deváté. Podle toho se zdá, že žena je stvořena pro domácnost, zatímco muž pro hájení bezpečnosti, světskou vládu, pro válku a soudnictví, ke správě a řízení.

do 19.st se moc nezměnilo.

Lidové rčení si protiřečí

 krávy skon, škoda jako hrom, žena zajde, jiná se najde.   Dům nestojí na zemi, ale na ženě.

 

Nositelka prvotního hříchu, vstupní brána ďáblova, původ všeho zlého. Takovými synonymy zahrnovali ženu křesťanští myslitelé, kteří se podíleli na utváření pravidel středověké společnosti. Pokud byly ženy z tohoto pohledu k něčemu užitečné, bylo to rození dětí. Jestliže by se naši středověcí předkové řídili církevními tezemi, všechny ženy by celé dny jen tiše seděly v koutech u vřeten se zahalenými vlasy, poslouchaly své muže na slovo a soustředily všechny své síly na porození syna, který se dožije dospělého věku a bude schopen zachovat rod i jeho statky. Ze světských dobových pramenů ale víme, že to tak v praxi docela nefungovalo. 

 

O tom, že středověké ženy neváhaly uštědřit manželům pár pohlavků, svědčí už zákon knížete Břetislava z 11. století, který proti tomuto typu domácího násilí výslovně zasáhl. To samozřejmě neznamená, že všichni středověcí muži bývali podpantofláci, přirozeně docházelo i k případům, kdy naopak manžel tloukl ženu. Obecně se ale zdá, že ženy nebyly vždy považovány za fyzicky slabší bytosti. 

 

Žena plačka

Církev vyhradila ženám péči o zesnulé a oplakávání.

Žena matka

Ženy v produktivním věku  stále těhotné  + starost o kojence. Vysoká úmrtnost novorozenců, polovinu svého plodného věku žena čeká dítě nebo rodí. Stará se o dům a domácnost, když je náhodou vše hotovo, doporučuje se tkaní a vyšívání, činnosti bez konce.

Žena selka

Zejména obyvatelky venkova mohly být poměrně obávanými údernicemi, protože se věnovaly náročné fyzické činnosti při práci na poli či při zpracování obilí. Povinností mají spoustu. Připravují jídlo, starají se o šatstvo, čistotu v domě,  výchovu dětí, hospod. zvířata. Role hospodyně musela být neustále obsazena, mužská práce mohla i den počkat  nebo ji vykonal někdo jiný než hospodář. To  platí po celé 18.st.

Žena řemeslníka

míň práce, nutná šetrnost a počestnost. Domácnost pod silným mravním dohledem.

Žena urozená

musí vést velkou domácnost, ale zproštěna manuální práce i výchovy dětí relativní volnost, věnuje se zábavám a někdy umění. Na hradech vznikají komnaty pro hradní dámy + jejich doprovod = fraucimor. Domlouvané svatby, hlavní slovo má příbuzenstvo. Sňatek často ukončuje soupeření rodů. Urozená žena zažívá mnohem větší nesvobodu, nakládá se s ní jako s prostředkem prosazení politických a majetkových zájmů rodiny. Už od narození se pro ni hledal vhodný partner a pokud z dohody sešlo, nebo dívka byla nedejbože "příliš ošklivá", odklidila se do kláštera, aby svůj prvotní hřích smyla věčným panenstvím. Urozená dáma o sobě mohla začít sama rozhodovat de fakto až ve chvíli, kdy ovdověla. Vdovské věno jí zaručilo ekonomickou nezávislost a pokud byla ještě svěží, klidně se mohla znovu provdat za muže, kterého si sama zvolila.

Žena  - idol dvorské lásky

Doba trubadůrů a rytířských turnajů, od 12.st. Platonický vztah s rytířem, vítězi věnuje část svého šatu - šátek, rukáv, kapesník, rytíř ho připevní na kopí. Obraz ženy jako křehké vázičky potřebující ochranu se zrodil až v představách potulných rytířů, kteří pěli milostné písně pod okny nepracujících šlechtičen.

Tristan+Isolda - milostný středověký román

 

 

 

 

PANNA MARIE

nejznámější +  nejzobrazovanější ženská postava západního kulturního okruhu. umělecké ztvárnění od starokřesťanského umění do současnosti. F – notre damme, GB – our lady – It - madonna. Mirjam hebrejsky, tehdy časté jméno - nar. v Nazaretu v Galileji, kmen Levi  -rodiče PM – Jáchym + Anna , muž PM -  Josef

kult PM

rozvoj poměrně pozdě – nepřátelský postoj církve X ženám, těžká doba 13-15.st – války, mor. PM = ochranitelka trpících

PM x Maří Magdalena

témata v umění 

PM s ježíšem, mariánské cykly

rané italské umění -  vliv Byzance – PM jako císařovna s korunou

PM na trůně - Simone Martini

PM del parto - Piero della Francesca, Monterchi, výjimečné v umění

PM milosrdná - Piero della Francesca, Sansepolcro

PM di Senigalia - Piero della Francesca, Urbino

1.mariánské kostely – SM maggiore

středověk

matka klečící před děťátkem - amabilis

matka s dítětem v náručí - laskavost, pokora, trpělivost, poslušnost 

misericordia – rozevřený modrý plášť – urozené paní právo poskytnout ochranu

symbolicky ochrana před morem 

maestá – PM na trůně, ochránkyně města (Siena aj.)

pozdní gotika

krásné madony -S

renesance

Raffaelovy madony - di Foligno, sixtinská – v dolní části obrazu 2 slavní andílci, dnes Zwinger, Dresden

skupinová zobrazení + mariánský cyklus

PM růžencová  -  bílé květy čistotu, červená – krev mučedníků

sacra conversazione - v rané renesanci není kontakt, osoby samy za sebe

PM + další světice   

Narození PM, uvedení do chrámu, zasnoubení,  zvěstování

archanděl Gabriel – santa casa – častý malířský námět

                            S.Martini-1333 Uffizi

                            Ambr.Lorenzetti – madona i anděl sedí

                            Beato Angelico 1430

                            Piero della Francesca 1470 – anděl klečí PM stojí – statické

                            Filippo Lippi –1442- Firenze – anděl klečí, dynamické

                            Pinturicchio, Perugia -  bohatá kompozice, detaily výzdoby

                            Vinci, 1474, sfumato, Firenze

                            L.Lotto,1527 – jiná, velmi osobní  kompozice – PM  i anděl čelně k divákovi

PM + alžběta (matka Jana křtitele) - gotika lidové pojetí – plody malovány realisticky

smrt PM, nanebevzetí – Tizian

pieta  - Michelangelo

korunovace

baroko

immaculata - dogma o neposkvrněném početí, 1857 - 8.12.

asumpta - 15.8.

mater dolorosa – truchlící pro syna

symboly

kniha – moudrost, koruna, žezlo, mandorla , svatozář – kruhová, později 12 hvězd 

některá poutní místa

Loreto

13.st – saracéni vyhnali křižáky ze svaté země, nebezpečí znesvěcení, 1294 -domek  přenesen anděly do Loreta u Ancony – poutní místo =    legenda? zdivo  přivezli do Evropy křižáci a transport domku financovala rodina Angeliů - šíření  mariánského kultu – lorety v katolických zemích – u nás mikulov, Praha, Rumburk - nejsevernější v Evropě

SM della Vittoria – Řím - mariánský obrázek z bílé hory 1620 zničen požárem 1833, dnes kopie

Siracusa – PM slzící

Tindari – černá madona

Czenstochowa

Lourdes

Mariazell

Guadalupe 

Monserrat 

sv.Hora u Příbrami

sv.Hostýn 

Ženy královny

Pokud neporodily potomky, mohly být zapuzeny. 18.st.  století královen:

Anglie - Anna, Rusko - carevna Kateřina, Rakousko - Marie Terezie

královna Kristina – zastavuje čarodějnické procesy

Ženy čarodějnice

15.st - doba renesance, všeobecný rozkvět umění, ale také vychází roku 1486 Kladivo na čarodějnice - umírají tisíce žen na hranici. Filosofové mlčí - kdo je x , může být sám upálen (G.Bruno). Na hranici končí většinou ženy a ty přece nestojí za zvláštní pozornost. Hon na ně v 15. a pol. 17.st. Zkouška vodou: podezřelá svázána do kozelce a hozena do vody. Vyplavala = čarodějnice. Když ne, snažili se ji vytáhnout dřív, než se utopila. Každá č. měla na těle ďábelské znamení - kousnutí nebo škrábnutí, co nekrvácelo. Hon na čarodějnice udělal z léčení lidí pro ženu nebezpečnou činnost, proto se ženy od středověku přestaly zabývat lékařstvím. Bez ohledu na osvícenství nepokročilo filosofické myšlení od dob Aristotela a církevních otců ani o krok. Filosofové považovali za absolutně nemožné chápat ženu jako rozumnou a samostatnou bytost.

ženy na cestách

Středověk je dobou poutnictví, jak to bylo s ženami? Cestovaly i ony a nebyl problém dojít až ke svatyni. Ovšem vejít dovnitř už leckde problém byl. Pokud se ostatky světce nacházely v klášteře, kam byl ženám vstup zakázán, musely se spokojit s tím, že zůstaly venku. Některé kláštery s přísnou klauzurou pro poutníky včetně žen zbudovaly venkovní přístřešky, kam ostatky a hlídající se stráž umístily.

Oficiální důvod zákazu vstupu ženám byl obava o jejich bezpečnost - v davu poutníků slabší ženy padaly a byly ušlapány.

V Římě ženy nesměly vstoupit do kaple sv.Jana Křtitele v Lateránu, odpustky získaly prostým dotknutím se dveří.

VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI

Kateřina Sienská

má vizi - pramen sladkosti - Kristus ji nabízí krev ze svého boku -pije, hasí touhu, ta ale hoří dál    

Klára z Assisi

Jana z Arku, 1920 sv.

Isabella  d´Este 1474 - 1539 

jedna z nejvýznamnějších postav italské renesance na poli umění i politiky. Rodiče: Eleonora a Ercole d´Este, vládci Ferrary. Dcera prvorozená, umělecky nadaná, získává prestižní vzdělání. Sourozenci: bratr Alfonso ( + Lucrezia Borgia),  sestra  Beatrice (+ Lodovico Moro)

Isabella manželka

1490 sňatek s markýzem mantovským, Franceskem Gonzagem. Isabella byla pragmatik, city moc neoplývala. Sňatek chápala jako rozumný krok spojení dvou mocných vládnoucích rodů sousedních států. V době časté manželovy nepřítomnosti vede stát ona. Podle dochované korespondence je vidět, že byla velmi předvídavá, získala si postavení na tehdejší politické scéně. Byla ochotná leccos překousnout pro dobro státu. I zvláštní manželský trojúhelník - Francesco měl poměr s Lukrécií Borgia, její švagrovou (manželkou bratra Alfonsa d´Este) 

Isabella matka a lobbistka

mateřský cit ji kompletně chyběl pro dcery, roztála až u synů..Eleonora je zklamání, na druhorozenou Margaritu se ani nepodívá a nestojí ji ani za to napsat o porodu bratrovi. Dítě umírá v útlém věku. Ani Ipollita a Livie mateřskou lásku nepoznaly. Aspoň že tatínek Francesco měl dcery rád a dával to najevo. 1500 konečně první syn Federico , ten je naopak hýčkán, Stal se vládcem Mantovy po smrti matky. Syn Ercole jmenován v Římě kardinálem - papež Klement VII potřebuje peníze, Isabella je má. Bohužel není nejšťastnější moment - 1527, sacco di Roma. Isabella stejně jako další římská smetánka nachází úkryt v palazzo Colonna - ten jediný ušetřen drancování lancknechtů. Jistě i proto, že 3.syn Ferrante Gonzaga - je blízkým rádcem Karla V, šedá eminence, 1530 Mantova povýšena Karlem V. na vévodství, Federico povýšen na vévodu.
Císař Karel V.chtěl poznat 1.dámu Itálie. Isabela ho pozvala do Mantovy, přijal a strávil tam 4 měsíce

Isabella influencer

udává tón  v módě, její róby kopírují šlechtičny celé Itálie. Zachovala si grácii do pozdního věku, od mala krásně tančila, hrála na loutnu a jejímu charismatu podlehlo mnoho významných osobností, včetně vládců nejvyšších - papeže i císaře. Lev X ji sice moc nemusel, nicméně i tak jí vyhověl ve chvíli kdy žádala o pomoc pro Benátčany  zajatého manžela. Lva si omotal kolem prstu i desetiletý Federico, vyslaný jako "rukojmí " do Říma. Chlapec šel v matčiných stopách,  udivil papežský dvůr svým rozhledem, znalostí matematiky i politické situace...

Isabella milovnice umění

těžko říct, nakolik její  budování uměleckých sbírek vychází z osobní potřeby a lásky k umění a nakolik z potřeby reprezentace mantovského markrabství navenek. Kritiku, že po sacco di Roma využila chaosu a devastace města a neváhala si odvézt mnohá umělecká díla do Mantovy, vůbec nebrala v potaz. Po sacco di Roma se Mantova stává Římem severu. Isabela je jedinou osobností své doby, kterou portrétovali Tizian (a také syna Federica) a Leonardo...

 Isabella - první dáma renesance

Vede celoživotní obsáhlou korespondenci s VIP své doby, literáty, humanisty, umělci.  (Bembo, Macchiavelli) Uznává ji švagr Lodovico il Moro (manžel sestry Beatrice). Lodovico Ariosto ji věnuje jeden výtisk Orlanda do sbírek. . 1519 ovdověla, naplno se věnuje vládnutí + umění

Dosáhla všech cílů, které si vytkla – byla ctěná básníky i spisovateli, malíři jako Tizian a Mantegna ji zvěčnili svým uměním, obdivovanou přítelkyní králů a císařů, okouzlila i sveřepé papeže.Snad že měla v sobě i něco mužského, brali ji jako sobě rovnou, jen málo žen renesance dostalo takovou příležitost, Isabella ji bezesporu využila.

Lucrezia Borgia

dcera papeže Alexandra VI. z katalánského rodu,  3x vdaná, 1.?, 2. Alfons Aragonský, 3. Alfons D´Este

Kateřina Medičejská

francouzská královna, manželka krále Jindřicha II. a matka posledních francouzských králů z rodu Valois -Františka II, Karla IX a JIndřicha III. Dcera Alžběta se provdala za Filipa II,Markéta za JIndřicha Navarrského Bourbon

Rodiče: Lorenzo II Medici + Magdalena de la Tour Auvergne, spřízněné s Bourbony. Osiřela velmi brzy po narození, vychována u příbuzných, u Marie Salviati.

svatba století

Její strýc papež Klement VII Kateřinu využil pro své politické záměry, upevnění vztahů s Francií. 14 letá dívka provdána za  druhého syna francouzského krále Františka I, Jindřicha vévodu z Orleans. Přípravy na svatbu jsou velkolepé, papežský strýc věnoval neteři cenné šperky a na cestu do Francie se vydal také, lodí z Portovenere. Připluli do Marseille. Oběma snoubencům je 14 let. Velkou oporou je Kateřině tchán František I., který ji de facto nahrazuje otce a chrání před nepřáteli  až do smrti do r.1547.

Kateřina - osobnost

Už v rodné Florencii jí bylo všude plno, přímá, rázná, bezprostřední, dobrosrdečná. Měla buď nadšené obdivovatele, nebo zapřísáhlé nepřátele, totéž později na královském dvoře v Paříži. Tam jí odpůrci přezdívali Madam zmije. Kateřina je pragmatik a chápe, že nemá smysl bojovat s krásnou Dianou z Poitiers, o dost starší královou mienkou, které podléhá. Na potomky čeká Kateřina 11 let, pak ale porodí 10 dětí. Ustojí i hlasy, že by měla z Francie odjet, když není schopna obstarat dědice. Silou své osobnosti si získá věrné přátele a 1544 po narození prvního syna Františka se její postavení upevní.

Regentka a královna

Po smrti tchána vládne manžel Kateřiny, Jindřich II., ne nadlouho. Františkovi je 15, za něj vládne matka, i když sem  patří epizoda se skotskou královnou Marií Stuartovnou, která si dělá nároky na francouzský trůn za podpory příbuzných z rodu De Guise. Po smrti Františka je na řadě 10 letý Karel IX, churavý a neduživý. To už je Kateřina schopná vládkyně, s rozhledem řídí Francii, podobně jako slavný předek Lorenzo Magnifico se snaží být jazýčkem vah. Situaci má ovšem o mnoho těžší. Ve snaze smířit katolíky s Hugenoty si její dcera Markéta si bere JIndřicha Navarrského, místo smíření přichází vraždění hugenotů 1572  -Bartolomějská noc.  Vina za masakr je přičítána i Kateřině. Ta přitom nejvíc toužila zachovat mír a rovnováhu mezi znesvářenými stranami, to jí ovšem přivodilo nepřátele na obou stranách. O dva roky později po smrti bratra vidí Kateřina na francouzském trůně již 3.syna Jindřicha III. Podivín a neschopný vládce zabit, toho se matka již nedožila  

Alžběta, anglická královna

doba vzestupu bohatých kupců - ekonomicky  na roveň šlechtě - sama královna po sobě zanechala 3000 šatů, otevřela 1. londýnskou burzu, tajně podporovala i pirátství, zvlášť když utrpěly španělské lodi.,         Francise Drakea povýšila do šlechtického stavu -  nikdy se nevdala - zvaná panenská královna -  rozvoj divadel, doby Shakespeara - vládla 45 let, zemřela 1603

Alžběta Jana Westonová = Vestonia

anglická básnířka, pocházela z Anglie, její rodiče z politických důvůdů odešli do Čech. 2.otec - alchymista Edward Kelley-Talbot. Uměla 5 jazyků, své básně psala podle vzoru římských básníků, měla 7 dětí, zemřela ve 30, pohřbena ne MS u sv. Tomáše     

královna Kristina

6letá přišla ve 30leté válce o otce, Gustava Adolfa=lva severu, studovala jazyky (z Komenského Brány jazyků), učila se jízdě na koni, tanci...1648 si z dobyté Prahy nechala poslat umělecká díla, hlavně Durera a knihovny z Prahy, Třeboně a Mikulova válečná kořist se stala základem pro rozvoj švédského umění + vědy

1654 - jako 3. v dějinách sama abdikovala (po Diokleciánovi + Karlu V.) přestoupila na katolickou víru, odjela do Říma - ač žena, ubytována ve Vatikánu. Při biřmování dostala jjméno Alexandra. Později bydlí v palazzo Farnese a palazzo Riario.Už její současníci si s ní nevěděli rady, chce zasahovat do politiky i ve Vatikánu. Velmi nekonformní a rozporuplná osobnost, velmi tolerantní k jinověrcům - u papeže dosáhla zákazu pronásledovat římské židy a zvířata v době karnevalu, stala se ochránkyní ghetta.

Bernini odmítl vytesat její bustu - "máte mnoho tváří a já nevím, která je ta pravá." 1689 -pohřbena v grotte ve sv. Petru, náhrobek v lodi je od Carla Fontany

Florence Nachtingalová

1820, jméno dostala podle rodné Firenze, velmi těžce si prosazovala svůj sen - stát se ošetřovatelkou. 1. úspěch - Krymská válka. Snížila úmrtnost v nemocnici ze 60 na 2%. "Paní s lampou". Napsala spis Zásady ošetřovatelského vzdělávání - platné i dnes.

Margareta Zelleová = Mata Hari

nar. v Holandsku. V 17 letech se na inzerát provdala za 39letého kapitána jezdectva a odešla s ním do Holandské Indie. Měli dceru, začal pít, manželství se rozpadlo, muž zemřel. Odešla do Paříže, dceru nechala u bezdětné rodiny.Indie a její mysticismus tehdy velmi módní, má úspěch s novým tancem. Mata Hari se prostřednictvím svých milenců zapletla do vysoké politiky a do špionáže, popravena jako zrádkyně       

Sisi - Alžběta Wittelsbach

1832 Mnichov, bezstarostné dětství. Za bratrance France se má provdat starší sestra Helena, v Bad Ischl se Franc však zhlédl v ní. 1854 svatba - Sisi je 16, končí svoboda. Sešněrována etiketou vídeňského dvora, nemá minutu jen pro sebe, stále s dvorními dámami.

1855 - 1.dítě, dcera Sofie na počest tchyně. Ta ovšem dítě také vychovává s tvrzením, že snacha na to nemá. Manžel na straně matky. Také on musí poslouchat.

1856 - 2.dítě - Giselle, i tu vychovává tchyně. Sisi si prosadila cestu do Itálie a Uher i s dcerami, všichni ji chtějí vidět, proslavená svou krásou. Sofie se v Uhrách roznemohla a zemřela...Matka je zoufalá, rezignuje na výchovu.

1858 - 3.dítě Rudolf, nástupce na trůn

Neurastenie – rodové duševní nemoci – její bratranec Ludvík II – těžce nesla jeho smrt, tajné návštěvy nemocnic, zájem o nové léčebné postupy.

1898  zavraždil ji pilníkem anarchista Luigi Luccheni

lady Di

bulimie, charita, podpora trpících, královna lidských srdcí

POHLED NA ŽENU V 18.ST

století rozkoše pro horní vrstvy. Lidé tohoto věku jsou labužníci, těší se z rozkoše jako z vybraného jídla. Tomu odpovídá i umění - tvary váz, sošek, na kráse a půvabu se zakládá moc madame Pompadour. Rokoko = požitek + rozkoš, bezstarostná zábava. Ohňostroj = zván oheň veselosti

POHLED NA ŽENU V 19.ST

1862 zal.Sokol – ženám doporučena chůze, klouzání a tanec - hygiena a nahota – tabu – prudérní doba, myjí  a mydlí se v košili – před vlastní nahotou zavírají oči - ženské nemoci? – nic se neví, všechno je zánět dělohy

žena a námezdní práce 

provází  ženy po celý život už od dětství, dávno před nástupem industrializace

Tkalcovství

Tříletá holčička dokázala třídit hedvábné nitě. Čtyřletá se učila paličkovat krajky.Pětiletá vyráběla 10 hodin denně vlásenky. Desetiletá uměla příst a to pak dělala dalších 40 let. Předením se vydělalo pár grošů - rozdíl mezi chudobou a krajní bídou.Matka rodiny  čilá a aktivní - pere,spravuje prádlo bohatým, vede pivnici, dělá baby sitter.Pokud onemocněla nebo zemřela, octla se rodina na pokraji zkázy. Ovdovělý otec se sám nedokázal postarat o děti a uživit je.V 19.st. se muži o domácnost nezajímali. V dělnickém prostředí se neslušelo ženě pomáhat, bylo to známkou slabosti.Dělnický muž dokazoval svou mužnost tím, že blahosklonně pozoroval svou ženu,jak z posledních sil štípá dříví nebo tahá uhlí.

19.st dle královny Viktorie zváno viktoriánská éra.

Viktorie = babička Evropy. Ta ženu stále nezná jako nezávislou bytost, ale jako část rodiny. Měla na starosti především útulný domov, každý řádný muž musel být ženatý, aby se po těžkém pracovním dni měl kam vracet. Domov byl pozemský ráj - odtud kvalitní nábytek, vyšívané dečky, sametové závěsy...V buržoazní domácnosti bylo služebnictvo, děti 4 - 6. Žena je na ozdobu - musí umět hrát na hudební nástroj - harfa, klavír.Zpívat, malovat akvarely.  

Zatímco kontinentální Evropa v 19. století začínala dávat ženám větší prostor pro vlastní vůli a sebevyjádření, Anglie pod vládou královny Viktorie udržovala až nesmyslná pravidla námluv a manželského soužití. Dívka musela do sňatku ve všem poslouchat matku, poté velení převzal manžel. 

Dívky se ve viktoriánské Anglii vdávaly většinou mezi 18. a 23. rokem. Rodina nejprve oznámila, že je jejich dcera připravena "vyjít do společnosti", aby okolní rodiny věděly, že jejich synové mohou začít po dívce pokukovat. Seznámení probíhalo na společenských akcích a plesech, kam ovšem svobodná dívka nesměla zamířit sama, ale pouze s doprovodem rodiče, většinou matky. Potom čekala, až ji nějaký mladý muž vyzve k tanci, či bude někomu představena - bylo naprosto nepřípustné, aby někoho sama od sebe oslovila! 

Na druhé straně si ovšem mohla vybrat, pro jakého nápadníka se rozhodne. Svůj zájem mu dávala najevo rozevřeným vějířem. Pokud vějíř stáhla, znamenalo to, že by se měl ctitel raději pakovat. 

Jestliže se dívce mladík líbil, směl ji začít navštěvovat v jejím domě, ovšem opět za přítomnosti další osoby. Další fází vztahu byly procházky přírodou, kdy bylo mladému muži dovoleno vzít slečnu za ruku. Jestliže milenci uměli hrát na piano, mohli spolu hrát láskyplné duety. Dívčino panenství však bylo až do svatby přísně střeženo. Ani poté se novomanželé nemohli na loži pořádně rozjet. Jak muže v roce 1883 nabádal americký metodista George W. Hudson, "je nutné si uvědomit, že pro ženu je představa sexu velice odporná, a tak by muž neměl urazit její cnost tím, že s ní bude zacházet jako s hračkou sloužící k ukojení jeho chtíče." 

Naproti tomu mladé ženy se na radu svých matek v posteli téměř ani nehýbaly, aby v manželovi nevzbudily podezření, že jsou "lehčí". Podle dobrých mravů se mu měly dávat s nechutí a jen občas. Z podobného důvodu se vdané ženy ani nelíčily. Makeup nosily jen ženy určité reputace, a muže by velice ponížilo, kdyby jeho manželka vypadala jako prostitutka. Viktoriánská dáma  měla být vždy upravená, ale nikoli příliš krásná, aby se do ní nezahleděl cizí muž.

Jestliže mezi manželi došlo k hádce, žena měla být tím smířlivým činitelem, který moudře ustoupí. Díky tomu, že manželovi byla vždy přiznána pravda, mohla žít rodina v míru a pokoji. Ústupnou manželku navíc nikdo nemohl pomluvit, že je hašteřivá, což by byla samozřejmě ostuda. 

Doslova absurdní rady se pak týkaly početí dětí; zajímavé je, že mnohé pověry šířili i fundovaní lékaři. Věřilo se například, že by se manželé neměli pokoušet o potomka v opilém stavu, protože by alkohol zanesl do plodu "idiocii a četné duševní choroby". Při milování na schodech zase existovalo riziko, že se dítě narodí s křivou páteří. Záleželo také na tom, z jaké strany foukal vítr - severák značil příchod silného a odolného potomka, zatímco jižní vánek plodu dával slabší až neduživou dispozici. Pokud žena naopak otěhotnět nechtěla, bylo jí doporučeno tancovat dupáka nebo jezdit na koni, aby ze sebe mužovo sperma "vytřásla". Zabrat měly i výplachy vagíny octem či čpavkem, některé ženy si dokonce před pohlavním stykem zaváděly do pochvy plátek citrónu. Veškeré pokusy o plánované rodičovství ovšem probíhaly v přísném utajení, protože byly společensky naprosto nepřijatelné. 

Kouzlo ženské přitažlivosti v 19. století

útlý pas - korzet. Správné držení těla, unylá bledost. Dívky jedly málo a nekvalitně, pohybovaly se vždy pomalu, s korzetem to jinak nešlo a pečlivě se vyhýbaly pobytu na čerstvém vzduchu. To vše mělo vyzbrojit mladou ženu na závod, který začal v 18 letech. Cíl = získat manžela  -  žen bylo o třetinu víc než mužů, konkurence tvrdá.

Volební právo

návrh na uznání volebního práva odmítnut v Dolní sněmovně jako nemístný žert. sufražetky = suffrage=hlasování. chybně podceňovaly spolupráci s odbory - pohoršovaly veřejné mínění stejně jako studentští předáci v 60.letech v Z Evr.Volební právo ženám přinesla až 1.sv. válka.

Sexualita

V Nové zákonu vystupují 2 ženy - P.M + M.M.Obecně se víc hovoří o P.M. jako neposkvrněné matce Krista.Samotný Nový zákon tělo nezavrhuje, ale raně křesťanská teologie ho považuje za protivníka. Ohrožuje duchovní dokonalost - od Evy tělo ženy svádí ke hříchu Od sv. Jeronýma (přemožte tělo) od 4.st. až do renesance křesťanství nabádá omezit tělesnost na nejvyšší míru.

Negativní postoj církve k tělesnosti se odráží i v raně středověkém umění Výchova vede k tomu, že dívka už od malička má nenávidět svou sexualitu a bát se jí.Žena toužila po mateřství, ale činnosti, které k tomu vedly, se odbývaly slovy zavři oči a mysli na svou vlast.

Mnoho žen ani nevědělo, jak děti přicházejí na svět.Všechny projevy sexuality se od dětství tvrdě trestaly. Snaha bránit se pokušení šla do absurdna - nahé nohy od klavíru se zahalovaly přehozy a knihy spisovatelů a spisovatelek nesměly být na jedné polici v knihovně.Počestná společnost se chovala, jako by sexualita neexistovala. Pod povrchem existovaly bordely, dětská prostituce, sadomasochistické služby,jen to nesmělo být vidět. Muži chodili do kostela se svými manželkami, mluvili o rodinném štěstí, věnovali peníze na dobročinnost. Večer sedli do kočáru a jeli k milence nebo do bordelu.

Prodejná láska

Syfilis - od konce 15.st. Od 17.st vznikají ženské věznice a polepšovny pro prostitutky. Léčení s. rtutí - víc škody než užitku. Ze strachu před s. začíná v mnoha státech registrace prostitutek. Mají kartu, kterou musí při kontrole předložit policii. 2x měsíčně lékařská prohlídka.

Touha po osamostatnění

Žena jako samostatná a myslící bytost vzbuzovala v 19.st. nedůvěru a podráždění. Změny nastaly až koncem 19.st. - snaha o emancipaci postupuje rychleji na severu Evropy. Čím jižněji, tím pomaleji.

Práce doma

Práce v domácnosti je nejrozšířenější a nejčastější prací na světě. Je nevyhnutelná, lidstvo bez ní zatím nemůže existovat. Někdo musí rodit a vychovávat děti, připravovat jídlo, uklízet... Ten někdo byla v historii vždy žena. Tato práce přitom není uznávaná  a placená a je brána za samozřejmou

Práce v domácnosti je vidět teprve tehdy, když se nedělá.

POHLED NA ŽENU VE 20.ST

Nacistické Německo -  nordický ideál plavovlásky - urostlá, pracovitá, veselá, věčně u plotny s houfem dětí, hlavně se nemíchat do mužských záležitostí

ŽENY A UMĚNÍ

Umění je podle patriarchálního myšlení vyhrazeno muži-tvůrci, který je aktivní činitel, žena pasivní příjemce. Kultura po staletí ženě nabízela 2 role: roli modelu a diváka. V renesanci tvůrci byli muži - ženy byly můzy

Simonetta Vespucci - Botticelliho Primavera, Mona Lisa.

Tvůrčí ženy se realizují v užitném umění - vyšívání, tapisérie, krajky, aranžování květin...Středověk - umění je anonymní a kolektivní. Renesance - opět jako v antice individuální tvůrce. Jedincem je ale chápán muž, žena má místo doma. - Realizace: malování (z rodin malířů). hudba - zapovězen buben a trubka, zpěv