DĚJINY stArověKu
                                           

pracovní texty 

ETRUSKOVÉ - odkaz

STAROVĚKÝ ŘÍM

Roma Caput Mundi – stále přitahuje pozornost  -  odkaz: - politika, právní systém, lingvistika, architektura i zvyky.  Řím = 1.kosmopolitní město – v 1.st. má přes 1 000 000 obyvatel ze všech koutů světa - odkud a proč – zajatci – otroci – obchodníci, řemeslníci  - otrokářská spol – neomezený přísun otroků + surovin   z dobytých území, po 25 letech služby v armádě získali vojáci z provincií římské občanství

bydlení    Naprostá většina obyvatel bydlela v malých komůrkách, včetně otroků, pracujících v domě. Ti nejchudší spali někde pod schody, oblouky akvaduktu apod. Střední vrstva  - domus, podle řeckého vzoru. 

Římský obytný dům (domus ) byl poměrně veliký, asi 800 - 900 m2 . Důraz na soukromí, pokud okna do ulice, tak malá a vysoko. U vchodu do domu býval ostiarius - otrok-vrátný. Často jednou nohou připoután řetězem ke své boudě . V ruce míval klacek, aby se mohl bránit příchozím s nekalými úmysly. Na kamenné podlaze někdy mozaika „Cave canem ! “

  

Úzká chodba, (vestibulus) často s mozaikou, vedla do velké  čtvercové  síně ( atrium ) s otevřeným stropem uprostřed - vzduch a světlo. Do podlahy byla zapuštěná nádrž ( impluvium), kam stékala dešťová voda z compluvia Voda v nádrži  doplňována čerstvou vodou z vodovodu. Po stranách od atria byly ložničky ( alae ) a za ním tablinum  pracovna pána domu, kde přijímal klienty a hosty.. V atriu stál oltář domácích bohů (lares) a vznešené rodiny tu ve skříni vystavovaly voskové podoby předků (imagines ) . Oběd a večeře se podávaly v tricliniu . Zadní část domu se postupně rozšiřovala, přistavila se dvorana se sloupovím (peristylium) a vodotryskem. Větší domy měly kolem peristylia i přijímací místnosti ( exedra ), větší jídelnu (oecus ) a koupelnu. 

Někdy měl dům patro s menšími pokojíky,  nahoru se chodilo úzkými postranními schody ( scalae). Zpočátku se vařilo v atriu, pak se přistavěla malá místnost u jídelny, kde kouř z kuchyně unikal okenním otvorem nebo střechou. Římané  komíny neznali. Komůrky pro otroky (cellae ) se stavěly tam, kde bylo volné místo, tedy ne plánovitě.

Postupem času se obydlí movitých Římanů rozrůstala. Např. se stavěla větší atria, aby patron při ranní salutaci mohl přijmout najednou co nejvíce klientů. Také uvnitř byly domy honosněji zařízeny. Zdi byly obloženy mramorem nebo ozdobeny malbami. Mramorové sloupy podpíraly strop atria, na podlahách  mozaiky. V  jídelnách byly takto znázorněny zbytky jídel ( někdy i s hlodavci ).  

insulae - Činžovní blok s frontami do čtyř úzkých uliček  . Nabídka převyšovala poptávku, takže nájemné bylo vysoké. Domácí nájemníkům poskytoval pouze střechu nad hlavou a ochranu před větrem. 

Půdorys činžovních domů  asi 200 – 400 m2 . V přízemí  obchody, řemeslnické dílny a krámy, výška cca 7 m, směrem do pater se výška stropu snižovala.,  Obvykle měly činžovní domy 3 až 4 poschodí. Císař Augustus a Traján určili maximální výšku těchto domů, leč se toto nařízení spíše nedodržovalo. Nejhorší a nejlevnější bydlení hned pd střechou - horko a prach.Schody se stavěly zevně.

Do bytů vnikal hluk z ulice a provoz povozů otřásal domem v základech. Ani soukromé domy nebyly podsklepeny. Majitelé soukromých domů uchovávali zásoby potravin ve velkých nádobách z pálené hlíny, ale nájemníci si potraviny mohli schovat jen na den či dva. 

Vybavení domu minimální. Krb a domácí oltář - symboly  domova.Minimum nábytku. To je běžné až do renesance. Kdo na to měl ozdobil si velkou přijímací síň i peristylium sochami.  

Nejdůležitějším kusem nábytku Římanů bylo lehátko. Vleže se četlo, diktovalo, jedlo, … Lože stálo obvykle na vysokých nohách, takže mnohdy byla zapotřebí stolička. Nohy i rám postele byly ze dřeva ( dub, buk, javor, jasan ). Římané měli v oblibě dřevo s jemným žilkováním. Později  dřevo vykládali perletí, želvovinou či slonovinou nebo je zdobili bronzovými reliéfy. Matrace na popruzích, podušky plněné ptačím peřím přikrývali prostěradlem a vyšívaným nebo purpurovým přehozem. Lehátka v jídelně  kamenná nebo zděná s přehozy a polštáři. 

Židle většinou neměly opěradla a používaly je spíše návštěvníci. Za císařství  bylo módní křeslo s vysokým opěradlem (cathedra ), ve kterém seděla paní domu nebo se nabízelo návštěvám.  V pohodlném křesle s ozdobným opěradlem ( lat. solium, řecky thronos) přijímal pán domu ranní návštěvy. Magistrát seděl při výkonu svého úřadu na skládací židli bez opěradla, vykládané slonovou kostí ( sella curulis). Tato židle byla i zároveň symbolem jeho úřední pravomoci. Řemeslníci sedávali při práci na třínohé stoličce bez opěradla. 

Stoly si Římané pořizovali v rozmanitém a přepychovém provedení. Byla- li v jídelně zděná lehátka, byl stůl umístěn na kamenný podstavec a deska se mohla odstranit i vyměnit. Časem se prosté dubové desky nahradily deskami ze vzácnějšího dřeva, jen spodek stolu zůstal nezměněn. Raritou byla stolní deska vyrobená z jednoho kusu dřeva.  Někdy se používala jen dýha z thuje . Drahé stolní desky se před poškozením chránily vlněnými přikrývkami. Mimo to se ještě vyráběly prostší čtyřhranné stolní desky na třech nebo čtyřech nohách a nízké stolky na odkládání džbánů s vínem. 

Skříně sloužily jako knihovny ( papyrové svitky v pouzdrech), na různé náčiní nebo se v nich mohly vystavovat voskové podoby předků. Šatstvo se ukládalo do ozdobných truhel. Peníze, cennosti a smlouvy se schovávali do truhlic pobitých železem. I truhlice se zavíraly na zámek.   Římané znali zámky a klíče o více zubech. Klíče se nosily na opasku, na konci každého klíče kruhové držátko. I domovní dveře se zamykaly a navíc se zajišťovaly trámy položenými napříč.

Stříbrné předměty byly velmi cenné. Cizí poselstvo mělo prý s úžasem zjistit, že ať jsou zváni k jakémukoliv senátorovi, všude jim podávají jídla na témž stříbrném jídelním servisu. V celém Římě byl totiž jen jeden kompletní stříbrný servis a senátoři si ho navzájem půjčovali. Později už měla skoro každá patricijská rodina vlastní stříbrné nádobí a stříbrná slánka nemohla chybět ani v domácnostech prostých občanů.

Osvětlení: Pochodně při svatbách a jiných slavnostních příležitostech. Znali i voskové nebo lojové svíce s knotem z papyru (candela), nejčastěji však svítili kahanem ( lucerna ). V nádržce s úzkým hrdlem  olej, do hrdla se vecpal knot, který se povytahoval kovovými kleštičkami. Takové svítilny se zhotovovaly i v luxusním provedení z bronzu a často se zavěšovaly řetězy na vysoké stojany nebo na skoby ve zdi a při četbě se mohly stavět na stůl. Před bohatým Římanem nosil v noci otrok lucernu (lanterna ),  

impluvium - nádrž na vodu

hypocaustum - topení v podlazeKamenná podlaha spočívala na sloupech z cihel ( suspensurae ) nebo kamenů (andezitu nebo trachytu ), vysokých asi 80 cm, a v místnosti vedle domu  (praefurnium ) se topilo poleny nebo dřevěným uhlím.  Průduchy pod podlahou a ve zdi způsobily průvan, teplo proudilo dutými cihlami pod podlahou i ve zdivu a plyny unikaly otvory ve zdi kolem střechy. Hypocaustum měli jen bohatíi, nejčastěji pro vytápění domácích lázní. Velmi drahý provoz, nutné velké množství dřeva a personálu na obsluhu. Kamenná podlaha dobře udržovala teplo,teplota dosahovala 20 – 22 0C . Většina Římanů však musela topit dřevěným uhlím ve velkých nádobách nebo vkládali řeřavé uhlíky do přenosných bronzových či železných truhlíků. Někde se topilo ve velkých krbech, kde se oheň udržoval poleny. chudí – po domě koše s uhlím .kysličník uhelnatý – proto vysoké stropy. peristyl - podloubí se sloupořadím - triclinium - jídelna s lehátky, výhled do zimní zahrady, kuchyně - topili dřevěným uhlím, kouř vycházel přímo na ulic, v oknech ovčí střeva – dobře těsnila + skoro průhledná, bohatí hedvábí - podlaha – bohatí-mozaiky / chudí -hlína politá býčí krví – po zaschnutí se leskla

hygiena + make up

cenila se bílá pleť – bělila se křídou. zdravíčko - červená hlinka, popel - obočí.Pleťové masky -narcis, mák, kmín,  oční linky – jehlou zčernalou kouřem, inkoustem sépie, uhlem. Rty – různé barvy, rumělka aj.často s příměsí olova - toxické. Piha krásy – různá umístění = různé info o dotyčné. Kult krásně vypracovaného opáleného těla – vliv řeckých soch - depilace – voskem, smůlou, pinzetou – často i muži, v lázních otrok depilátor. Parfémy - základ = olivový olej + bylinky + vonné esence - aromatické látky v horkém oleji, pak se filtroval - růžové lístky macerované ve zvířecím  tuku - na tělo, vlasy, nozdry, holubice pouštěné mezi hosty 

odívání 

Římská oděvní kultura navazuje na řeckou. Vyznačuje se stupňovitou zdobivostí, rafinovaností a přepychem, především za císařství. 

Původním oděvem Římana byla původně krátká kožená zástěra – subligar. Ještě na konci republiky se našly konzervativní rodiny, které zachovávaly tyto tradice. Později nosili subligar jen sportovci. 

Základní oděv- pohodlná tunikaz domácí bílé nebo barvené vlny. Nosili ji muži, ženy, nobilita, městské i venkovské obyvatelstvo, svobodní i otroci. Tunika byla oděvem i řemeslníků – tmavší barva, či vojáků, kteří ji měli kratší, aby jim nepřekážela na dlouhých pochodech. Pod tunikou se většinou už nic nenosilo, proto zimomřivější oblékali tuniky dvě. Její jakost a barva látky se měnily dle mody, střih však zůstával téměř stejný. Tunika  podobně jako řecký chitón - dva obdélníky látky sešité v ramenou a na bocích. Zpravidla  bez rukávů, případně  jen krátké přešité rukávy, nosila se přepásaná a mírně podkasaná. U mužů sahala ke kolenům, u žen ke kotníkům. Později ženy nosily jako svrchní šat stolu. Šlo o dlouhý typ tuniky, která spadala ke kotníkům a v pase byla stažena opaskem. Tento oděv směly nadále nosit jen římské matróny, aby se tím odlišily od žen nižšího původu či otrokyň. Dle délky tuniky a použitého materiálu se odlišovala společenská vrstva. Purpurový pruh splývající na tunice od krku přes prsa dolů byl znakem senátorů (širší pruh) a  jezdců (úzký pruh). 

tunica palmata –  nejhonosnější, při dolním okraji zdobena vyšívanými palmovými ratolestmi. Nosili ji triumfátoři, konsulové a kněží boha války 

toga - svrchní oděv římského svobodného občana Neřímané nesměli tento oděv nosit. Pokud Říman vyřizoval své úřední záležitosti, musel být on i úředník oděn v toze. Byla vyráběna z bílé vlněné látky a její předlohou byl řecký himation. Má půlkruhový nebo elipsovitý tvar. Ovíjela celou postavu, volné ponechávala jen pravé rameno. Z levého ramene splýval pruh k nohám, druhý konec se obtáčel pod pravou paží dopředu a přehazoval se přes levé rameno. V předu na prsou vznikal bohatě řasený záhyb –  sinus, který nahrazoval kapsu na ukládání peněz. Při oblékání tógy musel většinou asistovat zkušený pomocník, protože materiál, ze kterého byla vyráběna, byl poněkud tuhý. Ani pohyb nebyl snadný. Díky památkám římského sochařství, máme doklady o několika způsobech řasení tógy. Tento oděv byl postupně nahrazován jednoduššími a kratšími plášti, což se nelíbilo mnohým vládcům. I přes četné zákazy se tóga stávala stále více jen slavnostním oděvem. Toga pura toga mužů. Chlapec ji mohl obléknout při dosažení plnoletosti, Toga candidaoblékali ji kandidáti o nějaký úřad, když předstupovali před své voliče. Toga pictazlatem vyšívaná pro triumfátora - Toga dumplex z dvouvrstvé látky určená pro chladné dny  Toga pullačernánebo tmavá,  šlo o roucho smuteční 

pallium -  nejrozšířenější druh pláště. Byl lehký, halil ramena, vpředu byl překřížený, v pase upevněný pásem. 

Lacerna  - vlněný plášť obdélníkového tvaru do chladného počasí, zapínal se pod bradou nebo na rameni přezkou, často s kapucí – cucullus.  

Paenula -   byla cestovním pláštěm okrouhlého tvaru s otvorem pro hlavu a také s kapucí. Jako materiál při jeho výrobě sloužila vlna i kůže. V bohatých záhybech spadala až ke kolenům. Chránila proti vlhku a zimě

Na veřejnost se oblékala palla, volný, bohatě zřasený plášť sahající až na paty. Mohla sloužit i k přikrytí hlavy. Vyráběna byla z vlny, později z hedvábí.Později se do mody dostávaly látky z Orientu (Číny). Římanky ladily oděv s odstínem vlasů či očí. Vedle jednotvárnosti mužského oděvu to působilo velmi osvěživě.  Spodní oděv u žen tvořila kožená zástěrka subligara , náprsenka mamillare pro ženy vyvinutější.Sprophium nebo také fascia pectoralis  byl dlouhý pruh barevné látky, který se na několikrát ovíjel kolem těla a uvazoval se pod prsy. Těla si ženy často přepásávaly stužkami a kolem boků si připínaly zonu. V této době vzniká i castula– předchůdkyně spodničky. 

pokrývky hlavy  - Petasos  řeckého původu. Frygická čapka s přehnutým cípem měla orientální původ a je doložena už u Etrusků. Kukla – cucullus. Odznakem svobodného občana byl i plstěný, pevně přiléhající pilleus. Rica j - čtvercový šátek z purpurové nebo světle modré látky s třásněmi. Nosily ji Římanky při náboženských slavnostech. 

účesyod jednoduchých ke složitým,  barvené na červeno, černo, blond

šperky luxus postupně – s dobýváním a bohatnutím města - obliba zlata a perel

soudnictvíz římského práva vychází většina evropských zemí. Slyšení podobné jako tehdy - žalobce přednesl obžalobu, k ní se vyjádřila druhá strana, rozsudek vynesla porota. Tabulky A - absolvo, C condemno, případně In dubio pro reo. 

rodinný život - novorozenec položen na zem před pater familiae – zvedl ho = uznal za své - oslava se až 8.den – vysoká novoroz.úmrtnost – věneček na dveře!! - průměrný věk – 40 / 30 let - průměrný muž – 165 /65 kg - žena 155 / 49 kg. Roste se málo – jídlo málo výživné - ženy .lepší postavení  než v Řecku.jméno po otci - Julia, Flavia...později – větší svoboda X vestálky. Žena mohla vlastnit půdu, ale nemohla s ní obchodovat, byla odpovědná otci / manželovi. Ženy nemají politickou moc, nevolí, ale mají občanská práva. Požadavky na ženy - casta+ pudica+pia+lanifica+domiseda = čistotná+zbožná+cudná+aby předla+seděla doma. Svatba  - dívka od 12 let – večer  před svatböu hračky lárům - oranžový závoj – na novomanžele se hází ořechy –  skončil čas her - snoubenci si vymění smlouvy a slib – hostina - večer do domu manžela – nevěstu přenesou přes práh – zakopnutí  = smůla. Rozvod - žena ne, muž kdykoliv, pošle rozvodový list - důvod  i to, že žena pila víno

pohřebpřed dveřmi cypřišová větev, mrtvého omyjí, obléknou do bílé tógy, vystaví na 1-7 dnů – pozůstalí se nemyjí + nečešou – židé!! pohřební průvod, herci parodují zemřelého- a je veselo

lékařstvísterilizace chirurgických nástrojů - nejlepší péče pro gladiátory, velmi pokročilá chirurgie – operace oka (malezena katarátová jehla s dutou trubičkou - odsátí zákalu), moč měchýře, trepanace lebky...nejslavnější lékař GALÉN ,  plastická chirurgie – odstálé uši, odstranění tetování - sedativa – opium, alkohol. Armáda - Římané mají profesionální lékařskou službu - stará se o raněné v boji (strojek na stažení žil, svorky na tepny...uměli dobře amputovat, podvázali předtím žíly a tepny, používali anestetika - blín + opium

stravování - 2 - 3 x denně snídaně (IENTACULUM) - v poledne původně vydatné hlavní jídlo (CENA) - večer skromnější večeře (VESPERNA). Někdy podávali také odpolední svačinu (MERENDA). Také u nich se hlavní jídlo posunulo časem k večeru a v době polední byla přesnídávka (PRANDIUM). Dochovaly se sbírky receptů - vzájemné obohacování - Římané + dobytá území

Chudina jedla v tavernách, v domech kuchyně nebyly. Hotovky– klobásy, vařené maso, špek, šunka, dušená zelenina x bohatí - v lehu v tricliniu –hostina symposion - pojem z Řecka - podrobná pravidla, závěrečná fáze - hry, kotabos (od Etrusků), zajímavé ceny - ovoce, dívka... legie – jednoduchý jídelníček - ráno – skoro nic – časté přejídání večer

rozdávání obilí - gratis – od Grakchů, pův.pro 300 000,obyvatel města,  po sčítání (a odečtení podvodníků) 200 000. Řím = spotřebitel – sám by nezvládl uživit obyvatelstvo - dovoz obilí + oliv oleje + vína - do Ostie-odtud po Tibeře na Foro boario.       

Důležitým pokrmem byla v nejstarších dobách moučná kaše, doplňovaná luštěninami, zeleninou, sýrem, vejci a ovocem. Chléb si Římané pekli původně sami doma, od 2. stol. př. Kr. jsou známy veřejné pekárny. Rozvoj obchodu, zejména s Orientem, přinesl různá koření a nové druhy pokrmů (např. pávi z Asie, bažanti z Černomoří) a velké obliby došla drůbež i některé druhy divokého ptactva. Od 2. stol. př. Kr. se také hojněji jedly ústřice (vzácnější druhy se dovážely). Sýr  -  z mléka kravského, kozího i ovčího, kozí se též udil.V Řecku i v Římě  - olivový olej, máslo pokládáno za lék. Sladilo se medem 

Úprava jídel co nejjednodušší. Masa připravována stejným způsobem jako u Řeků, od nichž později Římané přejali i luxusní přípravu veškerých jídel. Terminologie i recepty  převzaty  z řečtiny, ale  dochovaly se i osobitosti pro římskou kuchyni (PATELLA  mísa s paštikou ; MINUTAL – ragú z různých druhů masa; vše náležitě okořeněné). Veškeré maso se nejprve uvařilo a přidáním do různých omáček se dodávalo jednotlivým druhům různé příchuti. 

jídelníčeksnídaně:    chléb a ovoce,   - oběd: studená vejce, ryba zelenina - vaječný pudink s kopřivami, pampeliškový salát, hustá polévka – ječmen máčený 24 hod + luštěniny     večeře:  předkrm - ředktvičky, chřest apod.hlavní chod: kuře, zajíc, ryba se zeleninou, chlebový bochánek s jehněčím – 1.hamurger na světě - zákusek: sladkosti a ovoce-jablka, víno, fíky, z Orientu meruňky + broskve

speciality - plši krmení ořechy, žaludy a kaštany. Jedli se nadívaní,  smažení šneci s vinnou omáčkou.zpěvné a jiné ptactvo: drozdi, racci, kavky, vrány, krkavci, labutě, pávi, čápi, husy krmené sušenými fíky – husí játra, ryby, česnek vajíčka, zaječí pečeně na cibulce s tymiánem, medové koláčky, ovoce, fíky, ořechy, sýr, garum - od Řeků

pracovní činnosti + řemesla - identifikace podle povolání – nápisy na náhrobcích - vysoká specializace, řemesla podobná dnešním – stavebnictví, obchod, doprava, služby, gastronomie, hygea-porodní bába, nutrix – chůva, ornatrix –kadeřnice, tabernarius – hostinský, pistoris –pekař (Eurysakés – 7 m hrobka ve tvaru pece u Porta Maggiore)

výroba skla - používal se jemný písek dovážený ze Stř.V,přidávali drcené nerosty – železo-žlutá -měď – zelená, kobalt – modrá - foukané sklo - formy

římská armáda  

byla politickou + vojenskou institucí, v Z světě měla nejdelší trvání - 753 př - 1453 (zničena při obléhání Konstantinopole. Římský voják je nejúčinější vražedný stroj starověkého světa. Římané jako jedni z prvních mají ustálenou a uspořádanou bojovou taktiku - přísná kázeň, tuhý výcvik - každý voják denně cvičí - výcvik = bitva bez krve. Silní, ukáznění, dobře živení 

Období republiky - významné zdokonalení po stránce organizační, taktické i technické. Reforma armády -  Servius Tullius, Camillus (4.st. př. n. l.) a Marius (koncem 2. st.př.n. l.). Do války nastupovali všichni zbraně schopní dospělí občané ve věku1746 let, s výjimkou úředníků, kněží, tělesně nezpůsobilých a seniores (46-60 let). Po skončení výpravy se propuštění muži opět vraceli ke svému obyčejnému životu. 

Ve starší době republikánské se bojovalo jen od jara do podzimu. Vojsko se začalo ponechávat podle potřeby ve zbrani i přes zimu až  asi od přelomu 5.a 4.st.př.n.l. Vojáci dostávali žold (stipendium) ze státní pokladny. Přestože vojenská povinnost platila všeobecně, vystačilo se  pouze s dobrovolníky. Chudší volili armádu jako zdroj trvalého příjmu.

Jádrem římské armády - pěchota, zákl.jednotka pěchoty  - legie (legio, legionaris). lehká pěchota + těžká pěchota - pokud lehké oddíly neuspěly, ustoupily za těžkou pěchotu jako za železnou zeď . Po dlouhou dobu existovaly čtyři pravidelné legie, které byly sestavovány v potřebný čas a po válce zase rozpuštěny. Každá legie se skládala ze zbraní a služeb. Zbraně byly jízda (equites), těžká a lehká pěchota (milites gravis armaturae, milites levis armaturae) auxiliá (=pomocné +zásobovací oddíly-řemeslníci apod. Praporečníci - helmy zdobené kožešinami měly vyděsit nepřítele, pištci a trubači (cornicines et tubicines) a technické oddíly (fabri tignarii, fabri aerarii). Služba v občanské jízdě vyhrazena  pro nejbohatší občany. Těžká a lehká pěchota původně organizována do 5 tříd podle  majetkových poměrů.  Původně nastupovala těžká pěchota do boje  ve třech řadách za sebou a lehká pěchota tvořila jen jednu řadu.  Každá legie se dělila na  30 manipul (v každé řadě 10),  manipula se pak dělila na 2 centurie, takže každá legie měla 60 centurií. V době republiky se počet mužů v jedné legii pohyboval okolo 4 000 a počet čtyř základních legií se podle potřeby rozmnožoval. 

Velet vojsku bylo právem nejvyšších úředníků (magistratus cum imperio). Velitel odpovídal za své válečné činy a za osoby, kterým svěřil částečné provádění některých vojenských operací. Do velitelova štábu patřil vojevůdcův quaestor,  někteří důstojníci, osoby znalé místních poměrů (legati) a jeho osobní přátelé. Římská armáda neměla velké množství hodností.  Legie neměla žádného velitele, ale měla 6 důstojníků (tribuni militum).  V čele legie stál až do doby Augustovy legatus legionis. Tribunové (důstojníci) byli voleni tributním sněmem a pocházeli z vyšších vrstev (např. z jezdeckého stavu). Vedle tribunů byli už jen centurioni (centuriones), v každé centurii jeden. 

 V římském vojsku působily také  spojenecké legie. Římané si ve smlouvách se sousedy v Itálii vymiňovali poskytnutí  branné pomoci.  Jednotlivé spojenecké kontingenty tvořily  kohorty (cohortes) v bitvě na křídlech občanského vojska. Později podle tohoto postavení získaly název alae sociorum. Každá tato spojenecká ala měla své domácí důstojníky, kromě tří přidělených římských (praefacti socium).  Živobytí těmto spojeneckým vojákům zajišťovali Římané, ale žold a výstroj dostávali z domova.  

Za císařství začínající Augustem vznikla stálá armáda o síle 300 000- 400 000 mužů a byla rozložena z největší části v provinciích kolem hranic k jejich ochraně. Tvořily ji legie (20-33), pomocné sbory a posádka Říma. Ta se skládala z gardových oddílů, bezpečnostních a strážních sborů.  V Itáliii až do doby Septimia Severa neexistovaly posádky řadového vojska. Zvětšovaly se výhody, které poskytovalo vojenské povolání. Vojákům byl zvyšován žold a byly jim rozdělovány peněžité odměny a veteráni získávali pozemky. Armáda byla tvořena gardovými oddíly a každý tento oddíl se skládal z 9 a později 10 praetorských kohort (cohortes praetoriae), o početní síle 1000, později 1500 mužů na kohortu.  Ty podléhaly praefektům praetoria. Služební doba praetoriánů  trvala 12, později 16 let.  Dále armádu tvořily městské kohorty (cohortes urbanae)a kohorty hasičů (cohortes vigilum). Městské kohorty byly 3, později 4, podléhaly městskému praefektovi  a udržovaly pořádek ve městě.  Sedm kohort hasičů po 1 000 mužích konalo požární a bezpečnostní službu v Římě a v přístavu Ostii. 

Řadové legie tvořila pěchota6 000 mužů), rozdělená do 10 kohort, 30 manipulů a 60 centurií. Byl tam také jízdní oddíl, technické sbory a těžká střelba. Každá legie měla své pořadové číslo, svůj zvláštní odznak (signum) a většinou ještě i jméno. Velel jí buď správce provincie, nebo vlastní velitel. Důstojnický sbor tvořilo stále 6 tribunů, v čele každé centurie stál centurion. 

výstroj -  tunika bez rukávů a krátký plášť (sagum). U těžké pěchoty  - přilba ze silného plechu (galea, cassis) s chocholem (crista). Pancíř z tvrdé kůže s plechovým chránítkem u srdce nebo pancíř z kovových plátů. Jezdci a občané 1.třídy mívali řetízkový nebo šupinový kovový pancíř, který si platili sami. Dřevěný štít, potažen kůží a na hranách vyztužen plechem.

zbraně  - Meče za republiky nepoužívali, jen kopí (hasta, tragula). Těžká pěchota:  Těžké vrhací  kopí s dřevěnou násadou + ocelovým hrotem + meč. Kopí - pilum   používalo se na začátku bitvy pro odražení náporu, prorazilo i štít = velmi ničivá zbraň - štít - v levé ruce, chrání skoro celé tělo, meč v pochvě se nosil NAPRAVO, netasili pravou křížem, ale překroutili zápěstí a pak meč rychle vytáhli. Meč - gladius - nejúčinnější zbraň starověku, za císařství. Tzv. hispanský meč (gladius), dvojsečný s ostrým hrotem a s čepelí  60-70 cm. Lehká pěchota:  kožené přilby (galea) a kulaté štíty (parma), lehké dřevěné oštěpy (iaculum) s nasazeným hrotem na prutu měkkého železa. Než se nepřítel dostal k pěchotě, zasáhla ho střelba z válečných strojů.  Prakovníci metali z kožených praků kameny nebo olověné koule,  Katapulty dokázaly vysřelit šípy dlouhé metr na vzdálenost až 300 m. Katapulty na kárách = mobilní polní děla – až 100 m. Při dobývání tábora si římané stavěli dřevěné rampy vyplněné zeminou vysoké jako hradby - stavitele chránili vrhači, kteří nepustili nepřátele na hradby. Onagy - divoký osel - největší vrhací zbraň - mohla vrhnout kamennou kouli o váze 50 kg do dálky 400 m -  2x tak daleko než stříleli Napoleonovi kanonýři. Kamenné projektily ubouraly cimbuří a nepřítel se neměl kde skrýt. Prak = jedna z nejstarších zbraní. Kožená kapsa na 2 provazech - roztočí se nad hlavou a jeden provaz se uvolní. Projektily se vyráběly z olova, to se nalilo do jamek v písku - na nich psány různé  obscénní vzkazy nepříteli, střelci z praku dokázali na 100 m zasáhnout nepřítele do oka . Testudo = želví krunýř - vytvořen ze štítů - pod ním jednotka postupuje na zteč

Postupem času legionáři dostali další výzbroj, která byla nutná pro táboření, zákopnické práce a stravování. Některé věci měl každý voják své (např. misku na jídlo), jiné věci (např. stany, zásoby) byly společné skupinám vojáků a dopravovány hromadně. Mariova reforma efektivní- max.zátěž vojáka za pochodu 30 kg. Vojáci nesli oštěp, štít, meč, koš, pilu, motyku, sekeru a stravu na 3 dny - říkali si Mariovi mezci - nesli vše přes rameno, žádné vozy se zavazadly -  armáda byla efektivnější + pružnější, zásobní oddíly ji nezdržovaly.   

odznakyvojenské jednotky měly své odznaky (signa).  K nejstarším patřila vlajka (vexillum). Ta byla praporem oddílů jízdy. Nachové vexillum  - povel k odchodu do boje. Legie jako celek neměla původně společný znak, ale časem se začaly vyskytovat různé symboly v podobě zvířecí, nošené na žerdi: orel, vlk, beran, býk, lev, aj. Už před Mariovou dobou byl do boje nošen jen obraz orla, Marius jej pak stanovil jako povinný znak každé legie. Po vzniku stálé armády v době císařské měla každá legie kromě orla ještě svůj vlastní znak (obraz zvířete nebo boha). Novým znakem se stal had (dracco).

 vojenská taktika - Způsob boje se u Římanů během času měnil a zdokonaloval podle nových zkušeností. Zprvu postupovaly proti nepříteli sražené útočné řady (acies), pak se ale útočná řada rozdělila na samostatné menší oddíly: to byla taktika manipulární. Ta usnadňovala manévrování na nerovném území. Od 2. st př. n. l. se slučovaly tři za sebou stojící manipuly v novou operační jednotku, kohortu. Kohorty byly pak stavěny buď vedle sebe, anebo do dvou řad za sebou, nebo i do řad tří. Skutečné jezdecké bitvy ve starověku nebyly. Boj začínala lehká pěchota metáním kamenů, koulí, šípů a oštěpů. Pak těžká pěchota vrhla kopí a s tasenými meči bojoval muž proti muži.

castrum - Na konci dne po pochodu se složí náklad + rozestaví stráže, vojáci odloží štíty + zbraně a začnou se zakopávat - tábor na pochodu je chráněn zákopy + náspy z hlíny a drnů, nahoře se ježí zahrocené dřevěné tyče, na nepřátelském území poskytoval tábor absolutní bezpečnost - velitel mohl volit strategii - obrannou nebo útočnou. Tábor stavěli římští občané - legionáři, ne pomocné sbory, měli velké znalosti stavebnictví - římská technická nadřazenost nad barbary . Barbarská armáda nemá žádnou organizaci, bojuje se individuálně - ale bojovníci většinou o 20 cm vyšší než průměrný Říman, meče přes metr dlouhé - i spořádaná římská armáda pod takovým útokem zakolísá 

správa dobytých území: římský systém = po naprosté porážce dostal nepřítel možnost vládnout si sám - pokud se vzpíral, přišli Římané znovu a vše zničili. Pozdní císařství – končí výboje – cíl = udržet území od Británie po Eufrat v Sýrii - 90 000 km silnic. Zbraně různého typu, mnohé byly obrovské – detaily na Trajánově sloupu. BALISTA – metal střely až 78 kg váhy, cheiro balistra – ruční balistra, nejlehčí, lana ze zvíř.šlach, žíní, ženských vlasů - rychlost 190 km / h – typ střely dum dum – devastující poranění. KATAPULT  – každá legie jich má běžně 55, ŠKORPION – dostřel až 500 m, vrhal malé šipky, BERANIDLA – od nejstarších dob, jediné dochované z Olympie. HEGETOVA ŽELVA – válečný stroj – oplátována železem, pytle s mokrými mořskými řasami – obrana před podpálením, vlastní katapulty, beranidlo dlouhé až 31 m. HELEPOLIS– útočná věž, 9 pater, při útoku na Rhodos v 5.st př., výška 40 m, váha 160 t, stavěl Epimachos, ze 3 stran ocelové oplátování, střílny uzavíratelné, obrana = minová pole – duté džbány zahrabané do země

424 př – ve válce Athén X Spartě – plamenomet = válec naplněný smolou, cupaninou – dostřel 5 m, pracuje na principu sifonu – píst nasaje vzduch, smísí se s hořlavou tekutinou, u hlavně hoří plamínek

Triumf za republiky – 320 triumfů, za císařství jen 30 (císař sám je vrchním velitelem armády), poslední triumf za Diokleciána – r. 302. organizace triumfu: velitel + vojsko čekají za hradbami – pošle do senátu zápis o tažení – senát vyslechne svědky – ne / svolí, v den triumfu celý řím na nohou – troubí trubky – zpívá se - všechny chrámy otevřeny, vyzdobeny, voní kadidlo - trasa v Římě – campo mazio – porta triomfale - vestin chrám –circus maximus – via sacra - capitol – chrám jova kapitolského. v čele senátoři a soudní úředníci – pak neseny desky se jmény dobytých měst + území + počtu zabitých nepřátel - na vozech kořist – zlato, stříbro, drahé kameny, sochy, všehochuť i vzácné rostliny + zvířata – to mohlo trvat i několik dní, pak bílí býci – určeni k obětování, pak zajatci v poutech + s oholenou hlavou – odpojeni u Carcere Mamertino, pak trubači + nosiči vonných esencí, pak vůz s triumfátorem – v pravé vavřínovou ratolest + v levé štít ze slonoviny – obé se dalo soše v chrámu,          oděn ve zlatu a purpuru + se zlatou korunou,  na voze jeho děti a otrok co šeptal – pamatuj, že jsi jen člověk! -  podél vozu příbuzní, za vozem vojáci zdobeni vavříny  -  na kapitolu obětování bohům – dary vojákům - banket

TRAJÁNŮV SLOUP - přes 2000 postav, původně s kovovými oštěpy a meči,  sloup = komiks o 200 metrech, nejdokonalejší zobrazení římské armády - odtud zákl info o legionářích, jejich výzbroji a brnění, stal se císařem díky armádě, složitá doba, velká povstání britů + severských kmenů - nikdy je úplně neporobili - existuje legenda o ztracené 9.legii, císař tu asi nechtěl vázat vojenské síly, rozhodl se postavit místo pevností val

Hadriánův val

Pro starověké Římany za ní byl konec civilizovaného světa - délka 117,5 km, šířka 3 m, výška 6 m - od moře k moři napříč řř na S Británie - důvod: oddělit římany + barbary, vytyčit SZ hranici řř -  dát najevo, že tady končí expanze - pevnosti vzdálené od sebe na 12 km, největší z římských opevnění, velká část se dochovala dodnes. Císař dobře znal zdejší krajinu, měl hlášení a sám tu i byl, řeka tu nebyla, využil kopce + horské hřebeny, val na nich vypadá velkolepě, jinak kolem bažiny a pustiny, žádná armáda tu neprošla, vojáci to věděli - ptali se  proč?, centurion jim odpověděl - dostali jste rozkaz, stavějte, jiný důvod vás nezajímá! 

náročná stavba, minimum techniky - stavěli zkušení řemeslníci z 2 + 26 legie - ví se to podle tabulek s nápisy, místní obyv.byli nespolehliví a neuměli pracovat s kamenem - za valem byl 8 široký příkop a za ní vlastní cesta podél valu, pevnosti od sebe 1 římskou míli (1500 m) + mezi nimi vždy 2 věže - na valu hlídaly situaci posádky (z auxilií, naverbovaní britové) -kde byl val už hotový, musel se bourat, aby na něm vznikla pevnost.  Důvod . větší bojeschopnost - na J vzniklo vallum = 2 hliněné 2m vysoké valy s příkopem mezi nimi bylo nutno kontrolovat i příchod z J -         vznikla neprodyšně uzavřená vojenská + celní zóna,  za průchod branami se dal vybírat poplatek. Po r.138 val opuštěn, hranice posunuty severněji, ve Skotsku postaven Antoniův val, po 17 letech po povstání zpět na H.val

Pevnost - neměnný vzor - 2 vchody - J + S, pojaly až 32 oddílů, v 1.části kasárna + stáje, pak společné místnosti pro mužstvo a soukromé pro důstojníky, kasárna po obou stranách hlavní cesty vedoucí ke „štábu“ + dům velitele, v zadní části další kasárny + dílny - na prostranství stála tribuna pro velitele, byla tu i svatyně + pod ní pokladnice pevnosti, lázně většinou stály mimo pevnost, často blízko řeky, voda přiváděna akvadukty. Římany vystřídaly anglosaské kmeny, vikingové - val nevyužily, středověk: stal se zdrojem legce dostupného stavebního materiálu,  pevnosti využívali zbojníci

pretoriáni 

od praetirum – římský vojenský stan - elitní císařská garda, Tiburius – zdvojnásoben počet kohort, z 10 na 23 - na místě mokřadů u říma – vystavěna gigantická kasárna – castro pretorio - legionáři 99%X pretoriáni 1% vojska, ale 1,5x vyšší plat, slouží o 4 roky míň – 16 let - hlídková služba, ochrana císaře + jeho rodiny na cestách, špionáž, doručování císařské pošty - zrušeni za Konstantina

za císařství 28 legií - 170 000 mužů - udržují mír na limes romanum, současně ho staví - od Skotska přes lesy Germánie až k Černému moři a břehům Afriky. Další činnost - stavba mostů, silnic. Pozdní císařství – končí výboje – cíl = udržet území od Británie po Eufrat v Sýrii - 90 000 km silnic

Římané jsou pány čtvrtiny tehdejšího světa - 60 milionů obyvatel. 

imperium

     pevninská Itálie

-      řecký Východ

-      Z provincie v Africe + Hispánii + J Francii

-      S provincie osídlené „spřátelenými „barbary – Galie, část Británie, stř.E – po Dunajskou pánev  

Největší rozsah řř za Traiána

Pax romana - podmínka římské nadvlády. Pokud kulturně velmi odlišné národy uznaly, že jejich budoucnost je s Římany - do samosprávy měst Řím zasahoval jen při ohrožení stability říše - nepřítel = narušitel zákonů, tradice = křesťané. Propaganda Římanů - nastolení míru, pořádku, lepšího světa, technických vymožeností. Důvody zřizování kolonií - bezpečnost říše, ochrana císařské moci, sláva zakladatele. dnešní koblenz, Kolín, Mohuč, Řezno atd. byly římské vojenské tábory - castra. 

Spravování provincií - moc předána do rukou správce, dosazeného Římany. Nutné = dodržování zákonů, placení daní, služby císaři + vojsku, bezvýhradná poslušnost,  ochrana vnitřního pořádku říše - srv.Pilát – místodržitel v Judei – 26 – 36   na nátlak židovského sanhedrinu, sboru velekněžích, odsoudil Ježíše,  aby  si židé nestěžovali v Římě. 

Gladiátoři, hvězdy Kolosea 

Souboje gladiátorů se pravděpodobně vyvinuly ze soukromých náboženských obřadů Etrusků. V období republiky, než bylo postaveno Koloseum, se pořádaly hry  na Foru Romanu a diváci je sledovali z mobilních tribun. Za císaře Augusta se odehrávaly na Martově poli poblíž Tibery. Nero dal později k tomuto účelu zřídit provizorní dřevěnou budovu. Když císař Vespasianus z rodu Flaviovců stavbu zahájil, byla to z hlediska pracovní síly příhodná doba. Dva roky předtím byl dobyt Jeruzalém a do Říma se dostalo na 100 000  otroků. Víc jak třetina pak pracovala na stavbě největší arény na světě,  Aréna byla původně pokryta dřevěnými deskami, dnes je vidět to co zbylo ze spletitého systému podzemních  chodeb a prostor, sloužících k bezchybnému provozu her. Byly zde klece s divokými zvířaty, výtahy, místnosti s divadelními rekvizitami i sklady zbraní..  

Během představení byla kolem arény natažena vysoká a pevná drátěná síť, podpíraná dřevěnými kůly a nahoře zakončená sloními kly a válečky ze slonoviny. Ty měly zabránit dravým šelmám v útěku a také davu v pokusům síť přelézt. Pro větší bezpečnost byli ve výklencích otvírajících se do arény  rozmístěni lukostřelci. Typický den v aréně začínal předváděním divokých zvířat z celého impéria, do města byli dováženi hroši, nosorožci, medvědi, lvi, leopardi, pštrosi, žirafy, zebry, antilopy.Římané se považovali za pány světa a bylo pro ně prestižní dovézt do města to nejexotičtější co mohli sehnat. V zabíjení zvířat neviděli akt krutosti, bylo pro ně součástí náboženských obřadů. Obětování zvířete bylo poctou věnovanou bohům. Poté se konaly veřejné popravy zločinců, způsob provedení popravy závisel na jejich společenském postavení. Stětí mečem bylo vyhrazeno římskému občanu, nepřátelé říše a zrádci byli ukřižováni.  

Největšími hvězdami Kolosea, které lid zbožńoval a na jejichž souboje vášnivě sázel, byli gladiátoři. V Ŕímě existovaly čtyři gladiátorské školy, celkem se v nich cvičilo na 2 000 budoucích gladiátorů. Nnejvětší ze škol, Ludus magnus pochází z doby císaře Domiciána. Škola byla spojena s Koloseem podzemní chodbou. Její základy se nachází mezi ulicemi Via Labicana a Via San Giovanni in Laterano. Učiteli ve školách byli bývalí gladiátoři, kteří přežili 300 soubojů, noví adepti nejprve dostávali dřevěné zbraně, později tupé meče, skutečné zbraně je čekaly až v aréně.  Gladiátoři byli vybíráni z odsouzenců na smrt, z válečných zajatců a otroků, našlo se však i mnoho svobodných mužů, kteří bojovali pro osobní prestiž. Boj končil smrtí jednoho z bojujících, publikum mohlo poraženému udělit milost. Pořadatelé her viděli raději, když umíralo méně gladiátorů, protože jejich výcvik a obživa pohlcovaly značné sumy. S krví gladiátorů se obchodovalo - viagra starověku. V aréně probíhalo vždy několik soubojů najednou, gladiátoři měli každý jinou zbrań a výzbroj. Secutor byl vyzbrojen dlouhým štítem, chráničem levé  nohy a helmou bez hledí. Retiarius měl jako hlavní zbraně síť připevněnou na řemenu, trojzubec a dýku. Chráněný měl krk a levou paži. Mirmillo dostal své pojmenování podle vyobrazení ryby mirmillo na přilbě, jeho zbraní byl meč. 

Souboje gladiátorů bývaly ohlašovány pomocí plakátů vylepených po městě a rozdávaných přímo na ulicích nebo grafitti. Pokud se použilo velárium, vždy o tom byla zmínka. Má se zato, že vstup byl zdarma, aspoň se o tom zmiňuje několik antických autorů. Diváci, ve snaze zajistit si dobré místo, tvořili frontu už od předchozího večera.