DĚJINY ITÁLIE
ETRUSKOVÉ
co se traduje
tajemný starověký národ, málo informací – nerozluštěný jazyk, fatalisté – dle předpovědi bude jejich říše trvat 1000 let..., praktikují rituály, věští vůli bohů z blesků a letu ptáků...poživační... ř + ř zprávy tendenční – Etruskové jsou piráti = zdatní mořeplavci, ženy jsou prostitutky = ženy jsou svobodnější než jinde
co se dochovalo
písmo, vznik z řecké abecedy - cca 7 500 krátkých nápisů na nádobách, jen 4 vokály – nemají O –Apollo = Aplu jazyk nepatří do žádné nám známé jazykové skupiny. Chybí bilingvní texty – známe význam jen asi 200 slov, 3 zlaté destičky = etruština + féničtina přístav Pyrgi, téma: mytologie
hmotné památky
nádoby, drobná keramika, šperky, sošky, vázy, malby v hrobkách, nekropole, hradby, městské brány
zeměpisné názvy
Řekové – Tyrsenoi - Tyrrhénské moře, Italikové – Tusci, -Toscana,Římané – Etruschi, zemi Etruria , oni sami se nazývají Rasna.
zájem o Etrusky
15.st – medici – dědicové „slavné Etrurie“, od 19.st – vykopávky – nekropole – Vulci, Tarquinie, Cerveteri, 1932 – Istituto di studi etruschi - Firenze - etruskologie – museo archeologico. Jen v Itálii – přes 50 museí - Museo nazionale etrusco di Villa Giulia
původ Etrusků
více názorů - z M Asie – Lýdie, dnes Smyrny v Turecku, dnes převažuje názor, že jsou autochtonní – sami se zvou Rassena, přišli ze S – rasena-reti –alpská údolí, dnešní názor – etruská civilizace vznikla z kontaktu s místními populacemi, ital.kmeny
osídlení
mezi Tiberou + Arnem, pianura padana + Lombardie + Campania – od 7.st.př suroviny – monti metaliferi u Voltery-měď+železo, Elba – železo, na J tufové oblasti – hloubení obydlí + nekropolí
odkaz + význam
gladiátorské zápasy, vítězný oblouk, systém počítání, písmo, slova (persona) zvyk křestních jmen+příjmení, úřední odznaky moci - biga, purpurový plášť, svazek prutů fascés, hůl lituus, ariový římský dům + chrám. Etruskové ovlivněni řeckou kulturou = přijali řeckou abecedu + mytologii (přes vázy), keramiku. Etruskové ovlivnili téměř všechny italické kmeny (venetové,samnité, ligurové, picenové, lukanové, latinové,,,) a římany – hry, architektura
dějiny Etrusků
obecně - starší doba železná = halštatská 10.st.př, pesněji– období tzv.kultury villanovské 9.st.př podle sídliště u Bologny. Obchodní kontakty s řeckými kolonizátory 8.st.př. Vrchol moci pol.6.‑poč.5.st. př, Tarquiniové v římě – 3 králové – Tarquinius Priscus, Servius Tullius, Tarquinius Suoerbus - vyhnán 509 př, cloaca maxima, chrám jova kapitolského, hradby za Servia Tulia. Král Porsenna – rival Říma (prameny –Ttitus Livius).spojenci Kartaginců, ovládají Z středomoří
úpadek
5.st př. – oblast pobřeží - důkazy – drastické omezení dovozu keramiky – váz, luxusních předmětů, snížení životní úrovně X – netýká se vnitrozemí - + S - Chiusi, Arezzo, Cortona, Volterra, Fiesole, Perugia. 474 př – poraženi Řeky u Cumy, 396 př – Římané dobyli Veje – vojevůdce Furio Camillo. Etruskové to neberou jako začátek konce, Římanům asi pomohlo i jiné etr.“konkurenční“ město....jak krátkozraké...308 př – Římu podlehly Cortona, Arezzo, Perugia, Řím zakládá colonie marittime – Fregene, Pyrgi, Castrum novum - 1.st – za Augusta = Etrurie region VII. romanizace – potlačení kultury + jazyka, zničení písemnictví, asimilace – splynutí s Řmany
státní forma
nejde o stát podle římského práva, 6.st. př. ‑ federace 12 městských států - volné sdružení = lukumonie, vláda. Symbol vládní moci – svazek prutů se sekyrou + purpurem lemovaná tóga. Vládne velmož - lukumon = voj.velitel-soudce –velekněz + šlechta. Tasokracie- ovládnutí Tyrhénského moře. Města nejsou jednotná, samotná se Římanům neubrání
významná města
Cerveteri = Cisra Tarquinia = Tarchuna nejjižněji položená města na pobřeží, rychle zbohatla - obchod. Vulci = Velch, Volsini = Orvieto, caput etruriae , Arezzo = Aretium, Chiusi = Clevsin, Vetulonia = Vetluna, Populonia= Popluna - zpracování kovů z Elby hned na pobřeží. Veje, Volterra = Velathri, Cortona = Curtun, Perugia = Perusia - 40 – 41 – revolta Perugie, pak spolupracuje jako Augusta Perusia...města po pádu Etrusků opuštěna - Veje, Roselle, Acquarossa, osídlena i ve středověku, existují do současnosti
396 př - padla Veio, odolávala Římanům 100 let
290 př - padla Tarquinia
280 př - Vulci je na řadě. Město má přirozené hradby, močály, říčku, pahorky. Na nechráněné straně postavili 6 metrový bastion - ojedinělý příklad pevnostní architektury. Snad pomocí zrady, snad početní převahou Římané město stejně dobyli a vyplenili
280 př. - padlo poslední nezávislé etruské město Volsini-Orvieto. Rozhodlo se v bitvě, město ušetřeno, ale obyvatelé se musí dobrovolně přidat k Římu a platit vysoké daně. Město se dostává do izolace, protože venkov plení římští vojáci.
264 př - K úplnému zničení dojde na pozadí sociálního střetu mezi bohatou etruskou aristokracií, která s Ŕímany spolupracuje, a středními a nižšími vrstvami, která je utlačovaná ze dvou stran. Povstane proti aristokracii, ta si zavolá na pomoc Římany a ti věc vyřeší po svém. Fanum Volturnae vydrancována, město zničeno, přeživší obyvatelé odvezeni do Bolseny. Orvieto opuštěno dalších 700 let..
sídla
různých rozměrů + typologie – záleží na krajině, obecě - Etruská města na kopcích X římská v rovině, poblíž zdroje vody – drenážní kanály, cisterny = nádrže, důmyslné za / odvodňovací systémy – srv. cloaca maxima
založení města
augurové určí přesně místo podle nebeských znamení – letu ptáků aj, makrokosmos -nebeská sféra – mikrokosmos – pozemská sféra musí být v rovnováze, vyznačení hranic města – hraniční kameny – často slovo TULAR = město, decumánés-cardinés – insulae – znají už Řekové
obydlí
půdorys kruhový / čtvercový, materiál nepálené jílové cihly, základy kamenné nebo z hrubých oblázků. Vlastní konstrukce dřevo - kůly. Výplň jíl - pojivo, rákosí , drobné kaménky, omítka, jíl. Střecha terasová + šikmé. Krytina sláma, jíl, terakotové tašky – přesahovaly půdorys domu, uprostřed na podlaze ohniště – otvor pro kouř
soukromí a rodina
společnost Etrusků byla aristokratická, existují otroci, mají lepší postavení než v Ŕímě. Zákl.jednotka – manželský pár = pevné rodinné svazky. Pater familiae. Ženy svobodnější než u ř + ř. - vl.křestní jméno + účast na banketech + pití vína. Šperky, zrcadla, výzdoba sarkofágů. Víra v posmrtnou existeci = pokrač.života – výbava hrobek, hostiny…snaha zvěčnit zemřelého – X od ř + ř – portréty – důraz na hlavu. Na jedné nádobě z 6.st.př - porod
zábava
lov na divočáky je výsada aristokracie. Zvěř lákají hrou na flétnu. Hudba, tanec, zápas, hra v kostky, hra kotabos, gladiátorské hry
hospodářství
pěstují vinnou révu, olivy, obilí + dobytek – kácení lesů – dřevo pro metalurgii. úžasný rozmach – přechod od pastevectví + zemědělství k obchodu s Řeckem, Kyprem, Galií, Sýrií, Španělskem, Kartágem. Vývoz železo + měď, keramika – nádoby bucchero + poháry, dovoz - látky, šperky, vázy, slonovina, zlato
stravování
kusé info z nálezů – Populonia, Pyrgi, Aquarossa, bankety aristokracie – malby X plebs ??
fáze hostiny - 1 – společné jídlo, 2 – společné pití + konverzace + přednes +hry, populární kóttabos ( zbytkem vína zasáhnout zavěšený bronzový talířek, vítěz dostal sladkosti, ovoce nebo sex). Pův. se sedí, později pololeží na lehátkách, jí se v domech i venku
víno - ritus symposion = projev příslušnosti k elitě. Víno se míchalo s vodou – v cratere, většinou 3:1.dle Řeků – samotné víno pijí jen barbaři. Nabírá se do oinochoe + kyathos – a rozlévá do skypos, kylikos
Příprava jídla: neexistuje kuchaně, příprava hlavně venku – přenosné rošty, pece na dřevo – různé typy. Rožně na maso. Velké hliněné nádoby – hluboké a baňaté. Bronzové nože + velké vidličky + 4 zubá vidlička – porcování masa. Bronzové + stříbrné nádobí. Vyšívané ubrusy – květinové motivy
potraviny - pšenice špalda, luštěniny, drcené zrní - nahrubo – na polévky, najemno – na kaše a polenty. Far clusinum - pšenice pěstované ve Valdichianě, Chiusi – kosmetika – pleťové masky. Příprava droždí na chleba - mouka se solí přejde varem, nechá se zkysnout - sušená drcená zrna se máčí 3 dny ve víně. Maso vepřové, skopové, zvěřina - kančí, ryby, ptactvo běžné pro vyšší vrstvy – lucumony, augury X obecný lid - minimálně. Mléčné výrobky - ovčí a kozí sýry, vejce – etruské sýry vyhlášené, s olivami + plackami. Ovoce poznali od Řeků – meruňky, hrušky, hrozno, cedráty, třešně. Na freskách – fíky + granátová jablíčka. Med jako sladidlo, ředění vína
oděv
dbali na módu – jejich vkus pověstný – oblečený jako Etrusk = elegantně (ř). Vlna – pestré barvy. Len přírodní. Muži – bederní rouška, muži i ženy – dlouhé tuniky. Boty z kůže nebo vyšívané látky + sandály se špičkou nahoru – „orientální“ . Ozdoby – diadémy, přezky, spony, náušnice, prsteny. Zlato, stříbro, slitina obou
etruské umění
8.st př– 6.st.př období orientální. Vliv Blízkého V – Sýrie + Kypr + vliv řecký, styky s Féničany. Vliv villanovské kultury. Důraz na dekor, ornament, geometrické tvary – předměty denní potřeby. Přebírání technologických postupů – zpracování zlata + slonoviny. Zlaté výrobky velmi žádané – i rostlinné motivy – vliv Sýrie. X důraz na individuální rysy – velká hlava
6.st př – pol.5.st př - období archaické. Velké chrámové sochy se nedochovaly. Množství sarkofágů – sarkofág z Caere + z Chiusi
pol 5.st.př - pol4. st př. - období klasické. Pomalá stagnace, témata + zpracování se opakují, konec importu z Řecka. Kandelábr z Cortony, má 16 lamp a mezi každou je Bakchova hlava. Dole Gorgona
pol 4.st. př - 2. st př. období pozdní. Aringatore + lupa + chiméra
umělecké řemeslo
materiál – bronz + zlato + slonovina, předměty denní potřeby i okrasné, svícny, trojnožky, držáky na pochodně , řezba ze slonoviny a kosti. Šperkařství – orientální vliv = potahování předmětů zlatou fólií. Granulace: povrch předmětu zdoben miniaturními zlatými zrnky - složité vzory, 0,3 mm – až 120 000 kuliček na sponě z Cerveteri. Filigrán - tenká zlatá vlákna.
zrcadla - častý dochovaný předmět, snad i svatební dar – 3000 dochovaných. Bohatě zdobená i zadní strana - často Paris a 3 bohyně. Erotické motivy – převzali od Řeků (a tergo). Předměty z bronzu - umožnil dostatek železa. Talíře, přezky, spony, zrcadla – velmi ceněny ř + ř
sochařství
silný vliv řeckého archaického sochařství - méně významné než v Řecku a Egyptě. Málo velkých soch X množství drobných votivních sošek bohů z Veje. Důraz na hlavu, ne na tělo. Portrétní sochařství – překvapivý realismus. Sochy bohů – typický etruský ÚSMĚV. Postavy na sarkofágách, urny z terakoty + bronzu - Chiusi. Antropomorfní canopy - snaha zvěčnit zemřelého. Cippy = hranolovité náhrobní kameny. Cippo ve tvaru falu – u Perugie. Kamenné stély - Fiesole, Volterra. Materiál - málo kamene + mramoru, hlína + tmavá pemza - živá polychromie
vázové malířství
řecký vliv, příchod řeckých mistrů z J Itálie – dílny, nejžádanější vázy z Korintu. Typický černý lesklý podklad – vzor: vázy z Atén.
9.- 8.st – geometrický dekor, ptáci, rostlinné motivy. Černofigurální, od pol.6.st.př červenofigurální. Postavy malované, ne ryté, pohled z profil – oko z anfasu. Paridův soud – té nejkrásnější – Héra + Athéna + Afrodité. Achilés hraje v kostky, + Athéna. Penelopa + Telemachos
keramika
hliněné nádoby - výrobky pro stavebnictví – střešní tašky, potrubí, obrubně studní. Původně ruční výroba + později na kruhu - impasto. Ruční vytvarování + pokrytí bahnem, vypálení + vyleštění = kovový lesk, nápodoba kovu
bucchero
etruské černé zlato - lesklá keramika černé barvy - figurální dekor. Úspěšný vývozní artikl vypadá jako kov – je levnější. Název = španělský výraz pro tmavou indiánskou keramiku. Nálezy v J Francii, v Provanci - jídelní nádobí, poháry, kalichy, džbány, amfory . Černá barva - dohady o příměsích – popel, uhlí? Způsob vypalování – postupné snížení přívodu kyslíku, přidání organických materiálů, přeměna červeného oxidu železitého na černý oxid železnatý. Střediska výroby - Cerveteri, Tarquinia, Veje, Vulci. Datace - 7. – 6.st.př – tenkostěnné nádoby - nejkvalitnější, 5.st. př - bucchero pesante – šedavá barva, skoro barokní tvary 
nádoby
anfora = na víno - 2 ucha
hydria = na vodu – 3 ucha
cratere = na míchání vína s vodou
oinochoe = džbánek
coppa = mělká miska široká
cantaro = miska širší
kilikés = poháry
lekythos = džbán s uchem na vonné oleje a masti
canope - kanopa – víko ve tvaru hlavy – později antropomorfní – po stranách „paže“- má evokovat tvar těla + snaha o podobu zesnulého. ženské kanopy – náušnice
pyxis = nízká válcovitá schránka na šperky – nejcennější z alabastru
alabastron= na olej, parfémy, vonné masti, štíhlá hliněná nádoba
pithos = sud s širším hrdlem + malými uchy pod ním – na obilí, fíky…
architektura - hradby + brány - Volterra, Perugia, na brány – trofeje – useknutá hlava, ruka..., později symbolicky kameny. Obytný dům, dochován jen půdorys. Řecké stavební slohy Etruskové nepřevzali, jen 1. podobný raně dórskému. Chrám podobný řeckému ALE kratší + širší, průčelí JV +JZ. pódium + centrální přístupová rampa, štít zdoben až později, původně prázdný, podél hřebenu střechy terakotové sochy. Střecha mírně šikmá nebo rovná, hodně přesahující, vpředu trojúhelníkový štít. Sloupy kamenné + lehká konstrukce ‑ nepálené cihly a dřevo. Omítka terakota, silná polychromie.
prameny – musea – sbírky
přes 50 museí jen v Itálii - Toscana – dávná Etrurie, nejvíc muzeí. Villa Giulia v Ŕímě, Firenze Museo archeologico, Volterra – museo Guarnacci – 1761 – j edno z nejstarších v Evropě, vybavení hrobů, urny, Ombra della sera. Cortona – accademia etrusca –bronzový svícen 52 kg – 5 st př. Tarquinia –symbol města = okřídlení koně. Perugia – museo arch nazionale, Orvieto – museo Claudio Faina – šperky-náušnice, přívěsky, prsteny
vrcholná díla
lupa capitolina, chiméra z Arezza – objevena 1553, bronzový lustr z Cortony, Mars z Todi, Apolón z Vejí, sarkofág manželů z Cerveteri, socha v tóze – lago Trasimeno - 1566
nápisy
CHIUSI + okolí,nalezeno 3 000 (Řím +Atény ze stejné doby jen 1 000) některé etrus / latins , na urnách jméno zemřelého – to v Římě až za císařství. Osobní (= křestní) jméno + příjmení + druhé příjmení (široké příbuzenstvo), vlastní jméno otce, Od r.90 př. i římské jméno - římské občanství - důvod - voličs seznamy + osobní práva, nedostal je každý, neměly ho ženy. Bylo možno získat narozením z rodičů-manželů-občanů, propuštěním z otroctví – propuštěnci mají ale jen práva soukr, ne veřejná, ne právo volit. Spojenci Říma – za odměnu, od r.88 př – římské občanství na všechny obyv Itálie. Polit práva + soukr p = sňatek, majetek, nároky před soudem. Povinnosti : být na sčítání lidu, platit daně, sloužit v armádě.
náboženství
vliv řeckého Olympu. Artemis=Aritimi, Apollon=Aplu, Neptun=Nethuns... Turms-Hermés, Tinia = nejvyšší bůh, vrhač blesků, Turan = Venere,bohyně lásky + života, zpodobněna s křídly , Maris = Mars. X důraz na božské i lidské dvojice, styčné body s orientálními kulty
bozi
nižší božstva jako transvestiti, důraz na bohyně – UNI - Juno, thalna = ochránkyně narozených. Bohové všudypřítomní – vše určuje jejich vůle – je nutno ji respektovat. Starší žena + mladší milenec = typické!!
démoni
průvodci - ochránci zemřelých – neví se přesně podoba -starší nevzhledný muž, snad Charun – s kladivem – otvírá bránu podsvětí? bytosti se zobákem, zvířecí hlavou, mladé ženy v bílém, s křídly – Vanth, okřídlená démonka smrti – pochodně, vousatí hadi, svitky. Nahá, polonahá, oděv jako Artemis – chitón, vysoké boty, popruhy křížem na hrudi
disciplina etrusca
ucelený systém, víra ve věštby + rituály, auspikové věští z letu ptáků, haruspikové věští z jater + blesků, vnitřnosti němé = nic neoznámily, mluvící = varování - požár, otrava, nebezpečí, královské = uznání, moc, morové = smutek, nemoc, neštěstí. Játra - 2 části ‑ chrám pozemský + nebeský. = sídlem citů, odvahy, hněvu i rozumu. ha fegato = je statečný. Našly se modely ovčích jater s popisy vysvětlujícími symboliku
Etruskové v římské mytologii - Aeneas z Troje – venušin syn – praotec Římanů, do Lazia – z jeho rodu i R + R
etruský vliv ve středověkém + renesančním umění
démonologie – vděčný námět zobrazení pekla, Signorelli – Orvieto, Michelangelo – sixtina, Zvěstování - duhově zbarvená křídla andělů – Vanth. Renesance – umělci navštěvují „malované jeskyně“ = etruské hrobky
nekropole - za hranicemi města, Cerae, Banditaccia, Roselle
hroby 9 – 8.st.př
vilanovské obd – hroby podél cesty do vesnice značeny kamenným patníkem. Jámové hroby jednoduché – pro ty nejchudší, uvnitř urny. Ipogea – podzemní hrobky vyhrazeny význ osobám – vojáci, šlechta..významné rodiny. - ipogeo dei volumni
strmý sestup po schodech do atria – chodba-dromos, větvení do chodeb – až 6 hrobek. Nákladná výzdoba hrobu = odraz života na onom světě – srv Egypt. Dovážená pštrosí vejce – symbol znovuzrození
poč.7.st.př - pohřeb do země, komorové hrobky kryté kupolemi zeminy = tumuly - Banditaccia, z velkých kamenných kvádrů nebo hloubené do skal. Strop = falešná klenba. Různé typy - pravoúhlý půdorys , půdorys obráceného T – ke komorám vede dlouhá chodba, složitý půdorys – vzor atriového domu. Hroby tesané do do tufových skal. Dekorace – vytesaná okna, nábytek i vybavení
pohřeb
veřejné vystavení těla, pláč pozůstalých, pohřební průvod a hostina před hrobem. Program: hry, atlet. závody, souboje - na zesnulého vitalitu a energii. 2.fáze – pohřby těl - mumifikace, zpopelnění - pohřeb žehem - do 600 stupňů lze rekonstruovat z kostního materiálu – věk, pohlaví, výšku, způsob stravy - stroncium, barium, zinek, měď. Nad 800 - nic. Ukládání těl do rozměrných hrobů, Od 2.pol. 6.st..- př. do zdobených truhel a hliněných a kamenných sarkofágů. N a víku ležící postava zesnulého
Fresková výzdoba
tuf vlhký, pod zemí stálá teplota – dochována úžasná barevnost – po 2500 letech. Výzdoba komorových hrobek ‑ Tarquinia, Veje, Vulci, Orvieto, Chiusi.Výjevy hostin, tanců, lovu, her, koňských dostihů, zápasu, boxu… snaha o portrét, ženy bílá barva pleti, muži hnědá. Společ. postavení = osoba doprovázená sluhy. Pohřební průvody, kruté scény bitev, násilí, amputace končetin = krev pro mrtvé, namísto skutečných obětí, okřídlení démoni Charun + Vanth
STŘEDOVĚKÁ ITÁLIE
Od 13. st jsou města středobodem nového ekonomického systému, roste význam obchodníků a bankéřů. Volí se cestou pokus omyl (italské comuni) nejlepší možný způsob vlády. Rodí se hrdost na příslušnost ke svému městu, rodí se tradice - průvody, oslavy patronů i vládců. Řády, žijící mimo město na odlehlém místě (benediktini, cisterciáci) hledí na rozvoj městské kultury s nedůvěrou, naopak od 13.st. sem přicházejí působit žebravé řády - františkáni a dominikáni. S tím souvisí i urbanismus - stavby nových kostelů s konventy v protilehlých okrajových čtvrtích, aby si nekonkurovaly.
Rozvoj obchodu šel ruku v ruce s rozvojem bankovnictví. a ražbou mincí. Hlavní roli tu sehrála Itálie. Jednak díky příhodné zeměpisné pozici je zprostředkovatelem obchodu mezi Evropou a Orientem
1253 - ražba zlatých mincí v Janově a ve Florencii - florén. Návrat zlatých mincí na Západ po několika stoletích. Dříve se ve Středomoří sporadicky objevovaly zlaté mince byzantské a arabské
FRIDRICH II - STUPOR MUNDI
Středověká Itálie je velmi široký pojem. Podíváme se na chvíli na jih apeninského poloostrova, kde dodnes vzpomínají na jednoho z největších panovníků středověku. V rámci Evropy by byla řeč spíš o dědečkovi, nicméně oba se zapsali i do našich dějin. Ten první tím, že potvrdil Vladislavovi II titul českého krále za pomoc proti Miláňanům...
Fridrich II barbarossa 1122 - 1190. Císař říše římské národa německého, který většinu života - jak správně zmiňuje wikipedie - prožil v konfliktech s italskými městy. Jeho vítězné tažení Itálií ukončila až malárie, které podlehlo mnoho významných členů jeho vojska. Fridrich se se zdecimovanou armádou stáhl na sever a nakonec se horko těžko ze země dostal v přestrojení. Jeden z nejmocnějších mužů středověku sešel z tohoto světa poměrně nedůstojným způsobem, během 3.kruciády nepadl rukou saracéna, utopil se v řece Salef.
Syn Fridrichův, Jindřich VI.Hohenštauf získal sňatkem s dědičkou Sicilského království Konstancií z Altavilla trůn sicilského krále i trůn císařský. Svého syna Fridricha II si moc neužil, zemřel, když mu byly 3 roky. A manželka Konstance nežila o mnoho déle....před smrtí však stačila požádat o ochranu pro syna samotného papeže..
Inocenc III vycítil příležitost, bude Fridrichovi otcem i matkou a vyhcová ho k obrazu svému. Jinými slovy tak, aby byl dospělý císař poslušen církve, a ne naopak. Boj o investituru je v plném proudu.
Fridrich II zažil 3 papeže na Petrově stolci. Po Inocencovi to byl Honorius III, ten stále ještě doufal, že mladý císař zůstane pod jeho (církevním) vlivem. Nestalo se tak, Fridrich se na církev příliš neohlížel. Jako rozený diplomat neměl nejmenší zájem na další krvavé lázni zvané kruciáda, chtěl se - neslýchané - se sultánem domluvit. Odkládal odjezd jak to jen šlo, sultán mezitím křesťanům Jeruzalém několikrát nabízel, ti váhají, čekají na císaře. Ten už je skoro na cestě, pak onemocní a nadále se musí čekat. papež jeho nemoci nevěří...
1228 Nejen císař, i sultán mají válek plné zuby. Fridrich uzavřel dohodu a Salik al Kamil vrací Jeruzalém křesťanům, aniž by byla prolita další krev. Místo aby měl papež radost, zuří. Jakže, bez boje? Fridrich si vysloužil exkomunikaci, to už je papežem bojovný Řehoř IX. Jakže, mír s nevěřícími? Tak to je císař antikristem, jinak to být nemůže...Fridrich si z toho mnoho nedělal, klidně vstoupil do jeruzalémského chrámu na bohoslužby poté, co dohodl jeho otevření a volný přístup křesťanům...
Stupor mundi...
Vzdělaný, sečtělý, mluví několika jazyky včetně arabštiny, zajímá se o filosofii. Píše své dotazy arabským učencům. Pro ně jsou jeho dotazy dětinské, nicméně mu odpovídají na téma duše, vysvětlují myšlenky Aristotela...Na západní poměry je císař výjimečně vzdělaný, píše poezii i pojednání o lovu se sokoly, zakládá sicilskou poetickou školu.
V Apulii staví Fridrich obranné hrady, v městě Lucera podporuje arabskou komunitu. Před soudem jsou si v jeho království všichni rovni. Vzácně vstřícná doba. Křesťané, židé, Arabové mají stejná práva....
Fridrich II a české země
1212 - zdo by neznal Zlatou bulu sicilskou. Byla sice vydána v Bazileji, ale pořád je to jeden z nejvýznamnějších středověkých dokumentů našeho státu, protože potvrzuje titul českého krále a jeho potomky za dědice titulu. Přemysl Otakar II. ji získal za podporu Fridricha v boji o císařský trůn, český král disponoval jedním ze 7 kurfiřských hlasů. V té době už byl králem sicilským, pro potvrzení listiny použil tedy pečeť Sicilského království.
ITALSKÉ MĚSTSKÉ STÁTY - COMUNI
Libero Comune - republikánský způsob vlády v italských městských státech, .
Kolem r. 1000 roste počet obyvatel, vznikají nová města, obyvatelé v nich jsou různých společenských skupin – řemeslníci, kupci, inteligence (právníci, notáři, lékaři) Řídí se vlastními zákony, které vydává zvolená vláda města, na jejich dodržování dohlíží další orgány (většinou Consiglio comunale). V Itálie je to umožněno absencí pevné ústřední vlády, krále mají jen některá území (sicilské království, neapolské království…). Během 13.st. se moc přesunuje (pozvolna či převratem) do rukou nejmocnějšího rodu, vznikají signorie
Signorie pak vedou nezávislou politiku, uzavírají spojenectví, vedou války se soupeři, nad stavbou je pak nutnost volby jednoho z politických táborů – papeže (guelfi) nebo císaře (ghibellini)
Italská města především na severu a ve středu Apeninského poloostrova se snaží být nezávislá, vyhlašují comuni - městské státy, nezávislé na moci biskupa a vzdálených signori, feudálních pánů, o císaři ani nemluvě. Vyvíjí se vládnoucí třída, která vede vlastní politiku, má výkonnou moc. Vybírají se představitelé z jednotlivých cechů a bratrstev (corporazioni, gilde...).
Tito zástupci nazýváni různě - ve Florencii priori, jinde castaldi
Výraz nobili - šlechta - může být zavádějící. V různých italských městech má různý význam.
14.st.
je kritickou dobou. Lidé ztrácí odvěké jistoty a pevné body. Papež je v Avignonu. Svatá země dfinitivně v rukou muslimů Ve Francii válka o nástupnictví, Svatá říše ztrácí své postavení pod tlakem rodících se národních států. V Itálii liberi comuni - samostatné městské obce postupně nahrazovány vládou bohatých rodů - signorií. Ferrara - Este, Milano - Visconti. Na jihu Neapolské království pod vládou Francouzů, Sicílie pod vládou Španělů. Neustálý zápas o moc, absence pevné vlády. 1348 - 51 - černá smrt. Následují vlny hladomoru. Roste počet obyvatel, nelze je uživit. Lidé se obávají blízkého konce světa.
Toto období je však také dobou prvních velkých jmen v umění.Giotto, Dante, Petrarca, Bocaccio
Milionový Řím antický má ve 14.stol. cca 30 000 obyvatel. Forum Romanum = campo vaccino, Campidoglio = Monte caprino. Císařská mauzolea zabrána bohatými rodinami. Hadriánovo - Colonna, Augustovo - Orsini. Teatro Marcello - rod Savelli
Signoria - způsob monarchistické vlády, které v italských městech nahrazuje vládu městských úřadů, které nejsou schopné kvůli neustálým rozmíškám fungovat. Legitimitu (zákonnost) Signorii potvrzuje svrchovaná autorita, buď papež, nebo císař. Vládce - signore - má právo postavit armádu a vstoupit do služeb toho, kdo ji zaplatí.
15.st
- přes místní a opakované konflikty se toto období vyznačuje rovnováhou mezi 5 hlavními státy. Jsou to Florencie, Miláno, Benátky, Řím - papežský stát, Neapol. To se mění koncem tohoto století, kdy si stále nejednotnou Itálii hodlají rozdělit cizinci. Francouzi, Španělé, Němci, Švýcaři. Evropské monarchie jsou jednotné, mají stálou armádu, to rozzdrobená Itálie nemá a padne za obět expanzionismu sousedů. Nedojde k tomu ze dne na den, tyto státy jen využívají slabin jednotlivých italských "států", aby nárokovali dědické nároky vzešlé z komplikovaných svateb a příbuzenských vztahů...
Francie si dělá nároky na Neapolské království a na Milano jako dědic Anjouovců (rod Orleans byl spřízněn s Valentinou Visconti, dcerou gian Galeazza Visconti a Isabelly Valois). Španělsko si Neapol nárokuje také, a připomíná Aragonce. A Svatá říše se rozpomněla, že Miláno bylo kdysi její...
1494 - francouzský král Karel VIII. vstoupil do Itálie s 30 000 vojáky a 50 moderními bronzovými kanovy (jsou lehčí, lépe se s nimi manévruje, střílejí železné koule). Karla povolal Lodovico il Moro proti sousedům. On sám má sen podniknout další kruciádu, nástupním místem má být Neapol.
Povolávat na pomoc proti znepřáteleným sousedům cizince - typická vlastnost vládců italskéch států, od papeže (Karel Veliký měl vyhnat Longobardy) až po Risorgimento. Toto se děje ve státech rozzdrobených, tudíž celkově slabých. Itálie na konci 15.st. je kulturní a obchodní velmoc, ale nejednotná a tudíž lákavé sousto pro nepřátele, kterým aféra Karla VIII. 1494 - 5 potvrdila, že sem může přijet kořistit kdokoliv...
Karel projel celou zemí ze severu přes Toskánsko do Neapole, nárokuje si neapolský trůn na základě nejasných dědických vztahů . Ferdinand II Aragonský prchá z města, po pár měsících se ale situace obrací. Karel se ukázal jako nebezpečný i pro ostatní státy, ty se proti němu spojily jako nikdy dřív. Karel VIII - "sjednotitel Itálie"...
1495 - bitva u Fornovo. Karel nemá zájem bojovat, po odchodu z Neapole se chce vrátit se do Francie, vojska Italské ligy (papež, Milano, Venezia, v jejich službách žoldnéři) ho chtějí porazit definitivně. U Fornovo proběhla bitva se ztrátami na obou stranách - Francouzi 1000, liga 2 000. Špatné počasí, rozvodněná řeka, Lize nedorazily posily. V noci Karlova armáda prchla a dostala se na sever - do Asti a přes hranice. Itálie na konci 15.st. je kulturní a obchodní velmoc, ale nejednotná a tudíž lákavé sousto pro nepřátele, kterým aféra Karla VIII. 1494 - 5 potvrdila, že sem může přijet kořistit kdokoliv...
Nějakou dobu (1494 - 1519) je klid zbraní, Francouzi v Miláně a Španělé v Neapoli.
16.st
Jasně rozdané karty, 5 velkých státních celků - Milano, Venezia, Firenze, papežský stát, Neapolské království. K tomu na politické šachovnici menší celky: vévodství Ferrarské, vévodství Mantovské, republika Sienská, Republika Janovská, dóžectví Urbinské
Papežský stát vede vlastní politiku, vody rozvířil nástupce Alexandra VI. Borgi, nový papež z rodu Medici Giulio II. Ve snaze zabránit benátské rozpínavosti dal dohromady Ligu z Cambrai, v podstatě mezinárodní armádu. Členy jsou francouzský král, španělský král, uherský král, císař Maxmilián, vévoda Savojský, Ferrarský, Modenský. Jako by z titulu církevní autority papež pozval do Itálie všechny její nepřátele... po nějaké době však otočil o 180 stupňů a v rámci Svaté ligy spolu s Benátkami (!) a heslem Pryč s barbary se postavil proti dřívějšímu spojenci - Francii Ludvíka XII.
1512 - Miláno opět pod vládu Sforzů, vládne Massimiliano, syn Lodovica Mora. Do Firenze se vrací Medici v osobě Giovanniho, budoucího papeže Lva X. Nicméně osud italských comuni je nadále ovlivňován střetem dvou velmocí - Francie a Říše (František I. x Karel V.)
1527 - Řím - sacco di Roma. Medičejský papež Klement VII. se tak tak zachránil útěkem do Andělského hradu.
Florentská republika a medici
Ve 14.st. tvoří Florencie jeden z kamínků mozaiky na území dnešní Itálie. Město s římskými kořeny má typický středověký charakter, za branami se rozkládají 4 městské čtvrti nazvané podle farních kostelů. Vládne tzv. signoria, její členové jsou zváni priori (vlád a ministři). Prioři voleni původně jen na 2 měsíce, později na půl roku - takový je strach obyvatel z uchvácení moci jedinou osobou. Signoriu kontrolují další orgány - 12 buonomini a 16 gonfalonieri. Volby probíhají losováním, tento systém funguje spolehlivě po dlouhou dobu. Pak přicházejí na scénu Medici.
Původně zemědělci z Mugella přicházejí do města za obchodemjsou zapsáni do cechu vlnařů. Postupně velmi nenápadně stoupají po kariérním žebříčku. Tajemství jejich úspěchu? Nechlubí se bohatstvím, přátelí se s lidmi napříč společenskými třídami, financují městskou výstavbu a později umělce, investují do charity. Trpělivě si budují širokou podpůrnou základnu hlavně z příbuzných, přátel jejich přátel a to vše na podnikatelském základě, provázaným obchodováním. Chvíle pro vzestup je příhodná, město zažívá dobu prosperity.
Giovanni de Bicci
1360 - 1429 první velká osobnost rodu. Je opatrný, nerad mluví o sobě, politické funkce přijímá s pokorou jako řádný občan pracující pro blaho státu. Pokud jde o soukromý život, vykazuje už ambice vlastní i jiným bohatým kupeckým rodům - chce si užívat nahromaděného bohatství, dopřát si luxus v bydlení, oblékání, investuje do knih, šperků, nákladného nábytku. Bydlí jiýž na via Larga, kde později Michelozzo postaví rodině palác. 1397 otvírá banku ve Florencii, poté v Miláně, Benátkách, Neapoli. Politická kariéra prior, 1421 titul gonfaloniere della giustizia - něco jako ministr spravedlnosti.
Giovanni tudíž překračuje rámec své třídy, už to není jen úspěšný kupec, je "uomo di potere", ambiciózní podnikatel a politik. Dává najevo svou loajalitu podporou sesazeného papeže Jana XXIII., jehož finance vedl. To ho budoucím obchodním partnerům staví do příznivého světla muže na něhož se lze spolehnout. Pokořený papež, nyní opět kardinál Cossa, najde útočiště ve Florencii, kde také umírá, Giovanni di Bicci se postará o jeho hrob v baptisteriu...
Medici se nyní těší ve Florencii všeobecné vážnosti a důvěryhodnosti. Dospívá další generace - synové Cosimo a Lorenzo.
Cosimo il Vecchio 1389 - 1464
Cosimovi je 40, když otec Giovanni umírá. Casa Medici spravuje to, co dnes nazýváme holding. Má pobočky v Miláně, v Římě, v Pise, v Benátkách. V zahraničí pak v Bruggách, Lyonu, Londýně, Paříži, Valencii, lubecku, Antverpách. Evropou zní cinkot florentských zlatých florénů. Všechny filiálky závisí na mateřské společnosti. Společníky jsou členové dalších bohatých florentských rodů - Rucellai, Portinari, Sassetti, Ginori... Medici jsou bankéři a obchodníci s vlnou a hedvábím. Do města dováží surovou vlnu z různých míst v celé Evropě, zpracují, barví, tkají a zdobí, hotové látky pak do celé Evropy vyvážejí. Medici řídí i maloobchod, vlastní prodejní stánky na městských tržištích.
Giovanni de Bicci zanechal synům ekonomické impérium, které je už dlouho trnem v oku rivalům rodině Albizzi. Ta má hlavní slovo ve florentské signorii a 1433 přechází do útoku. Cosimo i Lorenzo obviněni z pletich a vyvyšování se nad ostatní (výstavný palazzo na via Larga...). Oba jsou zatčeni a dokonce jim hrozí trest nejvyšší. Lid se ale bouří, Albizzi prozíravě upustí od popravy, bratři Medici vyváznou "jen" vyhnanstvím... Cosimo na 10 let do Padovy, bratr na 5 let do Benátek.
Cosimo je ovšem vyhnancem VIP. Je to spíš služební cesta, všude po cestě do Padovy je vítán a v Padově ubytován v luxusu. Netrvá dlouho a díky svým četným příznivcům se stěhuje do Benátek za bratrem. I zde si drží malý soukromý dvůr na isola di san Giorgio.
Mezitím ve Florencii vzrůstá nespokojenost s působením Albizzi. Je to sotva rok a i díky vlivu papeže Evžena IV. , který je právě ve městě, ruší Signoria tresty a Medici se mohou vrátit. Cosimo ale nijak nespěchá, staví se na čas v Modeně a ve Ferraře. Když se triumfálně vrátil do města, navštívil nejprve papeže. Přichází jeho chvíle. Oficiálně zůstalo zachováno republikánské zřízení – signorie a Cosimo, stejně jako jeho otec, se o úřady sám neuchází, je o to však několikrát žádán. Medici jsou neoficiálními vládci města. Uzavírají partnerství s další významnou rodinou, Strozzi. Cosimo se bude vždy snažit udržovat politickou rovnováhu, tento přístup zdědí jeho vnuk, Lorenzo Magnifico...
Cosimo se velmi zasloužil o rozvoj obchodu, ale také věd a umění, založil florentskou Platonskou akademii. Financoval mnoho významných soukromých i veřejných staveb jako klášter san Marco nebo kostel san Lorenzo, jehož přestavbou pověřil Brunelleschiho. Položil základy knihovny Biblioteca Laurenziana, která se stala vzorem pro podobné instituce včetně o generaci mladší vatikánské knihovny.
Villa Careggi spojovala dědečka a vnuka. Cosimo i.ji dal postavit pro Neoplatónskou akademii, žil a zemřel tu on stejně jako jeho vnuk. Toho sem jako adolescenta Cosimo brával na lekce filosofie, přednášel tu Marsilio Ficino, Picco della Mirandola a další humanisté a literáti své doby. Vila byla místem setkávání umělců a intelektuálů, obchodním záležitostem sloužil palác rodu na via Larga.
1439 - jednání "G 8" ve Florencii. Cosimo se zasloužil o přesun církevního koncilu z Ferrary, kde vypukl mor. Pobyt prelátů i světských hodnostářů něco stojí, platí ho il Comune, v podstatě Cosimo ze své kapsy. Účastníci jsou ubytování v městských palácích, jednání probíhá v konventu SM Novella, Cosimo chce vyvolat dobrý dojem a představit Firenze jako město vysoké kulturní a umělecké úrovně. Účastníky koncilu včetně Cosima zachytil 1459 Benozzo Gozzoli na stěnách kaple v paláci Medici-Riccardi na fresce Klanění tří králů.
Koncil rozhodně nevyřešil co měl v úmyslu - zorganizovat další kruciádu. Měl ale ohromný význam kluturní a Florencie z toho prosperovala. Východ a Západ spolu diskutovaly o starověké literatuře, o historii a poesii. Mluvilo se o znovuobjevený antických rukopisů. Možná právě tehdy Cosima napadlo založit slavnou Platónskou akademii...
1464 Cosimo il Vecchio umírá, končí jedna epocha. Věrem svému heslu Festina lente - spěchej pomalu a Prudencia - Opatrnost, vládl Florencii přes 30 let. Je typickým selfmademanem své doby. Zděděný ekonomický kapitál dokázal přetavit do kapitálu politického. Posmrtně mu signorie udělila titul Pater patriae - Otec vlasti, přiznaný kdysi Ciceronovi. Na Cosimovo místo nastupuje syn
Pietro il Guttuso 1416 - 1469
Gotta znamená dna, tato nemoc Piera velice poznamenala a upozadila jeho zásluhy o Florencii. Nemoc ho omezovala od mládí a byla také příčinou jeho stažení se z veřejného života na rozdíl od svého otce Cosima. Do dějin města se Piero zapsal jako slabý syn silného otce...a dodejme, že i jako slabý otec silného syna. 1444 se oženil s Lukrécií Tornabuoni, o níž dědeček Cosimo s oblibou prohlašoval, že je to jediný muž v rodu Medici. Na Ghirlandaiově fresce v kostele SM Novella skutečně neoplývá půvabem, o to víc měla energie a zdravého rozumu. Je také symbolem tehdejší proměny ženského světa, ženy jsou v renesanci vidět mnohem víc, než jejich gotické předhcůdkyně... Při svém muži stála věrně celý život, dala mu 5 dětí. Lorenzo, Giuliano, Lucrezia, Bianca, Maria.
Jako rodiče Piero s Lukrécií rozhodně neselhali. Oba byli přesvědčeni, že pro rodinu nastala doba vhodná na kvalitativní skok vpřed. Pečlivě vybrali svým dětem učitele (Ficino), dbali na jejich způsoby, luxusně je oblékali a když nastal čas, našli pro ně vhodné partnery. Lorenzo se oženil s Clarice Orsini, přestože jeho city patřily jiné ženě. Kupci z Mugella se tímto sňatkem povyšují mezi šlechtické rody...
Cesta Medicejských na vrchol byla ohrožena ještě několikrát, byl zosnován přímý útok na Piera ze strany Luky Pittiho. (jistě ne ze dne na den, tehdy se ve Florencii vytvořily dva tábory - del poggio Luky Pittiho podle sídla a del piano, podle paláce na via Larga) Je to v podstatě občanské válka. Pouze díky přátelům se Lorenzo o útoku na otce dověděl včas, přes své mládí se nezalekl ozbrojené skupiny na cestě z vily v Careggi a záměrně poslal spiklence jiným směrem, než jel do města otec. Šťastně se dostali do paláce na via Larga, i tam došlo k šarvátce a Lorenzo zabil jednoho z útočníků. Věc se řešila před Signorií, PItti nebyl hloupý a rycgle otočil. Přiznal vinu a omluvil se!! Méně urozená osoba by skončila na šibenici, jak se stalo jeho doprovodu, chytrý by i Piero - udělená milost ho pozvedla v očích veřejnosti. Vnitřní politika - nejen- Florencie v 15.století byla plná zvratů a pletich...
Piero vede i "zahraniční" konflikt. Benátky nelibě nesou spojenectví Firenze MIlana Sforzů, a pošlou proti ní Colleoniho. Ten je poražen 1467 u Imoly a Benátky jsou odkázány do patřičných mezí...
Francouzská lilie - Král Ludvík XI. blahosklonně - a za značný finanční obnos - věnoval Medici královskou lilii do rodového znaku, získali tak na významu
Lorenzo Magnifico 1449 - 1492
1469 po smrti otce je na řadě stát se pánem Florencie. Je mu 20 let, ale vládu drží od začátku pevně v rukou, stejně tak se drží rad svého milovaného dědečka:
Nespěchej se svou radou, s bohatými a mocnými jednej jako rovný s rovným, s chudými laskavě. Závist je plevel, který není třeba zalévat
Ne vše se daří, rivalové Pazzi se snaží Medičejské vyšachovat , ti uzavírají výhodnou smlouvu s Lodovicem Sforza, milánským vévodou. Počkají se splátkou, Sforza za to povede obchodní cesty ne přes Bolognu, ale přes Florencii. Návrh nové smlouvy musí schválit Signoria, počet hlasů nerozhodný, nakonec se Francesco Pazzi vysloví pro návrh. Ale jen proto, že stojí na straně bratra, který mezitím utekl s Lorenzovou sestrou Biancou. Svatba schválena, nastupuje krátký oddechový čas pro oba rody...
Lorenzovi je 20 a Florencie si užívá velkolepou podívanou - sňatek Lorenza s Claricí, koná se giostra, oba mladí Medici jsou skvostně oblečeni a při průjezdu městem je doprovází 200 mužů, malá soukromá armáda, kterou si mohou dovolit jen oni. Matka Lucrezia byla v Římě nevěstu předem obhlédnout, šlo o povýšení rodu díky šlechtickému původu Orsiniů, na druhou stranu přísloví praví: moglie e buoi dei paesi tuoi, což lze volně přeložit žena místní, stejně tak dobytek - větší ti přinese užitek.
Florenťané mohli na nevěstu hledět skrz prsty...Volba se však ukázala jako správná. Clarice nejen že dala Lorenzovi 7 dětí, tiše trpěla i jeho okaté zálety, především dlouhodobý vztah s vdanou Lukrecií Donati..které Lorenzo skládá verše.
Úspěch Medici stále leží mnohým v žaludku a když se změní figura na papežském stolci, útok na ně nabývá konkrétní podoby. Zemřel Pavel II, přítel Medici, nastupuje Sixtus IV della Rovere, všeobecně známý nepotismem. Medičejští mu stojí v cestě při obsazování různých území pro své rodinné příslušníky. Jde o Imolu a Forli. Lorenzo marně čeká na kardinálskou hodnost pro syna Giuliana a Imolu chtěl pro Florencii. Odmítl proto půjčku 30 000 florén na nákup Imoly pro papežova synovce Girolama Riaria. Papež si našel nové bankéře, rod Pazziů. Tito rivalové Medičejských mají zájem na využití situace ve svůj prospěch.
Do Florencie je poslán jako arcibiskup nově zvolený kardinál Pietro Riario, příbuzný papeže. Dohodl se s Pazzi a de fakto je podpořil v plánu zavraždit Lorenza i Giuliana. Tajná jednání proběhnou ve vile Altemps v Římě, synovec papeže Girolamo Riario zaúkoluje žoldáka ve svých službách Montesecca, ten ovšem chce jako záruku souhlas papeže (nostro signore). Papež synovci odsouhlasí zájem o změnu ve vedení Florencie, ale odmítne, aby přitom byl někdo zavražděn. Synovec si to vyloží tak, že pokud k něčemu takovému dojde, získá od strýce rozhřešení...
Spiklenci počítají s lidovou podporou, vědí, že Medici mají na mezinárodní scéně nepřátele. Federico di Montefeltro se zlobí na Lorenza, že nepodpořil jeho snahu stát se vévodou milánským. Změnou poměrů ve Firenze by získal Arezzo a Sansepolcro.
26.4.1478 - spiknutí Pazziů, původně mají byt Medici otráveni na slavnosti ve vile ve Fiesole. Dostavil se ale jen Lorenzo, Giuliano se necítil dobře a na banket nepřišel. Rozhodne se o útoku při mši. Giovanni di Montesecco odmítl útok na poslední chvíli, údajně nechtěl znesvětit katedrálu. Z jeho zpovědi víme, že seznámení s Lorenzem na něho velmi zapůsobilo a odmítl Lorenza zavraždit. Narychlo do plánu zasvěceni dva knězi Stefano Bagnone a Antonio Maffei. Zásadní chyba - nejsou zvyklí zacházet se zbraní. Za městem se kupí jednotky Nicola da Tolentino, 2000 mužů, po útoku mají podpořit Pazzi.
Příchod na mši se podobá frašce, Giuliano stále není uzdravený, Pazziové ho doprovázejí a "podpírají", aby zkontrolovali, zda nemá drátěnou košili na obranu. Nemá. V dómu sedí za Giulianem Francesco Pazzi a Bernardo Bandini, ti zaútočí na něj. Francesco bodá Giuliana tak zuřivě, že se sám zraní na noze. Na Lorenza na jiném místě zaútočí najatí knězi, ale jen ho poraní. Další útočník probodl Lorenzova přítele Francesca Noriho, který se pro něj obětoval. aby ho zachránil. Očitým svědkem útoku je filosof a literát Poliziano, který tak zanechá zprávu.
Lorenzo si chrání pláštěm krk a s pomocí přátel ustupuje k zákristii. Giovanni zabit 19 ranami, Lorenzo zraněn, arcibiskup Salviati se chce v palazzo Vecchio zbavit gonfaloniera Cesara Petrucciho. Ten vycítí zradu a zavolá stráže, útok odražen. Na Jacopa Pazziho zaútočili přátele Medicejských před palácem, Salviatiho muži se omylem zavřeli v palazzo, v podstatě uvěznili sami sebe. Povstání se nekonalo, spiknutí skončilo fiaskem.
Obyvatelé města stojí na straně Medici, na naléhání papeže Lorenza vydat, odpověděli: vy ho nazýváe tyranem, my obráncem města. Pazzi potrestáni, Francesco i Jacopo Pazzi pověšeni, stejně i arcibiskup z Pisy Francesco Salviati. Bandini prchají do ciziny, až do Orientu. Po roce a půl na požádání Lorenza sultán Mehmed II. Bandiniho v řetězech poslal do Florencie, byl pověšen v Bargellu. Kresbu visatce pořídil Leonardo. Původně najatý vrah Montesecco za spolupráci s vyšetřovatelia a de facto záchrany života Lorenza dostal výjimku čestné popravy - mečem.
Výsledkem je definitivní upevnění postavení Medičejských ve Florencii a všechny další politické kroky Lorenza ve smyslu pověstného jazýčku vah italské politiky comuni. Na jeho straně je vévoda milánský Sforza , který mu na požádání poslal vojsko, aby upevnil moc. Lorenzo využil situace, kdy po poraženém spiknutí je florentský lid na jeho straně a prosadil opatření, která by jinak prosazoval těžce a zdlouhavě. Papež mezitím Lorenza exkomunikoval a hledal podporu v Neapolském království. Dva roky zuří v Toskánsku válka, končí neúspěšně a 1480 je odvolána exkomunikace. Lorenzo dokázal osobně přesvědčit neapolského krále Ferdinanda I., že je pro něj výhodnější spojit se s Florencií, jinak by papežský stát brzy ohrožoval i Neapolské království. Lid ho nazývá Zachránce vlasti. Sám o tom napsal: má odvaha, jakož i nákladné dary, krále přesvědčily, že bude lepší mít silnou Florencii jako protiváhu papežského státu,
Dva bratři, dva synové, dva papeži...tohle dokážou snad jen Medičejští
Lorenzo se po zavraždění bratra postaral o jeho pohrobka a vychoval ho ve svém domě. Tento chlapec, Giulio, bude papežem Klementem VII. Stejně tak později i vlastní syn Lorenza GIovanni, který vejde do dějin papežství jako Lev X. Další syn Giuliano se později stane vévodou z Neymours a Michelangelo ho zvěční v Medičejských kaplích....Celkem má Lorenzo s Claricí 10 dětí, tři zemřely v prvním roce života, dosělosti se dožili 3 chlapci a 4 dívky . Dceru Maddalenu otec dokázal provdat do rodiny papeže Inocence. Clarice ho vroucně miluje, těhotenství jí však brzy vyčerpalo, umírá poměrně mladá 1488
Lorenzo Magnifico - sponzor umělců
Těší se všeobecnému respektu občanů, sponzoruje umělce, sám se věnuje filosofii, poezii a literatuře. 1480 ve snaze smířit se s papežem Sixtem IV mu posílá do Říma florentské umělce na výzdobu Sixtinské kaple - Ghirlandaia, Botticelliho, Rossettiho. Je to cílená propagace florentského umění Verocchio v Benátkách odlil jezdeckou sochu kondotiéra Colleoniho, Leonardo namaloval v Miláně Poslední večeři a Madonu ve skalách. Do Neapole zamířil Giuliano Sangallo, Rosellino e Giuliano da Maiano. Andrea Sansovino odjíždí pracovat pro portugalského krále, do Říma vymalovat cappella Caraffa v Santa Maria sopra Minerva Filippino Lippi. Na jednu stranu se Florencie ochudila o své nejlepší umělce, na druhou stranu to byla cena za získanou prestiž. Roky 1480 - 90 jsou zlatá léta Lorenza Magnifica i Florencie. O 4 roky později dochází ke změně na papežském stolci, nastupuje Inocenc VIII. a Lorenzo se konečně dočkal kardinálské hodnosti pro syna, kterému je pouhých 13 let...zato medičejská banka už nemá tak silné postavení. Lorenzo je intelektuál, ale jeho dědeček rozuměl financím lépe. Dochází k zavření filiálek v Londýně, Lyonu a v Bruggách. Pokladnu vyčerpává i velkolepé Lorenzovo mecenášství. Mecenášem byl už dědeček Cosimo, ale ten investoval do veřejných staveb, do paláců a kostelů. Lorenzo investuje do soukromých uměleckých děl, sbírá antické gemy a kameje. Jako 22 letý v Římě jedná s papežem, ale také v doprovodu Leonbattisty Albertiho poznává město a obdivuje památky. Do Florencie si přivezl dvě antické hlavy a farnéský pohár, největší kamej snad z 3.st.př. z Alexandrie. Později založil zahradu u kláštera san Marco, kterou vyzdobil sochami, tato díla studuje mladý Michelangelo, kterého Lorenzo podporoval.
Respektovaný soupeř, Savonarola
Je s podivem, že Lorenzo nikdy rozhodně nezakročil proti tomuto dominikánskému mnichovi. Svým způsobem ho respektoval, přestože ten postupně dštil čím dál tím víc ohně právě na Lorenza a jeho hříšný způsob života. Charismatičtí byli oba, Lorenzo i Savonarola, oba měli své příznivce i odpůrce. Na sklonku života Lorenzova to by rávě Savonarola, který ho přišel vyzpovídat a udělit mu rozhřešení... Píše se rok 1492. Kolumbus doplul do Ameriky a ve Florencii končí slavná epocha, doba vlády Lorenza Velkolepého.
Vyhnání Medičejských
Konec 15.st. je těžkou dobou pro Florentskou republiku. 1492 - 4 krátká vláda prvorozeného syna Magnifica Piera. Slabý syn silného otce, nemá talent na politiku ani obchod, nemá cit pro umění. Michelangelo od něj údajně dostal za úkol postavit sněhuláka, když ve městě nasněžilo...
Je pravda, že přejímá vládu v těžké době. Na domácí scéně nepřestává dštít oheň Savonarola, který předpověděl (spíš se vyznal v politice) invazi Francouzů do Itálie. Vojska mladého Karla VIII. v Miláně svrhla Lodovico il Moro, blížila se k Florencii. Je možné, že Pietro volil menší zlo, chtěl město ušetřit drancování. Podřídil se, vedl s Karlem jednání, zaplatil mu a slíbil nebránit mu v jeho zájmech v Itálii. Za to Signorií vyhnán z města, on i bratr Giuliano našli azyl v Benátkách. Palazzo Medici vypleněn stejně jako medičejské vily v okolí města. Piero se do Florencie už nIkdy nevrátil, zahynul v jižní Itálii , kde bojoval pro francouzského krále, utopil se v řece Garigliano. Pohřben vjednoduhcém hrobě v Montecassinu, o výstavnou hrobku přímo v kostele opatství se později postaral jeho příbuzný Giulio, papež Kliment VII. Na návrat do Florencie si Medici museli počkat do 1512 a pro město to nebylo pěkné období..
Republiku vede Savonarola a gonfaloniere Soderini, je ustanovena Velká rada (2 000 členů), ale o demokracii se nedá mluvit. Pořádek a disciplína za Medičejských je ta tam. Opět spolu soupeří jednotlivé frakce a město je neklidné.
Po Pierovi vládne ve Florencii jeho syn Lorenzo Medici 1492 - 1519 . Dětství a mládí prožil jako vyhnanec, za to, že jeho otec Piero otevřel brány města Karlu VIII. Bologna, Venezia, Urbino, Roma. Tam se cítil dobře, nakonec po matce byl z váženého rodu Orsini. Lorenzo je dost rozmazlený, žijící ze slávy dědečka Magnifica, aniž by se mu vyrovnal rozhodností a bystrým úsudkem. Přesto jistě v očích současníků své kvality měl - Macchiaveli právě jemu věnoval svůj spis Il Principe a Michelangelo ho zpodobnil v zamyšlení v Cappelle Medicee... Tento Lorenzo je onen vévoda urbinský, (titul mu udělil bratr dědečka Magnifica Giuliano Lev X.) i když pouze na 5 let, než se Urbino dostane znovu do rukou de la Rovere. S tímto titulem ho známe z medičejských kaplí. Přiznávám, že v začátcích své průvodcovské "kariéry" jsem si ho zdárně pletla s dědečkem Magnificem.
1512 se Medici vrací s podporou papeže Julia II. a Svaté ligy, španělští žoldáci Karla V. bohužel předtím vydrancovali Prato a Campi Bisenzio. Restaurace Medici znamenala vyhnanství pro mj. Macchiavelliho i pro Soderiniho
1518 se Lorenzo oženil s Madeleine de la Tour Auvergne, je do ní velmi zamilovaný. Jemu 26, jí necelých 18. Páru se narodila dcera - budoucí francouzská královna Kateřina Medičejská. Otec zemřel ještě před jejím narozením, maminka pár dní po porodu....
Další člen rodu kardinál Giovanni, byl po smrti Julia II. zvolen papežem jako Lev X. Florencie se raduje, město je vyzdobeno, pořádají se slavnosti. Papež při návštěvě ubytován v konventu S.M.Novella. Poté odjíždí do Bologni jednat s francouzským králem Františkem I.
Giovanni di Bande nere
Medičejští mají v jeho osobě významného kondotiéra. Pocházel z vedlejší větve (i popolani). Rodiče Giovanni il popolano + Caterina Sforza. V dětství prožil nějakou dobu ve Forli, na území matky po smrti otce. Když Forli napadl Cesare Borgia, byl narychlo poslán ke strýci do Firenze, zatímco Caterina byla vězněna v Castel san Angelo. Po propuštění přijíždí za synem. Giovanni neměl příliš akademické vzdělání, naopak směřoval od mládí k vojenské dráze.
Po smrti Cateriny je mu pouhých 10. Zůstává ve výchově Lukrécie Medici Salviati. Když se její bratr kardinál Giovanni stálá papežem Lvem X., následuje ho do Říma a je mu přidělen jako tělesná stráž. Medičejský slouží Medičejskému. Tak začíná Giovanniho vojenská kariéra. Postupně velí 200 mužům ve službách papeže jako kondotiér. Manželka Maria Salviati si ho doma moc neužije, dává se najímat tím, kdo ho - a jeho muže - zaplatí víc. Prvorozený syn Cosimo, pozdější velkovévoda.
Po smrti Lva X. zaskočený kondotiér, snad na znamení smutku, mění barvy svých praporců z bílé na černou...Získává mnohá vítězství, v duelu Karel V: František I. (+ nový papež Klement VII) si může zvolit, na čí stranu se dát. Volí chybně, vítězí Karel V, měření sil vrcholí 1527 - sacco di Roma. Giovanni je zraněn a umírá v Mantově po amputaci pravé nohy. Je mu pouhých 28 let ...
Alessandro Medici, il Moro 1510 - 37
Syn Lorenza, vévody z Urbina. Vlády ve Florencii se ujímá po dohodě papeže Klementa VII a císaře Karla V. Navíc si bere Karlovu dceru Margaritu. Po nástupu k moci zahájil reformu florenských republikánských úřadů, v čemž později pokračoval velkovévoda Cosimo I. (na oko zůstává Senát a Rada dvouset) Stejně tak přejal zvyk ozbrojené tělesné stráže lancknechtů s halapartnami...Ražba nových mincí s jeho portrétem, měšťané nuceni odevzdat osobní zbraně...Alessandro je stále více neoblíbený, padl do léčky a zavražděn příbuzným, Lorenzinem Medici..Je pohřben spolu s otcem v Cappelle Medicee, ovšem v rámci jistého Damnatio memoriae tu není žádná deska ani jiná zmínka o něm.
1559 podepsání míru v Cateau-Cambrésis.
Cosimo I.Medici 1519 - 1574, 1.granduca
Syn Giovanniho dalla Bande Nere, babička Caterina Sforza. Vládne jako vévoda od 1537 do 69. Ujímá se moci ve Florencii jako 17 letý po chaotické situaci a vraždě jednoho z příbuzných, neschopného Alessandra. Doba je příznivá, Cosimo upevňuje autoritářskou vládu rodu Medici nejen ve městě, ale postupně v celém Toskánsku. Společenský vzestup mu zajistil sňatek s Eleonorou z Toleda, dcerou dona Pedra, španělského místokrále. Je mu 20, nevěstě 17.Svatba je velkolepá, obřad se konáv !medičejském" kostel san Lorenzo 1539. Manželé nejdřív bydlí na via Larga, poté se stěhují do Palazzo Vecchio. Důvodem je snad i to, že Cosimo pochází z vedlejší větve rodu, z "popolani". Nakonec přesun do Pitti. Tento palác koupila Eleonora, Cosimo dal vybudouvat krytou chodbu. Eleonora bohužel zemřela i s dvěma syny na malárii v Pise v pouhých 40 letech. Stihla porodit 11 dětí.
Upevnění moci v Toskánsku
Cosimo chápe, že se nemůže soustředit už pouze na Florencii, nechá "vydechnout" i ostatní města a comuni. Za jeho vlády definitivně končí sen o republice. dal postavit pevnosti v Portoferraio, Sieně, Arezzu, Sansepolcru a Pistoie, dal zesílit hradby v Pise, Volteře, opevnil Empoli, Cortonu a Montecarlo. Vedl politiku větší nezávislosti na evropských mocnostech, uvolnil tradiční závislost Florencie na Francii ( lilie ve znaku ale zůstala...) a finančně vypomáhal Karlu V. To se mu pak vyplatilo při uvolňování vztahů s říší, z Pisy a Firenze odešly císařské posádky. Císařské vojsko Cosimovi také pomohlo ve válce se Sienou. Ta se Firenze poddala definitivně 1555
1561 - Cosimo založil Rytířský řád sv. Štěpána, sídlo v Pise. Řád má za úkol bránit břehy Toskánska.
1562 - rodinná tragedie. Během "služební cesty" v Maremmě, kde Cosimo kontroluje probíhající meliorace, v Castello di Rosignano umírá na malárii Eleonora a 2 děti, Garzia (15) a Giovanni (19)
1569 získal Cosimo Medici od papeže Pia V titul velkovévoda toskánský za poskytnutí loďstva pro Svatou ligu. To mu umožní jednat jako rovný s rovným s evropskými vládci. Snaha o udržení dobrých vztahů s Francií, i když ne už tak těsných, status quo ve ztazích s Karlem V. Intermezzo: Nový papež Pavel III. se u Karla snaží prosadit změnu na toskánském trůnu, Cosima má vystřídat papežův synovec Ottavio, mažel vdovy po Alessandru de Medici (kterého zavraždil Lorenzaccio). Karel V naštěstí nemá zájem o destabilizaci a papežův nátlak ho spíš znechutí. Cosimo se o Toskánsko bát nemusí.
Na domácí scéně s jeho vládou nebyli spokojeni všichni , nicméně Cosimo do vlády zapojil staré i nové tváře, v tomto ohledu byl velmi obratný a diplomatický (vzerem je mu Macchiaveli) Po několika útocích na svou osobu Cosimo vytvořil malou soukromou jednotku ze Švýcarů na svou ochranu. Poučil se z chyb svých předchůdců, přes své mládí je velmi schopný. Pro stát udělal velmi mnoho, reformoval soudní systém, dal budovat cesty, založil a financoval výrobnu gobelínů, pokračoval v melioračních pracech, reformoval armádu a budoval loďstvo (Lepanto 1571) Velkou pozornost Cosimo věnuje Livornu, dal město lépe opevnit, aby odolalo tureckým útokům z moře. Přístav byl rozšířen podle plánů Ammannatiho.
Kultura a vzdělání
Cosimo podporuje umělce jako předešlí Medici, i když více z kalkulu, než z osobních potřeb. Významná je činnost typografická, 1550 vychází Vite di Vasari. Přestavba Palazzo Pitti a vybudování zahrady Boboli. Cosimo spolupracuje s architekty Tribolem a Buontalentim, zahradní architektura je jeho zálibou. Dal vybudovat také botanickou zahradu v Pise a Gardino dei Semplici ve Firenze. Cosimo se dále zabývá svou sbírkou etruských nálezů. Etruské sbírky nově utříděny, staly se základem jedné z nejbohatších světových kolekcí etruského umění. Právě za vlády Cosima nalezena Chiméra. Pro Cosima pracuje malíř Bronzino, vzniká množství rodinných portrétů, nově se organizuje galerie portrétů. Staví se corridoio vasariano. Ve Florencii se budují městské rodinné paláce, Cosimo to podporuje, chce mít výstavné hlavní sídlo státu. Původní kupecké rodiny objeví kouzlo spekulací v realitách, kupují pozemky a investují do výstavby. Cosimo je nový Padre della Patria a titul si zaslouží plným právem.
Po smrti Eleonory prožívá Cosimo vztah s Eleonorou Albizzi, pak ho uchvátí mladinká a ctižádostivá Camilla Martelli. Nakonec si ji bere, papež netoleruje svazek na hromádce. Svatba nabourá rodinné vztahy, Camillu nesnáší jak Francesco, tak Johana. Cosimo se postupně stahuje, nechává vládnout syna. Umírá v 57 letech, pohřben v san Lorenzo. Camilla pak dělá skandály, na nějakou dobu zavřena v klášteře Murate a poté za Arnem u Santo Spirito, sestry jsou z ní zoufalé.
Francesco I Medici, granduca
1565 svatba Francesca I. a Johany Rakouské, sestry císaře Maximilána II.. Florencie opět zažívá dny slávy jako kdysi. Pro Rakušanku připraveno velkolepé uvítání, upraven Palazzo Vecchio - vyzdoben vstupní cortile, přibyly výmalby a socha Chlapec s delfínem.
Francesco I. de Medici je klasicky slabý syn silného otce...Slabost zakrývá prepotencí, v tom ho podporuje i manželka s nosánkem nahoru, vždyť je sestra císaře. Od Cosima toho moc nepochytil, vládnutí ho "nebaví", ovšem za každou cenu musí své místo udržet a poatřičně ho glorifikovat. Velkou výhodou je, že od otce zdědil dobře promazaný vládní stroj, vše běží, jak má, byrokracie funguje při řízení státu vzorně - díky Cosimovi, který vše dotahoval do detailů. František nemá zájem nic měnit, takhle mu to vyhovuje. Druhá tvář Františkova je příznivější - zajímá se o vědu
Manželský trojúhelník - životní láskou vévody je Benátčanka Bianca Cappello. Ví to celé město. Na rozdíl od manželky je krásná, Johana ovšem dodává potomky jako na běžícím pásu. Ale dcery! Rovnou 6 za sebou, poslední je Marie, budoucí francouzská královna z rodu medici, manželka Jindřicha IV.... . Bianca se uchýlí ke lsti a přisvojí si nechtěné dítě chudé služebné s tím, že je Francescovo. Ten syna Antonia uzná, věnuje mu peníze i vily - Lappeggi a Marignolle...Po nějaké době se Bianca přizná k podvodu, ale Francesco jí odpustí. Věnuje i peníze na nákup palazzo Rucellai. Patová situace se vyřeší až 1578 smrtí Johany a milenci se 2 měsíce nato berou, svatbu ovšem oznámí až po uplynutí smutku. To už je Bianca oficiálně přijata do Palazzo Pitti a užívá si holdu vévodkyni. Na korunovaci přijeli i benátští vyslanci, nešetří obdivem nad vybavením paláce a uměleckými díly... Nicméně manželé pobývají raději ve vile v Pratolinu. Bianca to nemá lehké, viz lidová tvořivost:
Il graduca di Toscana ha sposato una puttana gentildonna veneziana...
Francesco zemřel asi na střevní koliku ve 46 letech, Bianca ho přežila o pár dní. Otráveni záměrně? Vévoda pohřben v kostele san Lorenzo, o Blance se nic neví, asi její tělo uloženo do masového hrobu.
Ferdinando I. Medici, granduca
Syn Cosima I. velkovévody, kardinál, musí se po smrti bratra Francesca ve 36 letech zříci církevní kariéry, nastupuje na trůn v Toskánsku. Vládne 22 let, 1587 - 1609. Manželka Cristina Lotrinská, posílení vztahů s Francií. Nevěsta dostala bohaté věno, Firenze opět zažívá nákladnou slavnost. Doba rozkvětu a rozumné politiky. Livorno se za Ferdinanda stane městem otevřeným všem nehledě na rasu a víru, to je velmi dalekosáhlý náhled na potřeby ekonomie v budoucnosti. Rozvoj zemědělství, o které se Ferdinand osobně velmi zajímá.
Zahájen projekt výstavby rodinné hrobky: 1604 položen základní kámen Cappella dei principi, stavba se ale táhne 100 let a kupole dokončena dokonce až 1821 včetně výmalby.
Florencie získává nová umělecká díla ve veřejném prostoru - sochy do Loggia dei Lanzi a jezdeckou sochu Cosima, kterou na počest otce Ferdinando objednal u Giambologni. Z Říma z Villa Medici do Firenze vrátil sbírku řeckých a římských soch, které si tam odvezl po jmenování kardinálem.V Uffizi dal vybudovat sala della Tribuna - Buontalenti. Strop vykládaný perletí, podlaha barevnými mramory. Město Ferdinandovi vděčí za mnohé, v roce své smrti zanechává po sobě prosperující zemědělství i obchod.
Cosimo II Medici, granduca
Je mu 19, když zemřel otec Ferdinando. V7borné vzdělání, dispozice pro kulturu a umění. Je první z 10 bratrů! Manželka Maddalena Rakouská. je mu dopřán krátký život, vládne 12 let a umírá v 31 letech. Pokračuje ve stopách otce - dobré časy pro Livorno, podpora věd, pokračují bonifikace Maremmy. Otevřená podpora Galilea. Přes své chatrné zdraví má Cosimo II. 7 dětí, za mladistvého Ferninanda (11) vládnou ženy - matka Cristina Lorena a babička Marai Maddalena d´Austria a 4 ministři.
Ferdinando II Medici, granduca
Jedno z nejdelších období vlády Medici - půl století...Začíná sňatkem youngsters. Ferdovi je 13, jeho snoubence Victorii 2 roky. V Urbinu 1623 zemřel Federico della Rovere, jediný syn urbinského vévody, ženatý s Claudií Medici. Logicky se nabízí přestup Urbina do přímé sféry Medicejských. To má zajistit tento sňatek. Věci se však vyvynuly jinak, v Římě vládne mocný papež Urban VIII Barberini a ten si Urbino nenechá uniknout. BIgotní medičejky nemají sílu protestovat, Ferdinand je nezletilý, Urbino připadlo papežskému státu. Později to je stvrzeno i písemně. Medičejským připadlo aspoň něco s vnitřního vybavení paláce, chabá útěcha. Ovšem když vozy s nábytkem, vybavením a obrazy přijely, dostalo se Florencii právě těch dnes nejvíce ceněých skvostů ve sbírkách Uffizi a Pitti: - portrét Julia II - Raffael, Venuše urbinská - Tizian. Piero della Francesca, Sebastiano del Piombo, Baroccio. Florencie přišla o malé urbinské vévodství, ale umělecky na tom rozhodně vydělala.
1630 - 33 morová epidemie. Mladý vévoda neohroženě pomáhá nemocným a navštěvuje je i doma. Nedokázal ale proti církvi ubránit Galilea, protože by se inkvizice mohla vozit i po něm s těžkými důsledky pro Florencii. Galileo dožívá v domácím vězení v Arcetri.
Mladí manželé přišli o první dvě narozené děti. Cosimino žil pár dní, holčička zemřela tentýž den. Na hrobě má nápis:
Che chi legge non chieda il mio nome Sono stata figlia di granduca di Toscana, battezzata dopo essere entrata nella vita, cercai subito e felice le vie del cielo...
Ferdinand měl sexuální úchylku, přílišnou náklonnost k mladým chlapcům.. K tomu ovšem hluboký zájem o hospodaření, chov drůbeže, využití věd v praxi...především chemie a fyziky. V této době se zakládá na pozdější slávu toskánských vín, oleje a gastronomie.
Ferdinando II vládl 59 let, 1670 zemřel jeden z největších Medici, který proslavil rod a Toskánsko představil světu jako moderní rozvinutý stát.
Cosimo III. Medici granduca
Syn Ferdinanda II. a Vittorie di Rovere. manželka Margherita Louisa d´Orleans (její babička byla Maria de Medici). Svazek katastrofální. Tři potomci - Ferdinando , první syn. Florencie slavínarození dědice a věří, že manželé se budou snášet o něco lépe. 1667 se narodila dcera: Anna Maria Louisa, poslední z rodu - ale to ještě nikdo netuší. 1671 - narodil se syn GianGastone. Margherita se přestěhovala do Poggio a Caiano a oznámila, že do Pitti už nikdy nevstoupí. Děti ji moc nezajímaly, 1675 je opustila a nastálo se vrátila do Paříže, Florencie ji nikdy k srdci nepřirostla. V Paříži ji předchází špatná pověst, skandály pokračují, král Ludvík XV.ji nakonec dal zavřít do kláštera.
Cosimo dál vládne Toskánsku, vláda poměrně bigotní. Nechybí na žádném významném církevním svátku, nezajímá se o fakt, že Toskánsko nemá žádnou stálou armádu jako jiné evropské státy. To se vymstí do budoucna. Okolní mocnosti pohlíží na Toskánsko jako na budoucí kořist, kterou si rozdělí mezi sebe, až rod Medici vymře.
Nejstarší Ferdinando je nadaný, schopný a slibný do budoucna. Zajímá se o hudbu a divadlo, podporuje umělce jako jeho dávní předkové. Miluje Benátky a jezdí tam, kdykoliv může. 1688 se koná jeho svatba s Violantou Bavorskou, která se do něj upřímně zamiluje a slouží mu až do konce - poté, co se v Benátkách nakazil sifilidou , na kterou postupně umírá. Předtím jí ovšem není vzorným manželem, žije si jako dřív a užívá si v Benátkách, dokud...v bolestech nezemřel v roce 1713
Na řadě je Gian Gastone Medici, svým způsobem oběť ostatních. Matka ho opustila když mu byly 4 roky, za ženu mu sestra doporučila Annu Marri Francesku. Rudolící koňačku, která milovala koně víc než manžela a neměla nejmenší zájem žít v přepychu v palazzo Pitti. Florencie mohla získat vzdělaného vládce, který podporoval vědy. Bohužel nestalo se. Novomanželé odjeli do Zákup. Pro Giangastona to byl konec světa. Chybělo mu intelektuální prostředí, nesnášel drsné klima a koňský pach své ženy.
Citace: La Boemia era come l´anticipo della tomba per il secondogenito di Cosimo III.
Vévoda si vymyslel výmluvu pro cestu do Francie - návštěvu matky, .... všechno bylo lepší než Zákupy a koňačka. Proto po kratším opětovném pobytu zde odjíždí 1705 do Florencie již nastálo, bez manželky, která odmítla opustit své koně, hony a pobyt na čerstvém vzduchu:)
Ve Florencii vévodu ani nepoznali. Opustil svá studia, pije, ztloustl. Celé dny se povaluje v posteli. Po dvou letech se zase vrací do Čech, aby mohl popíjet bez veřejného pohoršení. Manželce je to jedno.
Otec Cosimo III si zoufá, Ferdinando zemřel bezdětný na sifilis, od druhého syna také žádný dědic. V Pitti je to jako v domově pro seniory, komnatami se už nerozléhají dětské hlasy jako dřív. Violante, vdova po Ferdinandovi, dostala od tchána Sienu, kam odjela, v paláci zůstává Anna Maria Luisa. Předpokládá se její nástup na trůn v Toskánsku po smrti otce Cosima III, ale Evropa protestuje. Ženu na trůn nechce. A Toskánsko nemá armádu, nemůže se bránit.
1723 umírá Cosimo III - je mu 81 let. Toskánu v nedobrém stavu přebírá a na trůn nastupuje
Gian Gastone Medici, poslední granduca
Korunovace je patetická a směšná zároveň, vévoda si oblékl hermelínový plášť a předvedl se lidu s žezlem a korunou. Florenťané to hodnotí jako absurdní představení. Nicméně první kroky nového vládce vypadaly slibně. Vyhnal z Pitti všechny kněze zpět do jejich kostelů, skončila vláda religiózních patolízalů. Byly zrušeny různé vymyšlené církevní svátky, sníženy daně. Ze Sieny se vrátila Violante, jediná skutečná přítelkyně Giangastona. Vždy si dobře rozuměli, oba osamělí, vykořenění. Violantě byly dokonce svěřeny různé státné ceremonie, často vévodu zastupovala na veřejnosti. Sestře vyčítal špatnou volbu manželky, samotnou Annu Marii to také trápilo. Když Violante 1732 zemřela, Giangastone sestru v Pitti nechtěl, pobývala v konventu Montalve.
1723 - 31 - poměrně příznivá situace, vévoda ještě nepropadl natolik pití a trudnomyslnosti. Nicméně Evropa se chystala tak jako tak na dělení kořisti. Prvním kandidátem na vládu v Toskánsku byl vybrán mladý (16 let) don Carlos Španělský.
1731 se v Livornu vylodil španělský vojenský konvoj, don Carlos přijel na obhlídku. Vévoda mu ve vší absurditě dokonce přichystal - poměrně infantilní - dárky, ale don Carlos byl spokojený. Po krátké době dochází k dalším posunům na evropské šachovnici. V Polsku zemřel Fridrich August II, Stanisla Lescynzski dostane Lotrinsko, postoupí Polsko Augustu III. Saskému. František Štěpán Lotrinský se vzdá Lotrinska, jako manžel Marie Terezie Rakouské získá Toskánsko. A co don Carlos? Tomu spadla do klína koruna krále Sicílie, je naprosto spokojen.
GianGastone se mezitím v Pitti blíží k fázi konečného rozkladu. celé dny polehává, jí, pije a baví se obskurními divadelními představeními se svými milci. Když se dověděl výsledky jednání Rakouska, Francie, Holandska a Anglie, řval jako pominutý....1737 zemřel. V jeho poslední dny Anna Marie vyhnala čertovskou chásku, nechala vyčistli všechny pokoje, umýt a převléct do čistého bratra, dát mu udělit poslední pomazání. Tak skončil poslední mužský potomek slavného rodu.
KRÁLOVSTVÍ NEAPOLSKÉ
Karel III. Bourbon 1716 - 1788
nejlepší z Bourbonů
Syn španělského krále Filipa V. a Elisabety Farnese, vévodkyně parmské.
1734 osmnáctiletý poráží Rakušany a získává Království neapolské, které mu otec oficiálně přenechává. Začíná dobrá vláda Karla III., které trvá 25 let. Zavádí velmi pokrokové politické, ekonomické i kulturní reformy
1738 končí válka o polské nástupnictví, Vídeňskou smlouvou je potvrzen nárok Bourbonů na Neapolské království, Rakouští Habsburkové dostávají Parmu a Piacenzu. Karel si bere dceru polského krále Augusta III Marii Amálii.
Objevena antická města Herkulaneum, Stabie, Pompei. Zahájena stavba Reggia di Capodimonte
COLA DI RIENZO
Narodil se do neklidné doby ve čtvrti Regolo. Od mládí ho zajímala antika, četl Livia a Seneku, obdivoval Caesara. Pocházel ze skromných poměrů, nejvzdělanější z rodiny. Na foru překládal dochované latinské nápisy. Vzestup mezi střední vrstvu sňatkem s dcerou notáře. Sám se také stává notářem. 1342 - předstupuje před papeže v Avignonu s obviněním římských rodin z násilí, korupce, zneužití moci. Papežem je Francouz Klement VI., Cola na něj velmi zapůsobil. Jmenoval ho vysokým hodnostářem římské administrativy. Po dvou letech se Cola vrací do Říma. Mocní ho neberou vážně, vykoledoval si na jednom zasedání i facku.
Cola věřil v sílu "billbordů" Velké symbolické obrazy na plátně dal věšet na veřejná místa v Římě - potopené lodi s mrtvými ženami - Babylon, Kartágo, Troja, Jeruzalém - města, zničená špatnou vládou a nepravostmi. Pátá loď se potápí - Řím, černě oděná plačící žena.
1347 - léto, baroni na venkově, Cola připrauje převrat se svými stoupenci. Pronáší řeč, odmítá titul senátora, přijímá titul tribun lidu. Odhaleno spiknutí baronů, ti se musí podrobit, Cola je k nim milostivý. Začíná období reforem, daně sníženy na polovinu, vymáháno právo, do Říma se vrací pořádek. Znovu přicházejí poutníci i kupci.Vyhlášena republika, Cola píše dalším městům v Itálii, vybízí k následování. Doba ovšem na to nedozrála. Proti je papež, císař, italské signorie. Jediná podpora - od Petrarky, ale to je básník a nemá žádný politický vliv. Cola si neuvědomuje nebezpečí. Ztrácí obezřetnost. Zachutnala mu moc, nákladně se obléká i hoduje,tloustne, manželka se zdobí drahými šperky. Baroni se bouří, lid se k němu obrací zády.
1348 - nějakou dobu žije na Andělském hradě, polohost, polovězeň rodiny Orsini. Papež ho exkomunikoval. Nějakou dobu pobývá v Neapoli, žádá podporu francouzského krále Ludvíka
1350 jede do Prahy za Karlem IV. Přemlouvá císaře k vyhlášení republiky... Ten ho zajal a využil jako zbraň při jednání s papežem Klementem VI. 1352 ho pak Karel posílá do Avignonu, kde je Rienzo zatčen. Výměna figur, nový papež Colu posílá udělat pořádek v Římě. 1354 tam triumfálně vjíždí, nadšeně přijat. Nadšení trvá asi 2 měsíce. Cola už není mladý pohledný tribun lidu, ale obézní dekadentní pijan. Jako papežův zmocněnec je viněn z vysokých daní, drahého obilí, je zrádcem starých ideálů. Lidé se bouří, chtějí ho mrtvého. Spouští se z paláce na Kapitolu po svázaných ubrusech. Skoro se mu podařil útěk, převlékl se za uhlíře, umounil si tváře, zapomněl si sundat zlaté náramky. Ubit, mrtvola pověšena. Poté upálen. Damnatio memoriae se nevyvedlo, tématu se chopili umělci a risorgimento.
FRANCESCO PETRARCA
1304 – 74
nar. v Arezzu, rodiče sem přišli z FI. Básník + intelektuál, otec humanismu + znalec antických textů + klasické filologie, od středověku k humanismu, vzor básníků. Člověk všestranných zájmů od filozofie, dějepisu, zeměpisu, astrologie (kterou zavrhoval), lékařství, zahradnictví, až po pořádání rodinných slavností. Studie Bologna + Francie, snil o sjednocení Itálie jako dědičky antického Říma – píše latinsky. Cesty střídá období osamocení + veřejného působení - Milán, Řím, Benátky. Dílo 1327 Avignon - můza Laura - poetický Zpěvník - milostná lyrika, cca 500 dopisů v latině
1341 korunován básníkem na Kapitolu. 1354 Mantova–setkání s Karlem IV. Korespondence s arc.Arnoštem z Pardubic, 1356 návštěva Prahy + Karlštejn - gemma pro Annu Svídnickou¨ jako vyslanec Viscontiů
DĚJINY novodobé ITÁLIE
Na konci 18.st je Itálie chápána jako území ve smyslu geografickém a kulturním, ne však politickém. Lombardii a Toskánsko ovládalo Rakousko, nepřímo mělo vliv i v Království obou Sicílií, v Modeně a v Parmě. V období mezi Cášským mírem a napoleonskými válkami 1748 - 1796 je poměrně klidné, jednotlivé italské státy uskutečňují reformy v administrativě.
Toskánsko profituje z osvícené a pokrokové vlády rodu Habsbursko-Lotrinského. Již František Štěpán, který musel pro získání císařského titulu postoupit Lotrinsko Francii, velmi pozvedl nově nabyté území - Toskánsko. Ten tu ovšem pobyl krátce, sotva 3 měsíce, po jeho odjezdu řídili zemi jeho zástupci a ti nebyli zrovna oblíbení. O to víc si získal oblibu obyvatel Petr Leopold.
Ve Vídni existoval při Státní kanceláři řízené Kounicem také Italský departament - oddělení, které řídilo italské záležitosti.
Stejně tak Bourboni v Neapolsko sicilském království, v Parmě a v Piacenze tato území pozvedli.
Rakousko a Francie si dělí severní Itálii
1797 - konec Benátské republiky, Napoleon v Benátkách. Je to episoda v pětileté válce francouzsko rakouské. Byl podepsán mír v Campoformio, Rakousko uznalo ztrátu svého vlivu v Itálii a vzdalo se ve prospěch Francie území Lombardie a Belgie, získalo naopak Benátsko, Istrii, Dalmacii. Francie získala navíc Jónské ostrovy
1814 po Vídeňském kongresu restaurace poměrů pod taktovkou kancléře Metternicha. Benátsko na půlstoletí připadlo spolu s Lombardií Rakousku. Lombardskou oblast tvořily provincie Milán, Como, Bergamo, Brescia, Pavia, Cremona, Mantova, Lodi, Sondrio. Benátská část: Benátky, Verona, Padova, Vicenza, Treviso, Rovigo, Belluno, Udine.
1866 pak připojen tento politický celek k Italskému království
Italské království Regno d'Italia
vznik 1861 sjednocením Itálie pod vládou savojské dynastie = jediný královský rod it.původu. Vládla v Sardinském království
Sjednocování Itálie 1815 - 1870
od Vídeňského kongresu probíhalo v Itálii hnutí za obnovu a nezávislost - risorgimento 1815 - 1870. Došlo ke 3 válkám za nezávislost proti Rakousku a Francii, hlavním hybatelem ze strany Italů byl Piemont a Sardinie. Některé bitvy vešly do dějin především svými následky.
1859 Solferino - provincie Mantova, jedna z nejkrvavějších bitev, francouzsko sardinská vojska porazila Rakušany, padlo nebo raněno 40 000 vojáků. Bitva trvala 15 hodin, masakr na bodáky. Mezi bojujícími je také český pluk jízdních myslivců, dnes mají pomník v Písku, odkud pocházeli, autor Emanuel Max. Pod dojmem krvavé řeže se švýcarský lékař Henri Dunant zasloužil o. založení mezinárodní organizace 1863 - vznik MČK
Sardinské království ( 1861 = Italské království) Parmské vévodství, papežský stát, Lombardsko-benátské království (rak) Modenské vévodství, Toskánské velkovévodství, Království Obojí Sicílie, Vévodství Lucca (1847 součást Toskánska), Beneventské vévodství , Gorizia, Istria (dnes součástí Chorvatska a Slovinska) Terst +Trentino Alto Adige – až 1919
politický režim: Italské království = konstituční monarchie - 1925 - 1943, fašistická diktatura.
Králové 1861 - 1946 z rodu Savoia
Viktor Emmanuel II (1861–1878) Umberto I. (1878–1900) Viktor Emmanuel III (1900–1946 ) Umberto II 1946
Sjednocení Itálie 1859 – 1870
2 význ.ososbnosti - na J Giuseppe Garibaldi, vůdce republikánského hnutí za nnezávislost
na S hrabě Camille Cavour, stoupenec nezávislosti pod Savoia
1859 Sardinsko-piemontské království + podpora Napoleona III x Rakousku, zisk Lombardie, později Papežského státu
1861 – It.království – unie S + j – třenice mezi republikány a royalisty -konflikt.
1866 - Prusko + It x Rakousku, italská armáda - katastrofa, pruské vítězství ale znamená zisk Benátek
1870 - Prusko x Francie, ta odvolala francouzskou posádku z Říma - je opět italský
Ekonomická situace It. žalostná - žádný průmysl. J- chudoba, vysoká negramotnost (78%) = Zemědělská krize + bída = masová emigrace z J do USA. Ze S do Něm, Fr a Švýc. do 1901 emigrovaly 2 miliony