DĚJINY UMĚNÍ
                              

BYZANTSKÉ UMĚNÍ

1.etapa středověk. umění: 6.-12.st

Byzantská  (vřř.) říše = 1000 let. – pokračování římského impéria. Vrchol za císaře Justiniána - 527-565. Hl. město = Ravenna. Odtud se šíří umění do sev. It. + do Říma.)

Byzantský styl

věčná neměnná témata, nezachycují reálný svět - chybí  hloubka, postavy nemají stín, působí ploše a nehybně, strnulé pohledy přímo před sebe, postavy stojí na špičkách, špičaté prsty, obličej přísně geometrický - pohled ze strany nebo zepředu.

příklady vlivu Byzance – baptisterium ve Firenze – 1225-1325 

strop, dílo umělců Z i V - statický Kristus, naproti realisticky zobrazeno peklo – inspirace Danta?

Siena, Duccio – Maestá – adorace PM - vliv vzorů na látkách, zájem o detail

hierarchie - 3 pásma:

horní část apsidy – Kristus vítězící - uprostřed - PM, dole proroci, apoštolové, mučedníci

Z křesť. - orientace V-Z (Firenze, katedrála - oltářní apsida - Kristus (krucifix), vnitřní stěna průčelí - P.M.

ROMÁNSKÉ UMĚNÍ 

11. - 12. st - S Franie + S + stř Itálie – starokřesť tradice. V + J It – trvá byz vliv

ROMÁNSKÁ ARCHITEKTURA

znaky jednoduché geometr formy, mohutné zdi, malá okna

typy staveb

rotunda - sv.Longina, ul. Na rybníčku, Nové město pražské

bazilika – podélný kostel s lichým počtem lodí, hl loď vyšší, světlo dopadá okny hl lodi 

kamenné domy + mosty, kostely pro žebravé řády - františkány + dominikány

ROMÁNSKÉ SOCHAŘSTVÍ A MALÍŘSTVÍ

polychromie – stejně jako za řec – řím, nebo různobarevné materiály – drahé kameny, slonovina – oči, rty (viz bronzi di riace) - pád řř, plastiky neudržované, kameny vypadávaly

Luca della Robbia – polychrom terakota – návrat k antice ! - klasicismus – názor – čím jednodušší a fádnější, tím starší – tak postupují i 1.restaurátoři - Francie,  obd romantismu, dnes změna této tendence – při restaur se vrací  barevnost -reliéfy měsíců v Arezzu

dějinné souvislosti - přelom 13.+ 14.st. - Evropa  =  převratný rozvoj, roste počet obyvatel, obchod + řemesla., doba  posledních Přemyslovců - Václav II. + Václav III (1306)

symbolika na obrazech - růže - čistota, břečťan   - moudrost, fíky - plodnost

Umění ve středověku spjato s náboženstvím - náboženské náměty v malířství velmi časté. 313 - zrovnoprávněno křesťanství, na dalších 1000 let jsou hl. tématy život Ježíše (ukřižování), evangelia a životopisy svatých a mučedníků.

umělecké techniky - mozaika, freska - od 11.st – řemeslníci z Cařihradu na Z

DESKOVÁ MALBA

Historie deskové malby  Egypt 13.st.př. V Evropě oblíbenou až po období nástěnných maleb, ve 13.st. Dřevo se nejprve natřelo několika vrstvami klihu měkkým širokým štětcem x vlhku světlé měkké dřevo, z kmene podélně nařezané prostřední fošny –nekroutily se. Dřevěné části -  k sobě,  zadní strana se natřela směsí barvy a lněného oleje. Pak se nalepily úzké proužky plátna, nesměly se překrývat. 2 vrstvy sochařské sádry.

1.- hrubá se rozetřela rukama, 2.- jemná s klihem, se rozetřela jemným štětcem. Povrch  seříznut tenkou čepelí dorovna. Kreslil se uhlem náčrt a pak tenkým štětcem obrys a stíny, rýhy na místech, která se následně zlatila. Bolusový nátěr - podklad pro zlacení. Bolus = druh jílu s obsahem oxidu železa – smíchal se s bílky. Dovoz z V. Rýhy natřené bolusem se vyleštily zvířecím zubem, na ně řemeslník nanášel pinzetou lístky zlata nebo stříbra. Přimáčkl kouskem vlněné plsti

Oltářní obrazy

Buď jednotlivé desky nebo 2=dyptich, 3=triptych, 4 + víc = polyptych. Části cestovaly po celém světě (drancování, válečná kořist, divoké sběratelství)

Barvy

pigmenty se ručně drtily na destičce z porfyru asi hodinu, přidávala se postupně voda. Hruběji drcené - modrá,  zachová si jasnost.  – drahá- z  azuritu, dražší z lapis lazuli, z Persie. - černá naopak drcena najemno - správně husté barvy do nádobek s vaječným žloutkem a pod vodou - pokusy zlepšit roztíratelnost: + fíková šťáva, hlemýždí sliz, kravská žluč aj. Malíř pracoval současně s 3 barvami -  základní +  směs základní s bílou na zvýraznění +  směs s indigem na stínování. Po zaschnutí se nanášel nátěr - pryskyřice, rozmíchané bílky s olejem - ochrana + lesk

Kříže

od 4.st = ukřižování běžným tématem v umění - původně na freskách, v mozaice, v kovu. od 13.st malované kříže - pův. živý Kristus, někdy i oblečený (s. M. Antiqua, Řím, 8.st, Lucca). kostel sv.Jakuba na Starém městě - Kristus sedící - ecco homo - později  mrtvé tělo. Umístění - pod klenbu, mezi hl. loď a presbytář - od 14.st. – plastika –dřevěná socha (snaha dosáhnout větší přirozenosti) 

GOTICKÉ UMĚNÍ

obecně sloh zahrnující umění Z Evropy 12 – 16.st - vznik Francie, opatství Saint Denis

znaky slohu

vertikalita, odklon od rom hmotnosti, zdi NE nosnou fci = velká okna, půdorys zůstal - kříž klenba – křížení žeber – tlak sváděn do pilířů, sloupů, podpěr + ochoz s kaplemi kolem kněžiště + vítězný oblouk = dělí sféru pozemskou + nebeskou, podpěrné pilíře = zachycují smykové síly stavby + svádějí je dolů. Princip zatížení – co má být stabilní, musí se zatížit.    

 BASILIKA SV.KLÁRY, Assisi

KOSTEL SV.FRANTIŠKA - horní kostel uváděn jako 1.gotická stavba v Itálii                              

změny ve společnost

hladomor, záplavy, mor 1348 , někde vymřelo až 80% obyvatel. Siena - po Giottovi + Martinim krok zpět ke konzervativnějšímu gotickému způsobu malování, renesance před rokem 1400 nenastoupila

zaalpské umění

převládá klasická tradiční gotika, s novátorstvím opatrně až do renesance  populární donátorské portréty - donátor vyobrazen v rámci nějaké biblické scény

hodinky vévody z Berrygotické miniatury v knize, gotika velmi barevná, zvlášť na šatech ,oko není směřováno do jednoho místa obrazu 

CIMABUE 1240-1302 

učitel Giotta - Největší malíř v generaci před Giottem. Snažil se oprostit od strnulého byz. umění. Ovlivněn i novým sochařským pojetím v Římě + v Pise.. Jeho dílo: Assisi - ukřižování (bazilika sv. F.), Firenze - baptisterium, klenba, deskový obraz v Santa Croce, Pisa - mozaika sv. Jana v apsidě katedrály.

MASOLINO DA PANICALE

Učitel Masaccia, pracuje s ním v kapli Brancacci. Ještě více poplatný dekorativismu pozdní gotiky. 

RENESANČNÍ UMĚNÍ

dobový umělecký sloh 15. ‑ 16.st - díky renesanci všichni znají Itálii. termín rinascitá, rinascimento=znovuzrození antické kultury a vzdělanosti. Florencie – termín – velké nové probuzení

Vasari  - renesance je most, spojující  1000 let od antiky po novověk od Giotta k Michelangelovi

Petrarca  - odsuzuje středověk jako dobu temnoty - antiku nazval zlatý věk, ale renesance není odpoutání se od středověku a víry

sacra famiglia di Michelangelo - Madona je opálená, upracovaná rolnice, ježíšek dobře živený, důraz na fyzično, Josef je zde starý, brzy zemře, zatímco madona + ježíšek budou nadále mladí, věční

nový pohled na umění

středověk – směr z nebe na zem  - Bůh-člověk-Bůh - umění zobrazuje božskou sféru, PM, Krista, jsou cílem umění, to je víc abstraktní - osud člověka je předurčený, jsme v rukou božích, fatalistický pohled na život zde na zemi. Renesance – směr ze země na nebe – člověk-Bůh-člověk, ústřední postavou je člověk se svobodnou vůlí, uměním opět oslavuje božské, ale forma je nová, realistická, jsme stvoření boží, ale jsme za masa, krve a kostí, můžeme ovlivnit svůj život, důraz na individualitu

umění jako reakce na dobu

dramatické změny ve společnosti  - zámořské plavby, objevena Amerika - roste vliv měšťanstva ,zápasy jedn. rodin o moc, roste význam vzdělanosti, studium latiny a řečtiny, položeny základy moderních věd, studuje se gramatika + rétorika + etika + poesie + dějiny - cestování, sběratelství, obdiv k antice, nálezy památek - (Lorenzo Medici  ‑ sbírka bronzů, Petrarca ‑  římské mince)

změna postavení umělce ve společnosti

není už anonymní (dříve často řád. mniši) - může i podnikat -(Giotto má tkalcovskou dílnu, pronajímá stavy), zakládají se umělecké dílny, roste zájem ze strany církve i světské spol. - srv.Julius II ‑ mecenáš

východiska slohu

inspirace přírodními zákony, nově perspektiva, zpracování pozadí obrazů, studium zákonů geometrie     

krása  = harmonie poměrů, kterou lze vyjádřit čísly

lineární perspektiva - poč.15.st, Firenze - matematický systém znázorňující 3rozměrný prostor na 2rozměrné    ploše  - umělec chápe prostor jako jasný, pevný, uzavřený a zobrazitelný geometricky, důraz na  statické  prvky ‑  horizontála, vertikála, čtverec,kruh, rovnoramenný  trojúhelník  a  obrazce vznikající jejich slučováním, typická je pyramidová, trojúhelníková kompozice, z antiky 2 hlavní tvary - čtverec + kruh

teorie  1436 Leon Battista Alberti - kniha Na obraze - standartní učebnice o perspektivě

harmonie + krása, člověk = míra všech věcí

1487 - uomo di Vitruvio -  slavná Vinciho kresba - dané ideální lidské proporce

periodizace

raná renesance 1400 - 1450 Firenze - Giotto, Masaccio, Donatello, Botticelli

vrcholná renesance 1500 - 1550 božská trojice = Michelangelo + Leonardo + Raffael

RENESANČNÍ ARCHITEKTURA

středověk  - typický podélný prostor x renesance - centrální vnímání prostoru                      

princip renesančního urbanismu - přehlednost + prostorovost + jednota, monumentální měřítko, souměrnost, jasná prosvětlená barevná paleta, zájem o detail (barevné dlažby)

klenba - valená klenba ,ale liší se od románské je mělčí a mnohem širší. souvislý poloválec klenby  vykrajován lunetami,  vodorovné členění tvoří profilované římsy

dórský + jónský + korintský sloh

arkádové nádvoří, lodžie, trámové malované stropy, kazetové stropy, štíty    volutové, obloučkové, vlaštovčí ocasy, měšťanské domy

FOTO PETR ZIP42 HÁJEK - Florencie - kostel SM Novella

ARNOLFO DI CAMBIO 1245 - 1302

Sochař, architekt, dříve nedoceněný. Autor významných floretských staveb - SM Novella, Palazzo Vecchi, S Croce. V Ŕímě pracuje pro papeže Mikuláše IV. a Bonifáce VIII. (ciborium v kostele S.Pavla za hradbami, ciborium s.Cecilie)

PALAZZO VECCHIO, FLORENCIE, Arnolfo Di Cambio

RENESANČNÍ SOCHAŘSTVÍ

jezdecké sochyza 1000 let JEN  2 

statická Donatella - kůň stojí na všech 4 X dynamická Verocchia  - Benátky - Coleoni, kůň i muž v pohybu - hruď a hlava protipohyb

Postup při výrobě sochy:

1. vytvoří se hliněný model

2. na kovové kostře se vymodeluje forma z vosku. Tloušťka vosku = tloušťka bronzu.

3. do vnější vrstvy vosku se připevní voskové kanálky, těmi se pak vlévá dovnitř bronz a

slouží i jako větráky.

4. pak se vyrobí ohnivzdorná sádrová forma, ta se stáhne k sobě železnými obručemi.

5.forma se zahřívá v peci, vosk se rozteče, prázdný prostor se vyplní roztaveným

 bronzem, ten se nalévá z pece do formy trychtýřem.

6. pak se forma zahrabe, abyroztavený bronz teplem neexplodoval.

7. po vychladnutí se sádra odsekala kladivem a dlátem.

8. naposled se odříznou kanálky, obsahující ztuhlý bronz a provedou se konečné úpravy.

Zhotoví se ozdoby a socha se naleští. 

GIOVANNI PISANO1248 - 1314

gotický sochař - fyzický realismus, mnoho postav, zhuštěný výjev – polibek Jidáše + zajetí Krista

symboly – netopýr na štítu vojáka = noc, vše propojeno, divák vtažen do děje

kazatelna – 3 králové jako vousatí Asyřané, PM jako římská matrona 

DONATELLO

původně zlatník, umělec mnoha stylů, fascinován sochami  klasického římského období – Římané  -  perfektní znalosti anatomie, to Donatello převzal a přidal vlastní poznatky

mramorová socha sv.Jiří - Orsanmichele - symbol obyvatele města, napůl trochu vyděšený hoch, napůl muž - oživil techniku basreliéfu, vyřezával tmavá a světlá místa - hra světla a stínu = hloubka výjevu

bronzová socha Davida –  1 z prvních erotických soch renesance        

Maria Magdalská  

RENESANČNÍ MALÍŘSTVÍ

otázka za 10 000 - Který malíř nepatří mezi renesanční?

Barvy

Až do prům.revoluce – omezená paleta barev

Běloba olovnatá = z bílého prášku korodujícího olova + pojivo (žloutek, olej) = krycí bílá, Žloutky městských slepic – světlejší = na obličeje mladších lidí, Žloutky vesnických slepic tmavší – na obličeje starších lidí

vynález olejových barev - výměna dřevěné desky za plátno, znalost perspektivy, studium optiky a anatomie

technika fresky

            provádí se do vlhké omítky -    barvy se vpijí do 1.velmi tenké vrstvy

            1 - namočil se podklad

            2 - nanesla se vrstva malty z páísku a vápna, uhladil se

            3 - na maltu se přiložil papír s obrysy fresky, v obrysech byly malé otvůrky,

                 přetřelo se hadrem s uhlovým prachem - ten pronikl otvory a vytvořil obrys

            pak se nanáší bodově barvy, vpíjí se, freska schne, Typická je pyramidová, trojúhelníková kompozice

            oduševnělé gotické madony ustoupily svěžím Florenťankám - modelem nejedné venuše jsou kurtizány

nástroje

štětce ze světlých prasečích štětin – na základní vrstvu barvy, štětce z jemných chlupů z veverčích ocasů – na skicy

barvy

na prach drcené minerální pigmenty + voda, malachit, lapis lazuli, azurit, rumělka 

GIOTTO DI BONDONE -  1267-1337

Co je Dante pro italskou literaturu, to je Giotto pro italské malířství. Po období  byzantského "pohrdaní tělesnem" znovuobjevil fyzično lidského těla. V jeho stopách šel Masaccio.

Jméno Giotto pochází asi z jména Angiolotto, Angelo nebo Biagio. Nar. v Colle di Vespignano (Mugello na S od FI), zemř. ve Firenze

Legenda  - otec  pastevec. Malý Giotto kamenem  ryl do skály, kolem šel Cimabue, kresba se mu zalíbila a přemluvil otce, aby dal syna k němu do učení.

Skutečnost - Mnoho lidí odchází z venkova do města za prací. G. nejdřív  ve vlnařském cechu, pak do učení k C. Vynikal v kreslení. Od ruky nakreslil perfektní kružnici.  – kulaté jako Giottova kružnice...Postupně žák překonal učitele. C mu pomohl založit  dílnu, G není ještě  20 let.

Úspěšný podnikatel – půjčovna tkalcovských stavů. 1.velká zakázka - dřevěný kříž pro S.M. Novella. x od Cimabua Kristus velmi realistický - pootevřené rty, uvolněné tělo.  Přesné anatomické detaily těla. Později se G. stal bohatým a slavným, oženil se a měl 8 dětí. Musel kvůli zakázkám hodně cestovat. 1337 umírá ve Firenze - pohřben v dómu

Giotto malíř 

v Miláně, Rimini, Ravenně a Padově, V Římě, v Assisi, v Neapoli.(pro krále Roberta z Anjou, ten mu udělil důchod)

Assisi - 1290 - pracuje na freskovém cyklu ze života sv. Františka.

Řím -    pro Laterán maluje fresku Papež Bonifác VIII. vyhlašuje sv. rok 1300

Padova - 1302 - capella Scrovegni. Investor nejbohatší občan Padovy  - výzdoba soukromé kaple freskami ze života P.M., snaha odčinit hříchy  otce lichváře  - netypicky zde převažuje horizontální linie – výjev oplakávání – postavy vyjadřují emoce

Firenze - Santa Croce

Kaple Peruzzi - výjevy ze života Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty - 1315-1320

kaple Bardi - výjevy ze života sv. Františka

Giotto architekt

1334 dohlíží na stavbu zvonice dómu.

Čtvercová základna  -15 m2, stěny silné 3,5m. Výška 85 m.

Giottova originalita

„přeložil“ malířství z řečtiny do latiny - zbavil malířství byzantského vlivu. Vasari – Giotto je otcem Z malířství

zachytil emoce postav,  odstranil čáru jako kontury obrazu,  plynulé přechody tónů barev, míchal je, nechal prolínat = iluze hlubšího prostoru, znovuobjevil fresku - malbu vodovými barvami na vlhkou omítku,  zájem o krajinu, maluje ji většinou realisticky. Motiv hvězdy nad jesličkami = podoba s Haleyovou kometou – tehdy byla vidět. Motiv postav zezadu + z boku

Giottova nedokonalost

nahé postavy bez svalů, oči postrádají živost, vousy + vlasy měkkost, plačící postavy málo přesvědčivé + disproporce postavy - architektura 

Současníci Giotta

Masacio - Masolino -Arnolfo di Cambio 

Giottovy fresky v Assisi - bazilika sv.Františka 

1228  František prohlášen za svatého. Papež Řehoř IX. položil základní kámen baziliky

1230 zde  pohřbeno tělo světce.

Je zde vidět přechod stylů. Fasáda ještě románská, oblouky a opěrné pilíře gotické. Komplex - 2 kostely, jeden nad druhým. Horní kostel zdobí cyklus fresek ze života sv. Františka.28 obrazů na spodní části stěn kolem hl. lodi a vstupních dveří. Začíná se 4, pak v každém výklenku po 3 freskách. Giotto namaloval cyklus v letech 1290-96 Vycházel z knihy sv. Bonaventury Velký život sv. Františka. Giotto asi provedl celkový návrh a přípravné kresby, provedení svěřil dobrým a méně dobrým pomocníkům. 

1. hold prostého člověka

2. F. + chudý rytíř

3. sen o paláci

4. zázrak sv. kříže

5. F. se vzdává pozemských statků

6. sen Innocence III.

7. potvrzení regulí řádu

8. vidina ohnivého vozu

9. vidina trůnu

10. vyhánění démonů z Arezza

11. zkouška ohněm před sultánem

12. extáze sv. F.

13. stavění jesliček

14. zázrak s pramenem

15. F. káže ptákům

16. smrt rytíře z Celana

17. F. káže před Honoriem III.

18. zjevení v Arles

19. F. přijímá stigmata

20. smrt sv. F. – různé výjevy v čase, Tomáš se dotýká rány

21. zjevení bratra Agostina

22. ověřování stigmat

23. nářek ubohé Kláry

24. kanonizace sv. F.

25. sen papeže Řehoře IX.

26. F. uzdravuje muže z Léridy

27. zpověď ženy z beneventa

28. osvobození kacíře Petra

TADDEO GADDI - nejlepší žák Giotta

DUCCIO DI BUONINSEGNA

inspirace sienským obchodem s látkami – bezpočet vzorů - zájem o detail - jeho postavy skoro nehmotné, jakoby se vznášely – X od zemitého Giotta

SIMONE MARTINI

jeho nejslavnější dílo - Zvěstování  - do některých výjevů vnesl smysl pro naturalismus

MASACCIO 1401 - 1428

Žák Masolina, ovlivněn Giottem. Jeho postavy Adama a Evy jsou z masa, narozdíl od "nehmotných" byzantských  postav světců jsou pevně spojeny se zemí zemskou přitažlivostí.

SM Novella - freska  Svatá trojice - trojrozměrnost postav,  jako první využil zákony perspektivy, které objevil Brunelleschi -  dramatický účinek, postavy zasazeny do ideálního geometrického a architektonického rámce, který tvoří kříž, zvýšené podium, kde stojí Bůh Otec, triumfální oblouk iluzorní kaple. Dole memento mori - člověk povstal z prachu a v prach se obrátí., Kristus zde působí víc člověk , který se stal Bohem, než naopak.

Vasari – děravá zeď - perspektiva jednoho bodu = všechny použité linie směřují do 1 bodu na plátně

kaple Brancacci – 3 okamžiky v čase na jednom obraze - Petr platí daň, Kristus + 4 apoštolové, Petr tahá minci z tlamy ryby

vliv Giotta – sošné postavy, smysl pro dramatičnost, příroda na pozadí

Vyhnání z ráje 1425 - 28

PAOLO UCELLO

BEATO ANGELICO 1400 - 1455

přechod od období pozdního středověku k renesanci, poslendí mystik, víc zakotvený ve středověku než mířící k renesanci, víc k nebi než k zemi. Tak byl vždy interpretován, to se později (2010) změnilo. Dnes vnímán jako malíř tvořící v duhcu křesťanského humanismu. Fra Giovanni maluje poetické obrazy plné světla, zve k modlitbě a meditaci s takovou intenzitou, že vstoupil do dějin umění jako Beato Angelico. 1422 vstoupil k dominikánům. Cosimo il Vecchio pověřil Michelozza stavbou kláštera san Marco.1438-46 Angelico pověřen výzdobou - maluje Ukřižování, Zvěstování, Klanění 3 králů.  

1426 - Poslední soud - olej na dřevě - nezvyklá ikonografie, kolem Krista nejsou apoštolové, ale Mojžíš a Abrahám - svědčí o znalosti problematiky, ve Firenze kongres o sjednocení Z + V církve. Vyvolené  a Zatracené dělí nezvyklá řada otevřenýhc hrobů

 BEATO ANGELICO - POSLEDNÍ SOUD

Tento Poslední soud je přechodem od středověku k renesanci. Peklo je namalované podle dantovské, tedy středověké ikonografie,Ráj pojat nově jako nová dimenze, kam tančící figury míří za světlem.

1445 Vaticano, cappella del sacramento, pro 2 papeže – Evžena IV + Mikuláše V, ovlivnil Gozzoliho – pracují spolu v SM minerva, kapli s Brizio a ve Vatikánu 

1455 – pohřben v SM sopra Minerva      

PIERO DELA FRANCESCA - 1412 – 92 - Sansepolcro

významný malíř evropské renesance, smysl pro barvy, studuje působení světla –

jako prostředek zobrazení plastičnosti

vychází z pravidel geometrie, na nichž je založena perspektiva

„provinciální“ malíř – Arezzo, Sansepolcro, Rimini, Urbino, Perugia, malíř pro obyčejné lidi i vládce

v S It – studuje vlámské umění + díla Albertiho, pracuje na dvoře vévody z Urbina Federica di Montefeltro – dvojportrét s Battistou Sforza, na konci života oslepl, psal traktáty o  geometrii a perspektivě.

fresky  -  Arezzo, Sansepolcro, Monterchi (rodiště jeho matky)

1452 - legenda o pravém kříži 

téma – 13.st – legenda aurea – Jacopo da Varagine – oblíbené františkány. Komplikovaný obsah – od Adama po Konstantina - jde o Kristův kříž ze dřeva stromu co vyrostl na Adamově hrobě 

12 scén – 3 řady nad sebou - kaple kostela san Francesco, Arezzo. novost – uspořádání příběhu – zdůraznil dle něj důležité scény - cení se  vyváženost kompozice

Máří Magdalena - dóm san Donato v Arezzu – zelený  šat, ovlivněno vlámským uměním - popisnost, maximální důraz na detail

těhotná madona - pro venkovský kostelík u Monterchi – těhotné ženy vstup zdarma, přísná kompozice narušena gesty rukou – 1 na břiše, druhá v bok, mírný záklon  - díky jeho inovacím se rozvíjí v malířství také zobrazení nočních scén

BENOZZO GOZZOLI - 1420 – 1497 

jeho učitel –Beato Angelico - pracují společně v klášteře San Marco 

fresky +  3 freskové cykly, drobné práce z bronzu + knižní iluminace  +návrhy na výšivky

Firenze, battistero - 1445, s Ghirlandaiem  - 3 roky porta paradiso

Vaticano - s Angelikem výzdoba chóru sv.Petra, zničeno za přestavby

Orvieto, cappella Brizio - 1447 - s Angelikem-2 pole klenby, o 50 let později dokončil Signorelli

Řím, SM Minerva - 1449 - PM s ježíškem, malba na hedvábí, na dřevěvé desce

Montefalco – 1449 - 1452

freskový cyklus san Francesco

Medici Riccardi 1459-61 - Re maggi

1463 - mor ve FI – Benozzo + pomocníci  do SG – věří se, že vyšší poloha chrání

1464 - 65 freskový cyklus ze života sv.Augustina

objednal vzdělaný mnich Domenico Strambi, studoval na Sorbonně - dílo patří k  vrcholům toskánské malby pol.15 st - na 1 fresce současně několik scén, Gozzoli vytváří vlastní ikonografii  - volnost projevu - postavy v realistickém prostředí – město-venkov -množství detailů, žánrové scény odspoda nahoru – od L do P - 17 scén – dětství + mládí,  studia,  cesty  -  nejsou tu zázraky sv. Augustýna - nové – oddělení výjevů  zdobnými sloupky, známé stavby  – Florencie - loggia lanzi,   medicejský statek Caffagiolo, římský Panteon                    

1 -  Augustin v řecké škole

8 -   příjezd do Milána - loggia lanzi, více výjevů současně, rozděleno architekturou, v popředí se sluhou, v P rohu -před sv Ambrožem, vzadu před islámským učencem

9 -  Augustin poslouchá sv.Ambrože

10 - Augustin v zahradě čte dopisy sv Pavla Římanům – slyší dětský hlas: tolle lege

11 - křest sv Augustina - P – oděv drží donátor Strambi, tonsura, battistero plné vody, velká tonsura

5  -  Augustin přijíždí do Ostie - cesta do Říma 383 – Ostia?  – podle krajiny spíš Toskánsko

6 -   Augustin přednáší v Římě úběžníky vedou k obličeji světce -pes liška?– strážce víry - zrcadlové  vyvážení

7 -    odjezd do Milána - učit rétoriku - v pozadí Řím –Cestia, colonna MA, Panteon,  – 1.postava P=malíř

quii sacri doctor pariginus et ingens gemignaci fama decusque soli, hoc proprio sumptu dominicus illesacellum insignem iussit pingere Benotium 1465... ..slavný a vzdělaný pařížský doktor  ze San Gimignana na své náklady zadal malbu v kapli Gozzolimu

12 - podobenství se sv trojicí - malý Ježíšek nabírá vodu z moře lžící – zbytečná práce? tak jako snažit se rozumem pochopit tajemství sv Trojice  - podobenství o propasti mezi vírou + rozumem, Augustýn předává bratrům regule řádu - oděv – řeholnická  černá tunika se špičatou  kapucí, opasek

13 - smrt matky Moniky - sv.Monika se modlí, nahoře andělé odnášejí její duši, P Strambi

17 - smrt sv Augustina v lunetě – závěr cyklu , andělé odnášejí do nebe duši sv.Augustýna, v pozadí Ospedale innocenti  -Brunelleschi 

sloupy

s Monika - s knihou, odkaz na vzdělání     

s.Gimignano

s. Sebastiano - 1 ze 14 pomocníků, palma, znak mučednictví

s. Bartolo  - nar. v SG, františkán

s. Nicola Bari - biskup z Myry-M Asie 1087 ostatky piráti odvezli do Bari

s. Fina  - omezena na SG

s. Nicola Tolentino - oblíbený světec augustiniánů – lilie = čistota mysli

arch Raffael + Tobiáš  - na radu anděla ulovil rybu, z ní lék pro slepého otce – boží milost

klenba - mraky tvoří kružnici - 4 evangelisté –Matouš + anděl Jan + orel Marek + lev Lukáš + býk 

DOMENICO GHIRLANDAIO 1449 - 1494

 

Cenacolo di Ognissanti, Florencie

Cappella Sassetti, kostel s.Trinitá, Florencie

LUCA SIGNORELLI 1445 - 1523 

FOTO PERT ZIP42 HÁJEK - Luca Signorelli - Poslední soud, kaple Briziů, Orvieto, dóm

SANDRO BOTTICELLI 1445 - 1510

Alessandro di Mariano Filipepi  - mimořádně citlivý, bohatý vnitřní život, učitelé – Lippi, Verocchio - v 25 letech vlastní ateliér – v přízni Medici – přístup do intelekt spol – mnoho zakázek

1481 – sixtina – 3 fresky

většinu života žije ve Firenze, ochranáři – rodina Vespucci, vliv Savonaroly – pálí své obrazy – změna stylu + témat, hl důraz = vnitřní prožitek - výraz jisté melancholie - příroda + pozadí  + často i perspektiva druhořadé - nikdy se neoženil – pohřben v Ognisanti

dílo 

Juditin návrat + nalezení mrtvého Holoferna

Judita – biblická zachránkyně obleženého Jeruzaléma, Holofernés – asyrský král

1482 – Primavera

3 grácie + Merkur + Vesna + Flora + Zefyros - téma: Ovidius - Proměny

1485 - zrození Venuše 

téma: téma řecké mytologie - Venuše připlouvající k pobřeží Kypru - září jako slunce, ale na obraze je chladné, šedivé ráno - souboj bohů - Saturn Kronovi utrhne varlata a hodí je do moře - z mořské pěny se  zrodí Venuše = Afrodita, i na dalších Botticelliho  obrazech - elegantně vykreslená spoře oděná žena

PINTURICCHIO

Bernardino di Betto, přezdívka = malé postavy

1456 – Perugia

chudá rodina, úpravci látek - žák Perugina - důraz na detail,  široký rejstřík gest rukou, typicky ohnutý malíček

dílo:– cappella Baglioni, chiesa SM Maggiore, Spello, Spoleto

Annunciazione, Adorazione, Re maggi

sixtina – s Peruginem

chór SM popolo

1492 – tribuna katedrály v orvietu

libreria piccolomini  - Siena, dóm

patrný vlámský vliv – realismus - manželka + 5 dětí, umírá 1513 osamocený , zapomenutý – negativní hodnocení Vasariho

LUCAS CRANACH 1472 - 1553

vedle Durera nejvýznamnější německý renesanční malíř, novátor témat - erotika + smyslovost v malbě - zdatný obchodník. - Malíř reformace, přítel Luthera

Adam a Eva, Nerovný pár, sv.Kateřina + sv.Barbora

ALBRECHT DURER 1471

spolu s Cranachem největší německý malíř - dílo – grafiky,  ilustrace, dřevoryty, mědirytiny  - 4 cesty přes SZ Evropu -  živí se ilustrováním knih -5 autoportrétů – novum - usiluje o vystižení vnitřního života postav – před ním – Giotto, Massacio

umělci Severu nebyli ovlivněni Italy - úžasný smysl pro detail, nová technika olejové barvy, doba přechodu od středověku k novověku - gotika nezná obrazy se samostatnou krajinou – Durer je maluje

růžencová slavnost - jediný jeho obraz v ČR -  ovlivněna Giovannim Bellinim, dokládá schopnost bravurně spojit S a it.umění, Durer po svatbě si založil vlastní dílnu a strávil rok v Itálii, obdivoval práce Belliniho, měl velmi zajímavý rukopis - na 1.pohled vliv severu, ale ovlivněn i Itálií - jedinečný styl

1505 - 7 - další pobyt v Itálii, tam ho velmi cenili, doma tak ne, Začíná se zajímat i o sochařství. Aby dosáhl dojmu plastičnosti, začíná i v kresbě používat stínování linek - skvělá iluze prostoru - luteránská církev odmítá tradiční náboženská temata - nechtěli-li umělci hladovět, museli si najít jinou práci - portrétování 

HANS HOLBAIN

syn malíře, vyučil se zlatníkem - v mládí pracoval v Bazileji, kreslil ilustrace pro tiskaře, pak odešel do Londýna stal se dvorním malířem Jindřicha VIII - maloval portréty na anglickém dvoře ze S tradice si přinesl důraz na detail

portrét velvyslancenamaloval tu 2 muže, mnoho knih i s názvy, loutna s prasklou strunou... -ti 2 muži jsou na vrcholu slávy, ale i oni jsou smrtelní, život je jen cesta 

TIZIANO VECELLIO 1490 - 1576  Pieve di Cadore v Dolomitech - Benátky

dobře situovaná rodina, notáři, úředníci, advokáti, žádný malíř. V devíti letech s bratrem Frencescem do Benátek ke strýci. Nejprve v dílně (bottega) mozaikářů Zuccato, pak do učení k bratrům Bellini.  Ovlivnil ho i Giorgione di Castelfranco. Velmi brzy se projevuje Tizianův talent, postavy suveréně vyplňují prostor, je patrná energie a dynamičnost x od klidných půvabných postav Belliniů.

Fondaco dei Tedeschi - fresky, jako žák Giorgiona. Zachováno jen torzo.

1511 - po smrti Giorgiona se Tizian stává nejvýznamnějším benátským malířem mladé generace.

1516 - zakázka ve Frari -Assunta. Po smrti Giovanniho Belliniho je tizian oficiálním malířem Serenissimy. Pyramidální kompozice, velmi působivé pro svou modř - tou jsou Benátčané proslulí - a červeň, to zvyšuje účinek. Církev dosud znala klidné pojetí tohoto námětu  

"barokní obraz  100 let před barokem"

Výborný obchodník, spolu s Raffaelem je první malíř v historii, kdo chápe význam vlastnoručního pdopisu na obraze- záruka autentičnosti, přidaná hodnota.  Chápe i význam reklamy - o jeho práci píše mj.Pietro Aretino.Zákazníci - urození Benátčané, církevní spolky Scuole - objednávky cyklů obrazů ze života svatých (san Marco, san Rocco), významné řádové kostely - dominikánský Zanipolo, františkánský Frari. Tizian pracuje ve Ferraře pro Este, v Mantově pro Gonzagy, v Urbinu

skvělá práce s barvou, vzor pro impresionisty

vynikající portrétista - zachycuje na obraze fyzický vzhled i duševní svět portrétovaných

 Muž s rukavicí, 1523, Louvre 

portrét Lodovica Ariosta, 1510, Londýn

1525  - po narození 2.chlapce se rozhodne oženit (!) s družkou Cecilií Soldano. Zemře po narození 3.dítěte, holčičky. Tizian se už nikdy neožení, láskyplně se věnuje výchově dětí. Bydlí a pracuje ve stejném domě, v dílně vše jasně organizováno, každý má své pracovní místo i svou práci (bratr Francesco, pozdější spolupracovník syn Orazio.)

 

Salomé - 1515, detail, Galerie Doria Panphilj, Řím 

1527 - do Benátek přijíždí Pietro Aretino, intelektuál, nazývaný "tajemník Evropy". Píše poezii, prózu, neúnavně se vyjadřuje k politickým událostem, dopisuje si s mocnými tehdejší Evropy. Jemu vděčí Tizian za to, že se stává uznávaným a žádaným portrétistou na evropských dvorech v čele s císařem Karlem V. Aretino je v kontaktu s malířem přes 30 let a v podstatě se stává jeho "promoterem". Nejen to, oba muže pojí hluboké přátelství, Třetí do počtu  je architekt Jacopo Sansovino.

1530 - Tiziano se v Bologni setkává s císařem Karlem V. Rodí se vztah založený na vzájemném hlubokém respektu.

1533 - císař uděluje Tizianovi Řád zlaté ostruhy a umožňuje volný přístup ke dvoru. Postupně vznikají 3 portréty císaře a další obrazy i pro Karlova syna Filipa II a madridský dvůr. Většina děl dnes v Pradu a v Escorialu.

Portrét Karla V, 1548, obrazárna Alte Pinakothek, Mnichov - v neděli vstup 1 E

1540 - do Benátek přijíždí malíři  Salviati a Vasari - představují zde nové tendence manýrismu. Na ně rychle reaguje Bassano a Tintoretto.

1545 - Tizian v Římě, kontakty s mocnou rodinou Farnese, portrét papeže Pavla III.

 

1553 - práce pro nového císaře  (od 1556) Filipa II, tzv. Poesie, 7 obrazů na téma mytologie, příběhy vycházejí z Ovidiových Proměn. Tizian je vidí jako metafory  své doby a lživotní pouti člověka vůbec.  

1556 + 1559 - osobní ztráty. Umírá Aretino a o 3 roky později Tizianův bratr Francesco. Syn Orazio je vážně raněn, císař Karel V. abdikuje. Malíř se se ztrátami vyrovnává prací. Méně už maluje portréty, o to více se věnuje tématům mytologickým a náboženským.

1560 - 70 -  Tizian najímá nové , průměrně schopné spolupracovníky, mnoho obrazů signuje, přestože se na nich podílí několika tahy štětce, jak si stěžuje jistý obchodník s uměním. Je třeba zdůraznit, že je to právě Tizian, kdo dává vzniknout nové profesi - obchodník s uměním. Dříve existuje přímý kontak umělec- zákazník. Jedním z takových zprostředkovatelů je i Jacopo Strada, přítel Tiziana (1567 ho malíř portrétuje), pozdější správce rudolfinských sbírek v Praze.

1563 končí po mnoha letech (od 1545) Tridentský koncil, řešící rozkol v církvi a zahajující protireformaci. To se projevuje i v umění. Náboženské výjevy mají působit na věřící tak, aby se ztotožnili s utrpením svatýhc a posílili svou (katolickou) víru.   

1566 - do Benátek přijíždí Vasari, setkává se s Tizianem, věnuje mu medailon v reedici svých Vite (Život významných malířů, sochařů a architektů od Cimabue po Michelangela). Zapomenuty jsou předsudky z Toskánska, Vasari Tiziana obdivuje a vysoce hodnotí jeho dílo.

od 1570 - Tizianovi je přes 80, bilancuje a připravuje se na odchod - maluje obraz pro svůj hrob, (Pieta, dokočil až Jacopo Palma ml., dnes v Akademii),  urguje nesplacené faktury u madridského dvora, píše závěť. V posledních dílech je patrné téma bolesti, úzkosti a strachu. To ovšem prožívají i obyvatelé Benátek, po dlouhých desetiletích ekonomické prosperity a politické stability začíná ústup ze slávy. 1571 je osmanskými Turky dobyt Kypr, jeho správce  Markantonio Bragadin je zaživa stažen z kůže, ta je vycpána senem a vystavena na hradbách ....

1576 - mor v Benátkách, umírá čtvrtina obyvatel, také syn Orazio a pak i sám Tizian. Benátský senát uděluje vyjímku, malíř je dle svého přání pohřben v kostele Frari.

Po ničivé morové epidemii a velkém požáru se město pomalu sbírá k nové kapitole svých dějin. Na Tizianovo místo nastupuje Tintoretto.

s Tizianem se osobně znal Karel Škréta –  1649 

 TIZIANOVO DÍLO - VÝBĚR

podrobně zde

Tizianovy obrazy dnes v galerii Accademia v Benátkách, v benátských kostelích, v galerii Uffizi veFlorencii, v madridském Pradu, v Londýně, ve Vídni,  v ČR - Apollo a Marsyas (Kroměříž) a Toaleta mladé ženy (Obrazárna Pražského hradu - obraz většinou specialistů připisován Tizianovi)

portréty císařů  Karla V, Filipa II

portréty papeže Pavla III  Farnese

Láska nebeská a láska pozemská - v Galleria Borghese svatební dar pro tajemníka benátské republiky Nicola Aurelia

Flora

Assunta

Oltář rodiny Pesarů

Venuše urbinská      takhle vypadá krása...

Danaé

umučení sv. Vavřince, sv.Sebastiana, sv.Vavřince...

Pietá - poslední Tizianův obraz zamýšlen pro vlastní hrob, dokončil jeho žák  - PM s Kristem a sv.Jeroným, po stranách 2 proroci předpovídající příchod Krista, Mojžíš + Sibyla, v pravém rohu votivní scéna – klečící malíř se synem, malíř změnil techniku, maluje přímo prsty, hrubé vrstvy barvy – dramatické vyznění

autoportréty

TINTORETTO - Jacopo Robusti - 1519 – 94 

tintore-barvíř látek – poslední malíř italské renesance - manýrismu -  malíř políbený Fortunou – v životě získává úspěch, osobní štěstí, rodinu, talent, zdraví - děkuje Bohu svými obrazy - předjímá baroko  - dramatičnost, světlo, perspektiva             

sv. Marek osvobozuje odsouzeného otroka            

1.důležitá zakázka, prostor 20m 2, mnoho figur –zvládne zakázku skvěle – figurálně i barevně – revoluční obraz! – působí divadelně jako představení

1565 - oficiální malíř školy san Rocco + výborný portrétista -   ke konci maluje jako impresionista, absolutně svobodně, soustřeďuje se na gesta a působení postav na diváka, méně už ho zajímá anatomie   -   obraz musí vtáhnout diváka do děje, vzbudit jeho emoce - říkalo se o něm, že maluje jenom světlem - pozdní obrazy (Panna Marie a Kristovo dětství) působí jako gobelín, tkaný obraz - obrazy v přízemí školy ocenila až nová doba

23 pláten - starozákonní témata                                                                                    

Adam a EvaNavštíveníKlanění tří králůVraždění neviňátekKristus před Pilátem,

Cesta na Kalvárii,  Nanebevzetí Panny Marie

sv.Roch léčí nemocné morem

Zuzana a starci                -                                                                                             

vyjímečný obraz, nemaloval často ženské figury, vzorem pro všechny antická Venuše, (Giorgione, Tizian) – zde Jemné barvy, bravurně vykresleny „ženské“ předměty – hřeben, látky, náramky typické pro vdanou ženu, spony do vlasů . Tintoretto chce nechat památku na sebe v každém benátském kostele                             

Autor asi desítky Posledních večeří – oblíbené téma  - první dvě jsou typické, apoštolové sedí vedle sebe u stolu lineárně, později scény plné pohybu, postavy vzhled gondoliérů (názor malířových kritiků). Oobrazy pro kaple Nejsvětější svátosti benátských kostelů, určeno pro obyčejné lidi                                                     

Poslední večeře pro san Trovaso - není jasné, KDO je Jidáš – může to být kdokoliv, Tintoretto nechává otevřený prostor pro dohady – „zrádce můžeš být i ty“ 

1555 - Poslední večeře pro san Polo na obraze malá holčička – asi dcera malíře Lucrezia, později řádová sestra na přání otce, jeden z apoštolů jí dává chléb  

Paradiso -   práce pro Palazzo ducale  - vždy si přál namalovat Ráj                                                    

1557 –požár,, návrh budovu zbořit nakonec rozhodnuto zadat novou výzdobu pro Sál Velké rady  - v podstatě dnešní parlament – srdce Benátské republiky    -  v konkurzu vítězí Veronese, ale čas běží, 1588 umírá, nový konkurz, vítězí Tintoretto – jeno sen se splnil – paradox – mohl vytvořit oslavu svého mistrovství - 350 postav, plejáda svatých – jakoby ztratil zájem, maloval jeho syn, říká se, že sám Tintoretto nenamaloval jedinou postavu. Po smrti Tiziana je Tintoretto žádaným portrétistou nejen v Benátkách, ale i u evropských dvorů, má zavedenou dílnu, ale sám maluje velmi málo  - jeho nástupce  - syn Domenico, druhorozený Marco, snad i dcera, v dílně pracují vlámští umělci – krajináři

autoportrét  odraz intenzivně prožitého života – vrásky, kruhy pod očima, upřený pohled

Tintoretto pohřben v kostele Madonna del Orto, Canareggio

PAOLO VERONESE 1528 - 88 

malíř italské renesance  - barevného a spektakulárního benátského manýrismu, mladý konkurent Tintoretta, 1533 zakázka pro Palazzo ducale. Pocházel z Verony, život prožil v Benátkách.

Díla v Accademia, s.Giorgio Maggiore

GIORGIONE

Venuše - nahá postava proti krajině - Tizian si tento námět půjčil o 30 let později - oba malíři jsou úplně odlišní, i když měli stejného učitele – Belliniho - nová témata - světské a pohanské náměty - láska,  erotika - ženský akt

Bouře - Benátky, Accademia

používal nový typ vysoce matného oleje, který si sám vyrobil - barva umožnila úpravy a změny během malování znázorňuje postavy a krajinu, oboje v pohybu a krásném souladu  

MICHELANGELO BUONAROTTI - 1475 - 1564

geniální, božský, introvert, cholerik, náladový, výbušný, perfekcionista, věčně pochybující... ve správnou dobu na správném místě – FI tehdy  - zlatý věk, nikdy už to nezažije - největší sochař jakého svět znal -  změnil celé sochařství, dokonalá znalost anatomie

3 vrcholná díla renesance

sochařství – David

malířství - výzdoba Sixtina

architektury - kupole baziliky sv.Petra

současníci

Lorenzo Medici - Giorgio Vasari - Savonarola - jeho  kázání působí umělci vnitřní rozpor – je věřící, ale v umění vychází z pohanské tradice ř.+ ř

vztah k Leonardovi - spojuje je genialita, homosexualita, rozděluje všechno – světonázor, vztah k církvi, způsob života 

rodina - 6.3. 1475 – Caprese  - brzy odjezd do FI - 4 bratři, matka zemřela v jeho 6 letech, otec nepřál umění, syn bude úředník -  nakonec se dal obměkčit

učedník - ve 12 - dílna  D.Ghirlandaia – technika fresky – učí se míchat barvu, připravit podklad...spory s kolegy – půtka – zlomený nos – trpí tím, že není dokonalý - v 15  – do  paláce Lorenza Medici – líbil se faun, po smrti Lorenza  přichází o podporu– hloupý Piero mu zadal udělat sněhuláka...

madona della scala

1490                 1.plastika, vliv Donatella

odchod z FI - Benátky, Bologna – zde objednávka anděla, S upálen, M se vrací

Michelangelo sochař

spící kupido - nedochoval se – plagiát, snaha vydělat si - povolán do Řma ke kardinálu   Riariovi, znalci umění – ten objednává Bakcha

Bakchus - 1496    - nové pojetí, jako androgyn, smyslný – sice zaplaceno, ale odmítnutí , tvář boha popraskala – cenná zkušenost –M příště sám vybírá kvalitní mramor

pieta - 1497    - objednal francouzský kardinál – pak zemřel, ale socha přesto do Vatikánu, odměna   450      dukátů –   velké peníze - tajně ji signoval - ...zaslechl jsem jak nějací pablbi z Lombardie říkají, že autor je..., z boku šíře jen1 m– dojem hloubky

David - 1501-1504       David – oblíbené téma sochařů – Donatello, Bernini...objednal Piero Soderini, hlava F. republiky - výzva – prasklý blok – „dobře propečený“ na slunci – 40 let - převratné pojetí – chvíle před útokem - = symbol nezávislého ducha florentské republiky, odpor X tyranovi – hledí na J – k Římu. určena pro pohled zespoda, z boku je vidět  tenkost bloku - lapálie s velkým nosem – M jakoby odsekává mramor, prach hází Soderinimu na hlavu ..vidíte, teď je to ono, vdechl jste mu život..            navrtané zornice – odraz světla

náhrobek Julia II - 1505prokletí ,  práce trvají 40 let, návrh - 40 soch -později  6   =  provincie dobyté  Juliem , nahoře lehký mramorový baldachýn, dole sarkofág nesený 2 anděly - 8 gigantických soch apoštolů +  ctnosti +  proroci - plátce -  vévoda urbinský, chtěl do středu Mojžíše - umělec souhlasil, sochu už měl hotovou ve své dílně

Mojžíš - 2000  - oprava po 200 letech -  zjištění: socha zhotovena 2X!!

1513 - pohled upřený rovně vpřed - 1542 - rotace sochy doleva - důvod:  umělecké vyzrání autora. V 1.období chtěl dát sochám sílu a přesné anatomické    

proporce + později důraz na dynamiku, pohyb - musel přepracovat nos, vousy  doleva-efekt větru, vzadu šerpa, vpředu ne - měla ji 1.socha, pak otesána - 1.verze - nohy  rovnoběžně, 2.verze -  L noha vytočena, koleno zmenšeno o6 cm, překryto záhyby látky, patu umístil dál  dozadu za nohu. menší koleno překryto pláštěm - rohy – chybný překlad            

otroci - 1513    o.rebel + umírající – váha jen na 1 noze – klasický kánon – vzor doryforos - na náhrobek nikdy neumístěni, dnes v Louvru

vězni - 1519 + 1523 - 2 v Louvru, 4 ve Firenze v Akademii - pův. pro hrobku  Julia II - nedokončeny - jakoby se chtěly osvobodit z kamene

pietá Rondanini  1547   -  poslední nedokončené dílo, ze starého římského sloupu -  postavy se chtějí osvobodit ze svého vězení - inspirace gotikou – vyznívá impresionisticky - celkem 5 piet - pietá vaticana, pietá Bandini – 1555 -museo del opera -FI - di Palestrina - v Akademii Firenze, Rondanini - v Milánu Castello sforzesco

finanční situace - s papežem spor o peníze, 2 x za ním jede na bitevní pole do Bologni - žije velmi skromně, skoro v chudobě – ale vydělává – peníze ukládá a investuje do  pozemků  v Toskánsku – rodina stále žádá peníze, zpronevěřil peníze na náhrobek...ve 30 letech si uložil 900 dukátů – Leonardo vydělal o málo víc za celý život - po smrti – pozůstalost – 8 000 zlatých dukátů + pozemky – na svou dobu byl miliardář

capelle medicee - 1519-20 - zakázka od Lva X - spojení architektury + sochařství, tradiční ikonografie – postavy zesnulých ležící – srv.sv.Vít - zde novum – postavy sedí ve výklencích, nejde o skutečné portréty, chybí erby a nápisy...symbolika pomíjivého času – den + noc + soumrak + svítání – 1526-31

noc – jediná socha s atributy – maska – různé výklady – sen, noční můra...autoportrét? sýček – noční pták

spor s Bramantem - neměli se moc rádi, Bramante měl za to, že M. o něm šíří pomluvy ohledně sv.Petra, M. byl několikrát napaden Bramantovými lidmi a zbit - vyplenili mu ateliér - Bramantův návrh lešení do sixtiny – vyvrtat do stropu otvory - to M.odmítl

Michelangelo malíř maluje jako sochá – dokonalá anatomie – výrazná muskulatura

Sixtina - 1508 – 12  – výzdoba stropu, žádný malíř nedostal nikdy tak náročný úkol

... je to pro průměrné mazaly jako je Raffael...M. přitom o sobě pochyboval, fresky nedělal 20 let – necítí se být malířem, žádá spolupracovníky ve FI o rady - strop vysoký  20 m, rozloha = fotbalové hřiště 40 x 13 m+ lunety - pracuje prakticky sám, roky zde zavřený   - i když pomocníky měl - navrhl a postavil si vlastní lešení - zamítl Bramantovo - vyhnal pomocníky z Firenze - malba vlhne a plesniví

papež chtěl  NZ - jen 12 apoštolů - umělec chtěl  SZ - Stvoření světa + člověka + prvotní hřích + vyhnání z ráje - světová potopa + Noe + David + Goliáš + Judita + Holofernus  - Mojžíš + hadi    + proroci + sybily - tvář Madony předznamenává impresionismus - z růžových a bílých bodů - tvář Adama - oko =ponechaná omítka, nenanesl barvu-výsledný efekt je jedinečný - papež nejdřív spokojen, pak chtěl víc zlata + ultramarínu, M to nechal jak to bylo - restaurování malby - 14 let

9 hlavních výjevů – 500 m 2

malíř  vyžadoval nejvyšší kvalitu barev, sám si je  míchal - zelená hlinka + žlutohnědá ambra – levné, místní, ultramarín – drahý – z Afghánistánu

technika fresky

třídění + míchání barev - hašení vápna - příprava omítky – několik vrstev hrubé + pak jemná vrstva - návrh + skica výjevu - přenesení kontur na strop – přes perforovaný papír sáčkem s uhlem

Svatá rodina - 1515 - v rondu, předznamenává manýrysmus, dokonale sošné proporce postav, syté    barvy, týdny bez platu ho dohnaly k tajnému opuštění Říma, papež zuřil, ale potřeboval vojenskou pomoc Florenťanů - dlouhé vyjednávání, M.chtěl záruky a papežovo odpuštění, smír proběhl v Bologni - zde zadal papež Michelangelovi sochu sv.Petronia, chtěl mu dát do ruky meč - sochař neposlechl, vytesal knihu

dějinné události -  Lev X – objednal fasádu san Lorenzo,    M 3 roky v lomech vybírá mramor – zakázka zrušena

1527  svržení Medici – M přeběhl k republikánům - 3 měsíce  - úkrýt v kryptě dómu – nalezeny jeho malby na zdech – útěk,  návrat až když mu  papež Kliment VII osobně zaručil bezpečnost - opět do Říma - platonicky ?  zamilován do mladíka Cavalieriho

Poslední soud - původně zde  3 fresky Perugina, dramatická a emotivní M kompozice  malba  papeže vyděsila, Papežův ceremoniář Biagio da Cesena: ...roba da osteria...M přidal bederní roušky a postavu Ceseny v pekle, na Cesenovu stížnost papež odvětil: ..do pekla má moc nesahá.. autoportrét -   sv.Bartoloměj stažený z kůže - modré pozadí=lapis lazuli, velmi drahý, přímo drcený kámen - protireformace - pobuřovala nahota, nahý je  jen Kristus - přidány  fíkové listy - později zase odstraněny - Veronese, nařčen inkvizicí že maluje nahotu, se brání s poukazem na Sixtinu

1521 - papež Hadrián VI chtěl dát strop zamalovat- opět vadí nahá těla - nestihl-zemřel po roce pontifikátu na malárii

1545 - tridentský koncil - vlna puritanismu  - malují se roušky, závoje

Michelangelo architekt

biblioteca laurenziana - vyjímečné schodiště - symbolicky cesta z temnoty vzhůru do světla poznání, navrhl i detaily – od podlahy k lavicím

úprava Palazzo Farnese, Porta Pia  

kupole sv.Petra - 1561 – 71 let - Pavel III mu dal volnou ruku - postavil dřevěný model, bál se, že zemře dřív, než práci dokončí - inspirace - SM Fiore - novinka - vnější žebroví=kostra kupole - dvojitá kupole - dokončil G. della Porta, protáhl do výšky kvůli  bezpečnosti

úprava náměstí na Kapitolu - podstavec pro MA  i návrh dlažby, ale až z r.1940 - v 16.st zde radnice + pal.conservatori, nalevo nic, doplnil 3.palác, předělal fasády – opticky nám.zkrátil rotací budov.

konec životní pouti

tělo uloženo v kostele s.apoštolů v Římě, synovec Lionardo  tajně převezl do FI mezi balíky látkek, tam slavně pohřben, 3 dny tělo vystaveno v Santa croce - dědic - synovec Lionardo

LEONARDO DA VINCI           1452-1519 

RENESANČNÍ UMĚLEC – VYNÁLEZCE – VĚDEC + architekt, malíř, inženýr, anatom, levák, zrcadlové písmo – 3000 stran poznámek, toužil po naprosté dokonalosti, mnoho děl nedokončil, stále vymýšlel další nové detaily.

Leicesterský KodexLeonardův deník.  Psal ho  zrcadlově italsky - zprava doleva, zprava doleva. jako levák tím zabránil rozetření inkoustu, snaha o utajení svých objevů. 

1994 koupil Kodex od amerického obchodníka Hammera za 31 milionu dolarů Bill Gates – uspořádal výstavu - možnost prohlížení  v originále  + v angličtině –PC

dětství + mládí - Anchiano u Vinci – nemanželský syn notáře Piera - maminku nikdy nepoznal, dětství strávil se strýcem Franceskem – jeden z mála přátel, zájem o přírodu, 1463 - přestěhování do Florencie – od 15 do 23 let studia

otec – notář ve službách republiky, syn tíhne k umění

studia -  matematika +  hudba (hrál na loutnu) +  kreslení u Andrea del Verocchio

přesné kreslení = florentská tradice

Michelangelo o Benátčanech – barvy skvělé, kreslit neumí)

1471  usazení měděné koule na dóm – Vinci studuje stroje + technologii

Zkoumal tajemství lidského těla „anatomická studie“. Zkoumal zákony vln a proudů, chce splavnit tok řeky Adda - MI. Pozoruje a analyzuje leta hmyzu a ptáků – návrh rogala. Studuje zákony hydrauliky podle Archiméda -  návrh vodního kola, vodní pumpy.

Traktát o anatomii – shrnutí poznatků z pitev - pitval 30 těl

Traktát o malířství – příručka pro generace malířů.

Leonardo malíř

Technika sfumato: jemný přechod jedné barevné plochy do druhé. Dosáhl  jemných průsvitných efektů nanášením slabých vrstev oleje z vlašských ořechů. Světlo jakoby postupně pronikalo do hloubky obrazu.

Zvěstování 1475

Klanění tří králů 1481 - pro klášter san Donato – nedokončil, odjel do Milána, mniši čekali 15 let – pak zadali stejné téma F.Lippimu

Dáma s hranostajem

milenka Lodovica Mora Cecilia Gallerani – zvířátko - symbol čistoty

Portréty

X od svých předchůdců zachycuje osobnost a psychologickou hloubku. Jediný portrét muže - hudebníka

1482 -99 - pobyt v Miláně -  dvůr Lodovica Sforzy (= il Moro) Leonardovi je 30 let – sám vévodovi napsal a vychválil se. Jeho funkce - malíř, sochař, vojenský a hydraulický technik, architekt, mistr ceremoniář. Miláno – hl.město evropského zbrojařství – všude slévárny a kovotepecké dílny

Leonardo : válka je  bestiální šílenství, nicméně vynalézá ničivé zbraně -   malé dělové koule s výbušnou náplní, dle antiky ‑ válečný krytý vůz, kanón, přístroj na nabíjení kuše.  obrněný vůz  + otočné dělo. zařízení na odvodnění zákopů

pokus postavit bronzovou jezdeckou sochu Francesca Sforzy – 10 let příprav, 1499 model zničili francouzští vojáci -bronz na pomník roztaven – výroba děla. Moderní metody v zemědělství - pěstování rýže (zavlažovací kanály) a bource.

Poslední večeře 1499 

freska v refektáři  kláštera Santa Maria delle Grazie. Ve středověku Poslední večeře chápána v rámci cyklu Kristova umučení, od 15.st. samostatný námět - často zdobí refektář. Leonardova Večeře = převratné dílo, detaily (skutečný ubrus mnichů) 12 apoštolů v novém pohledu ,  postavy plné pohybu, života, akce, zachycen okamžik, kdy se učedníci ptají kdo je zrádce a snaží se dokázat svou nevinu..skvěle využity znalosti fyziognomie, kterou umělec nadšeně studoval. Každé emoci odpovídá určitý výraz obličeje a gesto rukou. Efekt dvojité perspektivy - architektura na obraze vypadá jako pokračování refektáře, Ježíš jakoby nabízel z obrazu divákovi chléb a víno. Prodloužení místnosti se nejeví jen z úrovně 4 m nad zemí, ale i z pohledu diváka dole. Leonardo naklonil obraz do refektáře, aby odkryl vrchní část stolu. Vzniká tak dojem hloubky. Světlo dopadá jakoby ze skutečných oken refektáře.

Technika - kombinace olejomalby a tempery na dvojité vrstvě štuku. Kdyby Leonardo maloval freskovou technikou, musel by pracovat rychle, než omítka zaschne. Byl ale zvyklý vše mnohokrát předělávat. Malba ale brzy podlehla vlhku a znečištění.

Srpen 1943 - refektář utrpěl při leteckém bombardování.

Mona Lisa - 1503-7

Olej na dřevěné desce - portrét manželky vlivného Florenťana  - obraz si nechal s tím, že ještě není hotov. Použita vzdušná perspektiva - vzdálenější předměty mají vybledlé barvy a rozmazané linie, splývají s okolím. Obraz získává na hloubce.

Madona ve skalách – klasická pyramidální kompozice

svatá Anna samotřetí - Maria na klíně sv. Anny zvedá Ježíška - běžné téma tří generací. Obraz vznikl v Miláně a spolu s Monou Lisou putoval s umělcem do francie, kde už zůstal. Pyramidová kompozice, postavy jakoby propleteny. teplé a studené tóny dokonale vyváženy. Sv. Anna - odevzdaná rezignace, ví, že Kristova oběť je nutná a lituje svou dceru. Je to i symbol církve. Prastará krajina v pozadí = symbol plynoucího času. Kristus se narodil jako beránek, nevinný, a připravený se obětovat.

Vitruviánský muž- renesanční důkaz geometričnosti těla.

1502 pobyt v Romagni 

generální inženýr a architekt pro Cesare Borgiu - opevnění. Forli, Pavie, Siena, Perugia, Urbino, Vatikán  + kreslí mapy a plány měst.

1503 - zpět  do Florencie

Soupeření s Michelangelem - Firenze - výzdoba Síně 500.

M - kartón bitva u Casciny se ztratil

L -  bitva u Anghiari, chtěl použít starou římskou techniku, enkaustiku. 4.st. př. -  před nanášením se barvy míchaly s horkým voskem, efekt vysokého lesku. Špatný postup, zahříval stěny horkou pánví, barvy se spojily a stekly. Leonardo pokus vzdal.

1513 -17 - pobyt v Římě

doba medicejského papeže Lva X

L se věnuje geometrii, melioračním pracem kolem Říma, scénickým návrhům

1517 - odjezd do Francie

na pozvání krále Františka I. – o mnoho let mladší král ho velmi obdivuje -  dárek pro krále – mechanický lev, z kterého se sypou bílé lilie – symbol fr.koruny. 1519 - Leonardo umírá na zámku v Cloux - všechny rukopisy odkázal příteli Francescu Melzimu

Leonardovo vegetariánství

přijde čas, kdy pojídání zvířat bude odsuzováno stejně jako kanibalismus  a kdy zločin  spáchaný na zvířeti bude trestán stejně jako zločin spáchaný na člověku

Leonardův znak

pluh v oválku s heslem Impedimento non mi piega = překážky mě nezlomí

Technický pokrok

Staveniště katedrál = dnešní centra kosmického výzkumu. Setkávají se tu architekti, tesaři, kameníci, kováři a inženýři z celé Evropy   a vyměňují si zkušenosti. Vznikají nákresy a modely různých strojů, některé se dochovaly v Leonardových studiích. Při stavbě kupole a lucerny katedrály SM del Fiore použit otočný jeřáb a velký jeřáb zvedající břemena ze země na plošínu pod lucernou. Na ní stálo lešení.

Válka a obranný systém

Obranné systémy byly ve středověku velmi důležité (brnění, hradní zdi) 15.st - převratná změna - vojsko s ručními zbraněmi a dělostřelectvo-hákovnice, děla. Opevnění projektována tak, aby útočníci byli pod stálou palbou. Věže už nejsou tak vysoké, aby odolaly útokům dělostřelců.  16.st - z bašty = bastion, suchý příkop se zatopí jen v nutném případě. Leonardo: hmoždíř, střílející výbušné náboje

hydraulika

Vodní kanály tehdy velmi důležité pro dopravu zboží, silnice ve špatném stavu.

Leonardo vypracoval plány na výstavbu vodního kanálu na řece Arno, zdymadla -

ve zdymadle se zvedala hladina vody, aby mohly čluny pokračovat v plavbě.

Z plánu sešlo, byl moc nákladný.

Létání

zabýval se létacími stroji o 400 let dřív než bratři Wrightové - pokus sestrojit létací stroj - pozoruje ptáky, jejich křídla a studuje atmosférické jevy.

Závěr: nejlepší je plachtění pomocí pevných křídel. Křídla poháněl pilot rukama i nohama. Sestrojil křídla poháněná pružinou.

Mechanika

Dochovaly se tisíce kreseb. Nicméně leccos už existovalo, Vinci ale pochopil, že sestrojit

lepší stroj znamenalo zdokonalit součástky - pružiny, spojovací táhla, ozubená kola,

kotouče...

UMĚNÍ MOZAIKY 

LUCCA - kostel San Frediano

Zdobná umělecká technika známá už ve starověku.

Původně zdobené podlahy, později i stěny + strop.

Barevné tessere  (destičky) mají rozměr asi 1 cm2

Středověká technika:

Lepidlem rozpustným ve vodě barevná sklíčka nalepena na dřevěnou desku,  přes ně se

přelepilo silné plátno. Mozaika  sejmuta z desky, plátno se srolovalo, přiložilo se na čerstvě

nahozenou omítku a sklíčka se do ní vmáčkla.

Po zaschnutí se plátno namočilo vodou a sejmulo.

Nebo se tessere přikládaly na stěnu přímo a vtlačovaly do omítky.

Pro mozaiku je typické kombinování různých technik              

dělí se podle užitého materiálu

Opus musivum

V antice  - využití kamene především v grottách, na stěnách či stropech.

Ve středověku - mozaika obsahuje zlatý plíšek či zlato,na stěnách či stropech.

V novověku  - mozaika jako taková.                                            

Opus signinum                                                                                                         

vytváření jednoduchého ornamentu ve vápenném loži. Jednotlivé kostky (či

oblázky) nejsou opracované. Mohou být barevné.   

Opus tesselatum     

rozsáhlé obrazy na stěnách a podlaze z pravidelně opracovaných kostiček, tzv. teser.

Opus vermiculatum

drobné pravidelně sekané kostičky obtékají obraz, celek je jako tah štětcem

Opus sectile 

podlahové mozaiky z velkých kusů kamene - geometrické motivy                      

Terrazzo mozaika

nepravidelně opracované drobné kameny, podklad vápno, hlína nebo sádra                      

Lithostroton                                                                                                               

mozaika složena z větších kamenů

Kamenné mozaiky

9.–8. stol. př., oblázky od 0,5 cm – 9 cm. V 5. a 4. stol. př převažují černé a bílé, pozděi barevné oblázky - červené, žluté a hnědé. 2. stol. př -místo oblázků  polygonální nebo krychlové kamenné kostky. Použití oblázků později hlavně ve smíšených technikách.

Další fází ve vývoji kamenných mozaik je využití vápence, mramoru, travertinu, břidlice.   Červená barva - pomocí oxidů železa. Mramor - mimořádně vhodný materiál pro tvorbu mozaiky pro jeho optické vlastnosti. Teplý optický tón mramoru je dán mnohočetnou reflexí světla těsně pod povrchem.

V římských dobách se rozlišovaly následující mozaiky podle barevnosti použitého mramoru: Rosso antico (červená), Cipollino (žlutá) a Portasanta. Ostře barevných tónů se i v krajinách, bohatých na mramor, docilovalo použitím např. porfyru (červená), serpentinu (zelená), jaspisu a alabastru.

Pavimentální mozaika v chrámu Hagia Sofia z 6. stol. n. l. obsahuje tesery mramorové, alabastrové, z jaspisu, porfyru a serpentinu.

Porfyr a serpentin často používán na podlahách římských kostelů a na Sicílii - San Clemente, SM in Cosmedin v Římě, Capella Palatina v Palermu.

Polodrahokamy  - onyx a achát  - zdůraznění očí 

Itálie: Ravenna, Aquileia, Venezia, Roma, Pompei, Monreale, Piazza Armerina, Palermo

BAROKNÍ UMĚNÍ

baroko dělá barokem celkový dojem

stírá rozdíl mezi architekturou, sochařstvím, malbou

náměstí -jeviště,  sochy - herci

divadelnost obecně = v samé podstatě barokního světonázoru

theatrum mundi – svět jako divadlo

svátky církevní, lidové, dvorské korunovační rituály...

= vysvětluje smysl reprezentačních sálů + schodišť v šlechtických rezidencích

od skromných k přehnaně monumentálním

bohoslužby – zapojeny všechny smysly – čichový – kadidlo

pouti k hradům milosti, podél aleje s kapličkami, sochami...

teatralita od křtin po pohřeb – scéna je oltář, náměstí při pouti i popraviště

vítací slavobrány, castra doloris,  - počátky už v renesanci + manýrismu

GIAN LORENZO BERNINI 1598 - 1680

oblíbenec papežů, kardinála Borghese 

muž, který oživil mramor - jeho postavy utíkají z podstavců, jsou znázorněny v okamžiku proměny, prožitku

Vidění sv.Terezie - před Berninim si nikdo netroufl na podobný námět, umělec nebyl vulgární primitiv, dokázal zachytit nejintenzivnější prožitek těla i mysli současně

Apollón + Dafné –  Ovidius - Proměny, zachycena chvíle proměny Dafné – tělo = kmen, nohy koření do země

David - nově zpracováno – zde VE CHVÍLI útoku, ne před nebo po

únos Persefony - opracování ze všech 4 stran – dřív jen ze 3 – 4.str u zdi, 3 vzhledy mramoru – jemná kůže, hrubé svaly, srst psa

Neptunova kašna

fontána čtyř řek

neúspěch - J zvonice chrámu sv.Petra - v 70 m, musela být stržena, praskliny i na fasádě

FRANCESCO BORROMINI 1599 - 1667  

pův. kameník, odchod do Říma, zde vede stavbu sv. Petra jeho strýc – Carlo Maderno, žák Berniniho

1.samostatná stavba – san Carlo alle 4 fontane - boří konvence, dělá stovky nákresů, prohýbá průčelí, stavby působí větší než jsou

Borromini  pochopen a oceněn až v 19.st

v 68 letech spáchá mečem sebevraždu – zahořklý a zklamaný

san Agnese, sant´Ivo 

CARAVAGGIO 1571 - 1610

Michelangelo Merisi  - přezdívka podle rodného města

vyučil se v Miláně, zde i rok ve vězení – důvod se přesně neví

odchod do Říma, maluje portréty

pracuje v atelieru Cavaliere d´Arpina, je uznávaný, ale žije jako pobuda

madony maluje podle římských prostitutek – proto jeho obrazy odmítají mnišské řády

madona pro Vatikán je prostá venkovanka, ježíšek je nahý –

konec šancí pracovat pro papeže

hádavý, prchlivý, nikdo s ním nevyjde

1606 v hádce zabije muže, musí utéct z Říma – Pavel V ho dal do klatby

Neapol, Malta – vstupuje k maltézským rytířům

i zde hádky a spory, budí znechucení ibrazy s homosex.tematikou

z vězení na ostrově prchá- porušil 13.pravidlo řádu –

opustil ostrov bez dovolení velmistra –vyloučen

Sicílie

pokus vrátit se do Říma, cestou vysílen umírá ve špitále v Porto Ercole

nalezen úmrtní list - pár dní předtím mu papež dal milost

nová témata – košík s ovocem, groteska – dívka svádí chlapce, stařena ho okrádá...

kontrasty – starý-mladý, hezký-ošklivý...

JAN BLAŽEJ SANTINI AICHEL 1677 - 1723

 

Theatinský kostel, cisterciácký Zbraslavský klášter, Morzinský a Schönbornský palác. I to jsou pražská díla geniálního tvůrce barokní gotiky Jana Blažeje Santiniho Aichla, jenž se narodil 3. února 1677. Dílo a osudy výjimečného tvůrce přibližuje historik Vít Vlnas. Odkud pocházejí Santiniho předci a kdy přišli do Prahy? Rodina byla severoitalského původu. Dědeček, zedník Antonio Aichel, je v Praze doložen poprvé v roce 1635, kdy se oženil s Kristýnou Ostovou z Plzně. Měli spolu řadu dětí, z nichž nejmladší syn Santini Aichel se vyučil na Starém Městě kameníkem. Do svého domku na Hradčanech přivedl v roce 1675 nevěstu Alžbětu Thimovou. Narodily se jim tři děti, nejstarší byl Jan Blažej Santini Aichel, pokřtěný v Chrámu sv. Víta 4. února 1677. Podědil Santini otcovo řemeslo? Jak vypadalo jeho vzdělávání a první kroky v „branži“? O vzdělání i soukromém životě toho víme překvapivě málo. Jeho mladší bratr František Jakub pokračoval v otcově řemesle, Jan Blažej trpěl tělesnou vadou, která mu zřejmě zabraňovala v plnohodnotném fyzickém uplatnění. V pramenech se o něm hovoří jako o „chromém Santinim“. Vyučil se malířem, žádný obraz však dnes neznáme. Záhy se začal s velikým úspěchem věnovat architektonickým projektům. Neměl však odpovídající postavení v cechu a nemohl pracovat jako provádějící stavitel, přestože na řadu svých staveb osobně dohlížel. Z jakých zdrojů čerpal inspiraci a školení? Praktické stránky profese i některé teoretické aspekty architektury poznal Santini v otcově dílně. Jeho učitelem mohl být Jean Baptiste Mathey, malíř a architekt. Tento Burgunďan římského školení završil raně barokní etapu architektury v Čechách a Santiniho tvorbu rozhodně ovlivnil. Zásadní podněty získal v letech 1696 až 1699 během tovaryšské cesty do Itálie. Santini je spjat i s tajným světem čísel a šifer. Odkud pocházel vztah k mystice? Santini byl hluboce věřícím katolíkem. Měl ale i zálibu v kabalistických naukách, jinotajích a číselné symbolice, jak dokládají jeho poznámky, často šifrované. Nešlo ovšem o iracionální mystiku či magii, nýbrž o intelektuální výbavu barokního vzdělance. Jisté je, že schopnost vtělit složité symbolické obsahy, často vyjádřené vzájemnými poměry čísel, do konkrétních staveb mu získávala věhlas u obdobně naladěných stavebníků. Co dělalo Santiniho výjimečným ve vztahu k barokní gotice? Pokud jde o gotické prvky, Santini nebyl ani první, ani jediný, kdo jich využíval. V jeho případě však nešlo o povrchní „výpůjčky“efektních architektonických článků, nýbrž o hluboké procítění struktury vybraných gotických staveb. Santini pracoval s gotickými momenty suverénně a osobitě. Zaujala jej například úloha světla u středověkých katedrál. Jeho díla jsou prostoupena světlem, kterému se dostává mimořádného významu. Nejde o napodobení gotiky, jak je známe třeba z romantismu, ale o zásadní domyšlení jejích principů, vložených do základů nové, k ideálu směřující architektury. Které Santiniho projekty v metropoli jsou nejpozoruhodnější? V Praze se setkáme s řadou děl. Třeba tři paláce na Malé Straně, Kolowratský, Morzinský a Schönbornský. Genialitu dokládá podoba někdejšího cisterciáckého konventu na Zbraslavi, kde poprvé použil gotizujících prvků. Je to i dramatická modelace interiéru kostela theatinů v Nerudově ulici. Italská inspirace je patrná na fasádě kapitulního děkanství na Pražském hradě, kterou bychom si na první pohled se Santinim spojili jen těžko. Drobnější, ovšem velmi zajímavou prací jsou Svaté schody u kostela na Karlově. Santiniho mistrovství dokládá i poutní areál na Bílé hoře. Kdo byli mecenáši a zákazníci? Ovlivňovali Santiniho tvorbu? Originalita a neobvyklost Santiniho projektů vábila zejména intelektuálně náročné preláty. Vynikali mezi nimi opati velkých cisterciáckých klášterů, kteří si mladého architekta vzájemně doporučovali, zbraslavský Wolfgang Lochner, Jindřich Snopek v Sedlci, plaský Eugen Tyttl a později zejména Václav Vejmluva ve Žďáru. Do tohoto okruhu se řadí i benediktin Maurus Fintzguth, jenž zaměstnával Santiniho patnáct let na stavbě velkolepé opatské baziliky v Kladrubech. Architekt dokázal naplnit jejich představy, koneckonců užití gotického tvarosloví korespondovalo dokonale s duchem barokního historismu a připomínalo dobu největší moci a slávy českých a moravských klášterů. Pracoval i pro další církevní instituce a významné šlechtické rody, Kolowraty, Kinské. Colloredy nebo Valdštejny. Zejména v případě kleriků víme, že jejich intelektuální ambice souzněly se Santiniho dílem. Jaký byl Santiniho rodinný život a vztah k Malé Straně a Praze? Santini byl bohatým a váženým malostranským měšťanem. V roce 1705 zakoupil dům v Nerudově ulici. Roku 1707 se oženil s Veronikou Alžbětou Schröderovou, dcerou někdejšího dvorního malíře, který je známý především jako učitel Petra Brandla. Narodily se jim čtyři děti, nejstarší synek přišel na svět osm měsíců po svatbě, takže sňatek byl zřejmě poněkud spěšný. Veronika Alžběta v roce 1716 zemřela, z dětí se dožila dospělosti jen dcera Anna. Santini se pak oženil se šlechtičnou Antonií Ignacií z rodu Chřepických z Modliškovic. Její rodina byla bohatší potomstvem nežli majetkem, avšak sňatek s urozenou slečnou znamenal společenský vzestup řemeslnického synka. Santini zemřel mladý. Co je o jeho skonu a místu posledního odpočinku známo? Zemřel uprostřed práce zřejmě na plicní chorobu v prosinci 1723. Stejně jako mnoho umělců z levého břehu Vltavy byl pohřben v zaniklém kostele sv. Jana v Oboře pod Jánskými schody. Santiniho závěť pak většinu peněz rozdělila mezi ženu a dvě žijící děti, neprovdané dcery z prvého a druhého manželství. Byl natolik osobitý a složitý, že nenalezl přímého pokračovatele.

 ANTONIO CANOVA - 1757-1822

nejvýznamnější sochař italského neoklasicismu.

Amor a Psyché

Sousoší s motivem známého mýtického milostného příběhu vytvořil v letech 1787-1793. Dílo si původně objednal jeden Angličan, získal ho však francouzský generál Joachim Murat. Canova zpracoval tím nejpůvabnějším způsobem prchavý okamžik, kdy se božský Amor něžně sklání nad Psyche a svými křídly zahání spánek podobný smrti, do něhož Psyche upadla lstí žárlivé Venuše (Afrodité). Psyche byla královská dcera, která svou neobyčejnou krásou vzbudila závist samotné Venuše. Ta proto chtěla, aby Psyche vzplanula láskou k tomu nejošklivějšímu člověku na světě. Venušin syn Amor, který to měl zařídit, se ale do Psyche sám zamiloval a navštěvoval ji pak tajně a nepoznán každou noc. Nakonec velká láska mezi bohem a královskou dcerou obměkčila i bohy na Olympu. Sám Zeus propůjčil Psyche nesmrtelnost a milenci se tak stali symbolem věčné lásky. 

Ještě v letech 1800-1803 vytvořil Canova variantu stejného námětu pro Ermitáž v Sankt Petěrburgu, další známá varianta je v New Yorku provedena v sádře podle originálu v Louvre a existují i další dobové kopie slavného díla z Canovovy dílny. Také rakouský státní kancléř Clemens kníže von Metternich podlehl kouzlu něžného polibku a objednal si u Canovy jeho kopii z kararského mramoru. Do svého deníku si pak 10. února roku 1822 poznamenal: "Právě jsem dostal mramorové sousoší od Canovy a nechal ho postavit ve svém pavilónu. Je to rozkošné umělecké dílo, které mi působí jen jednu starost. Nevím totiž, co tomu řeknou nevinní a cudní. Ti první pravděpodobně nic, ti poslední příliš mnoho. Sousoší zhotovil Canova nejprve pro Malmaison a myslím, že ho koupil ruský car. Nechal jsem si pořídil kopii samotným Canovou. Je to ten nejněžnější a zároveň nejbujnější výtvor umělce. Mramor zde přetvořil v lásku a grácii. Sousoší představuje první polibek, který Amor dal Psyche. Obě děti to dělají tak dobře, jako kdyby nikdy nic jiného nedělali. V ty dny, kdy mě navštíví nevinní, budu muset Amora zastřít županem a Psyche schovat pod přikrývku; kromě těchto příležitostí jim však ponechám jejich prostou boží podobu. Kdyby tato rozkošná stvoření nevážila třiadvacet centů, nechal bych je postavit na kolečka. Takto jsou ale nehybná a tudíž věrná jako kočky nebo generál Foy. Mě přitom těší, že Amor i se svými křídly už nemůže nikdy opustit můj dům. Tato křídla jsou skutečné umělecké dílo. V Římě žije jeden umělec, který dělá pouze křídla; ti nejlepší sochaři si je nechávají zhotovit od něho. Je nepochopitelné, jak něžně zpracovává mramor." 

Originál sousoší měl být původně v rezidenci francouzského krále Ludvíka XVI. v Malmaison. Později v tomto paláci žila Josephine, první manželka Napoleona I. Jeho druhá žena Marie Louisa zase vzpomínala, že měla Canovovo sousoší v koupelně. Samotný Canova, který už od roku 1779 působil v Římě, s nástupem Napoleona k moci osobně velmi získal. Dostal příležitost prosadit se v celé Evropě. Napoleon byl velkým obdivovatelem jeho Amora a Psyche. V letech 1804-1808 vytvořil Canova známou sochu Venuše (Venus Victorix) podle Pauliny Borghese, Napoleonovy druhé sestry. Originál sochy je dnes v římské Vile Borghese a kopii si u Canovy opět objednal Metternich. 

Metternich se však velmi mýlil, když napsal do svého deníku, že Amor se svými křídly už nikdy nemůže opustit jeho dům. Původně bylo mramorové sousoší umístněno v Metternichově vile na Rennweg č. 27 ve Vídni. Metternichův vnuk Clemens Wenzel však pod tíhou dluhů rodinnou vídeňskou vilu v roce 1907 prodal. Rozsáhlé umělecké sbírky (32 obrazů, 155 miniatur a 29 mramorových plastik, reliéfů a váz) byly přechodně vystaveny v Uměleckohistorickém dvorním muzeu. Canovovo sousoší bylo ovšem pro převážení velmi těžké. Teprve počátkem roku 1908 bylo sousoší spolu s ostatními uměleckými sbírkami přestěhováno na Kynžvart. Ani to však nebyla jeho poslední cesta. V letech 1984-1986 byl celý zámek kompletně vystěhován. Pro důkladnou celkovou rekonstrukci objektu, napadeného dřevomorkou, byla zvolena problematická razantní metoda, vyžadující diskrétní evakuaci desetitisíců kusů mobiliáře, sbírek a knih na nejrůznější místa v republice. Amor a Psyche našel na deset let útočiště v jízdárně loveckého zámku Kozel nedaleko Plzně. Málokdo zřejmě tehdy věřil, že se sbírky ještě někdy vrátí na Kynžvart. Když se pak stal ten zázrak a podařilo se v jednu chvíli dát dohromady peníze, síly, chuť i schopnosti k obnově kynžvartského zámku, stěhoval se Amor a Psyche opět zpátky na Kynžvart. Pod pečlivým dohledem zkušených sochařů se vzácné "létající sousoší", uvázané a zavěšené na rameni autojeřábu, opatrně vrátilo balkónovými dveřmi do velkého sálu. Desetitisíce návštěvníků zámku dnes chodí kolem, obdivují nenapodobitelnou hru barev a světla, kterou na sněhobílém mramoru vytváří odpolední slunce a vůbec je nenapadne, že tento něžný polibek, vážící třiadvacet centů, mohl někdy uletět.

 text převzal kompletně z brožury zakoupené na zámku Kynžvart