DĚJINY STŘEDOVĚKU A RANÉHO NOVOVĚKU

Středověk se zdá velmi vzdálený. Jiná mentalita, jiné mechanismy moci, každodenní život, světonázor pevně zakořeněný ve víře. Náboženství je těsně spjato s veřejným i soukromým životem. Moc mají v rukou feudálové, velcí vlastníci půdy, z níž pochází vše - zdroj vody, lesy na dřevo, pole i pastviny. A lidé co na té půdě žijí jsou levným zdrojem pracovní síly.

Odkud pochází hanlivé označení "temný středověk"? Samotný název epochy vzniká také ze středověku, kdy se formuje vrstva intelektuálů, vzdělanců - humanistů okouzlených antikou. Antické dědictví zůstalo ve spisech vzdělanců zachováno i dříve, nyní je to tendence antiku napodobovat jako ideální vzor. Píše se ciceronskou latinou a kritizuje  se latina generací předchozích. Odtud přesvědčení o barbarské epoše. Stejně tak architekti renesance znovuobjevují antickou architekturu a stavby předchozích generací  odsuzují jako méněcenné (včetně katedrál)  Stavby barbarských Gótů - Gotická architektura Pak přichází 15.st protestantů s názorem, že společnost se konečně osvobodila od tyranie církve a papeže (nezpochybňuje se víra v Krista!) a také od předsudků, pověr a tmářství předchozích staletí....

,,,.bylo to skutečně 1000 temných let hodných opovržení? Přitom to nebylo období neměnné, vývoj pokračovat, je to několik období v jednom - raný středověk, vrcholný a pozdní přinesly nové vynálezy, umělecké slohy i nové sociální složení společnosti.

Období středověku - 1000 let - tradičně vymezeno pády - zřř říše 476  + Konstantinopole 1453

RANÝ STŘEDOVĚK - 6. - 11.st

VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK - 11. - 14.st

POZDNÍ STŘEDOVĚK - 15. - 16.st

Tři víry, tři světy

křesťanství / katolictví - latinský svět -- oblast románská, germánská, z-slovanská - ortodoxní křesťanství / pravoslaví - řecký svět - oblast JV + V Evropy a Malé Asie

judaismus

islám -  oblast Př. východu, Arabského poloostrova, severní Afriky, části Pyrenejského poloostrova (do pádu Granady 1492)

STŘEDOVĚK

Kolem r. 1000 je ve většině Evropy rozšířen feudální systém. Po pádu jednotné karoliské říše je území roztříštěno na jednotlivá panství s místní vládou.

Mezi 10. a 13.st se formují a konsolidují nová křesťanská království, zatímco spolu soupeří dvě moci aspirující na univerzální vládu   - papežství a císařství. Vítězí papež, přímý zástupce Boha na zemi. Do pozdního středověku moc přicházela shůry a projevovala se prostřednictvím církve, jejíž autoritu nikdo nezpochybňoval.

Na počátku bylo Slovo...Středověká společnost žije v pevném rámci stanovém církví, která kontrolovala každý aspekt života a byla jedinou cesou jednotlivce ke spáse. Ve středověku jako nikdy jindy lidé toužili po šťastném životě po pozemské smrti a současně se děsili možnosti přijít za své hříchy do pekla a prožívat muka pekelná. 

Církev je největším vlastníkem půdy, získává jí dary od panovníků i formou závěti věřících. Bohatne z odvádění desátků a poutnických cest do Ŕíma a na další svatá místa.

Středověk je dobou feudálního zřízení, moc je založena na vlastnictví půdy, to je jediné skutečné bohatství. Feudální systém se postupně vyvíjí v dlouhém období po pádu řř, klopotně vzniká nový hierarchický systém vlády. Systém vazalský - jednotliví páni - vazalové -  skládají přísahu věrnosti  do rukou nejbohatšího z nich, slibují mu věrnost za výhody a vojenskou ochranu. Vnějším projevem je obřad podání si obou rokou, případně polibek. Založen osobní vztah. Feudál má vůči svému pánovi určité povinnosti (doprovázet ho do bitev, přenechat mu soudní pravomoc), jinak má poměrně velkou autonomii na svém panství. V rodu dědil vždy prvorozený - titul, půdu, hrad. Kdo vlastnil půdu, vlastnil i přírodní zdroje - nerostné suroviny, vodu, lesy - zvěřinu, dřevo. Základní výrobní surovina - otop, stavební materiál, pracovní nástroje, vozy. Železo extrémně drahé - hlavně na zbraně. Každá část feudální společnosti má specifickou funkci. Mocní chrání slabé, ti za to pro ně odvádějí práci

Po vlnách morových epidemií v 6, 7. a v pol. 8.st přichází klid. Začíná ekonomický i duchovní rozvoj společnosti, vznikají města, rozvíjí se obchod. Toto období trvá cca 400 let (11 - 14.st.) 

ZPŮSOB ŽIVOTA

Lidé žijí na venkově  i ve městech. Po celý středověk je hlavním zdrojem obživy zemědělství, na které nejméně dopadají změny po pádu Římské říše. Výnosy jsou nízké a práce na poli těžká. Naprostou většinu obyvatel v Evropě tvoří zemědělci Po roce 1 000 začínají vznikat stovky měst po celé Evropě. Lidé středověku žijí na ulici. Domy malé, tmavé a chladné, mnoho měst má podloubí - tam se obchoduje i uzavírají smlouvy. Venku se odehrávají i schůze členů cechovních a jiných bratrstev. Hrají si tu děti, prochází kupci, předvádí se měšťané. 

Vstává se s kuropěním. Pracuje se od svítání do soumraku, pak není vidět:) Lidé denně nakupují potraviny - omezená možnost konzervace nasolením, uzením. Specializace řemesel. Do objevení Ameriky na trhu chybí brambory, rajčata, feferonky, kukuřice - Prodávalo se zboží užitkové - sandály, opasky, brašny, kuchyňské vybavení. 

ODKAZ STŘEDOVĚKU

Kaleidoskop drobností, které naše společnost považuje za samozřejmé - knoflíky, spodní prádlo, brále, okenní sklo, vidlička, těstoviny (způsob jejich sušení od Arabů), šachy (z Indie), arabské číslice včetně nuly, kterou antika neznala, střelný prach, způsob počítání let od narození Krista (výpočet pochází z 6.st. od mnicha, který se o pár let spletl:), ale nikdo to už nikdy neopravil. Ze středověku pochází úcta k Panně Marii a koncept Očistce. Vznikly university, stavěly se hrady...

KONCEPT ČASU

původně " čas církve" určuje zvonění zvonů z kostelních věží podle rozvrhu modliteb  a náboženských obřadů. Ty se řídí podle pohybu slunce po obloze od svítání do soumraku. Podle toho se řídí i práce rolníků . Někdy ve 12.st. přichází "čas obchodníků". Na věžích radnic se od konce 13.st objevují první mechanické hodiny. Přesný čas se dá vypočítat a rozdělit na stejně dlouhé úseky. Tyto dva druhy časů koexisují vedle sebe. 

MENTALITA

Křesťanské náboženství nabízí jasnou koncepci dobra a zla, ale v myslích středověkých lidí je Bůh vzdálený a nepochopitelný. Zůstává prvotní strach z neznáma, z nevysvětlitelných jevů, pomáhá folklor a rituály. Proti sobě stojí město jako civilizovaný celek poskytující jasná pravidla každodenní existence a příroda  s hlubokými lesy, kde se po setmění dějí nadpřirozené jevy. Tak ho vidí lidé z města, nikoliv ti, co v něm žijí - družiny zbojníků,  pastevci a poustevníci..Typická pro středověk je i silná symbolika, počínaje čísly, které sv.Augustin považuje za Boží myšlenky..

SYMBOLIKA ve středověku

Svůj význam mají barvy šatu dámy a rytíře na turnaji, městské erby a znaky cechů. Prostřednictvím symbolů se vyjevuje obsah, sdělení.

Čísla

3 - sv.Trojice

4 - evangelisté, rajské řeky, světové strany,  roční období,  ctnosti

7 - smrtelných hříchů, Božích darů, svátostí

10 - Božích přikázání

12 - apoštolů, znamení zvěrokruhu, měsíců

Geometrické tvary:

kruh = dokonalost. Nemá počátek ani konec. Představuje nebe a plynoucí čas

Barvy

černá - smutek, vůle

červená - milosrdenství, vítězství

bílá - čistota

žlutá- inteligence, úsudek

zelená - naděje

modrá - barva nebe

Rostliny

červená růže - krev Kristova

bílá růže - nevinnost Panny Marie

fíkovník a vinná réva - biblické rostliny zahrady Eden

černý bez - strom života (v našich zemích)

STŘEDOVĚKÁ SPOLEČNOST 

CÍRKEV 

Organizační struktura podle římské administrativy. V prvních stoletích má biskup i politické povinnosti, které jdou daleko za rámec duchovního otce své komunity.  Domus - dům biskupa. Katedrála - je zde biskutský stolec, katedra, kde slouží mši. Katedrála v centru města je sídlem duchovní  a často i světské moci. Biskupové mívají i světské tituly - hrabě, kníže. Propojení mezi církevní a světskou mocí existuje od 6.st. Církev se prohlašuje za dědice římské říše. Postupně se sbližuje se světem mocných, aby měla svůj podíl na moci a výhodách z toho plynoucích. Biskupové spolupracují s místními feudálními pány a často žijí velmi světským životem nehledě na kritiky. Nezřídka se žení nebo mají aspoň vztah se ženou. Kritici razí heslo" návrat  k prvotní církvi" - která byla chudá.

1075 - Reforma Řehoře VII - Dictatus papae - cílem je vrátit církev do role duchovního vůdce lidu a svrchované autority nad všemi, všetně světských vládců. Střet s císařem Jandřichem IV na sebe nenechal čekat.

opatství a KLÁŠTERy 

Autonomní a soběstačný, uzavřený svět, který se nezajímá o to co se děje za jeho zdmi. Je to pokus o vytvoření malé křesťanské komunity. Jednou z nejrozšířenějších myšlenek je krédo sv.Benedikta - ora et labora. Źivot mnichů rozplánován do nejmenších detailů. Modlitby, čtení, jídlo, práce, odpočinek. Nesmějí vlastnit žádný majetek, vše patří klášteru. Prostřednictvím darů a závětí dostávají kláštery pastviny, lesy, polnosti i celé vesnice 

MNIši

Před vznikem universit bylo vědění v rukou církve. Existovaly klášterní školy. Řádoví bratři tak měli zásadní vliv na utváření křesťanské Evropy. Do kláštera chlapci vstupovali v cca 7 letech, často sem chudé rodiny přiváděly syny, kteří tak měli jedinou možnost naučit se číst a psát. Kláštery - střediska vzdělanosti, bratři přepisovali kodexy. Po období noviciátu skládali slavné (věčné) sliby - chudoby, čistoty a poslušnosti. Řádoví bratři jsou ti, kteří se děsí žen, jejich sexuality. To jsou jediní mysogynové té doby, protože mnoho kněžích se v raném středověku běžně ženilo, a i dlouho poté, co byl ustanoven celibát. Tedy středověk jako doba pohlížející na ženu jako na dceru Evinu, svádějící muže k hříchu je jedno z mnoha klišé...

BRATRSTVa

Spolek založený na společném zájmu, většinou lidé stejného řemesla. Vzájemná pomoc a podpora, ochrana práv jednotlivce i spolku. Při vstupu se skládá slib, přísahá se na Bibli, dodržují daná pravidla.

POUTNÍci

Nezáleženo na sociálním statutu, na svatá místa mohl vyrazit šlechtic, rytíř, kupec i žebrák. Častým důvodem pouti byly výčitky svědomí, provinění se ze 7 smrtelných hříchů.  Po urovnání vztahů doma a sepsání závěti si poutník pořídil jednoduché vybavení na cestu - mošnu, hůl, plášť. Později od 13.st i klobouk s širokou krempou. Poutník měl podle oblečení být hned rozpoznatelný od odtatních lidí na cestách - kupců, diplomatů, studentů...Před odchodem podstupoval rituál ne nepodobný pasování na rytíře nebo složení řeholních slibů. Postupně se tři předměty vybavení poutníka vysvětlovaly symbolicky jako svatá trojice, jako 3 křes%tanské ctnosti - víra, naděje a milosrdenství. Hůl - třetí noha poutníka slouží na obranu proti zlým psům a vlkům, symbolicky temným silám.

Zpět poutník přicházel se symbolem daného poutního místa - mušle sv.Jakuba, palmová ratolest z Jeruzaléma...postupně roste byznys s těmito "upomínkovými předměty".

ŽEBRÁci

Žije na ulici oblečen do špinavých hadrů, už ve středověku snaha vzbudit větší lítost různými pomůckami. Žebráci a různě postižení a opuštění staří lidé tvoří nejnižší společenskou vrsvu obyvatel města - odhaduje se na 1/ 3. Často se přesouvá z města do města ve snaze vyžebrat jinde víc. a žít v lepších podmínkách.

Žebráci tvoří potřebnou část společnosti, prostřednictvím milodarů mohou bohatí dosáhnout spásy. Jindy jsou z města vyháněni. Jsou to ti, co nemohou pracovat kvůli tělesnému poškození, což bylo ve středověku velice časté. Děti se rodily postižené, slepé, docházelo k úrazům.

KUPCi,  obchod, banky

Obchod po zániku řř nezanikl, v raném středověku se víc využívaly vodní cesty, hustá dopravní síť římské říše se postupně rozpadala. Nový rozvoj obchodu od 10..st. (6, 7. pol. 8.st. několik vln morových epidemií)  Roste počet obyvatelstva a objem spotřeby. Kupci jsou doloženi i před 11.st, ale nyní jsou hlavními protagonisty, zprostředkovávají směnu tak jak roste objem zemědělské i řemeslné výroby. Činnost náročná a riskantní (nebezpečí na dlouhých cestách, riziko okradení a zničení zboží) Jejich společenské postavení je dost nízké, káráni i církví za  lichvu. přitom církev jejich služby sama potřebuje. Hlavně kupců benátských, co mají monopol na obchod s kadidlem. 

Kupci od konce 13.st. a ve 14.st získávají postavení i politický vliv. V Itálii se to týká sveru a středu, na jihu méně, monopol na obchod má neapolský král. V severní Evropě jsou to města vlámská - Bruggy, Gent...

Nové cesty klikaté, vyhýbaly se přírodním překážkám a často jen vysypané štěrkem. Chodilo se pěšky, zboží nesli mezci. Kupci a panstvo používají vozy tažené osly a voly. Za den max. 30 km. V noci se necestuje, nocleh poskytne taverna nebo se přespí ve stodole ve vesnici na cestě.

Rozvoj obchodu šel ruku v ruce s rozvojem bankovnictví.  a ražbou mincí.  Hlavní roli tu sehrála Itálie. Jednak díky příhodné zeměpisné pozici je zprostředkovatelem obchodu mezi Evropou a Orientem

1253 - ražba zlatých mincí v Janově a ve Florencii - florén. Návrat zlatých mincí na Západ po několika stoletích. Dříve se ve Středomoří sporadicky objevovaly zlaté mince byzantské a arabské

RYTÍŘi a jejich svět

Ve středověku, kdy je násilí všudypřítomné, má ozbrojený muž výsostné postavení. To bylo i dříve, nyní se přidává ozbrojenému muži etické hledisko. Od konce 10. st. se cení hodnoty jako statečnost, věrnost pánovi, bratrství ve zbrani. Jednou z největších metamorfóz ve středověku je nasměrování násilí na boj proti nevěřícím, odtud fenomén křížových výprav. Násilí může sloužit dobré věci....Na tomto principu se rodí ideál rytíře, který se rychle rozšířil po Evropě. 

Rytíři se rekrutovali většinou z druhorozených synů, kteří nemohli dědit půdu a rodinné sídlo. Odcházeli z rodového sídla  v 7 letech na dvůr jiného pána, kmotra, kde se učili zacházet se zbraní, jízdě na koni a dalším dovednostem. Výcvik končil slavností - 

pasování na rytíře

Po ranní mši před oltářem v zdobném šatu obdržel knězem požehnaný meč, poklekl před kmotrem. Přijímá blahopřání ostatních, pak ho uhodí do tváře - symbolické gesto - starší předává sílu mladšímu, poslední rána, kterou strpí bez odplaty.

Ve středověku byla jízda velmi prestižní záležitost. 1 rytíř měl cenu 80 pěšáků. Povinnost vlastnit dvoje brnění - jedno těžké se zúženým hledím na turnaje, druhé do bitvy.  Brnění se kovala na míru, sestávala z cca 150 kusů. Chránila celé tělo. Rytíř se musel neustále udržovat v pohotovosti, pravidelné tréninky ve zbrani. Cvičila se síla a rychlost, obratnost ve zbrani, reakce na vojenské povely. 

turnaje 

Rytíř doprovázel lenního pána do bitev, v době míru se trénoval v turnajích, kde riskoval život pro slávu a čest. Nejlepší rytíři pak tvořili družinu vládce. Turnaje se pořádaly pravidelně, sjížděli se na ně ostřílení účastníci i nováčci. Podmínkou účasti byl urozený původ, bylo třeba předložit příslušné listiny. Majtek nehrál roli, titul ano. Existovaly sborníky rodových erbů z celé Evropy, heroldi je museli znát. Manuály popisovaly přesný průběh turnajů a povolené zbraně. Turnaj byl extrémně nebezpečný, rytíři se střetli při rychlosti až 70 km / hod. Už úder do krku nebo hrudi mohl být smrtelný, větší zranění pak hrozilo při rychlých pádech z výšky na záda - zlomení vazu.. 

Giostra

městský turnaj, rytíř zde vystupuje sám za sebe, dokazuje svou obratnost (zásahem malého terčíku, figury saracéna apod.)

Bitvy a války

V nich etický kodex rytířstva neplatil, vše je dovoleno, čím více brutality, tím větší díl kořisti a uznání lenního pána, v jehož službách rytíř bojujeV prvních stoletích středověku je forma bojů primitivní - jde o potyčky, přepady, plenění, vypalování celých vesnic. Významnou zbraní jsou luky a kuše.  

Soumrak rytířstva začíná počátkem 100 leté války s bitvou u Kresčaku, mění se vojenské techniky. Anglický luk s dlouhou dráhou letu je novou zbraní, proti níž je neohrabaný rytíř na koni velmi zranitelný. Šípy lehce proniknou brněním. Rytířstvo postupně stále víc nabývá na výlučnosti. Titul se dědí, nová třída se více zajímá o rozhojnění majetku a území než o boj jako takový.Zůstávají symboly a erby. Kdo chce nadále bojovat, nechá se najmout jako žoldnéř, bude bojovat ve službách různých pánů za žold. už nejde o sdílení ideálů. V 15.stol už rytířská kultura a dvorní láska zůstávají námětem legend

hrady a feudální páni

Potřeba stavět opevněné hrady byla vyvolána změnou politické situace a vychýlením rovnováhy sil. V době Karla Velikého bylo hradů poskrovnu. Bitvy se odehrávaly na bitevních polích. Po smrti Karla Velikého  se drobí jednota, nástupci bojují všichni proti všem, křesťanská Evropa zabředla do občanské války. K tomu v 9. a 10. st. útoky zvenku - Normané ze severu,Uhři  z východu, saracéni, piráti po moři z jihu - ze severní Afriky a západu, ze Španělska. Všude nejistota a obavy, začíná doba budování hradů. ( Malý příklad toho, jak Evropa vypadala v 10.  - 13.st. je Vall d´Aosta) 

Všechny hrady nejsou kamenné, hloubí se obranný příkop s padacím mostem, zemina se použije na základy, hradby tvoří původně palisády.. Kamenná je někdy pouze hlavní věž.  Ta slouží jako poslední útočiště, může být i obytná. V tom případ ve spodních patrech stráže a posádka, od 3.patra panské pokoje.Později hradby kamenné, v pravidelných intervalech věže. Někdy i trojí okruh hradeb. Uvnitř hradu obytný palác, konírny, stáje, studna a nádrže na dešťovou vodu, pece, zbrojnice, sklady.... V suterénu vězení a podzemní únikové chodby

Staví se na strategickém místě, odkud lze kontrolovat území. Dochází ke společenským změnám, protože majitel hradu se stává hradním pánem, správce hradu a území okolo včetně vesnického obyvatelstva. Vesničané dodávají potraviny a řemeslné výrobky, v případě potřeby najdou v hradu útočiště.

V pozdním středověku významné hrady fungují jako svérázný mikrokosmos, obývalí ho vysoce specializované skupiny lidí, hrad je tak soběstačný. Jsou tu sýpky, mlýny, lisy na víno, máselnice a další hospodářská stavení. Je tu hradní kaple, sál, kde probíhá administrativa i soudní jednání.

Feudální pán je osobnost ve všech směrech, impozantního zjevu - velkou část života věnoval fyzickým aktivitám - jízdě na koni, cvičení se zbraní, vojenským kampaním. Hodně jí a hodně pije. Demonstruje moc prostřednictvím fyzické síly, což je typické pro pozdní středověk. Je ale také hospodářem. Během dne kontroluje plnění úkolů, které zadal, diskutuje se svými rádci o politických otázkách, rozhoduje v administrativních a finančních  otázkách a soudních sporech. Účastní se bohoslužeb v hradní kapli, lovu a opulentních hostin s přáteli. 

Obléhání hradu

nebo města byl běžný způsob boje ve středověku. Mohlo trvat měsíce ve snaze obléhané vyhladovět. Obléhaní se bránili zpoza hradeb. Problém byl s vodou, pokud byla přiváděna zvenčí, obléhatelé ji mohli otrávit mršinami a výkaly. Nejlepší doba na obléhání - léto, úroda ještě na polích, zásoby z předchozího roku docházejí, řeka rychleji vysychá...Kroniky popisují co byli obléhaní schopní z hladu sníst - všechna domácí zvířata, krysy i mrtvoly spoluobčanů. Žízeň je horší, pije se moč i krev, rozmáhá se nákaza. Vše ve snaze vydržet do příchodu pomoci - což se stávalo.

Proměna hradu v 16.st.

Reakce na novou palebnos sílu dělostřelectva. Vysoké hradní věže mají tenké stěny, kolem úzké ochozy pro obránce. Nyní se plánují nižší stavby se silnými zdmi a zešikmeným půdorysem. Bastiony, vodní příkop, parapety. Staví se pevnosti. V Itálii už ne castello, ale rocca.  

ARISTOKRACIE 

Šlechtický titul znamenal  právo nosit  erb, pečetit červeným či zeleným voskem a účast na správě státu. V českých zemích do roku 1848 mohl pouze šlechtic zasedat nazemském sněmu , vlastnit deskový statek či vykonávat určité úřady. 

Počátky české šlechty v 10.–12.st úzce souvisí s rodem Přemyslovců a jejich vojenskými družinami ze schopných válečníků, kteří za své služby dostávali výsluhy -pozemky, správcovství hradu atd. Ty byly zpočátku pouze osobní povahy  do smrti nabyvatele a bylo je možno odejmout, postupně se z nich stává dědičné vlastnictví.  

Tituly v českých zemích 

Předstupeň šlechtictví tvořily tzv. erbovní rodiny, mezistupeň mezi městským a šlechtickým stavem. Patřilo k němu právo používat erbu a predikátu, ale ne stavovská práva, tj. nešlo o šlechtice. 

Od 12.st existují dva stavy – nižší a vyšší. Nižší stav  - vladyka, zeman, rytíř (původně páni první hotovosti) a vyšší stav –panstvo (původně páni druhé hotovosti, někdy korouhevní páni). V průběhu dějin se ustálil systém, který platil až do stavovského povstání. 

Rody mohly povýšit, ale i ponížit třeba pokud zchudly nebo upadly v nemilost panovníka. Uchazeč o přijetí do panského stavu musel prokázat rytířské předky ve třech generacích.Některé rytířské rody byly bohatší než rody panské. Obecně povyšování, adopce a podobně byly významným zdrojem příjmů vládců. 

Byla stanovena pravidla pro přijímání dalších rodů, v druhé polovině 15. století k uzavření panského stavu. Seznam panských rodů byl zapsán do Desek zemských 

Po Třicetileté válce do českých zemí přišel velký počet cizích, především italských, španělských, německých a skotských rodů  jako Eggengergové, Buquoyové, Gallasové, Piccolomini 

V druhé polovině 17. století byli nejbohatším rodem Moravského markrabství Lichtenštejnové, 

STUDENT i

University vznikají koncem 12.st, nová střediska vzdělanosti. Postupně se proslavují jedním hlavním oborem - Salerno - medicína, Paříž - teologi e a filosofie, Bologna 1158 - právo. Studenti patří vedle poutníků k hlavním cestovatelům doby, přesouvají se za studiem na vyhlášené fakulty. 

ŘEMESLNÍci

Ŕemeslo vykonává mistr v dílně, učedníci dělají různé pomocné práce včetně úklidu a pomoci manželce mistra v kuchyni a učí se od mistra. Učební doba trvá roky. Množství výrobků  je omezené, ale jsou vysoké kvality, často jde o svého druhu umělecká díla. Existuje kontrola kvality i cen.

VENKOV A zemědělci

Během dlouhého období středověku došlo několikrát k výrazné změně krajiny.  K první změně dochází s pádem západořímské říše. Za Římanů krajina pečlivě kontrolovaná státem, obdělávané pozemky stejně velké, s vodními kanály a přístupovými cestami. S nájezdy barbarů možnost kontroly a udržení tohoto systému mizí. 

V raném středověku po vlnách epidemií klesl počet obyvatel schopných půdu obdělávat. Půda obdělávaná a pastviny a lesy se prolínají, lidé žijí přímo v nich. Z lesa získávají dřevo, na okraji lesa chovají prasata (žaludy)  Vepřové maso je významnou součástí tehdejšího jídelníčku.

11.st - postupný nárůst obyvatelstva, potřeba větší produkce potravin. Začíná činnost trvající staletí - postupná změna krajiny - kácení lesů, přeměna na ornou půdu. Tuto práci organizují i kláštery, kterým les patří. Nechají ho vykácet, založí vesnici. (Itálie - Villanuova, Castelnuovo, Borgonuovo...). Zemědělci tvoří většinu evropského obyvatelstva a svou těžkou prací vytvářejí ekonomickou základnu pro přežití pro celou společnost. Přežívají pohanské rituály prováděné před setím, senosečí apod. Církevními autoritami jsou tolerovány, venkovský klérus někdy dokonce sám tyto rituály provádí (exorcismus postiženého dítěte, vyhánění zlých duchů z lesa modlitbou, noční hlídky u hrobů čerstvě pochovaných, aby nerušili klid živých apod.).

Zemědělská technika

je velmi jednoduchá, rolníci se víc musí spolehnout na vlastní fyzické síly. Používá se těžký železný pruh s koly taženývoly a radlice s kovovou špicí, obilí se mele v mlýně poháněném vodou... 

Vztah feudála a rolníků

Typickým právním stavem téměř v celé středověké Evropě bylo nevolnictví, které znala už antická společnost. Ve 2.st. se část původních otroků dočkala volnějšího režimu. Jejich potomci byli nazýváni coloni - osadníky, sedláky. Kolóni byli formálně svobodní potomci otroků, kteří pracovali na pánově půdě.

Feudální pán je současně majitel pozemků i venkovanů, kteří na nich žijí (dorf, villaggio, ves) Ti pro něj obdělávají panskou půdu, současně vlastní i oni malé pozemky, které uživí jednu rodinu. (coloni - mansi). Je to závislosti, která má různé formy  - rolníci povinně melou obilí v panském vodním mlýně a platí nejlepší částí úrody (obilí, olivy..))

Rolník byl nájemcem půdy a byl tak právně vázán k jejímu majiteli. Vztah zahrnoval také fyzickou závislost rolníka a jeho povinnost respektovat pánovu vůli. Nevolník nemohl svévolně změnit místo pobytu.Feudální pán (hradní pán) v případě nebezpečí poskytuje obyvatelům vesnice (podhradí) ochranu. Tento vzájemný vztah se stvrzoval písemnou smlouvou. 

Rolníci žijí také na pozemcích patřících opatství a klášterům, většinou na soběstačných statcích. Doufají v duchovní ochranu modliteb, které mniši denně pronášejí - za dobrou úrodu, déšť, ochranu před škůdci.

město a měšťané

Od 13. st jsou města středobodem nového ekonomického systému, roste význam obchodníků a bankéřů. Volí se cestou pokus omyl (italské comuni) nejlepší možný způsob vlády. Rodí se hrdost na příslušnost ke svému městu, rodí se tradice - průvody, oslavy patronů i vládců. Řády, žijící mimo město na odlehlém místě (benediktini, cisterciáci) hledí na rozvoj městské kultury s nedůvěrou, naopak od 13.st. do měst přicházejí působit žebravé řády - františkáni a dominikáni. S tím souvisí i urbanismus - stavby nových kostelů s konventy v protilehlých okrajových čtvrtích tak, aby si nekonkurovaly. 

Město ve středověku má své silné i stinné stránky - viděno dvojí optikou podle Bible - jako ideální Nebeský Jeruzalém i jako Babylon, sídlo neřesti a hříchu. 

funkce města

ekonomická – trh, spotřeba + výroba, politická – městská správa – zástupce krále, panovníka, náboženská – sídlo biskupa...  kulturní – školy, dílny, lidové svátky. Město je epicentrem novinek a technických zlepšení, jako je nový způsob měření času. Lidé už se neřídí pouze časem bohoslužby, kterou oznamuje kostelní zvon, ale bere se v potaz "čas obchodníka" (Le Goff). Věže sídla vlády dostávají věžní hodiny.

Druhy feudálních měst 

Poddanské

vzniklo povýšením vesnice na panství. Založeno se souhlasem panovníka na panství feudála či církevního řádu. Má různá privilegia, ale obyvatelé nejsou právně svobodní jako v královském městě. Poddanské horní město - Jáchymov, Příbram, Boží Dar...)

TŘEBOŇ - nepravidelný, před požárem ulicový půdorys poddanského města

Královské

založeno panovníkem, spravované královskou komorou. Požívá mnoha privilegií, které mu zaručují svobodu

Horní

královské město se zvláštními výsadami v místě naleziště rud. (KH, Jihlava)

Věnné 

královské město, které panovník daroval své manželce, vládla tam sama zcela nezávisle. Po Třicetileté válce zanedbatelný význam, ale právně existuje do 1918. (Dvůr Králové, Hradec Králové, Chrudim, Jaroměř, Nový Bydžov, Polička, Mělník...)

založení města

hlavně ve 13. + 14.st, v době kolonizace, většinou města královská. NA ZELENÉM DRNU - v místě zemských stezek, potřeba ochrany, v místě dolování nebo jako zázemí pro hrad (Krumlov-Latrán?). Založení města řídil LOKÁTOR. Finančně náročné, býval to příslušník královského dvora, purkrabí aj. S panovníkem uzavřena smlouva, investice se lokátorovi vrátila i tak, že získal výnosný úřad (rychtář, hostinský - právo šenku...) Podíl z těžby, mýtného..POVÝŠENÍ OSADY NA MĚSTO. Častější způsob. Vesele se falšovaly listiny, na panovníkovy se žádalo obnovení "starých" výsad před požárem...Konec 13.st - ÚŘAD KRÁLOVSKÉHO PODKOMOŘÍHO - na starost agenda král.měst.

městská práva

právo trhu (a dalšího trhu), polepšení erbu, právo hradební, mýtné, várečné..Původně ho udílel panovník, později i šlechta. Zdroj příjmů, města za privilegia platila. Složitá politická hra, města si konkurovala.

městská správa

do 13 .st panovník, samostatná městská správa neexistuje. Dosazován KRÁLOVSKÝ SPRÁVCE. Za Jana Lucemburského změna - města se osamostatńují, vzniká městská správa. 1338 povolil staroměstským radnici.

půdorys

středověkého města navazoval na antickou tradici – římský vojenský tábor CASTRUM.

Šachovnicový půdorys s náměstím (forum) uprostřed. Ulice na sebe kolmé, snaha vést tak alespoň hlavní tahy a ty směřující k branám. Vzdálenější ulice už mohly být i křivolaké. 

Mnohá česká města: půdorys čtvercový – vliv německé kolonizace.(ČB, Plzeň)  

Později ve Francii a Německu i oválný půdorys – lepší možnost obrany. (Lucca-hradby). Do hradeb začleněn hrad nebo klášter, posílené zdi a věže. 

Půdorys ulicový – městem vede hlavní komunikace, protáhlý rynek, domy po obou stranách. (Telč, Slavonice, Litomyšl, Domažlice)  

Půdorys rostlý – nepravidelný, ulice se rozbíhají paprskovitě, v různých obdobích se vzhled města měnil  (KH, Tábor) - 

Půdorys pahorkový – nepříliš typické, město založeno na vyvýšenině, roste do prostoru kolem něj, v rovině, u řeky apod. (Hradec Králové, Mladá Boleslav) 

Půdorys smíšený, kombinuje různé prvky (Jihlava) - Půdorys nepravidelný – vychází z možností daných terénem. Různá výška jednotlivých částí města, ulice křivolaké (ČK, Loket, KV, Moravský Krumlov) 

náměstí

Centrum politického a společenského života města, informační kanál, místo lidových svátků i zvlášť významných poprav (21.6.1521) a trestů

U nás se tento pojem užívá až od poč.20 st. Původně RYNEK, ze starogermánského HRENGAZ – ring. Zasedala tu v kruhu městská rada, u nás totéž. Od husitů nabývá význam radnice, název místya podle hlavní funkce, trhu. MARKT – TRH (Senný, Dobytčí, Koňský až do 19.st)  Nejprestižnější část města, zde soustředěn veškerý městský život, centrum administrativy, vyhlašovala se zde nařízení, byl tu hlavní chrám, tržiště, konala se zábava – pouliční divadlo, byl tu pranýř…) 

funkce náměstí - 1 =  demonstrace moci světské + církevní,  městská správa = zástupce panovníka  + sídlo biskupa, často dóm + palazzo civico vedle sebe.  2 = obchodní + informační, trhy, – novinky, módní vlny, na vědomost se dává...3 = kulturní - dílny, školy, slavnosti, lidové svátky - průvody  

orientace ve městě

ve středověku se názvy ulic a rynků užívaly jen ve velkých městech. Název podle tvaru, pohohy, směru (Radniční, Za Týnem, Hradební, Krátká), podle řemesel (Masná, Kožná, Železná, Provaznická). U nás se až do 18.st  název psal česky, německy, i latinsky, neexistovala pravidla. Palermo má ještě dnes některé názvy starých ulic trojjazyčně (italsky, arabsky, hebrejsky. Benátské ghetto italsky a hebrejsky

Po r.1770 se domy u nás začínají číslovat, od 1780 lidé používají neměnné příjmení, ... 1787 vyšlo v Praze nařízení: jedna ulice, jeden úředně zapsaný název, černou barvou na rohu. Německy. Od pol. 19.st. vídeňská vláda povolila dvojjazyčné názvy.

stavební předpisy 

vycházely ze zvykového práva, byly poměrně přesné, aspoň teoreticky se dbalo na hygienu (maštal, chlívek, hnojiště v dané vzdálenosti od pozemku souseda. Tehdejší "hygiena" - městský fyzikus, lékař.  Ctilo se soukromí. Zakázána okna z domu směrem na dvůr souseda. Až do poč.19.st se stavební povolení vydávalo jen ústně.

ulice

nejvýstavnější vedly k branám, šíře cca 10 m, na vyhnutí 2 povozů. NMP - 20 m. Uličky mezi domy kvůli ochraně před ohněm, k odvádění odpadu a dešťové vody (mezírky hnisotečné). Nad nimi prampouchy.

dlažba, chodníky, loubí 

původně se na rozbahněný povrch kladly dřevěné rohože či proutí (hatě). Dláždění od 14.st. jen někde (ul. Dlážděná). Říční oblázky, později štípané desky z opuky, vápence aj. V baroku i dřevěné špalíky. Dlážděné chodníky od 18.st. Loubí - arkádová otevřená chodba před domy v prestižní části města, stavěli všichni v daném místě. (Praha - před Týnem, loretánská, Malostranské nám, ČB, Telč..., Bologna, Torino, Padova) 

BOLZANO

středověké stavební prvky a stavby

dřevo -  (latě, trámy, dřevěná dlažba atd.) - nesmělo se použít dřevo ze stromu, na kterém se někdo oběsil

nárožní patník - chrání nároží domu před těžkými povozy. Z kol do stran vyčnívající loukotě mohly dům poškodit. Někdy v horní ploché části jamka na děšťovou vodu, na zhášení pochodní

prampouch - zděný oblouk fungující jako rozpěra mezi dvěma domy, podobně jako opěrný systém u katedrál

hláska - typ městské věže, infokanál, troubení času, nebezpečí, požár atd. Často na kostelních věžích (levné řešení)

hradby

obranná i reprezentační funkce, zesíleny věžemi, často zdvojené. Před hradební zdí parkán a příkop hluboký až 8 m (Na Příkopě). Ve středověku nebylo město bez hradeb. jak rostlo, budovaly se nové věnce hradeb. Mnohé zachovány do současnosti (Lucca, Verona...)

brány

vstup do města, buď součástí hradeb, nebo stojící samostatně. Součástí často padací most, padací mříž. Otvíraly se za svítání, zavíraly se soumrakem. Za vstup město vybírá poplatek, současně kontrola všech, kdo vchází. V branách se také vybírala spotřební daň na zboží, akcíz, v Praze až do bourání hradeb 1891 (Písecká brána)

fortna - z něm.pforte, ve městě úzká branka pro pěší, v klášteře vstup hlídaný fortnýřem

barbakán - snad z arabs.bab-khan, brána, opevnění předsunuté před vlastní bránu

parkán - komunikační a obranný prostor mezi přední a zadní hradbou opevnění 

zbrojnice

solnice

masné a chlebné krámy

obilný - zelný trh

popraviště

katovna

katedrála - nejvýznamnější svaté místo, vedle něj

biskupský palác

Už ve starém Babyloně hrozil za pančování piva trest smrti. Středověká společnost pak tvrdě postihovala nejen šizení nápojů, ale také třeba dobarvování šafránu nebo prodej uhynulých ryb, vydávaných za čerstvě zabité. 

Na kvalitu prodávaného zboží ve středověku dohlížely profesní cechy, zvláštní ustanovení vydávali i sami panovníci. Složení potravin se kontrolovalo hlavně v dobách neúrody a epidemií. Z roku 1310 se dochoval zápis v irské kronice, který líčí zcela nový druh trestu pro pekaře pečící chléb z menšího množství mouky: "Dublinští nepoctiví pekaři byli přivázáni na dřevěné překážky a ulicemi taženi za koňskými ocasy." 

V českých zemích se nejvíce proslavilo máčení nepoctivců v řece. Odsouzený byl vsazen do železného koše a spouštěn do vody, ať bylo zrovna léto, či zima. Kat ho mohl spouštět a vytahovat k pobavení publika po dlouhou dobu, ale jen tak, aby nedošlo k utopení. Tady někde vzniká výraz podvodník.Trest máčení se praktikoval zejména za doby císaře Rudolfa II., který zavedl na tržnicích pravidelné kontroly prováděné rychtářem za asistence biřiců. Kdo se zatčení bránil, mohl skončit i na šibenici. 

Při prvním načapání nepoctivci obvykle vyvázli jen s pokutou. Notorické podvodníky ale čekal pranýř a vyloučení z cechu, někdy spojené i s vyhnáním z města a propadnutím majetku. Pranýřování nebylo samo o sobě trestem krutým, šlo spíš o co největší ponížení odsouzeného. Dotyčný byl řetězy přivázán ke kůlu či sloupu na veřejném prostranství a měšťané na něho mohli plivat nebo házet bláto. Aby bylo jasně vidět, čím se provinil, vystavil se u pranýře i jeho šizený výrobek. Ve Francii podvodníkům mazali pančované máslo přímo na hlavu - od té doby se rozšířilo úsloví, "má máslo na hlavě". 

hygiena ve středověkém městě

Všudypřítomný zápach a špína, kanalizace většinou až v 18.st, voda se do domů donáší ze studen. Tělesná potřeba se vykonává v lepším případě v úzké uličce někde v rohu do díry ledabyle přikryté prknem, v horším případě kdekoliv.

odpad

Na ulici se vyhazovalo kde co až do renesance. Uklízelo se před jarmarkem, mršiny odvážel pohodný. Někdy kat nebo vězni (veřejně prospěšné práce:) Sami měšťané úklid před domem brali jako ponižující a raději nechali mršinu ležet. Jedno nařízení přikazovalo využít deště a shrnout svou špínu a smetí k sousedovi a stylem domino se jí zbavit až za hradby. Toto platilo až do 17.st.   Chodníky původně neexistovaly, ráno se z oken vylévaly nočníky, po ulicích pobíhala domácí zvířata a drůbež se hrabala v hromadách hnoje. U zdí domů složeno dřevo a suroviny určené ke zpracování řemeslníky (kůže apod.). Zlepšení stavu ulic u nás až po Třicetileté válce.

stoka 

v souvislosti s budováním a hustší zástavbou ve městech se budují stoky, otevřené na kraji cesty i zaklenuté kameny a zděné. Někde nutno zvyšovat terén, aby se dosáhlo stejného spádu a voda se nehromadila ve stoce. Odváděna před hradby města do příkopů, potoků, mlýnských náhonů. Při vetším dešti se dle vyhlášky do stoky házelo smetí a shrnoval hnůj. 1660 - první klenuté stoky v příkopech od Můstku podél dnešní Národní třídy do Vltavy, opačným směrem od Prašné brány dnešní Revoluční do Vltavy. Další stoku ve stejném roce zprovoznili jezuité v Klementinu, Splachována vodou z kašny na nádvoří.

kanalizace,  

špinavý středověk - to je hlavně jeho vrcholné a pozdní období, kdy už stála větší města, ale ještě neexistovala kanalizace. Odpadky i splašky končily na ulici a v řece, prosakovaly do studní a způsobovaly smrtelné epidemie. Zřejmě i z tohoto důvodu byla voda v této době považována za zdroj nebezpečných nákaz a lidé v ní nechtěli ani smočit ruce, natož se vykoupat. Úklid odpadků také nikoho nelákal - ulice musel svého času čistit jen kat se svými pacholky, zatímco zbožný měšťan se měl špinavé práce vyvarovat. Páchnoucí městskou vodu by nikdo ani nepil, takže se ve velkém konzumovalo pivo, při jehož výrobě se škodlivé bakterie zlikvidovaly varem.

Skutečná městská kanalizace v Praze až na konci 18.st. 1816 - 28 vybudováno v Praze 44 km kanalizačních stok zásluhou hraběte Chotka. 1906 dokončena čistička v Bubenči

osvětlení

Až do 16.st ulice neosvětlené. Středověké nařízení: každý chodec si musí po setmění svítit loučí nebo lucernou. Kdo ji neměl, byl podezřelý. Nároží ulic se už od antiky osvětlovalo hořící smolou v železných koších či kotlích. Od pozdní renesance ojediněle olejové lampy, rozšířily se až v 19.st. První osvětlená královská cesta na Starém městě -  v r.1723 -- 120 olejových lamp. Používal se lněný olej.

obytné stavby 

Královský hrad

nestál vždy osamoceně, mohl být součástí města, pův. opevněných tržních osad.  Většinou na kraji u hradeb, na vyvýšenině. Významný obranný prvek - vlastní hradby, věže. Pro hradní posádku je město hospodářským zázemím. Postupně roste význam městské samosprávy, správa hradu panovníkem delegována na rychtáře. Hrad jako rozlehlý komplex budov je obtížné udržovat. Někdy ho měšťané odkoupili, někdy zbořili (u nás Habsburkové po stavovském povstání). Přemyslovské hrady v rámci měst se v podstatě nezachovaly. Některé královské hrady přešly do rukou šlechty (Jindřichův Hradec)

Šlechtický hrad

a město tvořily konglomerát, potřebovaly se navzájem (ČK-latrán). Šlechta hájila práva svých poddaných x konkurenci měst královských. Za renesance v rámci měst honosně přestavěné šlechtické hrady na zámky (Telč, Opočno, Litomyšl..), až po Třicetileté válce se staví zámky s velkými parky mimo město.

Palác

kromě obytné má i funkci reprezentativní. Šlechta se snaží pobývat poblíž sídla panovníka (Hradčanské náměstí)

dům - chráněný prostor (+ palisáda, zdi…) k bydlení, práci, odpočinku, zábavě, narušit tento prostor = těžký prohřešek - nadávat do okna = horší než na ulici - uráží se i dům - dům otevřen i sousedům a cizím /pocestní -  společné činnosti, nové info + podněty. Kuchyně, světnice = společný obývací prostor, komory  temné a nevytápěné. 

hospodář  - majitel domu a zaměstnavatel: reprezentuje dům, ručí za jeho členy, řeší spory, chrání+živí členy domu vlastní, nevlastní a nemanželské děti, příbuzní, podruzi, výměnkáři, čeleď - právnicky děti  =  čeleď.  

bydlení

chudí místo pálených cihel staví z vepřovic = hlína + plevy + vepřové chlupy, roubené stavby – všude, kde jsou jehličnaté lesy - střecha = došky (2 snopy slámy převázané povříslem-slaměným provazem) - takové domy i ve městech -   časté požáry. Kde byl dostatek dřeva, na střechách šindele. 1751 – Marie Terezie vydala Ohňový zákon - aspoň kuchyně + komín musí mít zděné jádro, povolení poddaným pálit vlastní cihly - pálené tašky –až pol.18.st – s rozvojem zděných staveb - střechy bohatých - pálená krytina, prejzy – dvojdílné tašky – spodní korýtko + vrchní kůrka .

Vybavení nuzné, ohniště uprostřed místnosti, od 13.st - krb u stěny. Nábytku málo, na sezení truhly, trojnožky, v klášterech, hostincích sezení pro mnoho lidí - lavice. Postele bývaly vyšší - od podlahy zima. Byly krátké, spalo se skoro vsedě. Původně se lidé přikrývali starými kožichy, později duchnami - v síni, kde se spalo, se netopilo.

dům rolníka - vše propojeno s koloběhem v přírodě, vše si vyrobí - potraviny, oděv, dům malý, tmavý, spalo se na zemi u ohniště. byly-li postele, přes den se odklízely

dům řemeslníka – část obytná + pracovní, práce na zakázku, za peníze nákup potravin, nejde o  zisk, ale dostatek. Dílna a sklady v přízemí, zásoby i ve sklepě, kde mohla být i studna. V patře se bydlelo i jedlo společně s tovaryši a učedníky .

dům sedláka - velký, sklo v oknech,v patře čeleď a zásobárna potravin - podlaha - udusaná hlína, pokrytá prkny nebo pískem - spí se na postelích. +  skříně, truhlice

dům kupce - kupec často mimo dům,  místo něj zástupce. Často vede dům žena  - zisk - použit na luxus a reprezentaci i lepší vzdělání pro děti.

dům (hrad, zámek) šlechty - i zde život probíhá veřejně. + možnost věnovat se umění a vzdělávání, vyšší  prestiž, často tu žije rozvětvené příbuzenstvo. Hrady jsou chladné, spí se v postelích s nebesy - drží teplo, poskytuje soukromí. Ohromné krby.

gotické sedile, Anežský klášter

 

dům úředníka - oddělení domu a zaměstnání - proměna rodiny poč. novověku -  byrokratizace,rozvoj měst 

Čeleď bydlela společně, ve velké místnosti - ratejně. Staří lidé bydleli na vejminku, existovaly i starobince a chudobince.

Tuláci  používali vlastní značky, označující možnosti daného domu (nechá přespat, dá najíst za práci, vyprávěj dojemné historky, bohatí lidé, můžeš spát na seníku, budeš odbyt...)

BYDLENÍ OD GOTIKY K RENESANCI 

Zděné domy se u nás stavěly jen ojediněle, první zděnou architekturou byly kostely. Obecně byl v gotice dům temný a  stísněný , prostornější v renesanci a  baroku. Měšťanské domy a paláce - potřeba prostoru pro zásoby a reprezentace - stavba pater - služební nebo nájemníci, město -  špína na ulicích - kanalizace až v 19.st - X doma  většinou čisto a uklizeno. V oknech natažené tenké kůže nebo střívka, měchuřiny z dobytčích měchýřů, Původně okna  bez výplní, na noc a v zimě se zavíraly okenice. Výplně ze skleněných terčů spojovaných olovem jen u bohatých, drahé. Od 16.st křišťálové průzračné sklo - záclony - od 18.st.  

světlo

okna malá a svíčky drahé - stejně nemají co číst a neumí to, louče a kahany na rybí tuk, olejové lampičky, polotma, lojové svíčky - dlouhá výroba - tuk se vařil celé dopoledne. Spát se chodí se zvoněním zvonů. V kamenných domech bohatých kupců a řemeslníků stejně jako na hradech výklenky u okens kamenným  a později dřevěným sezením, aby se co nejvíc využilo denní světlo.

topení a vaření

domy studené a vlhké, otop drahý, vytápěna jen kuchyně a světnice, ohniště pův. uprostřed místnosti, ve stropě otvor - dýmník (ten na obrázku je z kuchyně Anežského kláštera)

později výklenek ve zdi - přitápí se dřevem v přenosnými železných koších - kachlová kamna známá od 12.st v J Německu a ve Švýcarsku, ve 13.st do Českého Krumlova - pův.jen na hradech a šlechtických sídlech - od 16.st. v bohatších domech. Otop -  dříví, uhlí a rašelina - kachlová kamna ozdobou interiéru – až v renesanci 

voda

její dostatek byl problém po celý středověk a představoval jeden z největších technických problémů města. Většinou se nosila zdaleka  = práce žen -  až 12 litrů denně - spotřeba vody velká, nošení dřina = pralo se v řece, nádobí se nemylo vůbec, udusaná podlaha - písek - praní prádla v severní Evropě - zdroj omrzlin - ženy stály hodiny ve studené vodě - prací prostředky = stará moč - zdarma, nebo louh, ten se platil - Pompeje - barvírny u veřejných WC - prádelna v Cefalú První vodovody měly kláštery. 1142 Strahov, hromadné zřizování u nás až po husitských válkách. V renesanci se staví vodárenské věže, voda se přiváděla trubka,iVytlačila vzhůru do nádrže a gravirací, pod tlakem se rozváděla do kašen na náměstí.

vybavení domu chudých

těžký dlouhý stůl - aby se nepřevrátil, lavice, truhla na oděv, skladné lože - spí se cik cak, matrace plněné suchým listím a polštáře slamou. nejchudší spí na zemi na slámě, nože, lžíce, misky ze dřeva, konvice, železné hrnce, jí se společně z jedné mísy, obývací prostor vymalován na bílo, stěny  očazeny. Podlaha hliněná, jen u zámožnějších dřevěná.   

vybavení domu bohatých

od renesance se dává na odiv majetek - stoly a židle se  zdobenými opěradly - jen jedna či dvě, pro hospodáře a vzácnou návštěvu, stávaly u okna. Vyřezávané malované truhly - z nich později prádelníky a almary na nádobí a šatstvo. Většinou zelené barvy, s motivy narcisů a tulipánů. Postele mají slamníky, prachové polštáře a prostěradla

Později přibyla modrá barva a motiv zvířat a lidských postav.  Truhla moučnice - uvnitř několik oddělení na druhy mouky a luštěnin. Zdobnější předměty, bohatší jídelní soupravy, od 16.st vidličky, ubrusy, porcelán až od 18.st. - koberce a závěsy, postele s nebesy - soukromí, proti hmyzu a chladu, v posteli s nebesy se dalo sedět - šlechta tak přijímala hosty - lidé spali nazí nebo ve spodním prádlem, na hlavě čepec, pyžamo je vynález přelomu18. a 19.st. - látkové tapety + dřevěné ostění  si mohou dovolit jen nejbohatší. Od 16.st - sbírky map a rytin, obrazy - krajinky a portréty. 

Veřejné stavby

radnice - ještě ve 13.st se městská rada v královských městech scházela u rychtáře, později často město budovu odkoupilo, vliv rychtáře omezen. V poddanských městech dosaženo samosprávy později. 1338 staroměstská radnice, právo udělil Jan Lucemburský.  Itálie - palazzo comunale.

Na zdi radnice vedle vchodu umístěny různé délkové míry (pražský loket)

Na visutém trámu či na věži umístěn zvonec - ohlašování poplachu, požáru, svolávání konšelů aj.

špitál

instituce pro poutníky, zřizovaly církevní řády, jako první benediktini. Špitály nejprve u klášterů, později i ve městech. Ty ale poskytovaly sociální péči obyvatelům města - starým řeholníkům, mrzákům, postiženým, chudým. Náklady se hradily z darů (někteří ve snaze dosáhnout lepšího postavení v posmrtném životě v závěti odkazovali majetek klášterům) a nadací, později přispívala i města. Naprostá většina špitálů stála před městskými hradbami. 

vězení

dlouhé tresty ve středověku neexistovaly, jen výjimečně,  společnost nechtěla odsouzence živit. Ve vězení čekal na rozsudek - buď poprava, nebo propuštění. Za běžné přestupky (opilství, hádky, rvačky, krádež, dluhy) byl pobyt ve vězení několikadenní. Vězení mohlo být ve věži, sklepení radnice. Lepší s volnějším režimem pro bohaté - měšťané si mohli nechat donášet jídlo i pivo a někdy i vlastní postel. Chudí v kobce i připoutáni řetězi nebo v kládě. Od renesance speciální stavby - šatlavy. 

pranýř

smysl veřejně odsoudit převzat z antiky. V antice se na foru vyvěsily desky se jmény provinilců. Středověk - analfabeti, proto dotyčný vystaven osobně posměchu obce. Nepoctivci vymácháni v koši v řece (odtud PODVODNÍK), Cizoložnice stála se svíčkou u vchodu do kostela. Pranýř - sloup. K němu přivázán odsouzenec, někdy pomazán medem, aby ho štípal hmyz, měl nasazenou masku s dlouhýma ušima či náhubek. Lidé po něm mohou házet bláto a ...co najdou. U pranýře stál biřic a nahlas opakoval vinu dotyčného. (PRANÝŘOVAT) Židovský pranýř ve tvaru prasete. Zrušil až Josef II.

Obdobou pranýře kláda

katovna

mimo hradeb i uvnitř. Kat býval zámožný, placen "za dílo", ale působil i jako ranhojič, zubař, napravoval zlomeniny apod. Patřila mu část majetku odsouzence, uklízel mršiny (a tajně pak prodal kůže) Hrdelní právo města nezneužívala, popravy nebyly časté. Kat měl sice omezená práva, ale v civilu mohl chodit i do šenků, pokud se ohlásil. Někde měl vyhrazené místo, někdy musel sedět na zvláštní trojnožce. Měšťané s ním i rozprávěli, býval vzdělaný. Vždy šlo o to, co byl za osobnost. (Mydlář)  Nejčastěji popravoval oběšením, jinak stětím. Odsouzencům se zavazovaly oči, aby nikoho neuhranuli.

kašna - z něm. wasser kasten. Koncové zařízení vodovodu.

Od 16.st se podle italského vzoru kašny zdoví sochami. Fontány- ozdobné kamenné nebo kovové kašny, kdy voda stříká i do strana do výšky. Hlavně za baroka.

most - předcházel mu brod v místě, kde byla řeka hluboká max.1 metr. Pod vodou často nataženo lano na přidržování, vvýstup z řeky upraven i pro koně a vozy. Důležité pro obchodní stezky. (zlatá stezka přes most v Písku)

U městských bran mosty zdvihací. Platilo se mýtné, dochovaly se často mýtné domky

hospodářské stavby

ungelt 

název podle druhu poplatku za zboží nabízené cizími kupci k prodeji. v Benátkch fondaco - kupecký dvůr. Zakládali němečtí a italští kupci ve velkých městech po celé Evropě. Pražský Ungelt založen německými kupci - ohrazený dvorec, Týn

řemeslnické dílny

od 13.st po vzoru německých měst u nás zakládali řemeslníci bratrstva. Měli zvoleného svatého, k němuž se modlili o ochranu, často financovali jeho kapli v kostele (Týn, řezníci aj.). Výběr příspěvků, pomoc rodině kolegy v nouzi, společné oslavy apod. Cech byl formou středověkého profesního klubu. Výroba v přízemí domu - na dvoře mohl řezník porážet a bourat maso, pekař měl pec, obuvník dílnu... Byly tu i složeny zásoby a hotové výrobky. Hustý provoz - mistr, tovaryši, učedníci i zákazníci. Nad vchodem "reklama" - znak profese. Stejně tak cechy platily cechovní reklamu investicemi do umění (Firenze - Orsanmichele, Týnský chrám - oltářní obraz zaplatil cech pivovarníků a sládků...)

Profese hlučné a pracující s ohněm vyloučeny za hradby. (kováři a hrnčíři). Také zapáchající řemesla vytěsněna co nejdál od náměstí a hlavních ulic (V jirchářích).

NĚKTERÁ ŘEMESLA 

bednáři -  vyráběli sudy 

brabenáři – na jaře vybírali z mravenišť kukly, na mravenčí líh – lék 

čižbaři  – chytali ptáčky na lepivé větvičky (tenata, vějičky), rčení sedl na lep 

dráteníci - spravovali hliněné nádobí drátováním

hokynáři – nabízeli drobné zboží 

houžvaři - vyráběli houžve, silné provazce z mladých smrkových kmínků

hrstníci - prodávali zboží na hrstě - sůl, semínka, kroupy, obilí...

jehelníci - vyráběli jehly

koudelníci – obchodovali s vlákny ze lnu, juty, písnička Z KH koudelníkův syn. Rčení: hoří mu koudel za patami 

kováři -bílé dílo: vyráběli nástroje, dílo černé - kovali koně a vyráběli kování

krtičkáři - nabízeli na jaře vypuzení krtků, prodávali lektvary z bylin

peciválové – oprava pecí 

ševci prťáci – oprava starých bot   

ševci novotníci – výroba nových bot

šindeláři - odbornost tesařská, zhotovovali stejně velká prkénka s drážkou pouáívaná jako krytina střechy

tesaři  - velmi žádané řemeslo. Specializace - sekerníci - kostrukce dřevěných strojů) mostníci, kotečníci (kotce), lodnáři (stavěli lodě). Tesař musel umět dobře počítat, kreslit, mít dobrý odhad a cit pro tvar, znát vlastnosti různých materiálů, být fyzicky zdatný. Dělal žebříky, dřevěné schody, trámové stropy, podlahy, jednoduché kupecké boudy. Tesaři vozili z lesa na stavbu oloupané kmeny, z nich na kozách otesávali trámy. Používali různé druhy pil, seker a dlát. Za stavbu domu majitel dobře zaplatil a tesaře musel pohostit - jinak mu mohli do základů zakopat zdechlinu apod.

tlumočníci  - vyráběli tlumoky + pouzdra na střelné zbraně 

vrkočnice - prodavačky pletenců cibule a česneku

krámy a tržnice  - chlebné lavice a masné krámy

Trhy povoloval pouze panovník za poplatel, naopak poskytoval ochranu kupcům (Týn)

Trh týdenní - 1 den v týdnu, od časného rána do poledne. Venkovani platili i za přejezd mostů, už za svítání se řadili před branami.. 

Trh výroční - jarmark (Jahrmarkt) - trval i dva týdny kolem svátku pěstského patrona

Specializované trhy - vaječný, ovocný, uhelný, dobytčí, senný koňský...

Městská rada dohlížela na kvalitu. Zákaz prodeje masa vlkohryzného (zadáveného vlky), nečistého (z pošlého dobytka). Od cca 1780 nařízení o odděleném prodeji masa syrového a uzenářského zboží. Koňské mase se mohlo nabízet až do cca 1880 na periferii.Kontrola váhy chleba a pečiva. Podle italského vzoru se později ve městech začaly stavět kryté tržnice.

mlýn-

nejstarší mlýny ve 12.st na pozemcích kapitul a klášterů. Rozvoj vodního mlynářství - od 14.st. Mlynář si obvykle ponechal 1 /7 namleté mouky.

krčma - šenk .

Právo šenku patřilo k výstavbě domů, nešlo o stavbu jako takovou. Starousedlíci z časů založení města měli automaticky právo šenku, nově příchozím bylo odpíráno. Postupně stanoven limitní počet, ten dodržován, zejména v královských městech. V poddanských měla právo várečné a šenku většina občanů. V praxi držitel práva várečného ve svém máshausu uvařil pivo, které pak prodával. Za renesance si majitel práva zjednával personál - šenkýře, nepobíhal mezi stoly sám. Snaha přilákat zákazníky doplňkovými službami: hazard, nevěstky, prodej kradeného zboží. V rudolfínské Praze se konal v krčmách i program a "svlíkačky". Ve velkých krčmách možnost přespání a ubytování, což později převzal

zájezdní hostinec

dům s velkým dvorem, stájemi, hostinskými pokoji, sklady. Nutnost více místa - stavěly se na předměstí nebo hned za branou (ČK - U města Vídně). V době trhů se tu ubytovali kupci i formani. Totot ubytování využívali i poslové.

herberk

ubytovna pro poutníky. Přízemní dům s velkou místností a mnoha lůžky / palandami. Až do renesance se nepoužívalo noční prádlo, lidé spali nazí.

lázeň

všestranné služby, středověk nebyl moc prudérní, i když církev neřesti kárala. V kádi s teplou vodou se jedlo, pilo, klábosilo se sousedy a dovádělo s lazebnicemi. Své služby poskytoval i holič. Pohoda a ž do pol.17.st, pak se postupně lázeň stěhovala do soukromí domů.

církevní stavby - viz dějiny křesťanství 

PRÁCE VE STŘEDOVĚKU 

Étos práce x od antiky, od 10. stol dělení na trojí stav  oratores - bellatores - laboratores

 - po vyhnání z ráje  v potu tváře dobývati chléb svůj budeš.   Volný čas a soukromí  - do renesance neexistují. domácí intimita až od 18.st.  - soukromí neexistovalo. kdo chtěl být sám, byl podezřelý - všechny činnosti probíhají  před zraky všech obyvatel domu. Do práce  zapojeni všichni v domě podle svých sil - hlavní motor – žena -      domácí práce je vidět až když se nedělá                                                                  

robota

v našich zemích utužena po Třicetileté válce. Poddaní pracovali na panských polích, ale měli i další - někdy kuriózní  - povinnosti: Rakovničtí museli půjčovat vlastní peřini na Křivoklád, když přijelo panstvo na lov. Obyvatelé Hradčan hlídali vězně v Daliborce a sekali trávu v Jelením příkopu. Svolení vrchnosti bylo třeba na vše možné - na svatbu, studia, stěhování...Robota až do josefinských reforem.

práce v zemědělství

cca 80% obyvatel pracuje na polích, aby uživili společnost. Výnosy byly velmi nízké, složitá konzervace i převoz potravin. Pracovalo se hodně, jedno málo a špatně. 1 zrno dalo výnos maximálně 4 zrna. Chléb  - základní potravina. Výnos 5 zrn - za renesance. Rolníci pracovali od úsvitu do soumraku bez víkendu a dovolené.Nesmí opustit panské pozemky, mají pronajatý kus půdy pro vlastní potřebu.

Čeledníci - pomocníci v zemědělství. Těžká práce za málo peněz, společné bydlení v čeledníku (ratejně)

práce řemeslné

učeň - tovaryš - mistr. Tovaryši - učedníci řemesla, co složili tovaryšskou zkoušku. Učňovská leta - hodně práce v domě mistra.Učńovská leta - 1 až 8 let.

Po večerech se doma tká, vypráví si příběhy, kolébají děti v zavěšených kolíbkách.

práce zostouzené

hudebníci, herci, minesengři, kejklíři - považováni za spřažené s ďáblem, s pochybnou morálkou vzhledem k nestálému způsobu života

povolání spojená s krví a mrtvolami - kat, biřic, mučitel, hrobař, řezník

RYTÍŘSKÝ KULT

Titul, půdu a hrad dědil vždy prvorozený. A ostatní děti?  Buď klérus, nebo armáda. Z drsného válečníka raného středověku  -  rytíř  ‑ statečný bojovník,  elegantní kavalír - ctnost a pokora řeholníka - ideál zušlechtění 

sv.Jiří

vzor všem rytířům ve vztahu k ženám - zabil draka, vysvobodil  pannu                                                                                          sv. Václav

 vnímán jako nadšený šiřitel křesťanství. od 14.st. zemský patron - světci z panovnického rodu v evropských dynastiích  - časté, lesk + váha  rodu, ochrana + přímluva

turnaje

heslo před turnajem –skanduje se: statečnost - věrnost -štědrost - zdvořilost - přesná pravidla – kolbiště prostorné, tribuna, dřevce dl. 4 m, silné 7 cm - jiné zbraně – meč, sekyra, kladivo - odměna – prestiž + květinový věnec - bohatí šlechtici – hrncová přilba – ochrana i nevýhody –otřes mozku, zdeformování- musí sundat kovář - plátové brnění – až 40 kg kroužková zbroj – až 50 000 kroužků - až 20 kg - jako dnešní vesty z kevlaru - šíp s kovovým hrotek pronikne, meč se sveze - zranění - "jen"  zlomená žebra   meč -délka  – až 1 m – váha 1,5 kg - 

trubadůři

vznik během 11.st v jižní Francii - odtud se postupně šíří po Evropě. V Itálii vzniká scuola dantesca a florentská poetická škola. Popisuje se ideál dvorské lásky, nejedná se vždy o konkrétní dámu a rytíře. Jde o platonický vztah rytíře a dámy, manželky jeho lenního pána. Rytíř bojoval v barvách svého rodu nebo své dámy. Dvorská láska  ovlivňuje i vztah muže a ženy.  Obecně dochází ke zjemnění životního stylu, 

ODĚV A MÓDA VE STŘEDOVĚKU A RANÉM NOVOVĚKU

jídlo + oděv = rozlišovací znak stavovské příslušnosti. Šaty chodící - svrchní oděv, vinutí - spodní prádlo. mužské spodky od 16.st, ženské spodní prádlo až od pol.19.st. Kalhotky ke kolenům nosily dříve jen malé děti, jeptišky,  tanečnice, baletky. Chudí toho mají málo, oděv se večer sroloval a uložil do truhlice.

odívání za gotiky - největší výdaje na módu - cenila se pestrost a zdobnost - i extravagance, oděv dle společenské příslušnosti, jinak pokuty - vnější dojem X nepraktičnost a nepohodlí - za gotiky rozvoj krejčovství - pro bohaté na zakázku - chudí si šijí sami a chodí bosi

děti na obrazech mají děti tělo ježíška, jsou nahé nebo v průsvitné košilce - chitónu - ve skutečnosti se hned po porodu pevně balily - rovnání končetin

koté   - ženský spodní oděv = koté - šaty s těsným živůtkem + rukávy, po stranách šněrování, tělo prosvítalo. 

pánské gatě - velmi těsné, šity na míru, nahoře rozparky+ tkaničky, spíš se obouvaly + krytí = poklopce, hodně vypolštářované a někdy i opentlené - budilo pohoršení. Módní jsou různobarevné nohavice.

kabátce - krátké + těsné

pláště - s kapucí, často sepnuty sponou,  podšívka kontrastní barvy, ženy přidržovaly plášť předepsanými gesty - obrazy gotických madon, Anežský klášter - vyniklo řasení + barva

vafrnok - plášť přes brnění, v barvách pána

kasula - svrchní oděv biskupa,  zdobnější byla zadní strana, obrácená k lidem          

sukot - plášť  bez rukávů přes spodní oděv - véčkový výstřih - z Holandska - obrazy nizozemských mistrů

rukávy -  módní prvek, často prostřižené, ven se drala košile, někdy tvořila „balóny“ často jen přišpendleny na ramenou, splývaly

pachy  =  dlouhé pruhy látky, couraly se po zemi, z drahé látky, z hermelínu

obuv -   chudí nosí dřeváky, boty ze slámy, bohatí boty se zobci, až 2x dlouhé, vycpávaly se a přivazovaly řetízky k pasu

symbolika barev

ve středověku existoval složitý kodex barev vyjadřujících vztahy a zamilovanost - doba rytířského kultu a trubadůrů

červená - život, láska vášnivá, ohnivé léto, , církevní barva - kardinálská, duch sv - v antice výroba z plodů moře - ve střed. z hmyzu na dubech - červců

modrá - barva universa, stálosti, naděje

zelená - novost, symbol probouzející se přírody i milostného citu, ale mohla to být i barva svatební a věrnosti

žlutá - samostatně neoblíbená (židi), výroba ze šafránu

zlatá - časný podzim, zlaté lány obilí, láska zralá

hnědá - neoblíbená, šat chudých, později františkáni - pokora

šedá - oblíbená u šlechty s černou

černá - smuteční + slavnostní barva urozených + vzdělaných - universitní profesoři,  šlechtici

bílá – dříve smuteční – srv. Izabela Kastilská po smrti manžela

účesy

tmavé vlasy se odbarvovaly, bělily sluncem - široké klobouky bez dýnka - domy stavěny s terasami, paruky z bílého a žlutého hedvábí - módní dlouhé kadeře  + příčesky (stuhy + perly) - čelenka s 1 perlou - Vinci - dáma s hranostajem, sochy madon - prstýnky lokýnek - ženy si holily  čelo =  vysoký ovál - Uffizi - Raffael

pokrývky hlavy

rouška – velmi drahá, úzká -  mladé - typ obvazu,  vlasy byly vidět X  celohlavová - nosily vdané ženy, nad čelem často hodně škrobená, bohaté záhyby

turban - od pozdního stř., muži i ženy

klobouk - péra od lancknechtů

čepeček, později v renesanci přes něj baret - hodně našikmo

koruny - liliovitá - madona, s kamarami, tzv.přemostění, jako ucho košíku

pás  - do renesance nošen níž než  pas,  muži i ženy - na opasku zavěšeny kovové kuličky s vonnými bylinami

kožešiny - ve středověku považována za oděv barbarů + chudáků, od renesance změna - nejcennější sobol -  napodobeniny

odívání za renesance

Šaty chodící - svrchní oděv, vinutí = spodní prádlo.rozdíl =  absolutismus x liberálnější vláda, renesance ruší středověkem vybudované kategorie, končí uniformita - tělo bráno s jeho nedokonalostmi, oděv respektuje siluetu - nejnápadnější oděv má kat - ne nezbytně červený, ale s výraznými barevnými detaily

vzory - úzký repertoár - motiv melagrany, piniové šišky, palmety, kombinace červené+zlaté - Firenze - dovoz látek z Anglie - barví je + opět vyvážejí

prostřihování - Je to i praktické, ruce mají větší volnost pohybu. Módu zavedli  lancknechti - 1.námezdní vojáci v Evropě - svérázný styl oblečení - boří konvence - L+P strana jiná barva...šíří i markytánky. 

Řasení - záhyby šatu vypovídaly o stavu, věku, společenském statusu.

16.st - Španělsko + alžbětinská Anglie - dvorský kroj  nepohodlný, těsný, těžký...důstojný + majestátní majitel - obrovská krinolína, nabíraný límec, okruží... Francie, Itálie - ležérnější móda - NE okruží, ANO dekolty

kabátce+ punčochové kalhoty - přežívají z gotiky

šaty - dlouhé róby se zdůrazněným pasem

košile - novinka (v gotice na obrazech v košili jen venkované, urození ji neukazují) - nyní módní hit

kazajka - Benozzo Gozzoli - průvod 3 králů

spodnička +  sukni +  živůtek + korzet.

původně je barevnější oděv u mužů, od 17.st se prosazuje dámská móda - nadarmo  výnosy ve snaze zakázat nákladné oděvy - s vyjímkou puritánů se nádherných šatů nechtěl vzdát nikdo

kazatel Bernardin sienský brojí proti dámským kloboukům

Znám ženy, které mají více hlav než ďábel, každý den jim vyroste nová. Znám takové, co nosí klobouky jako kus hadru a jiné zas jako lívance, některé připomínají hrady s věžemi. Ach ženské, sundejte to! Udělaly jste si ze svých klobouků bohy a vypadáte jako sovy pálené

Florencie - komise x rozmařilosti, ženy  velmi chytré a úředníci  nic nezmohli

hlášení jednoho frustrovaného florentského úředníka

Vyšel jsem do ulic, abych vyhledával u žen zakázané ozdoby, ale setkal jsem se s takovými argumenty, o kterých se v zákoníku nepíše. Jedna žena měla třeba kapuci lemovanou krajkou. Když jsem se ji zeptal, jak se jmenuje, krajku sundala, protože byla jen přišpendlena. Pak jsem potkal ženu se spoustou knoflíků na šatech. Můj pomocník jí řekl: není dovoleno nosit tolik knoflíků. Ona na to, že to jsou cvočky, že chybí knoflíková dírka. Nakonec jsme chtěli zapsat ženu, která měla šaty zdobeny hermelínem. Proč si mě chcete zapisovat, ohradila se, to je kožešina sasíčka. Co tím myslíte, sasíčka? A ona - to je takový druh zvířete.

Florenťanky  pověstné nádherným oděvem + péčí o a vlasy, snědou pokožku bělily, růžovou pudrovaly.

Básník Lodovico Ariosto se pozastavoval nad tím, co všechno potřebují

Kolik jen nožíků a nůžtiček na nehty, mýdla a citronových plátků na ruce. Na mytí potřebují hodinu a další hodinu se mažou a masírují, dokud nejsou dokonalé. Ani bych nespočítal ty krabičky, flakóny, lahvičky a další hlouposti co používají. Loď od přídi po záď by se dala vybavit rychleji.

dobový popis oděvu

Nohy byly sevřeny v těsných botách s velkými přezkami, které při neopatrné chůzi zraňovaly kotníky do krve. Punčochy byly těsně přivázány nad koleny a pod nimi končily kalhoty. Ty nahoře nesahaly do pasu, ale jen k bokům, takže musely být pevně zapnuty na knoflíky nebo utaženy pevně obtočeným pásem látky. Kabátec byl velmi těsný a jen s velkým úsilím se podařilo zapnout ho na malé háčky. Krk svíral pevně utažený šátek, vlasy potřeny tukem a posypány moukou, v zátylku trčel do tuha spletený cop. Dílo korunoval třírohý klobouk, těsný jako vše ostatní - naražený na hlavu. Tak tu stála živá lidská loutka takřka neschopná se pohnout jinak než strnulými kroky.

italská móda v Dantově době

Dante káral své krajany za nemírnou zálibu v přepychu. Ženám vytýkal šaty pošité perlami a drahými kameny a dlouhé vlečky a to, že svými širokými rukávy každou chvíli převrhnou pohár na stole. vadilo mu i že si vycpávají a odhalují ňadra.  Nicméně  ve srovnání s pozdější dobou se lidé ve Florencii 13.st. oblékali prostě. Muži obvykle nosili tmavé dlouhé roucho s knoflíky a s kapucí. Až v polovině 16.st. ji nahradily čapky a klobouky a místo dlouhých vlasů se začaly nosit krátké. Stejně tak se objevily kapsy, do té doby nosili muži na opascích váčky.

pozdní renesance, 16.st

rukávy - nabírané - průstřihy, dvojí vrstvení látek, rukávy spojeny stužkami či šperky

Raffael - donna velata - balóny na rukávech princezen z pohádek = realita

šaty - husí břich = pas do  V  - vycpaná ramena + velké dekoltáže + vlečky

reformace 16.st

důraz na střídmost + jednoduchost - selský oděv - krátké kabátce + kalhoty ke kolenům, ženy zástěry + čepce...

Pieter Breughel - selská svatba

šuba - typ pláště - dlouhé široké rukávy, po kolena, šálový límec, někdy s kožešinou, 

podle toho jak kde chlad, uděluje Pán Bůh šat

kaftan - přepásaný plášť - Rusko, Polsko, Maďarsko, Čechy

plundry - kalhoty pytlového střihu, často sešité z pruhů - od lancknechtů - krátké období

švýcarská garda

pokrývky hlavy

baret - univerzální pokrývka hlavy, různé typy, nošen i velmi šikmo, pod ním čepička

klobouky - šlechta

čepce

pačesy - děsný typ účesu mužů typ Kleopatra - obecně platí - krátí se vlasy, objevuje se vous

sukně + živůtek + zástěra - u pasu objemné klíče  

CESTOVÁNÍ VE STŘEDOVĚKU

Pokud jde o cesty, byl středověk  ve srovnání s římskou říš íkrokem zpět v mnoha oblastech  -  horší bydlení, hygiena i doprava. Římané  sjednotili Středomoří – měli k tomu prostředky -  a cestování je bezpečné. Postavili 280 000 km dlážěných cest, srovnatelná dopravní síť bude až v 18.st. Po pádu řř chybí prostředky na opravu, mnoho cest zaniká. Kde chybí kamení, s prvními dešti jsou zaneseny bahnem. Podklad je maximálně štěrkový.

I tak na cestách ve středověku miliony lidí - poutníci, poslové, vojáci, kupci, studenti , vagabundi, žebráci, nemocní leprou, duchovní, i VIP -  králové, papeži 

Dálkový obchod

V raném středověku se zboží přesouvá hlavně po vodě, od pozdního středověku (sudy vína, herinků, těžké látky...rostou nároky na cesty), nomen omen - podle  druhu zboží místní názvy - Salzburg, Hallstadt - monopoly = Čína – hedvábí,   Byzanc - purpurová barva - mořena barvířskákupci v cíli cesty chtěli „známé prostředí“ = kupecké domy - zboží = drahé kovy, ozdoby, hedvábí, kožišiny, otroci, kadidlo, koření  - zboží pro bohoslužbu = olej, mešní víno, kadidlo (z Arábie). Bavlna z Egypta se lodí dopravila do Janova, odtud na mezcích do severní Itálie na zpracování

Budování cest

nejznámější cesta ze S na J Evropy - via francigena - původně cesta poutníků z Francie do Říma a případně na Gargano - svatyně s.Michala. 

Poutní místa

pouti na svatá místa = spol. křesťanům, muslimům, židům - 3 významná místa Z křesťanství - Řím + Santiago + Jeruzalém, Lourdes, Loreto, Czenstochowa, Fatima, od 1300 - svatý rok

Poutníci z Evropy vesměs pohrdaly způsobem života Byzantinců (jsou zženštilí, mohou za rozkol v církvi a zrazují křižáky Arabům...) i Arabů (nepochopitelný jazyk i zvyky). Jen málokdo měl upřímný zájem naučit se pár cizích slov a poznat lépe národy v místech poutí.

Poutnictví do Říma

rozmach v rámci Jubilejních roků, původně hnacím motorem víra. Od 15.st. se přidává i touha po poznáví nového a zvědavost.

Poutnictví do Svaté země

bylo výnosným byznysem především pro Benátky, odkud vyplouvaly lodo. S příslovečnou benátskou byrokracií se postupně z poutnictví rozvinul organizovaný " segment trhu", svým způsobem 

Organizovaný cestovní ruch.

Benátčané poskytovali stejné služby jako novodobé cestovní kanceláře. Zajistili obousměrnou dopravu, stravování po cestě, ubytování, pojištění, tlumočníky a průvodce, záleželo jen na finančních možnostech poutníka, kterou nabídku služeb zvolí. Galéry Serenissimy vyplouvaly do Jaffy každoročně po Nanebevstoupení a vracely se na podzim. Při velké poptávce se uskutečnila další cesta (březen - září). V ceně byla zpáteční cesta, jídlo na celou dobu, poplatky, které pak na místě za všechny platil kapitán, poplatky za tažná zvířata, placené prohlídky Jeruzaléma a fakultativní exkurze k řece Jordán.  

Tyto cesty velice populární díky renomé Benátčanů jako zkušených  mořeplavců i morální autoritě, které se těšili kupci. 

(anonym 1345: kdo by se býval svěřil sicilanům nebo janovským veslařům, spal by už věčným spánkem na dně mořském) Janované byli podezíráni, že prodávali poutníky Arabům jako otroky.  

V ceně byla zpáteční cesta, jídlo na celou dobu, poplatky, které pak na místě za všechny platil kapitán, poplatky za tažná zvířata, placené prohlídky Jeruzaléma a fakultativní exkurze k řece Jordán. Před cestou se uzavíraly podrobné cestovní smlouvy obsahující práva i povinnosti poskytovatele služeb i poutníka.  

Jak se postupně zhoršovaly vztahy mezi Západem a muslimy, rostly stížnosti na "CK", protože některé body smlouvy nemohla splnit - kvalitu jídla, některé exkurze apod. Pravidelné každoroční cesty lodí z Benátek byly zrušeny .1437, republice už se to nevyplácelo, naopak prodělávala na vyplácení odškodnění.  1440 se sice cesty obnovily, ale až po výběrovém řízení, byznys byl svěřen soukromé společnosti veslařů s nejlepší pověstí, patřící rodině Loredan. Pak převálcováni konkurencí, nesmírně schopnými bratry Contarini. Na 30 let měli na dopravu poutníků nepsaný monopol...   

Chudí poutníci

cesta plná překážek, důvěra v nezištnou pomoc spolucestujících nebo hospiců cestou. Málokdo ochoten příležitostně pracovat, cesta se neúnosně prodlužovala, absence doma pak trvala roky. Navíc poutníkům na cestě za trest bylo kategoricky zakázáno si něco přivydělat bokem. Ale kde není svědka...

Lépe situovaní poutníci

1384 - detailně zaznamenaná pouť do Jeruzaléma, autor Giorgio Gucci. Skupina 12 osob - 6 poutníků + 6 sluhů. Po moři do Alexandrie, odtud hora Sinai, Jeruzalém, Damašek. Zpět z Bejrútu do Benátek. Délka cesty 10 měsíců. 150 zlatých dukátů na osobu. Výdaje - cesta 96, poplatky, průvodci, povolení 25, strava, výbava, oděv - 10.  Díška, platby bokem za urychelní procesu vydání povolení...4,5, sedla, zbraně, příbory, různé nástroje 4,5.

Kdo chtěl cestovat na úrovni svého společenského postavení, musel počítat s výdaji rovnajícími se ročnímu příjmu. Ćasto půjčky od vrchnosti, klášterů nebo zastavení majetku, půdy.

VIP zesnulí on the road

panovníci, šlechtici apod. - maso uvařeno a pohřbeno na místě, kosti do vlasti, srdce na význ. místě  - Fridrich III - srdce v Linci

Mapy

 jsou symbolické, malované v kruhu, uprostřed Jeruzalém. dokola Evropa, Asie, Afrika, Amerika 1492  Kolumbus, Antarktida 1911 Amundsen. Není pravda, že po celý středověk si lidé mysleli, že země je placatá. Už z pol. 12.stol. máme texty a traktáty s nákresy kulaté země

Poslové

Povolání velmi nebezpečné, výsledek nejistý. Nezřídka byli poslové - vyslanci uvrženi do vězení, mučeni a dokonce popraveni kvůli zpávám, které doručily. Druhá strana je mohla brát jako urážku, výsměch, nátlak apod.

Aktuální informace mají svou cenu - nároky: muži - zdraví, odolní, spolehliví, znalí jazyků + společenských mravů - vysoká úroveň zpravodajských služeb - papežský stát - delikátní mise - žádost o  nevěstu + její doprovod - úkryty pro důležité listiny = tělo, oděv, doplňky -dutá hůl, vrstva vosku. 

Jazykové vybavení

latina - po celé Evropě

řečtina - území pod vlivem Byzance -  J Itálie = Puglia - piccola Grecia, Sicílie. Poutníci do Svaté země mají velké potíže, latinu tu umí málokdo, oni se řecky ani arabsky nedomluví. Prostor pro tlumočníky. Už v 9.st. existují manuály konverzace! V opatství Mont san Michelle se dochoval manuál pro křižáky z 11.st s velmi praktickými frázemi v řečtině:

Nějaké zprávy o řeckém císaři? Je vlídný na Franky? (míněni obecně křižáci)? Co mu dát, zbraně? peníze?

arabština - ne moc rozšířená mimo arabský svět

gestikulace - ve středověku nezbytná,  znaková řeč v klášterech    Jan z Pomuku-mukání - přehnaná gestikulace při obřadech - antika - při obřadech paže vzpažené pokrčmo X křesť.  - ruce se přibližují, až se dlaně setkaly

Pohostinnost

 vrchnost - právo na pohoštění,  napřed sluhové s vybavením - postele, peřiny...útulky pro souvěrce + kláštery  - Nepomucenum + comunitá Maria - platby - bohatí votivní předměty, chudí slepici, pár mincí

Hospicium

od 12.st ubytovací hostinec se stravou -  často pro 100+ víc hostů, i manželé odděleni, spalo se bez oděvu, společné postele pro min.2 - ale i 10 + víc- nehygienické, možnost nákazy, konec antiky  = konec lázní X středověk = zanedbávání těla, plus společných postelí  - více lidí, více tepla, v dlouhodobém měřítku imunizace obyvatel

Rychlost cestování - průměr

pozdní stř - lepší cesty + povozy, přívozy, mosty - většina do 19.st cestuje pěšky  = 30-40 km/den - na koni  = 50-60 km/ den, FI - ROMA -230 km - pol.15.st = 5-6 dní, zdržení - hory  + moře -  Marco Polo na Sumatře   zůstal viset 5 měsíců

Mapy - střed světa  = Jeruzalém, svatá země - dokola Evropa, Asie, Afrika, Amerika 1492  Kolumbus, Antarktida 1911 Amundsen

Přípravy na cestu - zavazadlo - nejmenší možné

Oděv poutníka

dlouhý kabát = v noci deka, široký klobouk = deštník, dobré boty,   punčochy, brašna, závěť + smíření s nepřáteli + zajištění modliteb - modlitby k archandělu Raffaelovi - patron cestujících, pro zemřelé na cestách  hřbitovy - campo  teutonico, Roma, u sv.Petra, protestanstký hřbitov u pyramidy Cestia

Cesty za prací - středověk - řemeslníci + umělci  - novověk - vlny vystěhovalců do Nového světa

Podmínky na cestách

drsné - lidé vydáni všanc přírodě - zima, vedro, prach, divoká zvířata, naprostá většina cestuje pěšky, méně na koni, pozdní stř. - kryté vozy - jiná země-jiný mrav + jiné zákony + zvyklosti, cestovatelům šlo často o život - jinověrci, lapkové - obrana - cestuje se ve skupině

Cesty po souši - 1. - léto, delší den, schůdné alpské+ pyrenejské průsmyky, 2. - podzim - ještě teplo + množství plodin

Cesty po moři - podzim nebezpečný, zima neproveditelná - vynálezy - kompas + kormidlo - Čína, v Evropě od 13.st

Přepravní zvířata

osel - nenáročný, jistý v horách, nižší než kůň - dobře se nasedá - dle Kristova vzoru - vjel do Jeruzaléma na oslici - na oslu jezdili vyznavači chudoby, mniši

kůň - luxusní drahé zvíře - šlechtici, rytíři, biskupové

mul (osel+kobyla) + mezek (kůň+oslice) = tažná zvířata. Ten jednoznačně převládá

velbloud = koráb pouště, vytrvalý + nenáročný

slon - vícemístný, silný  Hannibal přes Alpy, mj.58 válečných slonů

vůl, soumar

nosiči - často z válečných zajatců - SKLAVE - Slave, Slovan – otroci zajatí na slov. území ve střed. prodáváni do Španělska

Finance

poutníci při sobě velké sumy, vše se platilo v hotovosti, hrozilo okradení. Až od 14. a během 15.st propracovanější bankovní systém, šeky, směnky.

Svítání turismu

Během 14.st už není hlavním impulzem vydat se na dlouhou zahraniční cestu víra,ale touha po poznámí a obyčejná zvědavost. Cestovatelé si vedou cestovní deníky. Jeden z nejpopulárnějších je Mandeville´s Travels - 1357, sepsání cest sira Johna Mandevilla  do Palestiny, Persie, Indie, Turecka, Egypta. Dochovalo se na 300 rukopisů, nesmírně populární.Z francouzštiny přeloženo do němčiny, angličtiny, latiny, irštiny, španělštiny, italštiny, češtiny!!!

Tito první turisté se chovají stejně jako ti moderní - píšou na zdi, kradou co lze odloupnout nebo ulomit...Ze Svaté země vozí sáčky s hlínou. Rytíři fingují modlitbu a přitom do zdi vyrývají svůj rodový erb. Kupují první pohledy a nevkusné upomínkové předměty...pro příbuzné a přátele.

Služby průvodců

Existují psané a od 1450 tištěné texty, cestovatelé si platí i místní výklad. Ne vždy spokojeni, průvodci často fabulují ve snaze zaujmout a pobavit.... Benátky se svou rozbujelou byrokracií vydávají průvodcům povolení a organizují je do profesní komory. Průvodci kromě výkladu mají turisty zpravit o možnostech občerstvení, doporučit ubytování, místo k nákupu a seznámit ty, co pokračují přes moře, s veslaři.

POHLED NA TĚLO V RANÉM KŘESŤANSTVÍ

Na rozdíl od antiky s jejím svobodným pohledem na tělo přichází obrat. Tělesné radosti jsou lidem odepřeny, tělesný styk muže a ženy má sloužit pouze k početí nového života. Semeno považováno za božský produkt, nesmí se s ním plýtvat. Tělo je nyní nádobou hříchu (kázání sv.Pavla) a vězením duše.

Křesťanští otcové  - odpor k tělu a tělesným potřebám -skrývali se při jídle - středověké světice - odříkání, bičování, anorexie - sv.Kateřina Sienská - podle evangelia Kristus vstane z mrtvých i s tělem, ale to je nehmotné, průzračné, nepodléhá zkáze

1.generace čeká na zmrvýchvstání v dohledné době - nestalo se tak, vsunuli OČISTEC - duše tu čekají na Poslední soud - po vzkříšení = dokonalé 33 leté tělo - Jonáš vyjde z velryby, umučení křesťané  budou bez vady (Orvieto, Signorelli) 

Tělesně postižení  a nemocní leprou považováni za vyděděnce s ďáblovým znamením, izolace v lazaretech

peklo a OČISTEC 

Peklo

O peklu se zmiňuje bible mnohokrát, ale nijak podrobně. O peklu psali různí autoři, ale jako fyzické místo ho popisuje nejlépe, a jako jeden z prvních, Dante ve svých 34 zpěvech. V každém zpěvu se setkává s postavami z řecké mytologie i s těmi, které skutečně žily. Některá místa v jeho díle jsou vykládána různě (jezero s horkou vodou a "peccatrici" jako místo prostituce je jiným ligvistou překládáno jako místo, kde se zpracovává  len - horká voda je nezbytná, česačky lnuse nazývaly pettinatrici nebo pettatrici) a už se nedozvíme, která verze je skutečně ta Dantova, protože jeho dílo se opisovalo ručně.

Umělci před Dantem popisovali peklo jako abstraktní místo, většinou jako otevřená ústa ryby nebo nějaké obludy, plná těl zatracených. Dante jako první ve svém literárním díle detailně popisuje hříchy a tresty, které hříšníci zažívají. Stane se tak inspirací umělců na další stovky let.

Luca Signorelli - Duomo di Orvieto, Giudizio Universale, Botticelli - Dantovo Peklo, Michelangelo - Cappella Sistina

Proč se vůbec na cestu vydal? Je to z rozhodnutí Boha, aby na vlastní oči uviděl místo, kterého se obávají všichni hříšníci, a mohl jim popsat, jaké pekelné hrůzy na koho čekají. Dante není svatý. I on je hříšník, cesta peklem je cesta k sobě samému, ke spáse a obrození, on jediný se také z pekla dostane, aby mohl díky svému literárnímu talentu napsat, co viděl a zažil.

Na začátku básně se Dante nachází v tmavém lese, les je symbolem všech hříchů. Snaží se odtud dostat, najít cestu sám k sobě. Objeví se před ním tři šelmy - lvice, vlčice a levhartice.

Lussuria - chtíč, superbia - pýcha, cupidigia - chamtivost - tři velké hříchy lidstva.  Joseph Anton Koch (Řím, Casino Massimo)

Dante je sváděn k hříchu, ale objeví se moudrý Vergilius, který mu bude průvodcem. Vergilius, autor Aeneidy, byl Dantovým oblíbeným básníkem, sám také popsal záhrobí. Dante žák je vyděšený a zmatený, Vergilius učitel představuje rozumovou stránku každého z nás, která nás může uchránit před hříchem.

Porta inferni

3.zpěv. Dante vidí a cituje nápis. lasciate ogni speranza voi chi entrate. Za dveřmi je tmavý studený prostor. Dveře jsou symbolem změny. Auguste Rodin - Brána do pekla, nedokončeno

Za branou stojí Cháron, převozník. To je společné i s Homérovou Odysseou. Řeka Styx je nebezpečná, zuřiví hříšníci se snaží Danta  z loďky stáhnout do vody  

Dante je na začátku 14.století první, kdo popisuje peklo jako místo s pevnou strukturou - jako propast, po jejímž obvodu jsou umístěna patra - gironi. V každém patře trpí jiní hříšníci na věčnost.  Sebevrazi jsou proměněni v uschlé mozolnaté stromy, protože odvrhli darované fyzické tělo.

Salvador Dalí

 

Heretici jsou odsouzeni k věčné očistě v plamenech.

William Blake

 

Satan a hřích

Ďábel byl v životě středověkého člověka v době Dantově všudypřítomný. Lidé hluboce věřili v existenci Satana

battistero di Firenze

kdysi nejkrásnější anděl  ráje potrestaý za vzpouru, Lucifer, černý král podsvětí odsouzený žít ve věčné tmě. Dante ho vykresluje jako monstrum s třemi tvářemi  (groteskné parodie na Božskou trojici)

Giotto, Cappella degli Scrovegni, Padova

Giovanni da Modena, Basilica di san Petronio

uvězněné  v ledu společně s hříšníky. Led znamená nejvzdálenější místo od božského ohně lásky. Danta neděsí jeho vzhled, ale pudová zvířeckost, tedy absence inteligence. V tomto posledním pekelném okruhu jsou ti, kteří se dopustili velezrady - Cassius a Brutus, Jidáš...

Strach z něj je všudypřítomný, pokouší smtelníky vždy a všude, často ve skrytu. Středověký člověk se snaží držet Desatera a vyvarovat se 7 smrtelných hříchů.(od 12.st  - pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, lenost, obžerství. Kdo zhřeší, nezbývá mu než se vyzpovídat a žádat o přímluvu svaté a Pannu Marii.

Očistec

myšlenka očistce se objevuje až na konci 12.st. jako meziprostor, kde se nachází duše mezi rájem a peklem. Po překonání strachu z konce světa a Posledního soudu jako období kolem roku 1000   církev přichází s novou doktrínou  - konceptem očistce, kde duše čekají podle toho, jak závažných  hříchů se dopustily na zemi. Nikdo neví , jak dlouho zde jeho duše bude – podobné peklu, odpykání hříchů - hřích obžerství – do hrdla se hříšníkům lije roztavené zlato. Hřích pomouvání, klevety – jazyk přibit hřebíkem. Novum je myšlenka na Den posledního soudu, už to není období, ale jediný den, kdy Bůh přijde soudit.

Jak zkrátit dobu v očistci? 

Církev ztrácí vliv na pozemský čas, stále víc ovlivňován novými pravidly, které diktuje společnost. Drží si ale monopol na čas v záhrobé, na očistec prostřednictvím modliteb, zádušních mší a milodarů na charitu. Ćím víc hříšník investuje zde v pozemském životě, tím se zkrátí pobyt v očistci....

schránky na ostatky

z drahých kovů - au+ag symbolizuje průzračné, krystalické tělo světce, v pozdní antice a v raném křesťanství  hroby za městem - později obavy z nájezdů a ničení hrobů- světci se kouskují - ostatkové šílenství - ideál - být pohřben co nejblíž světci - má léčebnou moc

schody spásy

člověk - světec - PM přímluvkyně - Kristus - Bůh 

hrob

velmi důležité bylo, kde bude člověk pohřben, víra ve Vskříšení. Ćím blíž u hrobu světce, tím lépe. Po zmrtvýchvstání vezme s sebou do nebe všechny, kdo mu budou nablízku. 

Ďábel

v některých starých církevních textech na sebe bere  podobu divokého zvířete (divoký kanec, sup, medvěd, pavouk, ) ale i znetvořeného člověka - odtud odpor  k tělesně postiženým. Peklo je zorganizované jako nebe - zrcadlově.

pověry a tmářství

V raném středověku je to církev, která se marně snaží vymýtit v lidech pověry, víru v čarodějnice...lidé věří, že stařena od vedle očarovala jejich krávu, co přestala dojit...V jedné chvíli dochází k obratu v mentalitě kléru i papeže - začínají věřit v čarodějnice i oni. Proč je jednou z velkých záhad středověku

NEMOCI, LÉKY A MOROVÁ EPIDEMIE  

Lidé ve středověku byli obzvlášť bezbranní pokud šlo o nemoci a epidemie. Nepomohlo pouštění žilou ani klystýry. Nedostatečná vyvvážená strava u chudých, přejídání u bohatých - množství drobných více či méně závažných neduhů běžná věc. Dobrý zdravotní stav jedince v dospělost - věc vzácná. 

Co se dochovalo: písemné zprávy v kronikách a dopisech, iluminace, kosti. Z výzkumu kostí víme, co lidé jedli, jak byli velcí, jaké měli nemoci. Močové kameny, kurděje, svalové bolesti, oční záněty 

Zdroj vitamínů

Chleba - hlavní zdroj vitamínu B a sacharidů. Neúroda na poli - hlad v širokém okolí. Minimim ovoce a zeleniny v zimě - nedostatek vitamínu C - svalové bolesti a kurděje. Zisk vitamínu  A - ryby (nedostatečně), vejce, sýr 

Středověká lékárna nabízela bylinky - léky vyráběné hlavně z listů, květů, kořenů bylin. Ćesnek na lepru, rakovinu, epilepsii a srdeční choroby. Někdy bylo nebezpečnější léčení, než samotná nemoc. Minimální hygiena a nekvalitní strava - brána žaludečních a střevních infekcí. Běžné byly kožní nemoci - vředy, gangrény.Lékaři předepisovali diety - snaha vrátit do organismu rovnováhu tekutin (Hipokratés)

Lékařské praktiky

Velmi rudimentální, vycházely vzdáleně z Galéna a Hipokrata. Jejich rukopisy dostupné v Salernu a v některých klášterech v opisech. Postup - vyšetření pacienta, kontrola moči  astolice čichem a zrakem a stanovit porušenou rovnováhu 4 tekutin - krve, žluči černé, žluči, hlenu

Zubaři a chirurgové stejně jako holiči považováni za nižší sortu, studovaní lékaři chodili dobře oblečeni a mluvili latinsky nebo řecky. Chirurgové prováděli pouštění žilou, operovali kýlu, císařský řez mrtvé rodičce - ne až tak kvůli záchraně dítěte, ale kvůli jeho pokřtění před smrtí.

Vedle rostlinných léků se ve středověkém lékařství užívaly také spíše pozoruhodné než prospěšné prostředky, jako polodrahokamy či perly rozdrcené na jemný prášek, prášek z kosti koní, prach z mumií, mazové žlázky z bobra. 

Víra v pomoc svatých

1215 - IV.lateránský koncil zakázal lékařům navštívit pacienta podruhé, pokud tam předtím nepřišel kněz. Nemoc a bolest byla chápána jako trest za hřích. Tudíž se církev snažila zakázat léčit židům - protože jako pohané nemohli nikoho vyléčit. Duševní nemoci měl na svědomí ďábel, způsoboval posedlost.   

V pomoc od neduhů doufali lidé také od Čtrnácti svatých pomocníků, z nichž většina měli patronáty nad různými chorobami. Jen namátkou: bolesti hlavy - sv. Dionysius porod -sv. Markéta bolest břicha - sv. Erasmus bolest v krku - sv. Blažej bolest jazyka - sv. Kateřina horečka -sv. Gerturda bolest zubů - sv. Apollonia mor - sv. Roch nebo sv. Sebestián.  Sv.Jan  srdeční choroby, sv.Vít - kousnutí a vzteklina, sv.Lucie - oční neduhy. Když byly prosby vyslyšeny, slušelo se, aby uzdravený koupil podle svých finančních možností svíčky nebo jinak přispěl na místní kostel a faru.

předměty patřící světci

měly mít léčivý účinek (nápoj z voskovic zapálených u hrobu světce, voda s prachem z hrobu světce, případně voda nebo víno, do nichž se na chvíůo ponořily relikvie) - 11. - 12.st - běžný postup. Získal se tak léčivý prostředek pro velké množství  poutníků.

přirozené uzdravení

často jen změna prostředí, pohyb - pouť na svatá místa - a změna stravování nemocného vyléčily, ale zásluha přičítána vždy konkrétnímů světci.

prach z mumií 

Vlastnit mumii byla dříve prestižní záležitost, bohatí lidé je sbírali. Mumii měl ve sbírkách i císař Rudolf II. Zájem o mumie v Evropě po Napoleonově vítězství u Trafalgaru, , do Čech mumie přiváženy z cestovatelských výprav. Mumiový prášek – již od 12.stol. považován za všelék od bolestí zubů přes vyrážky až po zlomeniny. Lékárny ho nabízely ještě v 19.stol. Účinnost mumiového prášku je diskutabilní, neblahý dopad na lidské zdraví nelze vyloučit. 

6. - 8 st - Justiniánův mor

velmi pravděpodobně první vlna onemocnění, kterou způsobuje bakterie Yersinia Pestis. Nic bližšího se ale neví.

14.st - černá smrt

Epidemie v Evropě 1347 - 51 zahubila 1/3 obyvatelstva.  Nákaza se rozšířila  z Itálie do Francie, vymíraly vesnice i města. 25 000 000 obětí. Trvá ve vlnách 150 let - 75 000 000 obětí, horší v Z Evr, ale několik vln i u nás - přínos – Rudolf II se stěhuje z Vídně do Prahy. Snaha zastavit šíření nemoci marná, příčina mylná - nemoc se šíří vzduchem - vykuřování, zobce lékařů naplněné  vonným kořením. Okna v domech se neprodyšně uzavírala... Nemoc kosila všechny - staré i mladé, bohaté i chudé. Vychovatel a přítel Karla IV. papež Kliment VI. povolil dokonce pitvy obětí - snaha zjistit příčinu nemoci

morové rány v Čechách

Nemoci se v Čechách říkalo ŠELMA. Obětí v letech 1347 - 51 nebylo tolik jako v Z Evropě, více na Moravě než v Čechách. Přesto markrabě Jan  odpouští na 4 roky daně těm, co se usídlí ve vylidněném Brně a Znojmě... Dochované zprávy: 1433 mor v Plzni, 1437 - 9 mor v Praze, umírá asi 100 osob denně. Během 1. vln epidemie u nás zemělo asi 800 000 obyvatel. Asi nejhorší morová vlna v českých zemích 1520 - 21.  Během další velké epidemie v roce 1680 nebyl dostatek hrobníků, mrtvé pohřbívali vězni. Poslední velká epidemie se rozšířila do Čech a na Moravu z Uher přes Rakousko v letech 1713 - 15  , silně zasažena byla Praha, zemřela asi 1 / 4 obyvatel, 13 000 obětí. Rozvoj městské kanalizace a lepší hygiena nakonec mor zastavily. 

morové sloupy - Památka na konec moru nebo poděkování za záchranu, kdy mor vůbec neudeřil (Karlovy Vary) 

dýmějový mor – horečky, zduření uzlin, tmavé skvrny v obličeji, ink.doba  3-7 dní.  Infekční nemoc přenášená krysí blechou.  

plicní  mor – krvavý kašel – 1-2 dny -  smrt 

Rozšíření přes Krym a Černé moře do evr.přístavů - obrana – snaha o zlepšení hygieny, zákaz jíst zkažené potraviny – jinak nic - doktoři nosí povoskované pláště a masky s dlouhým zobákem - v něm vonné byliny jako filtr. Pomoci má kuřecí vývar se šafránem a š%távou z kyselých jablek, chdí jedí švestky, kyselá jablka, pijí odvary z bylin. Na morovou hlízu se přikládala vysušená žába nebo zadek oškubané slepice. Tyto dobře míněné rary lékařů ve snaze pomoci vykreslují tragiku a zoufalství doby.  Jediná možnost záchrany je útěk z nakažené oblasti. Paradox - jena z příčin nemoci je prý trudnomyslnost, lidé se tedy mají veselit a bavit. Zápis z deníku jednoho londýnského úředníka z r.1600:  Nikdy nebylo tak veselo jako za moru

Útočiště – mystika, magie, sekty, davová hysterie – pogromy na židy – jak to že oni neonemocní. Méně zasažené horské oblasti, nejvíce sídla kolem hlavních cest. Ghetto = izolace, lepší hygiena , marnost nad marnost = úpadek mravů.

odraz morových epidemií v umění

Od prvního masového rozšíření moru v Západní Evropě (od 1347) se tyto "boží rány" dostávají do kolektivního povědomí - před morem si není jistý nikdo, mor spravedlivě bere život  chudým i bohatým, nečiní mezi žebráky a urozenými pány žádného rozdílu. Snaha napravit hříšný život pokáním - vzniká hnutí flagelantů

odraz  válek a  hladomoru v umění

ars moriendi - již od morových epidemií, potřeba vyrovnat se s nevyhnutelným koncem života. Texty, často bohatě zdobené, určené hlavně kněžím, ale i laikům. Rady, jak se vyrovnat s typickým strachem umírajícího - že skončí v pekle, přijde o všechen majetek, nebude mít dost síly k překonání fyzického utrpení. Jako příklad slouží Kristus, přes drastický konec na kříži vstal z mrtvých...

memento mori - na obrazech přítomny symboly pomíjejícího času - lebka, přesýpací hodiny, prach, svíčky, motýli, květiny, 

tři živí a tři mrtví - co jste vy, byli jsme i my, co jsme my, budete i vy... 

temná stránka středověku - mučení a hon na čarodejnice

Tělesné tresty

se vykonávaly na hlavním náměstí jako odstrašující příklad. Kacíři a sodomité upáleni, drobní zloději zbičováni a uvázáni k pranýři,  notorickým zlodějům useknuto ucho a vypálen cejch, rouhače tahali kleštěmi za jazyk. Současně i morbidní zábava ve společnosti pro niž je násilí na denním pořádku. 

Součást právního systému, potřeba vynutit přiznání. Pranýř fungoval i jako nástroj znehybnění nešťastníka při mučení. Amputace nohou upálením. Roztrhání koňmi. Drcení prstů a kloubů.Natahovací lavice. Lámání kolem...Hon na čarodějnice začíná až za renesance.

Do určité doby církev lidem víru v čarodejnice vymlouvala, pak se něco přihodilo, neví se co a koncem středověku už věřil i klérus a papež. Žena posedlá ďáblem musela zemřít na hranici. Upálených bylo mnohem víc za doby Michelangela a Galilea než v dobách gotiky.

TĚLESNOST A HYGIENA VE STŘEDOVĚKU A RANÉM NOVOVĚKU 

Neexistující kanalizace a omezené zdroje pitné vody neumožnily středověké společnosti pravidelné koupele či odvod splašek do podzemí. S všudypřítomným zápachem se potýkala nejen města, ale i šlechtická sídla. Hrady na tom byly paradoxně takřka nejhůře, protože se tu koncentrovalo velké množství lidí na malém místě. Kromě šlechticů zde bydlelo i služebnictvo, podkoní, kuchaři a další pracovní síly. Ti všichni si museli několikrát za den někam odskočit - potřeby se vykonávaly do nádob, na latrínách nebo na hnojišti; exkrementy končily v hradním příkopu nebo u paty hradu a pravidelně se odtud vyvážely. 

Aby šlechta nemusela chodit příliš daleko od komnat, zdi hradů bývaly opatřeny tzv. prevéty, tedy kamennými či dřevěnými arkýři, odkud po vykonání potřeby splašky padaly rovnou do příkopu. Zárodky kanalizace se během středověku objevovaly překvapivě u klášterů; ačkoli církevní představitelé své ovečky od čistoty těla odrazovali, puch splašků jim vadil.  Strouhy odvádějící splašky do potoků patřily ve středověku k luxusním řešením. Většina obyvatel hradů si musela na zápach zvyknout. Úroveň čistoty se nicméně lišila od sídla k sídlu, záleželo jen na pánech, jak často nechávali odpad z příkopů vyvážet. 

Rovněž není tak docela pravda, že by se lidé ve středověku vůbec nemyli. Koupel si sice mohli dopřávat jen nejbohatší vrstvy, ošplíchnutí těla vodou z vědra se však praktikovalo běžně.

Běžné je koupání jen několikrát v roce před církevními svátky, některé církevní řády - jen 2 x ročně před Vánocemi a Velikonocemi. Minimální osobní hygiena - špinaví byli všichni. Mytí v dřevěných škopcích a vanách, v jedné vodě celá rodina. Od 18.st v měšťanských rodinách plechové vany. Později bohatí zřizují v domě toaletní kabinet - místnost, kam se nosila vana a z kuchyně do ní ohřátá horká voda.

Koupací postel - vak z impregnovaného plátna s kohoutkem - pro bohaté lenochy nebo nemocné. Koupací košile - vrchol prudérie, ženy a dívky se přes ně i mydlily. WC = přepych, zápach všudypřítomný - lidé zvyklí - mršiny, splašky, krev z jatek...na ulici - bohatí  se  voní , chudí jsou zvyklí a všichni mají vši  - drbátka pod paruky  - bleší kožešinky - vycpaná zvířátka na obrazech na klíně dam, mají odlákat hmyz. Vinci - dáma s hranostajem         

Potřebu lidé vykonávali kde se dalo, v noci používali nočníky. Na hradech prévet, výklenek na vnější straně hradní zdi. Toaletní papír + pyžamo  - od Číňanů - původně sláma. Oblíbené byly lázně, často šlo o bordel  =  zdroj nákazy sifilis. 1709 – vynález kolínské. Zpocené prádlo se večer nechávalo jen uschnout na bidle - na hambalkách - košile, sukně, kalhoty, ráno si vše znovu oblékli. Spalo se ve spodní košili. Pralo se ne moc často,  u potoka, u řeky, do prádla se  bouchalo plácačkami, máchalo, nechalo uschnout na břehu. Mýdlo se dlouho vařilo podomácku nebo kupovalo od mydláře. Tělesný pach zakrývaly u bohatých silné parfémy a pudr.

ŽIVOTNÍ POUŤ ČLOVĚKA STŘEDOVĚKU A RANÉHO NOVOVĚKU

Po zániku Zřř 476  následují staletí nejistot, svět ztratil svůj jasný řád. jedinou jistotou, nadějí  a útěchou v nejistém světě je  náboženská víra. Od Konstantina a Theodosia, který křesťanství prohlásil za státní náboženství, si církev buduje rozhodující postavení v oblasti kulturní i politické. Křesťanství se šíří do tehdy celého známého světa včetně oblastí, kde žijí barbaři.

víra 

nejsilnější pouto středověké Evropy - modlitba ke Kristu a Panně Marii, apoštolům a svatým. víra pomíjí územní, jazykové, kulturní, sociální bariéry = obecně společné milosrdenství. Kostely + hřbitovy = obecně platné právo azylu. Víra je  morální oporou.  2 pilíře, které drží tehdejší společnost - církev a rodina. 

církev + rodina

určuje životní řád - pracovní dny + svátky + obřady, usnadňují život v pomíjivém  světě  (vysoká úmrtnost). Karneval - vše je dovoleno bez následků - církev toleruje tento ventil.

tradice + pověry  

přetrvávají hlavně na venkově, kde jsou dlouho živé z rituály z pohanských dob - prosby za dobrou úrodu, déšť, plodnost dobytka...Pohanské kulty církev nenapadá otevřeně, postupně je nahrazuje svými obřady, kde se stará božstva identifikují s novými postavami  - Kristem a pannou Marií.

inevědomost a představivost převracejí obyčejný les nebo louku za noci  v místo plné přízraků. Nekácejí se stromy, na nichž roste jmelí a také  topol ani vrba - sídla duchů. Noční tvorové  - zplozenci pekla - vlk, sova, netopýr. později ztělesnění upíra. I další zvířata černé barvy jsou považována za tvory zla.. Havran - pro Kelty ztělesnění bohyně smrti. Přitom nejvíc lidských obětí  má na svědomí krysa - za morových epidemií. Kdo se vyzná v magii, může uzavřít pakt s ďáblem a získat moc a bohatství. Lidé jsaou přesvědčeni, že nadpřirozené je ovládáno duchovními silami, lze s nimi vstoupit do vztahu.

Sny považovány za informace z nadpřirozeného světa

konec světa v roce 1000 - tradované téma, přitom většina lidí ani nevěděla, že žije v roce 1000, roky se počítaly podle vlády příslušného krále

konzervativní přístup - lpění na starém, vyzkoušeném bylo bezpečné,  výjimky nepřípustné a změny neoblíbené -potřeba autorit - filosof, král, otec rodiny, starší bratr...víra v autoritu v rodině = dobrovolné podřízení pánu domu - světci - mučení jsou v „náruči Krista“ - netrpí, necítí bolest. 1215 - dogma - tělo+krev Krista - přijímání jen hostie - do úst X zneužití -(židé, satanské rituály...)

rituály 

platily hlavně v mezilidských vztazích  - lidé žili společně, pro individuální touhy a lásky nebylo místo - láska a vášeň  - obávané jako duševní porucha. 

vztahy v rodině

na konflikty nebyl čas, nutná práce v souladu, šlo o přežití - černá ovce   = pitky, karban, zanedbání výchovy, často zasáhli sousedi, nakonec i soud. Typ trestu  = muž  -  zákaz vstupu do hostince na jistou dobu - t.j. zcela vyloučen z mužské společnosti. Konec středověku - začíná proces individualizace, chování lidí se zjemňuje - odraz i v bydlení - oddělení místa na spaní a denní bydlení - sál + komora

početí

Ženská plodnost považována za Boží dar. Pořádaly se pouti na svatá místa s prosbou počít, týkalo se i králů.

těhotenství

lékařské znalosti + pověry - pomáhaly sousedky a porod. bába - kleště a cisařský řez - od 17.st., lékař u porodu  - od 18.st. - pověra - dítě přichází na svět ve velkém nepořádku: nutno narovnat ruce a nohy a nehtem přetrhnout uzdičku pod jazykem, aby mohlo později mluvit -z toho zánětyžádoucí byli chlapci, což bylo spojeno s mnoha pověrami - důležité byly fáze měsíce, doproučené sexuální techniky, mužům doporučena střídmost, náruživí plodí v důsledku oslabeného spermatu dívky. Těhotenský test - zrnka pšenice pokropená močí těhotné měla rychleji vzklíčit. 

porod

.. mělo usnadnit třeba srdce zabité slepice přivázané na levé stehno rodičky.  Podkuřování holubím trusem, Poloha na židli či na posteli - veřejná událost, přítomno mnoho žen - Konstancie, matka Fridricha II - v Jesi na tržišti - Marie Antoinetta - pokoj plný lidí, Ludvík rozbil okno, aby mohla dýchat - kojila kojná, věřilo se že mléko šestinedělky je škodlivé. Situace se zlepšila až za renesance, s vynálezem knihtisku - vycházely i učebnice. Lékaři stále muži, ženy jen porodní báby. Císařský řez znali už Egypťané, ale úspěšný spíš náhodou. Ještě na konci 19.st umíralo 90% rodiček. Děti - do 19.st  co nejvíc dětí - vysoká úmrtnost.  – matky se tak nevážou na děti - od 20.st - kvalitnější péče + hygiena, méně dětí  - to hlásá i protestantismus - míň dětí - lepší péče o ně, jen polovina dětí přežila 15.rok života - jediná antikoncepce - delší doba kojení. Běžně do 2 let - náhradní výživa není - uspávání zlobivých: med, mák, alkohol. Po porodu  se děti rovnaly - pevně zavazovaly do povijanu

křest

- velká událost - 3 dny po porodu. Žít bez křtu = žít mimo společnost - vítaná možnost dobře se najíst a napít - vybraný kmotr zpravidla tuto čest neodmítal - kritika z 18.st: 

Při výběru kmotrů se ani tak nedbá na křesťanskou ctnost, ale rozhodující bývají zištné záměry. Zvlášť prostý lid si vybírá ty, od nichž si slibuje tučnou podporu. Čím víc kmotrů, tím víc zlaťáků. Sotva je po svatém obřadu, začnou se všichni cpát a nalívat a kdo by nepřišel domů úplně opilý, zřejmě by si myslel, že na žádném křtu vůbec nebyl.

Nicméně kmotr věnoval novorozenci zlatou minci, dárky na narozeniny a pokud zemřeli rodiče, měl povinnost se o dítě postarat.

Výchova

 již od batolete - přizpůsobovat domácímu řádu, rodičům se vyká - výprask + ruční výměny názorů  běžné metody - slušné chování  u stolu + pomoc v domácnosti – učily se formou hry. Dětská práce: jednoduché činnosti, péče o domácí zvířata, sbírání klestí... děti na venkově - pospolu, děti ve městě -  časné rozdělení na svět žen a mužů - hl. v řemeslnickém prostředí -děti šlechty - učily se reprezentovat a rozkazovat, často  vlastní služebnictvo. Do 4 let i chlapci oblékáni do dívčích šatů, od 4 let pak jako malí dospělí. to až do 1.sv.války.

mládí

zralost dle církve: 14-15 let, sňatky: muž 27-28 let, žena 24-25 let. Teprve sňatek znamenal dospělost a přijetí za plnoprávné členy společnosti - dozor nad morálkou: zamilované dvojice se mohly navštěvovat i v noci, ale vyžadovala se  sex. zdrženlivost - kdo moc pospíchal, byl usměrněn, při otěhotnění nutno splnění  manž.slibu na obou stranách, jinak to šlo i zrušit

svatba a manželství

od 18.st. právoplatné jen manželství uzavřené v kostele - značné věkové rozdíly nejsou  překážkou -typické pro vládnoucí rody - při výběru nevěsty je krása  a zamilovanost podružná - cíl sňatku  - zachovat a zvýšit čest rodiny

 -  věno

Lucas Cranach – 1530- Nerovný pár

NÁMLUVY, SVATBA

původně stačil ústní slib. Svatbě předcházely námluvy. Před svatbou prohlížen majetek při vzájemných návštěvách, zásnuby - mladí si podali ruce. Od 12.st se do věci vložila církev, uznává se svatba v kostele vedená knězem.  Zrušit zasnoubení a manželství  velmi nesnadné -před svatbou ohlášky. To určeno 4.lateránským koncilem 1215  Zákaz svatby mezi příbuznými. Až do 19.st - dohazovač - vážená funkce, sbírá informace, nabízí partnery.Dary - ona jemu: svatební punčochy nebo košili, on jí šaty a svatební střevíce - snaha neroditl v létě - zvýšená pracovní zátěž, možnost infekce - hosté na svatbě: rodiče, příbuzní, u řemeslníka kolegové z cechu

ius primae noctis - není pravda, že 1.noc s pannou nevěstou měl právo strávit místní feudál. Ve skutečnosti šlo o poplatek za souhlas se sňatkem svého vazala.

svatba

trvala 3 dny – ne v pátek - ráno: svatební polívka v hostinci či v domu snoubenců - svatební  obřad celkem krátký, později součástí mše - oděv pestrý a zdobný - klasika černá + bílá až v 19.st, hostina v domě nevěsty nebo v hostinci - věc prestiže, rodiče se často zadlužili i na roky

Až do 17.st.  zvyk veřejného uložení do manželského lože - mladý pár uznán za manžele až po svatební noci -ženich nákladný ranní dar - finanční zajištění v případě ovdovění - novomanželka odvedena do ženichova domu, každý si směl novou domácnost prohlédnout, manželství jako instituce existovalo odpradávna. Legitimní potomci a dědici  zprůhledňují politickosociální vztahy

V královském prostředí se často uzavíraly tzv.dětské sňatky - u chlapců do 14, u dívek do 12 let. Z těchto sňatků nevyplývaly jasné právní závazky, v budoucnu musely být konzumovány - sex.stykem a uzavřením manželských slibů. Často se ale dělaly tzv.symbolické soulože - děti byly položeny na postel vedle sebe. 

manželství považováno za nerozlučitelné, končilo až úmrtím 1 z partnerů - u partnera se oceňovalo: zbožnost, šetrnost, pořádkumilovnost..legitimní forma lásky – jen manželská, vášnivé páry  považovány za nemocné - láska zaslepuje, vášeň ničí rozum - v rodině to škodilo - hlavním cílem výchova dětí a rozmnožení majetku - rozvod: katolíci ne, protestanti a židé ano

rozvod

nebyl častou záležitostí, s povolením církve byl možný. Zejména v panovnických a šlechtických kruzích se mohl stát nástrojem politické strategie. Důvod- impotence, neplodnost, blízký příbuzenský vztah . Případně král neměl legitimní potomky a chtěl je zplodit v novém manželství.

sexualita a prostituce 

antika + renesance - velmi liberální. X gotika + baroko - pohrdání tělem, zahalování - 16.st. - lidé se koupou na veřejnosti nazí, předmanželská sexualita snoubenců ano, veřejně fungující bordely, vysoká návštěvnost. Muži se vybouří a nebudou obtěžovat ctnostné dámy na ulici. Církev a lepší společnost prostitutkami pohrdá, některé končí na hranici jako čarodejnice.  Až ve 14.st se prostituce reguluje, bordel často řídí správa města, protože je považována za službu prospěšnou veřejnosti. Smilstvo zařazeno mezi hříchy lehčího rázu. Svobodní muži mohou do svatby využívat služeb nevěstek. Ty se shromažďují u mlýnů, lázní, v době jarmarků a trhů, ale táhnou i s vojáky do pole. 

1565 – Benátky – catalogo delle cortigiane – jména, adresy, ceny, 18.st -  nemyslitelné, jak sílil vliv církve 

Středověká společnost byla k prostitutkám kupodivu shovívavá, vykřičené domy dokonce podléhaly dani a přilévaly do městských pokladen nemalé příjmy. "Prázdné ženky" sice patřily k nejhorší spodině a počestní měšťané jimi opovrhovali, jejich existence se ale považovala za potřebnou, protože uspokojovaly touhy svobodných mužů, jimž by byl sex jinak zcela zapovězen. Ženatí pánové využívat služeb lehkých žen oficiálně nesměli, jejich návštěvy hampejzů se však poměrně tolerovaly - bylo to pořád lepší, než aby své ženě zahýbali třeba s manželkou blízkého kamaráda. 

Největšího rozkvětu prostituce v našich zemích dosáhla v 16. a 17. století. Pány z bohatých vrstev obsluhovaly dívky na úrovni dnešních luxusních společnic. Jak napsal Daniel Adam z Veleslavína: "Poběhlice jsou někdy ponoukány, aby uměly čísti, psáti i vybraně se chovati." 

Naopak nejchudší muži si museli vystačit s chvilkou lásky za haldami dřeva u řeky. Dívky zvané "věnečnice" se pak měšťanům nabízely pod záminkou podomního prodeje. "Pane, kupte si věneček!" volaly u vrat, připraveny prodat spolu s věnečkem i své tělo.  

Trvalé "zaměstnání" v hampejzu bylo teoreticky pro lehké ženštiny nejbezpečnější variantou. Docházelo ale i k případům, kdy kuplířky, tehdy zvané "svodnice", svěřenkyně tyranizovaly. Kronika líčí, jak v roce 1526 přiběhla jedna pražská prostitutka k rychtáři tak, jak ji pánbůh stvořil, a žalovala na kuplířku Knoblošku, že dívky "bije, a schovává do své truhlice nejen všechen výdělek, ale i šaty jejich, by uprchnouti nemohly!“ Zmíněná Knobloška pak byla vydána do rukou kata Jana Mydláře, který ji utopil. 

Za třicetileté války ovšem bujela nejen živnost poběhlic, ale také francouzská choroba, tedy syfilis. Nejvíce postižena byla velká města typu Vídeň a Praha, kde se také na to konto objevovaly snahy prostituci omezit. 

Razantní přítrž nemravnostem však učinila až císařovna Marie Terezie. Ta v roce 1751 ustavila tzv. Komisi cudnosti, která v nočních hodinách zatýkala nevěstky a jejich zákazníky přímo při činu. Zatímco muži odcházeli jen s pokutami a domácím vězením, prostitutky čekal tvrdší trest: zmrskání, ostříhání vlasů a nucená práce v podobě zametání ulic. Mnoho lehkých žen bylo tehdy deportováno do vyhnanství v rumunském Banátu. 

Mnohé "hurvy zjevné" přesto provozovaly své řemeslo dál v přestrojení za pokojské, prodavačky či pradleny. Když císařovnin nástupce Josef II. Komisi cudnosti zase zrušil, počet lehkých žen ve Vídni se nijak nezvýšil. 

homosexualita

tvrdě stíhána, v 15.+16.st. i smrtí - Firenze 15.st - Lidmi tolerována, dle zákona smrt upálením, Leonardo – hrozil mu tvrdý trest, nakonec osvobozen. Ještě průmyslník Krupp odsouzen za nemravné chování na Capri, společensky znemožněn, asi sebevražda. 

Zajímavostí je, že až do 11. století církev nepohlížela na homosexuální styk jako na smrtelný hřích a trestala jej mírně; provinilcům mohlo být nakázáno pokání nebo pobyt v klášteře. Teprve od doby, co homosexualitu ve svých spisech ostře odsoudil italský teolog Petr Damián (1007-1072), začaly být intimní prohřešky měřeny mnohem přísnějším metrem. Damián vnímal styk mezi jedinci stejného pohlaví stejně jako masturbaci za "iracionální sílu podkopávající morálku, náboženství i společnost samu." 

Proti homosexualitě vystupoval rovněž Tomáš Akvinský (1225-1274), který ji spojil se svou teorií přírodního zákona: "Určité hříchy jsou proti přírodě, jako například soulož mužů a žen se zvířaty." Stejně tak byl podle Akvinského nepřirozený i styk mezi osobami stejného pohlaví, protože nesměřoval "k účelu, za kterým byla člověku sexualita dána". Z tohoto pohledu byly odsouzeníhodné v podstatě veškeré erotické praktiky, které nevedly ke splození dítěte; jediným přijatelným sexuálním aktem se stal genitální styk mezi mužem a ženou.  

Ve Francii ve 13. století hrozila za homosexuální styk mezi muži kastrace, po druhém provinění už následovalo useknutí různých částí těla a po třetím byl viník upálen. Přísné tresty se vztahovaly i na ženy. V roce 1477 byl v Německu zaznamenán případ, kdy byla mladá dívka za lesbický vztah utopena. O necelých 50 let později čelila stejnému obvinění Francouzka Laurence Poitevin, která se však "upřímně kála", a tak byla odsouzena pouze k šestiměsíčnímu vězení. 

Za přitěžující okolnost se považovalo, pokud si obviněný vynutil homosexuální styk násilím. V lednu roku 1590 byl například v českých Žehušicích na hranici upálen mladý učitel Sixtus, který se přiznal k hanebným činům vykonávaným na svých žácích. Pokud byl ale provinilec šlechtického původu, mohl se z problému vykroutit snáze. Jako třeba hrabě Zikmund z Tschirnhausu, jenž v 18. století donutil k povolnosti řadu svých sluhů a poddaných. Ten byl původně odsouzen k doživotnímu žaláři, nakonec si však směl vězení odpykat ve vlastním domě v Nise, kde dále obtěžoval lokaje. 

Výraznou změnu v posuzování homosexuality přinesl trestní zákoník Josefa II. z roku 1787, který zrušil trest smrti a za sodomii udílel jen lehčí tresty v podobě krátkodobého vězení, týdenního vykonávání veřejně prospěšných prací nebo výprasku. Trest smrti byl sice zanedlouho opět obnoven, na homosexuály se už ale nevztahoval. 

dvojaká dobová morálka

muž právo na cizoložství , žena musela být panna a  v manželství věrná - tento vzor  -  do dalších generací. Bohatý mladík  si užíval se služkami, dcera ze vznešené rodiny hlídána jako nejhnusnější vrah. Její zachovalost  -rodinný  klenot, nikdy  o samotě s mužem,  po ulici jen s doprovodem 

STÁŘÍ A SMRT

pokud se člověk stáří vůbec dožil, neměl nárok na žádné zvláštní postavení - staří lidé v domě ne respektováni,  jen trpěni - vysoká úmrtnost starých lidí- nešlo o sociální problém - vyšší věk - nutno zabezpečit  vdovy a sirotků společností. (pokladny) - průměrný věk ve středověku 27-28 let - dáno vysokou kojeneckou úmrtností - Reálnou šanci zestárnout měla pětina lidí

40-50 letí i fyzicky opotřebovaní. 18-35 = produktivní věk

denní boj o dost jídla a každodenní starosti - život mohl kdykoliv náhle skončit - žádné plánování budoucnosti,  obhroublost a tvrdost vůči ostatním - sentimentalita je luxus, smrt vnímána  jako brána do onoho světa, neznamenala  konec

umírání i pohřeb

veřejná věc, daná pravidla a rituály - k úmrtnímu loži svoláni všichni včetně vzdálených příbuzných, člověk se měl připravit, smířit, dát do pořádku svou pozůstalost - všichni se modlili, místnost vykropena svěcenou vodou, u lože zapálená svíce - oheň a voda  - k zahnání zlých sil - svět živých+mrtvých se sbližuje -  hřbitovy kolem kostelíka - ideál =nechat se pohřbít pod oltářem - kosti do kostnice - osária

smrt

na obrazech znázorňováno tělo v rozkladu - symboly hříchu - hadi, červi, žáby...umíráček, duši se otevřelo okno - Svíce sfouknuty a zapáleno věčné světlo. Pozůstalí  otčenáš - Zesnulý přenesen na máry a převlečen - do 19.st. zavinut bosý do bílého plátna, od 19.st. do svátečních šatů - 3 dny  mrtvý l v domě, co kdyby se probral? Teprv pak pohřben - stráž u mrtvého často veselá, pilo se a veselilo - smrt pána domu se ohlašovala i ve stáji dobytku.

Symboly smrti na obrazech

vesměs nehledě na různé historické epochy jsou to předměty představující pomíjejícnost tohoto světa - prasklá struna na loutně, závěs v pozadí obrazu (konec "představení"), dveře vedoucí do Ráje  nebo do Pekla, osamělí jezdci, loďky a plachty (Cháron převážející duše do záhrobí), zrcadla, mýdlové bubliny (křehkost lidské existence), temní živočichové - netopýr, moucha (Belzebub nazýván pánem much), srp (podtíná život), dýmky a hudební nástroje (plytké radosti života)

pohřeb 

vždy nákladný Na zádušní mši měli jen bohatí - křesťané pohřbíváni přímo v kostele (církevní a dvorští hodnostáři) nebo vedle novorozeně nepokřtěné pohřbeno na kraji hřbitova, sebevrazi mimo něj. Od 16.st - z hygienických důvodů hřbitovy zakládány za hradbami měst, slitování – těhotné ženě se často v těle nechal – nepokřtěný - plod

smuteční hostina - kar - měla za cíl citově se vyrovnat s odchodem člena rodiny

téma životní pouti v umění

tři období - mládí - zralost, stáří - téma velmi časté v renesanci jako morální apel na ctnostný život ve snaze zasloužit si život věčný. 

STRAVOVÁNÍ VE STŘEDOVĚKU A RANÉM NOVOVĚKU

Co se jedlo, je vidět i na freskách. Před objevením Ameriky chybí rajčata a kukuřice, feferonky a brambory. Poslední velký hladomor v 70. letech  18.st - dosyta se ve středověku denně najíst nebylo vůbec lehké. Proto se využívalo svátků a možnosti se najíst víc než dosyta. Jídelníček chudých dos jednotvárný. 9.–15. st – maso, chléb, ovoce na spol.mísách, na kaši + polévku má každý svou misku, u stolu jí bohatá šlechta, jinak deska na kozách.

Bonton u stolu ve středověku

nejsou ubrusy a ubrousky, ani příbory, vidlička k napichování masa z mísy, talíře v raném středověku minimálně, dobře posloužil krajíc chleba. Poháry pro dvojici, střídali se v pití - vychovaní si aspoň předtím utřeli ústa. Polévka se jedla z velké mísy velkou putovní lžící. Mastné ruce se umývaly rozmarýnovou a skořicovou vodou přinášenou sloužícími. Co se neslušelo? Vrhat se na mísu a hrabat v ní ve snaze najít nejlepší kousek. Stejně tak nenabízet spolustolovníkům ožvýkaný kousek. Ohlodané kosti se neměly vracet do mísy, ale házet na zem. Jedlo se dvakrát denně, hostina trvala několik hodin.

Bonton u stolu od renesance

ubrusy, ubrousky. Pol.17.st - kompletní příbor, nošen u opasku. Talíře pro jednu osobu od 16.st - pův.dřevěné, bohatí měli cínové.nejbohatší stříbrné. Porcelán od konce 18.st. Obsluha - vyšší třída: chlapci a muži, venkovské hospody - ženy.

Jednotvárná strava venkovanů

základem jsou méně kvalitní obiloviny - žito, ječmen, otruby, špalda ve formě černého chleba a polévek. Proteiny se doplňují luštěninami.  Placky - velmi tvrdé, ale trvanlivé, daly se změkčit vodou.  Chléb se pekl do zásoby

Lepší strava bohatých

Chléb bílý - z pšeničné mouky, pro bohaté. Chléb rozšířený  až od 18.st. ve vesnici jedna společná pec - panstvo -i jako přílohu - pekl se v zámeckých pekárnách – preclíky, žemle, koláče, koblihy.

Polévky - husté, sezónní, co dům dal, základem obilí

Zelenina - z mrkve tzv.baba - do měkka uvařená mrkev se rozetřela, smíchala s vejci, osladila, smažilo se na pánvi. Velké množství zelí, cibule.

Maso - chudí vzácně, hlavně vepřové - nasolené, uzené. Čerstvé maso si mohla dovolit šlechta a bohatí měšťané. Kuřata, slepice, čápi, kachny, husy, vnitřnosti – hovězí žaludky, brzlík, jazyky, vemínka, zvěřina – vysoká – na pár dní naložit do sudu se solí + jalovcem, nakládané veverky, medvědí paznehty, šneci - pro vrchnost se smažilo na másle, pro plebs na vyškvařeném loji. Vepřové + skopové - hlavně na venkově. Hovězí a zaječí maso bylo drahé. Králíci až od pol.19.st.

Postní jídlo - půstů cca 1/3 roku, nejdelší 40 denní před velikonocemi, ale výklad individuální. Zákaz jíst maso, což chudé tolik nepostihlo. 

Ryby - chudí jedli herynky a malé ryby, bohatí štiky a vyzy. Raci, žáby, hlemýždi, divoké kachny, bobr – jedly se zadní nohy + ocas-počítal se mezi ryby                                                                                                                                    

Sýr - spíš dnešní tvaroh                                                                              

Vejce - i jako samostatný chod – smažená, v rosolu

Brambory - u nás 1618 z Branibor, od 18.st. nejrozšířenější potravinou. Kolumbus z Ameriky přivezl fazole, rajčata, kukuřici a batáty 

Rýže -  od 15.st z Asie                                                                                                                                                                                            

Knedlíky - různé druhy, od 16.st

Ovoce - považováno za ušlechtilejší, než zelenina, roste blíž k nebi, na stromech. Jí se čerstvé-sušené, na kaše.

Kaše - Černá kaše z jablek + piva, opečený chléb povařený v medu. Žlutá kaše - jablka dušená na másle, sladké víno, vejce, nastrouhaný bílý chléb, koření, med, vše se znovu podusilo. Zelená kaše - jablka, bílé nechmelené pivo, vejce, petržel, jitrocel, šalvěj, med...

nápoje  ve středověku výraz společesnkého statutu, alkohol na stole běžný a bezpečnější. 

pivo

považováno za zdravější nápoj než voda a zvláště ve městech, kde studně byly často znečištěné odpadem a uhynulými zvířaty, to mohla být pravda. Vařením se zlikvidovaly škodlivé bakterie ze studniční vody a lidé neumírali na infekce. Pivo se běžně podávalo i mladistvým osobám a dětem. V raném středověku se pivo připravovalo převážně z bílé pšenice, zatímco mok z ječmene byl o něco vzácnější. Zhruba od 9. století se do piva začal přidávat i chmel a různé bylinky. Vaří Kelti, Germáni – Markomani, Kvádové, 1.zmínky – 993 – vaří břevnovští benediktini  - až do 18.st mnohem hustší, spíš kaše - právo várečné + mílové – 1 míle = 7,5 km - převládá výroba spodním kvašením, kvalitní ječmen, tepl.8-14 st. - nižší úředníci, sloužící, čeládka – pije ječné pivo, vrchní kvašení – 15-20 st – pšenice - 1517 – svatovácl.smlouva-slabý panovník Ludvík Jagellonský povolil vařit pivo i šlechtě – klesá kvalita. Ochucovalo se kůrou a listy olše, pampeliškami, kopřivami, bezovým květem, heřmánkem, šťovíkem, meduňkou, pelyňkem, větvičkami borovice....někdy i rozpuštěným máslem. Středověké pivovary obvykle vařily více druhů piva, které se od sebe lišily kvalitou: to nejhorší a nejlevnější bylo určeno čeládce a chase, to nejvybranější směřovalo na šlechtické stoly. 

Mléko na žízeń – kyselé i sladké mléko.

Voda - potoční voda – lépe než studniční – do studny se házelo kdeco.

Káva

z upražených brambor, čekanky. Pravou kávu poznali Vídeňáci 1683 - prchlí Turci tam zanechali žoky s kávovými boby. V Praze 1705 - Armén Georgius Deodatus Damascenus - chodící reklama se džbánkem kávy na hlavě. 1843- Rettigová: Kafíčko a vše, co sladkého

víno

Dodává potřebné kalorie. Vvýroba v rukou šlechty, prodávali chudším - vinaři museli zavřít krámy s večerním zvoněním zvonů, zákaz prodeje u kostelů - alkohol – z arabského al kehol – rozšířili arabští lékaři. 12.st – v Itálii alchymisté zkouší destilaci vína, zařízení jako pro výrobu parfémů. S rozmachem křesťanství v českých zemích vzrůstala jeho obliba - pilo se  zejména ve významné svátky a bylo vnímáno jako nápoj posilující zdraví. Víno pila šlechta – bílá, červení, bylinná (pelyněk, jalovec, šalvěj) - dámy – medovina nebo sladké kořeněné víno, pálené víno, svařené s cukrem = svařák = lék. Ve středověku ředěné víno pili všichni, dávalo se i dětem, jistější než voda z pochybných zdrojů. 

úprava potravin

jídlo se opékalo, vařilo, peklo, hodně se kořenilo, protože jídlo bylo většinou zatuchlé, pro většinu lidí nebyla důležitá kvalita, ale množství - na podzim konzervování - marmelády, džemy, ovocné šťávy, sušení ovoce, uzení, zabíjačky (ty později než dnes - mráz konzervuje, ledničky nebyly) ...přípravu pokrmů ovlivňuje antická filosofie – teorie 4 živlů + vyváženosti – Galén – pokrmy se mlely a sekaly – aby se živly promíchaly

Co se jedlo v Dantově Florencii

prostí lidé - pasta či lasagna v červené omáčce z masa, vína a rozinek. Mnoho zeleniny, špenát, mrkev, dnes velmi oblíbené lilky rozšířili arabové.. jídla se silně kořenila. Zázvor, muškát,  hřebíček, šafrán, bobkový list, majoránka. slaná jídla se většinou sypala pikantním sýrem a někdy i cukrem. cukr – třtinový – kol.r.1 000 v Benátkách – vozí ho arabští kupci z Alexandrie, zde se rafinuje. Na svátky si dopřávali i chudí - holub, kuře, pstruh, melouny, sladké koláče z mnoha vajec a cukru, sýr a ovoce

chudí Florenťané - chleba, boby, placky z obilné + kaštanové mouky, lepší dny – vejce, omelety - jídlo nejchudších - chlebové + zeleninové polévky – vařily zdarma kláštery, základní ochucovadla - česnek + pórek

víno

- výroba v rukou šlechty, prodávali chudším - vinaři museli zavřít krámy s večerním zvoněním zvonů, zákaz prodeje u kostelů - alkohol – z arabského al kehol – rozšířili arabští lékaři. 12.st – v Itálii alchymisté zkouší destilaci vína, zařízení jako pro výrobu parfémů

pravidla stolování rozšířili křižáci od Arabů – nehltat, nemluvit s plnou pusou, nekrást sousedovi z talíře

1492 – Kolumbus – novinky: kakao, vanilka, paprika, kukuřice, dýně, 16.st – Španělé přivezli brambory

příklad jídelníčku pro služebnictvo z r. 1618 

pondělí

S:pšeň. kaše, polévka z kyselého mléka

O.zelí, kroupy, kaše z rozvařených třešní

V zelí, hrách, mléko

úterý   

S: kaše a oukrop

O: zelí, zapražená polévka, buchty

V: zelí, vařená řepa, mléko

středa

S: pšeničná kaše a polévka z kyselého mléka

O: zelí, chleba, obilná kaše

V: zelí, kroupy, mléko

čtvrtek

S: pšeničná kaše a oukrop

O: zelí, hrách, koláče, pletenky

V: zelí, vařená řepa, mléko.

pátek

S: pšeničná kaše, polévka z kyselého mléka

O: zelí, chleba, ovocná kaše s pečivem

V: zelí, kroupy, mléko

sobota:

S: kaše z pšenice a oukrop

O: zelí, hrách, vařená řepa

V: zelí, kynutý knedlík

neděle

O: krupičná kaše, špekové knedlíky, zelí

V: zelí, lámaný chléb, mléko

svatební hostina Viléma z Rožmberka a Polyxeny z Lobkovic

40 jelenů, 50 srnců, 50 hrnců naložené zvěřiny, 20 ks černé zvěře, 2 130 zajíců, 250 bažantů, 4 dropi, 30 tetřevů, 2 050 kroptví, 20 688 drozdů, hrdliček a holubů, 150 volů, 15 krav, 20 ročník a 526 menších telat, 450 vepřů,  1 526 jitrnic, 456 jelit, 236 uzenek, 450 skopců, 395 jehňat, 504 větších selat, 40 uzených volů, 350 pávů,  5 135 hus, 450 krůt, 2 056 kapounů a krmených slepic, 10 290 štik, 6 380 pstruhů, 150 sumců, 200 lipanů, 350 úhořů, 110 sudů vína a 903 sudů piva... 

svatební hostina zámožných měšťanů ve Florencii

několik stovek hostů se bavilo po dobu 2 - 3 dnů. Při těch nejpřepychovějších hostinách bylo k dispozici umývadlo s růžovou vodou, v němž si umyli ruce před prvním chodem - to bylo vždy něco exotického, třeba kapoun v bílé omáčce zdobený jadérky z granátových jablek nebo mletá kozí játra se zázvorem.

stoly pokrývaly 3 - 4 ubrusy, mezi jednotlivými chody odnášeny spolu s nádobím - fanfáry ohlašovaly každý další chod

1.chod - saláty, pečené ptactvo zdobené jejich pestrým peřím, šunka, salámy, plátky chleba

2.chod - pečení bažanti se skořicí - krůtí prsa plněná lanýži - kapouni plnění kaštany - pečená kuřata

3.chod - velmi pracně upravená masa, masové koule, pávi, srnci a selata, husy, stříbrní úhoři, jeseteři, ústřice, krevety, mandlová polévka, rosol a polévané nudle,

sýry – typické toskánské pecorini + marzolini

sladkosti - nazdobené dortíky z cukru a marcipánu ve tvaru paláců, věží a erbů. torte nigre – z kakaa, pečené kaštany máčené ve víně, sorbety – předchůdci zmrzliny –spíš na pití – citronová, pomerančová limonáda

víno trebbiano, vernaccia, moscatello dolce, růžová voda na mytí rukou

dezerty - bonbóny, marmeláda, slazené mandle, želé  - výdaje obrovské

stolování poč. 16.st.

jedlo se rukama z 1 mísy, lžicí a nožem. – vidlička od renesance, tupý nůž od konce 17.st, kdo si nemohl dovolit vidličku a nedodržoval pravidla stolování, nepatřil k vybrané společnosti. - vzniká závazná etiketa pro šlechtické a měšťanské prostředí

1.číšník – příprava lahví -  2.číšník – nalévání hostům. Musel být: hezký ve tváři, veselý, vybraně oděný - postupně se jedlo v jídelně, při hostinách ženy a  muži sedávali zvlášť - začínalo a končilo se modlitbou

ZÁBAVA

Chudí : taverny -  tavící kotlík tehdejší společnosti. Řemeslníci, kupci, chudina, vojáci, poslové, studenti.. Hazard, prostituce. Pila se spousta vína té nejhorší kvality. Ředilo se vodou. Jídlo - luštěniny, polévky, zeleninová jídla. Málo masa. Lidé si vyprávěli novinky, žertovali, hráli kostky. Některé osterie měly i noclehárnu - společná místnosat, společná postel.Hudba. Nabídka sexuálních služeb, od 14.st. tolerováno jako služba prospěšná veřejnosti

Urození: Na hradech po několikahodinových hostinách zábava velmi podobná - hra v kostky, tanec. Dívky a ženy vyšívaly a tkaly, vyprávěly si historky a zpívaly. U příležitosti svátků, pasování syna hradního pána na rytíře s nebo svateb přijíždí návštěva (často významné osobnosti, bohatí sousední feudálové s doprovodem) nákladné hostiny, divadelní představení, výjezdy na koních do okolí, lovecké štvanice. Lov má několik výsledků - okolí hradu zbaveno nebezpečných divokých zvířat, muži se udržují ve formě, je co podat na hostině.

Sokolník

Velmi ceněn je lov s dravci. Sokoli a káňata loví zajíce, volavky a kachny. Dochovala se i pojednání o lovu s dravci, nejznámnější sepsal Fridrich II. Štaufský. Sokolník musí mít dobrý zrak, dobrý sluch, aby rozpoznal i vzdálené zvuky. Musí mít zdravé zuby a silný hlas, aby dokázal napodobit křik dravce. Musí být fyzicky zdatný a odolávat únavě.

VZDĚLÁNÍ

po zániku řř civilizace možnost vzdělání – klášterní školy – v klášterech přežily památky antické vzdělanosti, udržovala se latina. Karel Veliký – číst uměl, psát ne. Reforma: u každého kláštera bude škola + primitivní osnovy výuky. 9. st. – píše se na voskové destičky – rydlo-stylus – latinsky - výuková metoda. vše nazpaměť, třeba pohanský Vergilius-no problem

Účel vzdělání: ryze náboženský - dialektika: umění logicky argumentovat - řečnictví: formulace fiktivních dopisů-vybroušení stylu, hudba – ryze teoretická věda-zkoumá se vztah tónů k číslům – skladatel musel umět hudbu nejdřív matematicky vypočítat

JAZYK

Až do 14.st. se veškeré dokumenty ( závěť, obchodní smlouva, převod pozemku...) psaly latinsky. 90 % obyvatel bylo negramotných, kázání v latině nerozumělo, kazatelé si pomáhali odkazem na fresky, kamenné portály kostelů aj. 

CENTRA VZDĚLÁNÍ

Toledo - žijí zde pospolu Arabové, židé, křesťané. Centrum tehdejší vzdělanosti, přijíždějí sem vzdělanci z celé Evropy pro opisy řeckých  a římských autorů (Aristoteles, Hippokratés, Galén, Ptolemaios, Euklides). Díla se překládala z arabštiny nebo hebrejštiny do kastilštiny a pak do latiny. Šlo o traktáty z astronomie, geometrie, matematiky, medicíny, filosofie, alchymie. Arabové měli velký zájem o astronomii a astrologii. Na základě astronomických tabulek dokázali vypočítat postavení hvězd a sestavit horoskopy.

Astrologové nechyběli na žádném královském dvoře, určovali i dobu příhodnou k bitvě (pol. 12. st. - Vilém I. z Altavilly byl na těchto předpovědích závislý, jak se o tom zmiňují kroniky té doby)

ROZKVĚT MATEMATIKY

Desítková soustava - arabové přivezli z Indie. Zavedení nuly způsobilo revoluci v matematice. Přijetí systému nebylo hladké, církev byla proti, arabové pro ni byli pohané. Nula byla považována za ďábelský znak - číslo bez jakékoli hodnoty.Dlouho vedel sebe existovaly oba systémy - číslice římské i arabské

Kdo měl aspoń nějaké matematické znalosti, mohl pracovat s astrolábem (arabské dědictví). Přístroj sloužil k určení pozice hvězd a k výpočtu pohybu planet. Díky novým poznatkům v matematice bylo možné vypočítat kalendář. Křesťané chtěli hlavně vědět, kdy nastane konec světa. To věděl pouze Bůh, přesto byli mnozí zvědaví. Bylo zakázáno dělat přesné výpočty, ale argument stále budil zájem. Proto se lidé snažili interpretovat jevy, které měly konci světa předcházet - na nebi, ve hvězdách. proto se prohlubovaly vědecké studie o přírodě. Dá se říct, že strach z konce světa napomohl vědeckému bádání. 

13.st - klášterní školy - předchůdci univerzit – dominikáni, minoriti – kazatelství-nutná solidní průprava - klášterní skriptoria s iluminacemi  - kniha vzniká i 30 let – její cena závratná – dům nebo vinice. Chlapci se učili od 7 let - latinsky číst a psát a memorovat texty.

15.st - – husí brk + duběnkový inkoust. Vzdělání obstarává církev. Povinná školní docházka neexistovala. Trivium: gramatika + rétorika + dialektika , kvadrivium: aritmetika + geometrie + astronomie + hudba. ZŠ - chlapci i dívky, SŠ - jen chlapci. Učili se číst, psát a počítat. nebyly třídy ani zkoušky., to až od 19.st.

16.st - zvyšuje se počet městských škol. Nejnižší stupeň - škola dětinská - česky číst + psát + počíta + základy latiny. Komenský to glosuje: jako kdyby do nemluvnětemísto mléka cpali zelí a slanečky...Třídy se počítají opačně- nejstarší jsou primáni.

17.st - začínají u nás působit piaristé. Pův.vyučují v češtině, později v latině.. Cizí jazyky, historie, přírodní a technické vědy- zdarma. Učebnice Komenského.

18.st - reforma Marie Terezie. 1774 Všeobecný školní řád, školy několika stupňů: V malých obcích školy triviální, ve větších městech školy hlavní- kromě trivia i zeměpis, dějepis, latina.. V hlavních zemských městech - praha, Brno, Opava - školy normální. Navíc se studuje kreslení, stavebnictví, mechanika... Společná výuka. Učitelé znali dobře rodinné poměry žáků a tolerovaly se různé omluvy, zapisované do třídnice:  chovala holku, měl u ševce boty, měla sukni v prádle, byl na robotě... 

Možnost domácí výuky, obstaral vychovatel, 2 x ročně přezkoušení.. Výborné vzdělání poskytovali jezuité - používaly se názorné pomůcky, žáci se věnovali i sportům - jízda na koni, šerm, bruslení, plavání!

UNIVERSITY

Ve 12. st. vznikají university, nová střediska vzdělanosti. Kromě teologie se studuje právo, medicína, přírodní vědy.

Universita shrnovala veškerou tehdejší křesťanskou vzdělanost = studium generale. Fakulta artistická = svobodná umění: aritmetika + rétorika + gramatika + filosofie. Vyšší stupeň - medicína, nejvyšší  - teologie. Církevní školy podléhaly pravomoci arcibiskupa + světských úřadů, university na celém světě jen přímo papežské kurii. Velká výhoda, místní správy nemohly zasáhnout i proti poměrně kacířským názorům. To mohl až papež. Universitní svobody - žáci darebáci. Pitky, rušení nočního klidu - rychtář mohl jen napomínat, sama universita trestala lknavě, roli hrálo i školné. Zlatá mládež v podstatě beztrestná.

Universita neměla přednáškové sály, jen aulu pro disputace. Mistři vyučovali ve svých bytech, případně v kapli chrámu. Studenti jim platili, ale na obživu to bylo málo. Každý mistr měl "vedejšák". Kazatelé, lékaři, právníci... Např.Mistr Jan Hus - kazatel v Betlémské kapli. 

1119 Bologna - 1122 Padova - 1348 Praha. Karel IV. 4 národy: český + saský + bavorský + polský.

...NEPŘEJEME SI, ABY SE NAŠI OBYVATELÉ MUSELI DOPROŠOVAT VZDĚLÁNÍ V CIZINĚ, ZALOŽÍME TEDY VYSOKÉ UČENÍ V MĚSTĚ NEJLÍBEZNĚJŠÍM, V PRAZE...

K založení university bylo třeba svolení papeže. Přednášky nejprve v domech profesorů, později Václav IV věnoval UK dům - kolej Karolinum. Universita byla učením obecným, profesoři i absolventi mohli působit i na jiných evropských universitách. Získané tituly platné i jinde, výuka latinsky. Studenti spadali pod mírné soudy církewvní a ne občanské, zneužívali toho žáci darebáci - zlatá mládež: pitky, hazard, rušení nočního klidu, z legrace pouštěli vepře z chlívků, vylévali sudy s vodou na hašení požárů apod. Studium dlouhé, život zahálčivý.

Povinná Artistická fakulta - TRIVIUM - gramatika + rétorika + dialektika (vedený rozhovor, obhájení vlastního názoru) a KVADRIVIUM: aritmetika + geometrie + astronomie + hudba. Teprve poté bylo možné pokračovat na fakultě teologické, lékařské, právnické.

1409 Václav IV. Dekretem kutnohorským změnil poměr hlasů na universitě ve prospěch českého národa. Výsledek: 900 mistrů a studentů odešlo demonstrativně na jiné školy, UK se stala skoro bezvýznamnou., 1654 Karlo-Ferdinandova universita. Patrony pražské university byli sv.Kosma a Damián, universita financovala i sousoší na Karlově mostě.

1355 - Arezzo 1357  Siena (zal.Karel IV) - 1365 - Ženeva

16. – 18.st - škola pro mladé šlechtice

odmalinka se sestrami, v 7 letech – povolán preceptor – čtení, psaní, základy jazyků –němčina, latina, od 19.st i čeština a náboženství - jezuitská gymnázia - někdy výuka spojena s pobytem u dvora, i v zahraničí – možnost dostat se do pážecí  služby - od 17.st – základní vzdělání nestačí – pokračují studia na FF nebo právech

od pol.17.st – touha po kariéře u dvora – šlechtické akademie: jízda na koni, šerm, cvičení s píkou, lekce opevňování, tanec, jazyky, lekce z práva, dějin – Paříž za Ludvíka XIV

18.st. - fenomén baroka: kavalírské cesty a pobyty na dvorech, ve šlechtických akademiích, návštěva poutních míst i kulturních center - italské státy – VE, FI, Roma, Francie, Nizozemí, krátce v kurzu i Anglie + Španělsko

osvícenství - tereziánské reformy – tradovaný omyl: Marie Terezie nezavedla povinnou školní docházku, ale povinné vyučování, mohlo se vyučovat i doma - docházka bezplatná, povinná až po fr.revoluce 1789

konec hegemonie církve a jezuitů – zrušeni řádu 1773 - triviální školy = ZŠ - nadaní od 10-12 let – střední školy, několik typů - důraz na praktické předměty – matematika, zeměpis, přírodní vědy - latina, někde i řečtina, stylistika a náboženství zůstaly zachovány, university- také změny – vyučuje se v němčině - Josef II – cílem škol je připravit ze studentů zdatný materiál pro státní službu. Až do r.1866  hodnocení pozornosti - upjatá-čilá-chvalitebná-účastná-méně účastná-roztržitá-mdlá  

1718 - Praha, ČVUT - podmínkou přijetí: vlastní kružítko. 

církevní stavby

pieve 

Stavba typická pro středověkou Itálii, jednoduchý kamenný kostel s baptisteriem, předchůdce farního kostela, správu má na starosti biskup. Současně funkce náboženská i administrativní, (kterou ztrácí v době vrcholného středověku)  provádí se zápisy do matriky, pořizují závěti a kupní smlouvy pozemků a nemovitostí. Správce pieve vybíral poplatky a desátky, organizoval společné práce jako meliorace, odvodňovací kanály a pod. Tyto pieve mívaly i špitál a prostor, kde se konaly trhy.

Později vedle pieve stavěny vysoké zvonice s obranným cimbuřím, fungovaly jako strážní věže. (hlášení útoku nepřátel, požárů apod.) Pievi měly význam v raném středověku, kdy ještě nepokročila urbanizace a sídla od sebe byla daleko. Pieve tak byla jediným místem, kde se udílely všechny svátosti.

STŘEDOVĚKÁ  KATEDRÁLA

hvězdná doba katedrál = vrcholný + pozdní středověk, do nástupu  reformace. Od 12.st – mnoho osad povýšeno na město - nárůst počtu obyvatel, rozvoj stavebnictví – přechod od dřevu ke kameni. Specializace řemesel – hutnictví – olovo – těsnění oken + střech, měď – střechy + zvony. Cestování – výměna zkušeností – cisterciáci – 1x ročně setkání v Cluny. Pracovní doba - podle denního světla – v létě 05 – 19 h -  celkem 5 + půl dne v týdnu, 2 x měsíčně – do 15 h – tovaryši se mohli vykoupat - venkovní práce do půlky října. malta musela vyschnout - v létě se spěchalo, v zimě se práce zastavily. 

katedrála ve smyslu architektury

velký gotický kostel  + věnec kaplí + opěrný systém + vysoký chór + ochoz                       

katedrála ve smyslu církevním

hlavní kostel diecéze, s katedrou - řecky = stolcem biskupa - kolik biskupství tolik katedrál

Katedrála je pro středověkou společnost hlubinou bezpečnosti, archou milosti, ohromnou lodí, kam se všichni vejdou jako do Noemovy archy, místem naděje na věčný život - při modlitbě duchovní setkání s Kristem. Křtilo se zde i pohřbívalo. Soustředil se zde i společenský život obce, slavily se nejen církevní svátky, konala se výroční zasedání cechů, udělovaly tituly, přijímali vzácní hosté, konala se divadelní představení.

Venku před katedrálou kážou potulní kazatelé. Pod podloubím stánky směnárníků, notářů a obchodníků. Místo shromažďování, často jediná volná plocha středověkého města.

ČR - sv.V, sv.Barbora, PM v Sedlci, sv.Bartoloměj v Kolíně

Z – stolec biskupa - V – císařský trůn. Výraz dóm - z latiny domus = dům Boží. Etos práce křesťané převzali od židů - sv.Benedikt – zahálka je nepřítel duše – ora et labora X Římané – tělesná práce = pro otroky, ne pro svobodné muže

místo pro stavbu

pozemek darovaný  panovníkem (Laterano, Roma). V pozdní antice po 313 – už se nestaví cirky a lázně, ale  nové veřejné stavby – kostely + katedrály nad hrobem světce na místě hromadění pozitivní energie, v místě dřívějších pohanských svatyń

důvod stavby

potřeba prostoru- více věřících – místo setkávání - suplují radnici – slouží jako infokanál, administrativa - korunovační + pohřební místo  (Palermo, Praha, Špýr, Remeš) - zničena pův.stavba – požárem, zubem času  ( sv.Petr) - přání být tam pohřben – donátoři - připomínka zázraku, důležité události  (Orvieto corpus domini, Lourdes, Fatima,  S G rotondo)  - schránky” na relikvie. Neutrální půda – uzavírání dohod

symbolika v katedrále

půdorys latinského kříže - lidská postava – apsida = hlava, příčná loď paže, oltář srdce...orientace na V - ze tmy  od západu  ke světlu  na východ, na vnitřní fasádě – Poslední soud

hlavní vchod  = Kristus, užívá se při procesí, jinak boční vchody. Portál - 3 dílný vstupní portál – vzor vítězné oblouky

FOTO FABIO CALLINI - SV.VÍT, PRAHA

dveře - oddělení od vnějšího světa + ochrana. L sloupy + pilastry -  proroci

fOTO PETR ZIP42 HÁJEK

P sloupy + pilastry -  apoštolové

oltář - původně malý, čtvercový – do 4 svět stran – přijímá všechny odkudkoliv

krypta - z řeckého kripto, schovávám – spojeno s kultem černé madony -černá - pod zemí, neozářená sluncem. umístění madonna nera – vychází z kultu bohyně isis s horem v náručí , v podzemí   egyptských chrámů - řecká bohyně Gea – madona = pokřesťanštění této bohyně - kult příliš zakořeněn

kupole - království nebeské

Florencie - dóm SM del Fiore

baptisterium - venku – nepokřtění nesměli do chrámu X uvnitř - na L  straně u vchodu – levé = nečisté, sinister

růžice na Z fasádě - už románské umění – praktický smysl – více světla – kolo světa, cyklické opakování  roku - růžice – symbol PM - růženec

FOTO FABIO CALLINI - SV.VÍT, ZÁPADNÍ PRŮČELÍ

labyrint - ztvárnění cesty, kterou musí věřící projít k dosažení duchovní dokonalosti - Chartres

průchod hlavní lodí - cesta životem k oltáři, k vykoupení, má být naplněna prací a modlitbou

krátká loď - princip hmoty, 

delší loď   - princip spirituality,

kohout na věži - bdělost, ale i připomínka, že Petr 3 x zapřel Krista

okenní vitráže

vitrážisté – velmi dobrý plat, diktují si podmínky - barvy – smíchání popela + vypraného písku – taví se při vysoké teplotě, do taveniny se přidá kysličník kovu – vznikne barva, skleněné dílky drží u sebe olověné pásky – ty se zataví - chartreská modř – dodnes tajné složení. Okna - symbolika světla – Kristus = světlo světa - lněná tkanina, kůže napuštěné olejem  -  tukem, sklo, alabastr – Orvieto, san Paolo fuori le mura

náhrobky - čím blíž k oltáři, tím líp - pokání – sic transit gloria mundi

finance na stavbu katedrály

nesmírně drahé stavby, drazí odborníci ze zahraničí...mzdy, materiál. Desátek, milodary, závěti - od doby císaře Konstantina může církev přijímat odkazovaný majetek, odpustky - dary od prostitutek - Milano - bohatství cechů - propojení trhu + víry – katedrála přivede kupce -SM del Fiore - průvody s relikviemi . Přípravné práce - najít + zpřístupnit kamenolomy - vybudovat příjezdové cesty - zajistit přístřešky pro dělníky - zprovoznit stavební huť

vedení stavby katedrály

stavebník – objednavatel + finančník - biskup, panovník, šlechta, cech -  stavitel – stavební mistr – architekt vlastní projekt stavby + koordinace prací, často na stavbě zanechal monogram, sebeoslavný nápis - umělci již znali svou cenu ! Polír = dozor nad stavbou - z franc.parlier- parlare - parléř. Kameníci – nejváženější + nejlíp placení –  později z nich svobodní zednáři, kamenické značky – dle nich se poznalo, kolik práce kdo odvedl. Ttesaři, zedníci, pokrývači, kováři, bednáři...sochaři - čím výše plastika, tím svobodnější námět + ztvárnění... 

vlastní stavba

začíná se od prostoru hl.oltáře + zvonice – těžké zdivo si sedá, podélné zdi + pilíře, zdi z velkých kamenů – meziprostor vyplněn maltou, štěrkem, bahnem - krov + položení střechy, oslava zdvižení krovu = zdvižná

materiál

dřevo – je potřeba obrovské množství - příbytky dělníků, lešení, krovy, trámy, latě, prkna, šindely, na dřevěné uhlí – k pálení vápna - železo - spoje – kanálky, kam se lilo olovo - cihly   - použití od antiky, kámen. Vápenec - čerstvý dobře tvárný, vysušený – tvrdý jako žula, malta - výroba z křídy – vypálení na vápno – směs s vodou = vápenná malta - základ je správný poměr – málo vápna – malta se drolí - malta neupevňuje kameny, ale zabraňuje jejich klouzání po sobě

stavební technika + stroje

práce ve velkých výškách – Chartres –36 m. Jeřáb se šlapacím kolem - pomalý + těžkopádný, ale šlo zvednout i 2 tunová břemena - využití vrhacího stroje – katapultu – úprava. Soustava kladek poháněných šlapacím kolem = poruchové + nebezpečné, člověk v kole tak uzvedl 10 tinásobek své váhy. Zvedák - 3 nohý podstavec s kladkou a lanem       

KLÁŠTERY

střediska víry a vzdělanosti, autonomní jednotky, odpovídající se přímo papeži.Tím se vymanily z vlivu místních knížat a biskupů. Vlastnily pozemky, které pronajímaly. Převládala benediktinská řehole. Při stavbě se vycházelo z jednotného stavebního plánu s přihlédnutím k morfologii terénu. Dochovala se mapa kláštera st.Gallo ve Śvýcarsku.

Klášterní komplexy na Západě si byly velmi podobné, byla to místa, kde se soustředila kulturní a vědecká činnost, ale i výroba orientované na trh. Veškerá činnost však byla prováděna pro spásu duše a ve jménu Boha.

Uprostřed komplexu byly kultovní stavby, poblíž umělecké dílny, dále konvent a školy. Nechyběla ošetřovna a byt lékaře. Zahrada, kde se pěstovaly léčivé bylinky. Na okrajích komplexu zemědělská část, chov dobytka a pěstování ovoce a zeleniny. Dále prostory pro uskladnění povozů, stáje a prostory pro přijímání poutníků. Nechybělo honosnější ubytování pro případné vzácné hosty.

Celý komplex svou strukturou sloužil jako vzor pro mnoho nově založených měst.

křížové výpravy 

1099 - 1.výprava

vyhlásil papež Urban II s cílem osvobodit Svatou zemi od muslimů, podařilo se jim získat po 400 letech Jeruzalém, Ze Skalného dómu odstranili půlměsíc. Někoho poháněl víc náboženský zápal, někoho spíš touha dobývat. Jeruzalém zůstal křesťanský do 1187. 

1147 - 9 - 2.výprava

1189 - 3.výprava

vyhlásil papež Kliment III jako reakci na porážku křižáku v místě zvaném Hittin 1187 a dobytí Jeruzaléma vojsky sultána Saladina.  Z Evropy přijíždí tehdejší elita - francouzský král Filip August a anglický král Richard Lví srdce. Císař Fridrich Barbarossa zemřel cestou. Richard nevěřil Saladinovi, že dodrží příměří a nechal zmasakrovat 2 700 muslimů, tím rozpoutal krveprolití na druhé straně, byly zabiti všichni křesťanští rukojmí...1191 křižáci dobyli pouze  Acri, které se stává nejdůležitějším městem křesťanských území na příštích 100 let. Důležitý obchodní přístav, své zastoupení tu mají pisánští, janovští i benátští obchodníci.

1202 - 1229 - 4. a 5. výprava

křižáci utrpěli několik zdrcujících porážek a dílčí vítězství. 

6.výprava

s účastí císaře Fridricha II, uzavřel se Saladinem smlouvu - poutníci mohou na svatá místa do Jeruzaléma 

1248 - 7.výprava

s účastí Ludvíka IX

1291 - 8.výprava

vyhlásil papež Martin IV. Muslimové dobyli Acri, přestože ho brání templáři i špitálníci. Obyvatel cca 40 000, obléhatel je cca 200 000, mají katapulty a další válečné stroje. Obléhaní vydrží měsíc, jsou předzásobeni a pomoc přichází i z moře (Kypr), vedou se i mírová jednání, bez úspěchu. Po 6 týdnech je město dobyto. Menšině obyvatel se podařilo dostat do bezpečí po moři, na Kypr. Stejně tak byl poslán po moři templářský poklad a archiv, nikdy se ale už nenašel. Poslední útočiště  - věž templářského hradu, tak se místní a templáři brání 10 dní. Při útoku mameluků se věž zhroutila apohřbila v troskách obléhané i dobyvatele. Takto neslavně končí kruciády..

200 let trvající fenomén. Velice obsažné a komplexní téma. Bylo jich několik, byly velmi krvavé, odehrávaly se ve středověku, cílem bylo osvobodit boží hrob z rukou nevěřících. Z pohledu nevěřících šlo o útok nepřátel, kteří ničí jejich města a zabíjejí všechny, na koho narazí… 

Hodnocené fenoménu křížových výprav se postupem doby měnilo. Nejprve vítány a s nadšením oslavovány (Tasso, Osvobozený Jeruzalém). Poté hodnoceny s rozpaky vzhledem ke krutosti, s jako byly vedeny. Méně se ví o tom, že ve skutečnosti se jednalo o svého druhu

náboženské pouti

Pro lidi středověku byly pouti, navíc do Svaté země nesmírně důležité. Kdo se vydal na pouť do Jeruzaléma, šel vědomě ve stopách Ježíše, i s rizikem, že ho to může stát život. Na dlouhá léta opouštěl domov, podstupoval riziko nemoci i smrti, fyzických útrap jako hlad a zima. Někteří tak oslavovali Ježíše, jiní se chtěli vymanit z ubíjející každodennosti, další očekávali odpuštění hříchů, Všichni ale současně tušili, že se jim otvírá mimořádná možnost dobytí území a dosažení lepší společenské pozice než měli doma. Náboženské nadšení se snoubilo s touhou po bohatství i za cenu velkých obětí a rizik. 

Křížová výprava je tedy současně pouť, jejímž cílem je otevřít cestu do Jeruzaléma i ostatním. Jeruzalém byl křesťanským městem po staletí, v době Byzance. Pak se dostal v době šíření islámu do rukou nevěřících. A tak to opět bylo po staletí. Západ jednak nemá vojenskou sílu, ale ani zájem Boží hrob získat zpět. Vzájemné vztahy jsou napjaté, ale fungující. Karel Veliký si s kalífy vyměňuje vyslance, poutníci mají dovoleno město a svatá místa navštívit. 

Koncem 11.st. se situace mění. Světší vládci nemají moc pevné postavení, Jindřich IV. si ještě líže rány z cesty do Canossy. . Papež Urban II využívá svého postavení a vyzývá morální autoritou svého úřadu křesťany ozbrojit se a vydat se do Svaté země získat svatá místa. Tak začíná fenomén křížových výprav ve světě strachu z následků vlastních hříchů za příslib spasení. 

1095 první výprava je úspěšná, 1098 dobyta Antiochie 1099 padl Jeruzalém

neúčastnil se císař ani žádný jiný panovník, výzvu papeže vyslyšeli místní vládci – hrabata, knížata, vévodové. Ti také se svými vojáky Svatou zemi dobyli a rozhodli se zůstat a vládnout, zvolit si krále. Výprava má úspěch, dobyto rozsáhlé území dnešního Středního východu obklopené muslimy, rozhodnutými získat své území zpět na vyhnat  - z jejich pohledu – nevěřící. Proto je třeba neustále území bránit. Z Evropy přichází stálý proud poutníků. Dali slib, že na odpuštění svých hříchů budou bojovat rok na obranu dobytých území. 

Kompletní obrat v mentalitě

Mnoho rytířů ve Svaté zemi zůstává, protože nic jiného než bojovat neumí. Učili se to od 8 let věku, zde v tom mohou pokračovat, navíc si zajistí spásu duše. Dostanou se do ráje. Tato představa je v tehdejších lidech pevně zakořeněná. Rodí se nová myšlenka na náboženském základě – založit laický mnišský rytířský řád. Je to naprosté novum, protože mnišské řády a priori odmítají násilí, řádoví bratři získali vzdělání. Tito – vesměs francouzští rytíři – jsou analfabeti, ale chtějí se zasvětit Bohu. Složí slib poslušnosti, čistoty, chudoby, cílem komunity je bránit Jeruzalém. Za sídlo si vyberou starý jeruzalémský chrám (templum) , tak vznikají rytíři Templáři. 

Je třeba získat oficiální statut a uznání papeže. Církev reaguje velmi překvapeně na myšlenku, že mnich může také bojovat, tudíž zabíjet., zpočátku je ostře proti. Mnich ať se modlí, rytíř ať bojuje. Proto několik let je postavení templářů nejisté. Je počátek 12.st. vzniká větší počet škol, píší se knihy, diskutuje se. Polemika ohledně templářů je velmi bouřlivá. Až přichází jeden z největších náboženských myslitelů té doby, cisterciák sv.Bernart z Clairvaux a templáře obhajuje. Jsou mnohem lepší ti co bojují na obranu božího hrobu než ti, co bojují pro vlastní obohacení. Napsal i traktát, kde templáře obhajuje (bojují odvážně, a bez hříchu – zde je vidět změna pohlednu na zabíjení jako smrtelný hřích)  

Tehdejší optikou je křížová výprava správná věc. V 11.st. v Evropě roste počet obyvatel, tudíž je koho tam poslat.Jeruzalém je dobyt, ale to je jen začátek. Arabové reagují zrcadlově – barbarské hordy vtrhly do naší země, dobyly jedno z našich posvátných míst…Je to urážka muslimů i Allaha. Ježíš je i pro muslimy uctívaným prorokem. A křížové výpravy pokračují se střídavými úspěchy. Trvá to 200 let, než definitivně zvítězí muslimové a utopí v moři poslední křižáky. 

Jsou mnozí, kteří mají pochyby, dochoval se dopis sv.Augustina jednomu křižákovi, který si nebyl jist správností věci: Nelíbí se Bohu, když lidé bojují, ale i David použil zbraň proti Goliášovi….cituje Starý zákon, který nabízí množství příkladů „oprávněného“ použití zbraně. Kristova slova „nepřinesl jsem mír, ale meč“ jsou dodnes interpretována různě. Závěr:  V některých případech je nutné vést legitimní válku pro dosažení míru. 

Po celý raný středověk církev obhajuje názor, že je legitimní vést spravedlivou válku, ale přitom zabíjet je tak jako tak hřích. Proto vyžaduje (tehdy veřejnou) zpověď a (veřejné) pokání. Existují manuály, jaké pokání uložit za ten který prohřešek. S 1.křížovou výpravou přichází zásadní změna – válka je chápána jako svatá věc, je nutná a bohu milá! Zabíjení v ní už není hřích, naopak, je to cesta do ráje. Papež Urban II.vyhlašuje pro všechny co padnou na cestě nebo v boji, okamžité odpuštění všech hříchů. Z teologického hlediska to neznamená že se nejedná o hřích a nebudou následovat tisíce let v očistci, ale papež si na sebe bere zodpovědnost odpuštění. Kdo padne v boji, neměl čas ze vyzpovídat, jak jinak by mu bylo odpuštěno? Lidé si tehdy tuto otázku kladli. Považovali se za nové mučedníky ve stopách Krista. 

Během více než 100 let celé generace v Západné Evropě jsou ochotny bez diskuze obětovat peníze, vojenskou sílu i vlastní život panovníkem počínaje až k poslednímu venkovanovi. Vše pro tento kolektivní cíl – jít bránit svatá místa. Historie zná několik největších tažení v čele s králi, ale ve skutečnosti lidé odjíždějí průběžně. Případně mohou odkázat peníze na financování bojů. 

Už po první výpravě, kdy bylo jasné, že budou následovat další, se z tohoto fenoménu stala právní instituce s jasnými pravidly. Výpravu vyhlásila nejvyšší morální autorita doby – papež. (je to jediné období, kdy papeže jako morální autoritu skutečně uznává – i když ne vždy s nadšením -  většina světských vládců tehdejší Evropy a jsou ochotni ho poslechnout.) Účastníci takové výpravy získali právní status s mnoha výhodami (odpuštění dluhů, respektování závěti v případě úmrtí na cestě apod.). Tento status museli respektovat světští vládci. 

Na druhé straně složit slib podniknout pouť byl naprosto závazný a nedodržení se trestalo i vyobcováním z církve. Vynášet trest bylo v pravomoci soudu občanského i církevního. IV.výprava se změnila na výpravu proti křesťanské Byzanci a byl problém reklutovat dostatek dobrovolníků. papež Inocenc II. důrazně připomněll uherskému králi jeho slib...Totéž později čekalo Fridricha II. (nakonec exkomunikován). To už je ovšem po 5.neúspěšné výpravě a nefunguje automatická účast hned po vyhlášení, začíná se pochybovat o smyslu - zvlášť na straně těch "chytřejších" - v tomto případě císař Fridrich II a sultán Malik al Kamil vedou jednání o mírovém uspořádání, Jeruzalém skutečně vrácen křesťanům - koná se slavná mše, jenže exkomunikovaný císař musí zůstat venku a papež nelibě nese, že nebyla prolita krev muslimů...

Masakry židů a jinověrců 

Později křížové výpravy vyhlašovány i proti heretikům . (kataři v – albigenští v J Francii) a odbojným císařům (Fridrich II.To vyvolává postupně nespokojenost a nadšení pro křížové výpravy slábne. 

Židé žijící na západě neměli lehkou pozici, ale původně nežili v ghettech, nenosili potupné označení. To se změnilo s 1.křížovou výpravou, křižáci plenili jejich obce a zabíjeli obyvatele. V každém větším městě na cestě z Francie a Německa tyto obce exitovaly (Mohuč, Špýr) Papeži ovšem nikdy přímo nevyhlásili výpravu proti židům. 

Na Balkáně křižáci  zabíjejí manichejce, kteří jsou v jejich očích heretiky. Tato velmi stará sekta přežívala roztroušeně právě na Balkáně. Vyznávala dva etické principy (dobra/ světla + zla/ tmy). Křižáci jsou nezvratně přesvědčeni, že konají dobrou věc. Vyhlazují Boží nepřátele.  

Období křížových výprav je také prvním, kdy obyvatelé Západní Evropy podnikají cesty za hranice v masovém měřítku, setkávají se s Turky, Byzantinci, muslimy a ti je pozorují svýma – poměrně překvapenýma – očima. A popisuje své dojmy v knihách, dopisech, traktátech. 

Ludvík IX 

Francouzský král, bytostně přesvědčený o smyslu křížových výprav. Dochovalo se mnoho svědectví o jeho povaze a jednání. Všichni ho obdivovali. Vidí cestu do Jeruzaléma jako cestu pokání, vnímá riziko, ale chce jít jako křesťanský panovník vlastním příkladem. Z titulu vládce dal dohromady vojsko, lodě a potřebné finance, sám cestuje pěšky v poutnickém oděvu přes celou Francii. Lidé jsou ohromeni, považují ho za světce. První výpravu podnikl jako díky za uzdravení z nemoci, na druhé zahynul. 

1248 - účast na 7.kruciádě. Přes počáteční úspěch, obsazení egyptské pevnosti Damietta, křižáci poraženi. Zahynulo 200 elitních templářů, Ludvík zajat, výkupné 400 000 stříbrných mincí. Celkový roční příjem Francie - 250 000.

Po propuštění ze zajetí se Ludvík odebral do Acri, kde zůstal 4 roky. Výjimečná osobnost, podstoupil všechny útrapy jako jeho vojsko, trpí úplavicí, ale nechce odjet z Egypta, opustit své lidi. Sám pohřbívá mrtvé. Odmítl nabídku vítězného sultána, že mu vydá glejt a umožní navštívit Jeruzalém jako poutník. Ludvík odmítl se slovy – pokud to udělám já jako křesťanský král a město zůstane v rukou nevěřících, kdo se vydá na další křížovou výpravu? Nikdo.  

1291 - jednotky sultána al Ashrafa dobyly poslední křižáckou pevnost San Giovanni d´Acri. 200 let kruciád končí vítězstvím muslimů.

Pohled z druhé strany – muslimové a džihád 

Křižáci se konečně dostali do kontaktu s muslimy. Vládnoucí vrsta už nejsou Arabové, ti podnikli velké výboje v 7. a 8. st. A ovládli celý Střední Východ, severní Afriku, Španělsko. Založili civilizaci, která nadále bude mluvit arabsky, ovšem v době 1. výpravy dorazily nové národy z Asie - Turci. Mají vlastní jazyk, ale konvertují k islámu. Postupně na arabském území převládají v pozicích vezírů, emírů, sultánů. (Sultán Saladin byl Kurd). Tento svět může křižáky pochopit lépe, má s nimi více společného, než Byzantinci. Je také řízen schopnými válečníky, cení si krásných koní, zbraní, odvahy a vojenské taktiky… 

I toto je feudální společnost, protože během tureckých invazí se arabský svět roztříštil. Kalifát v Bagdádu ztratil dávno své postavení. Místo toho vládne sultán (celkem omezeně), na místní úrovni pak emirové, kteří příliš nespolupracují – to je příčinou porážky r.1099. 

Jak vidí Turci křižáky? Rozhodně jim nevěří jejich ideály, jsou to jednoznačně dobyvatelé. Spravedlivě oceňují jejich bojové schopnosti. Nazývají je Frankové. V podstatě se obě strany respektují, pokud jde o vojenskou taktiku, přitom diametrálně odlišnou. Turecký způsob boje je typicky východní – útok z větší vzdálenosti lukostřelbou, obklíčení, střídání nájezdů a ústupů.

Korán je knihou mnoha protikladů, kde některé verše vyvracejí jiné. Pojem džihád se objevuje na více místech. Překládat džihád jako boj, bojovat, není zcela přesné. Může to znamenat i snažit se, vynaložit všechny síly. 

Súra 22 – súra poutníků: napadení mají právo na legitimní obranu, protože zakoušeli násilí a byly vyhnáni ze svých příbytků jen proto, že věřili v Boha. Bůh pomáhá těm, kdo pomáhá jemu. Bůh je silný a mocný..  

Arabové se po staletí džihádem nepotřebovali zabývat. Po velkých výbojích v 7. +  8. stol. byl islámský svět mnohem rozvinutější než svět západní a v podstatě je nikdo neohrožoval. To se změnilo s první křížovou výpravou.V koránu jasně stojí právo napadených na obranu – džihád…Ale je tu i další  výklad – zaútočte na ty, kteří v Boha (Allaha) nevěří Už tato nevíra je vykládána jako agrese. Ovšem bylo možné uznat Alláha, platit daň a žít v klidu, ve středověku máme mnoho příkladů.  

Pohled z druhé strany - Byzantinci 

Tendence zjednodušovat je velmi silná. Svět se dělí na „my“ a „oni“ ….jak viděli křižáky Byzantinci? Máme písemná svědectví Anny Comneny, dcery byzantského vládce. Tato princezna zažila 1.křížovou výpravu. Velmi vzdělaná a inteligentní.Napsala knihu o životě svého otce Alessia Comnena a křižáky zmiňuje mnohokrát. 

Co znamená Byzantská říše? Je to V římská říše, kde se mluví řecky. Je to ohromné území (Balkán, Řecko, dnešní Turecko, Střední východ, Egypt). Obyvatelé Byzance  dalších 1000 let (po 476) tvrdošíjně sami sebe nazývají římané, ovšem mluví řecky. Cítí, že s dědici Říma, obyvateli Z Evropy (v tomto případě křižáky hlavně z Francie) nemají nic společného. Anna je nazývá barbary ze Západu.   

Byzantská říše je multietnická (vstřebala národy hlavně z Východu – Peršany, Armény…). Úředním Jazykem je řečtina, kultura je řecká, právní systém římský (Justiniánův zákoník). Říši stmeluje velmi silná ideologie – křesťanství východního ritu. (ortodoxní). Jazyk bohoslužby je řečtina, v níž čte i evangelia a postupně se odklání od bohoslužby latinské. Nicméně všichni jsou křesťané. Forma vlády je autokratická, císaři je podřízeno vše. Včetně ekonomické sféry, takřka neexistuje soukromý sektor, jen státní. Platí se daně, trh je centralizovaný… naproti tomu ekonomika Z Evropy je kapitalistická – soukromý majetek, spolky, cechy, korporace (Benátčané, Janované..) 

Do Byzance přijíždí velký počet knížat, vévodů – každý sám za sebe, za své panství v Evropě – jde o střet dvou naprosto rozdílných světů. V Byzanci je na vrcholu pyramidy císař, stát řízen centrálně. V Západní Evropě v rámci feudálního systému existuje množství místních vládců. 

Vztah mezi křižáky a Byzancí je dvojaký hned zpočátku. Papež Urban II. do své výzvy jít osvobodit Boží hrob zahrnul i Byzanc, tj. východní křesťany, kterým se ubližuje. Z + V církev se moc nemá v lásce, toto je ale vzácný moment podpory. Jak reaguje Byzanc? Na jednu stranu iniciativu Západu vítá, na druhou se však obává příchodu množství barbarů, kterým ani nerozumí.  Rekrutují se tlumočníci (aspoň přes latinu) a organizují jednotky, které křižáky provedou celým územím Byzance. I křižáci mají problém přijmout fakt, že tito podivní východní křesťané nejsou nepřátelé, že je třeba ještě urazit kus cesty k Turkům…Byzantinci si oddychnou, když křižáci jejich říši opustí, ovšem trvá to roky, stále přicházejí noví. 

Jak je hodnotí Anna, co je to za lidi? Anna jim přiznává, že mají ideální motivaci. Ví o papežově výzvě, která – pro Byzantince překvapivě – měla úspěch. Popisuje množství poutníků s palmovou větví (typický znak poutníka) a křížem na rameni (novum). Anna správně rozlišuje motivaci obyčejných lidí (touha osvobodit hrob Spasitele a pomodlit se tam) a vůdců, které poznala osobně, když se jim nastěhovali do paláce. Těm jde jen o zisk. Nazývá je Kelty, podle antických autorů. Samozřejmě se nevyhne generalizaci, jsou to horké hlavy, ambiciózní, nevzdělaní, nevychovaní. Nad sebou nemají nikoho, koho by uznávali, jednají sami za sebe. Je li to nutné, přísahají věrnost králi nebo císaři, ale to je formalita, jinak jsou nezávislí. Přiznává jim bojové schopnosti, u první výpravy šlo opravdu o vynikající bojovníky, Jeruzalém dobyli a vojensky byli dál, než většina tehdejších národů. (jízda, vojenská taktika, vyzbrojení atd.) 

Anna zmiňuje, že zbraně měl dokonce latinský klérus, věc naprosto nepřijatelná i na Západě. Ovšem je to doba, kdy západní svět ovládá kasta válečníků, je to běžná věc. Na rozdíl od cery basileos Alexis křižáky svým způsobem obdivuje, protože je sám válečník a uznává i jiné hodnoty, než Anna – fyzickou sílu, bojové schopnosti, loajalitu) 

Řád Německých rytířů

1198 - řád založen jako vojenský ve Svaté zemi s cílem postarat se o zraněné křižáky. V čele velmistr.  Uznáni papežem. 

Po prohře s muslimy se křižáci obrátili na východ Evropy s cílem christianizovat i silou poslední pohany - v Prusku a na Litvě.1231. Marienburg - sídlo Německého (Teutonského) řádu. Dnes v Polsku. 

1226 císař Fridrich II vydal Zlatou bullu z Rimini, podle níž budou rytířům patřit země, které dobudou. Podpora dvou hlavních politických sil té doby, papeže i císaře. Podle tehdejší logiky země pohanů je územím nikoho. 

Řád založil vlastní státní útvar uznávaný v celé Evropě. Území na pobřeží střežily nově vybudované pevnosti až ke Konigsberku. Zajatí pohané prodáváni na práci, nuceni přijmout křest.

1410 - řád ztrácí významnou   bitvu

Závěr - Hnutí křižáků mělo za výsledek zničení duchovních hodnot křesťanské Evropy.

Zpětný pohled na kruciády

Voltair, Gibbon a další filosofové je hodnotily jako středověké barbarské šílenství.Romantické 19.st je naopak rehabilitovalo. Křižácký mýtus se v dalších desetiletích stal užitečným při ospravedlňování nových národních a koloniálních ideí.Paradoxem je, že když Napoleon zahájil egyptské tažení v letech 1798 - 9 (od doby svatého Ludvíka IX první západní invaze na Východ), Evropa začíná snít o svaté válce a taženích do Orientu (Chateaubriand) ...Islám obecně a konkrétně turecká dominia jsou odsuzována jako násilná, úpadková, zkorumpovaná, bránící pokroku.

1830 - Francie napadli a ovládli Alžírsko (a odvolávali se na kruciádu Ludvíka IX 1270). Stejně tak viktoriánská Anglie zařívá rytířský revival, křížové výpravy jsou nterpretovány v kontextu britské koloniální expanze. Tématem fascinován i budoucí předseda vlády Benjamin Disraeli, který po svém návratu ze Svaté země1847  píše knihu Tancred or The New Crusader. 1856  před Westminster přibyla kolosální jezdecká socha Richarda Lví srdce. Stranou nezůstala ani Itálie snažící se zbavit zahraniční nadvlády. 1843 složil Verdi operu Lombarďani na první kruciádě. Tak se symbolicky italští patrioté stávají křižáky, kteří mají osvobodit Svatý hrob (Itálii) od okupantů. Pojmy jako "svatá válka"  a kruciáda zneužívány i za 1.světové války. V Británii ožívají rytíři krále Artuše, vojáci padlí na frontě srovnáváni s křižáky padlými za svatou věc...O něco méně se téma kruciád objevuje za 2.světové války, nicméně objevuje - Operace Barbarossa je nazývána kruciádou proti ruskému bolševismu  za osvobození Evropy. I po válce zůstává nepřítelem komunismus (dříve nevěřící). A znovu v 21.století po Dvojčatech: Bush mluví o kruciádě proti teorismu, čímž později ospravedlňuje vojenské operace na Středním Východě...a dál k Breivikovi, který sám sebe definuje "templářský rytíř"... Zneužít se dá cokoliv, jakákoliv myšlenka nebo citace vytržená z kontextu, ať je to korán nebo bible. 

Obléhání hradu:

používala se stejná technika jako v antice -  vojáci se kryli za širokými štíty, podkopávali hradby, pro údery do brány, nejslabšího místa opevnění -  použili beranidla. Obléhací věže - dřevěné konstrukce potažené čerstvě staženou hovězí kůží  a hadry namočenými do octa, aby nechytly. Pohybují se po kolech nebo válcích, uvnitř konstrukce vojáci, kteří na úrovni hradeb spouští padací mosty.

Středověk měl i dělostřelectvo, podporující pěší útok. Šlo o katapulty, schopné vystřelit velké kamenné bloky.Tehdy je tak nikdo nenazýval, ale princip byl stejný.

Obléhaní měli také své obranné techniky. Hluboké vodní příkopy, vysoké hradby s cimbuřím, kde stáli lukostřelci, vlastní vrhací stroje

STŘEDOVĚKÝ KVÍZ aneb CO ZNAMENALY TYTO VÝRAZY a kam je zařadit

kdo dostával ocasné a rohovné

co znamenal litkup

které maso bylo vlkohryzné

co jste dostali "za dva na dlaň"

na co sloužil pranýř

kde najdete parkán

co dělali peciválové a co tlumočníci

....