DĚJINY UMĚNÍ

pracovní texty.... 

MALÍŘSTVÍ - TEORIE

Obraz není duplikátem smyslově vnímané skutečnosti...Člověk, to nejsou jen smysly, ale také paměť.

Mylný je názor, že malířské dílo jsme s to vnímat jen pod podmínkou, že jsme pochopili  jeho námět...Máme-li číst obraz, musíme vyvinout určité myšlenkové úsolí.

V malířských dílech netluočí umělci pomocí ryze symbolických znaků nějaké abstraktní ideje, ale inspirují se prožívanou skutečností, kterou mají kolem sebe.Prvotním mechanismem jejich myšlení je mechanismus výběru a nikoli zobrazení.

Čím se dílo obtížněji dešiifruje, tím spíš přetrvávají jeho estetické i řemeslné kvality a okouzlují nás samy o sobě...

Malba si nikdy natrvalo neuchovává svůj původní vzhled. Mění se. Porušují se barvy. Každou barvu pociťuje umělec v závislosti na své emotivitě a na zvyklostech svého prostředí, nikdy ne jako lokální barvu předmětu. Barvy mají své vlastní zákony, odlišné od zákonů šíření světelných vln.  Sotva je barevná vrstva položena na plochu, mění se, žije. Malbu nevidíme nikdy v podobě, jako měla na začátku.

Obraz nebo freska se může úplně změnit, ocitne-li se v jiném osvětlení. Je paradox, že většinu malířských děl nemáme možnost vidět za příznivých podmínek. Krajním případm jsou egyptské nebo etruské hrobky, budované pro obyvatele onoho světa a sotva se otevřou, malby se rozpadnou v prach.

Většina děl, která studujeme, se nejen sama změnila, ale změnil se i způsob, jímž jsou divákům předkládána. Kdysi měla svůj rámec, i když nebyla vázána na stěnu. Byla koncipována pro určitý prostor...

Umělec není oko upřené na svět a postihující v letu vše, co se objeví v jeho zorném poli.Z nepřetržitého přívalu smyslových pocitů umožňovaných mimořádně vyostřenou zrakovou citlivosí vybírá naopak jevy způsobilé k tomu, aby je třídil, poněvadž se vracejí a zakotvují v jeho vědomí. Vytvořit figurativní předmět není o nic snazší než sestavit rovnici.

Dostatečně si neuvědomujeme, že společnost o sobě vypovídá hlavně prostřednictvím neužitečných předmětů, Odtud drahé látky vyšívané zlatem na oděvu vládců. Potřebovali je snad? Jenže jak by byly Burgundy, Benátsko i Florencie nashromáždily takové jmění, kdyby se jejich vládci nebyli bohatě oblékali a nebyli tím dávali opodstatnění obchodnímu ruchu? 

citace z knihy FIGURA A MÍSTO (P.Francastel)

ARCHITEKTURA - STAVEBNÍ TERMINOLOGIE

ambit -krytá klenutá chodba otevřená arkádami nebo okny do čtvercového rajského dvora se studnou či kašnou. Chodba je často doplněna kaplemi nebo výklenky a slouží jako přístřeší pro poutníky, k průvodům a modlitbám.

apsida - z řec.hapsis /oblouk. V raně křesť.architektuře polokružnicový závěr baziliky zastřešený konchou. Součást rotundy - jedna nebo více. Objevuje se i v gotice a u složitého členění barokních staveb 

architráv - vodorovný překlad, pod tympanonem. Součást tzv.kladí (architráv, vlys, římsa - v antice) Symbolické poslední varování pro ty, kteří nejsou hodni vstoupit do kostela.

archivolta - odstupněný oblouk, rámující půlkruh tympanonu. Zdobená většinou rostlinnými ornamenty. A.může být i znásobena a tvořit hlavní výzdobu.

arkáda - obloukové překlenutí horní části sloupů v chrámech

balustráda - kuželkovité zábradlí

empora - tribuna na vnitřní zdi chrámu

fronton - štít nad oknem, portálem či výklenkem

chór, presbyterium - kněžiště

kladí - břevnoví, vodorovný překlad nesený podporami (sloupy, pilastry). V antické architektuře tzv.plně vyvinuté kladí = architráv, vlys, římsa)

krov - nosná konstrukce střechy, přenáší zatíženíod vlastní tíhy (konstrukce, izolace, krytina) do svislých nosných konstrukcí

křížová cesta - 14 zastavení Krista cestou na vrch Kalvárie. Obrazy, plastiky, kapličky 

lizéna - svislý dekorační prvek bez patky a hlavice, v baroku na průčelí chrámů, je to zjednodušený pilastr. Může tvořit mřížku.

lucerna - Menší obdobný prvek na vrcholu kupole

ostění - kamenné orámování oken a dveří nebo postranní stěny románských portálů

pilastr - svislý dekorační prvek s hlavicí a patkou

podloubí - prostor v přízemí domu v jeho přední částí do ulice či náměstí oddělený od okolí sloupy nebo pilíři. Jednotlivá podloubí na sebe funkčně navazují a vzniká tak dlouhý prostor pro pěší jako úkryt před deštěm či trhovce

prampouch - zděný rozpěrný oblouk mezi dvěma budovami, typický pro úzké středověké uličky. Někdy se stříškou. Může být v jedné řadě, výjimečně i ve více řadách nad sebou. Slouží ke stabilizaci protilehlých budov podobně jako opěrný systém středověkých katedrál. 

ramenát -  nosník, obvykle zakřivený, k němuž se upevňuje bednění. Nejčastěji dřevěnéý, také z ocelových profilů. Dřevěné ramenáty se sbíjejí ze zakřivených dílů vyrobených z dostatečně širokých fošen, které umožní vyříznutí požadované křivky.

rizalit - středová nebo postranní část průčelí stavby, ze které vystupuje po celé výšce. Hloubka rizalitu může být nepatrná, jen naznačená výstupkem v omítce =  pseudorizalit. Časté je bohaté zdobení různými architektonickými prvky. Příkladem je Národní muzeum, má středový a dva boční rizality.

tympanon - vnitřní plocha štítu nebo oblouku nad vstupními dveřmi s plastickou výzdobou

přípora - vertikální stavební prvek vystupující ze stěny a podpírající žebro

sanktusník - štíhlá věžička se zvonem na hřebeni střechy

tambur - válcový nebo hranolovitý nástavec pod kupolí na církevních a veřejných budovách.  Zvyšuje a opticky zvýrazňuje  stavbu, okny osvětuje vnitřní prostor.  

transept - příčná loď kostela

záklenek - překlad z klenutého cihelného pásu nad okenním nebo dveřním otvorem.

teologické doktríny v umění

V pozdním středověku doktrína neposkvrněného početí a tajemství sv.Trojice našly odraz v lidovém umění.Mnoho kostelů převážně v jižní Francii a ve Španělsku vlastnilo dřevěné sošky PM a sv.Alžběty s otvíracím bříškem, uvnitř malý Ježíš a sv.Jan Křtitel.

TÉMA SMRTI A VZKŘÍŠENÍ V UMĚNÍ

Téma "nesmrtelné", přítomno v malířství i sochařství od antiky po současnost - tak jak umění reflektuje dějinný vývoj lidstva. Války, bitvy, boj o moc a triumf vítězů na jedné straně , utrpení obětí, sebeobětování a mučení na straně druhé - to vše je v umění přítomno ve vrchovaté míře. Ve starověku jsou zpodobňováni hrdinové, které známe z antických bájí, od počátku existence křesťanství to jsou první mučedníci pro víru, život Krista, Panny Marie, apoštolů a svatých.    

DĚJINNÉ MILNÍKY 

476 - pád západořímské říše, obecněji pád Říma.  Na vládu můžeme žehrat, můžeme stávkovat, ale není snadné nemít vůbec žádnou vládu. Padl Ŕím a vytvořilo se vládní vakuum. I v oblasti kultury je to krok nazpět.  Barbarské národy neuměly číst ani psát a vědění starověkého Říma upadalo pozvolna v zapomnění. Štafetu převzala římskokatolická církev, využila infrastrukturu světskou. Papež používá stejný titul jako dříve císař - pontifex maximus. Za císařství senátoři, v katolické církvi biskupové. Římské impérium ovládalo tehdejší "civilizovaný svět", nebo také Římané proti zbytku světa (barbarům). Kdo mluvil latinsky nebo řecky, byl civilizovaný, kdo ne, byl bar-bar.

Určitého vzdělání získávali pouze kněží a mniši v klášterech - bylo třeba znát, tudíž číst církevní spisya Biibli, aby ji mohli vykládat věřícím. Katolická církev leccos z padlého předchozího pohanského období převzala - nelze mluvit o bodu nula, protože nástup křesťanství se s pádem a zánikem Říma překrýval. V Římě stojí sochy křesťanských apoštolů na pohanských podstavcích (Trajánův sloup a sloup Marka Aurelia) 

V raném středověku Řím nadále upadal, vzkvétá naopak východní Řím, Konstantinopol (Byzanc - dalších 1000 let. Štafetu přebírá Ravenna, jako hlavní město východní části říše. Byzantské umění v Ravenně jen dokazuje, jak bohaté a kulturně vyspělé prostředí to bylo-Ravenna je spojovacím článkem mezi světem antiky a světem středověkým. Na mozaikách najdeme Krista bez vousů (Z) i s vousy (V). Stejná doba, stejná stavba, umělci z různých světů - antiky a středověku...

Pouze Kristus může mít ve svatozáři i kříž. Původně (Ravenna, mausoleum Galla Placidia) je oděn jako voják, moc je třeba vybojovat...Kříž drží přes rameno jako zbraň. Šlape po hadovi - zlo. Církev jeho osobou přebírá moc v chaosu po pádu Říma, kdy chybí silná světská vláda.

7.st - na scénu přichází Muhammad a islám. Bouřlivě se šíří Afrikou, přes Gibraltar do Španělska a odtud do Francie. 700 let se Evropané společně snažili zatlačit muslimy zpět odkud přišli.Reconquista 711 - 1492. Společný nepřítel Evropany spojoval. Islám Evropu ohrožoval...ale také ji nesmírně ovlivnil kulturně. Mnoho klasických antických textů považovaných za ztracené z oblasti literatury, vědy, lékařství, astronomie, geografie apod. se do Evropy dostalo znovu s muslimy.

Islám nepovoluje figurální umění, tudíž mešity zdobí ornamenty a kaligrafie.verše z koránu, jméno proroků. Po reconquistě je Španělsko opět křesťanské. Muslimové jsou vstřebáni společenstvím křesťanů a židů, včetně muslimských umělců. Mnoho kostelů a synagog nese v sobě zdobné prvky muslimského umění. Styly se proplétají tam, kde se proplétá muslimská , židovská a křesťanská kultura. Sicílie - Palermo, Benátky. Ty se postupně stávají obchodní velmocí, obchodují s Orientem a s tím souvisí i kulturní ovlivnění (basilica san Marco).

Benátky jsou významné centrum ekonomické a kulturní, ne náboženské - chybí ostatky. Nevíme už jak (z novin to nebylo), ale Benátčané se dověděli, že jsou k mání ostatky sv.Marka v Alexandrii, v Egyptě. Takže je tam odtud "zachránili" a přivezli do města. To je znázorněno na nejstarší mozaice. Na poutnické mapě Evropy přibyly Benátky, nyní významné město díky své relikvii.Ještě dnes je patrné, jak bohaté a vojensky významné Benátky bývaly. Potenciální nepřátele stačilo pozvat do města a ukázat jim Arsenal. Nikde jinde v Evropě tehdy neexistovaly montážní linky, v arsenalu ano, Tam z "pásu" sjížděla každých pár dní hotová loď.

Vikingové ze své nehostinné vlasti na severu Evropy postupně  podnikají nájezdy z moře, dostali se do Ruska, do Anglie, do Normandie, na Sicílii. V očích tehdejších křesťanů jsou to barbaři. Mají ale skvělé lodi, způsob boje a užitné umění (dřevořezba, runy). Mnoho toho se zachovalo v Norsku. Poté, co jsou Vikingové christianizováni, své řezbářské umění využijí na stavbu kostelů.

Karolinská renesance Teprve ve franské říši za Karla Velikého je  Evropa znovu sjednocena, aspoň na první pohled. Opět došlo k rozkvětu vzdělanosti, výtvarného umění a stavitelství, je patrná snaha inspirovat se antikou, proto tento termín. Významnou úlohu v procesu vzdělávání hrají kláštery - klérus a mniši musí umět číst a psát. Jednak potřebují studovat církevní spisy a Bibli, aby ji mohli vykládat věřícím, jednak je jich třeba v administrativě. Každý vládce potřeboval písaře. Karolinská renesance ovšem nemá co dělat s renesancí o 600 let později ve Florencii. Spíše jde o předstupeň k prvnímu mezinárodnímu slohu, kterým bude románské umění v 11.stol. 

Iluminované rukopisy - dlouhá a náročná práce mnichů, až do rozšíření knihtisku. 1450.  Na začátku každé kapitoly tvůrčí práce - majuskoly, girlandy, obrázky...A znovu jednotvárné opisování.

Vzájemné kulturní ovlivnění zprostředkovaly také kruciády, i když převážně jednosměrně (viz naivní dotazy Fridricha II. k muslimským učencům)    

BYZANTSKÉ UMĚNÍ

1.etapa středověk. umění: 6.-12.st. 

Byzantská  (vřř.) říše = 1000 let. – pokračování římského impéria. Vrchol za císaře Justiniána - 527-565. Hl. město = Ravenna. Odtud se šíří umění do sev. It. + do Říma.) Justinián zosobňuje moc světskou i církevní.

Byzantský styl - malíř vytváří ikonu, obraz, který přesně odráží božský řád. V byzantském kostele se věřící nachází uvnitř kosmu s přesnou hierarchií. Témata jsou věčná a  neměnná, nezachycují reálný svět - chybí  hloubka, postavy nemají stín, působí ploše a nehybně, strnulé pohledy přímo před sebe, postavy stojí na špičkách, špičaté prsty, obličej přísně geometrický - pohled ze strany nebo zepředu.

příklady vlivu Byzance – baptisterium ve Firenze – 1225-1325  - strop, dílo umělců Z i V - statický Kristus, naproti realisticky zobrazeno peklo – inspirace Danta?

Siena, Duccio – Maestá – adorace PM - vliv vzorů na látkách, zájem o detail

hierarchie - 3 pásma: horní část apsidy – Kristus vítězící - uprostřed - PM, dole proroci, apoštolové, mučedníci. Z křesť. - orientace V-Z (Firenze, katedrála - oltářní apsida - Kristus (krucifix), vnitřní stěna průčelí - P.M.

RANĚ KŘESŤANSKÉ UMĚNÍ 

Pro křesťanské umění je zásadní rok 313, vydání Milánského ediktu, který mj.zaručoval křesťanům svobodu vyznání. Do té doby se scházeli ve skrytu,  v katakombách nebo v soukromých domech (domus ecclesiá), nyní vyvstala potřeba staveb nových. Staví se baziliky (z domus ) a rotundy, které svými tvary vycházejí z již existující architektury římských mauzoleí. Nově se věřící zúčastní obřadu UVNITŘ stavby, pohanské obřady se odehrávaly VENKU a do chrámu mohl vstoupit jen velekněz.

bazilika - stavba typově stejná, účel různý v různých obdobích. V antickém Řecku administrativní, v antickém Římě i obchodní a soudní. V raně křesťanském a románském umění je to hlavní stavební typ kostela. Je potřeba prostorná stavba, která pojme velké množství věřících. Další význam: čestný titul významných kostelů, spravovaných vyššími církevními hodnostáři - bazilika sv.Petra...

Raně křesťanské baziliky mají jednu hlavní a 2 / 4 boční lodi. Dřevěný krov je často odhalený. Na konci užší strany apsida a oltář umístěný tak, aby na něj věřící mohli vidět  Zvenku baziliky bývala stavěna sloupořadí, původně pro katechumeny. osoby, které ještě nebyly pokřtěny a nemohly se účastnit bohoslužby uvnitř.

ROMÁNSKý sloh 

situace ve společnosti

1000- 1250 -  zásadní politické , náboženské a kulturní změny. Končí období nájezdů, celkově uklidnění. Mírné podnebí, nové techniky v zemědělství, trojpolní systém,  roste počet obyvatelstva. Rozvoj měst, městská samospráva - radnice, městské paláce. Církev se snaží upevnit si postavení. Kostely, biskupská sídla. Umění vychází z doby, kterou odráží. Smysl pro vznešenost, moc, důstojnost, přísnost, víru v Boha. Architektura slouží ke slávě boží. Staví se hlavně kostely.

Kláštery - vysoce organizované jednotky ve společnosti, přísně hierarchicky uspořádané a  ekonomicky soběstačné. S vlastní ideologií (ora et labora, kazatelská činnost, charita a dobročinnost, vzdělávací činnost neboli benediktini, dominikáni, františkáni, jezuité...)

Doba Karla Velikého - ottonské umění, návaznost na římsko-byzantské umění. Rané románské umění 1000 - 1080. Následuje vrcholné období románského slohu 1080 - 1150

1818 - pojem ROMÁNSKÉ UMĚNÍ zavedl Charles de Hérissier, mluví o opus romanum.  Skutečně tehdejší stavitelé vycházejí z antické architektury, inspirace lázněmi, akvadukty..Půlkruhový oblouk, pilíř, sloup, pilastr, arkáda, klenba.

Různé země, různé názvy. Když 1066 Normané zvítězili nad Angličany v bitvě u Hasting, přinesli "románský " sloh, který v Anglii nazývají normanský.

ROMÁNSKÁ ARCHITEKTURA

Znaky Jednoduché stavby se silnými zdmi a malými okny, nízké, temné "boží pevnosti". Půlkruhové nebo lomené oblouky řeší statické problémy, současně zdobí exteriér i interiér. (slepé arkády, trpasličí galerie, vlysy, půlkruhová okna). Kostely mohou mít obranné věže, bylo to poslední útočiště obyvatel při vpádu nepřátel. 

Plochý trámový strop. Nebezpečí požárů, proto zaklenutí valenou i křížovou klenbou.V Itálii a J Francii zaklenutí prostoru kupolí.

rotunda 

bazilika – podélný kostel s lichým počtem lodí, hl loď vyšší, světlo dopadá okny hl lodi. Při stavbě románského kostela se staví nejdřív chór, pokračuje se od V na Z k průčelí s věžemi. 

katedrála, baptisterium, zvonice - komplex staveb typický pro Itálii. Pisánsko-lucký sloh. Průčelí zdobí galerie se slepými sloupkovými arkádami

ROMÁNSKÉ SOCHAŘSTVÍ 

Románské sochařství skoro vždy zůstává vázané na stavbu, až koncem období se plastika osamostatňuje. Nízký reliéf, výzdoba portálů, vlys, ornamenty, zoomorfní motivy, plastiky zdobící tympanon. Polychromie – stejně jako za řec – řím, nebo různobarevné materiály – drahé kameny, slonovina – oči, rty (viz bronzi di riace) - pád řř, plastiky neudržované, kameny vypadávaly. Franice- zdobené fasády, Německo - plastická výdoba většinou ve vnitřním prostoru.

portál - hranice mezi světem pozemským a nebeskou sférou. Oblouk = symbol nebeské klenby. Vstup do nebeského Jeruzaléma. Skládá se většinou z tympanonu, archivolt, architrávu a ostění.

figurální hlavice sloupů - typický zdobný prvek románského umění. Geometrické vzory, rostlinné ornamenty, zvířecí i pitvorné lidské obličeje.

zvířata - nešlo o realistické zpodobnění, cenila se umělcova fantazie, plastika měla působit bizarně, komicky nebo děsivě.

krucifix - již v raném období rmánského umění vznikají dřevěné malované kříže

madona - nejobvyklejší je zobrazení Madony sedící frontálně, s Ježíškem na klíně

ROMÁNSKÉ  MALÍŘSTVÍ

Umění ve středověku spjato s náboženstvím - náboženské náměty v malířství velmi časté. 313 - zrovnoprávněno křesťanství, na dalších 1000 let jsou hl. tématy život Ježíše (ukřižování), evangelia a životopisy svatých a mučedníků. V\malované byly stěny a oltářní apsida.

symbolika na obrazech - růže, lilie - čistota, břečťan   - moudrost, fíky - plodnost

umělecké techniky - knižní iluminace, nástěnné malby, mozaiky – řemeslníci z Cařihradu na Z. Dochovaly se hlavně knižní malby, minimálně nástěnné. Poničeny zubem času. Lépe zachovány románské mozaiky (Řím, Sicílie) 

DESKOVÁ MALBA 

Deskové malířství je malba na dřevěnou desku z jednoho či více prken. Deska bývá na zadní straně vyztužena příčnými svlaky, aby se nekroutila. 13. – 14.st – zlatý věk deskové malby v Itálii., Od 15.st se v Benátkách a později i jinde začíná malovat na plátno. Dřevěné desky se nadále používaly v lidovém umění. 

Desky tvořily diptychy, triptychy nebo polyptychy, které pomalované náboženskými tématy zdobily oltáře 

Příprava podkladu: Dřevo se nechalo vysychat i několik let. Dobře vyschlá ohoblovaná prkna se sklížila vedle sebe, vyhladila a zpevnila svalky nebo rámem. V Itálii se používal hlavně topol, lípa a cypřiš, v severských zemích vzácná dřeva. Nepoužívala se dřeva obsahující hodně taninu, který by podkladovou vrstvu barvil do tmava. Dřevo nesmělo mít suky. Poté se natřelo několika vrstvami přírodního lepidla z rozvařené zvířecí kůže a obalilo starými hadry. Na to se nanesla hrubá a tenká vrstva sochařské sádry. Hrubá vrstva se rozetřela rukama, jemná štětcem a vše se pak seřízlo dorovna. Od pol.15.st. v Iátlii přejali vlámskou techniku – na přípravnou sádrovou vrstvu se nanášel jemný olejový film, kter desku izoloval a barvy se tak více leskly. 

Zlacení: část, která měla být pozlacena, se natřela bolusem, druhem jílu s oxidem železa rozpuštěným ve vodě s bílkem. Na bolus s lepidlem se štětcem nanášelo plátkové zlato a to pak leštilo speciálním achátovým nástrojem, který dodal zlatu kovový vzhled. 

Pastiglia:  nízký tlačený reliéf užívaný k dekoraci užitkových předmětů, soch nebo obrazů. Rozšířila se z východního Středomoří během křižáckých výprav. V renesanci se užívala tato technika jako levná náhrada řezby. Používal se jemný štuk s klihem z králičích kůží a hrký lněný olej. Dal se tvarovat různými kolečky a razníky, třeba pro svatozáře nebo detaily oděvu. 

Kresba: malíř buď provedl kresbu od ruky, nebo se v dílně použila technika poprášení – uhelný prach se nanášel na proděravělou přípravnou kresbu, přebytečný prach se odstranil štětcem ze slepičího peří. 

Barva: Pigmenty se ručně drtily na destičce z porfyru asi hodinu, přidávala se postupně voda. Byly trojího typu: rostlinné získané z rozdrcených minerálů nebo oxidací kovů. (šafránová žlutá, indigo, Košenila / karmín, temně uhlová), modré (drahý lapislazuli, levnější azurit) a bílá. Jako pojivo sloužil vaječný bílek. Pokusy zlepšit roztíratelnost: + fíková šťáva, hlemýždí sliz, kravská žluč aj. Při malbě se začalo s nanášením nejtmavších barev, postupně se přecházelo ke světlým tónům těově růžové a bílé. Po zaschnuté a očištění se na desku nanesla vrstva šelaku, přírodní pryskyřice.

Kříže

od 4.st = ukřižování běžným tématem v umění - původně na freskách, v mozaice, v kovu. od 13.st malované kříže - pův. živý Kristus, někdy i oblečený (s. M. Antiqua, Řím, 8.st, Lucca). kostel sv.Jakuba na Starém městě - Kristus sedící - ecco homo - později  mrtvé tělo. Umístění - pod klenbu, mezi hl. loď a presbytář - od 14.st. – plastika –dřevěná socha (snaha dosáhnout větší přirozenosti) 

 

GOTICKÝ SLOH  

Styl vrcholného a pozdního středověku zahrnující umění Z Evropy 12 – 16.st. Vznik  - Francie, nejmocnější evr.království - v pol. 13-st zde žije  100 000 obyv. není tu boj o investituru, jednotná vláda Kapetovců, nový sloh s ní úzce spjat, tradice mnišství + universit – u katedrál. 1140 – počátek gotického slohu -  opatství saint Denis  - odtud do Z Evropy.

periodizace gotika raná - 12.st (st:Denis), vrcholná  - 13.st,(Chartres),  pozdní - 14. + 15.st (sv.Vít)

GOTICKÁ ARCHITEKTURA

typické rysy gotiky - dynamika, vertikalita, opěrný systém – lomené oblouky. Narozdíl od románské hmotnosti gotická architektura působí vzdušně, zdi nemají nosnou fci.  Velká okna, střídání světla a stínu. Křížová klenba – křížení žeber – tlak sváděn do pilířů, sloupů, podpěr + ochoz s kaplemi kolem kněžiště + vítězný oblouk = dělí sféru pozemskou + nebeskou, podpěrné pilíře  zachycují smykové síly stavby + svádějí je dolů. Princip zatížení – co má být stabilní, musí se zatížit. Nutnost  porozumět statice. Převratný vývoj ve stavební  technice. 

materiál - opracované kamenné kvádry, mramor, cihly

italská gotika  ještě 100 let trvá románský sloh - převažují prosté formy - vliv F cisterciáků - přebírá lomené oblouky + žebrovou klenbu - kostely žebravých řádů – fr + dom, odkrytý trámový strop a silná střecha - jednolodní nebo sálové prostory (provensálský typ) - půdorys T - běžné materiály – kámen dostupný v místě - víc než na vitráže důraz na fresky.1250 – 1300 Toskánsko – od 1420 nástup renesance

 BASILIKA SV.KLÁRY, Assisi

KOSTEL SV.FRANTIŠKA - horní kostel uváděn jako 1.gotická stavba v Itálii                              

změny ve společnost - hladomor, záplavy, mor 1348 , někde vymřelo až 60% obyvatel. Siena - po Giottovi + Martinim krok zpět ke konzervativnějšímu gotickému způsobu malování, renesance před rokem 1400 nenastoupila

gotické sochařství

GIOVANNI PISANO - 1248 - 1314

gotický sochař - fyzický realismus, mnoho postav, zhuštěný výjev – polibek Jidáše + zajetí Krista. Symboly – netopýr na štítu vojáka = noc, vše propojeno, divák vtažen do děje. Kazatelna – 3 králové jako vousatí Asyřané, PM jako římská matrona. Perugia - fontana maggiore 

LORENZO MAITANI - duomo di Orvieto

GOTICKÉ MALÍŘSTVÍ

Ve většině gotických chrámových lodí tvoří výzdobu vitraje, ale jsou na nedostupných místech. Od Giotta a výzdoby v Assisi změna - umělec vystřídal kleriky a liturgii.  

zaalpské umění - převládá klasická tradiční gotika, s novátorstvím opatrně až do renesance  populární donátorské portréty - donátor vyobrazen v rámci nějaké biblické scény. Hodinky vévody z Berry - gotické miniatury v knize, gotika velmi barevná, zvlášť na šatech ,oko není směřováno do jednoho místa obrazu 

Itálie - období soupeření Sieny a Florencie, Duccia a Giotta. Během 14.st. se oba styly rozvíjejí souběžně, výsadou Sieny je větší počet vynikajících umělců (Martini, bratři Lorenzetti). Ve Florencii je malířství těsněji sepjato s osudy tamějších vládců. 

situace ve společnosti

14.st je v italských městech obdobím prudkého rozvoje průmyslu i politiky, vzestup obchodnické třídy. Plně se prosadí až o století později za Medici. Roste význam námořní obchodní dopravy, s tím souvisí přesun zboží na velké vzdálenosti. Poškozeno je domácí hospodářství - ohrožen je monopol sukna ve Firenze nebo ve Flandrech. Potřeba bezpečného přesunu peněz - rozvoj bankovnictví a nových platebních systémů - směnky, žirokonto. Průkopníky nového řádu jsou italští bankéři. Namísto trvalého využití pozemků se uzavírají dynamické transakce na velkou vzdálenost. Zakládání poboček bankovních domů.

Nový způsob měření času, už ne podle církevních svátků, ale podle slunečních hodin. Koncem 13.st se zavádějí arabské číslice. Novum - lidé si uvědomují, že skutečnost vychází z racionálna, nikoli ze zjevení.

1340 - 1400 kvalitou má navrch Siena nad Florencií

Malují se deskové obrazy, dřevěné kříže, vitraje), nástěnné malby - fresky.

SIMONE MARTINI 

1321 Maestá - palazzo pubblico, Siena. Stejné zobrazení jako u Duccia, navazuje na středověké tradice. Trůnící Madona mezi anděly a světci. na gotickém trůnu (symbol samotné církve) pod baldachýnem (odkaz na průvody). Je to současně svatý obraz, symbolický obraz a připomínka sacra rappresentazione. Důraz na oděv.

1328 - obraz kondotiéra Ricciho da Fogliano - ve službách Sieny porazil místního pána Castrucciho a otevřel jí cestu na jih k obchodu s Římem. Podobně bude později využívat služeb kondotierů Firenze. Jde o jakýsi manifest způsobu vlády, toto téma se v Sieně ještě objeví.

AMBROGGIO LORENZETTI

Dobrá a špatná vláda, jedno z prvních zobrazení krajiny.

PAOLO VENEZIANO

deskové obrazy, polyptichy. Korunovace PM, Benátky. Zlatý podklad na dřevě. Přechod od byzantské strnulosti k modernějšímu výpravnému pojetí.

CIMABUE 1240-1302 

učitel Giotta - Největší malíř v generaci před Giottem. Snažil se oprostit od strnulého byz. umění. Ovlivněn i novým sochařským pojetím v Římě + v Pise.. Jeho dílo: Assisi - ukřižování (bazilika sv. F.), Firenze - baptisterium, klenba, deskový obraz v Santa Croce, Pisa - mozaika sv. Jana v apsidě katedrály.

MASOLINO DA PANICALE 1383 - 1447

Učitel Masaccia, pracuje s ním v kapli Brancacci. Ještě více poplatný dekorativismu pozdní gotiky. 

Nanebevzetí - deska pomalovaná z obou stran, na předná PM v mandorle - ta má podobu oblaku Nuvoly, vychází ze skutečné konstrukce, na níž se v průvodech obraz nosil na svátek PM. Odkaz na povýšení PM mezi božské bytosti (koncil v Efesu, 431 - PM prohlášena za svatou). Toto dogma později často znázorňované - vede až k Tizianovi, Murillovi.

Zadní strana představuje založení 1.významného kostela zasvěceného PM - SM Maggiore. Papež Liberius rýsuje základy. Odkaz na Řím - strážce pravé víry. Deska byla namalována za Masolinova pobytu v Římě a byla určena papeži. 

JAN VAN EYCK 1390 - 1441 

Bruggy, Nizozemsko. Olejomalby. Pečlivé vykreslení detailů, použití perspektivy. Častá symbolika zrcadel, ty se tehdy v Bruggách vyráběly ve velkém množství, podobně jako brýle. Olejové barvy (používány již v 7.st v budhistickém umění, v Afghánistánu) 

Gentský oltář, polyptich. Symbolický nápis nad hlavou PM - Speculum sine macula. 42 botanických druhů rostlin. 

1434 - Portrét manželů Arnolfini - NG Londýn, Množství symbolických detailů - pes=věrnost, růženec=čistota panny nevěsty 

Zvěstování 

RENESANČNÍ UMĚNÍ

Nikdy se nestává, že by jedna kultura byla nahrazena jinou naráz. Ve 14. a 15.st. vedle sebe existovaly kultury dvě, které často používaly společné figurativní prvky. Historikové umění tradičně kladou vznik renesance do Florencie kolem roku 1425 a zmiňují Massacia, ovšem zmiňují i Giotta. který žil o 100 let dříve.

Hlavním rysem renesanční kultury byl bezpochyby nebývalý rozvoj filologie. Obroda vědomostí tehdy spojena s objevením starých textů a také s kritikou bible.

dobový umělecký sloh 15. ‑ 16.st - díky renesanci všichni znají Itálii. Termín rinascitá, rinascimento=znovuzrození antické kultury a vzdělanosti. Florencie – termín – velké nové probuzení

Řím je sídlem papežů a papežům renesance vděčíme za největší umělecká díla západní historie. Je to období božské trojice - Michelangela, Leonarda a Raffaela. Papežové často vystupují jako mecenáši a stojí tak za velkým rozkvětem západní kultury. Jejich zásluhou je Řím takový, jaký známe dnes. Nicméně za krásou stála z velké části korupce. Církev je organizace, kterou tvoří lidé. Přestože se snaží žít duhcovně, klopýtají jako každý z nás. A obrovské bohatství církve bylo vždy velkým lákadlem. Za slavnými díly 15. a 16. st. stojí skandály, násilí a zhýralost papežů té doby, především Borgiů a Della Rovere. Mince má zkrátka dvě strany. 

Vasari  - renesance je most, spojující  1000 let od antiky po novověk od Giotta k Michelangelovi. Zcela pomíjí zaalpské umění (Van Dyck, Bruggy - ještě nedávno podceňováno))

Petrarca  - odsuzuje středověk jako dobu temnoty - antiku nazval zlatý věk, ale renesance není odpoutání se od středověku a víry

sacra famiglia di Michelangelo - Madona je opálená, upracovaná rolnice, ježíšek dobře živený, důraz na fyzično, Josef je zde starý, brzy zemře, zatímco madona + ježíšek budou nadále mladí, věční

nový pohled na umění

středověk – směr z nebe na zem  - Bůh-člověk-Bůh - umění zobrazuje božskou sféru, PM, Krista, jsou cílem umění, to je víc abstraktní - osud člověka je předurčený, jsme v rukou božích, fatalistický pohled na život zde na zemi. Renesance – směr ze země na nebe – člověk-Bůh-člověk, ústřední postavou je člověk se svobodnou vůlí, uměním opět oslavuje božské, ale forma je nová, realistická, jsme stvoření boží, ale jsme za masa, krve a kostí, můžeme ovlivnit svůj život, důraz na individualitu. Malby lidských postav na stěnách kostelů už nejsou tak malé a jen na pozadí. Člověk stojí mnohem blíže Bohu. 

umění jako reakce na dobu

dramatické změny ve společnosti  - zámořské plavby, objevena Amerika - roste vliv měšťanstva ,zápasy jedn. rodin o moc, roste význam vzdělanosti, studium latiny a řečtiny, položeny základy moderních věd, studuje se gramatika + rétorika + etika + poesie + dějiny - cestování, sběratelství, obdiv k antice, nálezy památek - (Lorenzo Medici  ‑ sbírka bronzů, Petrarca ‑  římské mince)

změna postavení umělce ve společnosti

není už anonymní (dříve často řád. mniši) - může i podnikat -(Giotto má tkalcovskou dílnu, pronajímá stavy), zakládají se umělecké dílny, roste zájem ze strany církve i světské spol. - srv.Julius II ‑ mecenáš

východiska slohu

inspirace přírodními zákony, nově perspektiva, zpracování pozadí obrazů, studium zákonů geometrie     

krása  = harmonie poměrů, kterou lze vyjádřit čísly

lineární perspektiva - poč.15.st, Firenze - matematický systém znázorňující 3rozměrný prostor na 2rozměrné    ploše  - umělec chápe prostor jako jasný, pevný, uzavřený a zobrazitelný geometricky, důraz na  statické  prvky ‑  horizontála, vertikála, čtverec,kruh, rovnoramenný  trojúhelník  a  obrazce vznikající jejich slučováním, typická je pyramidová, trojúhelníková kompozice, z antiky 2 hlavní tvary - čtverec + kruh

teorie  1436 Leon Battista Alberti - kniha Na obraze - standartní učebnice o perspektivě. Harrmonie + krása, člověk = míra všech věcí. 1487 - uomo di Vitruvio -  slavná Vinciho kresba - dané ideální lidské proporce

periodizace

raná renesance 1400 - 1450 Firenze - Giotto, Masaccio, Donatello, Botticelli

vrcholná renesance 1500 - 1550 božská trojice = Michelangelo + Leonardo + Raffael

nová témata

kartografie - S původně dole, J nahoře. 1507 - 1.mapa s vybrazením Ameriky (terra incognita). Jedním z důsledků objevení Ameriky je umístění ráje - od teď má Ráj adresu:). Kolumbus dovezl nové plodiny a rostliny (mj.dracena-satanský strom na obrazech H.Bosche.) Špatná zpráva - lidé se vrátí do Ráje až po skončení světa, po Apokalypse, Kolumbovým objevem Ameriky začal renesanční countdown konce světa.

očistec - mezistupeň mezi peklem a rájem, duše prochází očištění před vstupem do ráje. SM del Fiore - freska Domenica di Michellino - Dante a očistec. 1465. Za odpuštění hříchů se hříšníci modlí k Panně Marii.

RENESANČNÍ ARCHITEKTURA

středověk  - typický podélný prostor x renesance - centrální vnímání prostoru                      

princip renesančního urbanismu - přehlednost + prostorovost + jednota, monumentální měřítko, souměrnost, jasná prosvětlená barevná paleta, zájem o detail (barevné dlažby)

klenba - valená klenba ,ale liší se od románské je mělčí a mnohem širší. souvislý poloválec klenby  vykrajován lunetami,  vodorovné členění tvoří profilované římsy

dórský + jónský + korintský sloh

arkádové nádvoří, lodžie, trámové malované stropy, kazetové stropy, štíty    volutové, obloučkové, vlaštovčí ocasy, měšťanské domy

FOTO PETR ZIP42 HÁJEK - Florencie - kostel SM Novella

ARNOLFO DI CAMBIO 1245 - 1302

Sochař, architekt, dříve nedoceněný. Autor významných floretských staveb - SM Novella, Palazzo Vecchi, S Croce. V Ŕímě pracuje pro papeže Mikuláše IV. a Bonifáce VIII. (ciborium v kostele S.Pavla za hradbami, ciborium s.Cecilie)

PALAZZO VECCHIO, FLORENCIE, Arnolfo Di Cambio  

leon battista alberti 1404 -72

humanista, architekt, teoretik umění, spisovatel a matematik

Palazzo Rucellai, SM Novella - Firenze

Tempio Malatestiano - Rimini

GIORGIO VASARI 1511 – 1574 

Arezzo - malíř, sochař, architekt, spisovatel, bratranec Luky Signorelliho. Studie ve FI, zal. Accademia delle arti e del disegno. Kresba je základ všeho. 1550 -  životopisy umělců, malířů a architektů – počínaje Cimabuem. Věnoval Cosimu I Medici, 1.dílo umělecké kritiky. Obdivovatel Michelangela, soustředí se hlavně na Florencii a její umělce. Jeho styl malby - manýrismus.

Arezzo - loggia na piazza Grande, vlastní dům

Firenze - výzdoba kupole v SM del Fiore, fresky v Palazzo Vecchio, corridoio vasariano, Uffizi, hrobka Michelangela

Roma - fresky v Palazzo della Cancelleria, výzdoba Villa Giulia 

RENESANČNÍ SOCHAŘSTVÍ

Umělci se věnují studiu přírody a antiky, cestují do Říma. lidské tělo zobrazováno anatomicky správně, sochy vznikají jako samostatná umělecká díla, už nemají jen dekorativní funkci. Reliéfy zobrazování ve 3 D (dveře baptisteria ve Florencii, Ghiberti). Mnoho sochařů začínalo jako zlatníci (Donatello, Ghiberti, Cellini)

reliéfy

sochy světců

náhrobky - význam náhrobku v renesanci roste v souvislosti s posíleným sebeuvědomněním člověka. Náhrobek připomíná význam a slávu pohřbeného také potomkům. Typické je dle antického vzoru umístění postavy vleže na katafalku, kolem další sochy - sedící, stojící

jezdecké sochy - za 1000 let JEN  2 . statická  socha Donatella - kůň stojí na všech 4 X dynamická Verocchia  - Benátky - Coleoni, kůň i muž v pohybu - hruď a hlava protipohyb

Postup při výrobě sochy:

1. vytvoří se hliněný model

2. na kovové kostře se vymodeluje forma z vosku. Tloušťka vosku = tloušťka bronzu.

3. do vnější vrstvy vosku se připevní voskové kanálky, těmi se pak vlévá dovnitř bronz a slouží i jako větráky.

4. pak se vyrobí ohnivzdorná sádrová forma, ta se stáhne k sobě železnými obručemi.

5.forma se zahřívá v peci, vosk se rozteče, prázdný prostor se vyplní roztaveným  bronzem, ten se nalévá z pece do formy trychtýřem.

6. pak se forma zahrabe, abyroztavený bronz teplem neexplodoval.

7. po vychladnutí se sádra odsekala kladivem a dlátem.

8. naposled se odříznou kanálky, obsahující ztuhlý bronz a provedou se konečné úpravy.  Zhotoví se ozdoby a socha se naleští. 

DONATELLO

původně zlatník, umělec mnoha stylů, fascinován sochami  klasického římského období – Římané  -  perfektní znalosti anatomie, to Donatello převzal a přidal vlastní poznatky. Mramorová socha sv.Jiří - Orsanmichele - symbol obyvatele města, napůl trochu vyděšený hoch, napůl muž - oživil techniku basreliéfu, vyřezával tmavá a světlá místa - hra světla a stínu = hloubka výjevu

bronzová socha Davida –  1 z prvních erotických soch renesance. Portrét mladého Leonarda?        

Maria Magdalská  

BENVENUTO CELLINI

RENESANČNÍ MALÍŘSTVÍ

otázka za 10 000 - Který malíř nepatří mezi renesanční?

Barvy

obecně

V době přechodu od gotiky k renesanci začínají být malíři považováni za umělce, nejen za řemeslníky, roste jejich společenské postavení. Nicméně i tak potřebují zakázky, neexistuje volná tvorba. V malířských dílnách je často práce na obrazech kolektivní - někdo maluje ruce, někdo hlavy, někdo krajinu v pozadí. To komplikuje určení autorství

Vasari o barvě:

Každý malíř si musí dát pozor, aby nedělal barevný koberec nebo karetní hru, ale aby harmonicky sestavoval figury i předměty a vyhrazoval ty nejkrásnější, nejzářivější barvy hlavním postavám a nikdy nezapomínal, že je nutno postupovat od světlého k tmavému a ubíráním světla směrem k zadnímu plánu.

Barevná paleta

Až do prům.revoluce – omezená paleta barev. Běloba olovnatá = z bílého prášku korodujícího olova + pojivo (žloutek, olej) = krycí bílá, Žloutky městských slepic – světlejší = na obličeje mladších lidí, Žloutky vesnických slepic tmavší – na obličeje starších lidí. Vynález olejových barev - výměna dřevěné desky za plátno, znalost perspektivy, studium optiky a anatomie

Každý renesanční umělec vycházel z kartónu nebo z trojrozměrného modelu, na něm studoval rozdělení prostoru kolem znázorňované postavy a určoval, nakolik bude zaplněné pozadí. Používaly se knihy modelů - schémat. především pro freskovou tvorbu.

Technika fresky

umělecká technika známá již ve starověku (Egypt, Mykény, Pompeje), v raně křesťanském období upozaděna na úkor mozaiky  (Ravenna, římské baziliky, Sicílie) opětný rozvoj od konce 13.stol. 

Podklad pro fresku:

1. aricciato - vrstva z hrubé omítky,  2.tenká vrstva (jemný říční písek + vápno, mramorový prach) Pigmenty se nanášely do nejjemnější vrstvy. Giornata = část fresky, kterou malíř zvládl za jeden den. Prostor na zdi rozdělen podélně nebo příčně nebo do kruhu, používal se provázek, otisk ve vlhké omítce zanechal žlábek.

Přípravné práce 

1) přípravná kresba na papír - tu zhotovil mistr. Na linie použil hnědou - sinopie (podle města Sinope v dnešním Turecku, odkud barva pocházela) nebo černou barvu uhlem.

2) na liních se udělaly pravidelně od sebe vzdálené otvory, kartón se přiložil na stěnu a přetřel houbičkou s černým uhelným prachem, po sejmutí karonu zůstaly na zdi linie.

3) případně se linie obtáhly s použitím síly, na zdi zůstaly vyryté obrysy.  (incisione)

Rozmělněné barevné pigmenty se nanáší do  vlhké omítky a schnou s ní. 

Nástroje

štětce ze světlých prasečích štětin – na základní vrstvu barvy, štětce z jemných chlupů z veverčích ocasů – na skicy a detaily

Barvy a pojidla

Barevné pigmenty byly tučně drceny tříčem na kamenné destičce, ideální byl porfyr. Zpracovávaly se pigmenty velké jako vlašský ořech. Černý se drtil co nejvíc, občas se přilévala voda. Modrý pigment zůstával ve větších kouscích, aby se nesnížila zářivost barvy. Drcené barvy uchovávány v malých uzavřených mističkách s vodou. Před vlastním použitím se pro lepší roztíratelnost do barev přimíchával vaječný žloutek a jiné ingredience. Malíř pracoval zároveˇb s 3 barvami, s barvou základní, s barvou stejnou s příměsí bílé a třetí barvou s indigem se stínovalo.

Podklad pod bolus - sádra. Když je suchá a vyhlazená, nanáší se bolus. 

Bolusový nátěr

Bolus je druh jílu, načervenalá barva díky obsah oxidu železa. Dovoz z Východu, nejcennější arménský. Smíchaný s bílky tvořil podklad pro zlacení. Zlaté plátky 22 karátů se nanášely štětcem nebo pinzetou do důkladně vyschlého podkladu.

Bolus rosso scuro - dodal zlatu teplý odstín, vhodné pro následné leštění achátem.

Bolus giallo - vhodné na nerovné povrchy, záhyby rámů apod. Případný chybějící kolusek zlata sebude vidět, barva je skoro totožná. Pro zářivý odstín svatozáře a detailů.

Bolus nero - kde bylo potřeba vzhledu patiny a podklad pro stříbrné plátky.

technika tempery

akvarel s rozmíchaným žloutkem, který fixuje barevné pigmenty. Rychle schne.

téma Madon

trůnící, milosrdná....je mnoho hříšníků, tudíž je i mnoho obrazů Madon, k nimž se mohou modlit. Na obrazech často donátoři. Snaha malířů zpodobnit ženu matku a současně Pannu - častá symbolika na obrazech. (koš vypraného prádla apod.)

téma ježíška

snaha zpodobnit dítě a současně  Boha, který sestoupil z nebes v podobě člověka. 

téma Piety

jedna z nejtěžších póz ke ztvárnění, zvládli jen nejlepší umělci - tělo muže na kolenou Madony jako by to bylo dítě. Madona má být aspoň padesátiletá, ale přitom nevinná. Jak to namalovat?

GIOTTO DI BONDONE -  1267-1337

klíčová postava raného renesančního malířství -  malíř, sochař a architekt -Co je Dante pro italskou literaturu, to je Giotto pro italské malířství. Po období  byzantského "pohrdání tělesnem" znovuobjevil fyzično lidského těla. V jeho stopách šel Masaccio. 

dětství a mládí

Jméno Giotto pochází asi z jména Angiolotto, Angelo nebo Biagio. Nar. v Colle di Vespignano (Mugello na S od FI), zemř. ve Firenze. Otec pravděpodobně rolník.  Malý Giotto kamenem  ryl do skály, kolem šel Cimabue, kresba se mu zalíbila a přemluvil otce, aby dal syna k němu do učení. Ve skutečnosti mnoho lidí odchází z venkova do města za prací. G. nejdřív  ve vlnařském cechu, pak do učení k C. Vynikal v kreslení. Od ruky nakreslil perfektní kružnici.  – kulaté jako Giottova kružnice...Postupně žák překonal učitele. C mu pomohl založit  dílnu, G není ještě  20 let.

Úspěšný podnikatel

půjčovna tkalcovských stavů. 1.velká zakázka - dřevěný kříž pro S.M. Novella. x od Cimabua Kristus velmi realistický - pootevřené rty, uvolněné tělo.  Přesné anatomické detaily těla. Později se G. stal bohatým a slavným, oženil se a měl 8 dětí. Musel kvůli zakázkám hodně cestovat. 1337 umírá ve Firenze - pohřben v dómu

Giotto malíř v Miláně, Rimini, Ravenně a Padově, V Římě, v Assisi, v Neapoli.(pro krále Roberta z Anjou, ten mu udělil důchod). Assisi - 1290 - pracuje na freskovém cyklu ze života sv. Františka.

Řím -    pro Laterán maluje fresku Papež Bonifác VIII. vyhlašuje sv. rok 1300

Padova - 1302 - capella Scrovegni. Investor nejbohatší občan Padovy  - výzdoba soukromé kaple freskami ze života P.M., snaha odčinit hříchy  otce lichváře  - netypicky zde převažuje horizontální linie – výjev oplakávání – postavy vyjadřují emoce. Giotto, to jsou především obličeje.

Firenze - Santa Croce - Kaple Peruzzi - výjevy ze života Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty - 1315-1320, kaple Bardi - výjevy ze života sv. Františka

Giotto architekt - 1334 dohlíží na stavbu zvonice dómu. Čtvercová základna  -15 m2, stěny silné 3,5m. Výška 85 m.

Giottova originalita - „přeložil“ malířství z řečtiny do latiny - zbavil malířství byzantského vlivu. Vasari – Giotto je otcem Z malířství. Zachytil emoce postav,  odstranil čáru jako kontury obrazu,  plynulé přechody tónů barev, míchal je, nechal prolínat = iluze hlubšího prostoru, znovuobjevil fresku - malbu vodovými barvami na vlhkou omítku,  zájem o krajinu, maluje ji většinou realisticky.

Motiv hvězdy nad jesličkami = podoba s Haleyovou kometou – tehdy byla vidět. Motiv postav zezadu + z boku.  Poměrně omezený figurativní materiál: skála, strom, poustevna, domus, město , palácová síň, kostel. To je relativně malý počet předmětů, ale s jejich použitím maluje díla velmi rozmanitá 

Giottova nedokonalost - nahé postavy bez svalů, oči postrádají živost, vousy + vlasy měkkost, plačící postavy málo přesvědčivé + disproporce postavy - architektura. 

Současníci Giotta - Masacio - Masolino -Arnolfo di Cambio 

Giottovy fresky v Assisi - bazilika sv.Františka 

1228  František prohlášen za svatého. Papež Řehoř IX. položil základní kámen baziliky

1230 zde  pohřbeno tělo světce.

Je zde vidět přechod stylů. Fasáda ještě románská, oblouky a opěrné pilíře gotické. Komplex - 2 kostely, jeden nad druhým. Horní kostel zdobí cyklus fresek ze života sv. Františka. - 28 obrazů na spodní části stěn kolem hl. lodi a vstupních dveří. Začíná se 4, pak v každém výklenku po 3 freskách. Giotto namaloval cyklus v letech 1290-96 Vycházel z knihy sv. Bonaventury Velký život sv. Františka. Giotto asi provedl celkový návrh a přípravné kresby, provedení svěřil dobrým a méně dobrým pomocníkům. 

Takovýto cyklus byl dosud vyhrazen jen Kristů, František je jakýmsi jeho druhým vtělením. M9sí se tu klasická tradice františkánská s římskou . Je známo, že sotva František zemřel, církev si ho uzpůsobila k obrazu svému, teze, že bohatství je zkázou víry se církvi příliš nehodila.

Assisi mělo obrovský úspěch, poutnci z celé Evropy přicházeli shlédnout cyklus fresek - svého druhu politický program církve. Giotto se uvázal sloužit papežství, jako později v Padově vyšel vstříc tamějším klerikům. Přijal jejich podněty a témata.

1. hold prostého člověka

2. F. + chudý rytíř

3. sen o paláci

4. zázrak sv. kříže

5. F. se vzdává pozemských statků

6. sen Innocence III.

7. potvrzení regulí řádu

8. vidina ohnivého vozu

9. vidina trůnu

10. vyhánění démonů z Arezza

11. zkouška ohněm před sultánem

12. extáze sv. F.

13. stavění jesliček

14. zázrak s pramenem

15. F. káže ptákům

16. smrt rytíře z Celana

17. F. káže před Honoriem III.

18. zjevení v Arles

19. F. přijímá stigmata

20. smrt sv. F. – různé výjevy v čase, Tomáš se dotýká rány

21. zjevení bratra Agostina

22. ověřování stigmat

23. nářek ubohé Kláry

24. kanonizace sv. F.

25. sen papeže Řehoře IX.

26. F. uzdravuje muže z Léridy

27. zpověď ženy z beneventa

28. osvobození kacíře Petra

Freska Sanata v kapli degli Scrovegni, Padova

gentile da fabriano 1370 - 1427

Časté cesty, lombardsko - benátské prostředí, Brescia, Fano, později se usadil ve Firenze, člen cechu medici + speziari, ke konci života pracoval v Římě, kde také zemřel.

1423 Klanění tří králů - SM Novella. Pro Pallu Strozziho. Velké množství detailů. KOmpozice založena na narativním principu. Cestu tří králů lze chápat i jako tehdejší obchodní aktivity Florenťanů i Benátčanů. Téma průvodu se objevuje i jinde (Gozzoli). Moc donátorů založena víc než na síle zbraní na společenslé prestiži a hospodářské moci. V7znamnou úlohu tu hrají drahé oděvy mocných.

Jaké otázky si tehdy kladli Florenťané? Kam se bude ubírat správa města, budou vládnout rytíři nebo střední stav? (doba Medici ještě nenastala, z vlády města vyšachovaní rytíři se mohou pokusit vládu znovu uzurpovat)  Jaká bude zahraničně politická orientace města? Jako hospodářskou bázi bude mít jejich podnikání? (doba úpadku florentské vlny, orientace na hedvábí)

Polyptych na tyto otázky odpovídá.. Ano, Florenťané budou soupeřit s moderními fprmami hospodářství, ano, udrží pořádek ve městě, obchod s Orientem bude pokračovat. Přepych vládců bude přispívat k všeobecnému blahobytu, vždyť i Jezulátko je pokryto zlatem. Dost bylo vlivu  asketů a žebravých řádů.

Adorazione  je dílem zvídavého umělce, který využívá figur svých předchůdců (Giottovo hvězdné nebe) a záměrně k nim připojuje poznaky nové.

TADDEO GADDI -

DUCCIO DI BUONINSEGNA

Tvůrce Madon v duchu byzantské tradice ikon, ovšem další postavy malovány v duchu tradice gotické. Je patrný zájem o detail - postavy skoro nehmotné, jakoby se vznášely – X od zemitého Giotta. Inspirace sienským obchodem s látkami – bezpočet vzorů. Zato figurativních předmětů je málo - skála, edikula, strom, náhrobek, chrám. 

1311 - Maestá - desková malba oboustranná. Hlavním námětem je přímluva. Ducciovým cílem je podnítit u svých spoluobčanů zbožnost. Jeho pojetí evangelních legend je především otázkou citu, vázaností na emocionální obsahpříběhu víc než na možnost dosvědčit viditeknou stopu událostí jako v Giottových cyklech Krista a sv.Františka 

Duccio  a celé sienské umění je současně konzervativní i novátorské. Gotická kultura ve 14. a 15.st. je svébytná a živá - středověk neměl žádný podzim (Francastel)  Gotické umění bylo moderní, zanechalo skvělá díla Martiniho a Lorenzettiů.Teprve později se dostává do popředí Florencie. 

V 15.st. lze rozlišit tři generace

1 - Masaccio, Masolino, Brunelleschi, Donatello, van Eyck, bratři z Limburka

2 - 1440 - 80 - Ucello, Piero della Francesca, Filippo Lippi, Gozzoli

3 - 1480 - 1510 Mantegna, Botticelli, Bellini, Ghirlandaio, Perugino, Carpaccio...Vinci, Giorgione

1434 - stabilizace politická a s tím související rozkvět umění díky mecenášství Cosima Medici. Florencie se stává kulturním centrem renesance a intelektuální metropole, schopná soupeřit s francouzským dvorem. Spekulace o matematickém prostoru, obrovský skok vpřed v architektuře (Brunelleschi) 

15.st znamená mj. návrat ke christologické zbožnosti. 

MASACCIO 1401 - 1428

Žák Masolina, ovlivněn Giottem. Jeho postavy Adama a Evy jsou z masa, narozdíl od "nehmotných" byzantských  postav světců jsou pevně spojeny se zemí zemskou přitažlivostí. 

1425 -  Svatá trojice - SM Novella - freska, trojrozměrnost postav,  jako první využil Brunelleschiho zákony perspektivy,  dramatický účinek, postavy zasazeny do ideálního geometrického a architektonického rámce, který tvoří kříž, zvýšené podium, kde stojí Bůh Otec, triumfální oblouk iluzorní kaple. Dole memento mori - člověk povstal z prachu a v prach se obrátí., Kristus zde působí víc jako člověk , který se stal Bohem, než naopak.( Vasari) – děravá zeď - perspektiva jednoho bodu = všechny použité linie směřují do 1 bodu na plátně. Donátoři - manželé Sassetti, modlí se na způsob středověkých donátorů. Oblouk nad nimi (kaple?) je odkaz na budoucí stavbu, kterou by také mohli financovat. Postavy mají oděv se záhyby, vliv burgundské módy ( do severských zemé jezdili běžně  florentští obchodníci )

Náhrobek za Kristem předjímá tento způsob pohřbívání (manželé Sassetti, Pier de Medici v san Lorenzo, další v Cappelle Medicee).

Toto spojení antického a křesťanského světa, tato dvojakost tehdejší kultury charakterizuje také literární tvorbu a činnost politiků. Masaccio však zemřel roku 1428 a z renesance existovalo tehdy v konkrétní podobě jen jeho vlastní dílo a několik mistrovských prací od Donatella a Brunelleschiho  - citace z knihy FIGURA A MÍSTO (P.Francastel)

Fresky v kapli Brancacci

Peníz daně - výjev se odehrává v neurčitém prostoru.petr je žádán o daň, nachází minci v tlamě ryby, platí výběrčímu. Voják je hřmotný chlapík stojící zády k divákovi, není to odtažitá postava z gotické katedrály, ale postava z běžného života.

Vyhnání z ráje - formu tu staví přímo barvou. Barva je u Masaccia privilegovaným, soběstačným uměleckým prostředkem, je to doba, kdy se malířství odděluje od figurálního sochařství a prosazuje se jako celistvý autonomní systém smyslových hodnot (P.Francastel)

vliv Giotta – sošné postavy, smysl pro dramatičnost, příroda na pozadí Vyhnání z ráje 1425 - 28

Ale u Masaccia dochází v malířství ke změně. Dříve postavy nevycházely ze svých figurálních rámců, napříště bude člověk definován ne tím, co dělá nebo co se o něm říká, ale svým fyzickým vzhledem, vnímaným smysly.Cílem zobrazení bude podat vnější vzhled a nijkoliv smysl. (P.Francastel) 

PAOLO UCELLO     1397 - 1475

Malíř a mozaikář činný od pol. 15.st. Spolu s Donatellem se učil u Ghibertiho, ale nejsou znám\ jeho sochařské práce. Později zapsán do malířského cechu sv.Lukáše. Pozadí obrazů často vyplńoval ptáky, odtud přezdívka. Vychází z pozdní gotiky. Pobyt v Benátkách, poté návrat do Florencie. Fresky v Chiostro Verde

Bitva u san Romana - Ucellovi koně zde symbolicky odkazují na společenskou třídu, která jezdí na koni, pořádá turnaje a nyní více než vojenské službě lenímu pánovi se věnuje reprezentaci u městského knížecího dvora. Odkaz na slavnosti giostre (Arezzo - del saracino atd.) Přitom figury - přilby, kopí, pancíře a koně nebyli nikdy rozmístěni tak, jak je vidíme na obraze.Každý divák může na tyto figurativní prvky napojit svoji vlastní zkušenost.

Zázrak hostie

BEATO ANGELICO 1400 - 1455

přechod od období pozdního středověku k renesanci, poslendí mystik, víc zakotvený ve středověku než mířící k renesanci, víc k nebi než k zemi. Tak byl vždy interpretován, to se později (2010) změnilo. Dnes vnímán jako malíř tvořící v duhcu křesťanského humanismu. Fra Giovanni maluje poetické obrazy plné světla, zve k modlitbě a meditaci s takovou intenzitou, že vstoupil do dějin umění jako Beato Angelico. 1422 vstoupil k dominikánům. Cosimo il Vecchio pověřil Michelozza stavbou kláštera san Marco.1438-46 Angelico pověřen výzdobou - maluje Ukřižování, Zvěstování, Klanění 3 králů.  

1426 - Poslední soud - olej na dřevě - nezvyklá ikonografie, kolem Krista nejsou apoštolové, ale Mojžíš a Abrahám - svědčí o znalosti problematiky, ve Firenze kongres o sjednocení Z + V církve. Vyvolené  a Zatracené dělí nezvyklá řada otevřenýhc hrobů

 BEATO ANGELICO - POSLEDNÍ SOUD

Tento Poslední soud je přechodem od středověku k renesanci. Peklo je namalované podle dantovské, tedy středověké ikonografie,Ráj pojat nově jako nová dimenze, kam tančící figury míří za světlem.

1445 Vaticano, cappella del sacramento, pro 2 papeže – Evžena IV + Mikuláše V, ovlivnil Gozzoliho – pracují spolu v SM minerva, kapli s Brizio a ve Vatikánu 1455 – pohřben v SM sopra Minerva      

filippo lippi 1406 - 69

PIERO DELA FRANCESCA - 1420 – 92 

Narodil se a žil v Borgo Sansepolcro - strategické místo, hraniční území, za horami území rodu Montefeltro a Malatesta, Firenze dokonce v pol.15.st. Sansepolcro koupila za 20 000 zlatých florénů od papeže

Město a okolí inspiruje malíře i v malbě (kostel san Giovanni a výhled na Apeniny). Studuje malbu ve Florencii, tehdy tu působí Masaccio, Fra Angelico, Domenico Veneziano, s nímž spolupracuje. 

významný malíř evropské renesance a matematik, kladl důraz na lineární perspektivu.  Provinciální“ malíř – Arezzo, Sansepolcro, Ferrara, Rimini, Urbino, Perugia, pracuje ale i pro papeže v Římě (bohužel místo nich dnes malby Rafaella, Stanze della Segnatura. Sám Raffael byl nešťastný, že se Pierovy fresky musely odstranit) 

smysl pro barvy, studuje působení světla – jako prostředek zobrazení plastičnosti, vychází z pravidel geometrie, na nichž je založena perspektiva.

v S It – studuje vlámské umění + díla Albertiho, pracuje na dvoře vévody z Urbina Federica di Montefeltro – dvojportrét s Battistou Sforza, na konci života oslepl, psal traktáty o  geometrii a perspektivě. Fresky  -  Arezzo, Sansepolcro, Monterchi (rodiště jeho matky)

1450 - sv. Jiří, v Accademia

Vzkříšení - Kristus jak svítání, oděn do růžového roucha a  mraky zbarvené do růžova jako při skutečném svítání, Kristus je Lux Mundi, střídání ročních dob (stromy holé a s listy). Malíř má schopnost podat posvátný námět přirozeně, bez patosu, stejně jako jsou přirozené záhadné jevy v přírodě.

Bičování - Urbino, Palazzo ducale. Záhadný obraz, postavy mohou být konkrétní osoby z malířova okruhu

1452 - 66 Legenda o pravém kříži  - Arezzo, kostel san Francesco

Po staletí se evropší křesťané tázali, kde skončil Kristův kříž.. 3.st –  dominikánský mnich a poté arcibiskup z Janova Jacopo da Varagine vydává knihu Legenda Aurea. Komplikovaný obsah, dějiny se mísí s legendami. Osobnosti od Adama po Konstantina. Ze stromu co vyrostl na Adamově hrobě zhotoven pravý kříž, na němž byl  Kristus ukřižován

Nové je uspořádání příběhu,  vyvážená kompozice (symetrie bitev) převážily nad chronologií. Když přihlédneme k událostem té doby (opět vyvstává muslimské nebezpečí, křížová výprava ignorována, poze založen řád Zl.rouna z iniciativy vévody burgundského). Cyklus v Arezzu tam lze vidět jako výzvu k boji na obranu víry. Proto jsou bitvy na nejnápadnějším místě. Výzva určená vládcům, aby šli ve stopách Konstantina.

Konstantinovo vítězství + Chosroova porážka,

Odhalení kříže královně ze Sáby + Nalezení kříže sv.Helenou

Adamova smrt + Oslavení kříže

Konstantinův sen + Zvěstování

Cesta na Kalvárii + Potrestání Jidáše

Madonna milosrdenství  (polyptich)  - objednalo si Bratrstvo milosrdenství, mělo být hotovo za 3 roky, práce trvaly 15 let. Celkem 15 výjevů. Madona s pláštěm je  tradiční, velmi starý archetyp. Po stranách zvlášť muži a zvlášť ženy. Zlacené pozadí - zlatá barva znamená věčnost, odkazuje k nebeskému ráji. 

Máří Magdalena - dóm san Donato v Arezzu – zelený  šat, ovlivněno vlámským uměním - popisnost, maximální důraz na detail

Madonna del parto - těhotná madona - pro venkovský kostelík u Monterchi – těhotné ženy vstup zdarma, přísná kompozice narušena gesty rukou – 1 na břiše, druhá v bok, mírný záklon  - díky jeho inovacím se rozvíjí v malířství také zobrazení nočních scén

dyptich Montefeltri -  historické okolnosti: Federico - jeden z nejúspěšnějších kondotiérů 15.st. Pověřen správou Urbina a měst v Romagni - území ležící v centru zájmu papeže, v 2.pol.15.st - dvojí nápor: rozmach Benátek i na pevnině + proti Turkům. Později bude Romagna místem bitev papežské armády Julia II a Lva X. proti Benátkám a Francii, stane se lénem Borgiů. Federico se přiřadil k velkým šlechtickým rodům sňatkem s Battistou Sforza. Na obraze už je víc, než pouhý kondotiér jako Colleoni nebo Gattamelata. Zobrazen vždy zleva (přišel o pravé oko při turnaji. 

BENOZZO GOZZOLI - 1420 –  1497 

jeho učitel –Beato Angelico - pracují společně v klášteře San Marco  - fresky +  3 freskové cykly, drobné práce z bronzu + knižní iluminace  + návrhy na výšivky. Firenze, battistero - 1445, s Ghirlandaiem  - 3 roky porta paradiso

Vaticano - s Angelikem výzdoba chóru sv.Petra, zničeno za přestavby

Orvieto, cappella Brizio - 1447 - s Angelikem-2 pole klenby, o 50 let později dokončil Signorelli

Řím, SM Minerva - 1449 - PM s ježíškem, malba na hedvábí, na dřevěvé desce

Montefalco – 1449 - 1452

freskový cyklus san Francesco

Medici Riccardi 1459-61 - Re maggi

1463 - mor ve FI – Benozzo + pomocníci  do SG – věří se, že vyšší poloha chrání

1464 - 65 - freskový cyklus ze života sv.Augustina

objednal vzdělaný mnich Domenico Strambi, studoval na Sorbonně - dílo patří k  vrcholům toskánské malby pol.15 st - na 1 fresce současně několik scén, Gozzoli vytváří vlastní ikonografii  - volnost projevu - postavy v realistickém prostředí – město-venkov -množství detailů, žánrové scény odspoda nahoru – od L do P - 17 scén – dětství + mládí,  studia,  cesty  -  nejsou tu zázraky sv. Augustýna - nové – oddělení výjevů  zdobnými sloupky, známé stavby  – Florencie - loggia lanzi,   medicejský statek Caffagiolo, římský Panteon                    

8 -   příjezd do Milána - loggia lanzi, více výjevů současně, rozděleno architekturou, v popředí se sluhou, v P rohu -před sv Ambrožem, vzadu před islámským učencem

9 -  Augustin poslouchá sv.Ambrože

10 - Augustin v zahradě - čte dopisy sv Pavla Římanům – slyší dětský hlas: tolle lege

11 - křest sv Augustina - P – oděv drží donátor Strambi, tonsura, battistero plné vody, velká tonsura. Augustýn pokřtěn ve 33 letech jak bylo v raném období běžné, lidé přijímali křest až když se sami zavázali žít lepší život

5  -  Augustin přijíždí do Ostie - cesta do Říma 383 – Ostia?  – podle krajiny spíš Toskánsko

6 -   Augustin přednáší v Římě - úběžníky vedou k obličeji světce -pes liška?– strážce víry - zrcadlové  vyvážení

7 -  odjezd do Milána - učit rétoriku - v pozadí Řím –Cestia, colonna MA, Panteon,  – 1.postava P=malíř

quii sacri doctor pariginus et ingens gemignaci fama decusque soli, hoc proprio sumptu dominicus illesacellum insignem iussit pingere Benotium 1465... ..slavný a vzdělaný pařížský doktor  ze San Gimignana na své náklady zadal malbu v kapli Gozzolimu

12 - podobenství se sv trojicí - malý Ježíšek nabírá vodu z moře lžící – zbytečná práce? tak jako snažit se rozumem pochopit tajemství sv Trojice  - podobenství o propasti mezi vírou + rozumem, Augustýn předává bratrům regule řádu - oděv – řeholnická  černá tunika se špičatou  kapucí, opasek

13 - smrt matky Moniky - sv.Monika se modlí, nahoře andělé odnášejí její duši, P Strambi

17 - smrt sv Augustina - v lunetě , andělé odnášejí do nebe duši světce, v pozadí Ospedale innocenti  -Brunelleschi 

sloupy

s Monika - s knihou, odkaz na vzdělání     

s.Gimignano

s. Sebastiano - 1 ze 14 pomocníků, palma, znak mučednictví

s. Bartolo  - nar. v SG, františkán

s. Nicola Bari - biskup z Myry-M Asie 1087 ostatky piráti odvezli do Bari

s. Fina  - omezena na SG

s. Nicola Tolentino - oblíbený světec augustiniánů – lilie = čistota mysli

archanděl Raffael + Tobiáš  - na radu anděla ulovil rybu, z ní lék pro slepého otce – boží milost

klenba - mraky tvoří kružnici - 4 evangelisté –Matouš + anděl Jan + orel Marek + lev Lukáš + býk  

Pobyt v Pise - 1468 - 84 - freskový cyklus v Camposanto ( příběhy ze Starého zákona, Odchod Abraháma + Lota, Obětování Isáka, Svatba Izáka + Rebeky, Esau + Jákob, Sen a svatba Jákoba, Josef, oblíbenec Jákoba – vypráví bratrům své sny, ti žárlí a lstí do prodají do otroctví. Nevinnost Josefova – Putifarka, faraonova žena se ho marně snaží svést, odmítne, z pomsty je nařčen z útoku na ni, končí ve vězení. Josef na dvoře faraónově – vykládá mu své sny, je jmenován ministrem. Příběhy Mojžíše – 5 fresek. Zachráněn z řeky, vychován na dvoře faraona, dospělý žádá faraona o propuštění židů, přechod přes Rudé moře)

DOMENICO GHIRLANDAIO 1449 - 1494 

Cenacolo di Ognissanti, Florencie

Cappella Sassetti, kostel s.Trinitá, Florencie

Námětem fresky je zázrak sv.Františka. jmenovce donátora. Vzdává se dík na záchranu života dítěte.Jenže Sassetti jsou příbuzní rodu Medici, tudíž patří do rodiny. Záležitost i obou rodů jsou záležitosmi městského státu  - Florencie. Dítě je na katafalku na náměstí před kostelem a kolem městská scénografie. Florentský lid sdílí se svými vládci dobré i zlé.

LUCA SIGNORELLI 1445 - 1523  

nar v Cortoně, Urbino, Roma, Firenze - okruh Lorenza Magnifica – obrazy v Uffizi. Jemný + dvorný muž, hlavní byla rodina, vlídný ke svým žákům. Odměna  za práci v Orvietu – 200 za strop + 600 dukátů za stěny, bydlení + mouka + víno zdarma. Návrhy musel konzultovat s mnichy – poskytli mu teologické vedení. Jednotné téma – poslední soud -  inspirace pro Michelangela do Sixtiny. Inovativní kompozice – úzký pás figur v řadě, uplatnění perspektivy, jeho postavy robustní, anatomicky dokonalé, podobný styl jako Michelangelo. Ohromně bohatá scénografie

FOTO PERT ZIP42 HÁJEK - Luca Signorelli - Poslední soud, kaple Briziů, Orvieto, dóm

SANDRO BOTTICELLI -  1445 - 1510

Alessandro di Mariano Filipepi  - později získal přezdívku Botticelli. Učitel: Filippo Lippi. Ovlivnili ho i Verocchio a Polaiolo. 1472 přijat do cechu sv.Lukáše, pracuje pro florentskou městskou radu. Mecenáši: Medici + Vespucci. V 25 letech vlastní ateliér – přístup do intelektuální společnosti, ovlivněn neoplatonskou filosofií. Postavy na obrazech mají často melancholický výraz

1481 – Lorenzo poslal papeži Sixtu IV.do Říma své elitní malíře na výzdobu sixtiny (Ghirlandaio, Botticelli, Roselli, Perugino...). Botticelli tu maluje 3 fresky.

Návrat do Florencie, kde prožil většinu života. Vrcholná díla pro Medici a Vespucci, jeho můzou je milenka Giuliana Medici Simonetta Vespucci.

Obrat ve stylu malby i v tématech - vliv Savonaroly. Malíř  pálí některé své obrazy. Hlavní důraz klade na vnitřní prožitek. Mizí hravost a uvolněnost, přibývá exaltičnost.- Ke konci života přestává malovat, žebrá, onemocní, zůstává osamocen. Nikdy se neoženil. Pohřben v kostele Ognisanti.

Juditin návrat + nalezení mrtvého Holoferna. Judita – biblická zachránkyně obleženého Jeruzaléma, Holofernés – asyrský král

1482 – Primavera -  umělec si mohl dovolit určitou invenci, nejde o křesťanský námět, kde je vše pevně dané. množství postav 3 grácie + Merkur + Vesna + Flora + Zefyros - téma: Ovidius - Proměny. Obraz namalován pro villu mladší větve rodu Medici v Castellu

1485 - Zrození Venuše - zrození krásy, apoteóza ženy, zastoupení předchozí postavy PM. Kroužek zasvěcenců na medicejském dvoře (Poliziano, Ficino, neoplatonismus) velebí živou ženu (Simonetta) a jiné milenky knížat - básníci okruhu Medici velebí rytířský kult. 

téma z řecké mytologie - paradoxně za líbezným obrazem se skrývá krutá báje.  Na počátku všeho byl chaos, z něj se zrodila pramáti Gaia, bohyně Země. Spojením s Uranem se zrodí mnoho dětí. Posledníz nich, Kronos, bůh času, srpem usekne Uranu jeho mužstí, které spadne do moře. Tím se oddělí Gaia od Uranu a vznikne tento svět - Země a Nebe. . Z mořské pěny se  zrodí Venuše = AfroditaVenuše připlouvající k pobřeží Kypru - září jako slunce, ale na obraze je chladné, šedivé ráno - souboj bohů -  z mořské pěny se  zrodí Venuše = Afrodita, i na dalších Botticelliho  obrazech - elegantně vykreslená spoře oděná žena 

Mars a Venuše

GIOVANNI BELLINI 1425

Bottega v Benátkách. Dlouho pracoval v otcově dílně, osamostatnil se až po jeho smrti. Vynikající výtvarný cit pro barvu. Nosné téma: láska ke Kristu. Mrtvý Kristus, Kristus v hrobě, Kristus žehnající, s tímto Bellinim do malířství vstoupila skulpturální forma na způsob antiky

V Belliniho tvorbě jsou uzavřena všechna tajemství a všechna skutečnost Benátek, jejich báječný pokus soustředit v sobě všechny krásy a technické postupy na světě i jejich vášnivá touha předvést se jako zrcadlo sebe samých (Francastel)

PIETRO VANUCCI - PERUGINO 1446 - 1524 

...Vasari Perugina nenáviděl, vyčítal mu jeho ateismus, ale uznával jeho mimořádný talent....

studie u Verocchia + vliv vlámské olejomalby – práce se světlem, spolužák Botticelliho, učitel + spolupracovník Raffaela, učitel Pinturicchia. Uvedl do Itálie severský styl malby, nanášel na plátno nejprve teplou hnědou základní vrstvu a další vrstvy postupně ve stále jemnějších lazurních vrstvách. Dosahoval velké průzračnosti.

Podklad pro drapérie podmaloval studenou barvou a na ni kladl několik vrstev velmi živých tónů. Celek pokrýval krycí vrstvou a lakem a konečnou lazurou. Toto skryté umění bylo Peruginovým tajemstvím a naučil ho Raffaela.

velmi žádaný – elegantní styl malby – velká dílna - schopný obchodník. Řím – Sixtus IV -  Sixtina - Kristus předává klíče sv.Petrovi,  Benátky, Milán – Gonzaga¨. Perugia -    jmenován čestným občanem. Výzdoba burzovního paláce. oltářní obraz v kostele sv.Petra 

PINTURICCHIO 1456 - 1513 

malíř umbrijské + římské renesance. Bernardino di Betto, přezdívka = malé postavy, nar. v Perugia. Chudá rodina, úpravci látek - žák Perugina - důraz na detail,  široký rejstřík gest rukou, typicky ohnutý malíček.  vyklenuté obočí, velké mandlové oči. Patrný vlámský vliv – realismus

dílo:– cappella Baglioni, chiesa SM Maggiore, Spello, Spoleto, Annunciazione, Adorazione, Re maggi, sixtina – s Peruginem, chór SM popolo, 1492 – tribuna katedrály v Orvietu. Libreria piccolomini  - Siena, dóm.  

COSME TURA 1430 - 95

osobitý styl

Pieta

andrea mantegna 1431 - 56 

Od 10 letech zapsán v padovském cechu malířů, pracoval v bottega di Squarcioni. Mistr ho adoptoval, později těsná spolupráce, když už byl Mantegna sám mistrem. 1454 svatba s dcerou Jacopa Belliniho. 1457 odchod do Mantovy na dvůr Gonzagů, kde sloužil až do své smrti pro několik markýzů. Mantova byla mostem mezi florentským a benátským stylem. Často na jeho obrazech sloup, tvoří osu kompozice, symbol základů, nového začátku, u stavby s ní nebývá spojen. Smysl nezávisí na funkci. Opakované použití (bičování sv.Šebestiána) 

Mrtvý Kristus - jedno z prvních expresionisticých děl v malířství. Mantegna tu nepopisuje detailní drama na Kalvárii, soustředí se na city. 

PM Vítězná - důraz na dekorativnost (korály, skleněné koule, ozdoby sultánských trůnů). Benátky jsou blízko i s jejich orientálním poutem (podobně z toho těží Carpaccio)

Inspirace antikou - architektura, putti

Camera degli sposi - vévodský palác v Mantově, umělcova pocta Gonzagům, kteří mu umožnili volnou tvorbu. Kníže zobrazen ne jako lidu vzdálený Caesar, ale jako člověk, který zajišťuje občanům spořádaný život. Na to odkazují figury - pevnost, město na pozadí 

HIERONYMUS BOSCH - 1450 - 1516

Raná renesance, Nizozemsko

Zahrada rozkoší - symbol hříchu je i dračí strom / dracena - oblíbený strom Satana pokušitele.

LUCAS CRANACH 1472 - 1553

vedle Durera nejvýznamnější německý renesanční malíř, novátor témat - erotika + smyslovost v malbě - zdatný obchodník.  Malíř reformace, přítel Luthera. Nahotu v umění povolovala církev jen v případě Prvotního hříchu Adama + Evy. Jak jinak, šaty v ráji neexistovaly. Umělci tak mohli ztvárňovat pokušení nahotou.

Adam a Eva

sv.Kateřina + sv.Barbora 

Nerovný pár

 

hieronymus bosch 1450 - 1516

Příjmení podle rodného města. Byl věříci, zbožný a znalý bible, ale nemaluje náboženské obrazy do kostelů, spíše žánrové obrázky a portréty. Maluje obrazy pro bohaté obchodníky. Zahrada rajských rozkoší - Prado, Madrid.

Ecce Homo - Kristus s PIlátem před davem, zbytek města vylidněný, pandan - Ježíšek s chodítkem. Ptáci větší než lidi, ti se zdají méně důležití. Z nebe padají vyhnaní andělé, ztvárněni jako monstra.Vykreslené detailní utrpení za hříchy, lidé pevně věří na peklo. Boshc má velký smysl pro humor.

ALBRECHT DURER 1471 - 1528

spolu s Cranachem největší německý malíř - dílo – grafiky,  ilustrace, akvarely (zajíc) dřevoryty, mědirytiny  - 4 cesty přes SZ Evropu -  živí se ilustrováním knih -5 autoportrétů – novum - usiluje o vystižení vnitřního života postav – před ním – Giotto, Massacio. Uumělci Severu nebyli ovlivněni Italy - úžasný smysl pro detail, nová technika olejové barvy, doba přechodu od středověku k novověku - gotika nezná obrazy se samostatnou krajinou – Durer je maluje.

V podstatě vymyslel umělecký autoportrét (1.už ve 13 letech, další ve 22, ve 26, ve 29 jako Kristus). Dříve se umělci zahrnuli do výjevu na obraze. Narcis Durer jde dál.

růžencová slavnost - jediný jeho obraz v ČR -  ovlivněna Giovannim Bellinim, dokládá schopnost bravurně spojit S a it.umění, Durer po svatbě si založil vlastní dílnu a strávil rok v Itálii, obdivoval práce Belliniho, měl velmi zajímavý rukopis - na 1.pohled vliv severu, ale ovlivněn i Itálií - jedinečný styl

1505 - 7 - další pobyt v Itálii, tam ho velmi cenili, doma tak ne, Začíná se zajímat i o sochařství. Aby dosáhl dojmu plastičnosti, začíná i v kresbě používat stínování linek - skvělá iluze prostoru - luteránská církev odmítá tradiční náboženská temata - nechtěli-li umělci hladovět, museli si najít jinou práci - portrétování. Durerovy portréty mají až hypnotickou sílu.

Proslavil se grafickými listy, píše o něm ve Vitae i Vasari. 

HANS HOLBAIN

syn malíře, vyučil se zlatníkem - v mládí pracoval v Bazileji, kreslil ilustrace pro tiskaře, pak odešel do Londýna stal se dvorním malířem Jindřicha VIII - maloval portréty na anglickém dvoře ze S tradice si přinesl důraz na detail

portrét velvyslance - namaloval tu 2 muže, mnoho knih i s názvy, loutna s prasklou strunou... -ti 2 muži jsou na vrcholu slávy, ale i oni jsou smrtelní, život je jen cesta 

TIZIANO VECELLIO 1490 - 1576  

malířské začátky

Narozen v Pieve di Cadore v dobře situované rodině, notáři, úředníci, advokáti, žádný malíř. V devíti letech s bratrem Frencescem odchází se učí  do Benátek ke strýci. Nejprve v dílně (bottega) mozaikářů Zuccato, zde je nešťastný, protože vůbec nemaluje, pak do učení k bratrům Bellini.  Ovlivnil ho i Giorgione di Castelfranco, rozpoznal Tizianův talen a pomáhal mu ve vlastní cestě. Malíři jsou žárliví, očekává se, že učeň bude malovat jako učitel, Tizian ale Belliniho napodobovat nechce. Pomáhá Giorgione, přemluví Palmu il Vecchio, aby ho vzal do učení on, později si ho vyžádá  jako svého pomocníka. Zaručí se za něj a Tizian je přijat do benátského cechu malířů. Velmi brzy se projevuje Tizianův talent, jeho postavy suveréně vyplňují prostor, je patrná energie a dynamičnost x od klidných půvabných postav Belliniů.

1508 Zakázka pro po požáru obnovené Fondaco dei Tedeschi - fresky, jako žák Giorgiona. Zachováno jen torzo.

1510 učitel, ochránce a přítel Tiziana Giorgione umírá v Benátkách na mor, Tizian zařídí jeho křesťanský pohřeb 

1511 - po smrti Giorgiona se stává nejvýznamnějším benátským malířem mladé generace, dokončuje Giorgionovy obrazy.

1516 -  "barokní obraz  100 let před barokem" zakázka ve Frari - Assunta. Po smrti Giovanniho Belliniho  se stává Tizian oficiálním malířem Serenissimy, má ale pokračovat ve stylu Belliniho. Jeho pojetí je nové, postavy apoštolů v popředí velké, Madona v pohybu, barvy na obraze velmi jasné. Pyramidální kompozice, velmi působivé pro svou modř - tou jsou Benátčané proslulí - a červeň, to zvyšuje účinek. Církev dosud znala klidné pojetí tohoto námětu.

Když uviděli obraz, Pesaro zasténal, Aurelio byl zdrcen a Foscari pronesl: Je to tak, jak jsem čekal. Je příliš velký, příliš jasně barevný. Tohle dílo nám dělá ostudu. Promluvil Adorno, vyslanec císaře Karla v Republice: Obraz by vypadal lépe tam, kde má být, nad oltářem....Tak se také stalo. Vyslanec ke mně přistoupil a zvolal: Nádherná žena. Maestro, jsem okouzlený. Namaloval jste nový svět citu a vnímání. Jestliže kostel nabídku zruší, bude mi ctí obraz koupit pro císaře. Je to nádherný obraz. Velkolepý a vznešený...Je živý. Přetváří prostou zbožnost do lidské zkušenosti.

Nanebevzetí Panny Marie bylo odkryto na sv.Bernardina a já žasl nad rozruchem, jaký obraz vzbudil. V kostele Frari bylo kvůli pověstem, jež  o obraze kolovaly, mnohem víc lidí než obvykle. Benátčané zbožňovali jasné barvy, bujnou živost Madony a dramatickou sílu námětu. Germano stál u oltáře a přijímal blahopřání za svůj řád...  

Malíř zná svou cenu

Tizian prozíravě usiloval o postavení státního malíře Benátské republiky. Znepřátelil si tím starší malíře i samotného Belliniho, ten se však s Tizianem před svou smrtí usmířil a pověřil ho dokončit několik obrazů.  Titull získává, pevný plat 100 dukátů ročně, výsada malovat portréty dóžat.

Výborný obchodník, spolu s Raffaelem je první malíř v historii, kdo chápe význam vlastnoručního podpisu na obraze - záruka autentičnosti, přidaná hodnota.  Chápe i význam reklamy - o jeho práci píše mj.Pietro Aretino, dobrý přítel. Zákazníci - urození Benátčané, církevní spolky Scuole - objednávky cyklů obrazů ze života svatých (san Marco, san Rocco), významné řádové kostely - dominikánský Zanipolo, františkánský Frari. Tizian pracuje ve Ferraře pro Este, v Mantově pro Gonzagy, v Urbinu. Mnoho zakázek, které ovšem nelze splnit hned, klienti čekají i roky. Nejdéle Benátská republika pro výmalbu sálu Velké rady, na BItvu u Cadore 20 let.

skvělá práce s barvou, vzor pro impresionisty

vynikající portrétista - zachycuje na obraze fyzický vzhled i duševní svět portrétovaných

 Muž s rukavicí, 1523, Louvre 

portrét Lodovica Ariosta, 1510, Londýn

1525  - po narození 2.chlapce Orazia se pod tlakem  ožení  s družkou Cecilií Soldano, tím končí jeho dlouhodobé soužití s můzou a nejlepší modelkou Violantou.  Manželka umírá narození 3.dítěte, holčičky. Tizian se už nikdy neožení, láskyplně se věnuje výchově dětí, pomáhá mu sestra Orsa. Bydlí a pracuje ve stejném domě, v dílně vše jasně organizováno, každý má své pracovní místo i svou práci (bratr Francesco, pozdější spolupracovník syn Orazio.)

 

Salomé - 1515, detail, Galerie Doria Panphilj, Řím 

1527 - do Benátek přijíždí Pietro Aretino, intelektuál, nazývaný "tajemník Evropy". Píše poezii, prózu, neúnavně se vyjadřuje k politickým událostem, dopisuje si s mocnými tehdejší Evropy. Jemu vděčí Tizian za to, že se stává uznávaným a žádaným portrétistou na evropských dvorech v čele s císařem Karlem V. Aretino je v kontaktu s malířem přes 30 let a v podstatě se stává jeho "promoterem". Nejen to, oba muže pojí hluboké přátelství, Třetí do počtu  je architekt Jacopo Sansovino.

1530 - Tiziano se v Bologni setkává s císařem Karlem V. Rodí se vztah založený na vzájemném hlubokém respektu. 1533 - císař uděluje Tizianovi Řád zlaté ostruhy a umožňuje volný přístup ke dvoru. Postupně vznikají 3 portréty císaře a další obrazy i pro Karlova syna Filipa II a madridský dvůr. Většina děl dnes v Pradu a v Escorialu.

Portrét Karla V, 1548, obrazárna Alte Pinakothek, Mnichov - v neděli vstup 1 E

1540 - do Benátek přijíždí malíři  Salviati a Vasari - představují zde nové tendence manýrismu. Na ně rychle reaguje Bassano a Tintoretto.

1545 - Tizian v Římě, kontakty s mocnou rodinou Farnese, portrét papeže Pavla III.

 

1553 - práce pro nového císaře  (od 1556) Filipa II, tzv. Poesie, 7 obrazů na téma mytologie, příběhy vycházejí z Ovidiových Proměn. Tizian je vidí jako metafory  své doby a lživotní pouti člověka vůbec.  

1556 + 1559 - osobní ztráty. Umírá Aretino a o 3 roky později Tizianův bratr Francesco. Syn Orazio je vážně raněn, císař Karel V. abdikuje. Malíř se se ztrátami vyrovnává prací. Méně už maluje portréty, o to více se věnuje tématům mytologickým a náboženským.

1560 - 70 -  Tizian najímá nové , průměrně schopné spolupracovníky, mnoho obrazů signuje, přestože se na nich podílí několika tahy štětce, jak si stěžuje jistý obchodník s uměním. Je třeba zdůraznit, že je to právě Tizian, kdo dává vzniknout nové profesi - obchodník s uměním. Dříve existuje přímý kontak umělec- zákazník. Jedním z takových zprostředkovatelů je i Jacopo Strada, přítel Tiziana (1567 ho malíř portrétuje), pozdější správce rudolfinských sbírek v Praze.

1563 končí po mnoha letech (od 1545) Tridentský koncil, řešící rozkol v církvi a zahajující protireformaci. To se projevuje i v umění. Náboženské výjevy mají působit na věřící tak, aby se ztotožnili s utrpením svatýhc a posílili svou (katolickou) víru.   

1566 - do Benátek přijíždí Vasari, setkává se s Tizianem, věnuje mu medailon v reedici svých Vite (Život významných malířů, sochařů a architektů od Cimabue po Michelangela). Zapomenuty jsou předsudky z Toskánska, Vasari Tiziana obdivuje a vysoce hodnotí jeho dílo.

od 1570 - Tizianovi je přes 80, bilancuje a připravuje se na odchod - maluje obraz pro svůj hrob, (Pieta, dokočil až Jacopo Palma ml., dnes v Akademii),  urguje nesplacené faktury u madridského dvora, píše závěť. V posledních dílech je patrné téma bolesti, úzkosti a strachu. To ovšem prožívají i obyvatelé Benátek, po dlouhých desetiletích ekonomické prosperity a politické stability začíná ústup ze slávy. 1571 je osmanskými Turky dobyt Kypr, jeho správce  Markantonio Bragadin je zaživa stažen z kůže, ta je vycpána senem a vystavena na hradbách ....

1576 - mor v Benátkách, umírá čtvrtina obyvatel, také syn Orazio a pak i sám Tizian. Benátský senát uděluje výjimku, malíř je dle svého přání pohřben v kostele Frari. Po ničivé morové epidemii a velkém požáru se město pomalu sbírá k nové kapitole svých dějin. Na Tizianovo místo nastupuje Tintoretto.  

TIZIANOVO DÍLO - VÝBĚR

podrobně zde

Tizianovy obrazy dnes v galerii Accademia v Benátkách, v benátských kostelích (Frari), v galerii Uffizi ve Florencii, v madridském Pradu, v Londýně, ve Vídni,  v ČR - Apollo a Marsyas (Kroměříž) a Toaleta mladé ženy (Obrazárna Pražského hradu - obraz většinou specialistů připisován Tizianovi)

portréty císařů  Karla V, Filipa II

portréty papeže Pavla III  Farnese

Láska nebeská a láska pozemská - Galleria Borghese -  svatební dar pro tajemníka benátské republiky Nicola Aurelia

Flora

Assunta

Oltář rodiny Pesarů

Obraz u Tiziana objednali tři synové Jacopa Pesara. Malíř zde Madonu s děťátkem umístil novátorsky po straně obrazu, nicméně spolu s ostatními postavami tvoří vrchol pyramidální kompozice. Sv.Petr je oblečen do modrého šatu a zlatého pláště, heraldických barev rodu Pesaro. Jacopo byl velitelem 20 papežských galér, které porazily Turky v námořní bitvě 1503. Vítězství podtrhuje prapor s erbem papeže Alexandra VI a Turek v turbanu. Členové rodu klečí napravo, za ně se u Madony přimlouvají sv. František a sv. Antonín. 

Venuše urbinská      takhle vypadá krása...

Danaé

umučení sv. Vavřince, sv.Sebastiana, sv.Vavřince...

Pietá - poslední Tizianův obraz zamýšlen pro vlastní hrob, dokončil jeho žák  - PM s Kristem a sv.Jeroným, po stranách 2 proroci předpovídající příchod Krista, Mojžíš + Sibyla, v pravém rohu votivní scéna – klečící malíř se synem, malíř změnil techniku, maluje přímo prsty, hrubé vrstvy barvy – dramatické vyznění.

autoportréty

TINTORETTO - Jacopo Robusti - 1519 – 94 

Benátský malíř 16.st, prožil zde celý život. Otec tintore-barvíř látek. Tintoretto chvíli v dílně u tiziana, ten ho ale brzy poslal jinak, rozpoznal budoucí konkurenci. Maluje velké množství obrazů  a tak rychle, že mu říkají Il Furioso. Překvapuje novým pojetím perspektivy, prací se světlem, dramatickým účinkem. Jeho sloganem je "barvy jako Tizian, kresba jako Michelangelo". Brzy zažívá velký úspěch a získává mnoho zakázek.  Využívá i skutečnosti, že o něco starší Tizian často cestuje za svými klienty, za císařem Karlem V. i za papežem. Jeho klienty jsou patricijské rodiny, církevní řády, laická bratrstva, i samotná Serenissima.  Malíř políbený Fortunou – v životě získává úspěch, osobní štěstí, rodinu, talent, zdraví - děkuje Bohu svými obrazy. 1.důležitá zakázka pro Scuola di san Marco, ohromné plátno  20m 2, množství figur. V Benátkách plátna nahrazují fresky, ty by ničila vlhkost a slaný vzduch. tato velkoformátová plátna, zvaná teleri vznikají v ateliérech malířů, po zaschnutí se srolují a lodí přepraví na místo určení. Tintoretto  zvládne zakázku skvěle figurálně i barvou, jde o  revoluční obraz působící jako divadelní představení.  sv. Marek osvobozuje odsouzeného otroka          

1565 - oficiální malíř Scuola di san Rocco nazývané benátská Sixtina, Tintoretto provedl kompletní výzdobu. Uvedl se podvodem při konkurzu na nástropní obraz, namísto skici přinesl hotové plátno a pomocí podplacených zřízenců ho i upevnil na strop. Prohlásil, že je to dar pro san Rocco a to nešlo odmítnout, přes protesty ostatních malířů.

23 pláten - starozákonní témata                                                                                    

Adam a Eva, Navštívení, Klanění tří králů, Vraždění neviňátek, Kristus před Pilátem,

Cesta na Kalvárii,  Nanebevzetí Panny Marie

sv.Roch léčí nemocné morem

Zuzana a starci                -                                                                                             

vyjímečný obraz, nemaloval často ženské figury, vzorem pro všechny antická Venuše, (Giorgione, Tizian) – zde jemné barvy, bravurně vykresleny „ženské“ předměty – hřeben, látky, náramky typické pro vdanou ženu, spony do vlasů . Tintoretto chce nechat památku na sebe v každém benátském kostele                             

Autor asi desítky Posledních večeří – oblíbené téma  - první dvě jsou typické, apoštolové sedí vedle sebe u stolu lineárně, později scény plné pohybu, postavy vzhled gondoliérů (názor malířových kritiků). Obrazy pro kaple Nejsvětější svátosti benátských kostelů, určeno pro obyčejné lidi   

Poslední večeře pro san Trovaso - není jasné, KDO je Jidáš – může to být kdokoliv, Tintoretto nechává otevřený prostor pro dohady – „zrádce můžeš být i ty“ 

1555 - Poslední večeře pro san Polo - na obraze malá holčička – asi dcera malíře Lucrezia, později řádová sestra na přání otce, jeden z apoštolů jí dává chléb  

Ke konci života Tintoretto maluje podobně jako impresionisté, absolutně svobodně, soustřeďuje se na gesta a působení postav na diváka, méně už ho zajímá anatomie. Obraz musí vtáhnout diváka do děje, vzbudit jeho emoce. Říká se,  že maluje jenom světlem - pozdní obrazy (Panna Marie a Kristovo dětství) působí jako gobelín, tkaný obraz - obrazy v přízemí scuoly byly pochopeny a oceněny mnohem později.

Paradiso -   práce pro Palazzo ducale  - vždy si přál namalovat Ráj                                                    

1557 – požár,, návrh budovu zbořit nakonec rozhodnuto zadat novou výzdobu pro Sál Velké rady  - v podstatě dnešní parlament – srdce Benátské republiky    -  v konkurzu vítězí Veronese, ale čas běží, 1588 umírá, nový konkurz, vítězí Tintoretto – jeho sen se splnil. Paradoxně mohl dosáhnout vrcholu svého mistrovství - 350 postav, plejáda svatých – jakoby ztratil zájem, na pbraze s ním spolupracoval jeho syn. Po smrti Tiziana je Tintoretto žádaným portrétistou nejen v Benátkách, ale i u evropských dvorů, má zavedenou dílnu, ale sám maluje velmi málo  - jeho nástupce  - syn Domenico, druhorozený Marco, snad i dcera, v dílně pracují vlámští umělci – krajináři

autoportrét  - odraz intenzivně prožitého života – vrásky, kruhy pod očima, upřený pohled

Tintoretto pohřben v kostele Madonna del Orto, Canareggio 

PAOLO VERONESE 1528 - 88  

Pocházel z Verony, život prožil v Benátkách. Díla v Accademia, s.Giorgio Maggiore. pohřben v kostele san Sebastiano. 

malíř italské renesance  - barevného a spektakulárního benátského manýrismu, mladý konkurent Tintoretta, 1533 zakázka pro Palazzo ducale.  Proslavil se jsem svých maleb, což u něj neznamená používání množství bílé barvy a světlých odstínů, ale použití barev obecně. Veronese používá barvy jinak, než bychom čekali od benátského malíře, kde je typické odstupňování jednotlivých barev. Používá doplňkové barvy, tedy takové, ležící v barevném kruhu naproti sobě (zelená-červená, fialová-žlutá, oranžová–modrá…). Tyto barvy se navzájem zvýrazňují a navíc je oko diváka vnímá živější, prosvětlenější. 

Známé jsou velkoplošné obrazy hostin (Svatba v Káni galilejské, Hostina v domě Leviho..) Biblické postavy jsou na Veronesových obrazech doplněny postavami benátských aristokratů. Ti malíře milují a žádají další „hostiny“, až dojde trpělivost inkvizici. Je doba po Tridentském koncilu a malíři si nemohou na obrazech malovat koho chtějí, tím spíš opilce a kurtizány (kterých byly tehdy Benátky plné). Inkviziční soud byl naštěstí shovívavý, v podstatě šlo jen o výslech, a dal malíři 3 měsíce na odstranění nevhodných postav.

GIORGIONE

Venuše - nahá postava proti krajině - Tizian si tento námět půjčil o 30 let později - oba malíři jsou úplně odlišní, i když měli stejného učitele – Belliniho - nová témata - světské a pohanské náměty - láska,  erotika - ženský akt

Bouře - Benátky, Accademia

používal nový typ vysoce matného oleje, který si sám vyrobil - barva umožnila úpravy a změny během malování. Znázorňuje postavy a krajinu, oboje v pohybu a krásném souladu  

MICHELANGELO BUONAROTTI - 1475 - 1564

geniální, božský, introvert, cholerik, náladový, výbušný, perfekcionista, věčně pochybující... ve správnou dobu na správném místě – FI tehdy  - zlatý věk, nikdy už to nezažije - největší sochař jakého svět znal -  změnil celé sochařství, dokonalá znalost anatomie

3 vrcholná díla renesance

sochařství – David

malířství - výzdoba Sixtina

architektury - kupole baziliky sv.Petra

současníci

Lorenzo Medici - Giorgio Vasari - Savonarola - jeho  kázání působí umělci vnitřní rozpor – je věřící, ale v umění vychází z pohanské tradice ř.+ ř. Spor s kolegou sochařem Torrigianem, který o mu za nějakou poznámku zlomil nos v kapli Brancacci. Pak odešel do Anglie a pracoval na dvoře Tudorovců. Velmi nadaný, pracuje s hlínou, kterou barví (kající se san Girolamo)

vztah k Leonardovi - spojuje je genialita, homosexualita, rozděluje všechno – světonázor, vztah k církvi, způsob života 

rodina - 6.3. 1475 – Caprese  - brzy odjezd do FI - 4 bratři, matka zemřela v jeho 6 letech, otec nepřál umění, syn bude úředník -  nakonec se dal obměkčit

učedník - ve 12 - dílna  D.Ghirlandaia – technika fresky – učí se míchat barvu, připravit podklad...spory s kolegy – půtka – zlomený nos – trpí tím, že není dokonalý - v 15  – do  paláce Lorenza Medici – líbil se faun, po smrti Lorenza  přichází o podporu– hloupý Piero mu zadal udělat sněhuláka...

1490     1.plastika, vliv Donatella

odchod z FI - Benátky, Bologna – zde objednávka anděla, S upálen, M se vrací

Michelangelo sochař

Madonna della scala - v 15 letech, vystavil v zahradě san Marco, dnes v Casa Buonarotti, stejně tak

boj Kentaurů - vytvořil v 17 letech

spící kupido - nedochoval se – plagiát, snaha vydělat si - povolán do Řma ke kardinálu   Riariovi, znalci umění – ten objednává Bakcha

1496 - Bakchus -  objednal si florentský bankéř Jacopo Gandi, ten také ručil za sochaře, napsal objednavateli Piety, že to bude nejkrásnější socha v Římě....nové pojetí, jako androgyn, smyslný – sice zaplaceno, ale odmítnutí , tvář boha popraskala – cenná zkušenost –M příště sám vybírá kvalitní mramor

1497 - Pieta -   sochaři je 24 let. Objednal francouzský kardinál – pak zemřel, ale socha přesto do Vatikánu, odměna   450      dukátů –   velké peníze - tajně ji signoval - ...zaslechl jsem jak nějací pablbi z Lombardie říkají, že autorem je.Solari.., z boku šíře jen1 m – dojem hloubky. Madona je trochu větší než běžně na obrazech, tělo Krista trochu menší, výsledkem je perfektní harmonie a elegance. Vasari mluvil o zázraku, co sochař dokázal vytvořit z neživého kamene...

1501-1504       David – oblíbené téma sochařů – Donatello, Bernini...objednal Piero Soderini, hlava F. republiky - výzva – prasklý blok – „dobře propečený“ na slunci – 40 let - převratné pojetí – chvíle před útokem - = symbol nezávislého ducha florentské republiky, odpor X tyranovi – hledí beze strachu na J – k Římu. určena pro pohled zespoda, z boku je vidět  tenkost bloku - lapálie s velkým nosem – M jakoby odsekává mramor, prach hází Soderinimu na hlavu ..vidíte, teď je to ono, vdechl jste mu život..            navrtané zornice – odraz světla

1505 - náhrobek Julia II -  - prokletí ,  práce trvají 40 let, návrh - 40 soch -později  6   =  provincie dobyté  Juliem , nahoře lehký mramorový baldachýn, dole sarkofág nesený 2 anděly - 8 gigantických soch apoštolů +  ctnosti +  proroci - plátce -  vévoda urbinský, chtěl do středu Mojžíše - umělec souhlasil, sochu už měl hotovou ve své dílně

Mojžíš - 2000  - oprava po 200 letech -  zjištění: socha zhotovena 2X!!

1513 - pohled upřený rovně vpřed - 1542 - rotace sochy doleva - důvod:  umělecké vyzrání autora. V 1.období chtěl dát sochám sílu a přesné anatomické proporce + později důraz na dynamiku, pohyb - musel přepracovat nos, vousy  doleva-efekt větru, vzadu šerpa, vpředu ne - měla ji 1.socha, pak otesána - 1.verze - nohy  rovnoběžně, 2.verze -  L noha vytočena, koleno zmenšeno o6 cm, překryto záhyby látky, patu umístil dál  dozadu za nohu. menší koleno překryto pláštěm - rohy – chybný překlad            

1513 Otroci -    o.rebel + umírající – váha jen na 1 noze – klasický kánon – vzor doryforos - na náhrobek nikdy neumístěni, dnes v Louvru

1519 + 1523 Vězni - 2 v Louvru, 4 ve Firenze v Akademii - pův. pro hrobku  Julia II - nedokončeny - jakoby se chtěly osvobodit z kamene

1547 - 55 Pietá Bandini - dnes v Museo dell´Opera del Duomo a Firenze. Téma piety pro umělce stěžejní. Nemá rodinu, nemá ženu, je homosexuál, téma matky je pro něj důležité. Tuto Pietu zamýšlel pro svůj vlastní hrob. Marii nedokončil, nedařil se mu vystihnout záměr - matka jakoby se snažila splynout se synem, tak jako ho kdysi nosila ve vlastním těle. Dokončil Tiberio Calcagna. Tělo Krista podpírá Nikodém, autoportrét sochaře.

1564  Pietá Rondanini   -  sochaři je skoro 90 let, pracuje na svém posledním nedokončeném díle. Sousoší je ze starého římského sloupu -  postavy se chtějí osvobodit ze svého vězení - inspirace gotikou – vyznívá impresionisticky 

finanční situace - s papežem spor o peníze, 2 x za ním jede na bitevní pole do Bologni - žije velmi skromně, skoro v chudobě – ale vydělává – peníze ukládá a investuje do  pozemků  v Toskánsku – rodina stále žádá peníze, zpronevěřil peníze na náhrobek...ve 30 letech si uložil 900 dukátů – Leonardo vydělal o málo víc za celý život - po smrti – pozůstalost – 8 000 zlatých dukátů + pozemky – na svou dobu byl miliardář

capelle medicee - 1519-20 - zakázka od Lva X - spojení architektury + sochařství, tradiční ikonografie – postavy zesnulých ležící – srv.sv.Vít - zde novum – postavy sedí ve výklencích, nejde o skutečné portréty, chybí erby a nápisy...symbolika pomíjivého času – den + noc + soumrak + svítání – 1526-31

noc – jediná socha s atributy – maska – různé výklady – sen, noční můra...autoportrét? sýček – noční pták

spor s Bramantem - neměli se moc rádi, Bramante měl za to, že M. o něm šíří pomluvy ohledně sv.Petra, M. byl několikrát napaden Bramantovými lidmi a zbit - vyplenili mu ateliér - Bramantův návrh lešení do sixtiny – vyvrtat do stropu otvory - to M.odmítl

Michelangelo malíř 

maluje jako sochá – dokonalá anatomie – výrazná muskulatura

1508 - 12 Cappella Sixtina  – výzdoba stropu, žádný malíř nedostal nikdy tak náročný úkol. M.je 33 let, když ho papež povolává do Říma. Nechce se mu, pracuje na Juliově náhrobku, vytáčí se, že neumí fresky. ... je to pro průměrné mazaly jako je Raffael...M. přitom o sobě pochyboval, fresky nedělal 20 let – necítí se být malířem. Papež dokonce posílá do Firenze dopis adresovaný Medici - ať se umělec nebojí, že se papež nehněvá, že předtím odjel...

Michelangelo nikdy fresky netvořil, radí mu umělci z Firenze. Dal si vše vysvětlit - a poslal je domů. Pracuje prakticky sám, roky zde zavřený   - i když pomocníky měl - navrhl a postavil si vlastní  horizontální lešení ve výšce 21 metrů. - zamítl Bramantovo, který navrhl vyvrtat do stěn otvory. Celkem 300 postav! Působí velmi živě, jsou v pohybu, scény připomínají film, Michelangelo své postavy režíruje. Nesmírně dynamické. V díle se odráží umělcova hluboká víra v Boha. Bůh stvořil Adama, a ten ho zklame stejně jako Noe i proroci, kteří vědí, co přijde. Ve výjevech se zračí pocit viny a úzkozt z trestu, který přijde.

Přichází den jiný než všechny předchozí, den zůčtování a posledního soudu,

Potopa a Noemova archa - mnoho figur, ale malé, výsledkem je obraz pro pohled zblízka. Vyžaduje to mnoho času. Na dalších freskách už větší. Umělec se učí během díla.

Lunety - prostory nad okny. Ježíšova rodina, malý Ježíšek, naproti Jákob, otec Josefa.

Sybily - pohanské postavy, které ale předpověděly příchod Krista.

kolem hlavních scén vždy 4 nazí mládenci sošných těl, použil trik na zrychlení práce - převacel kartony zrcadlově. U opilého Noa chybí jedna figura. Po výbuchu prachu v Andělském hradu poničena tlakovou vlnou, nikdo si netroufl opravit dílo Mistra....

Bůh otec - umění nezná podobně rozhněvaného Boha

Adam a Eva - poměrně velké postavy, stačí jich pár na vyplnění scény. Had nabízí Evě plod fíkovníku

Vyhnání z Ráje - Eva je k nepoznání zestárlá

Stvoření planet

Stvoření Adama - jeden z nejslavnějších obrazů dějin umění. Věčná otázka - dotkl se Bůh Adama nebo ještě ne? Tato část byla opravena (Domenico Carnevali) poté, co se na stropě objevila trhlina a omítka se odloupla.

papež chtěl  NZ - jen 12 apoštolů - umělec chtěl  SZ - Stvoření světa + člověka + prvotní hřích + vyhnání z ráje - světová potopa + Noe + David + Goliáš + Judita + Holofernus  - Mojžíš + hadi    + proroci + sybily - festony z listí dubu - rovere - pocta papeži Juliu II. z rodu Della Rovere.

Tvář Madony předznamenává impresionismus - z růžových a bílých bodů - tvář Adama - oko = ponechaná omítka, nenanesl barvu-výsledný efekt je jedinečný - papež nejdřív spokojen, pak chtěl víc zlata + ultramarínu, M to nechal jak to bylo - restaurování malby trvalo 14 let

9 hlavních výjevů – 500 m 2

malíř  vyžadoval nejvyšší kvalitu barev, sám si je  míchal - zelená hlinka + žlutohnědá ambra – levné, místní, ultramarín – drahý – z Afghánistánu

31.10.1512 - slavnostní odhalení fresky. Papež pořádal hostinu, divadelní představení a pak průvod přišel do kaple v doprovodu 17 kardinálů.

technika fresky - třídění  + míchání barev - hašení vápna - příprava omítky – několik vrstev hrubé + pak jemná vrstva - návrh + skica výjevu - přenesení kontur na strop – přes perforovaný papír sáčkem s uhlem 

1515 - Svatá rodina - 1515 - v rondu, předznamenává manýrysmus, dokonale sošné proporce postav, syté    barvy, týdny bez platu ho dohnaly k tajnému opuštění Říma, papež zuřil, ale potřeboval vojenskou pomoc Florenťanů - dlouhé vyjednávání, M.chtěl záruky a papežovo odpuštění, smír proběhl v Bologni - zde zadal papež Michelangelovi sochu sv.Petronia, chtěl mu dát do ruky meč - sochař neposlechl, vytesal knihu

dějinné události -  Lev X – objednal fasádu san Lorenzo,    M 3 roky v lomech vybírá mramor – zakázka zrušena

1527 – svržení Medici – M přeběhl k republikánům - 3 měsíce  - úkrýt v kryptě dómu – nalezeny jeho malby na zdech – útěk,  návrat až když mu  papež Kliment VII osobně zaručil bezpečnost - Florencie v rukou Medici, demokrat Michelangelo město opouští. Vrací se do  Říma.

1541 - Poslední soud 

25 let po dokončení stropu, M. je 57 let. Fresku žádá další papež Pavel III Farnese. Do Říma ho přivedla i láska - jeho přítel Tomaso de Cavalieri, 23 let. Zůstane s ním až do konce.

Na oltářní stěně jsou dvě okna, zaslepena. Je tu Nanebevzetí Panny Marie Perugina, otlučena. Sebastiano del Piombo navrhuje olejové barvy. Umělec odpoví - malba olejem je technika pro lenochy, freska ne. Stěna je nahoře mírně zakřivena do prostoru, není zcela rovná. 180 m2 - 400 figur. - 5 let práce.

Freska nemá žádné orámování jako u stěn a stropu. Velmi působivá je modř. Tady platil barvy papež, strop platil sám umělec...Ultramarín získáván z drceného kamene Lapis lazuli, velmi drahý, těžko sehnatelný. Dovoz z Afghanistánu.

Lunety pod stropem - ukřižování, andělé nesou trnovou korunu a sloup bičování, těžké břímě. Andělé NEMAJÍ KŘÍDLA. Je to novum, ale ve Starém zákoně jsou andělé mladí, krásní, silní, a bez křídel. Postavy svalnaté, vliv antického sochařství - Láokón, torso di Belvedere...

Ústřední postava Krista.Vše rotuje kolem něj - dva koncentrické kruhy. Nalevo sv.Jan Křtitel, vedle něj Adam. Napětí ve tváři - je Soudný den...Vedel Adama Eva v zelených šatech. Sv.Vavřinec s rožněm, na němž byl umučen. Sv.Bartoloměj - má tvář umělcova kritika Pietra Aretina, kůže zas tvář samotného umělce. Sv.Petr vrací Kristovi klíče, (Perugino namaloval naopak Předání klíčů - tibi dabo clavis) už nejsou potřeba...úloha církve skončila, vypršel pozemský čas. Stejně tak Panna Marie už se nemůže přimlouvat za hříšníky, poskytovat milosrdenství, je bezmocná.

Co znamená Kristova zvednutá paže? Zastavuje čas? Hrozí Zatraceným? Zahajuje samotný soud? Madona vedle něj  má ruce opačně. Umělec tu použil techniku barevných teček, předběhl impresionisty...

Ve středu malby troubí andělé na trubky - nastal Soudný den. Andělé drží knihu, z níž čtou jména Vyvolených.  Ti se pod nimi probouzí , jsou lehce ztuhlí, mírně  zmatení...někteří jsou ještě kostry, jiní mají svaly a kůži. Stoupajícím pomáhají andělé, podávají jim růženec (odkaz na protireformaci). 

Zatracených je mnohem víc, zapsáni v objemnější knize. Démoni s orlími drápy a rohyje  stahují do pekla . Tam padají i ti, které celkem drsně shazují z nebe andělé - zde se umělec dočkal i kritiky. Někdo se modlí, ale už je pozdě. Cháron na loďce se ohání veslem. Tváře Zatracených jsou nehezké, jasně patrný rozdíl. Michelangelo se inspiroval Peklem Danta. Ušatý muž - král Minos - má tvář papežova ceremoniáře Biagio da Cesena: ...roba da osteria...Cesena si stěžoval  papeži, ten  odvětil: ..do pekla má moc nesahá.. 

Zcela nahoře drží andělé nástroje Kristova umučení - kříž, trnovou korunu...Poselství: Kristus zemře na kříži za naše hříchy, jichž je tolik, že se nikdo nespasí. Spasit nás může jen víra v Krista...

Protireformace - pobuřovala nahota, nahý je  jen Kristus - Daniele da Volterra namaloval 41 roušek - v 80.letech jich  odstraněn 17 - Veronese, nařčen inkvizicí že maluje nahotu, se brání s poukazem na Sixtinu

1541 - 47 Obrácení Saula + Ukřižování Petra - v Cappella Paolina, soukromé papežově kapli 

Michelangelo architekt

Biblioteca laurenziana - výjimečné schodiště - symbolicky cesta z temnoty vzhůru do světla poznání, navrhl i detaily – od podlahy k lavicím

úprava Palazzo Farnese, Porta Pia  

1561 - kupole sv.Petra - umělci je  71 let - Pavel III mu dal volnou ruku - postavil dřevěný model, bál se, že zemře dřív, než práci dokončí - inspirace - SM Fiore - novinka - vnější žebroví = kostra kupole - dvojitá kupole - dokončil Giacomo della Porta, protáhl trochu do výšky kvůli  bezpečnosti, ale myšlenka je Michelangelova

úprava náměstí na Kapitolu - podstavec pro MA  i návrh dlažby, ale až z r.1940 - v 16.st zde radnice + pal.conservatori, nalevo nic, doplnil 3.palác, předělal fasády – opticky náměstí zkrátil rotací budov.

konec životní pouti

tělo uloženo v kostele s.apoštolů v Římě, synovec Lionardo  tajně převezl do FI mezi balíky látkek, tam slavně pohřben, 3 dny tělo vystaveno v Santa croce - dědic - synovec Lionardo. Podle posmrtné masky vytvořil bustu jeho žák, Daniele da Volterra (spodní část Giambologna)

LEONARDO DA VINCI           1452-1519 

Geniální všestranný umělec, vynálezce, vizionář, který o mnoho století předběhl svou dobu. Zajímal se o mnoho oblastí lidské činnosti, dokázal nahlédnout pod povrch věcí. Jeho záběr byl tak široký, že mnohé své záměry nedotahoval do konce a opouštěl je pro jiné. Podobně na obrazy čekali jejich zadavatelé celé roky. Miloval přírodu, ptáky, které na trhu kupoval a z klecí hned pouštěl na svobodu, miloval život natolik, že se postupně stal vegetariánem a o zabití zvířete mluvil jako o vraždě, která bude jednou trestná...

Dětství a mládí

Anchiano u Vinci.

Narozen ve správnou dobu, být v renesanční Itálii levoboček není tragedie. Otec Piero poslán do Firenze, kde se žení, děd vnuka přijal do rodiny - veřejná oslava jeho narození. Maminka Caterina Lippi  rychle provdána za sedláka z vedlejší vsi za finanční odměnu!. S ním má dalších 5 dětí. Leonardo žije střídavě u ní a střídavě u dědy. Psát a číst se naučil brzy - levák, píše po židovsku:)

Strýc Francesco – jeden z mála přátel, zájem o přírodu, 1463 - odchod do Florencie – od 15 do 23 let studia. otec – notář ve službách republiky, syn tíhne k umění.  Studia -  matematika, ta mu jde výborně +  hudba (hrál na loutnu).

Studia

ve 14 letech příchod do dílny Andrea del Verocchio. Ten hned poznal talent, půvabný mladý Leonardo asi stál modelem k jeho Davidovi (Bargello) . Spoluučni: Botticelli, Perugino, Ghirlandaio - dream team. V dílně se nejprve učí drcení a míchání barev. První dílo Leonarda - anděl na Verocchiově obraze Křest Krista. Důraz na kresbu. Přesné kreslení = florentská tradice. Michelangelo o Benátčanech – barvy skvělé, kreslit neumí. 1471 – usazení měděné koule na dóm – Vinci studuje stroje + technologii, zanechal popis jeřábů a zvedacích zařízení. ve 20 letech vstup do cechu san Luca

Kreslení

Namaloval kolem 20 obrazů, přitom bývá považován za nejslavnějšího malíře všech dob. jako autor nejznámnějšího a nejslavnějšho obrazu Mona Líza. Naproti tomu se dochovaly tisíce Leonardových kreseb. Na základě Vitruviových spisů vytvořil množství proporčních kreseb různých částí lidského těla i toho, co je uvnitř - na základě pitev - kosti, svaly, šlachy...

Leonardo má schopnost dodat svým portrétům živost, otevřít divákovi jejich duši. Fotografické zachycení přesného okamžiku. To je v té době nové. Postavy na obrazech  mají většinou unylý, odosobněný pohled, ty Leonardovy jsou živé. Nosí s sebou blok s nákresy - 21 typů nosu, stejně tak očísloval nákresy očí, rtů, uší...Byl schopen namalovat portrét dané osoby po několika letech s použitím tohoto systému, aniž osobu znovu viděl. - Obrácený identikit. Známé jsou jeho

karikatury

 

Leonardo malíř

Traktát o malířství – příručka pro generace malířů.  Umění je grafické konstatování zkušenosti. Technika sfumato:  základ jasně vykreslen, poté překryt jemnou vrstvou takřka průsvitné barvy, po zaschnutí nanesl další a tak ještě několik. Výsledek - jemný přechod jedné barevné plochy do druhé. Světlo jakoby postupně pronikalo do hloubky obrazu.Neznatelný přechod od rtů k pleti, nelze porozumět výrazu úst. Tatáž technika použita u očí a rukou. Nejsou vidět žíly, žádné napětí, přesto ruce zachyceny v jediném okamžiku, v pohybu, jako na fotografii.. 

Barvy na obrazech - vše v popředí barevné, čím vzdálenější, tím vybledlejší - modré pohoří, viděno barvou vzduchu...I to bylo tehdy novátorské. 

1475 Zvěstování 

1481 Klanění tří králů

pro klášter san Donato – nedokončil, odjel do Milána, mniši čekali 15 let – pak zadali  F.Lippimu

Dáma s hranostajem

milenka Lodovica Mora Cecilia Gallerani – hranostaj řecky Galé, symbol čistoty. Nicméně je to fretka, hranostaj je divoká šelmička. Dívka je natočena k divákovi ze tří čtvrtin.Ramena i hlava natočeny jinak, stejně jako pohled. Obraz získává jinou dynamiku.  

Portréty - X od svých předchůdců zachycuje osobnost a psychologickou hloubku. Jediný portrét muže - hudebníka

autoportrét

Portrét Isabelly D´Este

1495 - 98 - Poslední večeře 

freska v refektáři  kláštera Santa Maria delle Grazie. Ve středověku Poslední večeře chápána v rámci cyklu Kristova umučení, od 15.st. samostatný námět - často zdobí refektář. Leonardova Večeře = převratné dílo, detaily (skutečný ubrus mnichů) 12 apoštolů v novém pohledu, postavy plné pohybu, života, akce, zachycen okamžik, kdy se učedníci ptají kdo je zrádce a snaží se dokázat svou nevinu..skvěle využity znalosti fyziognomie, kterou umělec nadšeně studoval. Každé emoci odpovídá určitý výraz obličeje a gesto rukou. Efekt dvojité perspektivy - architektura na obraze vypadá jako pokračování refektáře, Ježíš jakoby nabízel z obrazu divákovi chléb a víno. Prodloužení místnosti se nejeví jen z úrovně 4 m nad zemí, ale i z pohledu diváka dole. Leonardo naklonil obraz do refektáře, aby odkryl vrchní část stolu. Vzniká tak dojem hloubky. Světlo dopadá jakoby ze skutečných oken refektáře.

Technika malby

kombinace olejomalby a tempery na dvojité vrstvě štuku. Kdyby Leonardo maloval freskovou technikou, musel by pracovat rychle, než omítka zaschne. Byl ale zvyklý vše mnohokrát předělávat. Malba ale brzy podlehla vlhku a znečištění. Srpen 1943 - refektář utrpěl při leteckém bombardování.

1503 - 6 Mona Lisa 

Obraz zahalený tajemstvím.

Hypotézy

v Louvru NENÍ Mona Líza, ale portrét jiné ženy, Leonardo namaloval dva podobné obrazy. Možná obraz Pacifiky Brandani, milenky Giuliana Medici, s kterou měl dítě. Zemřela při porodu, Giuliano zadal Leonardovi namalovat ji. A další namalovali kopisti. Možná žák a partner Salai. Jeden visí v Pradu, další je v soukromé sbírce v Rusku.  V trezoru v Singapuru je další, kde Gioconda opravdu VYPADÁ NA 15 LET. A po stranách JSOU sloupy a zídka je ve správné výšce...Krajina v pozadí - toskánské kopce

Co je zač ta žena? Je po porodu (tenký závojík přes obličej), má sníženou funkci štítné žlázy (nažloutlá pleť, řídké vlasy, vypadané obočí...)

Příběh obrazu:

Malba olejovými barvami na topolové dřevo - portrét manželky Lisi Gherardini objednal vlivný Florenťan, obchodník s hedvábím Francesco  del Giocondo. Leonardo zakázku přijal, přestože šlo o neurozeného zbohatlíka. navíc obraz nikdy skutečně nevlastnil, protože autor ho považoval za nedokončený a všude ho vozil s sebou. Líze bylo tehdy 15 let!!. Chybí portrét manžela, tak jak bylo tehdy obvyklé (Federico di Montefeltro Duca di Urbino + Battista Sforza (Piero della Francesca) portrét manželů Arnolfini - obchodník z Luky s manželkou, maloval Van Eyck.  Dvojnásobný vdovec žil s mnohem mladší ženou na via della Stufa. 

Vasari

oči mají lesk i vláhu jako živé, kolem nich jsou růžovomodré stíny a řasy, jaké může namalovat pouze nejjemnější ruka..růžovost rtů splývá něžně s barvou tváří, zdá se, že to nejsou ústa namalované, ale živá z masa a krve... 

Detaily

Oči hledí na diváka, ale nikdo neví, co si Gioconda myslí, co prožívá. Chybí pomocný znak - obočí. Použito sfumato. Sloupy po stranách a zídka v úrovni lopatek. Někde sloupy skoro nejsou vidět, zídka je výš. - obraz si nechal s tím, že ještě není hotov. Použita vzdušná perspektiva - vzdálenější předměty mají vybledlé barvy a rozmazané linie, splývají s okolím. Obraz získává na hloubce.

Krádež Mony Lízy

Obraz prodal před smrtí francouzskému králi sám Leonardo za 4 000 zlatých dukátů. Správce královských sbírek si obraz pověsil do své pracovny, později Napoleon do své ložnice. Za císařství ji věnuje Louvru. 1911 byl obraz ukraden - odnesl ho  uklízeč. Podezíráni představitelé moderny - Piccaso, Appolinaire. Ital Vincenzo Peruggia z vlasteneckých důvodů obraz v zavírací den nepozorovaně vyndá z rámu, sroluje  a odejde. Odjede do Firenze, dva roky má Lisu pod postelí, zkouší obraz prodat... Odsouzen na 7 měsíců za krádež, MOna Lisa vrácena Francii a od té doby je slavná....

Madona ve skalách

klasická pyramidální kompozice. Existují dvě verze, jedna v Louvru, druhá v Londýně.

svatá Anna samotřetí

Maria na klíně sv. Anny zvedá Ježíška - běžné téma tří generací. Obraz vznikl v Miláně a spolu s Monou Lisou putoval s umělcem do francie, kde už zůstal. Pyramidová kompozice, postavy jakoby propleteny. teplé a studené tóny dokonale vyváženy. Sv. Anna - odevzdaná rezignace, ví, že Kristova oběť je nutná a lituje svou dceru. Je to i symbol církve. Prastará krajina v pozadí = symbol plynoucího času. Kristus se narodil jako beránek, nevinný, a připravený se obětovat.

1490 Vitruviánský muž

Leonardo zkoumal proporce lidského těla, vztahu částí k celku, antropomorfie. Vycházel z díla v renesanci znovuobjeveného  antického autora Vitruvia a jeho díla Deset knih o architektuře. Zásadním způsobem tu zmiňuje stavitelství ve vztahu k lidským měřítkům, budovy mají být trvanlivé, užitečné a krásné jako tělo dobře stavěného muže...Leonardo vytvořil velice podrobnou kresbu  (34 x 24 cm) mužské postavy vepsané do kruhu a čtverce. Stanovil ideální proporce. Výška postavy odpovídá rozpětí paží, trup = 1/4 výšky, hlava = 1/8 výšky. 

 sv.Jan Křtitel

1482 -99 - pobyt v Miláně

Do té doby ve Florencii, odkud ho Magnifico posílá do Milána s diplomatickou misí, nicméně sám Leonardo píše "motivační dopis" na dvůr Lodovica Sforzy,  il Moro). Zmiňuje své dovednosti - malíř, sochař, vojenský a hydraulický technik, architekt, mistr ceremoniář. Miláno – hl.město evropského zbrojařství – všude slévárny a kovotepecké dílny. 

Válečné zbraně. Leonardo : válka je  bestiální šílenství, nicméně navrhuje ničivé zbraně -   malé dělové koule s výbušnou náplní, dle antiky ‑ válečný krytý vůz, kanón, přístroj na nabíjení kuše. vozy s kosami na sekání nohou nebohých vojáků..... obrněný vůz  + otočné dělo. zařízení na odvodnění zákopů. Mnoho návrhů tehdy nerealizovatelných.

Sochařství: Ohromný hliněný model jezdecké sochy Francesca Sforzy. Na počest Morova otce. K odlití do bronzu už nedošlo, 1499 model zničili francouzští vojáci - bronz na pomník roztaven – výroba děl. 

Hydraulika: Moderní metody v zemědělství - pěstování rýže (zavlažovací kanály) a bource. Plavební kanály v Miláně

Scénografie: Festa del Paradiso. Divadelní magické představení pro hosty na svatbě Morova synovce Giana Galeazza s Isabelloi Aragonskou. Leonardo znázornil na tmavém pozadí vesmír, naši sluneční soustavu, planety obíhající kolem Jupitera. 

1502 -  pobyt v Romagni 

generální inženýr a architekt pro Cesare Borgiu - opevnění. Forli, Pavie, Siena, Perugia, Urbino, Vatikán  + kreslí mapy a plány měst. O rok později  zpět  do Florencie

1503 - 1505  - Florencie Soupeření s Michelangelem - sál pětiset

Leonardo

společenský, uhlazený, dobře oblečený.Rozevlátý génius všestranných zájmů který často zakázky nedokončil, opouštěl jedno pro druhé. 

Michelangelo

asketický dříč, nerudný a nedůvěřilý, nedbající o zevnějšek, zato naprosto oddaný umění, který do každého svého díla vloží maximum úsilí často na hranici fyzických možností.

Michelangelův kartón bitva u Casciny se ztratil. 1505 umělce povolal papež Julius II. do ŘímaLeonardo  bitva u Anghiari, Skupiny prudce se stáčejících koní, reprezentují lidské násilí, ztělesňují válku. Technika enkaustiky -  před nanášením se barvy míchaly s horkým voskem, efekt vysokého lesku. Špatný postup, zahříval stěny horkou pánví, barvy se spojily a stekly. Leonardo pokus vzdal.  Později Vasari překryl bitvy freskami. Neví se přesně, jestli nezakryl dílo obdivovaného Leonarda falešnou dřevěnou stěnou. Zatím bez jasného závěru.   

1513 -17 - pobyt v Římě

doba medicejského papeže Lva X, L se věnuje geometrii, melioračním pracem kolem Říma, scénickým návrhům 

1516 - 1519 - pobyt ve Francii - stáří a konec životní pouti

Leonardo neměl nikdy "klasickou" rodinu. Jako malý se s otcem nestýkal, žil střídavě s dědou a strýcem a u maminky, ale s nevlastními sourozenci dobré vztahy neměl ani v dospělosti - vyřazen z dědictví. Epizoda - manžel a syn zemřeli, dcery jsou vdané, Caterina jede za Leonardem do Milána, rok spolu bydlí, tito dva trosečníci života. V 67 letech matka umírá, syn jí vypraví nákladný pohřeb. 1516 na pozvání krále Františka I. jede do Francie – o mnoho let mladší král ho velmi obdivuje -  dárek pro krále – mechanický lev, z kterého se sypou bílé lilie – symbol fr.koruny. Král umělci daroval sídlo Clos Lucé u Ambois.

Leonardo zde dožívá materiálně zabezpečen, obdivován, umělecky svobodý, na náklady svého velkého ctitele francouzského krále. Co si mohl přát víc? Snad žádnému jinému umělci se nedostalo takových poct.

1519 - Leonardo  zasažen mrtvicí, umírá na zámku v Cloux - všechny rukopisy odkázal Francescu Melzimu

Leonardovy vztahy

s ženami pouze platonické, s muži tělesné. 2 hlavní vztahy:  Giacomo Caprotti da Oreno - Salai,  umělce inspirovala jeho fyzická krása, přehlížel, že Salai zneužíval svého postavení, občas kradl a dělal scény na veřejnosti. Francesco Melzi - původně žák pak spolupracovník, důvěrník a blízký přítel, který Leonarda bezmezně obdivoval a bylo mu ctí s ním být do konce života. Po umělcově smrti se postaral o jeho pozůstalost, skici i písemnosti uspořádával deset let. Byl si naštěstí dobře vědom jejich originality.

Leonardovo vegetariánství

přijde čas, kdy pojídání zvířat bude odsuzováno stejně jako kanibalismus  a kdy zločin  spáchaný na zvířeti bude trestán stejně jako zločin spáchaný na člověku

Leonardův znak - pluh v oválku s heslem Impedimento non mi piega = překážky mě nezlomí

Technický pokrok

Staveniště katedrál = dnešní centra kosmického výzkumu. Setkávají se tu architekti, tesaři, kameníci, kováři a inženýři z celé Evropy   a vyměňují si zkušenosti. Vznikají nákresy a modely různých strojů, některé se dochovaly v Leonardových studiích. Při stavbě kupole a lucerny katedrály SM del Fiore použit otočný jeřáb a velký jeřáb zvedající břemena ze země na plošínu pod lucernou. Na ní stálo lešení.

Obranné systémy

byly ve středověku velmi důležité (brnění, hradní zdi) 15.st - převratná změna - vojsko s ručními zbraněmi a dělostřelectvo-hákovnice, děla. Opevnění projektována tak, aby útočníci byli pod stálou palbou. Věže už nejsou tak vysoké, aby odolaly útokům dělostřelců.  16.st - z bašty = bastion, suchý příkop se zatopí jen v nutném případě

Leonardova šíře zájmů

S věkem si Leonardo víc připouštěl handicap své teoretické základny a kusých znalostí matematiky. Neuměl latinsky, tudíž vycházel z ne vždy přesných italských překladů knih a pojednání o válečnictví, obranných systémech měst, zemědělství, chirurgie, fyziky apod. Vynikal schopností uvědomovat si souvislosti a nacházet analogie. Jeho silnou stránkou bylo trpělivé pozorování.

Raději vycházel z konkrétních pokusů než aby dělal závěry z teoretických principů. Dá se říct, že položil základyvědeckého postupu opakování-

"než něco prohlásíš za obecně platné, dvakrát třikrát to vyzkoušej a sleduj, zda se dobereš stejného výsledku"

O vědu a techniku se Leonardo začal detilně zajímat v Miláně na dvoře Lodovica Sforzy. Není jisté, že chvástavý dopis se seznamem toho, co zvládne,tento Ferda Mravenec vévodovi opravdu odeslal. Podle textu měl mít vévoda na svém dvoře odborníka na válečné stroje a nové zbran+ "hromadného ničení". Šlo ovšem pouze o nákresy, chyběla "projektová dokumentace " i prototypy. Leonardo vycházel z děl svých předhcůdců v překladu (latinu neovládal, začal studovat až v Miláně, ne moc úspěšně)

Anatomie

Zkoumal tajemství lidského těla „anatomická studie“. Traktát o anatomii – shrnutí poznatků z pitev - pitval 30 těl

Válka a obranný systém

...znám metody, jimiž lze zničit jakoukoliv pevnost na pevné skále...vyrobím neporazitelné obrněné válečné stroje...mám děla vynikající snadnou obsluhou i přepravou....

Leonardo sám v bitevní vřavě nikdy nebyl. Měl jen kresby. Některé velmi drastické - válečné vozy s kosami na utínání nohou vojáků, podobná zařízení na hradbach - vrtule měla rubat hlavy dobyvatel. Do praxe uveden jeho nápad - kolečkový zámek s pružinou, spoušť zažehla střelný prach.

Hydraulika

Vodní kanály tehdy velmi důležité pro dopravu zboží, silnice ve špatném stavu. Leonardo vypracoval plány na výstavbu vodního kanálu na řece Arno, zdymadla - ve zdymadle se zvedala hladina vody, aby mohly čluny pokračovat v plavbě. Z plánu sešlo, byl moc nákladný. Návrh skafandru. Zkoumal zákony vln a proudů, chce splavnit tok řeky Adda - MI.  Studuje zákony hydrauliky podle Archiméda -  návrh vodního kola, vodní pumpy.

Létání

Snad nejvíc času věnoval Leonardo studiu letu ptáků  a hmyzu ve snaze je napodobit. Zabýval se létacími stroji o 400 let dřív než bratři Wrightové Dochovalo se na 500 kreseb. Pochopil klíčový princip vztlaku - tlak vzduchu pod křídlem musí být vyšší než nad ním. Bohužel sebedůmyslnější návrh létacího stroje neměl šanci uspět. Lidské svaly ani pákový mechanismus na odlepení se od země nestačily. 

Mechanika

Dochovaly se tisíce kreseb. Nicméně leccos už existovalo, Vinci ale pochopil, že sestrojit lepší stroj znamenalo zdokonalit součástky - pružiny, spojovací táhla, ozubená kola,kotouče...Robotické struktury - chodící lev, na hrudi lilie, před svatebčany se postavil na zadní. 

Kodexy

dochované Leonardovy deníky a rukopisy. Záběr zájmů nesmírně široký. Renesančí osobnosti si vedly běžně tyto zápisníky, žádný ale ani zdaleka nedosahuje Leonardových kvalit. Chybí  zprávy osobního charakteru nebo vyhraněné soukromé názory, pouze zmiňuje výdaje týkající se pobytu matky u něj v Miláně a výdaje za pohřeb. Pergamen velmi drahý, leonardo využil každý centimetr pro své poznámky. Dochovalo se  7 200 stránek. Cca 1/4 všeho.

Leicesterský Kodex

72 stran = 18 listů přeložených na čtvrtiny. Studie oboru geologie a hydrologie. 1980  kodex koupil z pozůstalosti rodu Leicesterů petrolejářský magnat Armad Hammer. Financoval analýzu díla a překlad do angličtiny. Odtud Hammerův kodex. 1994 ho koupil za 31 milionu dolarů Bill Gates . Nechal stránky naskenovat a staly se součástí operačního systému Microsoft Plus pro Windoows 95. 

RAFFAELLO SANZIO 1483 - 1520

Neobyčejně talentovaný v mnoha oblastech, proslul hlavně jako malíř, ale věnoval se i grafice, architektuře a archeologii, hudbě, poezii. Studie v Perugii u Perugina, ve Florencii obdivuje Leonarda. Je tam činný i Mechelagelo a Raffael tudíž brzy odhcází jinam, kde může získat zakázky. Do Říma přišel v 25 letech na žádost papeže Julia II, tomu to zřejmě doporučil Bramante.

Papež nadšen Raffaelovým stylem, propustil ostatní umělce, pracující na jeho pokojích a Raffael vyzdobil všechny 4 stanze sám. Raffael tvořil lehce a jakoby samozřejmě, jeho portréty jsou živé, mluví k divákovi přes propast staletí. Jeho Madony jsou půvabné, vroucí a něžné. Stejně tak obraz jeho lásky Fornariny...dívka má na paži pásku s nápisem Raphael.

Stanza della segnatura - Scuola di Atene. 

V Athénské škole se setkává množství filosofů s umělci jeho doby, z úcty k Michelangelovi přidal do Athénské školy postavu zamyšleného Herakleita s tváří Michelangela - na přípravních skicách není.Stejně tak i Leonarda v karmínovém rouchu s dlouhými vousy. Nechybí ani on sám, jeho autoportrét je natočen k divákovi mezi dalšími postavami. Je zde jasně patrné, jak Raffael přemýšlel - umělec zná svou cenu, zde mezii knížaty, umělci a filosofy se cítí na stejné úrovni, umělec už není bezejmenný středověký řemeslník, ale vzdělaný renesanční dvořan, který zná klasická témata a dokáže je ztvárnit svým uměním.

V Římě si brzy získal věhlas, všichni chtěli od něj portrét. 

Dáma s jednorožcem, Madalenna Strozzi, Autoportrét, Sposalizio della Vergine, Portrét Julia II.

Papež ho pověřil správou římských památek - rozumná volba, Raffael mu dokonce napsal v dopise žádost, aby antické památky chránil. Dobře je znal a jako pozadí se objevují na jeho obrazech.

Raffael ředitelem stavby sv.Petra.

Raffael zůstává oblíbencem i dalšího papeže, Lev X. ho  pověřil podklady pro 10 gobelínů na zdi Sixtiny na námět života sv.Petra + Pavla. 6 podkladů je dnes ve Victoria + Albert Hall v Londýně. 100 let se o nich neví. Objeví se v Janově, Francis Drake je koupil pro krále Karla I:. Gobelíny vyrobeny v Bruselu, dnes ve Vatikánských muzeích. Návrh a výzdoba Villa Madama.

Rafael hluboce zasažen Monou Lízou, je to novum v malířství. V Urbinu namaloval portrét dámy v podobném kontrapostu. Stejně tak ohromen stropem sixtiny, kam se šel tajně podívat, když pracoval na Stanze. Z úcty přidal do Athénské školy postavu s tváří Michelangela - na přípravních skicách není. Papež Lev X. Raffaela pověřil podklady pro gobelíny na zdi Sixtiny - bylo jich 10, 6 je dnes ve Victoria + Albert Hall v Londýně.

Compianto di Cristo morto - obraz pro jeden z kostelů v Perugii, lstí získal a do Říma odvezl Scipio Borghese, dnes v Galleria Borghese. 

LA NATURA EBBE PAURA DI ESSERE VINTA  QUANDO LUI ERA VIVO E MORIRE ALLA NOTIZIA DELLA SUA MORTE - nápis na náhrobní desce v Pantheonu

GIORGIONE 1475 - 1510

...maloval celý obraz jako pozadí...

Máme o něm málo informací. Vzdělanec, hudebník, přátelil se s benátskou avantgardou. 

Bouře - obraz nadále tajemný, rozpitván mnoha uměleckými kritiky. 

BAROKNÍ UMĚNÍ

termín  pochází z porugalštiny - perla nepravidelného tvaru. Vezmeme -li perlu pravidelného tvaru, kruhovou, je to perla jako renesance: dokonalá, uměřená, skvělá, drahocenná, civilizovaná. Perla barokní - vypouklá, překypující, jaksi neuchopitelná, obtížně prodejná a vůbec záhadná a vzrušující. 

není jasně časově vymezeno, zahrnuje hlavně 17.st, ale přesahuje dál. První opravdu globální umělecký směr.  Styl velmi adaptabilní, dokáže se sžít s místním vkusem a zvyky y nenápadně se zabydlet.

Baroko dělá barokem celkový dojem - stírá rozdíl mezi architekturou, sochařstvím, malbou.  Ohromuje rozměry, majestátem, dramatičností.  Umělecká díla odrážejí dobu plnou dramatických změn. Barvy na obrazech tmavnou, obrysy se zostřují, stupňuje se psychologický dopad a stírá rozdíl mezi uměním a skutečností. 

Tento umělecký sloh se rozšířil po celé Evropě. Stalo se nástrojem upevnění katolické víry, reakcí na působení Luthera, který ostře vystoupil proti katolické církvi a nesmírné moci papeže a kardinálů. 1545 - církevní koncil v Trentu - strategie protiúderu. Lev X. si posteskl: vinici pustoší divoký kanec....

Součástí postupu proti luteránství bylo od počátku umění. Luteráni ho viděli jako projev marnivosti, vedoucí k uctívání falešných bohů. Severní Evropa tehdy zažila spálené sochy a vydrancované kostely. Tridentský koncil vyslal své umělce, aby tvořili a přilákali pozornost, papež investuje do barokní výstavby Říma. Investuje do Berniniho.. 

Náměstí - jeviště,  sochy - herci. Divadelnost obecně = v samé podstatě barokního světonázoru - theatrum mundi – svět jako divadlo. Svátky církevní, lidové, dvorské korunovační rituály... vysvětluje smysl reprezentačních sálů + schodišť v šlechtických rezidencích od skromných k přehnaně monumentálním. Bohoslužby – zapojeny všechny smysly – čichový – kadidlo. Pouti k hradům milosti, podél aleje s kapličkami, sochami...teatralita od křtin po pohřeb – scéna je oltář, náměstí při pouti i popraviště. Vítací slavobrány, castra doloris,  - počátky už v renesanci + manýrismu

Malované stropy - velmi oblíbené. Virtuální realita 17.st. Iluzivní malby, průhledy do nebe

GIAN LORENZO BERNINI 1598 - 1680

7.12.1597 narozen v Neapoli, ale městem, které formuje jeho umělecké cítění je Florencie, kam se s otcem Pierem rád vracel. Ale Florencie 17.století už není Florencií Brunelleschiho a Ghirlandaia a Pietro Bernini ve 22 letech odchází do bouřlivě se rozvíjející Neapole. Zde získává mnoho zakázek ve šlechtických palácích, na náměstích, v zahradách. Syn mu pomáhá údajně od svých 8 let.

1606 odchází Pietro Bernini se synem do Říma. I zde je spousta práce, probíhá přestavba města zahájena před pár lety papežem Sixtem V. Rané práce Gianlorenza odhalují jeho nesmírný talent. otec a syn pracují společně, v jednu chvíli se role obracejí a otec se učí od syna....V 16 letech Gianlorenzo  vytvořil sochu Martirio di san Lorenzo. Sochař dokáže přenést na diváka pocit utrpení, který světec na plamenném loži prožívá. To je v sochařství nové. Postava polohou připomíná Michelangelova Adama ze Sixtiny. 

Dílna Berniniů začíná získávat zakázky vyšší úrovně, věnuje se mnoha funerálním portrétům (santa Prassede, SM sopra Minerva, il Gesú) Bernini suverénně zvládá zachycení duševního stavu postavy.(bysty anima beata, anima dannata). Duševní utrpení zatracené duše jako Bernini v mramoru ztvárnil na plátně Caravaggio (Judita a Holofernés) a staletí po  něm Munch. 

Mladý Bernini neunikl pozornosti papeže Pavla V. Borghese, který ho svěřil do péče kardinála Maffea Barberiniho (budoucího papeže Urbana VIII.), aby zhotovil mramorovou bustu papeže, dnes v Galleria Borghese. Následuje práce pro kardinála Scipiona Borghese, znalce umění a sběratele. První z monumentálních sousoší je Aeneas s otcem Anchisem a synáčkem Ascaniem. Mramor vypráví příběh, symbolicky připomíná tři životní etapy člvěka prostřednictvím hladké zaoblené postavy dítěte, svalnatého těla Aeneova a stárnoucího otce. Scipione jako sběratel sousoší umístil mezi své antické sochy a Berniniho triumf byl dokonalý, mluví o něm celý Řím.   

Únos Persefoné je především technickou výzvou, Bernini musí přesně určit střed, aby se sochy nezbortily. 

1623 David pro Berniniho znamená konfrontaci s Donatellem a Michelangelem. Svého Davida zachytí ve chvíli útoku, kdy se maximálně soustředí. Tvář biblického hrdiny je nápadně podobná tváři sochařově, který si je vědom své ceny a troufale nabízí vlastní tvář Davidovi. 

1626 zakázka od nového papeže, Urbana VIII, fontána Barcaccia 

1627 Apolón a Dafné je asi nejpoetičtějším Berniniho dílem. Zde překonal sám sebe, mramor je kůrou, větvemi, listovím. Takhle mramor nikdo před ním zpracovat nedokázal. Kromě obdivovatelů ovšem zněly i kritické hlasy, že námět je příliš erotický a do vily kardinála se nehodí. 

Chiesa di santa Bibiana. Zde Bernini navrhl i úpravy prostoru a scénogragii, pracuje se světlem, které dopadá na sochu světice na hlavním oltáři. 

San Pietro. 1612 novou baziliku vysvětil papež Pavel V. Uvnitř je ale prázdno a Bernini je ve správný čas na správném místě, věnuje bazilice 60 let svého života. Od papeže má volnou ruku. Baldachýn je jeho nápad. Vysoký 29 metrů, z bronzu, podepřený čtyřmi sloupy. Baldachýn drží za provazy čtyři andělé. Díky množství kvalitních spolupracovníků včetně Borrominiho je za 9 let baldachýn hotov.Je třeba se na tuto práci dívat očima Berniniho současníků, kteří byli ohromeni. Z jedné strany jde o tradiční ciborium, dřevěný baldachýn potažený látkou, v raně křesťanských církvích stál nad hlavním oltářem a nosil se v průvodu, z druhé strany jde o architektonické dílo z bronzu. Tedy absolutní novum své doby.  Papež Urban VIII. byl spokojen a zadal Berninimu úpravu křížení dvou lodí pod kupolí. Zde jsou v nikách připomínky utrpení Krista – důležité relikvie jako veraikon, Longinvo kopí, pravý kříž, hlava apoštola Ondřeje. Monumentální sochy v nikách (sv. Helena, sv.Ondřej, Veronika) Bernini svěřil nejlepším spolupracovníkům, sám je autorem setníka Longina. 

Papež Urban VIII. strávil na Petrově stolci 20 let a Bernini ho zpodobnil několikrát (socha v Musei capitolini) a také namaloval jeho portrét. Bernini malíř bývá často podceňován, nadání rozhodně měl, ale maloval spíš pro sebe, vlastní autoportréty nebo portréty méně známých osob. Signovaných pláten se dochovalo asi 20. Možná to byl právě papež Urban, který podněcoval sochaře i k malbě, přál si mít v něm druhého Michelangela. V Palazzo Barberini je třeba David s hlavou Goliáše ze stejné doby, kdy umělec pracoval na soše. 

Bernini architekt začíná kariéru společně s Borrominim a Madernou na Palazzo Barberini, i když není zcela jasný jeho podíl, určitě je autorem monumentálního schodiště. Palác měl připomínat renesanční vily  (Farnesina), má tvar U a bohatou plastickou výzdobu. 

1638 Ne vše se podaří. To je případ zvonic sv. Petra. Začal s nimi již Maderna, ale statické problémy práce zastavily. Bernini dopadl se svým návrhem stejně, nový papež je pak dal zbourat a sochař to nesl těžce, byl zvyklý na úspěch. 

1641 busta kardinála Richelieu 

1642 fontana del Tritone 

1644 nastupuje papež Inocenc X. a pro Berniniho nastává obtížné období. Zakázek ubývá, papež protěžuje Borrominiho. Přesto z této doby pochází náhrobek terciářky dominikánky Marie Raggi z kostela SM sopra Minerva. Originální pojetí, kamenná „látka“ pod medailonem světice se zdánlivě pohybuje ve větru… 

To je ale pro Berniniho málo, je odhodlaný vrátit se na výsluní. To je v té chvíli na Piazza Navona, kde se vybírá nejlepší návrh nové fontány. Papežův palác stojí naproti. Vítěz soutěže Borromini má smůlu, že se rivalovi podařil trik s modelem své fontány a papež ho viděl, nemohl takovou fontánu nechtít ve svém Římě. Jde i o politické poselství - papež - tehdy z rodu Pamphilj - vládne světu, čtyřem kontinentům. Bernini dostal zelenou. Jeho Fontána čtyř řek je návrh velmi odvážný, uměl pracovat s rovnováhou svých sousoší, své zkušenosti zde jen zúročil. Travertivná skála je rozdělena uprostřed průrvou, postranách čtyři ohromné sochy symbolizují hlavní řeky čtyř světadílů – Rio de la Plata, Ganga, Nil, Dunaj. Obelisk z doby císaře Domiciána se na skále tyčí jako by nic nevážil. Bernini se vrátil na výsluní a nemohlo to skončit jinak, než že i Innocenc požádal sochaře o svou bustu. Ten pak zahájil práce na portrétu již čtvtého papeže.   Bohužel mramor byl prasklý přesně v linii brady a sochař musel začít znovu. Dochovaly se obě busty, obě vynikající. Berninimu se to stalo před 20 lety u busty kardinála Scipiona, tam byl mramor prasklý v linii čela. I zde dílo předělal, říkalo se, že za 15 dní… Díky Berninimu mocní muži 17.st. žijí dodnes, protože umělec je zpodobnil v jejich každodennosti, ne jako idealizované držitele moci.   

1651  Kardinál Cornaro u Berniniho objednal sochu nejvýznamnější karmelitánské světice sv. Terezy do rodinné kaple  kostela PM Vítězné. Vidění sv.Terezie - před Berninim si nikdo netroufl na podobný námět, umělec nebyl vulgární primitiv, dokázal zachytit nejintenzivnější prožitek těla i mysli současně, znal zápisky sv. Terezie a slova převedl do kamene. Používal scénografické prostředky pro dosažení maximálního účinku svého díla. Pracuje na tenké linii mezi tělesnem a duchovnem, vodítkem mu byla hluboká spiritualita sv. Terezy. Přesto se Standhal při pohledu na sochu nezdržel poznámky, že tuto božskou lásku zná dobře i on. 

1655 nastupuje nový papež Alexandr VII. Chigi, s umělcem jsou stejně staří, dobře si rozumějí. Bernini upravuje rodinnou hrobku rodiny v SM del Popolo. Jeho je design podlahy se smrtkou, jeho jsou sochy Habakuka a Daniela v jámě lvové. Bernini je scénografa je to ptrn v celém interiéru kostela. Navrhl anděly držící erby rodů i obrazy, varhany nechal porůst listovím jako u Dafné. 

1658 chiesa di san Andrea al Qiurinale. Zde má Bernini volnou ruku. Tento jezuitský kostel navrhuje od základů jako divadelní scénu a považuje ho za své vrcholné dílo. 

1665 při pracích u kostela SM della Minerva nalezen malý egyptský obelisk. Papež žádá Berniniho o jeho umístění. Tak vznikne pulcino della Minerva. Originální myšlenka umístit obelisk na slona. 

1657 Úprava prostoru před sv. Petrem. Těžko lze najít lepší příklad vzájemného porozumění mezi zadavatelem a vykonavatelem, jako byli papež Alexandr VII. a Gianlorenzo Bernini. Sloupořadí je otevřenou náručí církve, která přijme i hříšníky. Portikus tvoří les sloupů, nad nímž bdí církev nebeská a svatí na balustrádě a ochraňují církev pozemskou. Náměstí je úžasným spojením architektury a sochařství. Přes své ohromné rozměry působí náměstí vyváženě a elegantně. 

Po 30 letech se Bernini vrací do sv.Petra a korunuje baziliku katedrou sv.Petra ze zlaceného bronzu, vysokou skoro 30 metrů. Výsledek je jako divadelní kulisa. U podstavce se tyčí čtyři kolosální sochy církevních otců před schismatem - Ambože, Augustýna, Atanasia a Jana Zlatoústého – podpírající papežský trůn. Je to vize trůnu sestupujícího z nebe na zem v záplavě světla. 

1661 Bernini odjíždí do Castelli romani do rodné obce papeže Chigi, pracuje tu s prostorem v duchu moderního urbanismu. Upravuje Palazzo dei princii včetně vnitřního zařízení 

1657 busta Alexandra VII, Bernini navrhl i papežovu hrobku se čtyřmi sochami v nikách, jeho dílem jsou san Girolamo a s.Maddalena. 

1664 Bernini v Paříži na dvoře krále Slunce, aby navrhl Louvre. První projekt je pro krále příliš odvážný, druhý je střízlivější a začíná se stavět, nicméně později byl projekt opuštěn... naopak busta krále Slunce od Berniniho je stále v Louvru. Jezdecký pomník se však králi zdál nepovedený, hříva koně a jeho vlasy příliš rozpohybované, sochu v Paříži odmítl. Skoro desetiletá Berniniho práce byla zavržena a pro sochaře to znamená životní zklamání. Vrací se do Říma, kde ho čekají poslední zakázky.

1667 zvolen nový papež Klement IX. Na papežském stolci zůstal jen dva roky, ale Berninimu zadal úpravy ponte san Angelo. Ten navrhl anděly s nástroji Kristova utrpení jako pandant k archandělu Michaelovi na Andělském hradu. Jakoby tito andělé přilétli na zem rovnou z nebe…I mřížky po stranách mostu umožňující pohled na plynoucí vodu jsou Berniniho nápadem

NIkdo tolik neovlivnil barokní umění Říma  jako Bernini. Architekturu a sochařství chápal jako jednotný celek.Oblíbenec papežů, kardinála Borghese  - muž, který oživil mramor - jeho postavy utíkají z podstavců, jsou znázorněny v okamžiku proměny, prožitku.

Vidění sv.Terezie

fontána čtyř řek   

FRANCESCO BORROMINI 1599 - 1667  

obohatil barokní architekturu o temnou a emocionální stránku. Virtuos spirály, Piccaso architektury, boří konvence, dělá stovky nákresů, prohýbá průčelí, vyvolává optický klam - stavby působí větší než jsou. Borromini  pochopen a oceněn až v 19.st.

pův. kameník, odchod do Říma, zde vede stavbu sv. Petra jeho strýc – Carlo Maderno, žák Berniniho, později soupeř. V 68 letech spáchá mečem sebevraždu – zahořklý a zklamaný

1.samostatná stavba – san Carlo alle 4 fontane -  uzavřený dvůr kostela se sloupkovou balustrádou. Sloupky střídavě vypouklé v dolní a horní části. Pro renesanci nemyslitelné. 

san Ivo - půdorys vzniká spojením dvou odlišných tvarů - řecký kříž se zaoblenými výběžky nad stranami a uvnitř ovál.

výsledkem je dokonalá geometrie obdélníků, trojúhelníků a kružnic

san Agnese

CARAVAGGIO 1571 - 1610 

Mistr dramatického šerosvitu. Nejvýznamnější malíř protireformace. Vytvořil srozumitelné náboženské umění, kterému lidé rozuměli. Jeho obrazy nejsou nehmotné vzdálené ideály, jsou živé v gestech rukou, ve výrazu postav, na které si skoro můžeme sáhnout. Malíř hledal své modely na ulicích a tržištích, proto jsou uvěřitelní a jejich příběhy se nás dotýkají.

Michelangelo Merisi  pocházel z obce Caravaggio v Lombardii, o jeho dětství se skoro nic neví. Vyučil se v Miláně, více zpráv máme až po jeho příchodu do Říma 1592. Žije zde jeho strýc Lodovico, kněz. Caravaggio pracuje v atelieru pozdního manýristy, slavného a oblíbeného Cavaliere d´Arpina. Po osamostatnění maluje první díla – Chlapec s košíkem ovoce a Hoch kousnutý ještěrkou. Má štěstí na vzdělané a kultivované zákazníky, kteří jsou schopni rozpoznat talent. 

Vyzrálými díly jsou pak Judita a Holofernés, první obraz Caravaggia s násilnou tématikou, dále Medusa a Bakchus. K nejslavnějším obrazům patří díla v kapli Contarelli v kostele san Luigi dei francesi. Povolání sv.Matouše. Je zde v gestu Kristově směrem k Matoušovi skutečně inspirace Sixtinou a Božího prstu směrem k Adamovi? Hlavním protagonistou je zde proud světla které se však neline z okna, je to světlo transcendentní, Boží. Scéna je namalována tak, že není zcela jasné, odehrává-li se venku nebo vevnitř. I to je možné, Matouš je výběrčí daní, může počítat peníze na nějakém pultíku na ulici mezi svým doprovodem, nákladně oblečenými mladíky. Přichází Kristus v doprovodu sv.Petra.

Matouš a anděl. Existovala jiná verze, kterou objednavatel Matteo Contarini odmítl. Anděl stál těsně vedle Matouše a vedl mu při psaní ruku, samotný Matouš je překvapen tím, co píše. Z hlediska církevní doktriny bylo toto pojetí chybné. V druhé verzi už si je Matouš plně vědom toho, co píše, i když je to z Božího vnuknutí.

Umučení sv.Matouše. Zde se malíř sám zpodobnil jako vyděšený tím, co vidí a prchající v obavě i o svůj život.

1600 Merisi podepisuje smlouvu o zhotovení dvou obrazů pro kapli Cerasi v kostele Santa Maria del popolo. Smlouva se dochovala v římském archivu. První verze obrazů byla na deskách z cypřišového dřeva, z nepříliš jasných příčin byla odmítnuta a Caravaggio téma namaloval na plátno. Po mnoha peripetiích se obrazy dostaly do janovské rodiny Balbi, odtud do rodiny Odaleschi. V současnosti asi jediný Caravaggův obraz, obrácení Saula, se nachází v Palazzo Odaleschi v Římě. Sv.Petr se ztratil. Saul padá z koně, zakrývá si oči a Kristus ho gestem rukou zve k sobě, tuto verzi vlastní komtesa Odaleschi, která se provdala do rodiny Balbi.

Ukřižování sv.Petra

Obrácení sv.Pavla

Caravaggio se stává největším malířem v Římě, přesto často naráží. Jeho realismus je ohromující. Madony maluje podle římských prostitutek, jsou příliš krásné, sexy, příliš lidské a mnišské řády je pro své kostely odmítají. Madona pro Vatikán je prostá venkovanka, ježíšek je nahý – a Caravaggio ztrácí šanci pracovat pro papeže. Mnoho obrazů objednaných církví buď musí předělat, nebo je vůbec neudá. Na obraze Morte della Vergine je Panna Marie tak definitivně MRTVÁ, že o nějakém Nanebevzetí nemůže být ani řeči, církev to nevidí jako mistrovství, ale jako herezi. Prý Marie vypadá jako opuchlá děvka vytažená z řeky.

Caravaggio se v Římě pohybuje v oblasti Campo Marzio, zde má ateliér, zde hledá modely.  V kostele san Agostino našel útočiště poté, co bránil čest své přítekyně Leny a v hádce zranil zámožného občana na piazza Navona. Kostel za to získal jeden z malířových cenných děl, Madonu loretánskou.

1606 dojde k tragédii – horkokrevný Caravaggio smrtelně zraní při potyčce Tomassa Ranucciho. Malíři hrozí v rámci hrdelní kladby, že ho kdokoliv může zabít. Nejdřív se zraněn skrývá na panství rodiny Colonna, poté prchá do Neapole, viděno dneškem, do zahraničí. Jeho sláva ho předběhla, okamžitě tu získává spoustu zakázek a maluje jeden obraz za druhým.

Sedm skutků milosrdenství - původně to mělo být víc obrazů, ale malíř vše vyjádřil na jednom obraze: mrtvé pohřbívati, nahé odívati, nemocné ošetřovati, uvězněné navštěvovati, sytit hladové, ubytovat poutníky, žíznivé napojiti 

1608 – malíř odjíždí na Maltu a vstupuje k maltézským rytířům. Pro kostel johanitů maluje Stětí sv.Jana Křtitele, dnes v katedrále ve Valettě. Zdá se, že tu konečně nachází klid, ale postupně i zde se budí jeho vznětlivá povaha, pro spor a jedním rytířem končí ve vězen, odkud prchá. Tím porušil 13.pravidlo řádu – opustil ostrov bez dovolení velmistra, je tudíž z řádu vyloučen. Odjíždí na Sicílii do Syrakus a poté do Messiny. Zde maluje Klanění pastýřů na objednávku messinského senátu.

1609 je Caravaggio v Neapoli, čeká na omilostnění, které nakonec opravdu přichází. Do Ŕíma se však malíř už nevrátí, cestou je nemocný vysazen z lodi – kapitán se snad domnívá, že Caravaggio trpí nakažlivou chorobou – a podle dochovaných dokumentů  vysílen umírá ve špitále v Porto Ercole.

Caravaggiovy obrazy vynikají nápadnými kontrasty světla a stínu, dosahuje jich už přípravou podkladu obrazu. Ten býval obvykle nanášen v několika vrstvách, tvořila ho sádra, pojidlo a olej. Poslední hladká vrstva bývala bílá, Caravaggio zvolil tmavohnědý odstín. Ten mu umožnil nejlepší prozáření světlých barev, časem má však tendenci barvy pohlcovat a dochází ke zmatnění. Malíř nemohl používat přípravnou kresbu, pomáhal si drobnými vrypy, stačily mu náčrtky. Jeho postavy nejsou nikdy zality přímým slunečním světlem, prudce osvětleno  je jen to, co má vynikat, zbytek na obraze tone ve stínu.

. 

ANNIBALE CARACCI

Výzdoba palazzo Farnese. Objednáno téma Eskapády olympských bohů

ŠPANĚLSKÉ BAROKO

Baroko se ve Španělsku našlo svou podstatu. Zabydlovat se tu nemuselo. Španělé instinktivně barokní, vypjatí katolíci, milující drama, teatrálnost, vášeň, utrpení, temnotu....Zde baroko spíš přilévá olej do ohně. Jedině španělské baroko je extrémně katolické. Pokud utrpení, tak až na dřeň. Flagelanti, potoky krve, rozdrásaná těla. Nelze zapomínat, že baroko bylo i válkou, bojem o duši. Promyšleně rozpoutaný protireformací.

Hlavní objednavatelé obrazů - král a mnišské řády.

Osobitá barokní architektura. Santiago de Compostella, s kolonizátory do celé latinské Ameriky. Stavby velmi zdobné - fasády přeplněné věžičkami, sochami, girlandami... 

Španělé vládnou Nizozemí přes 200 let. Centrální náměstí v Bruselu - hostina o 50 barokních chodech, servírovaných najednou...

GIAMBOLOGNA

Jean Boulogne, pocházel z Douai v severní Francii. Studie v Antverpách, poté odchází do Itálie, obdivovatel Michelangela. Florencie - Únos Sabinek, jezdecká socha Cosima I.

PETER PAUL RUBENS

Nejslavnější malíř Nizozemí zn.XXL. Jeho obrazy se spokojeně třesou celulitidou. Vzorem mu byla kyprá žena. Rubens navrhoval i kostely a věže, maloval i klidná zátiší a krajinky a portréty. Žije v poměrně klidné době, zemi tehdy spravovali místodržící manželé Albert a Izabela.

1626 tragicky zemřela Rubensova 1.žena Isabela, malíř byl zničený. Ve 53 letech se oženil znovu s 16 letou dívkou Elenn. To je jeho rubensovská kráska. Nikdy dříve nenechal jiný svalný malíř tak otevřeně nahlédnout do svého soukromí.

Rubens diplomat - mluvil 6 jazyky, byl velmi výřečný. 1629 ho král poslal do Anglie jednat s Karlem I.Byl vřele přijat, pasován na rytíře a universita v Cambridge mu udělila titul mistra svobodných umění.

VAN DYCK 1599 - 1641

Nejlepší Rubensův žák, pracoval v Anglii pro Karla I.

DIEGO VELASQUES

maloval bodegones - žánrové obrázky z hostinců, kuchyní. Jeho talent tak ohromující, že v jeho 23 letech ho král Filip IV. (1621 - 1665) povolal do Madridu, aby ho portrétoval. Ovšem - je možné vytáhnout génia z krčmy, ale ne krčmu z génia...

FRANCISCO DE ZURBARÁN

Nejděsivější malíř španělského baroka. Témata obrazů bizarní a těžko pochopitelná. Jeho specialitou byli mniši různých řádů. Jejich svaté zapálení pro víru je velmi přesvědčivé.

HOLANDSKÉ BAROKO

Baroko sice je katolický vynález, ale nezůstalo omezeno jen na katolické země. Velmi loajálně a samozřejmě se přelilo i do zemí protestantských.

REMBRANT

Narozen v Leydenu, ale působil v Amsterdamu. Rychlá kariéra. Noční hlídka - nesmírně dramatická, přitom šlo o běžnou hlídku domobrany. Vliv katolické maminky? V jeho díle lze zachytit až biblickou starostlivost a upracovanost....Mnoho autoportrétů, zachycujících pochyby, váhání, nejistotu. Jeho obrazy potvrzují, že baroko je první umělecký sloh, který objevil, že lidi zajímá slabost stejně jako síla. Že pochyby mohou přitahovat stejně jako úspěch.

Jediný Rembrandtův obraz v ČR - Učenec ve studovně. 

FRANZ HALS  1580 - 1666

Oslava důstojníků svatojiřské gardy - postavy zachyceny v různých úhlech, vyvolává to dojem pohybu. Gardisté zde nebojují, nehledí útočně - podprahové sdělení touhy po míru po letech dlouhého válčení, kterého si země užila až dost

JAN VERMEER

Křehké a zranitelné ženy - poselství věčně platné - křehkost samotného života, zranitelnost krásy, pomíjivost mládí. Malíře objevilo znovu až 19.st. Úžasně zfilmováno (Scarlett Johansson, Colin Firth - 2003, A Girl with a Pearl Orring) 

Dívka s perlou

ANGLICKÉ BAROKO

Nebylo snadné etablovat se v Anglii, překonat Lamanche a zlomit odpor Angličanů k barevné rozevlátosti baroka. Anglie 17.st.uvízla ve středověku, nedorazila sem ani renesance. Všude hrázděné domy.

Sir Christopher Wren - Greenichská nemocnice - domov pro vysloužilé a nemocné námořníky, tak blahobytný, že se sem brzy stěhovali vysloužilí důstojníci. Královnin dům - renesance a baroko v jednom. Je to bílé, andělské a není to hrázděné - alelujá! Ale není to žádná velkolepá stavba, působí střízlivě. Architekt Jones byl ovšem v Itálii a to ho ovlivnilo.

Karel I. - podporoval umění a měl vkus. Nápad vzít si dceru Filipa II naštěstí nevyšel, ale ve Španělsku v obrazárnách objevil svůj vztah k umění. Seznámil se také s Rubensem. Po návratu do Londýna vzniká Banketní dům, součást Whitehall. po vzoru sídel španělských králů. Uvnitř nástropní malba od Rubense. Ten sem původně přijel na diplomatickou misi, král ho pověřil výmalbou sálu.

Karel podobně jako Rudolf II. vysílal nákupčí do Evropy pro umělecká díla (Mantegna, Raffael, Leonardo, Caravaggio). 1632 se stává jeho dvorním malířem Van Dyck. Uměl lichotit, na ohromném jezdeckém portrétu malého krále s chromýma nohama v Buckinghamském paláci je větší a vypadá jako rytíř. Stejně zalichotil i královně. Henrieta Marie měla podle benátského vyslance zuby, které ji vyčnívaly jako kanóny z lodi, ale na obrazech Van Dycka to nikde není vidět.Malíř pasován králem na rytíře.Zemřel mladý, ve 42 letech na horečku. Navždy však změnil britský portrét.

William Dobson - talentovaný malíř, zanechal svědectví o době občanské války. 1642 uprchl král i s dvorem do Oxfordu. Výborný portrétista. Zemřel v pouhých 36 letech v městském chudobinci.

Po popravě krále Karla I.začali Cromwell a puritáni rozprodávat královskou sbírku.

1666 - ďábelský rok velkého požáru v Londýně předznamenal novou éru anglické barokní architektury. Oheň vznikl v královské pekárně a trval 3 dny. Zničil 87 kostelů. Obrovská tragédie pro Londýn, barokní dar z nebes pro město. Zachránil ho sir Christopher Wren. Původně vědec na Oxfordu,věnoval se astronomii. Rozhodl se 57 kostelů přestavět, dnes se choulí mezi výškovými budovami centra.

Katedrála sv.Pavla - baroko skoro jako v Římě

JAN BLAŽEJ SANTINI AICHEL 1677 - 1723 

Theatinský kostel, cisterciácký Zbraslavský klášter, Morzinský a Schönbornský palác. I to jsou pražská díla geniálního tvůrce barokní gotiky Jana Blažeje Santiniho Aichla, jenž se narodil 3. února 1677. Dílo a osudy výjimečného tvůrce přibližuje historik Vít Vlnas. Odkud pocházejí Santiniho předci a kdy přišli do Prahy? Rodina byla severoitalského původu. Dědeček, zedník Antonio Aichel, je v Praze doložen poprvé v roce 1635, kdy se oženil s Kristýnou Ostovou z Plzně. Měli spolu řadu dětí, z nichž nejmladší syn Santini Aichel se vyučil na Starém Městě kameníkem. Do svého domku na Hradčanech přivedl v roce 1675 nevěstu Alžbětu Thimovou. Narodily se jim tři děti, nejstarší byl Jan Blažej Santini Aichel, pokřtěný v Chrámu sv. Víta 4. února 1677. Podědil Santini otcovo řemeslo? Jak vypadalo jeho vzdělávání a první kroky v „branži“?

O vzdělání i soukromém životě toho víme překvapivě málo. Jeho mladší bratr František Jakub pokračoval v otcově řemesle, Jan Blažej trpěl tělesnou vadou, která mu zřejmě zabraňovala v plnohodnotném fyzickém uplatnění. V pramenech se o něm hovoří jako o „chromém Santinim“. Na druhé straně měl vynikající paměť a schopnost originálně řešit stavební výzvy. Vyučil se malířem, žádný obraz však dnes neznáme. Záhy se začal s velikým úspěchem věnovat architektonickým projektům. Neměl však odpovídající postavení v cechu a nemohl pracovat jako provádějící stavitel, přestože na řadu svých staveb osobně dohlížel.

Z jakých zdrojů čerpal inspiraci a školení? Praktické stránky profese i některé teoretické aspekty architektury poznal Santini v otcově dílně. Jeho učitelem mohl být Jean Baptiste Mathey, malíř a architekt. Tento Burgunďan římského školení završil raně barokní etapu architektury v Čechách a Santiniho tvorbu rozhodně ovlivnil. Zásadní podněty získal v letech 1696 až 1699 během tovaryšské cesty do Itálie. Santini je spjat i s tajným světem čísel a šifer. Odkud pocházel vztah k mystice? Santini byl hluboce věřícím katolíkem. Měl ale i zálibu v kabalistických naukách, jinotajích a číselné symbolice, jak dokládají jeho poznámky, často šifrované. Nešlo ovšem o iracionální mystiku či magii, nýbrž o intelektuální výbavu barokního vzdělance. Jisté je, že schopnost vtělit složité symbolické obsahy, často vyjádřené vzájemnými poměry čísel, do konkrétních staveb mu získávala věhlas u obdobně naladěných stavebníků.

Co dělalo Santiniho výjimečným ve vztahu k barokní gotice? Pokud jde o gotické prvky, Santini nebyl ani první, ani jediný, kdo jich využíval. V jeho případě však nešlo o povrchní „výpůjčky“efektních architektonických článků, nýbrž o hluboké procítění struktury vybraných gotických staveb. Santini pracoval s gotickými momenty suverénně a osobitě. Zaujala jej například úloha světla u středověkých katedrál. Jeho díla jsou prostoupena světlem, kterému se dostává mimořádného významu. Nejde o napodobení gotiky, jak je známe třeba z romantismu, ale o zásadní domyšlení jejích principů, vložených do základů nové, k ideálu směřující architektury.

Které Santiniho projekty v metropoli jsou nejpozoruhodnější? V Praze se setkáme s řadou děl. Třeba tři paláce na Malé Straně, Kolowratský, Morzinský a Schönbornský. Genialitu dokládá podoba někdejšího cisterciáckého konventu na Zbraslavi, kde poprvé použil gotizujících prvků. Je to i dramatická modelace interiéru kostela theatinů v Nerudově ulici. Italská inspirace je patrná na fasádě kapitulního děkanství na Pražském hradě, kterou bychom si na první pohled se Santinim spojili jen těžko. Drobnější, ovšem velmi zajímavou prací jsou Svaté schody u kostela na Karlově. Santiniho mistrovství dokládá i poutní areál na Bílé hoře.

Kdo byli mecenáši a zákazníci? Ovlivňovali Santiniho tvorbu?

Originalita a neobvyklost Santiniho projektů vábila zejména intelektuálně náročné preláty. Vynikali mezi nimi opati velkých cisterciáckých klášterů, kteří si mladého architekta vzájemně doporučovali, zbraslavský Wolfgang Lochner, Jindřich Snopek v Sedlci, plaský Eugen Tyttl a později zejména Václav Vejmluva ve Žďáru. Do tohoto okruhu se řadí i benediktin Maurus Fintzguth, jenž zaměstnával Santiniho patnáct let na stavbě velkolepé opatské baziliky v Kladrubech. Architekt dokázal naplnit jejich představy, koneckonců užití gotického tvarosloví korespondovalo dokonale s duchem barokního historismu a připomínalo dobu největší moci a slávy českých a moravských klášterů. Pracoval i pro další církevní instituce a významné šlechtické rody, Kolowraty, Kinské. Colloredy nebo Valdštejny. Zejména v případě kleriků víme, že jejich intelektuální ambice souzněly se Santiniho dílem.

Jaký byl Santiniho rodinný život a vztah k Malé Straně a Praze? Santini byl bohatým a váženým malostranským měšťanem. V roce 1705 zakoupil dům v Nerudově ulici. Roku 1707 se oženil s Veronikou Alžbětou Schröderovou, dcerou někdejšího dvorního malíře, který je známý především jako učitel Petra Brandla. Narodily se jim čtyři děti, nejstarší synek přišel na svět osm měsíců po svatbě, takže sňatek byl zřejmě poněkud spěšný. Veronika Alžběta v roce 1716 zemřela, z dětí se dožila dospělosti jen dcera Anna. Santini se pak oženil se šlechtičnou Antonií Ignacií z rodu Chřepických z Modliškovic. Její rodina byla bohatší potomstvem nežli majetkem, avšak sňatek s urozenou slečnou znamenal společenský vzestup řemeslnického synka. Santini zemřel mladý. Co je o jeho skonu a místu posledního odpočinku známo? Zemřel uprostřed práce zřejmě na plicní chorobu v prosinci 1723. Stejně jako mnoho umělců z levého břehu Vltavy byl pohřben v zaniklém kostele sv. Jana v Oboře pod Jánskými schody. Santiniho závěť pak většinu peněz rozdělila mezi ženu a dvě žijící děti, neprovdané dcery z prvého a druhého manželství. Byl natolik osobitý a složitý, že nenalezl přímého pokračovatele.

kostel svatého Jana Nepomuckého na zelené hoře - šifra mistra Santiniho

Santini byl jedním z nejvýznamnějších symboliků, zajímal se i o kabalu a židovskou mystiku. Jeho kostel na Zelené hoře je oblíbeným místem záhadologů. Podle jedné teorie jde o zdroj boží energie, spadlý z nebe. Podle jiných ukazuje cestu k templářskému pokladu. Je to ale především vrcholné dílo křesťanské mystiky. Sloh je kombinací tehdy rozšířeného baroka a Santinimi využitých prvků gotiky.

Ze Zelené hory pocházel jak Jan Nepomucký, tak cisterciáci, kteří sem přišli. Původní název kopce Černá nebo Strmá hora, byl přejmenován na Zelená. Opat Vejmluva získal pro kostel tu nejcennější relikvii - jazylku, je součástí chrámového pokladu.

Kostel je postaven na kombinaci a průniku kružnic, není zde žádná rovná linie. Zdá se, že kolem středového bodu doslova rotuje. Kružnice jsou spolu provázány. Půdorys není kruhový, ale je na principu pěticípé hvězdy. 5 ran Kristových, 5 hvězd ve svatozáři, 5 písmen  TACUI - mlčel jsem.5 prstů žehnající božské ruky, 5 vstupů a 5 oltářů. Vlastní poloměr kostela je 12 loktů. V ambitu se opakují čísla 12 a 9. 12 - ideální poměr mezi nebem a zemí. 9 - symbolizuje 9 blažených andělů.  Další symboly - 6 a 10 cípá hvězda. Šesticílá hvězda je symbolem katolické víry, hvězda Davidova. Deseticípá hvězda je symbolem dokonalosti - 10 sfér vede k dokonalosti člověka i Boha.

Jan z Nepomuku byl svatořečen až 6 let po dokončení stavby, na oltáři ještě nemá svatozář

 ANTONIO CANOVA - 1757-1822

nejvýznamnější sochař italského neoklasicismu.

Amor a Psyché

Sousoší s motivem známého mýtického milostného příběhu vytvořil v letech 1787-1793. Dílo si původně objednal jeden Angličan, získal ho však francouzský generál Joachim Murat. Canova zpracoval tím nejpůvabnějším způsobem prchavý okamžik, kdy se božský Amor něžně sklání nad Psyche a svými křídly zahání spánek podobný smrti, do něhož Psyche upadla lstí žárlivé Venuše (Afrodité). Psyche byla královská dcera, která svou neobyčejnou krásou vzbudila závist samotné Venuše. Ta proto chtěla, aby Psyche vzplanula láskou k tomu nejošklivějšímu člověku na světě. Venušin syn Amor, který to měl zařídit, se ale do Psyche sám zamiloval a navštěvoval ji pak tajně a nepoznán každou noc. Nakonec velká láska mezi bohem a královskou dcerou obměkčila i bohy na Olympu. Sám Zeus propůjčil Psyche nesmrtelnost a milenci se tak stali symbolem věčné lásky. 

Ještě v letech 1800-1803 vytvořil Canova variantu stejného námětu pro Ermitáž v Sankt Petěrburgu, další známá varianta je v New Yorku provedena v sádře podle originálu v Louvre a existují i další dobové kopie slavného díla z Canovovy dílny. Také rakouský státní kancléř Clemens kníže von Metternich podlehl kouzlu něžného polibku a objednal si u Canovy jeho kopii z kararského mramoru. Do svého deníku si pak 10. února roku 1822 poznamenal: "

Právě jsem dostal mramorové sousoší od Canovy a nechal ho postavit ve svém pavilónu. Je to rozkošné umělecké dílo, které mi působí jen jednu starost. Nevím totiž, co tomu řeknou nevinní a cudní. Ti první pravděpodobně nic, ti poslední příliš mnoho. Sousoší zhotovil Canova nejprve pro Malmaison a myslím, že ho koupil ruský car. Nechal jsem si pořídil kopii samotným Canovou. Je to ten nejněžnější a zároveň nejbujnější výtvor umělce. Mramor zde přetvořil v lásku a grácii. Sousoší představuje první polibek, který Amor dal Psyche. Obě děti to dělají tak dobře, jako kdyby nikdy nic jiného nedělali. V ty dny, kdy mě navštíví nevinní, budu muset Amora zastřít županem a Psyche schovat pod přikrývku; kromě těchto příležitostí jim však ponechám jejich prostou boží podobu. Kdyby tato rozkošná stvoření nevážila třiadvacet centů, nechal bych je postavit na kolečka. Takto jsou ale nehybná a tudíž věrná jako kočky nebo generál Foy. Mě přitom těší, že Amor i se svými křídly už nemůže nikdy opustit můj dům. Tato křídla jsou skutečné umělecké dílo. V Římě žije jeden umělec, který dělá pouze křídla; ti nejlepší sochaři si je nechávají zhotovit od něho. Je nepochopitelné, jak něžně zpracovává mramor." 

Originál sousoší měl být původně v rezidenci francouzského krále Ludvíka XVI. v Malmaison. Později v tomto paláci žila Josephine, první manželka Napoleona I. Jeho druhá žena Marie Louisa zase vzpomínala, že měla Canovovo sousoší v koupelně. Samotný Canova, který už od roku 1779 působil v Římě, s nástupem Napoleona k moci osobně velmi získal. Dostal příležitost prosadit se v celé Evropě. Napoleon byl velkým obdivovatelem jeho Amora a Psyche. V letech 1804-1808 vytvořil Canova známou sochu Venuše (Venus Victorix) podle Pauliny Borghese, Napoleonovy sestry. Originál sochy je dnes v římské Vile Borghese a kopii si u Canovy opět objednal Metternich. 

Metternich se však velmi mýlil, když napsal do svého deníku, že Amor se svými křídly už nikdy nemůže opustit jeho dům. Původně bylo mramorové sousoší umístněno v Metternichově vile na Rennweg č. 27 ve Vídni. Metternichův vnuk Clemens Wenzel však pod tíhou dluhů rodinnou vídeňskou vilu v roce 1907 prodal. Rozsáhlé umělecké sbírky (32 obrazů, 155 miniatur a 29 mramorových plastik, reliéfů a váz) byly přechodně vystaveny v Uměleckohistorickém dvorním muzeu. Canovovo sousoší bylo ovšem pro převážení velmi těžké. Teprve počátkem roku 1908 bylo sousoší spolu s ostatními uměleckými sbírkami přestěhováno na Kynžvart. Ani to však nebyla jeho poslední cesta. V letech 1984-1986 byl celý zámek kompletně vystěhován. Pro důkladnou celkovou rekonstrukci objektu, napadeného dřevomorkou, byla zvolena problematická razantní metoda, vyžadující diskrétní evakuaci desetitisíců kusů mobiliáře, sbírek a knih na nejrůznější místa v republice. Amor a Psyche našel na deset let útočiště v jízdárně loveckého zámku Kozel nedaleko Plzně. Málokdo zřejmě tehdy věřil, že se sbírky ještě někdy vrátí na Kynžvart. Když se pak stal ten zázrak a podařilo se v jednu chvíli dát dohromady peníze, síly, chuť i schopnosti k obnově kynžvartského zámku, stěhoval se Amor a Psyche opět zpátky na Kynžvart. Pod pečlivým dohledem zkušených sochařů se vzácné "létající sousoší", uvázané a zavěšené na rameni autojeřábu, opatrně vrátilo balkónovými dveřmi do velkého sálu. Desetitisíce návštěvníků zámku dnes chodí kolem, obdivují nenapodobitelnou hru barev a světla, kterou na sněhobílém mramoru vytváří odpolední slunce a vůbec je nenapadne, že tento něžný polibek, vážící třiadvacet centů, mohl někdy uletět.

 text převzal kompletně z brožury zakoupené na zámku Kynžvart 

PIETRO BERETTINI DA CORTONA 1596-1669  

malíř + architekt, nejvýzn barokní malíř Toskánska  17.st. v 16 letech  - do Říma  - palazzo Barberini – nástropní fresky – typická  iluzionistická barokní malba – otevřená nebesa...Castel Gandolfo, portrét Urbana VIII

 LADISLAV ŠALOUN

Český umělec tvořící v duchu renesanční všestrannosti. Tvořil sochy monumentální i komorní, navrhoval nábytek a průmyslový design, stolní lampy, popelníky, dózy, šperky, věnoval se knižní grafice. Nejraději pracoval s mědí nebo keramikou.

Jeho vzor byl Myslbek, v Praze se setkal s Rodinem. Byl velmi plodný. Sám je považován za představitele české secese v sochařství, rád spolupracoval na sochařské výzdobě domů. Původně žil dlouho na Václavském náměstí, po výhže v soutěži na Husúv pomník  si 1911 postavil osobitý nový ateliér. Okna ve výšce 2 metry, uvnitř volný prostor. Zvenku vypadá stavba jako nějaká svatyně. Nad vchodem je údajně portrét filosofa Schoppenhauera. Nápis v řečtině Talassa - naděje.

Ateliér dnes patří AVU, není běžně přístupný, mohou tu bydlet a tvořit hostující umělci. 1934 ateliér propojen s obytnou budovou. Oválná pracovna s výhledem do zahrady, Slovácká jizba s dřevěným stropem, pecí a folklórní výmalbou. Setkávaly se tu osobnosti  nastupující 1.republiky  - T.G.M. O.Březina, Emma Destinová, Alfons Mucha, Josef Váchal