DĚJINY STŘEDOVĚKU A RANÉHO NOVOVĚKU
                                                              

Období středověku - 1000 let - tradičně vymezeno pády - zřř říše 476  + Konstantinopole 1453

RANÝ STŘEDOVĚK - 6. - 11.st

VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK - 11. - 14.st

POZDNÍ STŘEDOVĚK - 15. - 16.st

Tři víry, tři světy

křesťanství / katolictví - latinský svět -- oblast románská, germánská, z-slovanská

ortodoxní křesťanství / pravoslaví - řecký svět - oblast JV + V Evropy a Malé Asie

islám  oblast Př. východu, Arabského poloostrova, severní Afriky, části Pyrenejského poloostrova (do pádu Granady 1492)

město 

funkce města - ekonomická – trh, spotřeba + výroba, politická – městská správa – zástupce krále, panovníka, náboženská – sídlo biskupa...  kulturní – školy, dílny, lidové svátky

Druhy feudálních měst 

PODDANSKÉ - vzniklo povýšením vesnice na panství. Zal. se souhlasem panovníka na panství feudála či církevního řádu.Má různá privilegia, ale obyvatelé nejsou právně svobodní jako v královském městě. Poddanské horní město - Jáchymov, Příbram, Boží Dar...)TŘEBOŇ - nepravidelný, před požárem ulicový půdorys poddanského města

KRÁLOVSKÉ - zal.panovníkem, spravované královskou komorou. Požívá mnoha privilegií, které mu zaručují svobodu

HORNÍ - královské město se zvláštními výsadami v místě naleziště rud. (KH, Jihlava)

VĚNNÉ - královské město, které panovník daroval své manželce, vládla tam sama zcela nezávisle. Po Třicetileté válce zanedbatelný význam, ale právně existuje do 1918. (Dvůr Králové, Hradec Králové, Chrudim, Jaroměř, Nový Bydžov, Polička, Mělník...)

založení města - hlavně ve 13. + 14.st, v době kolonizace, většinou města královská. NA ZELENÉM DRNU - v místě zemských stezek, potřeba ochrany, v místě dolování nebo jako zázemí pro hrad (Krumlov-Latrán?). Založení města řídil LOKÁTOR. Finančně náročné, býval to příslušník král.dvora, purkrabí aj. S panovníkem uzavřena smlouva, investice se lokátorovi vrátila i tak, že získal výnosný úřad (rychtář, hostinský - právo šenku...)Podíl z těžby, mýtného..POVÝŠENÍ OSADY NA MĚSTO. Častější způsob. Vesele se falšovaly listiny, na panovníkovy se žádalo obnovení "starých" výsad před požárem...Konec 13.st - ÚŘAD KRÁLOVSKÉHO PODKOMOŘÍHO - na starost agenda král.měst.

městská práva - právo trhu (a dalšího trhu), polepšení erbu, právo hradební, mýtné, várečné..Pův.udílel panovník, později i šlechta. Zdroj příjmů, města za privilegia platila. Složitá politická hra, města si konkurovala.

městská správa - do 13 .st panovník, samostatná městská správa neexistuje. Dosazován KRÁLOVSKÝ SPRÁVCE. Za Jana Lucemburského změna - města se osamostatńují, vzniká městská správa.

půdorys  středověkého města navazoval na antickou tradici – římský vojenský tábor CASTRUM.

Šachovnicový půdorys s náměstím (forum) uprostřed. Ulice na sebe kolmé, snaha vést tak alespoň hlavní tahy a ty směřující k branám. Vzdálenější ulice už mohly být i křivolaké. 

Mnohá česká města: půdorys čtvercový – vliv německé kolonizace.(ČB, Plzeň)  

Později ve Francii a Německu i oválný půdorys – lepší možnost obrany. (Lucca-hradby). Do hradeb začleněn hrad nebo klášter, posílené zdi a věže. 

Půdorys ulicový – městem vede hlavní komunikace, protáhlý rynek, domy po obou stranách. (Telč, Slavonice, Litomyšl, Domažlice)  

Půdorys rostlý – nepravidelný, ulice se rozbíhají paprskovitě, v různých obdobích se vzhled města měnil  (KH, Tábor)

Půdorys pahorkový – nepříliš typické, město založeno na vyvýšenině, roste do prostoru kolem něj, v rovině, u řeky apod. (Hradec Králové, Mladá Boleslav) 

Půdorys smíšený, kombinuje různé prvky (Jihlava) - Půdorys nepravidelný – vychází z možností daných terénem. Různá výška jednotlivých částí města, ulice křivolaké (ČK, Loket, KV, Moravský Krumlov) 

náměstí – pojem se užívá až od poč.20 st. Původně RYNEK, ze starogermánského HRENGAZ – ring. Zasedala tu v kruhu městská rada, u nás totéž. Od husitů nabývá význam radnice, název místya podle hlavní funkce, trhu. MARKT – TRH (Senný, Dobytčí, Koňský až do 19.st)  Nejprestižnější část města, zde soustředěn veškerý městský život, centrum administrativy, vyhlašovala se zde nařízení, byl tu hlavní chrám, tržiště, konala se zábava – pouliční divadlo, byl tu pranýř…) 

funkce náměstí - 1 =  demonstrace moci světské + církevní,  městská správa = zástupce panovníka  + sídlo biskupa, často dóm + palazzo civico vedle sebe.  2 = obchodní + informační, trhy, – novinky, módní vlny, na vědomost se dává...3 = kulturní - dílny, školy, slavnosti, lidové svátky - průvody  

orientace ve městě - ve středověku se názvy ulic a rynků užívaly jen ve velkých městech. Název podle tvaru, pohohy, směru (Radniční, Za Týnem, Headební, Krátká), podle řemesel (Masná, Kožná, Železná, Provaznická). U nás se až do 18.st  název psal česky, německy, i latinsky, neexistovala pravidla. Palermo má ještě dnes některé názvy starých ulic trojjazyčně (italsky, arabsky, hebrejsky. Benátské ghetto italsky a hebrejsky

Po r.1770 se domy u nás začínají číslovat, od 1780 lidé používají neměnné příjmení, ... 1787 vyšlo v Praze nařízení: jedna ulice, jeden úředně zapsaný název, černou barvou na rohu. Německy. Od pol. 19.st. vídeňská vláda povolila dvojjazyčné názvy.

stavební předpisy - vycházely ze zvykového práva, byly poměrně přesné, aspoň teoreticky se dbalo na hygienu (maštal, chlívek, hnojiště v dané vzdálenosti od pozemku souseda. Tehdejší "hygiena" - městský fyzikus, lékař.  Ctilo se soukromí. Zakázána okna z domu směrem na dvůr souseda.Až do poč.19.st se stavební povolení vydávalo jen ústně.

dlažba, chodníky, loubí - původně se na rozbahněný povrch kladly dřevěné rohože či proutí (hatě). Dláždění od 13.st. jen někde (ul. Dlážděná). Říční oblázky, později štípané desky z opuky, vápence aj. V baroku i dřevěné špalíky. Dlážděné chodníky od 18.st. Loubí - arkádová otevřená chodba před dpmy v prestižní části města, stavěli všichni v daném místě. (Praha - před Týnem, loretánská,Malostranské nám..., italská města) 

BOLZANO

středověké stavební prvky

nárožní patník - chrání nároží domu před těžkými povozy. Někdy v horní ploché části jamka na děšťovou vodu, na zhášení pochodní

prampouch - zděný oblouk fungující jako rozpěra mezi dvěma domy, podobně jako opěrný systém u katedrál

hláska - typ městské věže, sloužící jako infokanál, troubení času, blížící se nebezpečí, požár atd. Ćasto na konstelních věžích (levné řešení)

brána - vstup do města, buď součástí hradeb, nebo stojící samostatně. Součástí často padací most.

fortna - z něm.pforte, ve městě úzká branka pro pěší, v klášteře vstup hlídaný fortnýřem

barbakán - snad z arabs.bab-khan, brána, opevnění předsunuté před vlastní bránu

parkán - komunikační a obranný prostor mezi přední a zadní hradbou opevnění 

hygiena ve městě

Na ulici se vyhazovalo kde co až do renesance. Uklízelo se před jarmarkem, mršiny odvážel pohodný. Někdy kat nebo vězni (veřejně prospěšné práce:) Sami měšťané úklid před domem brali jako ponižující a raději nechali mršinu ležet. Jedno nařízení přikazovalo využít deště a shrnout svou špínu a smetí k sousedovi a stylem domino se jí zbavit až za hradby. Totot platilo až do 17.st.   Chodníky původně neexistoval, ráno se z oken vylévaly nočníky, po ulicích pobíhala domácí zvířata a drůbež. U zdí domů složeno dřevo a suroviny určené ke zpracování řemeslníky (kůže apod.). Zlepšení stavu ulic u nás až po Třicetileté válce.

stoka - v souvislosti s budováním a hustší zástavbou ve městech se budují stoky, otevřené na kraji cesty i zaklenuté kameny a zděné. Někde nutno zvyšovat terén, aby se dosáhlo stejného spádu a voda se nehromadila ve stoce. Odváděna před hradby města do příkopů, potoků, mlýnských náhonů. Při vetším dešti se dle vyhlášky do stoky házelo smetí a shrnoval hnůj. 1660 - první klenuté stoky v příkopech od Můstku podél dnešní Národní třídy do Vltavy, opačným směrem od Prašné brány dnešní Revoluční do Vltavy. Další stoku ve stejném roce zprovoznili jezuité v Klementinu, Splachována vodou z kašny na nádvoří.

kanalizace,. Skutečná městská kanalizace až na konci 18.st. 1816 - 28 vybudováno v Praze 44 km kanalizačních stok zásluhou hraběte Chotka. 1906 dokončena čistička v Bubenči

osvětlení

Až do 16.st ulice neosvětlené. Středověké nařízení: každý chodec si musí po setmění svítit loučí nebo lucernou. Kdo ji neměl, byl podezřelý. Nároží ulic se už od antiky osvětlovalo hořící smolou v železných koších či kotlích. Od pozdní renesance ojediněle olejové lampy, rozšířily se až v 19.st. První osvětlená královská cesta na Starém městě -  v r.1723 -- 120 olejových lamp. Používal se lněný olej.

obytné stavby 

Královský hrad nestál vždy osamoceně, mohl být součástí města, pův. opevněných tržních osad.  Většinou na kraji u hradeb, na vyvýšenině. Významný obranný prvek - vlastní hradby, věže. Pro hradní posádku je město hospodářským zázemím. Postupně roste význam městské samosprávy, správa hradu panovníkem delegována na rychtáře. Hrad jako rozlehlý komplex budov je obtížné udržovat. Někdy ho měšťané odkoupili, někdy zbořili (u nás Habsburkové po stavovském povstání). Přemyslovské hrady v rámci měst se v podstatě nezachovaly. Některé královské hrady přešly do rukou šlechty (Jindřichův Hradec)

Šlechtický hrad a město tvořily konglomerát, potřebovaly se navzájem (ČK-latrán). Šlechta hájila práva svých poddaných x konkurenci měst královských. Za renesance v rámci měst honosně přestavěné šlechtické hrady na zámky (Telč, Opočno, Litomyšl..), až po Třicetileté válce se staví zámky s velkými parky mimo město.

Palác kromě obytné má i funkci reprezentativní. Šlechta se snaží pobývat poblíž sídla panovníka (Hradčanské náměstí)

důmchráněný prostor (+ palisáda, zdi…) k bydlení, práci, odpočinku, zábavě, narušit tento prostor = těžký prohřešek - nadávat do okna = horší než na ulici - uráží se i dům - dům otevřen i sousedům a cizím /pocestní -  společné činnosti, nové info + podněty. Kuchyně, světnice = společný obývací prostor, komory  temné a nevytápěné. 

hospodář  - majitel domu a zaměstnavatel: reprezentuje dům, ručí za jeho členy, řeší spory, chrání+živí členy domu vlastní, nevlastní a nemanželské děti, příbuzní, podruzi, výměnkáři, čeleď - právnicky děti  =  čeleď.  

bydlení chudí místo pálených cihel staví z vepřovic = hlína + plevy + vepřové chlupy, roubené stavby – všude, kde jsou jehličnaté lesy - střecha = došky (2 snopy slámy převázané povříslem-slaměným provazem) - takové domy i ve městech -   časté požáry. Kde byl dostatek dřeva, na střechách šindele. 1751  Marie Terezie vydala Ohňový zákon - aspoň kuchyně + komín musí mít zděné jádro, povolení poddaným pálit vlastní cihly - pálené tašky –až pol.18.st – s rozvojem zděných staveb - střechy bohatých - pálená krytina, prejzy – dvojdílné tašky – spodní korýtko + vrchní kůrka . Nábytku málo, na sezení truhly, trojnožky, v klášterech, hostincích sezení pro mnoho lidí - lavice. Postele bývaly vyšší - od podlahy zima. Byly krátké, spalo se skoro vsedě. Původně se lidé přikrývali starými kožichy, později duchnami - v síni, kde se spalo, se netopilo.

dům rolníka - vše propojeno s koloběhem v přírodě, vše si vyrobí - potraviny, oděv, dům malý, tmavý, spalo se na zemi u ohniště. byly-li postele, přes den se odklízely

dům řemeslníka – část obytná + pracovní, práce na zakázku, za peníze nákup potravin, nejde o  zisk, ale dostatek. Dílna a sklady v přízemí, v patře se bydlelo i jedlo společně s tovaryši a učedníky .

dům sedláka - velký, sklo v oknech,v patře čeleď a zásobárna potravin - podlaha - udusaná hlína, pokrytá prkny nebo pískem - spí se na postelích. +  skříně, truhlice

dům kupce - kupec často mimo dům,  místo něj zástupce. Často vede dům žena  - zisk - použit na luxus a reprezentaci i lepší vzdělání pro děti.

dům šlechty - i zde život probíhá veřejně. + možnost věnovat se umění a vzdělávání, vyšší  prestiž, často tu žije rozvětvené příbuzenstvo

dům úředníka - oddělení domu a zaměstnání - proměna rodiny poč. novověku -  byrokratizace,rozvoj měst 

Čeleď bydlela společně, ve velké místnosti - ratejně. Staří lidé bydleli na vejminku, existovaly i starobince a chudobince. Tuláci od 16.st používali vlastní značky, označující možnosti daného domu (nechá přespat, dá najíst za práci, vyprávěj dojemné historky, bohatí lidé, můžeš spát na seníku, budeš odbyt...

BYDLENÍ OD GOTIKY K RENESANCI 

Zděné domy se u nás stavěly jen ojediněle, první zděnou architekturou byly kostely. Obecně byl v gotice dům temný a  stísněný , prostornější v renesanci a  baroku. Měšťanské domy a paláce - potřeba prostoru pro zásoby a reprezentace - stavba pater - služební nebo nájemníci, město -  špína na ulicích - kanalizace až v 19.st - X doma  většinou čisto a uklizeno. V oknech natažené tenké kůže nebo střívka, měchuřiny z dobytčích měchýřů, Původně okna  bez výplní, na noc a v zimě se zavíraly okenice. Výplně ze skleněných terčů spojovaných olovem jen u bohatých, drahé. Od 16.st křišťálové průzračné sklo - záclony - od 18.st.  

světlookna malá a svíčky drahé, louče a kahany na rybí tuk, olejové lampičky, polotma, lojové svíčky - dlouhá výroba - tuk se vařil celé dopoledne 

topení - domy studené a vlhké, otop drahý, vytápěna jen kuchyně a světnice, ohniště pův. uprostřed místnosti, později výklenek ve zdi - přitápí se dřevem v přenosnými železných koších - kachlová kamna známá od 12.st v J Německu a ve Švýcarsku, ve 13.st do Českého Krumlova - pův.jen na hradech a šlechtických sídlech - od 16.st. v bohatších domech. Otop -  dříví, uhlí a rašelina - kachlová kamna ozdobou interiéru – až v renesanci 

voda -  její dostatek byl problém po celý středověk a představoval jeden z největších technických problémů města. Většinou se nosila zdaleka  = práce žen -  až 12 litrů denně - spotřeba vody velká, nošení dřina = pralo se v řece, nádobí se nemylo vůbec, udusaná podlaha - písek - praní prádla v severní Evropě - zdroj omrzlin - ženy stály hodiny ve studené vodě - prací prostředky = stará moč - zdarma, nebo louh, ten se platil - Pompeje - barvírny u veřejných WC - prádelna v Cefalú První vodovody měly kláštery. 1142 Strahov, hromadné zřizování u nás až po husitských válkách. V renesanci se staví vodárenské věže, voda se přiváděla trubka,iVytlačila vzhůru do nádrže a gravirací, pod tlakem se rozváděla do kašen na náměstí.

vybavení domu chudých těžký dlouhý stůl - aby se nepřevrátil, lavice, truhla na oděv, skladné lože - nejchudší spí na zemi na slámě, nože, lžíce, misky ze dřeva, konvice, železné hrnce, jí se společně z jedné mísy, obývací prostor vymalován na bílo, stěny  očazeny. Podlaha hliněná, jen u zámožnějších dřevěná.   

vybavení domu bohatých - od renesance se dává na odiv majetekstoly a židle se  zdobenými opěradly - jen jedna či dvě, pro hospodáře a vzácnou návštěvu, stávaly u okna. Vyřezávané malované truhly - z nich později prádelníky a almary na nádobí a šatstvo. Většinou zelené barvy, s motivy narcisů a tulipánů. Později přibyla modrá barva a motiv zvířat a lidských postav.  Truhla moučnice - uvnitř několik oddělení na druhy mouky a luštěnin. Zdobnější předměty, bohatší jídelní soupravy, od 16.st vidličky, ubrusy, porcelán až od 18.st. - koberce a závěsy, postele s nebesy proti hmyzu a chladu, v posteli s nebesy se dalo sedět - šlechta tak přijímala hosty - lidé spali nazí nebo ve spodním prádlem, na hlavě čepec, pyžamo je vynález přelomu18. a 19.st. - látkové tapety + dřevěné ostění  si mohou dovolit jen nejbohatší. Od 16.st - sbírky map a rytin, obrazy - krajinky a portréty. 

Veřejné stavby

radnice - ještě ve 13.st se městská rada v královských městech scházela u rychtáře, později často město budovu odkoupilo, vliv rychtáře omezen. V poddanských městech dosaženo samosprávy později. 1338 staroměstská radnice, právo udělil Jan Lucemburský.  Itálie - palazzo comunale.Na zdi radnice vedle vchodu umístěny různé délkové míry (pražský loket)Na visutém trámu či na věži umístěn zvonec - ohlašování poplachu, požáru, svolávání konšelů aj.

špitál - instituce pro poutníky, zřizovaly církevní řády, jako první benediktini. Špitály nejprve u klášterů, později i ve městech. Ty ale poskytovaly sociální péči obyvatelům města - starým řeholníkům, mrzákům, postiženým, chudým. Náklady se hradily z darů (někteří ve snaze dosáhnout lepšího postavení v posmrtném životě v závěti odkazovali majetek klášterům) a nadací, později přispívala i města. Naprostá většina špitálů stála před městskými hradbami. 

vězení - dlouhé tresty ve středověku neexistovaly, jen výjimečně,  společnost nechtěla odsouzence živit. Ve vězení čekal na rozsudek - buď poprava, nebo propuštění. Za běžné přestupky (opilství, hádky, rvačky, krádež, dluhy) byl pobyt ve vězení několikadenní. Vězení mohlo být ve věži, sklepení radnice. Lepší s volnějším režimem pro bohaté - měšťané si mohli nechat donášet jídlo i pivo a někdy i vlastní postel. Chudí v kobce i připoutáni řetězi nebo v kládě. Od renesance speciální stavby - šatlavy. 

pranýř -  smysl veřejně odsoudit převzat z antiky. V antice se na foru vyvěsily desky se jmény provinilců. Středověk - analfabeti, proto dotyčný vystaven osobně posměchu obce. Nepoctivci vymácháni v koši v řece (odtud PODVODNÍK), Cizoložnice stála se svíčkou u vchodu do kostela. Pranýř - sloup. K němu přivázán odsouzenec, Lidé po něm mohou házet bláto a ...co najdou. U pranýře stál biřic a nahlas opakoval vinu dotyčného. Židovský pranýř ve tvaru prasete. Zrušil až Josef II.

katovna- mimo hradeb i uvnitř. Kat býval zámožný, placen "za dílo", ale působil i jako ranhojič, zubař, napravoval zlomeniny apod. Patřila mu část majetku odsouzence, uklízel mršiny (a tajně pak prodal kůže) Hrdelní právo města nezneužívala, popravy nebyly časté. Kat měl sice omezená práva, ale v civilu mohl chodit i do šenků, pokusd se ohlásil. Někde měl vyhrazené místo, někdy musel sedět na zvláštní trojnožce. Měšťané s ním i rozprávěli, býval vzdělaný. Vždy šlo o to, co byl za osobnost. (Mydlář)  Nejčastěji popravoval oběšením, jinak stětím. Odsouzencům se zavazovaly oči, aby nikoho neuhranuli.

kašna - z něm. wasser kasten. Koncové zařízení vodovodu.

Od 16.st se podle italského vzoru kašny zdoví sochami. Fontány- ozdobné kamenné nebo kovové kašny, kdy voda stříká i do strana do výšky. Hlavně za baroka.

most - předcházel mu brod v místě, kde byla řeka hluboká max.1 metr. Pod vodou často nataženo lano na přidržování, vvýstup z řeky upraven i pro koně a vozy. Důležité pro obchodní stezky. (zlatá stezka přes most v Písku)

U městských bran mosty zdvihací. Platilo se mýtné, dochovaly se často mýtné domky

hospodářské stavby

ungelt - název podle druhu poplatku za zboží nabízené cizími kupci k prodeji. v Benátkch fondaco - kupecký dvůr. Zakládali němečtí a italští kupci ve velkých městech po celé Evropě. Pražský Ungelt založen německými kupci - ohrazený dvorec, Týn

řemeslnické dílny - od 13.st po vzoru německých měst u nás zakládali řemeslníci bratrstva. Měli zvoleného svatého, k němuž se modlili o ochranu, často financovali jeho kapli v kostele (Týn, řezníci aj.). Výběr příspěvků, pomoc rodině kolegy v nouzi, společné oslavy apod. Cech byl formou středověkého profesního klubu. Výroba v přízemí domu - na dvoře mohl řezník porážet a bourat maso, pekař měl pec, obuvník dílnu... Byly tu i složeny zásoby a hotové výrobky. Hustý provoz - mistr, tovaryši, učedníci i zákazníci. Nad vchodem "reklama" - znak profese.

Profese hlučné a pracující s ohněm vyloučeny za hradby. (kováři a hrnčíři). Také zapáchající řemesla vytěsněna co nejdál od náměstí a hlavních ulic (V jirchářích).

NĚKTERÁ ŘEMESLA 

bednáři vyráběli sudy 

brabenáři na jaře vybírali z mravenišť kukly, na mravenčí líh – lék 

čižbaři  – chytali ptáčky na lepivé větvičky (tenata, vějičky), rčení sedl na lep 

dráteníci - spravovali hliněné nádobí drátováním

hokynáři – nabízeli drobné zboží 

houžvaři - vyráběli houžve, silné provazce z mladých smrkových kmínků

hrstníci - prodávali zboží na hrstě - sůl, semínka, kroupy, obilí...

jehelníci - vyráběli jehly

koudelníci obchodovali s vlákny ze lnu, juty, písnička Z KH koudelníkův syn. Rčení: hoří mu koudel za patami 

kováři -bílé dílo: vyráběli nástroje, dílo černé - kovali koně a vyráběli kování

krtičkáři - nabízeli na jaře vypuzení krtků, prodávali lektvary z bylin

peciválovéoprava pecí 

ševci prťáci oprava starých bot   

ševci novotnícivýroba nových bot

tlumočníci  - vyráběli tlumoky + pouzdra na střelné zbraně 

vrkočnice - prodavačky pletenců cibule a česneku

krámy a tržnice  - chlebné lavice a masné krámyMěstská rada dohlížela na kvalitu. Zákaz prodeje masa vlkohryzného (zadáveného vlky), nečistého (z pošlého dobytka). Od cca 1780 nařízení o odděleném prodeji masa syrového a uzenářského zboží. Koňské mase se mohlo nabízet až do cca 1880 na periferii.Kontrola váhy chleba a pečiva. Podle italského vzoru se později ve městech začaly stavět kryté tržnice.

mlýn - nejstarší mlýny ve 12.st na pozemcích kapitul a klášterů. Rozvoj vodního mlynářství - od 14.st. Mlynář si obvykle ponechal 1 /7 namleté mouky.

krčma - šenk . Právo šenku patřilo k výstavbě domů, nešlo o stavbu jako takovou.Starousedlíci z časů založení města měli automaticky právo šenku, nově příchozím bylo odpíráno. Postupně stanoven limitní počet, ten dodržován, zejména v královských městech. V poddanských měla právo várečné a šenku většina občanů. V praxi držitel práva várečného ve svém máshausu uvařil pivo, které pak prodával. Za renesance si majitel práva zjednával personál - šenkýře, nepobíhal mezi stoly sám. Snaha přilákat zákazníky doplňkovými službami: hazard, nevěstky, prodej kradeného zboží. V rudolfínské Praze se konal v krčmách i program a "svlíkačky". Ve velkých krčmách možnost přespání a ubytování, což později převzal

zájezdní hostinec - dům s velkým dvorem, stájemi, hostinskými pokoji, sklady. Nutnost více místa - stavěly se na předměstí nebo hned za branou (ČK - U města Vídně). V době trhů se tu ubytovali kupci i formani. Totot ubytování využívali i poslové.

herberk - ubytovna pro poutníky. Přízemní dům s velkou místností a mnoha lůžky / palandami. Až do renesance se nepoužívalo noční prádlo, lidé spali nazí.

lázeň - všestranné služby, středověk nebyl moc prudérní, i když církev neřesti kárala. V kádi s teplou vodou se jedlo, pilo, klábosilo se sousedy a dovádělo s lazebnicemi. Své služby poskytoval i holič. Pohoda a ž do pol.17.st, pak se postupně lázeň stěhovala do soukromí domů.

církevní stavby - viz dějiny křesťanství 

PRÁCE VE STŘEDOVĚKU 

Étos práce x od antiky, zdůvodnění trojího stavu  vládni - modli se - pracuj - po vyhnání z ráje  v potu tváře dobývati chléb svůj budeš.   Volný čas a soukromí  - do renesance neexistují. domácí intimita až od 18.st.  - soukromí neexistovalo. kdo chtěl být sám, byl podezřelý - všechny činnosti probíhají  před zraky všech obyvatel domu. Do práce  zapojeni všichni v domě podle svých sil - hlavní motor – žena -                                                  domácí práce je vidět až když se nedělá                                                                                                                                           robota: v našich zemích utužena po Třicetileté válce. Poddaní pracovali na panských polích, ale měli i další - někdy kuriózní  - povinnosti: Rakovničtí museli půjčovat vlastní peřini na Křivoklád, když přijelo panstvo na lov. Obyvatelé Hradčan hlídali vězně v Daliborce a sekali trávu v Jelením příkopu. Svolení vrchnosti bylo třeba na vše možné - na svatbu, studia, stěhování...Robota až do josefinských reforem.

Čeledníci - pomocníci v zemědělství. Těžká práce za málo peněz, společné bydlení v čeledníku (ratejně)

Tovaryši - učedníci řemesla, co složili tovaryšskou zkoušku. Učňovská leta - hodně práce v domě mistra.Učńovská leta - 1 až 8 let.

RYTÍŘSKÝ KULT

z drsného válečníka raného středověku  -  rytíř  ‑ statečný bojovník,  elegantní kavalír - ctnost a pokora řeholníka - ideál zušlechtění 

sv.Jiří  vzor všem rytířům ve vztahu k ženám - zabil draka, vysvobodil  pannu                                                                                              sv. Václav ‑ vnímán jako nadšený šiřitel křesťanství. od 14.st. zemský patron - světci z panovnického rodu v evropských dynastiích  - časté, lesk + váha  rodu, ochrana + přímluva

turnaje - heslo před turnajem –skanduje se: statečnost - věrnost -štědrost - zdvořilost - přesná pravidla – kolbiště prostorné, tribuna, dřevce dl. 4 m, silné 7 cm - jiné zbraně – meč, sekyra, kladivo - odměna – prestiž + květinový věnec - bohatí šlechtici – hrncová přilba – ochrana i nevýhody –otřes mozku, zdeformování- musí sundat kovář - plátové brnění – až 40 kg kroužková zbroj – až 50 000 kroužků - až 20 kg - jako dnešní vesty z kevlaru - šíp s kovovým hrotek pronikne, meč se sveze - zranění - "jen"  zlomená žebra   meč -délka  – až 1 m – váha 1,5 kg - 

vztah muž-ženagotika – velká  proměna - přísná pravidla rytířské lásky - dvorská láska - zjemnění životního stylu, rytíř bojoval v barvách svého rodu nebo své dámy - celý zahalený - tajemno - dar od dámy -  rukáv, kapesník  

ODĚV A MÓDA VE STŘEDOVĚKU A RANÉM NOVOVĚKU

jídlo + oděv = rozlišovací znak stavovské příslušnosti. Šaty chodící - svrchní oděv, vinutí - spodní prádlo. mužské spodky od 16.st, ženské spodní prádlo až od pol.19.st. Kalhotky ke kolenům nosily dříve jen malé děti, jeptišky,  tanečnice, baletky

odívání za gotiky - největší výdaje na módu - cenila se pestrost a zdobnost - i extravagance, oděv dle společenské příslušnosti, jinak pokuty - vnější dojem X nepraktičnost a nepohodlí - za gotiky rozvoj krejčovství - pro bohaté na zakázku - chudí si šijí sami a chodí bosi

děti - na obrazech mají děti tělo ježíška, jsou nahé nebo v průsvitné košilce - chitónu - ve skutečnosti se hned po porodu pevně balily - rovnání končetin

ženy - nosí  spodní oděv = koté - šaty s těsným živůtkem + rukávy, po stranách šněrování, tělo prosvítalo

co se nosí

gatě - velmi těsné, šity na míru, nahoře rozparky+ tkaničky, spíš se obouvaly + krytí = poklopce, hodně vypolštářované a někdy i opentlené - budilo pohoršení

kabátce - krátké + těsné

pláště - s kapucí, často sepnuty sponou,  podšívka kontrastní barvy, ženy přidržovaly plášť předepsanými gesty - obrazy gotických madon, Anežský klášter - vyniklo řasení + barva

vafrnok - plášť přes brnění, v barvách pána

kasula - svrchní oděv biskupa,  zdobnější byla zadní strana, obrácená k lidem          

sukot - plášť  bez rukávů přes spodní oděv - véčkový výstřih - z Holandska - obrazy nizozemských mistrů

rukávy -  módní prvek, často prostřižené, ven se drala košile, někdy tvořila „balóny“ často jen přišpendleny na ramenou, splývaly

pachy  =  dlouhé pruhy látky, couraly se po zemi, z drahé látky, z hermelínu

obuv -   boty se zobci, až 2x dlouhé, vycpávaly se a přivazovaly řetízky k pasu

symbolika barev

červená - život, láska, církevní barva - kardinálská, duch sv - v antice výroba z plodů moře - ve střed. z hmyzu na dubech - červců

modrá - barva universa, stálosti

zelená - novost, změna, vrtkavost

žlutá - samostatně neoblíbená (židi), výroba ze šafránu

hnědá - neoblíbená, šat chudých, později františkáni - pokora

šedá - oblíbená u šlechty s černou

černá - smuteční + slavnostní barva urozených + vzdělaných - universitní profesoři,  šlechtici

bílá – dříve smuteční – srv. Izabela Kastilská po smrti manžela

účesy

tmavé vlasy se odbarvovaly, bělily sluncem - široké klobouky bez dýnka - domy stavěny s terasami, paruky z bílého a žlutého hedvábí - módní dlouhé kadeře  + příčesky (stuhy + perly) - čelenka s 1 perlou - Vinci - dáma s hranostajem, sochy madon - prstýnky lokýnek - ženy si holily  čelo =  vysoký ovál - Uffizi - Raffael

pokrývky hlavy

rouška – velmi drahá, úzká -  mladé - typ obvazu,  vlasy byly vidět X  celohlavová - nosily vdané ženy, nad čelem často hodně škrobená, bohaté záhyby

turban - od pozdního stř., muži i ženy

klobouk - péra od lancknechtů

čepeček, později v renesanci přes něj baret - hodně našikmo

koruny - liliovitá - madona, s kamarami, tzv.přemostění, jako ucho košíku

pás  - do renesance nošen níž než  pas,  muži i ženy - na opasku zavěšeny kovové kuličky s vonnými bylinami

kožešinyve středověku považována za oděv barbarů + chudáků, od renesance změna - nejcennější sobol -  napodobeniny

odívání za renesance

Šaty chodící - svrchní oděv, vinutí = spodní prádlo.rozdíl =  absolutismus x liberálnější vláda, renesance ruší středověkem vybudované kategorie, končí uniformita - tělo bráno s jeho nedokonalostmi, oděv respektuje siluetu - nejnápadnější oděv má kat - ne nezbytně červený, ale s výraznými barevnými detaily

vzory - úzký repertoár - motiv melagrany, piniové šišky, palmety, kombinace červené+zlaté - Firenze - dovoz látek z Anglie - barví je + opět vyvážejí

prostřihovánímódu zavedli  lancknechti - 1.námezdní vojáci v Evropě - svérázný styl oblečení - boří konvence - L+P strana jiná barva...šíří i markytánky

16.st - Španělsko + alžbětinská Anglie - dvorský kroj  nepohodlný, těsný, těžký...důstojný + majestátní majitel - obrovská krinolína, nabíraný límec, okruží... Francie, Itálie - ležérnější móda - NE okruží, ANO dekolty

kabátce+ punčochové kalhoty - přežívají z gotiky

šaty - dlouhé róby se zdůrazněným pasem

košile - novinka (v gotice na obrazech v košili jen venkované, urození ji neukazují) - nyní módní hit

kazajka - Benozzo Gozzoli - průvod 3 králů

spodnička +  sukni +  živůtek + korzet.

původně je barevnější oděv u mužů, od 17.st se prosazuje dámská móda - nadarmo  výnosy ve snaze zakázat nákladné oděvy - s vyjímkou puritánů se nádherných šatů nechtěl vzdát nikdo

kazatel Bernardin sienský brojí proti dámským kloboukům

Znám ženy, které mají více hlav než ďábel, každý den jim vyroste nová. Znám takové, co nosí klobouky jako kus hadru a jiné zas jako lívance, některé připomínají hrady s věžemi. Ach ženské, sundejte to! Udělaly jste si ze svých klobouků bohy a vypadáte jako sovy pálené

Florencie - komise x rozmařilosti, ženy  velmi chytré a úředníci  nic nezmohli

hlášení jednoho frustrovaného florentského úředníka

Vyšel jsem do ulic, abych vyhledával u žen zakázané ozdoby, ale setkal jsem se s takovými argumenty, o kterých se v zákoníku nepíše. Jedna žena měla třeba kapuci lemovanou krajkou. Když jsem se ji zeptal, jak se jmenuje, krajku sundala, protože byla jen přišpendlena. Pak jsem potkal ženu se spoustou knoflíků na šatech. Můj pomocník jí řekl: není dovoleno nosit tolik knoflíků. Ona na to, že to jsou cvočky, že chybí knoflíková dírka. Nakonec jsme chtěli zapsat ženu, která měla šaty zdobeny hermelínem. Proč si mě chcete zapisovat, ohradila se, to je kožešina sasíčka. Co tím myslíte, sasíčka? A ona - to je takový druh zvířete.

Florenťanky  pověstné nádherným oděvem + péčí o a vlasy, snědou pokožku bělily, růžovou pudrovaly.

Básník Lodovico Ariosto se pozastavoval nad tím, co všechno potřebují

Kolik jen nožíků a nůžtiček na nehty, mýdla a citronových plátků na ruce. Na mytí potřebují hodinu a další hodinu se mažou a masírují, dokud nejsou dokonalé. Ani bych nespočítal ty krabičky, flakóny, lahvičky a další hlouposti co používají. Loď od přídi po záď by se dala vybavit rychleji.

dobový popis oděvu

Nohy byly sevřeny v těsných botách s velkými přezkami, které při neopatrné chůzi zraňovaly kotníky do krve. Punčochy byly těsně přivázány nad koleny a pod nimi končily kalhoty. Ty nahoře nesahaly do pasu, ale jen k bokům, takže musely být pevně zapnuty na knoflíky nebo utaženy pevně obtočeným pásem látky. Kabátec byl velmi těsný a jen s velkým úsilím se podařilo zapnout ho na malé háčky. Krk svíral pevně utažený šátek, vlasy potřeny tukem a posypány moukou, v zátylku trčel do tuha spletený cop. Dílo korunoval třírohý klobouk, těsný jako vše ostatní - naražený na hlavu. Tak tu stála živá lidská loutka takřka neschopná se pohnout jinak než strnulými kroky.

italská móda v Dantově době

Dante káral své krajany za nemírnou zálibu v přepychu. Ženám vytýkal šaty pošité perlami a drahými kameny a dlouhé vlečky a to, že svými širokými rukávy každou chvíli převrhnou pohár na stole. vadilo mu i že si vycpávají a odhalují ňadra.  Nicméně  ve srovnání s pozdější dobou se lidé ve Florencii 13.st. oblékali prostě. Muži obvykle nosili tmavé dlouhé roucho s knoflíky a s kapucí. Až v polovině 16.st. ji nahradily čapky a klobouky a místo dlouhých vlasů se začaly nosit krátké. Stejně tak se objevily kapsy, do té doby nosili muži na opascích váčky.

pozdní renesance, 16.st

rukávy - nabírané - průstřihy, dvojí vrstvení látek, rukávy spojeny stužkami či šperky

Raffael - donna velata - balóny na rukávech princezen z pohádek = realita

šaty - husí břich = pas do  V  - vycpaná ramena + velké dekoltáže + vlečky

reformace 16.st

důraz na střídmost + jednoduchost - selský oděv - krátké kabátce + kalhoty ke kolenům, ženy zástěry + čepce...

Pieter Breughel - selská svatba

šuba - typ pláště - dlouhé široké rukávy, po kolena, šálový límec, někdy s kožešinou, 

podle toho jak kde chlad, uděluje Pán Bůh šat

kaftan - přepásaný plášť - Rusko, Polsko, Maďarsko, Čechy

plundry - kalhoty pytlového střihu, často sešité z pruhů - od lancknechtů - krátké období

švýcarská garda

pokrývky hlavy

baret - univerzální pokrývka hlavy, různé typy, nošen i velmi šikmo, pod ním čepička

klobouky - šlechta

čepce

pačesy - děsný typ účesu mužů typ Kleopatra - obecně platí - krátí se vlasy, objevuje se vous

sukně + živůtek + zástěra - u pasu objemné klíče  

CESTOVÁNÍ VE STŘEDOVĚKU

řř sjednotila Středomoří – má k tomu prostředky - cestování bezpečné  -  středověk x  od antiky návrat v čase – horší bydlení, hygiena i doprava  -srovnatelná dopravní síť až v 18.st - všechny cesty vedou do Říma...římské silnice = „ďáblovy cesty“ na cestách miliony lidí - poutníci, poslové, , studenti -  1. university v Itálii 12.st ,vagabundi, žebráci, nemocní , duchovní, kupci, králové, papeži 

dálkový obchod - kupci v cíli cesty chtěli „známé prostředí“ = kupecké domy - zboží = drahé kovy, ozdoby, hedvábí, kožišiny, otroci, kadidlo, koření  - zboží pro bohoslužbu = olej, mešní víno, kadidlo (z Arábie)

budování cest - od pozdního středověku (sudy vína, herinků, těžké látky...rostou nároky na cesty), nomen omen - podle  druhu zboží místní názvy - Salzburg, Hallstadt - monopoly = Čína – hedvábí,   Byzanc - purpurová barva - mořena barvířská

poutní místa - pouti na svatá místa = spol. křesťanům, muslimům, židům - 3 významná místa Z křesťanství - Řím + Santiago + Jeruzalém, Lourdes, Loreto, Czenstochowa, Fatima, od 1300 - svatý rok

poslové - aktuální informace mají svou cenu - nároky: muži - zdraví, odolní, spolehliví, znalí jazyků + společenských mravů - vysoká úroveň zpravodajských služeb - papežský stát - delikátní mise - žádost o  nevěstu + její doprovod - úkryty pro důležité listiny = tělo, oděv, doplňky -dutá hůl, vrstva vosku

jazykové vybavení

latina - po celé Evropě

řečtina - území pod vlivem Byzance -  J Itálie = Puglia - piccola Grecia, Sicílie

arabština - ne moc rozšířená

gestikulace - ve středověku nezbytná,  znaková řeč v klášterech    Jan z Pomuku-mukání - přehnaná gestikulace při obřadech - antika - při obřadech paže vzpažené pokrčmo X křesť.  - ruce se přibližují, až se dlaně setkaly

pohostinnostvrchnost - právo na pohoštění,  napřed sluhové s vybavením - postele, peřiny...útulky pro souvěrce + kláštery  - Nepomucenum + comunitá Maria - platby - bohatí votivní předměty, chudí slepici, pár mincí

hospicium - od 12.st ubytovací hostinec se stravou -  často pro 100+ víc hostů, i manželé odděleni, spalo se bez oděvu, společné postele pro min.2 - ale i 10 + víc- nehygienické, možnost nákazy, konec antiky  = konec lázní X středověk = zanedbávání těla, plus společných postelí  - více lidí, více tepla, v dlouhodobém měřítku imunizace obyvatel

rychlost cestování - průměr

pozdní stř - lepší cesty + povozy, přívozy, mosty - většina do 19.st cestuje pěšky  = 30-40 km/den - na koni  = 50-60 km/ den, FI - ROMA -230 km - pol.15.st = 5-6 dní, zdržení - hory  + moře -  Marco Polo na Sumatře   zůstal viset 5 měsíců

mapy - střed světa  = Jeruzalém, svatá země - dokola Evropa, Asie, Afrika, Amerika 1492  Kolumbus, Antarktida 1911 Amundsen

přípravy na cestu - zavazadlo - nejmenší možné

oděv poutníka - dlouhý kabát = v noci deka, široký klobouk = deštník, dobré boty,   punčochy, brašna, závěť + smíření s nepřáteli + zajištění modliteb - modlitby k archandělu Raffaelovi - patron cestujících, pro zemřelé na cestách  hřbitovy - campo  teutonico, Roma, u sv.Petra, protestanstký hřbitov u pyramidy Cestia

VIP zesnulí on the road - panovníci, šlechtici apod. - maso uvařeno a pohřbeno na místě, kosti do vlasti, srdce na význ. místě  - Fridrich III - srdce v Linci

cesty za prací - středověk - řemeslníci + umělci  - novověk - vlny vystěhovalců do Nového světa

podmínky na cestách drsné - lidé vydáni všanc přírodě - zima, vedro, prach, divoká zvířata, naprostá většina cestuje pěšky, méně na koni, pozdní stř. - kryté vozy - jiná země-jiný mrav + jiné zákony + zvyklosti, cestovatelům šlo často o život - jinověrci, lapkové - obrana - cestuje se ve skupině

cesty po souši - 1. - léto, delší den, schůdné alpské+ pyrenejské průsmyky, 2. - podzim - ještě teplo + množství plodin

cesty po moři - podzim nebezpečný, zima neproveditelná - vynálezy - kompas + kormidlo - Čína, v Evropě od 13.st

zvířata

oselnenáročný, jistý v horách, nižší než kůň - dobře se nasedá - dle Kristova vzoru - vjel do Jeruzaléma na oslici - na oslu jezdili vyznavači chudoby, mniši

kůňluxusní drahé zvíře - šlechtici, rytíři, biskupové

mul (osel+kobyla) + mezek (kůň+oslice) = tažná zvířata

velbloud = koráb pouště, vytrvalý + nenáročný

slon - vícemístný, silný  Hannibal přes Alpy, mj.58 válečných slonů

vůl, soumar

nosiči - často z válečných zajatců - SKLAVE - Slave, Slovan – otroci zajatí na slov. území ve střed. prodáváni do Španělska  

POHLED NA TĚLO V RANÉM KŘESŤANSTVÍ

konec antiky - ztráta jistot - pohrdání světem + tělem, duše se vznáší - novoplatonici, křesťanští otcové  - odpor k tělu a tělesným potřebám -skrývali se při jídle - středověké světice - odříkání, bičování, anorexie - sv.Kateřina Sienská - podle evangelia Kristus vstane z mrtvých i s tělem, ale to je nehmotné, průzračné, nepodléhá zkáze

1.generace čeká na zmrvýchvstání v dohledné době - nestalo se tak, vsunuli OČISTEC - duše tu čekají na Poslední soud - po vzkříšení = dokonalé 33 leté tělo - Jonáš vyjde z velryby, umučení křesťané  budou bez vady

OČISTEC 

neví se přesně, jak dlouho zde duše bude – podobné peklu, odpykání hříchů - hřích obžerství – do hrdla se hříšníkům lije roztavené zlato. Hřích pomouvání, klevety – jazyk přibit hřebíkem

Jk zkrátit dobu v očistci? přímluvné mše ke všem svatým, dobročinnost, v závěti suma na zádušní mše, středověk tělo potřebuje, duše bez něj být nemůže - hereze - všechny směry tělo zavrhovaly, povznášely duši - neoplatonici...

schránky na ostatky - z drahých kovů - au+ag symbolizuje průzračné, krystalické tělo světce, v pozdní antice a v raném křesťanství  hroby za městem - později obavy z nájezdů a ničení hrobů- světci se kouskují - ostatkové šílenství - ideál - být pohřben co nejblíž světci - má léčebnou moc

schody spásy:  - člověk - světec - PM přímluvkyně - Kristus - Bůh 

NEMOCI, LÉKY A MOROVÁ EPIDEMIE 

Vedle rostlinných léků se ve středověkém lékařství užívaly také spíše pozoruhodné než prospěšné prostředky, jako polodrahokamy či perly rozdrcené na jemný prášek, prášek z kosti koní, prach z mumií, mazové žlázky z bobra. V pomoc od neduhů doufali lidé také od Čtrnácti svatých pomocníků, z nichž většina měli patronáty nad různými chorobami. Jen namátkou: bolesti hlavy - sv. Dionysius porod -sv. Markéta bolest břicha - sv. Erasmus bolest v krku - sv. Blažej bolest jazyka - sv. Kateřina horečka -sv. Gerturda bolest zubů - sv. Apollonia mor - sv. Roch nebo sv. Sebestián.  Když byly prosby vyslyšeny, slušelo se, aby uzdravený koupil podle svých finančních možností svíčky nebo jinak přispěl na místní kostel a faru.

prach z mumií Vlastnit mumii byla dříve prestižní záležitost, bohatí lidé je sbírali. Mumii měl ve sbírkách i císař Rudolf II. Zájem o mumie v Evropě po Napoleonově vítězství u Trafalgaru, , do Čech mumie přiváženy z cestovatelských výprav. Mumiový prášek – již od 12.stol. považován za všelék od bolestí zubů přes vyrážky až po zlomeniny. Lékárny ho nabízely ještě v 19.stol. Účinnost mumiového prášku je diskutabilní, neblahý dopad na lidské zdraví nelze vyloučit. 

6. - st - Justiniánův mor

velmi pravděpodobně první vlna onemocnění, kterou způsobuje bakterie Yersinia Pestis. Nic bližšího se ale neví.

14.st - černá smrt

Epidemie v Evropě 1347 - 51 zahubila 1/3 obyvatelstva.  Nákaza se rozšířila  z Itálie do Francie, vymíraly vesnice i města. 25 000 000 obětí. Trvá ve vlnách 150 let - 75 000 000 obětí, horší v Z Evr, ale několik vln i u nás - přínos – Rudolf II se stěhuje z Vídně do Prahy. Snaha zastavit šíření nemoci marná, příčina mylná - nemoc se šíří vzduchem - vykuřování, zobce lékařů naplněné  vonným kořením. Okna v domech se neprodyšně uzavírala... Nemoc kosila všechny - staré i mladé, bohaté i chudé. Vychovatel a přítel Karla IV. papež Kliment VI. povolil dokonce pitvy obětí - snaha zjistit příčinu nemoci

morové rány v Čechách

Nemoci se v Čechách říkalo ŠELMA. Obětí v letech 1347 - 51 nebylo tolik jako v Z Evropě, více na Moravě než v Čechách. Přesto markrabě Jan  odpouští na 4 roky daně těm, co se usídlí ve vylidněném Brně a Znojmě... Dochované zprávy: 1433 mor v Plzni, 1437 - 9 mor v Praze, umírá asi 100 osob denně. Během 1. vln epidemie u nás zemělo asi 800 000 obyvatel. Asi nejhorší morová vlna v českých zemích 1520 - 21.  Během další velké epidemie v roce 1680 nebyl dostatek hrobníků, mrtvé pohřbívali vězni. Poslední velká epidemie se rozšířila do Čech a na Moravu z Uher přes Rakousko v letech 1713 - 15  , silně zasažena byla Praha, zemřela asi 1 / 4 obyvatel, 13 000 obětí. Rozvoj městské kanalizace a lepší hygiena nakonec mor zastavily. 

morové sloupy - Památka na konec moru nebo poděkování za záchranu, kdy mor vůbec neudeřil (Karlovy Vary) 

dýmějový mor – horečky, zduření uzlin, tmavé skvrny v obličeji, ink.doba  3-7 dní.  Infekční nemoc přenášená krysí blechou.  

plicní  mor – krvavý kašel – 1-2 dny -  smrt 

Rozšíření přes Krym a Černé moře do evr.přístavů - obrana – snaha o zlepšení hygieny, zákaz jíst zkažené potraviny – jinak nic - doktoři nosí povoskované pláště a masky s dlouhým zobákem - v něm vonné byliny jako filtr. Pomoci má kuřecí vývar se šafránem a š%távou z kyselých jablek, chdí jedí švestky, kyselá jablka, pijí odvary z bylin. Na morovou hlízu se přikládala vysušená žába nebo zadek oškubané slepice. Tyto dobře míněné rary lékařů ve snaze pomoci vykreslují tragiku a zoufalství doby.  Jediná možnost záchrany je útěk z nakažené oblasti. Paradox - jena z příčin nemoci je prý trudnomyslnost, lidé se tedy mají veselit a bavit. Zápis z deníku jednoho londýnského úředníka z r.1600 Nikdy nebylo tak veselo jako za moru

Útočiště – mystika, magie, sekty, davová hysterie – pogromy na židy – jak to že oni neonemocní. Méně zasažené horské oblasti, nejvíce sídla kolem hlavních cest. Ghetto = izolace, lepší hygiena , marnost nad marnost = úpadek mravů

TĚLESNOST A HYGIENA VE STŘEDOVĚKU A RANÉM NOVOVĚKU

Běžné je koupání jen několikrát v roce před církevními svátky, některé církevní řády - jen 2 x ročně před Vánocemi a Velikonocemi. Minimální osobní hygiena - špinaví byli všichni. Mytí v dřevěných škopcích a vanách, v jedné vodě celá rodina. Od 18.st v měšťanských rodinách plechové vany. Později bohatí zřizují v domě toaletní kabinet - místnost, kam se nosila vana a z kuchyně do ní ohřátá horká voda.

Koupací postel - vak z impregnovaného plátna s kohoutkem - pro bohaté lenochy nebo nemocné. Koupací košile - vrchol prudérie, ženy a dívky se přes ně i mydlily. WC = přepych, zápach všudypřítomný - lidé zvyklí - mršiny, splašky, krev z jatek...na ulici - bohatí  se  voní , chudí jsou zvyklí a všichni mají vši  - drbátka pod paruky  - bleší kožešinky - vycpaná zvířátka na obrazech na klíně dam, mají odlákat hmyz. Vinci - dáma s hranostajem         

Potřebu lidé vykonávali kde se dalo, v noci používali nočníky. Na hradech prévet, výklenek na vnější straně hradní zdi. Toaletní papír + pyžamo  - od Číňanů - původně sláma. Oblíbené byly lázně, často šlo o bordel  =  zdroj nákazy sifilis. 1709 – vynález kolínské. Zpocené prádlo se večer nechávalo jen uschnout na bidle - na hambalkách - košile, sukně, kalhoty, ráno si vše znovu oblékli. Spalo se ve spodní košili. Pralo se ne moc často,  u potoka, u řeky, do prádla se  bouchalo plácačkami, máchalo, nechalo uschnout na břehu. Mýdlo se dlouho vařilo podomácku nebo kupovalo od mydláře. Tělesný pach zakrývaly u bohatých silné parfémy a pudr.

ŽIVOTNÍ POUŤ ČLOVĚKA STŘEDOVĚKU A RANÉHO NOVOVĚKU

víra - nejsilnější pouto středověké Evropy - modlitba ke Kristu a Panně Marii, apoštolům a svatým. víra pomíjí územní, jazykové, kulturní, sociální bariéry = obecně společné milosrdenství. Kostely + hřbitovy = obecně platné právo azylu. Víra je  morální oporou.  2 pilíře, které drží tehdejší společnost -  církev + rodina. - určuje životní řád - pracovní dny + svátky + obřady, usnadňují život v pomíjivém  světě  (vysoká úmrtnost)

tradice + pověry - konzervativní přístup - lpění na starém, vyzkoušeném bylo bezpečné,  výjimky nepřípustné a změny neoblíbené -potřeba autorit - filosof, král, otec rodiny, starší bratr...víra v autoritu v rodině = dobrovolné podřízení pánu domu - světci - mučení jsou v „náruči Krista“ - netrpí, necítí bolest. 1215 - dogma - tělo+krev Krista - přijímání jen hostie - do úst X zneužití -(židé, satanské rituály...)

rituály platily hlavně v mezilidských vztazích  - lidé žili společně, pro individuální touhy a lásky nebylo místo - láska a vášeň  - obávané jako duševní porucha. vztahy v rodině - na konflikty nebyl čas, nutná práce v souladu, šlo o přežití - černá ovce   = pitky, karban, zanedbání výchovy, často zasáhli sousedi, nakonec i soud. Typ trestu  = muž  -  zákaz vstupu do hostince na jistou dobu - t.j. zcela vyloučen z mužské společnosti. Konec středověku - začíná proces individualizace, chování lidí se zjemňuje - odraz i v bydlení - oddělení místa na spaní a denní bydlení - sál + komora

těhotenství - lékařské znalosti + pověry - pomáhaly sousedky a porod. bába - kleště a cisařský řez - od 17.st., lékař u porodu  - od 18.st. - pověra - dítě přichází na svět ve velkém nepořádku: nutno narovnat ruce a nohy a nehtem přetrhnout uzdičku pod jazykem, aby mohlo později mluvit -z toho zánětyžádoucí byli chlapci, což bylo spojeno s mnoha pověrami - důležité byly fáze měsíce, doproučené sexuální techniky, mužům doporučena střídmost, náruživí plodí v důsledku oslabeného spermatu dívky. Těhotenský test - zrnka pšenice pokropená močí těhotné měla rychleji vzklíčit. 

porod .. mělo usnadnit třeba srdce zabité slepice přivázané na levé stehno rodičky.  Podkuřování holubím trusem, Poloha na židli či na posteli - veřejná událost, přítomno mnoho žen - Konstancie, matka Fridricha II - v Jesi na tržišti - Marie Antoinetta - pokoj plný lidí, Ludvík rozbil okno, aby mohla dýchat - kojila kojná, věřilo se že mléko šestinedělky je škodlivé. Situace se zlepšila až za renesance, s vynálezem knihtisku - vycházely i učebnice. Lékaři stále muži, ženy jen porodní báby. Císařský řez znali už Egypťané, ale úspěšný spíš náhodou. Ještě na konci 19.st umíralo 90% rodiček. Děti - do 19.st  co nejvíc dětí - vysoká úmrtnost.  – matky se tak nevážou na děti - od 20.st - kvalitnější péče + hygiena, méně dětí  - to hlásá i protestantismus - míň dětí - lepší péče o ně, jen polovina dětí přežila 15.rok života - jediná antikoncepce - delší doba kojení. Běžně do 2 let - náhradní výživa není - uspávání zlobivých: med, mák, alkohol. Po porodu  se děti rovnaly - pevně zavazovaly do povijanu

křest - velká událost - 3 dny po porodu. Žít bez křtu = žít mimo společnost - vítaná možnost dobře se najíst a napít - vybraný kmotr zpravidla tuto čest neodmítal - kritika z 18.st: 

Při výběru kmotrů se ani tak nedbá na křesťanskou ctnost, ale rozhodující bývají zištné záměry. Zvlášť prostý lid si vybírá ty, od nichž si slibuje tučnou podporu. Čím víc kmotrů, tím víc zlaťáků. Sotva je po svatém obřadu, začnou se všichni cpát a nalívat a kdo by nepřišel domů úplně opilý, zřejmě by si myslel, že na žádném křtu vůbec nebyl.

Nicméně kmotr věnoval novorozenci zlatou minci, dárky na narozeniny a pokud zemřeli rodiče, měl povinnost se o dítě postarat.

Výchova - již od batolete - přizpůsobovat domácímu řádu, rodičům se vyká - výprask + ruční výměny názorů  běžné metody - slušné chování  u stolu + pomoc v domácnosti – učily se formou hry. Dětská práce: jednoduché činnosti, péče o domácí zvířata, sbírání klestí... děti na venkově - pospolu, děti ve městě -  časné rozdělení na svět žen a mužů - hl. v řemeslnickém prostředí -děti šlechty - učily se reprezentovat a rozkazovat, často  vlastní služebnictvo. Do 4 let i chlapci oblékáni do dívčích šatů, od 4 let pak jako malí dospělí. to až do 1.sv.války.

mládí - zralost dle církve: 14-15 let, sňatky: muž 27-28 let, žena 24-25 let. Teprve sňatek znamenal dospělost a přijetí za plnoprávné členy společnosti - dozor nad morálkou: zamilované dvojice se mohly navštěvovat i v noci, ale vyžadovala se  sex. zdrženlivost - kdo moc pospíchal, byl usměrněn, při otěhotnění nutno splnění  manž.slibu na obou stranách, jinak to šlo i zrušit

svatba a manželství - od 18.st. právoplatné jen manželství uzavřené v kostele - značné věkové rozdíly nejsou  překážkou -typické pro vládnoucí rody - při výběru nevěsty je krása  a zamilovanost podružná - cíl sňatku  - zachovat a zvýšit čest rodiny  -  věno

Lucas Cranach – 1530Nerovný pár

NÁMLUVY, SVATBA

původně stačil ústní slib. Svatbě předcházely námluvy. Před svatbou prohlížen majetek při vzájemných návštěvách, zásnuby - mladí si podali ruce. Od 12.st se do věci vložila církev, uznává se svatba v kostele vedená knězem.  Zrušit zasnoubení a manželství  velmi nesnadné -před svatbou ohlášky. To určeno 4.lateránským koncilem 1215  Z8kaz svatby mezi příbuznými. Až do 19.st - dohazovač - vážená funkce, sbírá informace, nabízí partnery.Dary - ona jemu: svatební punčochy nebo košili, on jí šaty a svatební střevíce - snaha neroditl v létě - zvýšená pracovní zátěž, možnost infekce - hosté na svatbě: rodiče, příbuzní, u řemeslníka kolegové z cechu

svatbatrvala 3 dny – ne v pátek - ráno: svatební polívka v hostinci či v domu snoubenců - svatební  obřad celkem krátký, později součástí mše - oděv pestrý a zdobný - klasika černá + bílá až v 19.st, hostina v domě nevěsty nebo v hostinci - věc prestiže, rodiče se často zadlužili i na roky

Až do 17.st.  zvyk veřejného uložení do manželského lože - mladý pár uznán za manžele až po svatební noci -ženich nákladný ranní dar - finanční zajištění v případě ovdovění - novomanželka odvedena do ženichova domu, každý si směl novou domácnost prohlédnout, manželství jako instituce existovalo odpradávna. Legitimní potomci a dědici  zprůhledňují politickosociální vztahy

V královském prostředí se často uzavíraly tzv.dětské sňatky - u chlapců do 14, u dívek do 12 let. Z těchto sňatků nevyplývaly jasné právní závazky, v budoucnu musely být konzumovány - sex.stykem a uzavřením manželských slibů. Často se ale dělaly tzv.symbolické soulože - děti byly položeny na postel vedle sebe. 

manželství považováno za nerozlučitelné, končilo až úmrtím 1 z partnerů - u partnera se oceňovalo: zbožnost, šetrnost, pořádkumilovnost..legitimní forma lásky – jen manželská, vášnivé páry  považovány za nemocné - láska zaslepuje, vášeň ničí rozum - v rodině to škodilo - hlavním cílem výchova dětí a rozmnožení majetku - rozvod: katolíci ne, protestanti a židé ano

rozvod nebyl častou záležitostí, s povolením církve byl možný. Zejména v panovnických a šlechtických kruzích se mohl stát nástrojem politické strategie. Důvod- impotence, neplodnost, blízký příbuzenský vztah . Případně král neměl legitimní potomky a chtěl je zplodit v novém manželství.

sexualita - antika + renesance - velmi liberální. X gotika + baroko - pohrdání tělem, zahalování - 16.st. - lidé se koupou na veřejnosti nazí, předmanželská sexualita snoubenců ano, veřejně fungující nevěstince, vysoká návštěvnost

1565 – Benátky – catalogo delle cortigiane – jména, adresy, ceny, 18.st -  nemyslitelné, jak sílil vliv církve

homosexualita - tvrdě stíhána, v 15.+16.st. i smrtí - Firenze 15.st - Lidmi tolerována, dle zákona smrt upálením, Leonardo – hrozil mu tvrdý trest, nakonec osvobozen. Ještě průmyslník Krupp odsouzen za nemravné chování na Capri, společensky znemožněn, asi sebevražda.

dvojaká dobová morálka - muž právo na cizoložství , žena musela být panna a  v manželství věrná - tento vzor  -  do dalších generací. Bohatý mladík  si užíval se služkami, dcera ze vznešené rodiny hlídána jako nejhnusnější vrah. Její zachovalost  -rodinný  klenot, nikdy  o samotě s mužem,  po ulici jen s doprovodem 

STÁŘÍ A SMRT

pokud se člověk stáří vůbec dožil, neměl nárok na žádné zvláštní postavení - staří lidé v domě ne respektováni,  jen trpěni - vysoká úmrtnost starých lidí- nešlo o sociální problém - vyšší věk - nutno zabezpečit  vdovy a sirotků společností. (pokladny) - průměrný věk ve středověku 27-28 let - dáno vysokou kojeneckou úmrtností - Reálnou šanci zestárnout měla pětina lidí

40-50 letí i fyzicky opotřebovaní. 18-35 = produktivní věk

denní boj o dost jídla a každodenní starosti - život mohl kdykoliv náhle skončit - žádné plánování budoucnosti,  obhroublost a tvrdost vůči ostatním - sentimentalita je luxus, smrt vnímána  jako brána do onoho světa, neznamenala  konec

umírání i pohřeb - veřejná věc, daná pravidla a rituály - k úmrtnímu loži svoláni všichni včetně vzdálených příbuzných, člověk se měl připravit, smířit, dát do pořádku svou pozůstalost - všichni se modlili, místnost vykropena svěcenou vodou, u lože zapálená svíce - oheň a voda  - k zahnání zlých sil - svět živých+mrtvých se sbližuje -  hřbitovy kolem kostelíka - ideál =nechat se pohřbít pod oltářem - kosti do kostnice - osária

smrt - na obrazech znázorňováno tělo v rozkladu - symboly hříchu - hadi, červi, žáby...umíráček, duši se otevřelo okno - Svíce sfouknuty a zapáleno věčné světlo. Pozůstalí  otčenáš - Zesnulý přenesen na máry a převlečen - do 19.st. zavinut bosý do bílého plátna, od 19.st. do svátečních šatů - 3 dny  mrtvý l v domě, co kdyby se probral? Teprv pak pohřben - stráž u mrtvého často veselá, pilo se a veselilo - smrt pána domu se ohlašovala i ve stáji dobytku

pohřeb vždy nákladný Na zádušní mši měli jen bohatí - křesťané pohřbíváni přímo v kostele (církevní a dvorští hodnostáři) nebo vedle novorozeně nepokřtěné pohřbeno na kraji hřbitova, sebevrazi mimo něj

od 16.st - z hygienických důvodů hřbitovy zakládány za hradbami měst, slitování – těhotné ženě se často v těle nechal – nepokřtěný - plod

smuteční hostina - kar - měla za cíl citově se vyrovnat s odchodem člena rodiny

STRAVOVÁNÍ VE STŘEDOVĚKU A RANÉM NOVOVĚKU

poslední velký hladomor v 70. letech  18.st - dosyta se ve středověku denně najíst nebylo vůbec lehké. Proto se využívalo svátků a možnosti se najíst víc než dosyta. Jídelníček chudých dos jednotvárný. 9.–15. st – maso, chléb, ovoce na spol.mísách, na kaši + polévku má každý svou misku, u stolu jí bohatá šlechta, jinak deska na kozách - talíře v raném středověku minimálně. Bonton u stolu od renesance - ubrusy, ubrousky. Pol.17.st - kompletní příbor, nošen u opasku. Talíře pro jednu osobu od 16.st - pův.dřevěné, bohatí měli cínové.nejbohatší stříbrné. Porcelán od konce 18.st. Obsluha - vyšší třída: chlapci a muži, venkovské hospody - ženy.

obilí - prostý lid - kaše - jáhly, oves, pohanka, pšenice. Placky - velmi tvrdé, ale trvanlivé, daly se změkčit vodou. Chléb známý, ale ne tak rozšířený,  až od 18.st. ve vesnici jedna společná pec - panstvo -i jako přílohu -pekl se v zámeckých pekárnách – žitný – bílý  -preclíky, žemle, koláče, koblihy

polévky, zelí

zelenina  - z mrkve tzv.baba - do měkka uvařená mrkev se rozetřela, smíchala s vejci, osladila, smažilo se na pánvi.

maso  - chudí občas,  základní potravina velmožů - kuřata, slepice, čápi, kachny, husy, vnitřnosti – hovězí žaludky, brzlík, jazyky, vemínka, zvěřina – vysoká – na pár dní naložit do sudu se solí + jalovcem, nakládané veverky, medvědí paznehty, šneci - pro vrchnost se smažilo na másle, pro plebs na vyškvařeném loji. Vepřové + skopové - hlavně na venkově. Hovězí a zaječí maso bylo drahé. Králíci až od pol.19.st.

postní jídlo - ryby – chudí jedli herynky a malé ryby, bohatí štiky a vyzy. Raci, žáby, hlemýždi, divoké kachny, bobr –jedly se zadní nohy + ocas-počítal se mezi ryby                                                                                                                                                                                                                  sýr - spíš dnešní tvaroh                                                                                                                                                                                            vejce - i jako samostatný chod – smažená, v rosolu

brambory -  u nás 1618 z Branibor, od 18.st. nejrozšířenější potravinou. Kolumbus z Ameriky přivezl fazole, kukuřici a batáty                                  rýže asi od 15.st z Asie                                                                                                                                                                                              knedlíky - různé druhy, od 16.st

ovoce - čerstvé-sušené, na kaše. Černá kaše z jablek + piva, opečený chléb povařený v medu. Žlutá kaše - jablka dušená na másle, sladké víno, vejce, nastrouhaný bílý chléb, koření, med, vše se znovu podusilo. Zelená kaše - jablka, bílé nechmelené pivo, vejce, petržel, jitrocel, šalvěj, med...

nápoje - pivo vaří Kelti, Germáni – Markomani, Kvádové, 1.zmínky – 993 – vaří břevnovští benediktini  - až do 18.st mnohem hustší, spíš kaše - právo várečné + mílové – 1 míle = 7,5 km - převládá výroba spodním kvašením, kvalitní ječmen, tepl.8-14 st. - nižší úředníci, sloužící, čeládka – pije ječné pivo, vrchní kvašení – 15-20 st – pšenice - 1517 – svatovácl.smlouva-slabý panovník Ludvík Jagellonský povolil vařit pivo i šlechtě – klesá kvalita. Ochucovalo se kůrou a listy olše, pampeliškami, kopřivami, bezovým květem, heřmánkem, šťovíkem, meduňkou, pelyňkem, větvičkami borovice....někdy i rozpuštěným máslem.Víno pila šlechta – bílá, červení, bylinná (pelyněk, jalovec, šalvěj) - dámy – medovina nebo sladké kořeněné víno, pálené víno = svařák = lék. Ve středověku ředěné víno pili všichni, dávalo se i dětem, jistější než voda z pochybných zdrojů. Mléko na žízeń – kyselé i sladké mléko. Vodapotoční voda – lépe než studniční – do studny se házelo kdeco. Káva - z upražených brambor, čekanky. Pravou kávu poznali Vídeňáci 1683 - prchlí Turci tam zanechali žoky s kávovými boby. V Praze 1705 - Armén Georgius Deodatus Damascenus - chodící reklama se džbánkem kávy na hlavě. 1843- Rettigová: Kafíčko a vše, co sladkého

úprava potravin - jídlo se opékalo, vařilo, peklo, hodně se kořenilo, protože jídlo bylo většinou zatuchlé, pro většinu lidí nebyla důležitá kvalita jídla, ale jeho množství - na podzim konzervování - marmelády, džemy, ovocné šťávy, sušení ovoce, uzení, zabíjačky...přípravu pokrmů ovlivňuje antická filosofie – teorie 4 živlů + vyváženosti – Galén – pokrmy se mlely a sekaly – aby se živly promíchaly

Co se jedlo v Dantově Florencii

prostí lidé - pasta či lasagna v červené omáčce z masa, vína a rozinek. Mnoho zeleniny, špenát, mrkev, dnes velmi oblíbené lilky rozšířili arabové.. jídla se silně kořenila. Zázvor, muškát,  hřebíček, šafrán, bobkový list, majoránka. slaná jídla se většinou sypala pikantním sýrem a někdy i cukrem. cukr – třtinový – kol.r.1 000 v Benátkách – vozí ho arabští kupci z Alexandrie, zde se rafinuje. Na svátky si dopřávali i chudí - holub, kuře, pstruh, melouny, sladké koláče z mnoha vajec a cukru, sýr a ovoce

chudí Florenťané - chleba, boby, placky z obilné + kaštanové mouky, lepší dny – vejce, omelety - jídlo nejchudších - chlebové + zeleninové polévky – vařily zdarma kláštery, základní ochucovadla - česnek + pórek

víno - výroba v rukou šlechty, prodávali chudším - vinaři museli zavřít krámy s večerním zvoněním zvonů, zákaz prodeje u kostelů - alkohol – z arabského al kehol – rozšířili arabští lékaři. 12.st – v Itálii alchymisté zkouší destilaci vína, zařízení jako pro výrobu parfémů

pravidla stolování rozšířili křižáci od Arabů – nehltat, nemluvit s plnou pusou, nekrást sousedovi z talíře

1492 – Kolumbus – novinky: kakao, vanilka, paprika, kukuřice, dýně, 16.st – Španělé přivezli brambory

příklad jídelníčku pro služebnictvo z r. 1618 

pondělí

S:pšeň. kaše, polévka z kyselého mléka

O.zelí, kroupy, kaše z rozvařených třešní

V zelí, hrách, mléko

úterý   

S: kaše a oukrop

O: zelí, zapražená polévka, buchty

V: zelí, vařená řepa, mléko

středa

S: pšeničná kaše a polévka z kyselého mléka

O: zelí, chleba, obilná kaše

V: zelí, kroupy, mléko

čtvrtek

S: pšeničná kaše a oukrop

O: zelí, hrách, koláče, pletenky

V: zelí, vařená řepa, mléko.

pátek

S: pšeničná kaše, polévka z kyselého mléka

O: zelí, chleba, ovocná kaše s pečivem

V: zelí, kroupy, mléko

sobota:

S: kaše z pšenice a oukrop

O: zelí, hrách, vařená řepa

V: zelí, kynutý knedlík

neděle

O: krupičná kaše, špekové knedlíky, zelí

V: zelí, lámaný chléb, mléko

svatební hostina Viléma z Rožmberka a Polyxeny z Lobkovic

40 jelenů, 50 srnců, 50 hrnců naložené zvěřiny, 20 ks černé zvěře, 2 130 zajíců, 250 bažantů, 4 dropi, 30 tetřevů, 2 050 kroptví, 20 688 drozdů, hrdliček a holubů, 150 volů, 15 krav, 20 ročník a 526 menších telat, 450 vepřů,  1 526 jitrnic, 456 jelit, 236 uzenek, 450 skopců, 395 jehňat, 504 větších selat, 40 uzených volů, 350 pávů,  5 135 hus, 450 krůt, 2 056 kapounů a krmených slepic, 10 290 štik, 6 380 pstruhů, 150 sumců, 200 lipanů, 350 úhořů, 110 sudů vína a 903 sudů piva... 

svatební hostina zámožných měšťanů ve Florencii

několik stovek hostů se bavilo po dobu 2 - 3 dnů. Při těch nejpřepychovějších hostinách bylo k dispozici umývadlo s růžovou vodou, v němž si umyli ruce před prvním chodem - to bylo vždy něco exotického, třeba kapoun v bílé omáčce zdobený jadérky z granátových jablek nebo mletá kozí játra se zázvorem.

stoly pokrývaly 3 - 4 ubrusy, mezi jednotlivými chody odnášeny spolu s nádobím - fanfáry ohlašovaly každý další chod

1.chod - saláty, pečené ptactvo zdobené jejich pestrým peřím, šunka, salámy, plátky chleba

2.chod - pečení bažanti se skořicí - krůtí prsa plněná lanýži - kapouni plnění kaštany - pečená kuřata

3.chod - velmi pracně upravená masa, masové koule, pávi, srnci a selata, husy, stříbrní úhoři, jeseteři, ústřice, krevety, mandlová polévka, rosol a polévané nudle,

sýry – typické toskánské pecorini + marzolini

sladkosti - nazdobené dortíky z cukru a marcipánu ve tvaru paláců, věží a erbů. torte nigre – z kakaa, pečené kaštany máčené ve víně, sorbety – předchůdci zmrzliny –spíš na pití – citronová, pomerančová limonáda

víno trebbiano, vernaccia, moscatello dolce, růžová voda na mytí rukou

na závěr - bonbóny, marmeláda, slazené mandle, želé  - výdaje obrovské

stolování poč. 16.st.

jedlo se rukama z 1 mísy, lžicí a nožem. – vidlička od renesance, tupý nůž od konce 17.st, kdo si nemohl dovolit vidličku a nedodržoval pravidla stolování, nepatřil k vybrané společnosti. - vzniká závazná etiketa pro šlechtické a měšťanské prostředí

1.číšník – příprava lahví -  2.číšník – nalévání hostům. Musel být: hezký ve tváři, veselý, vybraně oděný - postupně se jedlo v jídelně, při hostinách ženy a  muži sedávali zvlášť - začínalo a končilo se modlitbou

VZDĚLÁNÍ

po zániku řř civilizace možnost vzdělání – klášterní školy – v klášterech přežily památky antické vzdělanosti, udržovala se latina. Karel Veliký – číst uměl, psát ne. Reforma: u každého kláštera bude škola + primitivní osnovy výuky. 9. st. – píše se na voskové destičky – rydlo-stylus – latinsky - výuková metoda. vše nazpaměť, třeba pohanský Vergilius-no problem

Účel vzdělání: ryze náboženský - dialektika: umění logicky argumentovat - řečnictví: formulace fiktivních dopisů-vybroušení stylu, hudba – ryze teoretická věda-zkoumá se vztah tónů k číslům – skladatel musel umět hudbu nejdřív matematicky vypočítat

13.stklášterní školy - předchůdci univerzit – dominikáni, minoriti – kazatelství-nutná solidní průprava - klášterní skriptoria s iluminacemi  - kniha vzniká i 30 let – její cena závratná – dům nebo vinice. Chlapci se učili od 7 let - latinsky číst a psát a memorovat texty.

15.st– husí brk + duběnkový inkoust. Vzdělání obstarává církev. Povinná školní docházka neexistovala. Trivium: gramatika + rétorika + dialektika , kvadrivium: aritmetika + geometrie + astronomie + hudba. ZŠ - chlapci i dívky, SŠ - jen chlapci. Učili se číst, psát a počítat. nebyly třídy ani zkoušky., to až od 19.st.

16.st - zvyšuje se počet městských škol. Nejnižší stupeň - škola dětinská - česky číst + psát + počíta + základy latiny. Komenský to glosuje: jako kdyby do nemluvnětemísto mléka cpali zelí a slanečky...Třídy se počítají opačně- nejstarší jsou primáni.

17.st - začínají u nás působit piaristé. Pův.vyučují v češtině, později v latině.. Cizí jazyky, historie, přírodní a technické vědy- zdarma. Učebnice Komenského.

18.st - reforma Marie Terezie. 1774 Všeobecný školní řád, školy několika stupňů: V malých obcích školy triviální, ve větších městech školy hlavní- kromě trivia i zeměpis, dějepis, latina.. V hlavních zemských městech - praha, Brno, Opava - školy normální. Navíc se studuje kreslení, stavebnictví, mechanika... Společná výuka. Učitelé znali dobře rodinné poměry žáků a tolerovaly se různé omluvy, zapisované do třídnice:  chovala holku, měl u ševce boty, měla sukni v prádle, byl na robotě... 

Možnost domácí výuky, obstaral vychovatel, 2 x ročně přezkoušení.. Výborné vzdělání poskytovali jezuité - používaly se názorné pomůcky, žáci se věnovali i sportům - jízda na koni, šerm, bruslení, plavání!

university

Universita shrnovala veškerou tehdejší křesťanskou vzdělanost = studium generale. Fakulta artistická = svobodná umění: aritmetika + rétorika + gramatika + filosofie. Vyšší stupeň - medicína, nejvyšší  - teologie. Církevní školy podléhaly pravomoci arcibiskupa + světských úřadů, university na celém světě jen přímo papežské kurii. Velká výhoda, místní správy nemohly zasáhnout i proti poměrně kacířským názorům. To mohl až papež. Universitní svobody - žáci darebáci. Pitky, rušení nočního klidu - rychtář mohl jen napomínat, sama universita trestala lknavě, roli hrálo i školné. Zlatá mládež v podstatě beztrestná.

Universita neměla přednáškové sály, jen aulu pro disputace. Mistři vyučovali ve svých bytech, případně v kapli chrámu. Studenti jim platili, ale na obživu to bylo málo. Každý mistr měl "vedejšák". Kazatelé, lékaři, právníci... Např.Mistr Jan Hus - kazatel v Betlémské kapli. 

1119 Bologna - 1122 Padova - 1348 Praha. Karel IV. 4 národy: český + saský + bavorský + polský. 1409 Václav IV. Dekretem kutnohorským změnil poměr hlasů na universitě ve prospěch českého národa. Výsledek: 900 mistrů a studentů odešlo demonstrativně na jiné školy, UK se stala skoro bezvýznamnou., 1654 Karlo-Ferdinandova universita. Patrony pražské university byli sv.Kosma a Damián, universita financovala i sousoší na Karlově mostě.

1355 - Arezzo 1357  Siena (zal.Karel IV) - 1365 - Ženeva

16. – 18.st - škola pro mladé šlechtice

odmalinka se sestrami, v 7 letech – povolán preceptor – čtení, psaní, základy jazyků –němčina, latina, od 19.st i čeština a náboženství - jezuitská gymnázia - někdy výuka spojena s pobytem u dvora, i v zahraničí – možnost dostat se do pážecí  služby - od 17.st – základní vzdělání nestačí – pokračují studia na FF nebo právech

od pol.17.st – touha po kariéře u dvora – šlechtické akademie: jízda na koni, šerm, cvičení s píkou, lekce opevňování, tanec, jazyky, lekce z práva, dějin – Paříž za Ludvíka XIV

18.st.fenomén baroka: kavalírské cesty a pobyty na dvorech, ve šlechtických akademiích, návštěva poutních míst i kulturních center - italské státy – VE, FI, Roma, Francie, Nizozemí, krátce v kurzu i Anglie + Španělsko

osvícenství - tereziánské reformy – tradovaný omyl: Marie Terezie nezavedla povinnou školní docházku, ale povinné vyučování, mohlo se vyučovat i doma - docházka bezplatná, povinná až po fr.revoluce 1789

konec hegemonie církve a jezuitů – zrušeni řádu 1773 - triviální školy = ZŠ - nadaní od 10-12 let – střední školy, několik typů - důraz na praktické předměty – matematika, zeměpis, přírodní vědy - latina, někde i řečtina, stylistika a náboženství zůstaly zachovány, university- také změny – vyučuje se v němčině - Josef II – cílem škol je připravit ze studentů zdatný materiál pro státní službu

1718 - Praha, ČVUT - podmínkou přijetí: vlastní kružítko. 

STŘEDOVĚKÁ  KATEDRÁLA

hvězdná doba katedrál = vrcholný + pozdní středověk, do nástupu  reformace. Od 12.st – mnoho osad povýšeno na město - nárůst počtu obyvatel, rozvoj stavebnictví – přechod od dřevu ke kameni. Specializace řemesel – hutnictví – olovo – těsnění oken + střech, měď – střechy + zvony. Cestování – výměna zkušeností – cisterciáci – 1x ročně setkání v Cluny. Pracovní doba - podle denního světla – v létě 05 – 19 h -  celkem 5 + půl dne v týdnu, 2 x měsíčně – do 15 h – tovaryši se mohli vykoupat - venkovní práce do půlky října. malta musela vyschnout - v létě se spěchalo, v zimě se práce zastavily.

 

katedrála z pohledu architektury  - velký gotický kostel  + věnec kaplí + opěrný systém + vysoký chór + ochoz                                                          katedrála z pohledu církve - hlavní kostel diecéze, s katedrou - řecky = stolcem biskupa - kolik biskupství tolik katedrál

ČR - sv.V, sv.Barbora, PM v Sedlci, sv.Bartoloměj v Kolíně

Z – stolec biskupa - V – císařský trůn. Výraz dóm - z latiny domus = dům Boží. Etos práce křesťané převzali od židů - sv.Benedikt – zahálka je nepřítel duše – ora et labora X Římané – tělesná práce = pro otroky, ne pro svobodné muže

místo pro stavbupozemek darovaný  panovníkem (Laterano, Roma). V pozdní antice po 313 – už se nestaví cirky a lázně, ale  nové veřejné stavby – kostely + katedrály nad hrobem světce na místě hromadění pozitivní energie, v místě dřívějších pohanských svatyń

důvod stavby - potřeba prostoru- více věřících – místo setkávání - suplují radnici – slouží jako infokanál, administrativa - korunovační + pohřební místo  (Palermo, Praha, Špýr, Remeš) - zničena pův.stavba – požárem, zubem času  ( sv.Petr) - přání být tam pohřben – donátoři - připomínka zázraku, důležité události  (Orvieto corpus domini, Lourdes, Fatima,  S G rotondo)  - schránky” na relikvie. Neutrální půda – uzavírání dohod

symbolika v katedrále - půdorys latinského kříže - lidská postava – apsida = hlava, příčná loď paže, oltář srdce...orientace na V - ze tmy  od západu  ke světlu  na východ, na vnitřní fasádě – poslední soud

hlavní vchod  = Kristus, užívá se při procesí, jinak boční vchody. Portál3 dílný vstupní portál – vzor vítězné oblouky

FOTO FABIO CALLINI - SV.VÍT, PRAHA

dveřeoddělení od vnějšího světa + ochrana. L sloupy + pilastry -  proroci

fOTO PETR ZIP42 HÁJEK

P sloupy + pilastry -  apoštolové

oltářpůvodně malý, čtvercový – do 4 svět stran – přijímá všechny odkudkoliv

kryptaz řeckého kripto, schovávám – spojeno s kultem černé madony -černá - pod zemí, neozářená sluncem. umístění madonna nera – vychází z kultu bohyně isis s horem v náručí , v podzemí   egyptských chrámů - řecká bohyně Gea – madona = pokřesťanštění této bohyně - kult příliš zakořeněn

kupolekrálovství nebeské

Florencie - dóm SM del Fiore

baptisteriumvenku – nepokřtění nesměli do chrámu X uvnitř - na L  straně u vchodu – levé = nečisté, sinister

růžice na Z fasádě - už románské umění – praktický smysl – více světla – kolo světa, cyklické opakování  roku - růžice – symbol PM - růženec

FOTO FABIO CALLINI - SV.VÍT, ZÁPADNÍ PRŮČELÍ

labyrintztvárnění cesty, kterou musí věřící projít k dosažení duchovní dokonalosti - Chartres

průchod hlavní lodícesta životem k oltáři, k vykoupení, má být naplněna prací a modlitbou

krátká loďprincip hmoty, vertikální - delší loď   - princip spirituality, horizontální

kohout na věžibdělost, ale i připomínka, že Petr 3 x zapřel Krista

okenní vitráževitrážisté – velmi dobrý plat, diktují si podmínky - barvy – smíchání popela + vypraného písku – taví se při vysoké teplotě, do taveniny se přidá kysličník kovu – vznikne barva, skleněné dílky drží u sebe olověné pásky – ty se zataví - chartreská modř – dodnes tajné složení. Okna - symbolika světla – Kristus = světlo světa - lněná tkanina, kůže napuštěné olejem  -  tukem, sklo, alabastr – Orvieto, san Paolo fuori le mura

náhrobkyčím blíž k oltáři, tím líp - pokání – sic transit gloria mundi

finance na stavbu katedrály nesmírně drahé stavby, drazí odborníci ze zahraničí...mzdy, materiál. Desátek, milodary, závěti - od doby císaře Konstantina může církev přijímat odkazovaný majetek, odpustky - dary od prostitutek - Milano - bohatství cechů - propojení trhu + víry – katedrála přivede kupce -SM del Fiore - průvody s relikviemi . Přípravné práce - najít + zpřístupnit kamenolomy - vybudovat příjezdové cesty - zajistit přístřešky pro dělníky - zprovoznit stavební huť

vedení stavby katedrály

stavebník – objednavatel + finančník - biskup, panovník, šlechta, cech -  stavitel – stavební mistr – architekt vlastní projekt stavby + koordinace prací, často na stavbě zanechal monogram, sebeoslavný nápis - umělci již znali svou cenu ! Polír = dozor nad stavbou - z franc.parlier- parlare - parléř. Kameníci – nejváženější + nejlíp placení –  později z nich svobodní zednáři, kamenické značky – dle nich se poznalo, kolik práce kdo odvedl. Ttesaři, zedníci, pokrývači, kováři, bednáři...sochaři - čím výše plastika, tím svobodnější námět + ztvárnění... 

vlastní stavbazačíná se od prostoru hl.oltáře + zvonice – těžké zdivo si sedá, podélné zdi + pilíře, zdi z velkých kamenů – meziprostor vyplněn maltou, štěrkem, bahnem - krov + položení střechy, oslava zdvižení krovu = zdvižná

materiál - dřevo – je potřeba obrovské množství - příbytky dělníků, lešení, krovy, trámy, latě, prkna, šindely, na dřevěné uhlí – k pálení vápna - železo - spoje – kanálky, kam se lilo olovo - cihly   - použití od antiky, kámen. Vápenec - čerstvý dobře tvárný, vysušený – tvrdý jako žula, malta - výroba z křídy – vypálení na vápno – směs s vodou = vápenná malta - základ je správný poměr – málo vápna – malta se drolí - malta neupevňuje kameny, ale zabraňuje jejich klouzání po sobě

strojepráce ve velkých výškách – Chartres –36 m. Jeřáb se šlapacím kolem - pomalý + těžkopádný, ale šlo zvednout i 2 tunová břemena - využití vrhacího stroje – katapultu – úprava. Soustava kladek poháněných šlapacím kolem = poruchové + nebezpečné, člověk v kole tak uzvedl 10 tinásobek své váhy. Zvedák - 3 nohý podstavec s kladkou a lanem