DĚJINY STAROVĚKÉHO ŘÍMA
3 formy státního zřízení - království, republika, císařství
Legendární počátky Říma ..jsou spojeny s Homérovou legendou o pádu Tróje. Po zničení Tróje Achájci se zachránil pouze jediný z hrdinů se svým lidem, syn dardanského krále a Venuše, tudíž jeho rodokmen sahal až k samotnému Jupiterovi. Jmenoval se Aeneas a otec ho vyslal na pomoc obležené Tróji. Byl to druhý nejstatečnější obránce města, hned po Hektorovi. Troja sice padla tak jako tak (když ten kůń vypadal tak pěkně), Aneas sám byl bohy vyvolen k tomu, aby přenesl dědictví Tróje na italskou půdu. Unikl tedy z hořícího města s otcem Anchisem a synem Ascaniem, manželku už nezachránil. Sedm let se Aeneas plavil Egejským, Jónským a Tyrhénským mořem. V Kartágu mu emancipovaná královna Dido nabídla svou ruku i královskou korunu. Aeneas byl sice vdovec, měl však misi a musel odjet dál. Zoufalá Dido si vzala život, údajně odtud počíná nepřátelství mezi Kartágem a Římem. Nakonec Aeneas překonal všechny překážky, v kterých měla prsty hlavně bohyně Juno jako mstu za jablko té nejkrásnější, ona to nebyla. Se svým lidem Aeneas založil město v ústí Tiberu.
Jenže okolí Tiberu ovládal kmen Latinů, jemuž vládl král Latinus. Jak přijal Aenea, není jisté, každopádně Aeneas se později oženil s jeho dcerou Lavinií a na její počest pojmenoval své město Lavinium. Po smrti byl vzat na nebe a povýšen na boha. Jeho syn Askanius neboli Julus pak založil město Alba Longa. Po Juliovo vládlo v Alba Lonze 11 králů, pro Pro náš příběh je důležitý Numitor. Toho však jeho mladší bratr Amulius sesadil a vyhnal. Jako pojistku proti vlastním metodám získání vlády, dal popravit všechny jeho syny a dceru Reu Silvii přinutil stát se vestálkou, jinými slovy žádný sex a žádní potomci.
Reu Silviu však svedl bůh války Mars a byla z toho dvojčata. Amulius to vyřešil rázně - přikázal je i Reu Silvii vhodit do řeky. Sluhové chlapce v košíku položili na hladinu rozvodněného Tiberu, Reu Silvii zachránil další bůh, vládce Tiberu a odvedl si ji jako manželku ke svým pramenům. Košík se zachytil u břehu a plačící dvojčata si odnesla na Palatin vlčice. Za péči o budoucí zakladatele města se dostala do znaku Říma, přitom hochy mohla klidně sežrat k obědu. Jestli to nebylo tím, že výraz LUPA v antickém Římě znamenal také prostitutku. To už se zdá jako pravděpodobnější verze. Navíc, pokud byl pastýř Faustulus jejím pravidelným zákazníkem, vysvětluje to přesun dvojčat do jeho rodiny. S manželkou Akkou Larentiou pak hochy vychoval společně se svými 12 syny. v chýši muselo být poměrně těsno...
Chlapci pomáhali hlídat otci stádo a o svém královském původu dlouho nevěděli zhola nic. Není zcela jasné, jak se dozvěděli pravdu, každopádně kyž dospěli, neměli kde vládnout. Rozhodli se tedy založit své vlastní město, ideálně na Palatinu. Pěkný výhled, dobře chráněné strmými skalami, kolem sem tam nějaká ta pastýřská chýše. Bratři vyorali brázdy značící hranice a teď jak se město bude jmenovat, jsme dva. Vyčkáme znamení bohů.
Romulus zůstal na Palatinu a Remus se vydal na Aventinum, kde každý sledovali oblohu Jako první uviděl Remus 6 supů, krátce na to se však Romulovi ukázalo 12 supů. Vznikl spor – co je víc? Počet nebo timing? Zdá se, že šlo o jednu z prvních chyb v komunikaci v dějinách..v potyčce navíc Remus přes zákaz překročil Romulovy hradby a to ho stálo život. Jasný signál do budoucna – město je na prvním místě a neznám bratra.
Romulus se stal prvním králem. Vybudoval z Říma opevněné město, postavil mnoho staveb, dal mu zákony a položil tak základy jeho příští slávy. Do města přicházeli mladí muži z Lavinia a Alba Longy, chyběly však ženy. Okolní obce neměly zájem poslt tam své dcery a sestry, muži ze všech koutů země nebudili důvěry. Romulus to vyřešil lstí, pozval kmen Sabinů na oslavu na počest boha Neptuna. Když byla zábava v nejlepším, římští muži se vrhli na sabinské dívky a unesli je. Ihned se také postarali o to, aby se staly jejich manželkami a matkami dětí. Vyvolalo to válku, do dějin vešla Tarpeia, podplacená Sabiny, která jim otevřela brány města. Odtud pak do dějin vešla i Tarpejská skála, kde se vykonávay tresty za velezradu. Nakonec to byly samy Sabinky, které se vrhly mezi válčící strany s prosbou ukončit krveprolití. Římané a Sabinové nakonec uzavřeli mír.
Romulus k úřadu krále připojil působivé odznaky moci a důstojnosti: purpurový plášť, zlatou čelenku s Jovovým orlem, 12 osobních strážců, liktorů s fasces, svazky prutů s vpletenými sekyrami. Tyto symboly moci se dochovaly po celé starověké dějiny města.
Romulus rozdělil lid na dvě skupiny. Urozené a bohaté patricie a chudé a bezvýznamné plebeje. Ty dal v ochranu patricijům a nechal každého plebeje vybrat si svého ochránce. Tak vznikl patronát. Patricije rozdělil na 3 tribue, každý měl 10 kurií (skupin rodů). To byl Populus Romanus, s právemo scházet se na shromážděních. poradním orgánem se stala 100členná rada starších - senát (senex, stařec).
Každý obyvatel dostal do dědičného vlastnictví pozemek, existovala i veřejná půda, ager publicus. Město opevnily hradby, byla zavedena branná povinnost.
Řím v období královském 753 - 510 př.
Po smrti Romula vládlo dalších 6 králů. Tyto postavy a jejich činy se pohybují někde na pomezí legend a skutečné historie, stejně jako u nás Krok, Libuše, Přemysl až k Bořivojovi a Ludmile, kteří jsou už historicky doloženi.
Římského krále volil senát a potvrzován patriciji. Mohl vypovídat válku, přijímat kapitulaci, vykonávat náboženské obřady, vydávat nařízení. Hlas senátu byl pouze poradní. Převažoval směnný obchod, římské království přebralo mnoho poznatků od Řeků a Etrusků
Numa Pompilius: ustanovil úřad nejvyššího pontifika (pontifex maximus) a službu vestálek. Rozdělil rok na 12 lunárních měsíců
Tulus Hostius. válka s Alba Longou, kam spadá příběh o boji Horatiů a Curiatiů. Ancus Marcius, údajný zakladatel ostijského přístavu.
Ancus Martius
Tarqunius Priscus etruského původu. Ten dal postavit nové hradby a vysušit močály v údolí řeky Velabro, kde je dnes Forum romanum
Servius Tullius: sčítání obyvatel, reforma státní správy a společenských tříd. Vzniká třída bohatých equtés, jezdců. Sami si zajistí výzbroj, meč a kopí, chudší občané měli pouze praky a kameny. Ti nejchudší byli od vojenské služby osvobozeni, neměli ovšem žádná politická privilegia.
Tarquinius Superbus: krutovláda, vyhnán po incidentu syna se znásilněním lukrécie. T volila raději sebevraždu, než potupu. Království byl konec. Začíná období republiky.
Římská republika 509 - 27 př
Republika znamenala nezávislost a svobodu, ale plnou svobodu požívala jen vládnoucí vrstva patricijů, kdežto plebejové byli v nevýhodě. Patricijové pocházeli z nejmajetnějších a nejmocnějších starých rolnických rodů, získávali nejvíc půdy na dobytých územích. Měli hlavní slovo na shromážděních, zasedali v poradních sborech a v senátu, mohli získávat různé funkce ve státní správě a v armádě. Vztah klienta - patrona byl dědičný a oboustranně závazný. Klient nemohl vystupovat proti patronovi ani jako svědek, patron zase byl povinen obhajovat klienta před soudem. Nespokojenost plebejů vedla k povstáním a demonstrativním odchodům z města, nakonec získali funkci tribun lidu. Ten střežil práva lidu, funkce byla posvátná a nedotknutelná, měli právo veta. Původně byli voleni 2 tribunové, později až 10, ale někteří politici se snažili jejich pravomoc omezit.
451 př. n.l. - první římská sbírka právních předpisů Zákony dvanácti desek., byly vyryty do bronzu a vystaveny na Fóru. Vycházely ze zvykového práva.
„ Každý, kdo ohněm zničí dům nebo sýpku u domu, nechť je zbičován a upálen na hranici
Jestliže někdo zazpívá nebo složí pomlouvačnou nebo urážlivou píseň proti druhému člověku,
bude ubit k smrti…Jestliže se někdo v noci dopustí krádeže a majitel ho při tom zabije, jedná
se o oprávněné zabití. Kdo by zburcoval nepřátele státu nebo kdo by vydal nepříteli římského
občana, nechť je popraven.“
Postupně se začínají projevovat i majetkové rozdíly mezi plebeji, obchodníci a zruční řemeslníci bohatli a brzy se přihlásili s požadavky politického charakteru. 445 př.n.l. povoleny sňatky mezi plebeji a patriciji,
Senát se rozrostl na 500 členů + přibyl nejvyšší úřad konzula. Práva a povinnosti: přítomnost u soudních procesů, jednání s cizími vyslanci, nejvyšší velitelé vojska, správa provincií ("trafika" po skončení volebního období) právo veta vůči zákonům druhého konzula.- Konzulové byli dva a volili se na rok, 348 př.n.l. došlo k dohodě, že jeden z konzulů bude vždycky plebej, nicméně moc se toho nezměnilo, patricijové nadále kontrolovali senát a senát kontroloval vládu. Má velkou morální autoritu, platí zákon o střetu zájmů - senátoři se nesmějí věnovat bankovnictví, zneužívat veřejných zakázek k vlastnímu obohacení, vlastnit obchodní lodě....přitom nedostávali plat, tradičně pocházeli z bohatých rodin..
Na morální bezúhonnost členů senátu dohlížel cenzor, volený z jejich řad. Moc senátu postupně rostla, ale vlivem vnitřních sporů se začal vytvářet spolek nejmocnějších mužů - 1.z nich, Gaius Julius Caesar si byl vědom svých schopností, věděl, co chce a dokázal si to vzít...Lstivý, bezohledný, nezměrně ambiciózní. Ale také velmi inteligentní, statečný, oddaný svým vojákům, kteří ho milovali a šli by za ním do ohně. Také s ním překročili Rubikon a kostky byly vrženy - alea iacta est. Bylo to jasné vyhlášení vzpoury Římu a senátu, začala občanská válka. r. 60 Caesar + Crassus + Pompeius - první triumvirát - dokonalá rovnováha vojenské síly, peněz. Caesar si osobuje příliš mnoho moci, z konzula doživotní diktátor, republikáni se cítí ohroženi, bojí se návratu království.
Opozice v senátu - Brutus + Cassius v čele opozice. Caesar zabit 15.3. (březnové Idy) 44 př. v Pompeiově divadle. Město rozděleno na stoupence opozice (Cicero a spol.) a Césarovy příznivce. Hrozí chaos a krveprolití. O život se obává Antonius i Kleopatra, která čeká s Caesarem dítě. Chybí vůdce, spiklenci, Antonius promluví v paralizovaném senátu: riskuje i svůj život, nicméně žádá pardon pro Césarovrahy a spiklence a zachování Caesarových dekretů - jinak by je mohla všechny smést lidová revoluce. Antonius stál vždy věrně po boku Caesara, je schopný velitel - v závěti ovšem je vyšachován, dědicem se stává synovec Octavianus, adoptivní syn. Poslední triumf Antonia - pronesl emotivní a skvělou pohřební řeč. Má na to právo, je konzulem. Brutus a Cassius prchají z Říma, Kleopatra se vrací do Egypta.
společenské třídy
otroci - ženy - propuštěnci - plebejci - jezdci - patricijové. Propastné rozdíly v bydlení, oblékání, způsobu života. Chudí žili v přeplněných domech v úzkých špinavých ulicíhc, bohatí v prostorných domech a vilách, nejbohatší v palácích.
otroci
Všechny starověké společnosti založeny na otrocké práci. Otroky zmiňuje už bible. (Deuteronomium: nevydáš otroka jeho pánu, pokud se k tobě uchýlí - odkaz na židy uprchlé z Egypta...)
V řř byl uprchlý otrok potrestán vypálením cejchu. Pro srovnání s dnešní dobou - otroci fungovali jako "služby" - elektřina, voda, topení. O vše se museli postarat. Tv estrády - to také obstarávali, hráli na hudební nástroje, předváděli akrobacii...Gramotní otroci mohli v Římě udělat kariéru, zvláště Řekové - lékaři, písaři, učitelé. Za vydělané peníze bylo možné vykoupit se z otroctví - poté status propuštěnce. Mnoho takových však v Římě nadále zůstalo, často zastávali i významné úřady. Stejně tak není pravda, že s otrokem se vždy zacházelo špatně. (Rimini - nalezena trepanovaná hlava dítěte - otroka, operace byla velmi drahá, přesto k ní došlo). Proč? Děti otroků byly součástí byznysu, šlo je prodat. Ale mohlo jednoduše jít i o citový vztah, dítě považováno za součást rodiny pána.
Otrok prodaný na polní práce umíral vysílením, otrok prodaný do rodiny mohl po několika letech získat status propuštěnce - tak se tvořila nová společenská třída. Římané za císařství měli podobné problémy jako dnes - nízká porodnost, vysoká rozvodovost. Tito libertini se nejdřív "zaběhli" v římském světě, pak se stali jeho občany. Společnost je potřebovala. Mohli pokračovat v byznyse pána domu, mohli zahájit svůj vlastní - a často velmi zbohatli, měli vlkou motivaci. (Pompei - Casa dei Vetti - Vettiové byli bratři libertini)
kdo se stal otrokem: válečný zajatec, zločinec, dítě narozené rodičům otrokům, dítě prodané do otroctví otcem dlužníkem. Vztah otrok - pán byl ve starověku komplikovaný, někteří otroci případnou svobodu odmítli - dali si propíchnout ucho a pronést: nechci svobodu, budu otrokem navždy. Důvod ekonomický i z loajality)
GAIUS JULIUS CAESAR OCTAVIANUS AUGUSTUS
Vládne 57 let, z toho 45 sám. Jak to dokázal? Šikovně se oženil s Caesarovou neteří, Caesar vytušil jeho schopnosti, naučil ho politické triky a poslal studovat do Řecka. Tam se dověděl o smrti Caesara. Všichni ho zrazovali od návratu do Říma, stejně zariskoval. V Římě ho podcenili. Podle závěti byl adoptován Caesarem, využil toho a přidal si jméno Caesar ke svému. Získal sympatie legionářů, v senátu se postavil na stranu republikánů, získal si důvěru Cicera. Je mu 19 let, je ambiciózní.
Získá kraje věrné "otci" a sestaví vlastní armádu. S dvěma konzuly stíhá Antonia. Porazí ho v bitvě u Modeny, ale konzulové zahynou. Nemá v tom prsty sám Augustus? Asi ano, po návratu se v Římě stává konzulem - v 19 letech, přitom věková hranice je 42 let. Augustus prohlašuje Bruta a Cassia za vrahy otce a otáčí korouhvičku. Spory s Antoniem jsou zapomenuty a r.43 př. vytvoří druhý triumvirát - Antonius + Octavianus a Lepidus..
Wanted - hon na spiklence-republikány
Triumvirát zahájí teror - na fóru visí dlouhé seznamy nepřátel Říma - kdo najde své jméno na seznamu, ztrácí okamžitě všechna občanská práva. Celkem 300 senátorů a 2000 jezdců. Kkdokoliv je může zabít a dostat odměnu, a to se také děje. Je to nástroj na likvidaci vládnoucí třídy. Začíná lov na senátory, významné osobnosti, podnikatele, umělce (Cicero je první na seznamu), všechny z republikánského tábora. Jejich majetek konfiskován, vypsány nové daně na výdaje této občanské války. Panika v táboře aristokracie roste, mnozí prchají z Říma. Jak to triumvirát vysvětluje? Dokument se dochoval - je to proto, že hodláme stíhat vrahy Caesara daleko od Říma a nevíme, jak vše dopadne, Nemůžeme tu nechat jednat naše nepřátele.
Spojenci Antonius + Octaviánus pronásledují Bruta Cassia. Z Brindisi do Drazza a do Řecka, za 10 dní 500 km. Antonius v čele věrných legionářů konečně může splnit slib senátu, že bude pronásledovata nepřátele a pomstí Caesara. Potřebuje ale pomoc. Využíví známosti s Kleopatrou, setkali se poprvé v Tarsu, dnešním Turecku. Kleopatra přijme Antonia na své bohatě zdobené lodi. K Filippi mu pak posílá z Alexandrie válečné lodi, Antonius má tudíž přístup k zásobování.Octavian je nemocný,
Bitva u Filippi 42 př.
Těžká bitva 19 legií cesariánů proti 17 legiím republikánů. 100 000 vojáků na každé straně, stejné zbraně, stejná taktika.Antonius poráží tábor Cassia, Cassius zabit, armáda oslavuje Antonia jako jediného a pravého císaře. Zbývá Brutus a jeho tábor. Brutus vyčkává, hraje o čas. Za zády má přístav a tudíž zásobování, vojáci cesariánů jsou vyčerpaní, podzim vyjímečně chladný. Kleopatra odplula. Uběhly 3 týdny, Brutus už musí zaútočit, jinak bude vlastními vojáky považován za zbabělce.
Je to bitva ideálů - odkaz Caesara a velikost Říma proti republikánským ideálům. Vítězí cesariáni. Tato občanská válka byla nejkrvavější válkou starověku, zemřelo přes 30 000 vojáků. Brutus si vzal život, Octavianus poslal jeho hlavu do Říma a dal ji položit pod sochu Caesara, s Brutem ním odchází poslední ideály republiky, která existovala 500 let. Ale mír byl znovu nastolen, dělení moci: Lepidus jede do S Afriky (ne nadlouho, stahuje se z veřejného života) , Antonius zamíří na bohatší východ a do Egypta, Octavianus zůstane za západě.V Římě si staví dům na Palatinu nedaleko Faustulovy chýše, nechá si říkat Filius dei - syn božského Caesara. Dům není přehnaně velký a nijak luxusně zařízený, je to cílené. Augustus chce působit skromně-na rozdíl od opulentního životního stylu Antonia.
Livia
manželka Augusta, pochází ze starého a významného rodu Claudiů, republikánů. Otec Livie byl proti Caesarovi a padl v boji, 1.manžel Livie byl na seznamu Wanted, prchl z Říma. Návrat i s manželkou po amnestii. Pak došlo ale k setkání Octaviána a Livie - zamilovali se a vzali se - Octavián se musel nejprve rozvést, ona má syna a čeká druhé dítě. Politické poselství je jasné - smíření obou táborů, vzkříšení těch nejlepších tradic starého Říma pod novu vládou.
Kleopatra
je chytrá, ví, že se bude zpovídat z náhlého odjezdu z Filippi , bojí se o své děti. Pozvala Antonia na večeři na loď.Vykroutila se ze všech obvinění a Antonius dopadl jako Caesar, bezhlavě se zamiloval. Ne do krásné tváře, ale do osobnosti. Kleopatra je sebevědomá, vzdělaná, nezávislá. Náklonnost a láska je vzájemná. Mluví spolu latinsky a řecky, dvěma tehdejšími oficiálními jazyky. Plutarchos: vzdělaná žena mluvící mnoha jazyky, nepotřebuje nikdy tlumočníka
Antonius
nicméně nezapomíná na své statky na západě, které spravuje jeho rodina. Na zprávu o Octavianově snaze zmocnit se kompletně vlády reaguje návratem do Říma. To Octaviana vyplaší, ale jedná mazaně - nabídne Antoniovi za ženu svou sestru Otavii. Ten přijímá, jsou teď stejná rodina. Antonius zůstává v Římě 3 roky, ale stále myslí na Kleopatru. Konečně odjíždí na V do boje proti Parthům, ale též za Kleopatrou. Vztah pokračuje. Mají spolu tři děti. Žijí život orientálních vládců. Antonius splnil slib, poslal Octavianovi lodě, ten jemu měl poslat legie proti Parthům, což nesplnil.
Octavianus
je příliš soustředěný na boj na západě. Chystá se na boj proti loďstvu guvernéra Sicílie, Sesta Pompeia, který zvedl ceny obilí. Potřebuje vítězství, u Filippi byl marod a do bojů moc nezasáhl. Triumf patřil Antoniovi. Už zde na sebe upozornil
Agrippa
skvělý stratég, schopný zvolit vždy správné řešení. Stane se zetěm Octaviana Augusta, zahájí mnoho staveb v Římě (Pantheon), nesmírně schopný organizátor. Pro bitvu poblíž Milazza proti Sestovi připravil tajnou zbraň arbax - dlouhá tyč s lanem a 4 háky na konci, vystělena proti nepřátelským lodím - zahákovala je a přitáhla. Agrippa přišel o 3 loě, potopil jich 28. Vítězství bylo Octavianovo, upevnil vládu na západě.
konec republiky
během honu na republikány po smrti Caesara umírá mnoho bohatých aristokratů. Je nebezpečí, že peníze, které nemá kdo dědit (manželky a dcery zabitých nesmí) se dostanou do rukou caesariánů. To senát nechce připustit, zákonem umožňuje dědit i ženám. Velká změna - žena získává ekonomickou nezávislost, může na hostinách sedět vedle mužů, může investovat
Římské císařství - 27 - 476
přechod k císařství. Období principátu. Augustus senát sice zachoval, ale fakticky měl veškerou moc on. Během 400 let - 7 mocných dynastií.
1 - DYNASTIE JULSKO - KLAUDIJSKÁ - 27 př. - 68
2 - FLAVIOVCII 69 - 96.
3. NERVA + ANTONIOVCI 96 - 192
4. SEVEROVCI 193 - 235
5. KONSTANTIN A NÁSTUPCI 306 - 363
6. VALENTINIÁN A NÁSTUPCI 364 - 392
7. THEODOSIUS A NÁSTUPCI 379 - 457
V římské říši neexistoval rasismus. Kdokoliv z římských občanů se teoreticky mohl stát císařem. Ve srovnání s Francií nebo Anglií a jejich koloniemi něco nemyslitelného. Traján byl Španěl. Septimus Severus pocházel z Lybie (Leptismania). Byl pun, latinsky mluvil špatně. Obama své doby. Za Římanů barva pleti nehrála vůbec žádnou roli.Je to multietnická společnost.. Ale ne multikulturní. Římané věděli, že by to nefungovalo.
ŘÍM ZA NERONA
Odkázal městu nové směry v architektuře a v umění v podobě svého Domus aurea. Začal budovat po požáru a zničení svého rozestavěného Domus transitoria. Vyvlastnil ovšem i soukromé pozemky, tím si mnoho ˇobyvatel znepřátelil. Už před ním císaři považovali město de fakto za svůj majetek a stavěli v nejlukrativnějších částech, Nero to však dovedl do extrému. Třeba Via sacra měla končit u jeho domu - to mělo velký symbolický dopad.
Před Neronem nemá město žádnou jasnou urbanistickou koncepci, na 16 km2 se tísní 30 000 lidí. Hluk, pracha špína, několikapatrové insuly převážně ze dřeva se často hroutí...
Nero pověřil dva schopné architekty - Severa a Celera, zhotovením plánů své rezidence.Naprosté novum je osmihranná rotunda s okulem - předobraz Pantheonu. Váhu kupole rozkládají klenbové cihlové oblouky, nosnost pilířů zvyšují stěny přilehlých místností. V domě zurčí fotnány, voní květiny, na své si přijdou všechny smysly, i to je novum. Už to ale přehání..
Proti císaři se otevřeně bouřili vládci mnoha provincií, postavi se proti němu i velitel pretoriánů Sabinus. Ten se spojil s Galbou, vládcem provincie Terra ponense na pyrenejském poloostrově. Sabinus přesvědčil Nerona, že v Římě není bezpečno a přiměl ho odjet na venkov. V senátu pak dosáhl toho, že senátoři Nerona prohlásili za nepřítele vlasti, kdo jej najde, má jej popravit. Celá pretoriánské garda přešla ke Galbovi. Nero nemá jinou možnost, než sebevraždu. Jeho poněkud bizarní osobností vymřel po meči Augustův rod.
68 – 69 rok čtyř císařů, rok občanské války. Je zvolen Galba, nepříliš schopný vládce. Armádu si svým přístupem nezískal, pořádek v Římě obnovit nedokázal. Bouří se legie v Germanii, požadují nového císaře, generála Ottona. Galba je zavražděn, vojáci přísahají věrnost Ottovi. Ten si ale nezískal senát. Navíc legie v Germanii přísahaly věrnost Viteliovi a ten se svými legiemi táhne na Řím. Ze střetu sil Ottona a Vitelia vychází vítězně druhý. Otto volí sebevraždu. Třetí císař v řadě opět dělá chyby, největší je rozpuštění pretoriánské gardy. Navíc neví, kam umístit legie a nechá je v Římě, kde jejich chování naráží na odpor obyvatel. Šíří se epidemie…
Číslo 4 má Vespasianus. Podpořil Galbu, podpořil Ottona, nepodpořil VItelia, vycítil příležitost se prosadit. V té době je v Galii, kam ho poslal Nero potlačit židovskou vzpouru. Údajně také proto, že usnul při jednom z císařových pěveckých vystoupení. Vespasianus z judeje zahajuje složitá diplomatická jednání a postupně na svou stranu získává mnohá území. Sýrii, Arménii, území Parthů, Egypt. Situace vygraduje do vojenského střetu mezi Vespasiánem a Viteliem. Toho čeká nepěkný konec, lynčován k smrti a vhozen do Tibery.
Titus Flavius Vespasianus se stal jedním z nejlepších římských císařů. Reorganizoval pretoriány a obnovil pořádek v armádě. Narodil se 9 v Raete do rodiny výběrčího daní z jezdeckého stavu. Gens Flavia byli nižšího původu a celkem neznámí. Pouze strýc dosáhl na post senátora. To se mělo brzy změnit. Vespasianus poměrně brzy vstoupil do politiky, poté si získal slávu vojevůdce v jižní Británii jako výborný organizátor během Claudiových tažení. 51 zvolen konzulem, 61 prokonzulem v Africe. Jako jeden z mála nemyslel na vlastní obohacení. Pak přichází povstání v Judei.
Flaviovci vrátili Řím Římanům - na vyvlastněném pozemku kde bylo jezero, postavili koloseum. To se dnes ovšem takto nazývá podle kolosální Neronovy sochy.
ODKUD POCHÁZELI NĚKTEŘÍ VIP
Titus Livius, historik - Padova
Tacitus, historik - Galie
Cicero - politik, řečník - Arpino, u Frosinone
Catulus, básník - Verona
Vergilius, básník - Mantova
Horacius - dramatik - Venosa, Apulie
Ovidius, básník - Sulmona, Dacia
Seneca, filosof - Lucania
ÚZEMÍ ŘÍŠE A ŘÍMSKÉ SILNICE
Největší rozsah za Trajána, plocha asi 5 000 000 km2. - postupné dobývání území od 3.st. př. do 2.st - Itálie, Sicílie, Hispánie, Makedonie a Řecko, Malá Asie, Kartágo / Tunisko, Sýrie, Galie / Francie, Egypt, Judea, Británie, Thrákie / Bulharsko, Dacie / Rumunsko, Mezopotámie, Arménie.
SILNICE - největší dědictví starověkého Říma - umožňují přesun armád, rozvoj obchodu, zásobování, později rychlé šíření křesťanství...dálnice starověku, stavěli většinou konzulové, cesty nesou jejich jména. Délka cest cca 400 000 km, z toho zpevněné silnice 80 000 km
Jak se lidé přepravovali? Existovaly půjčovny vozů, na "dálnicích" byly "autogrily"jako dnes.Na staciones měnili koně, k dispozici byli opraváři vozů, veterináři. Možnost občerstvení a zase na cestu. Staciones byly od sebe den cesty (dnes to lze doložit na trase Milano-Bologna, Parma, Reggio, Modena - pěšky by to byla cesta na 1 den)
Zaměstnanci impéria cestovali gratis.Poslové, velitelé, legie. Ostatní museli platit poplatek.
Jak vypadají tehdejší města? Londýn není moc významný, domy dřevěné, jako na Divokém Západě. Podle archeologů víme, že stěny domů byly montované (IKEA) a skládaly se. Pro Římany je výhodné vybudovat tu přístav.
CESTY PŘES MOŘE
Z Říma do Kartága. Nutno čekat v nějakém přístavu (Ostia...) na obchodní loď, co tam pluje, často se v nejbližší osterii čeká několik dní. Cestovalo se od dubna do září, jinak bouře. Musela být dobrá předpověď bohů a v některé dny se vůbec necestovalo - nel Venere nel Marte non ci si sposa non si parte...Záleželo i na snech - co se ti zdálo? Jestli kozel, kanec, znamenalo to bouři. Sova piráty...No services - cestující zůstává na palubě ať prší nebo jsou vlny, jídlo si obstará sám.
BYDLENÍ V antickém ŘÍMĚ
bydlení Naprostá většina obyvatel bydlela v malých komůrkách, včetně otroků, pracujících v domě. Ti nejchudší spali někde pod schody, oblouky akvaduktu apod. Střední vrstva - domus, podle řeckého vzoru. Zajímavost - dveře domů se otevíraly vždy dovnit - to bylo všude po říši, doloženo třeba v Londýně. Směrem ven by dveře zabíraly veřejný prostor. Tak je to leckde ještě dnes - dědictví po Římanech.
Římský obytný dům (domus ) neměl číslo. Jak ho najít? Adresa zněla: jméno města, vchod konkrétní branou, Směr k náměstí, chrámu, lázním...a tam se doptáš. Města byla menší, lidé se znali. Dům střední a vyšší vrstvy byl poměrně veliký, asi 800 - 900 m2 . Důraz na soukromí, pokud okna do ulice, tak malá a vysoko. U vchodu do domu býval ostiarius - otrok-vrátný. Často jednou nohou připoután řetězem ke své boudě . V ruce míval klacek, aby se mohl bránit příchozím s nekalými úmysly. Na kamenné podlaze někdy mozaika „Cave canem ! “
Úzká chodba, (vestibulus) často s mozaikou, vedla do velké čtvercové síně ( atrium ) s otevřeným stropem uprostřed - vzduch a světlo. Do podlahy byla zapuštěná nádrž ( impluvium), kam stékala dešťová voda z compluvia
Voda v nádrži doplňována čerstvou vodou z vodovodu. Po stranách od atria byly ložničky ( alae ) a za ním tablinum pracovna pána domu, kde přijímal klienty a hosty.. V atriu stál oltář domácích bohů (lares) a vznešené rodiny tu ve skříni vystavovaly voskové podoby předků (imagines ) . Oběd a večeře se podávaly v tricliniu . Zadní část domu se postupně rozšiřovala, přistavila se dvorana se sloupovím (peristylium) a vodotryskem. Větší domy měly kolem peristylia i přijímací místnosti ( exedra ), větší jídelnu (oecus ) a koupelnu.
Střechy kryté taškami, měly vhodný sklon a okap. Někdy měl dům patro s menšími pokojíky, nahoru se chodilo úzkými postranními schody ( scalae). Zpočátku se vařilo v atriu, pak se přistavěla malá místnost u jídelny, kde kouř z kuchyně unikal okenním otvorem nebo střechou. Římané komíny neznali. Komůrky pro otroky (cellae ) se stavěly tam, kde bylo volné místo, tedy ne plánovitě.
Postupem času se obydlí movitých Římanů rozrůstala. Např. se stavěla větší atria, aby patron při ranní salutaci mohl přijmout najednou co nejvíce klientů. Také uvnitř byly domy honosněji zařízeny. Zdi byly obloženy mramorem nebo ozdobeny malbami. Mramorové sloupy podpíraly strop atria, na podlahách mozaiky. V jídelnách byly takto znázorněny zbytky jídel ( někdy i s hlodavci ).
insulae - Činžovní blok s frontami do čtyř úzkých uliček . Nabídka převyšovala poptávku, takže nájemné bylo vysoké. Domácí nájemníkům poskytoval pouze střechu nad hlavou a ochranu před větrem.
Půdorys činžovních domů asi 200 – 400 m2 . V přízemí obchody, řemeslnické dílny a krámy, výška cca 7 m, směrem do pater se výška stropu snižovala., Obvykle měly činžovní domy 3 až 4 poschodí. Císař Augustus a Traján určili maximální výšku těchto domů, leč se toto nařízení spíše nedodržovalo. Nejhorší a nejlevnější bydlení hned pd střechou - horko a prach.Schody se stavěly zevně.
Do bytů vnikal hluk z ulice a provoz povozů otřásal domem v základech. Ani soukromé domy nebyly podsklepeny. Majitelé soukromých domů uchovávali zásoby potravin ve velkých nádobách z pálené hlíny, ale nájemníci si potraviny mohli schovat jen na den či dva.
Vybavení domu minimální. Krb a domácí oltář - symboly domova.Minimum nábytku. To je běžné až do renesance. Kdo na to měl ozdobil si velkou přijímací síň i peristylium sochami.
Nejdůležitějším kusem nábytku Římanů bylo lehátko. Vleže se četlo, diktovalo, jedlo, … Lože stálo obvykle na vysokých nohách, takže mnohdy byla zapotřebí stolička. Nohy i rám postele byly ze dřeva ( dub, buk, javor, jasan ). Římané měli v oblibě dřevo s jemným žilkováním. Později dřevo vykládali perletí, želvovinou či slonovinou nebo je zdobili bronzovými reliéfy. Matrace na popruzích, podušky plněné ptačím peřím přikrývali prostěradlem a vyšívaným nebo purpurovým přehozem. Lehátka v jídelně kamenná nebo zděná s přehozy a polštáři.
Židle většinou neměly opěradla a používaly je spíše návštěvníci. Za císařství bylo módní křeslo s vysokým opěradlem (cathedra ), ve kterém seděla paní domu nebo se nabízelo návštěvám. V pohodlném křesle s ozdobným opěradlem ( lat. solium, řecky thronos) přijímal pán domu ranní návštěvy. Magistrát seděl při výkonu svého úřadu na skládací židli bez opěradla, vykládané slonovou kostí ( sella curulis). Tato židle byla i zároveň symbolem jeho úřední pravomoci. Řemeslníci sedávali při práci na třínohé stoličce bez opěradla.
Stoly si Římané pořizovali v rozmanitém a přepychovém provedení. Byla- li v jídelně zděná lehátka, byl stůl umístěn na kamenný podstavec a deska se mohla odstranit i vyměnit. Časem se prosté dubové desky nahradily deskami ze vzácnějšího dřeva, jen spodek stolu zůstal nezměněn. Raritou byla stolní deska vyrobená z jednoho kusu dřeva. Někdy se používala jen dýha z thuje . Drahé stolní desky se před poškozením chránily vlněnými přikrývkami. Mimo to se ještě vyráběly prostší čtyřhranné stolní desky na třech nebo čtyřech nohách a nízké stolky na odkládání džbánů s vínem.
Skříně sloužily jako knihovny ( papyrové svitky v pouzdrech), na různé náčiní nebo se v nich mohly vystavovat voskové podoby předků. Šatstvo se ukládalo do ozdobných truhel. Peníze, cennosti a smlouvy se schovávali do truhlic pobitých železem. I truhlice se zavíraly na zámek. Římané znali zámky a klíče o více zubech. Klíče se nosily na opasku, na konci každého klíče kruhové držátko. I domovní dveře se zamykaly a navíc se zajišťovaly trámy položenými napříč.
Stříbrné předměty byly velmi cenné. Cizí poselstvo mělo prý s úžasem zjistit, že ať jsou zváni k jakémukoliv senátorovi, všude jim podávají jídla na témž stříbrném jídelním servisu. V celém Římě byl totiž jen jeden kompletní stříbrný servis a senátoři si ho navzájem půjčovali. Později už měla skoro každá patricijská rodina vlastní stříbrné nádobí a stříbrná slánka nemohla chybět ani v domácnostech prostých občanů.
Osvětlení: Pochodně při svatbách a jiných slavnostních příležitostech. Znali i voskové nebo lojové svíce s knotem z papyru (candela), nejčastěji však svítili kahanem ( lucerna ). V nádržce s úzkým hrdlem olej, do hrdla se vecpal knot, který se povytahoval kovovými kleštičkami. Takové svítilny se zhotovovaly i v luxusním provedení z bronzu a často se zavěšovaly řetězy na vysoké stojany nebo na skoby ve zdi a při četbě se mohly stavět na stůl. Před bohatým Římanem nosil v noci otrok lucernu (lanterna ),
impluvium - nádrž na vodu
hypocaustum - od Řeků převzat název i technické řešení topení v podlaze - Kamenná podlaha spočívala na sloupech z cihel ( suspensurae ) nebo kamenů (andezitu nebo trachytu ), vysokých asi 80 cm, a v místnosti vedle domu (praefurnium ) se topilo poleny nebo dřevěným uhlím. Průduchy pod podlahou a ve zdi způsobily průvan, teplo proudilo dutými cihlami pod podlahou i ve zdivu a plyny unikaly otvory ve zdi kolem střechy. Hypocaustum měli jen bohatíi, nejčastěji pro vytápění domácích lázní. Velmi drahý provoz, nutné velké množství dřeva a personálu na obsluhu. Kamenná podlaha dobře udržovala teplo,teplota dosahovala 20 – 22 0C . Většina Římanů však musela topit dřevěným uhlím ve velkých nádobách nebo vkládali řeřavé uhlíky do přenosných bronzových či železných truhlíků. Někde se topilo ve velkých krbech, kde se oheň udržoval poleny.
chudí – po domě koše s uhlím .kysličník uhelnatý – proto vysoké stropy. peristyl - podloubí se sloupořadím - triclinium - jídelna s lehátky, výhled do zimní zahrady, kuchyně - topili dřevěným uhlím, kouř vycházel přímo na ulic, v oknech ovčí střeva – dobře těsnila + skoro průhledná, bohatí hedvábí - podlaha – bohatí-mozaiky / chudí - hlína politá býčí krví – po zaschnutí se leskla (viz sloup v Kutné Hoře)
prádelny
ve městech veřejné prádelny - kamenné vany vedle sebe. Praly se vlněné tógy i spodní oděv. Prací prostředek - směs moči obsahující čpavek a popela. Další nádoby v prádelnách byly na barvení látek.
VELKÉ VEŘEJNÉ STAVBY
Římané nebyli velcí inovátoři, ale jejich technologický pokrok umožnil dokázali maximálně využít stavební techniky a postupy, převzaté od Řeků a Etrusků. V širokém měřítku začali používat beton. Stavba akvaduktů, topení hypokausta a výplní do oken se zasloužila o zlepšení podmínek bydlení a kvality života. Velké plus - schopnost plánovat a uskutečnit ohromné stavby, tak nutné pro Ŕím.
První stavby, kde byl užit římský beton, byly císařské paláce. Domus Augustiana - zbytky velkých oblouků dodnes na Palatinu - stavba z doby Domiziana později rozebírána na stavební materiál. Chrámy vycházely z řeckých vzorů.Lázeňské komplexy - zamýšleny jako dnešní společenská centra.
JAK ŽILI ŘÍMANÉ
Aristokracie podle výroku , který se dochoval vytesaný na jednom fóru : chodit do lázní - jezdit na lov - hrát hry - smát se - to je pravý život
TĚLESNÁ HYGIENA - LÁZNĚ
Terme - veřejné lázně, balnea - soukromé lázně. Lázně navštěvované často. Oddělené pro muže a ženy, případně se chodilo v různou dobu. Muži zpravidla odpoledne, v lázních mohli i cvičit. Šatna - apodyterium. Oděv hlídal otrok nebo lázeňský, za poplatek. Místnost s bazénky s teplou vodou - calidarium.Voda pro calidarium se ohřívala v kovovém kotli pod podlahou.. Bazénky nebyly moc hluboké, voda vydržena ohřátá.
Ženský ideál krásy - znakem příslušnosti k vyšší vrstvě - bílá pleť – bělila se křídou, olovem i arzenikem. Zdravíčko - červená hlinka, popel - obočí.Pleťové masky -narcis, mák, kmín, oční linky – jehlou zčernalou kouřem, inkoustem sépie, uhlem. Rty – různé barvy, rumělka aj.často s příměsí olova - toxické. Piha krásy – různá umístění = různé info o dotyčné. Kult krásně vypracovaného opáleného těla – vliv řeckých soch - depilace – voskem, smůlou, pinzetou – často i muži, v lázních otrok depilátor. Parfémy - základ = olivový olej + bylinky + vonné esence - aromatické látky v horkém oleji, pak se filtroval - růžové lístky macerované ve zvířecím tuku - na tělo, vlasy, nozdry, holubice pouštěné mezi hosty.
Důležitá byla plodnost, cenily se tudíž širší boky, štíhlost nebyla důležitá. Velká prsa byla považována za směšná, nebo znakem vyššího věku. Dívky nosily stahovací pás.
ODÍVÁNÍ
Římská oděvní kultura navazuje na řeckou. Vyznačuje se stupňovitou zdobivostí, rafinovaností a přepychem, především za císařství. Barvy velmi drahé, cenila se purpurová z mořského plže, ostranky jaderské.
Původním oděvem Římana byla původně krátká kožená zástěra – subligar. Ještě na konci republiky se našly konzervativní rodiny, které zachovávaly tyto tradice. Později nosili subligar jen sportovci.
Základní oděv- pohodlná tunika, z domácí bílé nebo barvené vlny. Nosili ji muži, ženy, nobilita, městské i venkovské obyvatelstvo, svobodní i otroci. Tunika byla oděvem i řemeslníků – tmavší barva, či vojáků, kteří ji měli kratší, aby jim nepřekážela na dlouhých pochodech. Pod tunikou se většinou už nic nenosilo, proto zimomřivější oblékali tuniky dvě. Její jakost a barva látky se měnily dle mody, střih však zůstával téměř stejný. Tunika podobně jako řecký chitón - dva obdélníky látky sešité v ramenou a na bocích. Zpravidla bez rukávů, případně jen krátké přešité rukávy, nosila se přepásaná a mírně podkasaná. U mužů sahala ke kolenům, u žen ke kotníkům. Později ženy nosily jako svrchní šat stolu. Šlo o dlouhý typ tuniky, která spadala ke kotníkům a v pase byla stažena opaskem. Tento oděv směly nadále nosit jen římské matróny, aby se tím odlišily od žen nižšího původu či otrokyň. Dle délky tuniky a použitého materiálu se odlišovala společenská vrstva. Purpurový pruh splývající na tunice od krku přes prsa dolů byl znakem senátorů (širší pruh) a jezdců (úzký pruh).
tunica palmata – nejhonosnější, při dolním okraji zdobena vyšívanými palmovými ratolestmi. Nosili ji triumfátoři, konsulové a kněží boha války
toga - svrchní oděv římského svobodného občana Neřímané nesměli tento oděv nosit. Pokud Říman vyřizoval své úřední záležitosti, musel být on i úředník oděn v toze. Byla vyráběna z bílé vlněné látky a její předlohou byl řecký himation. Má půlkruhový nebo elipsovitý tvar. Ovíjela celou postavu, volné ponechávala jen pravé rameno. Z levého ramene splýval pruh k nohám, druhý konec se obtáčel pod pravou paží dopředu a přehazoval se přes levé rameno. V předu na prsou vznikal bohatě řasený záhyb – sinus, který nahrazoval kapsu na ukládání peněz. Při oblékání tógy musel většinou asistovat zkušený pomocník, protože materiál, ze kterého byla vyráběna, byl poněkud tuhý. Ani pohyb nebyl snadný. Díky památkám římského sochařství, máme doklady o několika způsobech řasení tógy. Tento oděv byl postupně nahrazován jednoduššími a kratšími plášti, což se nelíbilo mnohým vládcům. I přes četné zákazy se tóga stávala stále více jen slavnostním oděvem. Toga pura – toga mužů. Chlapec ji mohl obléknout při dosažení plnoletosti, Toga candida – oblékali ji kandidáti o nějaký úřad, když předstupovali před své voliče. Toga picta – zlatem vyšívaná pro triumfátora - Toga dumplex – z dvouvrstvé látky určená pro chladné dny Toga pulla – černá nebo tmavá, šlo o roucho smuteční. Žlutou togu nosily meretrix - prostitutky, zákaz nosit stolu.
pallium - nejrozšířenější druh pláště. Byl lehký, halil ramena, vpředu byl překřížený, v pase upevněný pásem.
Lacerna - vlněný plášť obdélníkového tvaru do chladného počasí, zapínal se pod bradou nebo na rameni přezkou, často s kapucí – cucullus.
Paenula - byla cestovním pláštěm okrouhlého tvaru s otvorem pro hlavu a také s kapucí. Jako materiál při jeho výrobě sloužila vlna i kůže. V bohatých záhybech spadala až ke kolenům. Chránila proti vlhku a zimě
Na veřejnost se oblékala palla, volný, bohatě zřasený plášť sahající až na paty. Mohla sloužit i k přikrytí hlavy. Vyráběna byla z vlny, později z hedvábí.Později se do mody dostávaly látky z Orientu (Číny). Římanky ladily oděv s odstínem vlasů či očí. Vedle jednotvárnosti mužského oděvu to působilo velmi osvěživě. Spodní oděv u žen tvořila kožená zástěrka subligara , náprsenka mamillare pro ženy vyvinutější.Sprophium nebo také fascia pectoralis byl dlouhý pruh barevné látky, který se na několikrát ovíjel kolem těla a uvazoval se pod prsy. Těla si ženy často přepásávaly stužkami a kolem boků si připínaly zonu. V této době vzniká i castula– předchůdkyně spodničky.
pokrývky hlavy - Petasos řeckého původu. Frygická čapka s přehnutým cípem měla orientální původ a je doložena už u Etrusků. Kukla – cucullus. Odznakem svobodného občana byl i plstěný, pevně přiléhající pilleus. Rica j - čtvercový šátek z purpurové nebo světle modré látky s třásněmi. Nosily ji Římanky při náboženských slavnostech.
účesy – od jednoduchých ke složitým, barvené na červeno, černo, blond
šperky - luxus postupně – s dobýváním a bohatnutím města - obliba zlata a perel. Příliš ozdob se považovalo za nevhodné.
soudnictví - z římského práva vychází většina evropských zemí. Slyšení podobné jako tehdy - žalobce přednesl obžalobu, k ní se vyjádřila druhá strana, rozsudek vynesla porota. Tabulky A - absolvo, C condemno, případně In dubio pro reo.
rodinný život - novorozenec položen na zem před pater familiae – zvedl ho = uznal za své - oslava se až 8.den – vysoká novoroz.úmrtnost – věneček na dveře!! - průměrný věk – 40 / 30 let - průměrný muž – 165 /65 kg - žena 155 / 49 kg. Roste se málo – jídlo málo výživné - ženy .lepší postavení než v Řecku.jméno po otci - Julia, Flavia...později – větší svoboda X vestálky. Žena mohla vlastnit půdu, ale nemohla s ní obchodovat, byla odpovědná otci / manželovi. Ženy nemají politickou moc, nevolí, ale mají občanská práva. Požadavky na ženy - casta+ pudica+pia+lanifica+domiseda = čistotná + zbožná + cudná + předoucí + doma sedící.
Svatba - dívka od 12 let (průměrný věk 29) – večer před svatböu hračky lárům - oranžový závoj – na novomanžele se hází ořechy – skončil čas her - snoubenci si vymění smlouvy a slib – hostina - večer do domu manžela – nevěstu přenesou přes práh – zakopnutí = smůla. Rozvod - žena ne, muž kdykoliv, pošle rozvodový list - důvod i to, že žena pila víno
pohřeb - před dveřmi cypřišová větev, mrtvého omyjí, obléknou do bílé tógy, vystaví na 1-7 dnů – pozůstalí se nemyjí + nečešou – židé!! pohřební průvod, herci parodují zemřelého- a je veselo. Na rozdíl od Etrusků Římané od záhrobí nečekali nic zvláštního, soustředili se na život v přítomnosti.
pohřební stély podél cest. Mrtví mluví k živým, ne naopak, jak je to dnes.Uvádí se jméno, společenský status (libertino, propuštěný otrok apod.), funce nebo zaměstnání...Jeden herec napsal: mnohokrát jsem hrál tuto roli, ale nikdy tak dobře, jako teď.
lékařství - sterilizace chirurgických nástrojů - nejlepší péče pro gladiátory, velmi pokročilá chirurgie – operace oka (malezena katarátová jehla s dutou trubičkou - odsátí zákalu), moč měchýře, trepanace lebky...nejslavnější lékař GALÉN , plastická chirurgie – odstálé uši, odstranění tetování - sedativa – opium, alkohol. Armáda - Římané mají profesionální lékařskou službu - stará se o raněné v boji (strojek na stažení žil, svorky na tepny...uměli dobře amputovat, podvázali předtím žíly a tepny, používali anestetika - blín + opium. Nicméně i tak mortalita vysoká, při porodu umírala 1 žena z 10.
STRAVOVÁNÍ
2 - 3 x denně - snídaně (IENTACULUM) - v poledne původně vydatné hlavní jídlo (CENA) - večer skromnější večeře (VESPERNA). Někdy podávali také odpolední svačinu (MERENDA). Také u nich se hlavní jídlo posunulo časem k večeru a v době polední byla přesnídávka (PRANDIUM). Dochovaly se sbírky receptů - vzájemné obohacování - Římané + dobytá území. Základem kuchyně byla pšenice, poptávka byla obrovská, musela se dovážet. Z pšenice se mlela mouka v kamenných mlýnech. Pecny chleba se pekly v kupolových pecích
Chudina jedla v tavernách, thermopoliích - kantýnách. V domech chudých kuchyně nebyly - nebezpečí požáru.. Hotovky– klobásy, vařené maso, špek, šunka, dušená zelenina x bohatí - v lehu v tricliniu –hostina symposion - pojem z Řecka - podrobná pravidla, závěrečná fáze - hry, kotabos (od Etrusků), zajímavé ceny - ovoce, dívka... legie – jednoduchý jídelníček - ráno – skoro nic – časté přejídání večer
rozdávání obilí - gratis – od Grakchů, pův.pro 300 000,obyvatel města, po sčítání (a odečtení podvodníků) 200 000. Řím = spotřebitel – sám by nezvládl uživit obyvatelstvo - dovoz obilí + oliv oleje + vína - do Ostie-odtud po Tibeře na Foro boario.
Důležitým pokrmem byla v nejstarších dobách moučná kaše, doplňovaná luštěninami, zeleninou, sýrem, vejci a ovocem. Chléb si Římané pekli původně sami doma, od 2. stol. př. Kr. jsou známy veřejné pekárny. Rozvoj obchodu, zejména s Orientem, přinesl různá koření a nové druhy pokrmů (např. pávi z Asie, bažanti z Černomoří) a velké obliby došla drůbež i některé druhy divokého ptactva. Od 2. stol. př. Kr. se také hojněji jedly ústřice (vzácnější druhy se dovážely). Sýr - z mléka kravského, kozího i ovčího, kozí se též udil.V Řecku i v Římě - olivový olej, máslo pokládáno za lék. Sladilo se medem.
Úprava jídel co nejjednodušší. Masa připravována stejným způsobem jako u Řeků, od nichž později Římané přejali i luxusní přípravu veškerých jídel. Terminologie i recepty převzaty z řečtiny, ale dochovaly se i osobitosti pro římskou kuchyni (PATELLA mísa s paštikou ; MINUTAL – ragú z různých druhů masa; vše náležitě okořeněné). Veškeré maso se nejprve uvařilo a přidáním do různých omáček se dodávalo jednotlivým druhům různé příchuti.
menu: snídaně: chléb a ovoce, - oběd: studená vejce, ryba zelenina - vaječný pudink s kopřivami, pampeliškový salát, hustá polévka – ječmen máčený 24 hod + luštěniny večeře: předkrm - ředktvičky, chřest apod.hlavní chod: kuře, zajíc, ryba se zeleninou, chlebový bochánek s jehněčím – 1.hamurger na světě - zákusek: sladkosti a ovoce-jablka, víno, fíky, z Orientu meruňky + broskve
Víno - jedno z nejlepších Falernum. Jiná byla různé směsice, základem často med a koření, v zimě horká voda (vin brulé), v létě nechali překapávat přes led nebo sníh.Ten se vozil v blocích ze severních území, kde do léta zůstával ve vyhloubených dírách v zemi. Bloky se obalily slamou /termoizolace) a tak se přepravovaly. Odtud myšlenka obalit "fiasche con chianti". Převoz vína v amforách, kde často během dlouhých převozů ještě dozrávalo. Amfory uzavřeny korkovými nebo terakotovými zátkami, navrch zapečetěny smolou. Jak se otvíraly? Na smolu se nalila nová, zahřátá, na ní se nasadila úzká terakotová "sklenka". Když horkou smolou ohřátý vzduch uvnitř vychladl, zátka se trochu smrštila a tahem šla vyndat. Našlo se velké množství těchto otvíráků, dlouho se nevědělo, k čemu sloužily.
speciality - plši krmení ořechy, žaludy a kaštany. Jedli se nadívaní, smažení šneci s vinnou omáčkou.zpěvné a jiné ptactvo: drozdi, racci, kavky, vrány, krkavci, labutě, pávi, čápi, husy krmené sušenými fíky – husí játra, ryby, česnek vajíčka, zaječí pečeně na cibulce s tymiánem, medové koláčky, ovoce, fíky, ořechy, sýr, garum - od Řeků. Nejžádanější vepřové se dováželo z Galie.
pracovní činnosti + řemesla - identifikace podle povolání – nápisy na náhrobcích - vysoká specializace, řemesla podobná dnešním – stavebnictví, obchod, doprava, služby, gastronomie, hygea-porodní bába, nutrix – chůva, ornatrix –kadeřnice, tabernarius – hostinský, pistoris –pekař (Eurysakés – 7 m hrobka ve tvaru pece u Porta Maggiore)
výroba skla - používal se jemný písek dovážený ze Stř.V,přidávali drcené nerosty – železo-žlutá -měď – zelená, kobalt – modrá - foukané sklo - formy
NÁBOŽENSTVÍ A KULTY
Římské náboženství bylo polyteistické, bohové ovlivńovali život v rodině i v širší společnosti, říše si zakládala na kolektivní zbožnosti. V domech na čestním místě domácí oltáříky, za rituály odpovědný pater familiae. Lárové - duchové předků. Penáti - duchové spižírny. Veřejné chrámy - Jupitera, Vestin, Castora + Polluka.... Obřady se odehrávaly venku, v chrámu socha boha a pokladnice, přístup dovnitř měl pouze velekněz. Římané k cizím kultům celkem otevření, sami jich mnoho přejali (kult boha Mithry, Bakcha...) Narazily sekty s monoteismem a hanobením těla (obřízka). Původ mnoha římských bohů byl v Řecku
Jupiter / Zeus
Juno / Hera
Minerva / Pallas Athéna
Pluto / Hádée
Mars / Arés
Neptun / Poseidon
Venuše / Afrodíté
Apollón / Apollón
POHŘEB
Nekropole vždy za hradbami města. Pohané - pohřeb žehem, popel sebrán do urny. Křesťané pohřbívali celá těla do výklenků nekropole v naději na vzkříšení. Pohané pořádají bankety mezi kroby - do hrobu lijí trubkou nápoje - med, víno nebo mléko. Ŕímané jsou praktičtí - použijí běžné kanalizační trubky. Nádoby na ostatky nebo stély byly i z proutí a ze dřeva, mohly to být amfory, organický materiál se nedochoval. (nekropole di santa Rosa pod sv.Petrem). Na kamenných stélách často postava znázorňuje povolání zesnulého (Alcino, scénograf divadla v Pompejích). Výbava v hrobech - nádoby, šperky, věci denní potřeby, vejce - víra v znovuzrození.
ZÁBAVA A SPORT
Chléb a hry - panem et circenses, tak císaři udržují obyvatelstvo v klidu. Sport byl výhradně mužskou záležitostí. Provozuje se box, pěstní zápas, hod diskem, jezdectví a hra s míčem, předhcůzce ragby a fotbalu. Nová je proměna sportu čistě pro výkon na činnost k pobavení davů. Nejoblíbenější římské sporty: zápasy gladiátorů v aréně,Naumachie - inscenované námořní bitvy. Circus v místech dnešní baziliky sv.Petra, dal postavit Caligula. Později se tu popravovaloa pohřbívalo.
závody čtyřspřeží
v Cirku Maximu, ohromná stavba pro 250 000 diváků, . Na závody vozatajů se horlivě sázelo, 4 družstva - modří, bílí, červené, zelení. Každý tým mohl v jednom závodě postavit až 3 čtyřspřeží. Koně stáli často víc než vozataj / auriga. Nejlépe vycvičen musel být levý kůň, běžící blíž středu, aby se neplašil. Vozataj si omotal opratě kolem těla, ovládal koně celým tělem, plnou vahou. Pokud spadl, musel opratě rychle přeříznout, aby ho koně neusmýkali. Vítěz dostal palmovou větev a vavřínový věnec, i ohromnou peněžitou odměnu. Slavilo se v sídle klubu.
NO fair play, vše dovoleno, kromě použití biče na jiného jezdce, koně soupeře se bít mohli. Víme to z lékařských zpráv - existovali aspoň 14 různých mastí a kapek na poraněné oko koně.
Vozataj Scorpus vyhrál 2 048 závodů, zahynul v 27 letech
turismus
asi první historická epocha, v níž se vědomě cestovalo nejen za obchodem. Římané vyhledávali místa s historií a kulturou, v m=odě byl Egypt, Turecko
ŘÍMSKÁ ARMÁDA
Armáda - hnací silou vývoje, výborně organizovaná, s železnou disciplinou. Ovládala bojiště západního světa po 1000 let. Po 25 letech služby v armádě získali vojáci z provincií římské občanství byla politickou + vojenskou institucí, v Z světě měla nejdelší trvání - 753 př - 1453 (zničena při obléhání Konstantinopole. Římský voják je nejúčinější vražedný stroj starověkého světa. Římané jako jedni z prvních mají ustálenou a uspořádanou bojovou taktiku - přísná kázeň, tuhý výcvik - každý voják denně cvičí - výcvik = bitva bez krve. Silní, ukáznění, dobře živení
Za republiky vybudována římská armáda, boje s Kelty a dalšími kmeny. Spartakovo povstání 73 - 71 př.
Období republiky - významné zdokonalení po stránce organizační, taktické i technické. Reforma armády - Servius Tullius, Camillus (4.st. př. n. l.) a Marius (koncem 2. st.př.n. l.). Do války nastupovali všichni zbraně schopní dospělí občané ve věku17 až 46 let, s výjimkou úředníků, kněží, tělesně nezpůsobilých a seniores (46-60 let). Po skončení výpravy se propuštění muži opět vraceli ke svému obyčejnému životu.
Ve starší době republikánské se bojovalo jen od jara do podzimu. Vojsko se začalo ponechávat podle potřeby ve zbrani i přes zimu až asi od přelomu 5.a 4.st.př.n.l. Vojáci dostávali žold (stipendium) ze státní pokladny. Přestože vojenská povinnost platila všeobecně, vystačilo se pouze s dobrovolníky. Chudší volili armádu jako zdroj trvalého příjmu.
Jádrem římské armády - pěchota, zákl.jednotka pěchoty - legie (legio, legionaris). lehká pěchota + těžká pěchota - pokud lehké oddíly neuspěly, ustoupily za těžkou pěchotu jako za železnou zeď . Po dlouhou dobu existovaly čtyři pravidelné legie, které byly sestavovány v potřebný čas a po válce zase rozpuštěny. Každá legie se skládala ze zbraní a služeb. Zbraně byly jízda (equites), těžká a lehká pěchota (milites gravis armaturae, milites levis armaturae) a auxiliá (=pomocné +zásobovací oddíly-řemeslníci apod. Praporečníci - helmy zdobené kožešinami měly vyděsit nepřítele, pištci a trubači (cornicines et tubicines) a technické oddíly (fabri tignarii, fabri aerarii). Služba v občanské jízdě vyhrazena pro nejbohatší občany. Těžká a lehká pěchota původně organizována do 5 tříd podle majetkových poměrů. Původně nastupovala těžká pěchota do boje ve třech řadách za sebou a lehká pěchota tvořila jen jednu řadu. Každá legie se dělila na 30 manipul (v každé řadě 10), manipula se pak dělila na 2 centurie, takže každá legie měla 60 centurií. V době republiky se počet mužů v jedné legii pohyboval okolo 4 000 a počet čtyř základních legií se podle potřeby rozmnožoval.
Velet vojsku bylo právem nejvyšších úředníků (magistratus cum imperio). Velitel odpovídal za své válečné činy a za osoby, kterým svěřil částečné provádění některých vojenských operací. Do velitelova štábu patřil vojevůdcův quaestor, někteří důstojníci, osoby znalé místních poměrů (legati) a jeho osobní přátelé. Římská armáda neměla velké množství hodností. Legie neměla žádného velitele, ale měla 6 důstojníků (tribuni militum). V čele legie stál až do doby Augustovy legatus legionis. Tribunové (důstojníci) byli voleni tributním sněmem a pocházeli z vyšších vrstev (např. z jezdeckého stavu). Vedle tribunů byli už jen centurioni (centuriones), v každé centurii jeden.
V římském vojsku působily také spojenecké legie. Římané si ve smlouvách se sousedy v Itálii vymiňovali poskytnutí branné pomoci. Jednotlivé spojenecké kontingenty tvořily kohorty (cohortes), v bitvě na křídlech občanského vojska. Později podle tohoto postavení získaly název alae sociorum. Každá tato spojenecká ala měla své domácí důstojníky, kromě tří přidělených římských (praefacti socium). Živobytí těmto spojeneckým vojákům zajišťovali Římané, ale žold a výstroj dostávali z domova.
218 př - Hannibal ohrožuje Řím. Pocházel z Kartaga, S Afriky. Kartaginci - potomci Féničanů / Punů. Řím + Kartágo spolu vedly 3 války. Hannibal již v 9 letech s otcem na válečné výpravě. Po smrti otce se stal velitelem armády, měl úctu a podporu svých vojáků. Dobyl kartaginské město Saguntum, formálního spojence Říma, Římané netušili, že Hannibal míní dorazit do Itálie po suši, přes hory. Pochod byl velmi náročný pro 80 000 mužů i 37 slonů. Přechod přes Alpy, porážka Římanů u Trasimenského jezera a o dva roky později u Kann. Hannibal zničil pětinu římské armády. Na obléhání Říma už ale neměl síly, musel se vrátit do Kartága. Kartágo nakonec přišlo o Hispánii
55 př - 1.Caesarovo tažení do Británie - Zápisky o válce galské, cenný zdroj informací, ovšem i propaganda. První výprava bez výsledku.
54 př - 2. Caesarovo tažení do Británie - střídavé úspěchy, Britské kmeny se začaly sjednocovat proti nepříteli. Vedl je Cassivellaunus.. Objevily se problémy na pevnině, Caesar uzavřel s Brity velkorysé příměří a odešel bojovat s Galy. Skutečné výsledky Caesarovi výprava do Britanie nepřinesla, získal ale v Římě mezi lidmi - a voliči - na ohromné popularitě. Británii dobyl až Claudius.
Za císařství začínající Augustem vznikla stálá armáda o síle 300 000- 400 000 mužů a byla rozložena z největší části v provinciích kolem hranic k jejich ochraně. Tvořily ji legie (20-33), pomocné sbory a posádka Říma. Ta se skládala z gardových oddílů, bezpečnostních a strážních sborů. V Itáliii až do doby Septimia Severa neexistovaly posádky řadového vojska. Zvětšovaly se výhody, které poskytovalo vojenské povolání. Vojákům byl zvyšován žold a byly jim rozdělovány peněžité odměny a veteráni získávali pozemky. Armáda byla tvořena gardovými oddíly a každý tento oddíl se skládal z 9 a později 10 praetorských kohort (cohortes praetoriae), o početní síle 1000, později 1500 mužů na kohortu. Ty podléhaly praefektům praetoria. Služební doba praetoriánů trvala 12, později 16 let. Dále armádu tvořily městské kohorty (cohortes urbanae)a kohorty hasičů (cohortes vigilum). Městské kohorty byly 3, později 4, podléhaly městskému praefektovi a udržovaly pořádek ve městě. Sedm kohort hasičů po 1 000 mužích konalo požární a bezpečnostní službu v Římě a v přístavu Ostii.
Řadové legie tvořila pěchota ( 6 000 mužů), rozdělená do 10 kohort, 30 manipulů a 60 centurií. Byl tam také jízdní oddíl, technické sbory a těžká střelba. Každá legie měla své pořadové číslo, svůj zvláštní odznak (signum) a většinou ještě i jméno. Velel jí buď správce provincie, nebo vlastní velitel. Důstojnický sbor tvořilo stále 6 tribunů, v čele každé centurie stál centurion.
výstroj - tunika bez rukávů a krátký plášť (sagum). U těžké pěchoty - přilba ze silného plechu (galea, cassis) s chocholem (crista). Pancíř z tvrdé kůže s plechovým chránítkem u srdce nebo pancíř z kovových plátů. Jezdci a občané 1.třídy mívali řetízkový nebo šupinový kovový pancíř, který si platili sami. Dřevěný štít, potažen kůží a na hranách vyztužen plechem.
zbraně - Meče za republiky nepoužívali, jen kopí (hasta, tragula). Těžká pěchota: Těžké vrhací kopí s dřevěnou násadou + ocelovým hrotem + meč. Kopí - pilum používalo se na začátku bitvy pro odražení náporu, prorazilo i štít = velmi ničivá zbraň - štít - v levé ruce, chrání skoro celé tělo, meč v pochvě se nosil NAPRAVO, netasili pravou křížem, ale překroutili zápěstí a pak meč rychle vytáhli.
Meč - gladius - nejúčinnější zbraň starověku, za císařství. Je kratší než meč barbarů, funguje jako nůž - bodnutí a vytáhnout zpět. Tzv. hispanský meč (gladius), dvojsečný s ostrým hrotem a s čepelí 60-70 cm. Lehká pěchota: kožené přilby (galea) a kulaté štíty (parma), lehké dřevěné oštěpy (iaculum) s nasazeným hrotem na prutu měkkého železa. Než se nepřítel dostal k pěchotě, zasáhla ho střelba z válečných strojů. Prakovníci metali z kožených praků kameny nebo olověné koule, Katapulty dokázaly vysřelit šípy dlouhé metr na vzdálenost až 300 m. Katapulty na kárách = mobilní polní děla – až 100 m. Při dobývání tábora si římané stavěli dřevěné rampy vyplněné zeminou vysoké jako hradby - stavitele chránili vrhači, kteří nepustili nepřátele na hradby. Onagy - divoký osel - největší vrhací zbraň - mohla vrhnout kamennou kouli o váze 50 kg do dálky 400 m - 2x tak daleko než stříleli Napoleonovi kanonýři. Kamenné projektily ubouraly cimbuří a nepřítel se neměl kde skrýt. Prak = jedna z nejstarších zbraní. Kožená kapsa na 2 provazech - roztočí se nad hlavou a jeden provaz se uvolní. Projektily se vyráběly z olova, to se nalilo do jamek v písku - na nich psány různé obscénní vzkazy nepříteli, střelci z praku dokázali na 100 m zasáhnout nepřítele do oka . Testudo = želví krunýř - vytvořen ze štítů - pod ním jednotka postupuje na zteč
Postupem času legionáři dostali další výzbroj, která byla nutná pro táboření, zákopnické práce a stravování. Některé věci měl každý voják své (např. misku na jídlo), jiné věci (např. stany, zásoby) byly společné skupinám vojáků a dopravovány hromadně. Mariova reforma efektivní- max.zátěž vojáka za pochodu 30 kg. Vojáci nesli oštěp, štít, meč, koš, pilu, motyku, sekeru a stravu na 3 dny - říkali si Mariovi mezci - nesli vše přes rameno, žádné vozy se zavazadly - armáda byla efektivnější + pružnější, zásobní oddíly ji nezdržovaly.
odznaky - vojenské jednotky měly své odznaky (signa). K nejstarším patřila vlajka (vexillum). Ta byla praporem oddílů jízdy. Nachové vexillum - povel k odchodu do boje. Legie jako celek neměla původně společný znak, ale časem se začaly vyskytovat různé symboly v podobě zvířecí, nošené na žerdi: orel, vlk, beran, býk, lev, aj. Už před Mariovou dobou byl do boje nošen jen obraz orla, Marius jej pak stanovil jako povinný znak každé legie. Po vzniku stálé armády v době císařské měla každá legie kromě orla ještě svůj vlastní znak (obraz zvířete nebo boha). Novým znakem se stal had (dracco).
vojenská taktika - Způsob boje se u Římanů během času měnil a zdokonaloval podle nových zkušeností. Zprvu postupovaly proti nepříteli sražené útočné řady (acies), pak se ale útočná řada rozdělila na samostatné menší oddíly: to byla taktika manipulární. Ta usnadňovala manévrování na nerovném území. Od 2. st př. n. l. se slučovaly tři za sebou stojící manipuly v novou operační jednotku, kohortu. Kohorty byly pak stavěny buď vedle sebe, anebo do dvou řad za sebou, nebo i do řad tří. Skutečné jezdecké bitvy ve starověku nebyly. Boj začínala lehká pěchota metáním kamenů, koulí, šípů a oštěpů. Pak těžká pěchota vrhla kopí a s tasenými meči bojoval muž proti muži.
castrum - Na konci dne po pochodu se složí náklad + rozestaví stráže, vojáci odloží štíty + zbraně a začnou se zakopávat - tábor na pochodu je chráněn zákopy + náspy z hlíny a drnů, nahoře se ježí zahrocené dřevěné tyče, na nepřátelském území poskytoval tábor absolutní bezpečnost - velitel mohl volit strategii - obrannou nebo útočnou. Tábor stavěli římští občané - legionáři, ne pomocné sbory, měli velké znalosti stavebnictví - římská technická nadřazenost nad barbary . Barbarská armáda nemá žádnou organizaci, bojuje se individuálně - ale bojovníci většinou o 20 cm vyšší než průměrný Říman, meče přes metr dlouhé - i spořádaná římská armáda pod takovým útokem zakolísá
správa dobytých území: římský systém = po naprosté porážce dostal nepřítel možnost vládnout si sám - pokud se vzpíral, přišli Římané znovu a vše zničili. Pozdní císařství – končí výboje – cíl = udržet území od Británie po Eufrat v Sýrii - 80 000 km silnic.
Hraničních posádek bylo co do rozměrů říše málo, cca 130 000 legionářů a stejně tak vojáků ze spojeneckých kmenů.
Zbraně různého typu, mnohé byly obrovské – detaily na Trajánově sloupu. BALISTA – metal střely až 78 kg váhy, cheiro balistra – ruční balistra, nejlehčí, lana ze zvíř.šlach, žíní, ženských vlasů - rychlost 190 km / h – typ střely dum dum – devastující poranění. KATAPULT – každá legie jich má běžně 55, ŠKORPION – dostřel až 500 m, vrhal malé šipky, BERANIDLA – od nejstarších dob, jediné dochované z Olympie. HEGETOVA ŽELVA – válečný stroj – oplátována železem, pytle s mokrými mořskými řasami – obrana před podpálením, vlastní katapulty, beranidlo dlouhé až 31 m. HELEPOLIS– útočná věž, 9 pater, při útoku na Rhodos v 5.st př., výška 40 m, váha 160 t, stavěl Epimachos, ze 3 stran ocelové oplátování, střílny uzavíratelné, obrana = minová pole – duté džbány zahrabané do země
424 př – ve válce Athén X Spartě – plamenomet = válec naplněný smolou, cupaninou – dostřel 5 m, pracuje na principu sifonu – píst nasaje vzduch, smísí se s hořlavou tekutinou, u hlavně hoří plamínek
Triumf - za republiky – 320 triumfů, za císařství jen 30 (císař sám je vrchním velitelem armády), poslední triumf za Diokleciána – r. 302. organizace triumfu: velitel + vojsko čekají za hradbami – pošle do senátu zápis o tažení – senát vyslechne svědky – ne / svolí, v den triumfu celý řím na nohou – troubí trubky – zpívá se - všechny chrámy otevřeny, vyzdobeny, voní kadidlo - trasa v Římě – campo mazio – porta triomfale - vestin chrám –circus maximus – via sacra - capitol – chrám jova kapitolského. v čele senátoři a soudní úředníci – pak neseny desky se jmény dobytých měst + území + počtu zabitých nepřátel - na vozech kořist – zlato, stříbro, drahé kameny, sochy, všehochuť i vzácné rostliny + zvířata – to mohlo trvat i několik dní, pak bílí býci – určeni k obětování, pak zajatci v poutech + s oholenou hlavou – odpojeni u Carcere Mamertino, pak trubači + nosiči vonných esencí, pak vůz s triumfátorem – v pravé vavřínovou ratolest + v levé štít ze slonoviny – obé se dalo soše v chrámu, oděn ve zlatu a purpuru + se zlatou korunou, na voze jeho děti a otrok co šeptal – pamatuj, že jsi jen člověk! - podél vozu příbuzní, za vozem vojáci zdobeni vavříny - na kapitolu obětování bohům – dary vojákům - banket
TRAJÁNŮV SLOUP - přes 2000 postav, původně s kovovými oštěpy a meči, sloup = komiks o 200 metrech, nejdokonalejší zobrazení římské armády - odtud zákl info o legionářích, jejich výzbroji a brnění, stal se císařem díky armádě, složitá doba, velká povstání britů + severských kmenů - nikdy je úplně neporobili - existuje legenda o ztracené 9.legii, císař tu asi nechtěl vázat vojenské síly, rozhodl se postavit místo pevností val
Hadriánův val
Pro starověké Římany za ní byl konec civilizovaného světa - délka 117,5 km, šířka 3 m, výška 6 m - od moře k moři napříč řř na S Británieve Skotsku - důvod: oddělit římany + barbary, vytyčit SZ hranici řř - dát najevo, že tady končí expanze - pevnosti vzdálené od sebe na 12 km, největší z římských opevnění, velká část se dochovala dodnes. Císař dobře znal zdejší krajinu, měl hlášení a sám tu i byl, řeka tu nebyla, využil kopce + horské hřebeny, val na nich vypadá velkolepě, jinak kolem bažiny a pustiny, žádná armáda tu neprošla, vojáci to věděli - ptali se proč?, centurion jim odpověděl - dostali jste rozkaz, stavějte, jiný důvod vás nezajímá!
občasné útoky Piktů, místních obyvatel. Název podle zelených (barvy obsahovaly měď) malůvek a tetování. Ne všichni vojáci byli Římané. V první linii byli příslušníci spřátelených kmenů a národů, spojenců říše. Nebyli Římany právně, ale to 25 letech vojenské služby se jimi stali - pokud se konce dožili. Mělo to smysl pro jejich rodiny a děti, ty už byly občané Říma.
Legionáři byli až ve druhé obranné linii - důvod? Dobře vycvičený legionář byl drahý
Val byla náročná stavba, minimum techniky - stavěli zkušení řemeslníci z 2 + 26 legie - ví se to podle tabulek s nápisy, místní obyv.byli nespolehliví a neuměli pracovat s kamenem - za valem byl 8 široký příkop a za ní vlastní cesta podél valu, pevnosti od sebe 1 římskou míli (1500 m) + mezi nimi vždy 2 věže - na valu hlídaly situaci posádky (z auxilií, naverbovaní britové) -kde byl val už hotový, musel se bourat, aby na něm vznikla pevnost. Důvod . větší bojeschopnost - na J vzniklo vallum = 2 hliněné 2m vysoké valy s příkopem mezi nimi bylo nutno kontrolovat i příchod z J - vznikla neprodyšně uzavřená vojenská + celní zóna, za průchod branami se dal vybírat poplatek. Po r.138 val opuštěn, hranice posunuty severněji, ve Skotsku postaven Antoniův val, po 17 letech po povstání zpět na H.val
Pevnost - neměnný vzor - 2 vchody - J + S, pojaly až 32 oddílů, v 1.části kasárna + stáje, pak společné místnosti pro mužstvo a soukromé pro důstojníky, kasárna po obou stranách hlavní cesty vedoucí ke „štábu“ + dům velitele, v zadní části další kasárny + dílny - na prostranství stála tribuna pro velitele, byla tu i svatyně + pod ní pokladnice pevnosti, lázně většinou stály mimo pevnost, často blízko řeky, voda přiváděna akvadukty.
Život v pevnosti - vojáci se mohli oženit až po skončení aktivní služby, ale stejně mívali ženy a děti. Ty se učily a hrály si - našly se školní tabulky i hračky. Dále dopisy manželek velitelů navzájem, různá pozvání na oslavu narozenin apod. Jak se to dochovalo? Po odchodu posádky (často i s rodinou) se všechny písemnosti pálily. Přišel déšť, co neshořeno, zachovalo se ve vrstvě jíla. Jde o texty na kůře nebo pergamenu. Ten byl drahý, proto se psalo krátce.(sms)
Římany později v pevnostech vystřídaly anglosaské kmeny, vikingové - val nevyužily, středověk: stal se zdrojem legce dostupného stavebního materiálu, pevnosti využívali zbojníci
pretoriáni
od praetirum – římský vojenský stan - elitní císařská garda, Tiburius – zdvojnásoben počet kohort, z 10 na 23 - na místě mokřadů u říma – vystavěna gigantická kasárna – castro pretorio - legionáři 99%X pretoriáni 1% vojska, ale 1,5x vyšší plat, slouží o 4 roky míň – 16 let - hlídková služba, ochrana císaře + jeho rodiny na cestách, špionáž, doručování císařské pošty - zrušeni za Konstantina
za císařství 28 legií - 170 000 mužů - udržují mír na limes romanum, současně ho staví - od Skotska přes lesy Germánie až k Černému moři a břehům Afriky. Další činnost - stavba mostů, silnic. Pozdní císařství – končí výboje – cíl = udržet území od Británie po Eufrat v Sýrii - 90 000 km silnic
Římané jsou pány čtvrtiny tehdejšího světa - 60 milionů obyvatel.
imperium
- pevninská Itálie
- řecký Východ
- Z provincie v Africe + Hispánii + J Francii
- S provincie osídlené „spřátelenými „barbary – Galie, část Británie, stř.E – po Dunajskou pánev
Největší rozsah řř za Traiána
Pax romana - podmínka římské nadvlády. Pokud kulturně velmi odlišné národy uznaly, že jejich budoucnost je s Římany - do samosprávy měst Řím zasahoval jen při ohrožení stability říše - nepřítel = narušitel zákonů, tradice = křesťané. Propaganda Římanů - nastolení míru, pořádku, lepšího světa, technických vymožeností. Důvody zřizování kolonií - bezpečnost říše, ochrana císařské moci, sláva zakladatele. dnešní koblenz, Kolín, Mohuč, Řezno atd. byly římské vojenské tábory - castra.
Spravování provincií - moc předána do rukou správce, dosazeného Římany. Nutné = dodržování zákonů, placení daní, služby císaři + vojsku, bezvýhradná poslušnost, ochrana vnitřního pořádku říše - srv.Pilát – místodržitel v Judei – 26 – 36 na nátlak židovského sanhedrinu, sboru velekněžích, odsoudil Ježíše, aby si židé nestěžovali v Římě.
Gladiátoři, hvězdy Kolosea
Souboje gladiátorů se pravděpodobně vyvinuly ze soukromých náboženských obřadů Etrusků. V období republiky, než bylo postaveno Koloseum, se pořádaly hry na Foru Romanu a diváci je sledovali z mobilních tribun. Za císaře Augusta se odehrávaly na Martově poli poblíž Tibery. Nero dal později k tomuto účelu zřídit provizorní dřevěnou budovu. Když císař Vespasianus z rodu Flaviovců stavbu zahájil, byla to z hlediska pracovní síly příhodná doba. Dva roky předtím byl dobyt Jeruzalém a do Říma se dostalo na 100 000 otroků. Víc jak třetina pak pracovala na stavbě největší arény na světě, Aréna byla původně pokryta dřevěnými deskami, dnes je vidět to co zbylo ze spletitého systému podzemních chodeb a prostor, sloužících k bezchybnému provozu her. Byly zde klece s divokými zvířaty, výtahy, místnosti s divadelními rekvizitami i sklady zbraní..
Během představení byla kolem arény natažena vysoká a pevná drátěná síť, podpíraná dřevěnými kůly a nahoře zakončená sloními kly a válečky ze slonoviny. Ty měly zabránit dravým šelmám v útěku a také davu v pokusům síť přelézt. Pro větší bezpečnost byli ve výklencích otvírajících se do arény rozmístěni lukostřelci. Typický den v aréně začínal předváděním divokých zvířat z celého impéria, do města byli dováženi hroši, nosorožci, medvědi, lvi, leopardi, pštrosi, žirafy, zebry, antilopy.Římané se považovali za pány světa a bylo pro ně prestižní dovézt do města to nejexotičtější co mohli sehnat. V zabíjení zvířat neviděli akt krutosti, bylo pro ně součástí náboženských obřadů. Obětování zvířete bylo poctou věnovanou bohům. Poté se konaly veřejné popravy zločinců, způsob provedení popravy závisel na jejich společenském postavení. Stětí mečem bylo vyhrazeno římskému občanu, nepřátelé říše a zrádci byli ukřižováni.
Největšími hvězdami Kolosea, které lid zbožňoval a na jejichž souboje vášnivě sázel, byli gladiátoři. Přitom obecně vzalo měli nízký společenský statut jako pasáci a prostitutky, herci a zpěváci, prezentovali se totiž na veřejnosti neslušným způsobem, tedy předváděli se davům. Za slušný způsob prezentace se považovaly veřejné politické projevy a řeči před soudem. Přesto mělěi gladiátoři svůj vlastní svět, sami byli vesměs hrdí na své postavení, to je projevilo i na náhrobcích.
V Římě existovaly čtyři gladiátorské školy, celkem se v nich cvičilo na 2 000 budoucích gladiátorů. Nnejvětší ze škol, Ludus magnus pochází z doby císaře Domiciána. Škola byla spojena s Koloseem podzemní chodbou. Její základy se nachází mezi ulicemi Via Labicana a Via San Giovanni in Laterano. Učiteli ve školách byli bývalí gladiátoři, kteří přežili 300 soubojů, noví adepti nejprve dostávali dřevěné zbraně, později tupé meče, skutečné zbraně je čekaly až v aréně. Gladiátoři byli vybíráni z odsouzenců na smrt, z válečných zajatců a otroků, našlo se však i mnoho svobodných mužů, kteří bojovali pro osobní prestiž. Výcvik trval mnoho měsíců, někdy i roky. Boj nemusel vždy končit smrtí jednoho z bojujících, publikum mohlo poraženému udělit milost. Pořadatelé her viděli raději, když umíralo méně gladiátorů, protože jejich výcvik a obživa pohlcovaly značné sumy. S krví gladiátorů se obchodovalo - viagra starověku. V aréně probíhalo vždy několik soubojů najednou, gladiátoři měli každý jinou zbraň a výzbroj ve snaze o zatraktivnění podívané, ale také v duchu římské představy o spravedlivém boji, kdy šanci na vítězství mají oba bojovníci. Poražený odhodil štít a zbraň a zvedl paži směrem k rozhodčímu. Vícečetné souboje se konaly spíš mezi lidmi odsouzenými nebo nezkušenými otroky, praví gladiátoři soupeřili vždy jen ve dvojici, případně mohl retiárius stát na dřevěné plošině, na nakloněných rampách proti němu pak dva těžkooděnci.
Secutor byl vyzbrojen dlouhým štítem, chráničem levé nohy a helmou bez hledí. Retiarius měl jako hlavní zbraně síť připevněnou na řemenu, trojzubec a dýku. Chráněný měl krk a levou paži. Těžkooděnec Mirmillo dostal své pojmenování podle vyobrazení ryby mirmillo na přilbě, jeho zbraní byl meč. Thrák kopíroval výzbroj thráckých vojáků (dnešní Buharsko). Hoplomachos měl jako bojovník z řecké Sparty oštěp, s nímž mistrně zacházel. Později se přidal i sizor, jehož paže končila zbraní s ostrou čepelí, snahou v pozdějších dobách bylo nezabít, ale zranit, aby boj mohl pokračovat. Na mozaikách bývá i postava rozhodčího, který souboj přerušil či ukončil, v aréně nešlo o to na zemi soupeře zmasakrovat. Na nalezených kostrách gladiátorů bývá vždy jediná smrtelná rána.
Poblíž Efesu se v 70.letech 20.st. našel starověký hřbitov, po pětiletém průzkumu cca 2 000 kostí a 5 000 fragmentů forenzní archeologové potvrdili, že jde o jediný hřbitov gladiátorů na světě. Všem pohřbeným bylo do 30 let, všichni byli muži, na kostech patrná zranění způsobená trojzubcem, gladiem, těžkým kladivem, kterým se "doráželi" z milosti těžce zranění. Na třech nalezených náhrobcích byla uvedena i jména, podařilo se rekonstruovat životní cestu gladiátora a později trenéra Eusenia. Tomu postavili hrobku jeho dva svěřenci, podle průzkumu kostí se dožil asi 50 let. Díky analýze kostí a zubí se přišlo na to, že odle obsahu stroncia měli gladiátoři ve stravě velký podíl zeleniny, což je překvapující. Dnes ale víme, že tento stopový prvek má význam při léčbě osteoporózy. Gladiátorů se dostalo také té nejlepší lékařské péče, jeden z největších lékařů starověku Galén měl na starosti také gladiátory.
Souboje gladiátorů bývaly ohlašovány na plakátech vylepených po městě a rozdávaných na ulicích nebo grafitti. Několik antických autorů píše, že vstup byl zdarma. Ve snaze získat dobré místo (nicméně v rámci své řady podle společenské skupiny) tvořili diváci fronty už od předchozího večera.
ODKAZ ANTICKÝCH BÁJÍ V UMĚNÍ
Antičtí hrdinové i olympští bozi - oblíbené téma především od renesace po baroko. Trest bohů za zpupnost - Odysseus potrestán Neptunem za chvastounství dvacetiletým putováním, Marsyas Apollonem za prohraný souboj ve hře na flétnu stažením z kůže , Giganti pádem z Olympu za vzpouru...